Úvod » Ve stopách doby » 1984

Předsedu vlády ČSSR Lubomíra Štrougala přijal v Tripolisu nejvyšší představitel libyjské džamáhiríje Muammar Kaddáfí

(1984)

Muammar Kaddáfí v sedmdesátých a osmdesátých letech udržoval velmi blízké vztahy se Sovětským svazem a zeměmi východního bloku včetně Československa. Souviselo to s výrazně proarabskou politikou východního bloku a klíčovou roli hrála pravděpodobně oboustranná ekonomická výhodnost podobných kontaktů. Z Československa do Libye v období tzv. normalizace proudila řada montérů i odborníků, kteří pomáhali především při budování tamějšího ropného průmyslu. Podíleli se však i na výstavbě infrastruktury a dalších zařízení. Pobyt v Libyi byl přitom finančně velmi atraktivní. Navíc se tehdy jednalo i o relativně bezpečnou zemi, kde se na rozdíl od jiných afrických či arabských zemí nemuseli zahraniční pracovníci bezprostředně obávat o svůj život. Většinou však práce probíhala v poměrně odlehlých oblastech. Čeští pracovníci v Libyi prosluli jako velcí šetřílkové – nebylo divu, když chtěli doma zabezpečit rodinu na dlouhá léta slušným kontem v tuzexových korunách. Ze samotné Libye vozili nejenom západní zboží, které tam bylo přes všechnu propagandu přístupné, ale také třeba drahé kovy. Ostatně jeden z hrdinů našeho seriálu si také odjede vydělat peníze právě do Libye a vrátí se značně bohatší. Lubomír Štrougal při setkání s Muammarem Kaddáfím, který ho přijal ve svém proslulém obřím stanu, hovořil o politice a o boji proti imperialismu. Zmínil také nutnost zmírňování mezinárodního napětí a podpoře odzbrojování. Řeč ale jistě došla i na dodávky československých zbraní a zbrojního materiálu do Libye. Do této země přitom v sedmdesátých letech putovala třeba i proslulá plastická trhavina semtex. Počátkem osmdesátých let byl sice její vývoz do rizikových oblastí, mezi něž patřil i tento díl severní Afriky, zakázán, ale když je dobrá vůle… L. Štrougal během svého pobytu rovněž navštívil střední leteckou školu, kde žáci používali známé české cvičné letouny L 39 Albatros. Prostor pro další „prohlubování hospodářských styků“ byl nepochybně široký a jen dva roky starou Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi oběma zeměmi se dařilo naplňovat. Díky penězům za ropu nebyl Kaddáfí zákazníkem, u kterého by hrozila insolvence. To se pak snadno promíjelo výstřední jednání i podivná ideologická směska „islámského socialismu“, kterou Kaddáfí zveřejnil v sedmdesátých letech v tzv. Zelené knize.Televizní noviny, TN-1984-05-07; Příloha TN: Libye-Květen 1984; ČST