00:00:02Natočit film o mém životě, to je hrůza!

00:00:05Hlavně proto, že je až moc dlouhý.

00:00:08Můj život byl pro mě plný štěstí, opravdu velkého štěstí,

00:00:12ohromného štěstí, věčného nepokoje a taky nesmírné vděčnosti.

00:00:23Jsem jenom malé zrníčko, zoufalé, přitom plné naděje.

00:00:35Často propadám hluboké malomyslnosti. Poměrně často.

00:00:39Ale naposled se vždycky od toho dna nějak odrazím a hop,

00:00:43najednou jsem jako tuleň, vynořím se z vody,

00:00:47jako nějaká ryba.

00:00:58Nikdy jsem se nesvěřila se vším. Nikdy.

00:01:06Nikdy jsem neřekla všechno a taky nikdy neřeknu. Neuměla bych to.

00:01:10Nevím, jak se to dělá. Ne.

00:01:32Vypadá to, že už zpívám 60 roků.

00:01:40Ať je to tak nebo ne, nějak jsem si toho nevšimla.

00:01:45Jednoho dne jsem vložila svou ruku do té vaší,

00:01:49a vy jste ji už nikdy nepustili.

00:01:52Díky.

00:01:56Česká televize uvádí francouzský dokument

00:01:59JULIETTE GRÉCO

00:02:55Moje matka se o nás nikdy doopravdy nestarala.

00:02:59Říkala nám, že jsme jí zkazily život.

00:03:03Nechala nás u našich prarodičů v Bordeaux,

00:03:06vychovávali nás až do našich 9 let.

00:03:09Nebo do šesti, už nevím.

00:03:11A pak, když zemřel dědeček, jsme odjely do Paříže.

00:03:16Spolu s ním odešlo i něco ze mě, něco dost silného,

00:03:21co už jsem nikdy znovu nenašla.

00:03:33Láska je podle mě - důležitější je milovat, než být milován.

00:03:43Život šel dál a spolu s mou sestrou jsme se ocitly na různých

00:03:46nóbl místech, jako bylo třeba Sainte Marie de Passy.

00:03:52Šla jsem do Opery.

00:03:55Chtěla jsem se vyjadřovat spíš tělem,

00:03:58protože otvírat pusu se mi nezdálo moc užitečné.

00:04:03Vypukla válka.

00:04:06Moje matka poslouchala prohlášení maršála Pétaina

00:04:09a téměř okamžitě se dala k odboji.

00:04:12V roce 1943 matku zatkli a spolu s mou sestrou ji deportovali.

00:04:17Zůstala jsem ve Freine. Ocitla jsem se mezi prostitutkami.

00:04:24Neměla jsem ani ponětí, kdo jsou prostitutky.

00:04:28Z kláštera jsem odešla docela nevědomá.

00:04:32Ve vězení jsem dostala vysokou školu o šlapání chodníku.

00:04:39Potom jsem šla za Héléne Ducovou, a ta mě vzala pod svá křídla.

00:04:44Vystudovala jsem divadelní školu a bylo to.

00:04:53Když při osvobození oznámili, že ti, co byli deportovaní,

00:04:57budou dopraveni do hotelu Lutetia, zkusila jsem štěstí.

00:05:02Chodila jsem tam každý den, jako tisíce dalších, a hledala,

00:05:06jestli se mi vrátily matka se sestrou.

00:05:09Každý den přicházely tisíce vězňů.

00:05:12Mezi nimi i 300 vězňů, kteří přežili tábor v Ravensbrűcku.

00:05:19Ten hotel, to byla hrůza.

00:05:22Nemělo to tak být a pro mě to byl zázrak.

00:05:26Byl to pro mě hotový zázrak,

00:05:29protože jsem se setkala s matkou a sestrou,

00:05:32obě přežily dva roky koncentračního tábora.

00:05:35Tam dole.

00:05:38Bylo to zvláštní.

00:05:41Byly tady stovky lidí, kteří hledali své blízké,

00:05:44své matky, své sestry.

