00:00:31 Když se v 50. letech řeklo v USA folk,

00:00:38 tak tím každý myslel písničkáře a možná ještě víc

00:00:45 lidovou hudbu jako takovou. Irské, skotské písničky,

00:00:51 které si tam přistěhovalci přinesli.

00:00:57 Zatímco u nás slovo folk znamenalo jen městské písničkáře,

00:01:01 zatímco národní lidová píseň byl folklór.

00:01:11 V r. 1957 se u USA objevila tranzistorová rádia.

00:01:16 To pomohlo spoustě lidí víc, než desky.

00:01:22 Když v 58. se začalo díky petřínské vysílačce

00:01:27 u nás šířit VKV, tak to možná bylo ještě důležitější.

00:01:44 První folkovou kapelou u nás byl Spirituál kvintet.

00:01:49 Ten vznikl v r. 1960 a hraje dodnes.

00:02:02 Když jsme v 64. viděli Pete Seegera,

00:02:06 tak jsme konečně viděli, jak se na banjo hraje.

00:02:16 Pete Seegerovi dělal během jeho turné předkapelu Spirituál kvintet

00:02:20 a to včetně pražského koncertu 27. března 1964 v divadle ABC.

00:02:29 Mohli jsme si zazpívat s idolem nás i našich kolegů.

00:02:36 Těšili jsme se na to setkání a proběhlo trošku jinak,

00:02:39 než jsme si představovali.

00:02:41 Pete Seeger se nás zeptal, proč nezpíváme

00:02:43 víc vlastních, domácích písniček.

00:02:46 On totiž netušil, jak byl náš domácí folklór

00:02:49 zmanipulován tehdejším režimem.

00:02:52 Všechny mládežnické soubory povinně zpívaly český folklór

00:02:56 v hrozných úpravách s tahací harmonikou.

00:02:59 Tomu jsme se chtěli vyhnout. Chtěli jsme zpívat něco onačejšího.

00:03:03 Doufám, že jsme si to potom vyjasnili.

00:03:18 Když přijel v Tatře 603, ve které seděl také

00:03:22 muž v koženém kabátě, který dohlížel na to,

00:03:25 aby se s nikým nestýkal a na Střeleckém ostrově,

00:03:28 kde měl besedu a koncert se objevil jeden mládeneček,

00:03:32 který chtěl snad jenom podpis a uměl anglicky a něco mu říkal,

00:03:36 tak estébák vyskočil z auta a začal toho kluka tlačit od auta.

00:03:42 Seeger zrudl jako krocan, vyskočil z auta

00:03:46 a seřval toho tajnýho tak, že kluka pustil.

00:03:51 Myslím, že to byla první Seegrova reálná zkušenost se socialismem,

00:03:55 který tolik obdivoval.

00:04:20 Mezi 61. a 65. rokem jsme postupně nabírali a zase ztráceli lidi.

00:04:22 Základ jsme byli my dva s bráchou.

00:04:34 Bylo to r. 65.

00:04:37 Tak vznikla skupina, která měla název Kontra.

00:04:41 Ještě ne Skiffle, protože jsme netušili,

00:04:44 že nějaký skiffle děláme.

00:05:00 Zdeněk Mácha a Jarda Navrátil z rádia nám vysvětlili,

00:05:03 že to, co děláme je skiffle.

00:05:05 V Anglii je to reakce na rock and roll atd.

00:05:08 Hrají na primitivní nástroje. Akustické valchy, banja apod.

00:05:13 Že vlastně děláme skiffle. Tak proto Skiffle Kontra.

00:05:17 V 68. se Kontra začalo upínat na kontrarevoluci.

00:05:21 Když jsme vylepovali plakáty, tak Kontra muselo pryč,

00:05:25 tak jsme na čas začali psát Contra.

00:05:28 S tím jsme ale dlouho nevydrželi, tak jsme se přejmenovali

00:05:31 na Český Skiffle, když stejně děláme český repertoár.

00:05:34 Ani to nestačilo. Byl boj proti cizím názvům.

00:05:39 Tak jsme museli název změnit na Žáci.

00:05:42 Podle Žáků darebáků, jejichž repertoár jsme dělali.

00:05:55 Je zajímavé konstatovat, že v té době se kolem

00:05:58 objevovaly kapely, které měly podobné pocity.

00:06:02 Chtěly folk obohatit něčím, co není převzaté.

00:06:06 K nim patřila například skupina Skiffle Kontra,

00:06:09 bratři Traxleři a Heda Hošková,

00:06:12 kteří dělali starou hudbu, ovšem ze staré historické matérie

00:06:20 vybírali texty a psali vlastní hudbu.

00:06:23 Zatímco Spirituál kvintet hledal původní hudbu

00:06:28 a tu doplňovali texty.

00:06:31 La rosa - růžička je z tabulatury neznámého pražského bakaláře.

00:07:06 V časopise "My 64" byla fotka malého kluka v zimní bundě,

00:07:10 který se choulí v New Yorkské ulici a za ním byla

00:07:14 snědá černovlasá holka.

00:07:19 Později jsem zjistil, že to byla fotka

00:07:21 Dylana a Baez a tam bylo poprvé něco v tom smyslu,

00:07:25 že celá Amerika přestala poslouchat Beatles

00:07:28 a poslouchají se protestsongy.

00:07:31 Já jsem okamžitě začal v Praze pátrat po něčem podobném.

