Proč nebyl Zdeněk Srstka ředitelem Národního divadla a jeho syn zápasníkem (2000). Připravili P. Taussig a P. Slancová
00:00:06 Na 1. pohled drsný a nebojácný Zdeněk
00:00:08 je ve skutečnosti změkčilý až zženštilý člověk,
00:00:13 který ve volné chvíli se baví tím, že háčkuje a paličkuje.
00:00:18 Tohle je např. 1 z jeho prací.
00:00:26 Mně uháčkoval tohleto.
00:00:28 Ale já to nenosím, mně se to k ničemu nehodí.
00:00:40 My jsme se s tátou v mládí, až do mých 11 let nestýkali,
00:00:44 protože rodiče byli rozvedeni.
00:00:47 Já jsem žil s maminkou, babičkou a dědečkem na Žižkově.
00:00:51 Vlastně táta vždycky chodil akorát na Mikuláše,
00:00:58 já nevím proč Mikuláš je zrovna jeho oblíbený datum.
00:01:01 Možná na Vánoce a možná na narozeniny,
00:01:05 ty mám zrovna před Vánocema. Vlastně jsem ho vůbec neznal.
00:01:08 Můj zážitek z ranného dětství je jen 1,
00:01:11 když přišel dělat Mikuláše, to mi bylo 5 nebo 6 let.
00:01:15 Naše rodina byla taková, ne přímo intelektuálně založená,
00:01:22 ale byla to měštanská rodina, protože můj dědeček byl právník,
00:01:27 tak jako já a v r.1947 se stal 1. náměstkem min. financí
00:01:32 a moje babička tenkrát říkala mé mamince a její sestře,
00:01:35 "tak děti, konečně se budeme mít dobře"
00:01:38 a jak to dopadlo v 48. to nemusím zmiňovat.
00:01:40 To byla usedlá domácnost, mraky knih, koberce,
00:01:46 busty Smetany, Janáčka a dalších.
00:01:49 Do toho uzavřeného světa, když mi bylo 5 let vpadnul otec.
00:01:56 S Jardou Tomsou a Karlem Engelem, to byli ti tři, kteří zakládali
00:02:02 už tehdy Kaskadéry.
00:02:05 Ti vtrhli do toho bytu a byl jsem z toho vyveden z míry.
00:02:09 To byli velice bujaří Mikuláši, andělové a čerti.
00:02:13 Nevím kdo dělal Mikuláše, anděla, čerta.
00:02:16 Myslím, že byli trošinku připařený.
00:02:18 To je můj odhad, jako dítě jsem to nebyl schopen dešifrovat.
00:02:23 Zatímco 1 mi lál, a chystal na mě metlu,
00:02:27 čert začal jezdit na mý malý koloběžce, dřevěný,
00:02:33 stavěný pro 5ti letýho kluka a pochopitelně se na ní 1 projel
00:02:38 po parketách a koloběžka se rozpadla.
00:02:41 Byl jsem konsternovanej. Musím se zeptat táty,
00:02:44 jestli když spadl z tý koloběžky, ho nenapadlo,
00:02:47 že by mohli dělat kaskadéry.
00:02:59 Začalo to tak. Tomáš Svoboda, asistent režie,
00:03:04 tehdy dělal ten dvoufilm "Blbec z Xeenemünde"
00:03:09 a "Tarzanova smrt".
00:03:11 Sháněl takový typy chlapů, hranatější, na kterých je vidět,
00:03:18 že se na nich podepsal život i sport, takový vyhraněný typy.
00:03:23 Pánové, byli jste povoláni splnit vznešené poslání.
00:03:28 Spíš než rozkaz můj, je to rozkaz vlasti!
00:03:32 Tarzan musí zmizet!
00:03:36 Ještě jsme spolu chodili na matějskou pouť, kde si táta,
00:03:40 to už jsem 1 uváděl vydělával tím, že, tam byl takový had,
00:03:45 jestli si vzpomínáte, bylo to na starých matějských poutích,
00:03:50 na poutích vůbec, to byl stan, mně se to jako klukovi líbilo.
00:03:55 Tam si člověk, otec by přesně pojmenoval ten postoj,
00:04:01 člověk si musel takhle kleknout
00:04:06 a 2 zřízenci mu omotali kolem krku krajtu.
00:04:12 Slíbilo se před tím, než vyšel ten komu se chtělo,
00:04:16 že jestli to s tou krajtou na krku vydrží minutu nebo jak dlouho,
00:04:22 že dostane 500 korun.
00:04:24 Pozorovali jsme to asi 2x, tátovi se to strašně líbilo,
00:04:28 do toho stanu mě tahal.
00:04:29 Pak se rozhodl, že tam půjde a nechá si dát krajtu kolem krku.
00:04:33 Uběhla minuta, 2, oni doufali, že se tam fotr, teda tatínek skácí,
00:04:40 že ho odnesou a že zapomene na nějakejch 500 korun.
00:04:43 Neskácel se, dostali jsme 500. Neskácel se proto, že nemá krk,
00:04:48 což jste na něm mohli vidět. Řeknu vám proč nemá krk.
00:04:50 To ví málokdo. Je to jeho největší finta.
00:04:54 Prozradím ji za něj. Pak se vrátím ke krajtě.
00:05:00 To je jeho největší finta ve volném stylu.