00:05:46Mnozí z nich odcházeli s pláčem.

00:05:51Protože se dozvěděli, že už nežijí. Přesně tak.

00:05:58Najednou jako by mi na rameni přistál nějaký motýl.

00:06:02Moje sestra mi položila ruku na rameno.

00:06:05Byla slabá, málem průsvitná.

00:06:12Vypadala, jako by mohla uletět, musela tehdy vážit tak 40 kg.

00:06:27A tak jsem ji uviděla, a potom i svou matku.

00:06:32Moje matka se mě zeptala na novinky o někom jiném.

00:06:35Nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, ale byla bych uvítala,

00:06:39kdyby to bylo jinak.

00:06:57Tenhle hotel představuje štěstí i neštěstí zároveň. Štěstí i smrt.

00:07:02Život i smrt.

00:07:06Pro vás ale štěstí, protože jste se znovu setkaly. Ten hotel miluju.

00:07:10Pro mě znamená nádhernou vzpomínku.

00:07:14Předpokládám, že to tu vypadalo jinak.

00:07:17Ale ne. Pokoje, na to jsem tehdy neměla.

00:07:20To je logické.

00:07:22Neměla jsem na to, abych si zaplatila pokoj v hotelu.

00:07:25Neměla jsem vůbec nic, dokonce ani boty,

00:07:28ale bylo to tehdy velké štěstí.

00:08:11Jak jste mohli slyšet, rozhodně to nebylo dokonalé.

00:08:16Tato píseň stála na úplném začátku mé kariéry.

00:08:21Saint Germain des Pres, Deux Magots.

00:08:25To existovalo už dávno. Café de Flore.

00:08:28Moje matka chodila ke Dvěma Magotům.

00:08:32Už tehdy to byla čtvrť plná intelektuálů.

00:08:35Setkala jsem se tu s nejzajímavějšími lidmi.

00:08:44Tady za námi sídlila společnost s názvem Společnost přátel stromů.

00:08:50Její členové se scházeli jednou týdně,

00:08:52každé dva týdny nebo jednou do měsíce.

00:08:56Sloužila jako místo setkávání pro členy komunistické strany.

00:09:00Šla jsem tam.

00:09:01Nebyla jsem členkou žádné strany, na to jsem byla ještě moc mladá.

00:09:05Marguerite Durasová v ní ale byla, a tak mě sem zavedla.

00:09:10Procházela jsem se s ní po ulici Saint Benoit nahoru a dolů

00:09:14a zpracovávala mě, tvrdě.

00:09:17Snažila se mě přimět k tomu, abych se zapojila.

00:09:21Jsem svobodomyslný člověk. Měla jsem ty lidi ráda.

00:09:25Měla jsem úžasné přátele, báječné lásky.

00:09:29Cítila jsem hluboký obdiv.

00:09:32Navíc, kdo nebyl v době osvobození komunista,

00:09:35měl nejspíš co skrývat.

00:09:43Osvobození v roce 1945, začátek klubu le Tabou.

00:09:49L Tabou byl malý bar, měl otevřeno celou noc.

00:09:53Tehdy jako bar fungovalo jenom horní patro. Tam jsme šli.

00:09:58Chodil tam třeba Vian, Casalis a další,

00:10:02všichni, co byli noční živly, Nimier atd.

00:10:09Chodili jsme tam a jednoho dne mi na schodech spadl kabát.

00:10:16Bylo tam zábradlí. Hledala jsem ten kabát.

00:10:22Tápala po tmě a hledala trochu světla.

00:10:26Najednou se tu něco rozsvítilo a to byl tenhle prostor.

00:10:32Viděla jsem stoly, židle, velký bar, okouzlilo mě to,

00:10:36tady by nám bylo dobře.

00:10:39Vyběhla jsem nahoru, popadla jsem ten kabát a hlásím:

00:10:42"Našla jsem senzační místo."

00:10:47A bylo to. Tady to začalo, v Saint Germain des Pres.