00:07:35 Nic tady nebylo. S jedinou výjimkou.

00:07:38 Ve studentském klubu, který se jmenoval SAX

00:07:41 a byl na strojnické fakultě, což bylo působiště Jirky Millera,

00:07:46 rebela tehdejší doby, tam byly 1 x týdně

00:07:51 koncerty Rangers a já jsem tam jednou vystoupil jako host.

00:08:10 Udělal jsem první písničky v Nesebaru, v Bulharsku,

00:08:14 na takové hoře, pro mne magické a posvátné, nad mořem.

00:08:29 V tu dobu se u Národního muzea na schodech

00:08:31 začala scházet vlasatá mládež.

00:08:34 Já jsem tam začal chodit také a seznámil jsem se tam

00:08:37 se všelijakýma lidma.

00:08:39 Pak v jedné hospodě, kam tito vlasatí vždy odešli,

00:08:42 jsem se seznámil s Láďou Veitem a s Hvězdoněm Cígnerem.

00:08:54 Procourali jsme celé odpoledne, večer,

00:08:56 někde jsme si dali kafe a skončili jsme na Kampě

00:08:58 nad Čertovkou, na starém mlýnském kole.

00:09:01 A tam jsme to prokecali až do rána.

00:09:03 Všechno jsme probrali, všechno nám bylo jasné.

00:09:05 Tam jsem mu slíbil, že mu ukážu první akord na kytaře.

00:09:10 Oni chtěli dát do kupy bigbeat, 60. léta.

00:09:13 Neměli bubeníka a textaře.

00:09:16 Tak jsem řekl, že se na buben naučím

00:09:18 a píšu básničky, takže vám budu psát texty k písničkám.

00:09:25 Takže to byla taková doba, že jsme si třeba vyprávěli o jídle,

00:09:29 když jsme žádné neměli.

00:09:31 Jednou jsme večer usínali a já ho slyším,

00:09:34 jak mi líčí nějaké hody a chtěl jsem ho trumfnout.

00:09:43 To jeho mi nechutnalo, tak jsem říkal:

00:09:46 Já bych si dal ten řízek, o kterým jsme si včera vyprávěli.

00:09:51 Někdo přinesl nahrávku Dylana a Donovana.

00:09:54 Tehdy jsme to u Veita poslouchali z magneťáku.

00:09:59 A říkal jsem si: To je ono!

00:10:14 První písnička s jmenovala Hospodskej.

00:10:16 Na to si pamatuji živě.

00:10:19 Láďa Veit vymyslel melodii a já jsem na to začal

00:10:23 veršovat píseň... Svět je zakouřená hospoda.

00:10:29 Celou noc jsem nad tím seděl a byl to pro mne obrovskej zážitek.

00:10:33 Poprvé jsem měl pocit, že píši něco, co se daří,

00:10:35 co má smysl, kde jsou obrazy.

00:10:40 Tehdy měl člověk touhu říkat světu a vesmíru,

00:10:42 jak to s ním je, že ho pojmenováváme.

00:10:45 Tím si ho vlastně nějak přivlastňujeme.

00:11:05 Hnědovláska má původ v Olomouci.

00:11:07 V 66. roce tam byla taková krásná holka,

00:11:10 ale bohužel pokoušel se s ní chodit Jarda Hutka.

00:11:14 Na mne vybyla jenom idea písničky.

00:11:46 Bylo to po Krylově návratu z vojny.

00:11:48 V Teplicích jsme domluvili jeho první vystoupení na mikrofon.

00:11:51 To se odehrálo tady v Ústeckém rozhlase.

00:11:54 Tady vznikla první nahrávka. Byl to Anděl.

00:11:58 Potom pár dalších písniček.

00:12:12 Když se Karel Kryl vrátil z vojny, ocitl se v r. 66 v Olomouci,

00:12:17 rok nato šel domů, do Nového Jičína.

00:12:23 Tam vegetoval jako zemědělec, muž v domácnosti,

00:12:27 ale už také začal dojíždět do ostravského rozhlasu

00:12:31 za Milošem Zapletalem.

00:12:41 V r. 66, 67 mi Mirek Kovařík řekl o tom

00:12:44 že Karel Kryl, tehdejší pro mne recitátor,

00:12:46 že skládá bezvadné písničky, protestsongy.

00:12:49 Poslal mne za ním do olomouckého Dex klubu.

00:12:51 Tam jako tehdejší redaktor českého rozhlasu jsem přijel.

00:12:54 Natočili jsme tam jeho recitál a pak se začaly objevovat

00:12:57 Karlovy písničky v ostravském rádiu a posléze na deskách

00:13:01 a odtud šly do světa.

00:13:06 Krajánek Karel Kryl.

00:13:07 Tož, krajánku, já si myslím, že od té krajánkovské cesty

00:13:11 před dvěma roky už v českých tocích mnoho vody odteklo

00:13:22 a ty jsi dnes už mladým slavným mužem.

00:13:25 To slyšíš rád, že Karle?

00:13:27 No, slavný... Moc slavný nejsem.

00:13:29 Když člověk přijde na koncert a paní mu říká:

00:13:32 Chlapečku, máš lísteček?

00:13:34 -Jako tobě?
-Mně.

00:13:36 Tak to asi moc slavný nejsem.

00:13:38 Slavný může být jenom mladý člověk.

00:13:42 Protože u těch starých se předpokládá, že už jsou.