00:05:02 Začínal vzpíráním, boxoval, dělal volnej styl atd, atd.
00:05:10 Vymyslel si speciální cvik na posilování krčního svalstva.
00:05:14 Někdo jiný by si zlomil vaz, proto ho nedoporučuju,
00:05:18 ani ho nebudu předvádět, protože bych si vaz zlomil taky.
00:05:22 To si dáte ruce za záda, uděláte průhyb tělem dopředu
00:05:27 a celou vahou těla kroutíte tělem na tý hlavě kolem dokola.
00:05:36 To krční svalstvo úplně ztvrdne a když se to přehání, jako u otce,
00:05:41 krk vám úplně zmizí a krk nemáte.
00:05:47 Ta finta ve volném stylu je neuvěřitelná.
00:05:52 Taky jsem na volný styl chodil, taky jsem zápasil,
00:05:55 o výsledcích nebudu hovořit, byl jsem pro srandu všem.
00:06:00 Ten fígl spočíval v tom, že krk je nejzranitelnější část těla
00:06:07 ve volném stylu a jestli někdo šikovně, zápasníkovi, který to neví
00:06:12 nabídne ten krk, jako táta, a ten se ho snaží chytit,
00:06:16 je to jeho konec.
00:06:17 Což je opačný efekt než u jiného zápasníka.
00:06:20 Otec okamžitě na tom krku zdvihá jakoukoliv váhu,
00:06:26 chytá toho člověka nad sebou a už ho jen pokládá na lopatky.
00:06:32 To už je maličkost.
00:06:34 To je taková zvláštnost, kterou nikdo jiný nemá,
00:06:39 ale zase mají krky.
00:06:41 A tátovi se to zalíbilo, krajtu mu sundali, dostal 500.
00:06:49 Když jsme seděli u něj doma, to jsem u něj chvilku bydlel,
00:06:53 říkal, to není špatný přijít takhle k 5 kilům.
00:06:56 500 to byly velký peníze před 20, 30 lety.
00:07:00 Tak jsme šli do stanu na tu matějskou znova,
00:07:04 inkasoval dalších 500 a zase 500 a pak to ti frajeři vzdali.
00:07:10 Chtěli ho asi i spráskat, ale neodvážili se.
00:07:17 Točili jsme, pak šel "Limonádník", tamto točil režisér Balík,
00:07:22 ten Tomáš Svoboda byl asistentem u "Limonádovýho Joe".
00:07:28 To točil pan režisér Lipský.
00:07:31 Brdečka dělal takový ty kouzla, kameraman Novotný.
00:07:35 To byl film jak řemen.
00:07:47 Já jsem tátovi nikdy nezáviděl, že je herec,
00:07:53 mně se líbila ta kaskadérská parta, ta měla co do sebe.
00:07:58 Mezi ně jsem rád chodil a byl jsem rád,
00:08:02 když mi Jarda Tomsa dal přivydělat.
00:08:05 Jen mě štvalo, že se na filmování dlouho čekalo.
00:08:14 3 dny se filmovalo a člověk točil 1/2 hodiny.
00:08:17 Dostal jsem největší příležitost ve filmu "Růže ..."
00:08:24 příběh sovětského inženýra metra, který se vrací...
00:08:30 Nebudu to vypravovat. Jak se to jmenovalo?
00:08:33 "Píseň o stromu a růži" Už jsem to zapomněl.
00:08:38 Režíroval to Rychman, hrál jsem mladého Rudoarnějce, kterýho trefí
00:08:45 a spadne z barikády, jedou kolem tanky a takový ty věci.
00:08:50 Víte, myslím, že se vytratila v tom lidstvu,
00:08:55 třeba v některejch jenom, taková ta úcta k životu.
00:08:59 Já když jdu a vidím, že tam pádí mravenec nebo brouk, překročím ho.
00:09:03 Nezašlápnu ho. Teď bylo hlemejžďů na zahradě, když jsem vyjížděl,
00:09:08 tak jsem to odkopal, abych je nerozmašloval tím autem.
00:09:14 Říkám si, třeba ten mraveneček táhne nějaký žrádlo.
00:09:18 Říkám si, sakra, třeba má doma děti nebo něco takovýho.
00:09:26 Třeba jim nese něco k jídlu nebo má tam ženskou,
00:09:30 milenku dokonce.
00:09:34 Tak si vytvářím takový ty svoje světy.
00:09:41 -Vy jste pan Gogo?
-Všichni jsme Gogo.
00:09:46 -Bedříšku, proveď pány!
-Já jsem tady od 20.V.1968.
00:09:51 Já jsem dělal energetika, jako v Uhříněvsi v cihelnách.
00:09:58 Tady je dispečerskej stůl.
00:10:02 Nacházíme se v Národním divadle, zde je moje lóže,
00:10:06 správně je zavřená, zde dámské toalety,
00:10:11 nevím proč je to tak umístěno, neshledávejte v tom nijakou logiku.
00:10:16 Národní divadlo, nejkrásnější divadlo v Evropě.
00:10:21 Zde plechové dveře proti požáru.
00:10:26 Kachny...
00:10:28 Zde kabina zvukařů.
00:10:30 Tady mají topenáři dílnu. Tady máme dalšího psa Pepíka.
00:10:37 Tady je tma. Malinko rozsvítím.