00:10:55V roce 1945 přišli i jazzmani, mezi prvními byl Dizzy Gillespie.

00:11:00A po něm tu hráli ti nejlepší, co na světě vůbec byli,

00:11:04všichni velikáni.

00:11:08Černošské okouzlení. Nádhera.

00:11:16Bydlely jsme se sestrou v hotelu Pont Royal.

00:11:20Do tamního baru chodil Merleau-Ponty,

00:11:24a taky Sartre, Simone de Beauvoir, Camus, snad všichni spisovatelé.

00:11:33Bylo to hned vedle vydavatelství Gallimard,

00:11:36takže tam chodili všichni spisovatelé, kteří pro ně psali.

00:11:41Jednou přišel Merleau-Ponty za mnou a představil se.

00:11:45Rozhodla jsem se, že se ho můžu ptát

00:11:48a pochopím tak snad částečně filozofii a existencialismus.

00:12:06Teď vám musím vysvětlit, jak došlo k tomu,

00:12:08že mi přezdívají múza existencialistů.

00:12:12Už je nehledejte v Café de Flore, uchýlili se do sklepení.

00:12:20Po sklepeních Vatikánu se přesunuli do sklepů

00:12:23Saint Germain des Pres.

00:12:25Právě tam dnes existencialisté, nepochybně v očekávání jim

00:12:29tak drahé atomové bomby, pijí, tančí, milují i spí.

00:12:35Merleau-Ponty byl rozmařilý. Často jsme chodili ven.

00:12:39"Gréco, jdeme tančit?" "Ano, jdeme tančit."

00:12:42Chodili jsme do Canne a la sucre, to byl tehdy známý podnik.

00:12:48Taky jsme hodně chodili do ulice Blomet, do Val négre.

00:12:53Večer jsme zase šli tančit a najednou jsme slyšeli seshora,

00:12:56nahoře totiž byl balkon:

00:12:59"Merleau-Ponty?" To byl Sartre. "Pojďte nahoru."

00:13:03Sartra i Simon jsem už dřív viděla v Café de Flore.

00:13:10Vídala jsem je tam náruživě psát. Zřejmě někdo řekl, že zpívám.

00:13:15První píseň, to byla Sartrova volba, tehdy mi řekl:

00:13:18"Poslyšte, Gréco, chceme znovu otevřít klub Boeuf sur le toit."

00:13:23Bylo to okouzlující.

00:13:44Je tam nádherně modré nebe. To je.

00:13:5850. léta, toho by bylo mnoho k vyprávění.

00:14:02Dělali jsme spoustu hloupostí.

00:14:05Trvalo by hodiny i dny, než bych vám odvyprávěla všechno,

00:14:08co jsme se tenkrát navyváděli.

00:14:11Hodně jsme tehdy hýřili.

00:14:14S Francoise Saganovou jsme si několik let pronajímaly dům.

00:14:18Když nám zbylo trochu peněz, hodně jsme se bavily,

00:14:21byly jsme šťastné.

00:14:25Chodily jsme tančit, bývaly jsme venku až do rána,

00:14:28vracely jsme se, když už svítalo.

00:14:30Byla to ohromná svoboda.

00:14:33V přístavu kotvily rybářské lodi, nemusely jsme se o nic starat.

00:14:37Byla to nádhera, velká krása. Nebylo to místo určené pro boháče.

00:14:42Už tehdy tady byli úžasní malíři.

00:14:45Byla tu Colette, měla tu svůj dům.

00:14:50Všechno bylo krásné a něžné.

00:14:56A pak se objevila Brigitte Bardot.

00:15:05To byla ohromná událost, ta pohnula celým světem.

00:15:08Prostě nádhera.

00:15:11Byla tak krásná, tak dojemná,

00:15:13dojímala svou krásou, ladností, mládím.

00:15:24Prostě dokonalá. Docela rozumím, proč strhla celý svět.

00:15:52Bydleli tu takoví malíři jako například můj přítel

00:15:56Bernard Quentin, kterého tehdy nikdo neznal.

