Scala Scalissima

Operní divadlo La Scala v Miláně je podle mnohých světová scéna číslo jedna, kde by chtěla vystupovat každá operní pěvkyně či pěvec. Scéna výjimečná nejen díky historii, ale i kvůli divákům. Pokud se jim pěvci líbí, odmění je bouřlivým potleskem, v opačném případě dokážou dát nelibost hlasitě najevo.

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 pod názvem Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala Salieriho operou L'Europa riconosciuta. Pojmenováno je po šlechtičně Regině della Scala.

Původně na tomto místě stál kostel Santa Maria della Scala a poté divadlo Regio Ducale, které roku 1776 vyhořelo. Roku 1838 byla provedena rekonstrukce divadla. Roku 1943 byla budova poškozena při náletu. Provoz byl opětovně zahájen 11. května 1946.

Operní dům La Scala dnes co do uznání soupeří o prvenství s Metropolitní operou v New Yorku. Zatímco MET diktuje výše honorářů (průměrných 300 tis. Kč pro sólistu za večer - výjimky potvrzují pravidlo, La Scala proslula svým kontroverzním a emotivním publikem; říká se, že do La Scaly chodí vdovci po Marii Callas.

Poslední rekonstrukce původní neoklasicistní budovy spolu s netradičně řešenou novou přístavbou proběhla v letech 2001-2004 - a nevyhnula se kritikám. Hlavní příčinou protestů byly především dvě nové přístavby připomínající věže, které vyrostly v zadním traktu divadla (slouží jako zázemí pro kanceláře, zkušebny, šatny a jídelny).

Tyto objekty totiž značně převyšují vlastní divadlo a konzervativní Italy tyto "monstróznosti" šokovaly. Rekonstrukce stála šedesát miliónů eur a scéna byla opět otevřena 7. prosince 2004.