00:10:43 Tady máme Pepíčka, pojď ke mně. Balónek chce, balónek chce.
00:10:50 Tady jsme v umělecké části, zde se rozcvičují taneční umělci.
00:10:57 To každý pozná, tyče, zrcadlo, někdy si to zkoušejí
00:11:02 i operní a činoherní umělci. Zkusil jsem si to také.
00:11:06 Je to příjemné, doporučuji si to doma instalovat.
00:11:10 Podíváme se ke sklenářům, to stojí za to,
00:11:13 jak to mají vyfešákovaný. Nemůžu vám všechno ukázat.
00:11:26 Takový jsou naše pracovní prostory.
00:11:31 Není to hezký?
00:11:35 Vercajk,
00:11:38 čepičky,
00:11:43 ženský tady napravo.
00:11:47 Aby byla chuť k dílu a do života.
00:11:51 Tam jsem já se sklenářem, to jsme byli v novinách.
00:12:02 To je sklenářská krásná dílna. Tu já miluju.
00:12:06 Občas jdu taky dělat sklenáře, ale ty kluci jsou šikovnější.
00:12:12 Zde malá komůrka požárníků, chcete-li hasičů,
00:12:18 věc pro Národní divadlo kromobyčej důležitá, kromobyčej důležitá.
00:12:24 Tady má sklad pan Trojánek, tady ne, tady jsou instalatéři.
00:12:29 Vcházíme na scénu, kde je dekorace z připravovaného
00:12:37 znovuobnovení opery Romea a Julie Charlese Gounoda,
00:12:42 v režii Jozefa Bednárika, který je obecně znám.
00:12:52 Údržba ta musí bejt furt v pohotovosti.
00:12:55 Musíme si poradit se vším.
00:12:59 Na Strahově je 5 000 študáků, ráno musej jít na záchod,
00:13:04 musí týct teplá, studená voda, musej se najíst.
00:13:09 Pojďte se podívat do skladu, tomu velí pan Trojánek.
00:13:17 Já jdu první. To je psí táta.
00:13:22 Dělal celej život holiče, pak řekli, že starý nepotřebujou,
00:13:27 šel dělat ke mně, pak zase přišli, aby šel vyučovat na školu.
00:13:33 Já povídám, Jardo, protože pečuje o moji hlavu, vlastně od 18,
00:13:39 už tě nepustím.
00:13:42 Ten mi dělal takovou materiální záchranu.
00:13:46 Já mu říkám skřivan. My děláme od 7 a on už je tady v 1/2 6.
00:13:52 V 5 dokonce. Ale říká, v 7 si sednu k televizi a bum a je konec.
00:13:57 Povídám, to má stará radost, viď.
00:14:01 Hlediště, prezidentská lóže, lóže hlavního města Prahy,
00:14:10 996 míst, musím dodat, že to je 800 představení,
00:14:14 i ve Stavovském divadle.
00:14:16 800 představení za sezónu, 1/2 mil. diváků, to je celkem dost.
00:14:24 Tady nebezpečná scéna, protože jezdí se výtahem na ruční pohon,
00:14:34 šplhá se a to vyvolává nebezpečí spadnutí umělců, z čehož v divadle
00:14:39 máme oprávněný strach.
00:14:42 Tady máme mašiny, frézu, soustruh.
00:14:49 Taky musíme svépomocí všechno.
00:14:56 Teď se dělaly generálky, nástup študentů,
00:15:00 vidíte co se všechno musí vyměnit, spravit, dát do pořádku.
00:15:16 Tady je pan Jedlička, moje pravá ruka.
00:15:21 Má na starosti dopravu, zedníky, pomocníky a drží to pevnější rukou.
00:15:30 Ty kluci jsou taková veselá parta.
00:15:34 K dispozici má zemní techniku, tady má kolo, aby objížděl Strahov
00:15:40 jestli kluci sekaj nebo sbíraj papíry,
00:15:43 protože máme na starosti i pořádek.
00:15:48 A příruční sklady a všechno, co k tomu patří.
00:15:52 Doporučuji k nafilmování prostor nad jevištěm,
00:15:59 který musí být stejně vysoký, jako železná opona,
00:16:02 aby ta železná opona se měla kam schovat.
00:16:07 Závora a procházíme, nezakopněte o reflektory,
00:16:15 na 2. scénu Národního divadla.
00:16:21 To je pozoruhodnost, protože 2. jeviště nám zůstalo v ND
00:16:26 po Prozatímním divadle, ke kterému bylo ND přistavěno.
00:16:32 Je to jeviště neobyčejně hluboké.
00:16:36 V kontextu evropských divadel jsme v primátu, naše scéna
00:16:40 je abnormálně hluboká.
00:16:42 Díky stavebním úpravám není možné z 2. galerie dohlédnout
00:16:46 až na konec 2. jeviště.
00:16:49 Ještě bych chtěl ukázat krásnou kancelář.
00:16:55 Kachny...
00:16:58 Tady je naše mladá paní, dneska dělá vejplaty.
00:17:04 Tady máme to mozkové centrum.
00:17:09 Vcházíme do zázemí ND, které je celou sezónu plně obsazeno
00:17:15 od 8 ráno do 23, 24 hodin.
00:17:22 Není minutka, kdy se něco neděje, když se nehraje, zkouší se večer,
00:17:26 přes den se zkouší každý den, před tím se uklízí
00:17:31 a děje se spousta zajímavých věcí.