00:14:05 Viděl jsem Karla Kryla a přišlo mi, že je z jiného století.

00:14:09 To byla zajímavá věc.

00:14:11 Náš jediný etablovaný folkový zpěvák tehdy,

00:14:14 ale mně to vůbec nic neřeklo.

00:14:20 60. léta, to jsou vlasy potud, Cerouac v batohu

00:14:26 a cesta směřování kamkoliv jinam.

00:14:29 Já jsem jednou ve Francii uviděl v noci

00:14:32 na zoraném poli na obzoru světýlko

00:14:36 a věděl jsem, že tam je pro mne připravený příběh.

00:14:39 Tak jsem doklopýtal k tomu světlu, tam seděli gitanes,

00:14:43 což jsou světlí, nádherní Cikáni.

00:14:48 Jeden z nich měl fiží, podíval se na mne, mlčel

00:14:52 a já jsem se dovolil, jestli bych si s nima mohl nahrát.

00:14:57 On hrábl do tmy, tam se objevila kytara,

00:15:01 která neměla - část pražců neměla strojky -

00:15:05 a řekl: Hraj.

00:15:07 Já jsem musel na tu jeho kytaru, která měla indické ladění, zahrát.

00:15:13 Jak jsem se s tím nástrojem pomalu seznamoval,

00:15:16 tak jsem zjistil, že v té hudbě je šance tam,

00:15:21 kde ti něco chybí.

00:15:23 Jemu chyběly zuby, strojky na ladění

00:15:26 a přesto hrál skvělou hudbu.

00:15:28 Já jsem se to od něj naučil během 15 - 20 minut.

00:15:33 Naučil jsem se vše, čemu by se třeba dalo říct

00:15:36 tajemství nedokonalosti českého folkaře.

00:15:58 Rozhlasové Houpačky, což byla v podstatě

00:16:01 první česká Hitparáda, zařazovaly české folkaře.

00:16:05 Vyhráli tam třeba Ulrychovi, byli tam Paleček s Janíkem,

00:16:11 s menším úspěchem, ale přece, Vláďa Merta a Prúdy.

00:16:17 Hráli jsme tam i zahraniční folkaře.

00:16:20 Dylana, Donovana a další.

00:16:48 Králové jdou, kam si 3 králové jdou?

00:16:58 Teplo je pod střechou, kde štěstí spí.

00:17:00 Marie směje se, poslové kýchají.

00:17:03 Všichni se usmívaj, vždyť narodil se Ježíšek.

00:17:09 Na rozdíl od Karla Kryla začínali tehdejší písničkáři

00:17:12 obyčejně kopiemi anglických a amerických písničkářů.

00:17:30 Sami si textovali Dylana a Donovana.

00:17:40 Až se s tebou tvá milá rozloučí, vem do ruky svoji hůl.

00:17:43 Na cestu si posviť zlatou loučí...

00:17:48 Pro mne to všechno začalo asi v r. 66,

00:17:50 když jsem byl na vojně.

00:17:55 Kluci z Budějovic mi poslali nějaké folkové nahrávky.

00:17:58 Já jsem je musel otextovat, poslal jsem jim to zpátky

00:18:01 a když jsem se vrátil z vojny domů,

00:18:04 tak v 68. roce přišel Pavel Láďa Pokorný a řekl:

00:18:07 Uděláme kapelu.

00:18:23 Moje začátky se datují v 60. letech.

00:18:26 Začínal jsem hrát svoje písničky tady v klubu, v Brně.

00:18:34 Byly to písničky, které jsem si složil.

00:18:38 Madona, Léna, Abeceda, Zapomeň a spoustu dalších.

00:18:59 Pochopitelně jsem vycházel ze svých velkých vzorů.

00:19:03 Ti byl Bob Dylan, jehož písničky jsem si překládal.

00:19:08 Např. Jen vítr to ví, Simon and Garfunkel,

00:19:14 byl to Leonard Cohen...

00:19:30 V r. 1968 vyšlo velice důležité album Skiffle Kontra.

00:19:35 To bylo naše první folkové album

00:19:38 a bratři Jirka a Petr Traxlerové tam působili

00:19:42 jako autoři hudby, aranžéři.

00:19:46 Byl to takový měšťanský folk v 19. století.

00:20:07 Sezení s Olympicem v kanceláři skončilo paradoxně.

00:20:11 Šéf říkal: Co tam dělá ten člověk vzadu?

00:20:15 Sedí, mlčí a tupě se směje? Říkají: To je takový folkař.

00:20:21 On zazvonil, sluha přinesl naladěnou kytaru

00:20:24 a já jsem zahrál pár písniček.

00:20:27 Oni řekli: Fajn, máš exkluzivní smlouvu.

00:20:33 Já jsem se zasmál a oni řekli: Uděláme 4 písničky.

00:20:37 Když jsem seděl ve studiu a nahrál 2, 4 písničky dopoledne,

00:20:40 tak jsem začal balit a oni řekli:

00:20:43 Přece kvůli 4 písničkám se tady ve Francii nebude nikdo namáhat.

00:20:46 Točíme elpíčko.

00:20:48 Takže já jsem vlastně se stal z dopoledního hráče odpoledním

00:20:52 a druhý den jsme ještě nahrávali.

00:20:55 Druhý den jsme míchali a za 3 dny bylo elpíčko hotové.

00:21:27 Hraní na Karlově mostě má na svědomí Kalandra.

