Dokument z cyklu Hany Pinkavové o výjimečných mladých lidech

Snad od pěti let Markéta projevovala velké hudební cítění. Zpívala, ale hlavně doslova třískala do všeho, co bylo po ruce. Rytmus měla v každém milimetru svého těla. Jednou, když v televizi sledovala vynikajícího bubeníka hrajícího tvrdý rock, vytáhla všecky kastroly a vařečky a začala bubnovat. Matku to nejdřív vyděsilo a snažila se jí domlouvat. Nic nepomohlo. Markéta bubnovala všude a pořád, a tak se maminka rozhodla jít konzultovat do „hudebky“, jestli to je úchylka nebo náznak talentu. Potvrdili jí, že její dcera je muzikálně talentovaná. Když jí ale chtěla do bicích přihlásit, odbyli ji a řekli, že holky na bicí neučí.

Markéta se musela na dlouho se svým snem, být nejlepší bubenicí na světě, rozloučit. To byl její první úděl a tuto křivdu mnohokrát obrečela. Místo na bubny začala v osmi letech hrát v ZUŠ na klavír, což jí šlo taky dobře. Vlastně jí šlo dobře vždycky všechno. Ve škole, v muzice. Během studií na gymnáziu začala hrát v jazzovém triu. Měla štěstí. Bubeník chodil zásadně pozdě a Markéta byla v sedmém nebi, když v jeho nepřítomnosti zasedala za bicí.

Po maturitě na gymplu si Markéta dala přihlášku na dvě konzervatoře a na vysokou chemickou. Všude by ji vzali, ale rozhodla se pro konzervatoř. Studovala sice klavír, ale měla výbornou kantorku, která ji přivedla do jazzové improvizace a na obor skladby populární písně. Markétě se otevřel nový hudební svět. Hra na bicí a saxofon se staly systematičtější. Markéta dostala na škole přezdívku ROCKOVÝ NEŘÁD. Několik let hrála na bicí i v popových kapelách. Mužská část kapely se ale na ni často dívala přes prsty a připomínala jí, ať se věnuje své „vážné hudbě“, kterou začala nejen hrát, ale i skládat.

Většina laiků si pod pojmem bicí nástroje představuje jen bicí soupravu, na kterou se „tříská“. Ale bicích nástrojů je obrovské množství. Markéta je začala poznávat jako jedna z mála v celé jejich šíři, rozmanitosti a kráse a začala se jimi postupně vybavovat. Dala do nich všechny své úspory. V malém dvoupokojovém bytě se objevily bonga, tamtamy, vibrafon, marimba, xylofony, tympány, giro, kastaněty, tempobloky, činely i triangly. Zvony už ale Markéta musela přestěhovat do své zkušebny na HAMU. Je to prakticky jediné místo, kde může zkoušet, aby na ni sousedi nepodali oznámení za rušení klidu. Studia na konzervatoři si Markéta prodloužila skoro na 10 let. V posledních ročnících začala současně studovat i HAMU. Konečně samostatný obor BICÍ.

Ve světě je už běžné, že se bicí nástroje staly rovnoprávnými hudebními nástroji s ostatními. Protože Markéta vystudovala skladbu, rozhodla se začít pro jednotlivé nástroje skládat i první vlastní skladby. Dlouho Markéta musela přesvědčovat organizátory festivalů a přehlídek, aby se nebáli koncerty pro bicí nástroje zařadit do svého programu. Dnes, po pěti letech koncertování, se Markétě daří stírat hranice nejen mezi nástroji, ale i mezi populární a vážnou hudbou. Do svého repertoáru zařazuje skladby hollywoodských skladatelů, ale i africké rytmy. Je hrdá na to, že „dotáhla“ do Česka skladbu pro sólové zvony, že na tamtam je schopná hrát náročnou skladbu „Neúprosnost času“. Hraje rock, jazz, ale i náročné skladby klasického repertoáru. Se svými „výchovnými“ koncerty jezdí po republice i do okolních států a hlavně mladému publiku otevírá nové poznání těchto nástrojů. Dvanáct let koncertuje na melodramatových festivalech. Markéta objevuje pro publikum známé klasické melodie i takové, které běžní muzikanti v kapelách neznají. Dnes oslovuje i naše současné autory, kteří pro ni píší.

Markéta Mazourová je pozoruhodná mladá muzikantka, která se rozhodla jít netradiční cestou. I když mohla zůstat „rockovou“ hráčkou v kapele, vydala se na neprošlapanou cestu v žánru, který nepodléhá povrchnosti a módě. Spojuje v sobě krásu a harmonii prověřenou staletími. Musí však stále o pozici a respekt mezi mužskými muzikanty bojovat.

V současné době Markéta Mazourová dokončuje doktorandské studium na HAMU.

Stopáž22 minut
Rok výroby 2010
 ST
ŽánrDokument