00:17:35 Je hezké, že i v zázemí vidíte označení 1. balkon.
00:17:41 Je to stylotvorné. Abysme nebyli jako v úřadě.
00:17:46 Vzadu prostě jsme v 1. patře. Ne, jsme na 1.balkoně.
00:17:50 Úklidová komora.
00:17:54 Kachny...
00:17:55 Výtah. Velice důležité sdělení.
00:17:58 Během představení nesmí umělecké složky používat výtah
00:18:01 směrem dolů.
00:18:03 A proč nesmí? Protože by se v průběhu představení mohl zastavit
00:18:10 museli bychom přerušit představení a to by bylo velice nemilé.
00:18:13 A nedochází k tomu, podtrhuji.
00:18:16 Zde šatny umělců, zavřené, můžeme číst.
00:18:26 Činohra, opera.
00:18:29 Jak jistě všichni chápou, umělci se střídají.
00:18:34 Tato šatna je důležitá tím, že se tu během operních představení
00:18:39 hraje mariáš.
00:18:40 Jestliže vidíte zpěváky, hlavně basy, basbarytony a barytony
00:18:47 na scéně v dobré náladě, znamená to, že ten večer
00:18:51 hraje sestava, která spolu umí hrát mariáš. A to je dobře.
00:18:55 Tady předmět výčitek diváků, proč busta Ed. Hakena je umístěna zde
00:19:00 a nikoli v prostorách přístupných divákům.
00:19:05 Pan Haken si přál mít bustu u své šatny a nikoliv ve foyeru,
00:19:11 jak by se na něj slušelo.
00:19:15 J.K.Tyl, vlevo schovaný B.Smetana, pod jehož hlavu si členové sboru
00:19:28 schovávají klíče.
00:19:31 A tak to vypadá, jako by B. Smetana měl zvláštní tenoučký krček.
00:19:36 To pochopitelně není pravda, B. Smetana měl krk jako my všichni.
00:19:43 Tuhle kancelář tu mám těch 30 let.
00:19:46 Sem nikoho nevodím, to je moje zátiší, jenže televize,
00:19:51 znáte to.
00:19:53 Ty jsou voprsklý a i mé inkognito mi tady točej.
00:20:00 Já samozřejmě vím a někdy i nevím kde co mám.
00:20:05 Tady většinou tak doutnám a mám pejsky
00:20:08 a když je to všechno pod mrakem jdu si sem sednout, to kluci věděj,
00:20:12 že mě nesměj vyrušovat a jsem tady zvyklej a nemám sílu
00:20:18 už večer tady podnikat nějak moc, tak se mi to tady hromadí,
00:20:23 pak dobrá duše, pan Trojánek mi udělá menší úklid,
00:20:26 já mu vynadám, že mi udělal bordel, že nic nenajdu.
00:20:31 Je to takovej veget, proti těm vyfešákovanejm kancelářím vpředu,
00:20:36 kde vítám hosty, zákazníky a vzácný návštěvy,
00:20:42 bejvalý kamarády, Karla Engela, byl tu i Ludva Daněk, Imrich Bugár,
00:20:48 Věruška Čáslavská, chodil sem Emil Zátopek.
00:20:53 Dělali jsme tady takový mejdla, když mu přijeli kamarádi
00:20:57 třeba z Austrálie, je přived, aby jim ukázal, jak bývalí slavní,
00:21:07 sportovci žijí.
00:21:09 Vždycky jsem koupil basu piv a basu kořalky,
00:21:13 víte jak to dopadlo.
00:21:15 Toto je má kancelář, historická ředitelna, prosím.
00:21:20 Můžete jít dále.
00:21:26 Zde ona historická ředitelna.
00:21:30 Jediný živoucí portrét, F.A. Šubrt, 1. ředitel ND,
00:21:36 jinak zde žádnou podobiznu, portrét ani jinou bustu neuvidíte.
00:21:42 Zde, vážení přátelé, usedám na toto chmurné místo,
00:21:48 které je místem, či postem ředitele ND.
00:21:52 Já v ND pracuji od r. 1992, 2 roky jako správní ředitel
00:21:59 a již 6. rokem dělám ředitele ND a divím se, že ještě nemám
00:22:04 šedivé vlasy, ale moje vousy už tu a tam prokvétají.
00:22:09 Teď jsem si vzpomněl, to víte, když nemáte ani čas,
00:22:14 abych nezapomněl filmy, tak si ty kalendáře rok od roku
00:22:20 shromáždím, kde mám údaje, známý telefonní čísla.
00:22:24 Ty filmy si nepíšu.
00:22:28 Já jsem takovej pověrčivej a dá se říct i pobožnej
00:22:33 a i pokornej.
00:22:35 Takhle to nevypadá, ale najednou před tou přírodou,
00:22:40 když třeba si jdu občas zaběhnout do lesa,
00:22:45 jsem takovej pokornej.
00:22:47 Najednou zjistím, že tráva roste, ti mravenečci, začnu dumat
00:22:51 a místo běhání si sednu na pařez a tu hlavu mi to vovívá
00:22:56 a přicházím na jiný myšlenky.