00:21:30 My jsme sice ještě začátkem 68. vystupovali s Veitem,

00:21:33 ale někde jsem viděl zpívat Kalandru

00:21:37 ve dvojici s nějakým klukem. Mně se líbil.

00:21:39 Mně se líbilo jak hraje, jak zpívá.

00:21:42 To byl březen, velmi studený den a mne napadlo,

00:21:45 že půjdeme na Karlův most.

00:21:47 Tak jsme si sedli na takovou bednu pod kříž

00:21:50 a začali jsme tam něco hrát. Zorka tam stála s náma.

00:21:54 A Kalandra říká: A budeme vybírat peníze.

00:21:57 Je pravda, že nějaké peníze tam lidi přinesli.

00:21:59 Napřed to byl otevřený futrál, pak jsme používali klobouk.

00:22:09 Na Karlův most jsem přišel jako do zajetého podniku.

00:22:11 Do šoubyznisu.

00:22:13 Vlevo hrál Hutka s Kalandrou, vpravo ode mne

00:22:16 Jaroslav Jiroň Neduha.

00:22:18 Já jsem vyfasoval trochu svatého Kajetánka.

00:22:23 Ať nás odsuzujou, ale ať nás odsuzujou za to,

00:22:25 že vůbec žebráme na tom mostě, ale proč jste neřekli,

00:22:28 proč to tam děláme?

00:22:29 Proč můžeme být šťastní jenom právě v ten okamžik,

00:22:31 když to hrajeme těm lidem a takhle.

00:22:39 Toto je to místo, kde jsme tehdy před více jak 30 lety

00:22:42 začínali hrát s Michalem.

00:22:44 A lidi nám už tehdy házeli peníze.

00:22:57 Hele lidi, nechte chvíli zmatků na oplátku já vám zazpívám...

00:23:05 Pochopili jsme, že pokud peníze padají shora dolů,

00:23:08 že bude lepší sednout si nahoru a přesunuli jsme se do těchto míst.

00:23:17 Vím, že tebe taky berou touhy, ty schody jsou ale příliš dlouhý.

00:23:27 Při jednom ze svých útěků z domova jsem se dostal do Prahy.

00:23:34 To bylo tuším jaro 68.

00:23:36 Tehdy se hrálo v Praze na Karlově mostě.

00:23:47 Pohyboval jsem se mezi Hippies v Praze.

00:23:51 Přespávalo se na nádraží Praha Střed -

00:23:55 aspoň ti volnomyšlenkáři - já jsem jim hrával na kytaru.

00:23:58 Byl jsem pro ně aspoň trošku chráněná osoba.

00:24:01 A jednou, když už jsem jim připadal moc špinavý

00:24:04 a džíny měl moc roztrhané, tak mne oblékli a to tím způsobem,

00:24:09 že se podívali a řekli: Počkej chvilku.

00:24:14 3 pořízci vyběhli a za chvíli se vrátili a dostal jsem nové džíny.

00:24:19 Až druhý večer jsem se dozvěděl,

00:24:23 že ten den někoho v Praze přepadli, svlíkli ho

00:24:26 a já jsem měl nové kalhoty.

00:24:36 Já si myslím, že Karlův most byl takový prubířský kámen.

00:24:40 Něco jako pro operního zpěváka La Scala.

00:24:54 Ráno ve městě propukne vstávání.

00:24:59 Dělník je na cestě do práce, uhání...

00:25:06 Akorát v létě byl problém na mostě, že se tam nacpalo moc lidí.

00:25:08 Pro nás začalo být trochu nepříjemné tam hrát,

00:25:11 protože u každé sochy někdo hrál.

00:25:13 Tehdy za námi přišel nějaký Matěj Svoboda s tím,

00:25:16 že založili partu výtvarníků. Říkali si Skupina 68 pod plachtou

00:25:22 a že chtějí v sobotu, v neděli vystavovat v Platýzu.

00:25:27 Dali by tam pódium a chtěli, abychom tam vystupovali.

00:25:32 Ovšem pod podmínkou, že nebudeme

00:25:34 vystupovat na Karlově mostě.

00:25:36 To bylo asi nejhezčí hraní, které jsme s Kalandrou zažili.

00:25:41 Lidé přicházeli, odcházeli, my jsme hráli nepřerušeně.

00:25:59 Toto fungovalo až do momentu, dokud nepřijel ruský tank.

00:26:03 Tím to skončilo.

00:26:07 Karel mi napsal:

00:26:09 Slyšel jsem z Ústí Mikroforum, Kata.

00:26:12 Moc jsem se styděl, že jsem tak pokrokovej.

00:26:15 Teď zrovna píšu takovouto píseň:

00:26:16 Pod tmavočervenými jeřabinami zahynul motýl mezi pavučinami.

00:26:20 Na břehu řeky roste tráva ostřice,

00:26:23 tu trávu jedí koně, když je vichřice.

00:26:26 Budeš se líbat s jiným pod altánem,

00:26:29 já budu zpívat zpitý s kapitánem.

00:26:32 Ještě to není hotový, ale je to taková lidovka.

00:26:35 Něco úplně melodicky novýho.

00:26:38 To jsem ještě nikdy nedělal.

00:26:42 Pár týdnů chybělo do srpna 68. pak se ta písnička

00:26:45 poněkud proměnila.

00:26:51 Na břehu řeky roste tráva ostřice.

00:26:54 Prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice.

