Jako Fénix z popela

Když Velké benátské divadlo Fénix bylo srovnáno se zemí při požáru v roce 1996, celý kulturní svět upadl do smutku. První slzy nad touto tragédií se ale objevily na tvářích umělců, kteří zde měli angažmá. Konstantin Becker, sólista na lesní roh: "Ten požár byl skutečně traumatický zážitek. Zrovna jsem doma večeřel, nějakých dvě stě metrů vzdušnou čarou od divadla, když mi najednou volá kolega a říká: Utíkej, divadlo hoří! Chvíli jsem si myslel, že to je recese, ale pak jsem vyšel na balkon a zahlédl plameny šlehající do nebe. Vyloženě hrůza." Woody Allen: "Všechno je zničené. Totálně zničené. Prostě... Totiž tam nezůstalo vůbec nic. Je to... je to otřesné, strašné. Požár zničil jedno z nejkrásnějších divadel světa, bohatě zdobený poklad zalitý měkkým, zlatým světlem. Kouzlo toho divadla spočívalo v rozsvícených světlech. Ten ohromný prostor, ten úžasný prostor, který tvořilo hlediště divadla... jen těžko se to popisuje slovy: byl to pocit, a vznášel se všude nad vámi, ať už během koncertu nebo při divadelní hře, ve chvíli, kdy se rozsvítila světla a před vámi se otevřel okouzlující prostor... byl to nepopsatelný pocit: skutečné Kouzlo!"