00:22:58 Nebo když jsem u moře, já takhle nejezdím na dovolenou,
00:23:02 od tý doby, co jsem začal natáčet, to byl dvoufilm "Tarzanova smrt"
00:23:08 a "Blbec z Xeenemünde", to dělal Venca Sloup toho blbce
00:23:13 a pan Hrušínský hrál toho Tarzana a pak jsme začli
00:23:15 Limonádovýho Joe točit a pak už to jelo v těch průšvizích
00:23:20 až do dneška.
00:23:22 Vlastně jsem si nikdy nemoh vzít dovolenou,
00:23:25 protože jsem to všechno protočil.
00:23:28 Teď mám takový únikový cesty.
00:23:32 Třeba když jsme točili Arabelu, byli jsme támhle na Mallorce
00:23:40 a teď u toho moře najednou jsem takovej nepatrnej.
00:23:42 Teď si říkám, Ježíš, to je plocha, čoveče.
00:23:45 Já tu vodu mám rád, když se sprchuju,
00:23:49 ale já plavu, dá se říct dobře, ale já s tou vodou nesplývám,
00:23:56 já se s ní peru jako chlap s chlapem.
00:23:59 Tý vody je víc a za chvíli jsem unavenej
00:24:02 a pokorně se vracím na břeh.
00:24:05 A si říkám, tady začal život. Jen takhle medituju.
00:24:10 Samozřejmě, že věřím na horoskopy, na astrologii
00:24:16 a dá se říct na mimozemskej život, protože si myslím,
00:24:23 že něco tady musí bejt.
00:24:25 Jak byste reagoval na návštěvu mimozemských civilizací?
00:24:29 Kopnul bych je do prdele!
00:24:33 Tak vidíte. Třeba cigarety, to je 1 z příkladů
00:24:37 výchovného účinkování mého otce, které spočívá v tom,
00:24:41 že když zjistil, v 15, 16 letech že kouřím, a my mládež ze Žižkova,
00:24:47 většinou kouříme dodnes všichni, nechci mluvit za ostatní Žižkováky,
00:24:50 říkal mi v těch 16, mně se nelíbí, že kouříš
00:24:55 a já ti to říkám jen 1 a už ti to v životě neřeknu.
00:24:59 A už mi to neřekl.
00:25:03 A já si to pamatuju, byť jsem ho neposlechl. Možná, že ho poslechnu.
00:25:10 To je výchovný princip mého otce. Neopakovat několikrát,
00:25:13 protože člověk, kterému jest to sdělováno se dožere, s vodpuštěním
00:25:19 a už to nikdy neposlechne.
00:25:23 To byl výchovnej exkurz, co? To byla morálka.
00:25:25 Teď jsem konečně tátu vylíčil, jakej je ve skutečnosti.
00:25:30 Můj otec ve skutečnosti není vůbec veselý,
00:25:34 není vůbec žertovný, je introvertní stejně, jako já,
00:25:39 když se setkáme, vážně diskutujeme, nežertujeme,
00:25:45 popíjíme alkohol s mírou, sdělujeme si poznatky obecnější
00:25:53 a jsme zcela jiní, hlavně on, než jak vypadáme na venek.
00:26:00 Říká se tomu odborně sociologicky "jevová negace".
00:26:04 Můj otec je klasickým příkladem jevové negace, což znamená to,
00:26:09 že je jiný, než ve skutečnosti vypadá.
00:26:13 Pro něj je to velice složitý, protože lidi na ulici
00:26:17 a všude kamkoli přijde ho oslovujou tak,
00:26:26 jak by oslovovali toho Srstku, kterýho znaj z filmovýho plátna.
00:26:32 Ale oslovují špatně. Myslí si, že bude spousta šprýmů a legrace,
00:26:37 tak se k němu hrnou a myslí si, že je dobrák.
00:26:39 To je jediný pravdivý z toho jak vypadá, je skutečně dobrák.
00:26:45 Ouško tvé se spraví, pan doktor pod náplast
00:26:51 dá ti dobrou mast.
00:26:54 Jsem si vzpomněl, Magnetické vlny léčí.
00:26:58 To byl film s panem Werichem a se zpěvačkou, hergot...
00:27:07 Pilarovou... a ještě jednou,...
00:27:12 Urbánkovou. Musej mi napovědět.
00:27:15 To jsou starý filmy, přes 30 let už je to.
00:27:20 Pan Werich, to je jasný, to byl bonbon,
00:27:22 jako Rudla Hrušínský a vůbec naši herci, já to tak miluju.
00:27:26 Včera jsem se díval na pohádku, Venca Lohniský hrál Smrťáka.
00:27:31 No to víte. Já si myslím, máme nejlepší herce na světě
00:27:37 a herečky taky, že jo.
00:27:47 Těch filmů bylo tolik, já si to nepíšu,
00:27:51 ani si to nepamatuju, když mi někdo řekne, říkám je to možný,
00:27:55 ale byly nezapomenutelný věty.
00:28:00 Hliník je stále nepřítomen.
00:28:05 Hliník se odstěhoval do Humpolce.
00:28:11 Každej 2. zná tuhletu větu.
00:28:25 Nebo z toho Kouzelníka. To byly takový začátky.
00:28:27 Franta Polák říká, nechtěl bys jít hrát do toho pořadu
00:28:34 Možná přijde i kouzelník?
00:28:36 Já, kterej se moc nedívám na televizi, povídám, co to je?
00:28:40 Teďka mi řek, že jo, todle.
