Svetlojar

Marijci patří do jazykové skupiny ugrofinskýh národů, jež byla ovlivněna kulturou bulharsko - tureckou, a to především způsobem života - specializací na lov, rybaření a zemědělství, ale i v oblasti folklóru, tradic a obřadů.

Druhým podstatným kulturním vlivem je náboženství. Zde si Marijci až do začátku 20. století - jako jeden z mála evropských národů - uchovali původní pohanské rity, jejichž pozůstatky jsou patrné /i přes silné snahy pravoslavné církve o christianizaci/ v duchovním životě Marijců dodnes.

Naše expedice začala na břehu posvátného marijského jezera Svetlojar, na jehož dně leží bájný marijský hrad Kitěž - duchovní pramen současných Marijců.

Marijci věřili a a stále věří v božstva přírodních živlů, jevů, předmětů, jenž jsou zosobňovány Zlými a Dobrými duchy. Na nejvyšším místě marijského pantheonu stojí Bílý bůh - Jumo / z finského slova " jumala" znamenající Bůh/.

Oběti /od jehněte po čokoládu/ se po staletí o svátcích pravidelně přinášejí k posvátným místům - jezerům či obětním hájům - zvaným KEREMET.

Z mýtických dob si Marijci krom posvátné úcty k přírodě udrželi i tradici silných rodových společenstev. Každý rod má své jméno na počest domnělého prapředka - zvířete /tato animistická rodová posloupnost je přítomna ve většině primitivních kultur/, hovoříme o tzv. totemovém kultu.

Rod má totemové zvíře, jehož zpodobnění tvoří rodový znak - Tamgu -, kterým se podepisuje a označuje veškerý majetek rodu /zvířata, stromy, ale i předměty denního užívání, oděv, dřevěné kuchynské nádobí, pracovní nástroje a předměty/.