00:15:59Dnes je velmi slavný.

00:16:08Znala jsem se jenom se současnými umělci.

00:16:11Měla jsem ráda Buffeta.

00:16:14Když jsem se s ním setkala, byl ještě mladý.

00:16:17Seznámila jsem se současně s ním a s Pierrem Bergé.

00:16:20Šla jsem k nim na večeři,

00:16:23tehdy bydleli na Ostrově svatého Ludvíka.

00:16:26Visel tam pozoruhodný obraz stažené krávy.

00:16:37Pablo Picasso, to bylo kouzelné setkání.

00:16:41Oči, malá zídka, moře, muž v krátkých bílých kalhotách

00:16:44a já, celá oblečená.

00:16:54Šla jsem po té zídce a najednou zahlédla ty dvě oči.

00:16:58Říkala jsem si, že už je odněkud znám, že to přece není možné.

00:17:04Byla jsem mladá, bylo mi tak 20 let.

00:17:08Povídá: "Jmenujete se Gréco?" Odpověděla jsem kladně.

00:17:14On na to: "Jsem Picasso."

00:17:22Pak se na mě takhle podíval a povídá: "Co děláte?"

00:17:26Netykal mi, to je zvláštní, když na to vzpomínám.

00:17:30"Co děláte?

00:17:32Vyhledáváte měsíc, zatímco ostatní se snaží opálit na slunci?"

00:17:40A pak odešel, šel se koupat.

00:17:43Vrátila jsem se a sebou si odnesla tuhle cennou vzpomínku.

00:17:49Pak tu je samozřejmě César, toho mám ráda z celého srdce.

00:17:54César je plodem určité nekultury, která se stala úžasnou kulturou.

00:18:08César mě měl v oblibě. Říkal mi "má malá Julietta".

00:18:14"Jak se má, moje malá Julietta?"

00:18:25Tohle je dárek od Serge Gainsbourga.

00:18:30Je to velká vzácnost. To je on, v dětství, ve své nevinnosti.

00:18:44Řekl mi:

00:18:45"Tohle jsem vám přinesl, protože všechno ostatní jsem spálil.

00:18:50Zůstalo jenom tohle, a to vám dám."

00:18:53Takže je jenom můj.

00:19:04Oblečení na scénu je důležité?

00:19:08Říkám tomu pracovní černá.

00:19:11Někteří mají raději modrou, ale já při práci oblékám černou.

00:19:16To je moje modrá. Je to důležité, je jako kůže.

00:19:21Chrání před pohledy, určitým způsobem.

00:19:29Zůstanou jenom hlava a dvě ruce.

00:19:34Naštěstí není vidět, co se děje uvnitř.

00:19:38Protože uvnitř, to je bouře.

00:20:06Co je nového, doktore?

00:20:09Jenom dobré zprávy, samé dobré zprávy. Milující publikum, nádhera.

00:20:13Krásný sál.

00:20:17Juliette je už na scéně, na co čeká?

00:20:51Je to dojemné, vidět to takhle.

00:20:56Na scéně? To nemyslím na nic. Asi mám strach.

00:21:00Chtěla bych se jim líbit, chtěla bych, abychom se měli rádi.

00:21:10Hlavně aby měli rádi mě. Udělat radost, dát všechno, co můžu dát.

00:21:16A co nejvíce prospět těm, které zpívám. Autorům, skladatelům.

00:21:22Na mně v tomhle vůbec nezáleží.

00:21:32Tedy na té, která bude zpívat, a je to někdo jiný.

00:21:37Má totiž sílu textů od jiných, sílu hudby jiných.

00:21:41Mám sílu lásky, něžnosti, přátelství, které mi lidé dávají.

00:21:52V divadle je vám líp, protože tam máte proti sobě

00:21:55protihráče, ten vysloví repliku a nedopustí, abyste selhala.

00:21:59To je mnohem pohodlnější.