00:26:57 Nad ztichlou zemí vrčí netopýři

00:27:01 a národ němý tlučou oficíři...

00:27:06 V úterý 20. srpna 1968 jsem dostal jako honorář

00:27:11 do futrálu na Karlově mostě, valutu.

00:27:19 Na to konto jsem si půjčil od přátel české koruny

00:27:24 a byl večírek.

00:27:26 Příští den jsem, jak mi zákon nakazoval, do české směnárny.

00:27:33 Směnárny byly zavřené a mířil na ně protiletadlový tank.

00:27:40 Já si myslím dodnes, že takovouto kocovinu

00:27:43 jsem si nezasloužil.

00:27:48 Když jsem byl v kraji Lorain, což je blízkou ostrova,

00:27:51 který jsem chtěl nutně vidět.

00:27:53 Je to ostrov, kde maloval Zrzavý

00:27:56 své slavné bretaňské vesničky, tak mne lidé,

00:27:59 kteří mne vzali stopem, pozvali na večeři.

00:28:03 Chovali se ke mně velmi slušně, dávali mi nášupy, vem si avokádo...

00:28:09 Pak mi říkali:

00:28:11 My jsme ti nechtěli kazit večeři, ale Rusové jsou v Praze.

00:28:15 Já jsem říkal:

00:28:16 Ne, ne. To oni se jenom vracejí z vojenského cvičení.

00:28:19 Byl jsem skálopevně přesvědčený, že ne.

00:28:23 Schválně jsem se nedíval do novin, protože jsem chtěl jet

00:28:26 na ten ostrov.

00:28:28 Když jsem se přeplavil na asi takto široké bárce,

00:28:32 tak jsem přes okna viděl tanky na Václaváku

00:28:37 a věděl jsem, že je zle.

00:28:40 Naposledy jsem si v životě chtěl užít svobody.

00:28:43 Vlezl jsem si na takový maličký ostrůvek

00:28:45 a tam jsem básnil a básnil až do večera.

00:28:48 A když jsem se otočil, tak jsem zjistil,

00:28:51 že jsem skutečně sám na tom ostrůvku,

00:28:53 protože mezitím přišel příliv a pevnina byla 200 m za mnou.

00:28:57 Pro mne ta okupace byla spojena s úžasným zážitkem samoty.

00:29:15 Počkej tu se mnou, až bude tma.

00:29:17 Budu tě prosit, protože noc bývá zlá...

00:29:24 Já jsem v 68. neměl vůbec žádný strach.

00:29:27 Ten strach přišel až v 69. Nebyl čas na strach.

00:29:30 Lepili jsme věci. Člověk žil v tzv. "hrdinném šoku",

00:29:34 nadšení, vědomí vlastní potřebnosti, vlastní užitečnosti.

00:29:43 Možnosti pomoct. Jakkoliv. Nějak...

00:29:58 Prosím vás, nechte ji, nechte ji, tu nevidomou dívku.

00:30:03 Prosím vás, nechte ji si hrát.

00:30:10 To jsme se vraceli z nějakého zájezdu,

00:30:16 procházeli jsme vlak jídelním vozem a on tam seděl.

00:30:20 Měl potřebu přiznání a říkal, že píše novou písničku

00:30:24 a citoval tam Bratříčku zavírej vrátka

00:30:27 a mně se v tu chvíli to zdálo jako čundrácko-melancholická věc.

00:30:33 Říkal jsem mu: Karle, přece takový sračky nemůžeš psát!

00:30:40 Na Pantonu při jednání s panem ředitelem Hanušem

00:30:43 předložil fotograf Pepík Koudelka snímek 2 zabitých kluků

00:30:48 u pražského rozhlasu. Pan Hanuš se vyděsil a řekl:

00:30:54 Víte... Tohle...

00:30:56 Nemohli bychom tam dát nějakou barokní sochu?

00:30:59 Koudelka mu na to jenom řekl: Taková pitomost napadne každýho.

00:31:03 Hanuš ho nevyhodil a ještě chvíli ho poslouchal

00:31:08 a Koudelka pak frajersky vytáhl fotku a řekl:

00:31:12 Tak tam můžeme dát tuhle, ale ta je mnohem horší.

00:31:16 A to je ta fotografie, která na albu

00:31:17 Bratříčku, zavírej vrátka nakonec vyšla.

00:31:20 Ten kluk s tím terčem na zádech.

00:31:27 Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci.

00:31:30 Vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci.

00:31:33 Přijeli v hranatých, železných maringotkách...

00:31:41 Můj pracovní poměr trval zhruba od r. 69,

00:31:44 kdy začalo po mostě chodit víc zelených uniformovaných chodců

00:31:48 víc, než turistů.

00:31:52 Bylo to krásný. Tenkrát na tom mostě.

00:31:54 Tak bychom chtěli žít dál.

00:31:57 Jak ale vidíme, tak to asi nějakou dobu nepůjde.

00:31:59 Než přijedem na řadu my.

00:32:09 Chcem výš a né se vracet.

00:32:11 Je těžko přinutit růži, aby se změnila v poupě.

00:32:17 Chtěl výš a né se vracet.

00:32:21 Potmě a náhodou, tak nějak hloupě.

00:32:26 Poznal na vlastní kůži zákon zemské gravitace.

00:32:34 Chtěl výš a na místo toho dolů.

00:32:42 Bože, proč jen to všechno zažil?

00:32:47 Už chtěl na prvním ráhně.

