Britannic

Anglická nemocniční loď Britannic byla spuštěna na vodu v roce 1915. Při její stavbě byly využity poznatky z nedávné katastrofy Titanicu, jež měly výrazně zvýšit její bezpečnost. Osudnou se pro ni stala její šestá plavba ze Southamptonu do Mudrosu na řeckém ostrově Lemnos, kde měla naložit raněné britské vojáky. Po osmé hodině ráno 21. listopadu 1916, když se Britannic nacházel v Aténském zálivu jen pár kilometrů od řeckého pobřeží, lodí otřásl ohromný výbuch a za necelou hodinu klesl ocelový kolos ke dnu. Z 1125 lidí na palubě se však většina zachránila, zahynulo "jen" třicet členů posádky (kdyby ke katastrofě došlo na zpáteční cestě, kdy loď měla být plná raněných, byly by následky mnohonásobně horší).

Konec Britannicu je dodnes obestřen tajemstvím. Přeživší námořníci svorně tvrdili, že loď byla zasažena torpédem, ale žádná z německých ponorek se k potopení nepřihlásila. Závěry vyšetřování britské admirality hovoří o najetí na minu, ale spekulovalo se i o dalších příčinách.

Britsko-americký film Britannic (1999) nabízí právě jednu z těchto spekulací, podle níž loď tajně převážela zbraně a katastrofu způsobila sabotáž německého agenta na palubě.

Zručně natočený snímek kombinuje historickou skutečnost s fikcí, aniž by se prohřešoval proti logice víc, než bývá u podobných titulů obvyklé.

K přesvědčivosti přispívají i výkony méně známých představitelů - ze známějších herců tu poznáme jen Jacqueline Bissetovou (lady Lewisová) a Johna Rhyse-Davise (kapitán Barrett).

Ať už byla pravda o konci Britannicu jakákoliv, jedno je jisté. Její vrak je dnes největším předmětem na mořském dně, který člověk vyrobil (Britannic byl přece jen o pár metrů delší než Titanic).