00:22:13Divadlo, to je podobné jako zpěv. Pořád se můžete zlepšovat.

00:22:18Ve filmu se to už nedá napravit.

00:22:30Můj první film byl Orfeus od Jeana Cocteau.

00:22:34Cocteau mě měl rád.

00:22:37První film, který jsem točila s Darrylem Zanuckem

00:22:40byl The Sun Also Rises.

00:22:44Tam jsem se seznámila se svým přítelem Melem Ferrerem.

00:22:47Juliette jsem pro svůj poslední film objevil zdánlivě náhodou.

00:22:51Bylo to díky Audrey Hepburnové a Melu Ferrerovi.

00:22:55Ukázali mi fotku a s Juliette jsem podepsal smlouvu po telefonu.

00:23:01Neviděl jsem ji až do té doby, kdy přijela natáčet do Mexika.

00:23:06Ale když jsem ji pak spatřil v jedné scéně,

00:23:11byl jsem přesvědčený, a stále jsem, že je to velká filmová hvězda.

00:23:24Všichni ti lidé mě chránili. Například Errol Flynn.

00:23:27Trochu se o mě báli, ale to bylo zbytečné,

00:23:31protože já jsem mnohem divočejší.

00:23:36Ráda jsem točila filmy,

00:23:38protože jsem díky tomu potkala úžasné lidi.

00:23:41Výjimečné, talentované, geniální.

00:23:43Viděla jsem Johna Hustona při práci, sledovala jsem,

00:23:47jak mě vedl.

00:23:49Zajímal mě on, sobě jsem mohla být ukradená.

00:24:00Natáčela jsem v Americe, v Africe, tak trochu všude.

00:24:04Pracovala jsem pro americké společnosti,

00:24:07a ne vždycky to dobře dopadlo.

00:24:10Možná taky proto, že jsem se sama sobě nepodobala.

00:24:14Nebyla jsem sama sebou. A taky jsem možná hrála mizerně.

00:24:21To se stává, s tím nic nenaděláte. Tak to prostě je.

00:24:27Ale zase jsem tím získala plno lidské něhy, spoustu lidí,

00:24:31kteří se na mě přišli podívat, ovlivnili mě, poznali,

00:24:36že jsem chtěla hrát pro ně.

00:25:10Belfegor pro mě znamenal hodně.

00:25:13Například mi dal Francoise Chaumettea,

00:25:15ten vás neuvěřitelně naučí řemeslo.

00:25:18Bylo to úžasné.

00:25:21Mám ráda, když je tu tak prázdno. Můžu pak snít.

00:25:25Snít o tom, jak je tu plno.

00:25:39Olivia Ruizová a Gérard Jouannest.

00:25:42Jmenuje se to "V mém pokoji".

00:26:31Kdo jsou vaši oblíbení autoři?

00:26:34Autoři písní, samozřejmě, ti nás zajímají.

00:26:37Vy byste mi laskavě odpověděla na jednu mou otázku?

00:26:42Kdo jsou vaši oblíbení autoři? Stejní jako ti vaši.

00:26:45Já snad odjakživa zpívám jenom mladé autory.

00:26:48Začalo to Prévertem, Kosmou,

00:26:50ten také není nijak starý.

00:26:57Vzpomínáte si na naše první setkání?

00:27:00Vzpomínám si velice dobře. Bylo to v létě. Bylo moc krásně.

00:27:07Ano, ale o to mi nejde. Přinesla jste mi tehdy nějaké texty a písně.

00:27:11Když jsem k vám přišla a slyšela tu hudbu,

00:27:14docela mě to překvapilo, protože jsem neuměla číst noty.

00:27:19A vy jste mi musel všechno vysvětlit.

00:27:23Jestlipak si pamatujete, že jste to byl právě vy,

00:27:26kdo mě naučil mé první písně?

00:27:29Hodně jsme pracovali.

00:27:32Hodně jsme pracovali? A vzniklo z toho tohle.

00:27:35Jako děti v mateřské školce.