00:32:53 A je na tom hůř než Baron Prášil, v bahně.

00:33:04 S Třešňákem jsme se poprvé setkali někdy v 68.

00:33:07 na natáčení nějakého filmu a to jsme se hned kamarádili.

00:33:11 Tam byl trochu vzájemný obdiv.

00:33:15 S Jardou Hutkou - nevím to přesně, možná bychom se

00:33:17 mohli podívat do mého chorobopisu, když hráli ve dvojici

00:33:21 Kalandra - Hutka.

00:33:25 V r. 69 odjel Petr Kalandra s rodiči

00:33:29 nejdřív do Tunisu, pak do Spojených států.

00:33:32 Tatínek tam byl služebně.

00:33:36 Já jsem tehdy byl v psychiatrické léčebně Bohnice,

00:33:39 kde jsem tehdy usiloval o vydání modré knížky

00:33:42 a moje tehdejší družka mi přinesla poslední týden pobytu zprávu,

00:33:46 že Jaroslav Hutka nemá s kým hrát a chtěl by to zkusit se mnou.

00:33:54 Tam byl problém, že se Vlasta neuměl přizpůsobit

00:33:57 mým písničkám, tak já jsem se musel přizpůsobit jeho.

00:34:28 Bylo to někdy v r. 1969, v polovině roku,

00:34:31 kdy jsem někde našla plakátek, že kapela

00:34:34 Folk Singers hledá zpěvačku.

00:34:39 S 9 lidma jsem se nemohla domluvit, tak jsme zbyli dva.

00:34:46 V r. 69 ještě Karel Kryl odjel v červnu

00:34:49 na festival do Norska, vrátil se...

00:34:54 Karel stál u džuboxu, vhazoval do něj mince a přehrával sebe.

00:34:58 To bylo nejzvláštnější.

00:35:01 Pak přišel a dal mi několik knížek Bohuslava Rejnka

00:35:06 a hlavně Jana Zahradníčka.

00:35:09 Řekl, že se pořád stěhuje a ať si to nechám u sebe.

00:35:16 Pak to osudové datum 9. 9. 1969

00:35:20 odjel do spolkové republiky Německo,

00:35:23 odkud se sice vracel k nám, ale nedojel.

00:35:27 Už tam zůstal na 20 let.

00:35:42 Jakýsi písničkář se ztratil, vykázaný z hranic své vlastní země.

00:35:45 Na zádech nesl bídu lidí, viděl svět příliš temně...

00:35:51 Nikdo z nás si nepřál tady být. Byli jsme sem nějak dáni.

00:35:55 I tělo, i ruce, i náš mozek, i oči, i charakter,

00:35:59 i hlas.

00:36:02 Všechno nám bylo přírodou půjčeno na nějakou dobu.

00:36:07 Život, to je nějaká doba. Ten se odehrává v čase.

00:36:11 Ve 4. dimenzi...

00:36:20 Ono je to ukecaný. Moc se to poslouchat nedá.

00:36:24 Zároveň je to ale smutek.

00:36:26 Den, když se to natáčelo, to mi říkali,

00:36:29 že už to končí, že to natáčí jenom do archivu.

00:36:35 Ten stesk z toho jde, protože tam jsem byl na rozpuku.

00:37:08 Dívka loudá se vinicí, tam, kde zídka je nízká.

00:37:11 Tam, kde stráň končí vonící, tam písničku někdo píská.

00:37:22 V r. 69, když jsem jako asistent byl u stávky studentů

00:37:25 proti okupaci, tak jsem se seznámil s Karlem Zichem.

00:37:28 Pozval jsem ho ke spolupráci a tak vznikl Spirituál kvintet II.

00:37:45 Pracovali jsme necelý rok a došlo

00:37:48 tentokrát už k nucenému zákazu,

00:37:51 protože na kocertu v předvečer výročí úmrtí Jana Palacha

00:37:55 byl kdosi, kdo nahrával a dostali jsme 1/2 roku zákaz.

00:38:24 Toto býval dřív zadní vchod do divadla Semafor.

00:38:27 Vchod pro učinkující, vchod pro návštěvníky

00:38:29 divadelního baru.

00:38:33 My jsme tady poprvé hráli 5. února 1969.

00:38:54 Vzpomínám si, že v r. 1970 jsme měli nucenou dovolenou,

00:38:58 protože o nás Rudé právo psalo, že urážíme ruská vojska,

00:39:05 která byla na našem území.

00:39:12 My jsme se ocitli v prvním patře této budovy,

00:39:17 kde byla kancelář a tam nám bylo navrženo,

00:39:21 abychom si dali rok dovolenou.

00:39:45 20. srpen 1971. Opět v malých klubech.

00:39:51 My s Jardou Hutkou na Malostranském náměstí v Orfeu,

00:39:55 tehdy ještě ne svazácký klub Rubín.

00:39:59 Na pódiu recituji Hraběte a za mnou improvizuje Jarda blues.

00:40:06 A několik samozvaných prokurátorů v šestistupech dupe tvojí hlavou

00:40:09 vzorný předpisový krok, vzorné předpisové mozky,

00:40:14 žádající doznání úplné, veřejné a předpisové...

00:40:23 Druhý den v televizi jsme se objevili v záběru

00:40:26 a bylo řečeno, že bylo zlikvidováno doupě živlů

00:40:30 a tenkrát ještě asi neříkali narkomanů, ale něco na ten způsob.