00:28:44 To je nejsledovanější, nejzábavnější pořad.
00:28:47 Tak v tom nejzábavnějším pořadu s tou Jaruš Hanušovou
00:28:53 jsem vytvářel takový krásný věci, jako jsme zpívali "Čau, lásko".
00:29:07 Mě teda, jako...
00:29:11 Mě lidi v životě viděj poprvně v bílejch šatech, s motýlkem.
00:29:16 Strašnej řev, nadšení v tom divadle táborským,
00:29:20 plný 2 řady zpěváků, Karel Černoch, Karel Zich,
00:29:26 Karel Gott. Halali atd.
00:29:31 Kdykoliv zaprší, slyším tvůj zrychlený dech,
00:29:39 až se zas potkáme, doufám, že nebude spěch.
00:29:49 Čau lásko, čau lásko, ty jediná nejdražší, nejsladší na shledanou.
00:30:05 Všichni mě znali jako netvora a rváče, který hoří, padá.
00:30:10 Všechny mlátí, za koňma mi táhnou.
00:30:17 Do tohodle potlesku v těch bílejch hadrech,
00:30:21 jak jdu na tu forbínu, jak říkaj herci, dopředu,
00:30:25 do toho brajglu pustil ten zvukař tu písničku na ten playback.
00:30:35 Franta Polák před tím říká, ten Karel, to je Itálie.
00:30:42 Všimni si, ty žíly na tom krku,
00:30:46 tu námahu, ty ruce, ty city, ne, abys ji uškrtil, jsi zápasník.
00:30:53 To musí vyznět. Já povídám, tak jo.
00:30:55 Jak začli plácat, zvukař do toho pustil tu muziku,
00:31:00 tak jsem přeslech začátek, jsem s odvahou jenom mně vlastní
00:31:05 začal o 1 a 1/2 taktu pozdějc. To bylo něco pro ně.
00:31:10 To bylo halali, já nedal, nedbal, bojoval jsem, zapomněl jsem text,
00:31:16 zpíval jsem text 2. sloky na 1., pak jsem měl vymalováno,
00:31:21 už jsem zpíval "O sole mio".
00:31:25 Abych měl ty žíly na krku, aby bylo vidět tu námahu,
00:31:28 tak jsem řval jak stepní buvol, přeřval jsem i ten playback,
00:31:33 to víte, ten Karel je ve 3. patře, já v kotelně, no ty lidi, to bylo.
00:31:39 No, halali, se mohli zbláznit. Teď ty pazoury, jsem nedal, no...
00:31:46 Ale za nebývalých ovací odcházím, na těch schodech, mávám ...
00:31:51 tý Jaruš, takovej zlomenej, a "Čau, lásko", odcházím, slzy...
00:31:59 Přijdu do šatny a říkám Frantovi Polákovi, viděls to?
00:32:04 Nejen, že jsem zapomněl text, já jsem i začal pozdě...
00:32:09 Ježíš, víš, jak to bylo nádherný,
00:32:12 jak ty lidi ti tleskali, jak byli šťastný?
00:32:16 Povídám, to jsem viděl, ale proč?
00:32:18 No protože viděli, že nejseš žádnej profík, ale normální blbec!
00:32:42 Největší šlágr, když jsem hrál naposledy homosexuála.
00:32:46 Ten Ivan je boží muž, ten má nápady,
00:32:50 říká, hele, nebude ti to vadit, když bys jako...
00:32:53 Já povídám, já jsem spíš na ženský.
00:32:57 To bude jako.
00:32:59 Tak mi dali žlutou paruku, namalovali mi pusinku, tvářičky.
00:33:06 Dostal jsem náušničky, měl jsem ty prsteny, náramky, náhrdelník.
00:33:14 Teď jsem měl černý tričko, černý kožený kalhoty a černý boty.
00:33:22 Scéna, že tramvaj, naskakujou lidi, krade se, brajgl,
00:33:28 poslední naskakuje Mrázek, upadne, tramvaj stojí, upadne na kolena,
00:33:35 ty dveře ho přirazej a je mu vidět akorát zadek.
00:33:41 A já jdu kolem, jsem se učil chodit jako...
00:33:47 takový to, když už jsem...
00:33:50 Jestliže někdo cítí, že třeba by chtěl být homosexuál
00:33:54 a neví, jestli je tam nebo tam,
00:33:58 doporučoval bych, aby chodil na volnej štyl.
00:34:01 Najednou zjistíte, že vám to tělo překáží.
00:34:05 To je sport, kde se naučíte ctít krásu a vůni žen.
00:34:12 Když proti vám postaví zpocenýho chlapa
00:34:15 ve vodporným trikotu, který se snaží na vás dostat
00:34:20 a je to tělo na tělo a pořád se snaží vám dostat,
00:34:25 což je zakázaný, rukou mezi nohy, aby vás rozmačkal,
00:34:31 pochopitelně nemůžete dělat nic, a práskal s váma o zem.
00:34:34 Ta pružnost, to víte, chce to pár kotrmelců dopředu, dozadu,
00:34:39 ty nohy za hlavičku a takový ty mazlení se, takový to přízemní,
00:34:46 taková ta akrobatika, jak já říkám, popoběhnout, skok plavmo
00:34:51 nebo takhle se mazlit s tím tělem.
00:34:53 Mně se ten sport nikdy nelíbil, abych řek pravdu.
