Epizoda 13/13

Michal Kubant a Viktor Kolář předstoupili před investory s možností investice do byznysu s jihoamerickým ovocem Acai. To je podle pánů chuťově výborné ovoce, které obsahuje všechny potřebné živiny, efektivně pomáhá celému lidskému tělu a v Americe a v Austrálii zažívá boom. V České republice ale Acai moc známé není, toho chtěli pánové využít. Investici ve výši 1 500 000 korun za 15% podíl by Michal Kubant a Viktor Kolář z větší části použili na propagační kampaň, aby se ovoce dostalo Čechům do povědomí, zbytek by šel na nákup nového zboží. Ovoce Acai investorům velmi chutnalo, i pánové se jim zdáli investovatelní, i zde se však vyskytlo velké ale – pánové sice měli výhradní zastoupení na dobu tří let pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko, leč pouze u jednoho výrobce. Ostatním podnikatelům by tak jen stačilo zajistit si smlouvu s jiným výrobcem a využít trh vytvořený Michalem Kubantem a Viktorem Kolářem. To se investorům moc nelíbilo, a třebaže pánové produkt výborně uvedli a od investorů získali mnoho cenných rad, absence důkladného promyšlení ochrany exkluzivní distribuce je stálo investici. Poučí se z připomínek investorů a Acai se na českém trhu přeci jen masově rozšíří?

Štěpán Šulc investorům představil projekt s názvem Šestý smysl – kavárny s galerií hlavolamů. Pan Šulc chce provozovat síť kaváren, ve kterých by hosté ke kávě dostávali hlavolam k vyřešení a v případě zájmu by si jej mohli koupit. Investorům přinesl několik hlavolamů na zkoušku – brzy se ukázalo, že to nebylo moc prozřetelné. Investoři se totiž ze začátku místo byznysu věnovali více řešení rébusů. Samotné vyjednávání pak pro pana Šulce moc radosti nepřineslo. Pro Michaela Rostocka síť kaváren nebyla byznys pro investora, ale spíš živnost, ostatní investoři se vyjádřili obdobně – Štěpán Šulc 1 200 000 korun ve Dni D nezískal.

Lenka Chytilová a Kamil Břenek přišli do Doupěte předvést prototyp nosiče miminek. Maminky si nosič připnou na záda a mohou tak s dítětem chodit do přírody, aniž s sebou musejí brát kočárek. Nosítko má též velký úložný prostor, kam se pohodlně dají schovat všechny potřebné věci. Lenka Chytilová požadovala investici ve výši 350 000 korun, kterou investorům dopodrobna rozepsala. To se jim líbilo – s přesnými čísly se ve Dni D moc často nesetkávají. Lenka Chytilová navíc bez problémů odpovídala na záludné otázky a svůj produkt bránila zuby nehty. To se líbilo Daně Bérové, která nečekaně udělala nabídku – 175 000 za 15% podíl. Další vyjednávání se již tak dobře nevyvíjelo – Ondřeji Bartošovi se nelíbila velikost trhu, Marta Nováková zase viděla problém v tom, že Lenka je primárně matka a podle ní nebude mít dostatek prostoru a času firmu rozvíjet. Tomio Okamura a Michael Rostock též neměli zájem. Situace se zkomplikovala. Aby nyní Lenka Chytilová získala investici, musela by přesvědčit Danu Bérovou, aby zvýšila nabídku a celou částku dala sama. Dana Bérová takto vysoko jít již nechtěla a potvrdila pochyby Marty Novákové o časových dispozicích Lenky. Nosiče miminek investici nezískaly – uvidíme vůbec ještě někdy maminky, jak v nich po horách nosí své děti?

Investoři dopředu nikdy nevědí, jaké projekty je čekají, jednou za čas je jim ale nějaký nápad povědomý. Aukční server Michala Kouřila Logistic bay, zaměřující se na zprostředkování přeprav, totiž nápadně připomínal jiný nápad z oblasti autodopravy, do kterého ve třetím díle druhé řady Dne D investovali Dana Bérová, Marta Nováková a Tomio Okamura – Dražby přeprav. Michal tak měl ve vyjednávání od počátku ztíženou pozici, kterou však ani pozdějším výkonem příliš nevylepšil, odpovídat na otázky investorů mu příliš nešlo. „Vy máte hroznou smůlu, že už jsme tady tu myšlenku viděli. Viděli jsme jí nikoliv dokonale, ale mnohem realističtěji vyvedenou,“ konstatovala v průběhu vyjednávání Dana Bérová a jen předznamenala, co Michal Kouřil na konci slyšel od celé pětice – nemáme zájem. Investoři jen potvrdili, že dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze…