Deník obyčejné ženy ze Zbraslavi se z popisu rodinného života, pozorování počasí a politických událostí přemění v surreální vnímání věčnosti.
Mám ráda nudný život

Od roku 2003 si Alena Němcová z pražské Zbraslavi píše deník. Její záznamy o počasí, snech, cvičení, vaření, televizních pořadech a dalších rodinných a světových událostech se o šest let později staly základem snímku, který zvítězil v sekci Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2009. Podle hodnocení festivalové poroty "film jedinečným způsobem tematizuje průzračnost i neproniknutelnost povrchu světa a lidské zkušenosti. Porota oceňuje téměř zenovou vyváženost pohybu a klidu i prostoupení niterného soukromí s vnějšími událostmi."

Režisér Jan Gogola ml. patří mezi nejoriginálnější české dokumentaristy současnosti. Jeho snímky jsou charakteristické specifickým přístupem ke snímané realitě, který systematicky a neprvoplánově narušuje zavedené dokumentaristické přístupy.

Ve snímku Mám ráda nudný život Gogola volně navazuje na svůj dokument z roku 1999 Deník babičky Němcové, v němž filmově zpracoval deníkové záznamy Aleniny tchyně Jiřiny. "Každý deník je svým způsobem deník věčnosti," říká v jednom z rozhovorů Gogola, "a mě samozřejmě mě zaujalo to, že v jednom domě, v jedné rodině dvě babičky Němcové v průběhu několika let měly, respektive mají, tutéž potřebu vytvářet, zapisovat deník věčnosti."

Film získal na MFF v Krakově 2010 cenu FIPRESCI.

Napište nám

Související pořady