00:34:57 To doporučuji všem, kteří nevěděj jestli tam nebo tam.
00:35:01 Určitě stratěj chuť na jakýkoli muže.
00:35:10 Táta chtěl, abych byl sportovec, to se mu nepovedlo,
00:35:13 o tom nebudu povídat, vzpíral jsem a vzepřel jsem po 1/2 roce
00:35:18 50 kg v nadhozu, to je sranda, jestli znáte trošku vzpírání,
00:35:22 50 kg v nadhozu, to je pytel cementu.
00:35:26 Potom mě přihlásil na judo, omylem mě přihlásil
00:35:29 do 1.ligy žen.
00:35:33 Vzpomínám si, že jsem přijel, to bylo na Spartě, do tréninku,
00:35:37 bylo mi 16, byl jsem rozkvétající pubertant, ve víru vášní,
00:35:45 ženský se mi hrozně líbily obecně, on mě tam poslal klidně
00:35:49 a já jsem nevěděl co to je judo, skoro, neměl jsem ani ponětí.
00:35:58 On mě předhodil davu 18tek, to byly nádherný holky,
00:36:04 který pod těma kimonama neměly vůbec nic a ty si ze mě udělaly
00:36:08 takovýho panáka, se kterým práskaly.
00:36:12 Bylo to pro mě dost ponižující, divím se, že z toho nemám komplex.
00:36:17 Tady máme s klukama kouteček, abysme po pracovní době
00:36:24 mohli trénovat. Než bych se dostal do fitnessu nebo tělocvičny,
00:36:29 když dělám pozdě do noci, tak jdu trénovat aspoň na 1/2 hod.
00:36:34 nebo na hodinku v 21:30.
00:36:38 To už mají všude zavřeno a vyhazujou vás.
00:36:54 Základní síla toho těla jsou nohy, záda a ruce.
00:36:59 Já jsem pořád úpěnlivě prosil, že chci běhat, běhat, běhat.
00:37:02 Táta, ne, že by mi nakazoval, pořád mi otcovsky předhazoval
00:37:07 ty těžkotonážní sporty.
00:37:11 Na tu se naloží závaží, já dělám dřepy s 250
00:37:16 a trénujete sílu nohou.
00:37:19 Malinko předvedu. Vemete, dáte na záda, vyjdete
00:37:27 a jdete až dolů a zase nahoru.
00:37:30 Moje kariéra skončila ve volném stylu v Bohemians,
00:37:38 kam jsem předtím chodil do Sokola a tam jsem chodil na volný styl.
00:37:46 Každej říká, mě bolej záda. Proč ho bolej záda?
00:37:48 Protože ty záda netrénuje a taky netrénuje břicho.
00:37:53 Málokdo ví, že to břicho drží ty záda.
00:38:02 Tak já cvičím a on kouše lavice.
00:38:06 Otec přicházel na konec tréninku a protože toho všichni měli
00:38:09 plný zuby, vyžadovali, aby se pobavili a zasmáli,
00:38:18 aby nastal souboj Srstka Srstka.
00:38:22 My jsme na sebe vyběhli z těch žíněnek a to byla otázka,
00:38:27 řeknu vám pravdu, 10, 20 vteřin.
00:38:32 Dostal jsem znehybňováka a ležel jsem v neelegantní poloze.
00:38:41 Aby to otec korunoval a předvedl převahu nad synem nedochůdčetem,
00:38:48 neschopným těžkotonážních sportů, kousal mi ucho.
00:38:51 Nevím, jestli ten zvyk znáte, když je nepřítel úplně vyřízenej,
00:38:55 on ho drží, to jen při trénincích, a kouše mu ucho.
00:39:00 Ten dole se svíjí bolestí a všichni se svíjejí legrací.
00:39:05 Kousal mi ucho, což jsem přežil a dobře, že jsem tak dlouho
00:39:12 do volného stylu nechodil, protože pohledem do zrcadla
00:39:17 neustále zjišťuji, že jak stárnu, mně je 40 let,
00:39:21 dostávám se do podoby svého otce.
00:39:23 I v některých slovech. Mně se to líbí, protože otec
00:39:27 má velký úspěch u žen a já doufám, že to bude i u mě.
00:39:32 Čím je starší, tím víc se líbí, je to tak,
00:39:36 ale to, v čem ho už nedoženu, to jsou ty uši,
00:39:41 když už jsem mluvil o jeho krku, tak bych to řekl také rád,
00:39:45 jeho uši, to je důsledek sportu. Tak se nenarodil.
00:39:52 Jestli znáte "kladivo", ten chvat, když se z něj chcete dostat,
00:39:56 ty uši si na několikrát zlomíte, ty chrupavky poničíte
00:40:01 a potom vám ty uši vyrostou, ne, transformují se do podoby
00:40:10 těch karfiólů, jak se říká v hantýrce.
00:40:14 Chtěl bych být víc než přítel tvůj, dej si říct a chvíli stůj.
00:40:23 Kamarád mi schází čím dál víc, víc než táta, dá se říct.
00:40:32 V tomhle baráku měl tatínek krám, o patro dolejc,
00:40:39 s kuchyní, jako támhleten prostor, 12 m2 a tam nás žilo 5.
00:40:49 Babička, dědeček, otec, maminka a já.