00:27:48A pokračovalo to Brelem, Brassensem, Béartem, Gainsbourgem.

00:27:53Já jsem se setkávala jenom s mladými autory.

00:27:58Je to píseň, kterou mi napsala Francoise Saganová.

00:28:04Pozdravte. Dobrý den.

00:28:07Vypadáš dnes jako slušná dívka. To vždycky.

00:28:12Slušná. Francoise Saganová je, jak víte, spisovatelka.

00:28:16A jak jistě víte, je i autorkou dramat.

00:28:19Zvláštní, když mladá žena píše dramata. Ale také píše písně.

00:28:23Zpívám, protože je mám ráda a protože mám chuť jim posloužit.

00:28:29To je všechno.

00:28:57U Serge mě zaujal ten jeho temný, spalující pohled.

00:29:10Bylo to vnitřní pnutí, vůbec se neprojevoval navenek.

00:29:14Mě na něm nejvíc zajímal, jako obvykle, on sám. Nic jiného.

00:29:20A pak jsem nahrála jeho nezpívatelné písně,

00:29:24které se mi líbily, které jsem milovala.

00:29:27Mně připadalo, že se zazpívat dají.

00:29:31Považuji se jako autor za šťastného,

00:29:34protože zpívá moje písně.

00:29:37Snad neexistuje autor hodný toho označení, nebo alespoň takový,

00:29:41který má jen trochu literárního nadání,

00:29:44který by si nepřál psát pro ni.

00:29:47O Brelovi říkali: "To je hrůza, jak je ošklivý. Je to šereda."

00:29:52Přitom to byl jeden z nejsvůdnějších mužů, jaké znám.

00:30:04Setkala jsem se s Brelem, poslal ho tehdy Canetti.

00:30:09Už předtím jsem ho viděla ve dvou filmech,

00:30:14kde zpíval různé písně, s nohou opřenou o stoličku.

00:30:18"Co to je za chlapíka?"

00:30:28Ptala jsem se sama sebe, co to vidím, co poslouchám.

00:30:32A úplně jsem se zamilovala. Opravdu jsem mu věřila.

00:30:36A trefila jsem. Měla jsem pravdu.

00:30:55Všechno, co jsem si kdy v životě přála, bylo být dobrá interpretka.

00:31:01To je jediná kvalita, kterou můžu sama sobě přiznat.

00:31:05Jsem slušný interpret.

00:31:08Snažím se prospět lidem, které mám ráda, které obdivuji,

00:31:11a mám chuť jim posloužit.

00:31:36Co tam děláš?

00:31:39Bylo by božské slyšet vás zpívat obě.

00:31:42Nedovolme nikomu, aby nám zakazoval rapovat, zpívat.

00:31:46Miluji tě, Juliette.

00:31:49Nápodobně.

00:31:53Malik je skvělý člověk.

00:31:56Ví, co obnáší život někoho, kdo se snaží opravdu existovat.

00:32:00Ví, že v sobě máme hodně zla.

00:32:25Mnohým mladým lidem, dodal chuť být, chuť do života.

00:32:29Chuť na sobě zapracovat.

00:32:39Rozhodně je to něco, co nás může vzchopit.

00:32:43A lepší je pak i francouzský šanson.

00:32:49Rozkvétáš jako kytka! Jsi jako květina!

00:32:53Olivia je báječná. Má úctu k ostatním.

00:32:57Spoustu něhy, velký talent. Moc se mi líbí, co pro mě napsala.

00:33:01Opravdu. Chytlo mě, jak mě vidí.

00:33:09Jste příliš skromná, abyste mi dávala rady, a řeknete,

00:33:12že se životu musím naučit sama, a to je samozřejmě pravda.

00:33:15Ale určitě mi můžete poradit aspoň něco.

00:33:21Je jedna věc, kterou považuji za zásadní,

00:33:25a to je dokázat říct Ne.

00:33:28Bezva, protože to zrovna umím docela dobře.

00:33:32A to je nezbytné. Získáš tak sílu, a ta tě už neopustí.