00:40:40 Ten normalizační zlom jsem cítil kolem r. 71, 73.

00:40:45 V té době to byl takový podivný tichosmrádek,

00:40:48 takové soukromničení na vlastním.

00:41:07 Moje začátky folku se odvíjely od mého setkání s Jardou Hutkou.

00:41:15 To setkání nastalo v pražské Viole,

00:41:20 kde jsem tenkrát dělal svůj pořad Znamení zvěrokruhu.

00:41:25 Tak jsme dali řeč, Jarda měl nějaké volné texty

00:41:29 a Zorka Růžová měla nějaké volné texty.

00:41:32 Já jsem na to zkusil udělat pár písniček.

00:41:35 Taková ta, kterou určitě zná spousta lidí.

00:41:41 Cizinci, cizinci, dolary, marky, euro taky...

00:41:52 Zorka Růžová byla pro mne významná.

00:41:55 Nejenže to byla moje první žena, ale ona vlastně byl ten první

00:41:59 a hlavní člověk, skrze kterého jsem se učil psát.

00:42:04 Svůj vrchol našla v r. 70, 71, kdy jsem hrál s Hvězdoněm Cíglerem.

00:42:11 Bydleli jsme na Vyšehradě, už se narodil Vavřinec.

00:42:14 Ona tehdy napsala několik skvělých textů o Praze. Rosnička, Cizinci...

00:42:41 Potkal jsem Třešňáka na ulici a řekl mi, že končí s hraním,

00:42:45 že není kde hrát.

00:42:47 Pak jsem potkal Mertu, který říkal, že prodává kytary,

00:42:50 že nebude hrát, končí. Je to doba mizerná.

00:42:54 Zkusil jsem to domluvit tak, že bychom udělali

00:42:56 představení ve čtyřech.

00:42:59 Smluvil jsem se taky s Mirkem Kovaříkem,

00:43:01 že by přednášel básničky, beatnické věci.

00:43:05 Představení bychom si rozdělili na 4 části.

00:43:09 Přemýšlel jsem nad tím, jak to nazvat

00:43:13 a nazval jsem to "Theatre písničkáři".

00:43:15 Běželo to rok.

00:43:23 V pražské Lucerně se konal 3. ročník festivalu

00:43:26 folkové a countryové hudby a Pavol Hammel,

00:43:29 který většinu kariéry prožil jako folk-rockový hudebník,

00:43:34 tak tam zrovna vystoupil jako čistý folkař.

00:44:15 V začátcích jsem inklinoval k Dylanovi nebo Donovanovi.

00:44:23 Byli mými vzory.

00:44:25 Ve skupině Prúdy, ve které jsem hrál a která se rozpadla

00:44:28 hned po pražském beatovém festivalu,

00:44:31 jsem chtěl naplnit své sny a šel jsem na folkový festival do Prahy.

00:44:49 Odchodem Karla Kryla do exilu ještě neskončil folk na Moravě.

00:44:53 Vyskytli se jiní písničkáři. Pepa Štrajchl v Ostravě v 68,

00:44:58 dvojice Vondrák - Bodlák v Brně, v 70. roce

00:45:04 a rok na to v Brně Menší bratři.

00:45:26 Zkončil jsem na podzim vysokou školu

00:45:30 a byl jsem pár měsíců na volné noze.

00:45:33 Začal jsem jako písničkář a skladatel se muzikou živit,

00:45:38 připravovat desku.

00:45:55 Průšvih. V Jirchářích na bohoslovecké fakultě,

00:45:57 jsem byl v menze na obědě a tam seděli 2 kamarádi a řekli:

00:46:04 Bohdane, večer tady bude zpívat Spirituál kvintet

00:46:07 a ty bys mohl zazpívat svou písničku.

00:46:21 Vyšetřovatel, měl jsem mu říkat Franc,

00:46:25 mne předvolal do Bartolomějské ulice.

00:46:43 Z jakýchsi porad Jaroslava Hutky a Zuzany Michnové o tom,

00:46:46 jak si pomáhat, předávat adresy pořadatelů atd.

00:46:51 se zvolna během r. 1971 vyvinulo sdružení písničkářů Šafrán.

00:47:00 Ve kterém byly takové další osobnosti

00:47:03 jako Merta, Lutka, Třešňák, Dáša Voňková.

00:47:11 Můj spolužák Jirka Zich skládal písničky,

00:47:15 které se mi líbí a které rád hraju.

00:47:17 Vděčím mu za to, že jsem měl co hrát.

00:47:20 Sám jsem neskládal.

00:47:21 Byl jsem jedinej folkař z Šafránu, který nic nesložil.

00:47:31 "V černým lese byla velká jeskyně

00:47:34 a v ní temno, jak když zhasne se v kině.

00:47:36 A když v té tmě přivykl si zrak, tak poutník vidí,

00:47:41 že tam v koutě válí se drak, co žere lidi..."

00:47:51 Můj tatínek udělal takové neuvážené rozhodnutí.

00:47:58 Rozhodl se, že mě naučí hrát na housle.

00:48:01 To se mu dařilo 3 roky a po 3 letech

00:48:04 jsem hodila housle na zem a pošlapala jsem je.

00:48:06 On mi zakázal hrát na jakýkoliv hudební nástroj,

00:48:09 když nebudu pokračovat v hraní na housle. To jsem nechtěla.

