Jak vycházet s tchyní?

Jak vycházet s tchyní? Otázku, jíž si v nadsázce čas do času položí snad každý. Jsou však případy, kdy je třeba přistoupit k důslednému řešení vzájemného soužití. Jakousi nápovědou může být část z cyklu Partnerské vztahy, věnovaná právě tchyním a tchánům.

Sledujte – Partnerské vztahy, Tchyně a tchán

V příběhu Tchyně a uzený jde především o závislost matky na synovi, položili jsme proto pár otázek, vztahujících se přímo na tuto problematiku, psychoterapeutkám MUDr. Kateřině Victorinové a Mgr. Kateřině Novotné.

Co může být příčinou přílišné citové vazby matky ke svému synovi?

Kateřina Victorinová: Příčina je v patologickém, pravděpodobně závislém nebo až symbiotickém vztahu, kdy z mnoha důvodů je pro matku nemožné a nepředstavitelné, v horším případě jen nechtěné, žít nezávisle na svém synovi. Buď toho není schopna (především citově, ale i např. sociálně, finančně) nebo je to prostě jen nepohodlné a syna nelze nikým nahradit. Obvykle je zdroj již ve vývoji v rodině, kdy opuštěná, rozvedená, či svobodná matka syna vychovává příliš jako náhradníka partnera nebo jako někoho, kdo jí nesmí opustit. Mohla být k tomu dána vcelku nevinná příčina nebo šlo o neschopnost matky navázat vztah s někým jiným, rovnocenným partnerem.

Může se něco podobného projevovat i v opačném směru, tedy od syna k matce?

Kateřina Novotná: Jistě i syn k matce může z různých důvodů cítit silné pouto, z některých hledisek až příliš silné – například z hlediska budoucí partnerky či přátel. Zamyslíme-li se, proč tomu tak může třeba být, měli bychom se podívat na to, co v rodičovské lásce lidé mají: rodičovská láska a mateřská zvlášť je (nebo by být měla) takzvaně nepodmíněná, tedy matky nás milují, ať děláme, co děláme, téměř není podmínek. Jistě nám mohou dávat najevo a také se nás snažit tlačit do různých jimi preferovaných životů, nicméně cítíme, že nás milují a spatřují v nás výjimečné osoby, a i když provedeme něco, co zásadně neschvalují, často se k nim stejně můžeme vrátit, odpouštějí. Takový vztah zažíváme často jen od matek. Maminkám můžeme dlouho nezavolat, dlouho je nenavštívit, ale stejně u nich máme dveře otevřené. Pro syna může matka být také jediná žena v jeho životě, která ho miluje, která o něj pečuje, stará se a je na něj hrdá. Začít důvěřovat jiné ženě a vytvořit s ní pevný plnohodnotný vztah, může být občas pro syny ne úplně samozřejmé, jistě v tom hraje roli oboustranné vnímání vztahu matka – syn. Tedy, je-li syn pro matku ten jediný muž v jejím životě, může mu ztěžovat jeho životní kroky. A on se může cítit provinile, když jej něco takového napadá udělat, může se tedy zařídit tak, že to ani chtít nebude, a tak se vyhne těmto protichůdným přáním.

Existují v těchto případech vůbec nějaké všeobecné rady, jak tomu buďto předcházet, popřípadě se s tím vypořádat?

Kateřina Victorinová: Bývá to opravdu složité, zapeklité. Jde o běh na dlouhou trať. Ideální je vyrovnaná, silná partnerka, která nebojuje, neubližuje, má pochopení, ale i dostatečnou sílu udělat protiváhu k matce. Jinak je to časté téma psychoterapeutických sezení, kde třeba syn může onu situaci řešit. Ideální je, když situaci chápe a respektuje i matka a spolupracuje. To pak často znamená, že si sama nechá pomoci a hledá novou rovnováhu, nové vztahy. Obecně lze těžko vztah s matkou, který vám brání v ostatních vztazích a naplněném, spokojeném životě, považovat za dobrý. Takové maminky mohou zbytečně syna ztratit navždy a naplnit tak přísloví: „kdo chce vše, nemá nakonec nic.“

Kateřina Novotná: Vztahy matek a synů mohou být někdy složité, stejně jako vztahy jiných členů rodiny. Že jsou ženy častěji více starostlivé, pečovatelské, ochranářské než muži, může zakládat obecně tradovanou zkušenost, že tchyně je něco problematického, před čím je třeba mít se na pozoru. Nepropadejme však tomuto lidovému mýtu, který nás nabádá přistupovat k matkám našich partnerů jinak než k ostatním lidem, s obezřetností a očekáváním něčeho zlého. Lidské vztahy jsou složité, málokdy však neřešitelné, a když si nevíme rady s naší situací, můžeme si o ní popovídat s odborníkem, který může být inspirací, jak do zapeklitostí vnést nové světlo a zorientovat se.