00:40:55 Brácha se narodil o 7 let později, to už jsme dostali 1 pokoj nahoře.
00:41:01 V tý kuchyni se škvařilo sádlo, peklo, vařilo všechno možný.
00:41:09 Jelikož ty postele jsme nemohli mít vedle sebe,
00:41:13 já jsem spal na palandě nahoře.
00:41:16 Tak to tu bylo od narození.
00:41:19 Já jsem vyrůstal, už jsem to říkal, ne přímo v intelektuální rodině,
00:41:25 ale v měšťanský, v tom nejpozitivnějším smyslu,
00:41:29 kterou jsi zažil a kde jsi též bydlel rok a půl.
00:41:33 -To bylo jistě veselý.
-To bylo, když jsem sežral
00:41:38 3x tolik párků, jako ty s babičkou.
00:41:41 Co já, já jsem tenkrát byl kojenej, ale to se u nás vypráví dodnes,
00:41:48 bohužel, už je větší část rodiny mrtvá, ale vždycky se vzpomínalo
00:41:56 na to, když jsi přišel na 1.večeři na Žižkov a dědeček můj,
00:42:03 právník, intelektuál, spisovatel, muzikus, měl vždycky k večeři
00:42:11 2 nožičky párku, to bylo hodně. Babička 1, máma 1 a 1/2.
00:42:18 A teď do naší rodiny vtrhnul táta a sněd na posezení 20 párů,
00:42:28 ne, to bych přeháněl,
00:42:32 20 nebo 30 nožiček párků.
00:42:35 V tý rodině zavládlo zděšení.
00:42:37 Dodnes si představuju babičku, jak říkala, Zdenečku,
00:42:40 chceš ještě přidat?
00:42:42 To je zděšení, když se setkají takový 2 světy.
00:42:46 Ten trošku intelektuální a tý živočišný síly.
00:42:52 Ale na mě to dopadlo taky, když jsem jezdil za babičkou
00:42:55 a dědečkem, za tvými rodiči, vybavuju si jak jsem poprvé přijel
00:43:04 a pamatuji si, že k obědu byla slepičí polívka a pečenej bůček.
00:43:11 Já jsem dostal, bylo mi 10, 9, 8, před sebe takovou mísu.
00:43:18 Já, kterej jsem měl taky tu nožičku párku nebo 1 a 1/2.
00:43:21 V tý míse, skrz tu polívku, koukala na mě 1/2 tý slepice.
00:43:29 To jsem nějak zvládnul a následoval ten bůček,
00:43:32 ta mastnota tekla přes ty knedlíky do zelí, bůčku bylo asi 1/2 kg.
00:43:39 Teď já jsem nemoh, chtělo se mi zvracet, je to tak.
00:43:45 Na to mastný jsem nebyl zvyklej, vedle mě si sednul děda,
00:43:49 kterej bohužel umřel dost mladej, když mně bylo asi 11
00:43:53 a byl úplně zdisgustovanej a zděšenej z toho,
00:43:57 že mně nechutná bůček, což pro něj byla ta energie
00:44:01 a seděl vedle mě a moravsky říkal, musíš jesť. Musíš jesť.
00:44:08 To byl otřesnej zážitek, kterej mě od toho tuku odvrátil asi tak
00:44:12 na 20, 25 let. Ale teď tomu přicházím zase na chuť.
00:44:16 Chtěl bych být víc než přítel tvůj, dej si říct a chvíli stůj.
00:44:25 Kamarád mi schází čím dál víc, víc než táta, dá se říct.
00:44:35 Musím ho pochválit, v poslední době se začíná orientovat na operu.
00:44:44 Vzpomenul si, že jsme tady hráli ty opery.
00:44:49 Vzpomíná si, ne že by stárnul, ale přece jenom
00:44:53 ty životní zážitky se v něm silážují,
00:44:55 vzpomíná na svoje mládí, kdy hrál skvěle na piano,
00:45:00 na trubku a výborně zpíval a začíná tendovat k opeře
00:45:04 a to se mi líbí.
00:45:06 Navštívil naše představení Lazebníka sevillského,
00:45:10 potom hostování opery z Göteborgu Cesta do Remeše,
00:45:14 dílo Gioacchina Rossiniho, poměrně neznámé
00:45:17 a 1.VII. navštívil představení Carmen.
00:45:20 Takže začíná být fanda opery, jsem tomu rád a doufám,
00:45:25 že do ND bude chodit častěji.
00:45:28 Díky.
00:45:52 Tak to udělej s tím krkem, já jsem vypravoval, že nemáš krk.
00:45:56 To byl kaskadérskej vtip, zezadu říkali, Zdenku, usměj se.
00:46:01 Teď se směje, teď udělej, že se mračíš.
00:46:04 Teď se mračí.
Tak dlouho se Zdeněk Srstka rozhodoval mezi kariérou právníka a klavírního virtuosa, až se na římské olympiádě umístil v první desítce mezi vzpěrači lehkotěžké váhy.
Syn Jiří po něm sice zdědil obličej a lásku k hudbě, zato však zcela negativní vztah k těžké atletice, takže se raději stal tím jurisdoktorem.
Oba získali značný věhlas ve světě kumštu, a když se začal připravovat jejich televizní dvojportrét, trochu zrozpačitěli nad tím, jak se budou oslovovat: „My si totiž celej život říkáme vole!?“