00:48:12 Až na gymnáziu jsem začala hrát na kytaru. To se nesmělo.

00:48:17 Proto jsem na tu kytaru hrála.

00:48:48 S televizním režisérem Vítkem Hrubínem

00:48:50 nás seznámil Michal Tučný na festivalu v Lucerně.

00:48:56 Vítek pak za náma přijel do Budějovic

00:48:58 a říkal, že by s náma natočil 1/2 hodinový film

00:49:01 Minessengři 72 a já jsem se pak dozvěděl,

00:49:03 že ten film dostal hlavní cenu

00:49:06 hudebně dokumentárních pořadu v Canes.

00:49:20 Mně utkvělo v paměti natáčení písničky,

00:49:22 kdy si kameraman Honza Seidl vlezl do houpací sítě

00:49:27 a oni s ním 3 hodiny houpali.

00:49:30 Když to potom skončilo, tak z houpací sítě vypadl.

00:49:34 Bylo mu pořádně špatně. Potom zapadl za strom...

00:49:38 Nechtěl jsem říct přímo, že se poblil.

00:49:56 Bob Frídl vydává v r. 1973 Dylanovu

00:49:59 nejnahrávanější písničku Blowing In The Wind.

00:50:03 Získává ve Slavíku 4. místo a tím se

00:50:07 definitivně vydává na cestu pop music.

00:50:30 V r. 1973 se Karel Zich rozhodl, že zkusí sólovou dráhu.

00:50:37 Tak jsme se opět rozloučili.

00:51:05 Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem se s Petrem Kalandrou

00:51:07 seznámila v prosinci, v r. 1971.

00:51:11 V r. 73 jsme si řekli, že už to tak dál nejde.

00:51:16 2 kytary a harmonika nestačí.

00:51:23 Pak jsme v Malostranské besedě slyšeli Petra Oskara

00:51:28 a řekli jsme si, že ho chceme.

00:51:31 To mne velice potěšilo. Drahoty jsem nedělal.

00:51:38 Naznačil jsem to kamarádovi, kterému jsme jeli pro nábytek,

00:51:41 tak jsem mu to naznačil a on odvětil:

00:51:43 To budete asi nejlepší folková skupina v republice.

00:51:49 -Říkal folková?
-Tak je to folkovej pořad, ne?

00:52:13 V r. 1974 jsem na jedné z Port slyšel bratry Nedvědy.

00:52:18 Říkali se tehdy kapela Toronto a strašně se mi líbili.

00:52:30 Když jsme zpívali, tak kolem nás tančil

00:52:32 takový vysoký člověk s fotoaparátem.

00:52:35 Válel se po zemi, dělal snímky a pak jsme zjistili, proč to dělal.

00:52:38 Byl to doktor Tichota, který se zamiloval do naší zpěvačky.

00:52:43 Povolal jsem ji ke spolupráci, oni si kývli

00:52:45 a tak vznikla další sestava Spirituál kvintetu,

00:52:47 myslím ta nejvýznamnější a nejtrvalejší.

00:53:12 Počátky skupiny Kantoři se datují do r. 69, 70

00:53:15 a to na pedagogickou fakultu v Hradci Králové,

00:53:18 kde skupina nadšených muzikantů založila kapelu.

00:53:21 Pedagogická fakulta - tak Kantoři.

00:53:41 V r. 74, kdy ukončili studium a rozešli se,

00:53:45 tak nastal problém - jak pokračovat.

00:53:52 V té době už měla nabídky do televize

00:53:55 a tak se sháněl po někom, kdo by kapelu doplnil.

00:54:00 My jsme tam nastoupili na chvíli jako najatí muzikanti

00:54:05 a vydrželi jsme tam 15 let.

00:54:19 Hana a Petr Ulrychovi vydali v 74. roce Nikolu Šuhaje,

00:54:25 což bylo jejich první album, které nebylo celé bigbeatové.

00:54:29 Způli beatové, způli folkové.

00:54:37 Nikola Šuhaj Loupežník.

00:54:39 Kuchyň, kde jsme bydleli, měla dominantu v rozhlasu podrátě.

00:54:43 Tam byly četby na pokračování.

00:54:46 Jednou z nich byla právě četba

00:54:48 Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj Loupežník.

00:54:51 Bylo to krásně čtené.

00:54:58 Mne vzal ten plastický příběh lásky Nikoly a Eržiky.

00:55:04 Hlavně jsem z toho cítil, že ta zbojnická svoboda

00:55:09 se nedá ničím zastoupit.

00:55:33 Začátek 70. let byla těžká doba pro celou společnost, včetně hudby,

00:55:38 ale přece jen folková na tom byla o něco lépe než rocková.

00:55:43 Komunistický režim si s ní nevěděl moc rady.

00:55:47 Možná, že si říkali: Lepší zpívat česky než anglicky.

00:55:52 Netušili, co všechno česky od těch písničkářů potom uslyší.

00:55:59 Vzpomínám si, že jsem si postupně uvědomoval,

00:56:03 že musím udělat něco s těma písničkama.

00:56:05 Už nestačí jenom o lásce, bluesovat nebo dylanisovat

00:56:09 a hledal jsem způsob, jak dostat do písniček pocity,

00:56:13 které už nebyly jenom moje, ale řekněme,

00:56:16 že to byly pocity společenské.

00:56:20 Tak jsem ty písničky, kromě toho, že se staly surrealističnějšíma,

00:56:25 tak současně ztěžkly.