Rozhovor s režisérem dokončení Janem Zajíčkem

„Na Sany mi bylo sympatické odhodlání stát si za svým přesvědčením i přes následky, které jí to přineslo. V tom je její příběh univerzální. Konkrétní situaci, včetně toho, že je žena uprostřed graffiti světa mužů, vnímám tedy jen jako výchozí a modelovou. V leporelu metropolí mě také překvapilo, jak graffiti funguje jako indikátor míry svobody v dané společnosti. Mojí osobní motivací ke spolupráci pak byla i potřeba si téma graffiti jednou provždy uzavřít, což se mi nepodařilo. Toto období pro mě jako pro writera zůstává nadále inspiračním zdrojem a základní školou života. Pomoc s filmem Girl Power jsem bral také jako jakousi svou stavovskou povinnost,” říká Jan Zajíček, režisér dokončení filmu Girl Power.

Jak vidíte postavení žen na české graffiti scéně?

Ženy jí tvořily od začátku. V době, kdy v celém Československu malovalo aktivně dohromady asi 15 až 20 lidí, včetně prvních českých writerek Lely, Dandy a Chise, bylo postavení žen na zdejší vznikající scéně naprosto rovnocenné. V té době ji tvořila vlastně jen jedna malá skupina kamarádů a spojenců, které se ve své zálibě vzájemně podporovala. Až později střídá tuto sounáležitost princip soutěživosti a dravosti. Ten se u nás objevuje živelně a naprosto přirozeně s příchodem dalších writerů, konkurentů na jakémsi mediálním výsluní. Přičemž tím médiem je v tomto světě graffiti myšlen prostor na městské ulici, na povrchu vagónů metra a vlaků. Ani dnes ale není nikde psáno ani nikým dáno, že ten nebo ta nemůže dělat to či ono. Existují jen nepsaná pravidla, která definuje vždycky většina, což jsou zrovna v graffiti muži. Ale každá sociální norma je jen relativní a dočasná. Změna začíná častokrát u jedince, takže co se týče žen v graffiti obecně - řečeno s Marthou Cooper: je jich stále víc a víc…

Jak jste se dostal k režii dokončení filmu Girl Power?

Shodou okolností jsem jedním z těch, kteří stáli u zrodu české grafitti scény. Byl jsem tedy osloven jako insider.

V čem vidíte nejsilnější poselství filmu?

Grafitti je kontroverzní proto, že nerespektuje soukromé vlastnictví, ale zároveň se tak děje velmi romantickým způsobem. Jde vlastně o rebelii proti většinové společnosti. Přesto má smysl být rebelem, protože rebelie a vzdor proti zažitým normám je jedním z hnacích motorů vývoje společnosti. K opravdovému štěstí ale potřebuje člověk stejně žít v pravdě, a to za každých okolností. I přesto, že je jeho jednání sebezničující.