Jedna z nejnešťastnějších akcí západního odboje znamenala osobní tragédii i pro Viliama Gerika. Bylo jeho poválečné odsouzení spravedlivé? (2000). Scénář a režie P. Štingl

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

28. března roku 1942 se uskutečnil výsadek paraskupiny Zinc. Od první chvíle to byla jedna z nejsmolnějších akcí západního odboje.

Místo na Moravě se skupina ocitla na území Slovenska. Při přechodu protektorátních hranic se velitel skupiny Oldřich Pechal dostal do přestřelky s německou hlídkou. Přesto, že se mu podařilo uprchnout, byla od této chvíle skupina vyzrazena.

Brzy se ukázalo, že několikaměsíční působení nového zastupujícího říšského protektora Heydricha má svůj výrazný dopad na psychiku obyvatel. Kontaktní adresy z Londýna nefungují, lidé se bojí. Velitel dává skupině rozchod, každý se má pokusit uchytit se na vlastní pěst. To je ovšem situace, se kterou vůbec nepočítal nejmladší člen výsadku, radiotelegrafista Gerik, který je původem Slovák a v Čechách se špatně orientuje. Jeho tvrdý akcent ho prozradí na každém kroku. Po nedlouhém putování mrazivým jarem se dostane do Prahy, kde však jeho kontakty nevyjdou – podobně jako všechny předešlé.

Viliam Gerik u soudu obhajoval skutečnost, že se sám přihlásil říšské tajné policii tím, že se pokusil uplatnit svou národnost a žádal o propuštění na Slovensko. Při výslechu však prozradil jména svých velitelů a lokalizoval svoje výcvikové středisko. Gestapo jej začalo využívat jako provokatéra. Sice se snažil určité skutečnosti zatajovat, ale soupeř byl mnohem silnější.

Na jaře roku 1943 byl Gerik Němci zatčen pro pokus o navázání kontaktu s odbojem. Po osvobození Buchenwaldu byl zatčen Čechy a po dvouleté vazbě souzen. Jakkoli se hájil tím, že nikoho, o kom gestapo něco vědělo, neprozradil, byl odsouzen a jeho vina byla prokázána. Zradil vojenskou přísahu, spolupracoval s nepřítelem?

Soudní spis Viliama Gerika a Karla Čurdy je společný, stejně jako rozsudek. Jejich činy jsou však jen těžko porovnatelné.

Proč dnes, více než půl století po skončení 2. světové války polemizovat s verdiktem soudu? Napovídá úvaha jednoho z mála žijících veteránů, Ing. Čestmíra Šikoly, radiotelegrafisty paraskupiny Clay. Ten se s Gerikem setkal naposledy, ve vazební cele, krátce před soudním jednáním: „Nikdo nevzal v úvahu žádné polehčující okolnosti Viliama Gerika. Byl souzen lidovým soudem a nikdo zde ani nevzpomněl toho, že právě ten lid, v jehož jménu byl rozsudek vynesen, Gerikovi nepodal pomocnou ruku, když o to žádal a byl v zoufalé situaci?“

Stopáž58 minut
Rok výroby 2000
 ST 4:3
ŽánrDokument