00:33:38A budeš nadále hezká.

00:33:43Zkusím si to pořádně zapsat do své hlavičky.

00:33:47Buď svobodná. Svobodná.

00:34:10Máme jen zřídka příležitost setkat se s muzikanty a se zpěváky.

00:34:17Když píšete texty, jste bohužel zavření ve svém růžku.

00:34:20Měla jsem potěšení to udělat i jinak.

00:34:23Ale mnohem častější je, že vás požádají o text,

00:34:25a pak si ho buď vezmou, nebo ne.

00:34:28A zůstáváte nadále sami.

00:34:31Lidé mi říkají, že mají pocit, že mě poznali.

00:34:34Potvrzuji to, jsem to já.

00:34:37Nevím, jak mě mohla takhle odhalit, ale povedlo se jí to.

00:34:40Jste to vy, protože jsem to psala přímo pro vás,

00:34:42ale něco z toho patří i mně.

00:34:44Když píšete pro někoho jiného, mluvíte vždycky i sami za sebe.

00:34:48Patříme ke stejnému plemeni.

00:34:51Mám s minulostí víc potíží než vy. To já nemám.

00:34:55Nemáte potíže nebo nemáte minulost?

00:34:59Vymazáno. Jak praví básník, z mých papírů, je to již vymazáno.

00:35:05Tohle je vážně hrůza. To je přesně Juliette, vždycky plná paradoxů.

00:35:09Právě vydala kompakt s názvem "Vzpomínám si na všechno!"

00:35:12A přitom řekne, že nemá minulost.

00:35:29Mohu si dovolit vám říct, že mě moje kariéra nezajímá?

00:35:35Ale jste v současné době největší francouzská ženská hvězda.

00:35:39Jediná, kterou mohou pozvat

00:35:42na nějakou důležitou událost v cizině.

00:35:45Kdyby bylo zapotřebí francouzské hvězdy pro Bílý dům nebo pro Kreml,

00:35:49byla byste mezi prvními třemi jmény připadajícími v úvahu.

00:35:55Měřím 165 cm, na vlajkonoše to není právě míra.

00:36:08Jsem z Quebecu, z Kanady.

00:36:12První skutečně cizí zemí, kam jsem jela...

00:36:16tehdy mi bylo necelých 18 let a byla to moje první velká cesta.

00:36:20Objevila jsem tam chuť banánů a ananasů, přímo ze stromu.

00:36:25Byla to Brazílie. Bylo to v Riu, v roce 1951.

00:36:37Každopádně to bylo na začátku mé kariéry.

00:36:41Když jsem přijela, ulice byly plné lidí.

00:36:44Vypadalo to jako manifestace.

00:36:47Čekali, že uvidí nahatou zpěvačku.

00:36:54Řekli jim, že francouzští existencialisté se milují

00:36:57na mramorových stolech v bistrech, včetně Sartra.

00:37:01Že zpívají svlečení.

00:37:03Nakonec jsem tam místo jednoho měsíce zůstala měsíce tři.

00:37:08Ze dvou týdnů byly nakonec tři měsíce. To nebylo špatné.

00:37:24Zpočátku jsem dost jezdila do Itálie, do Německa a Japonska.

00:37:29V Japonsku jsem byla snad každé dva roky, někdy i častěji.

00:37:33Taky jsem jela do Španělska, za Franca.

00:37:37A do Chile za Pinocheta. Ani se moc nebojím.

00:37:54Mám extra postavení, velice specifické.

00:37:57Například když přijedu do Japonska,

00:38:00nečekají na mne novináři společenští, ale političtí.

00:38:09To se mi stává skoro všude.

00:38:25Dřív měl francouzský šanson ve světě zvuk.

00:38:29V Americe třeba ohromný.

00:38:33A teď nic. Zůstal jenom Aznavour a já.

00:38:54Nejkrásnější odměnou, kterou mohu dostat,

00:38:57když za mnou přijdou mladí lidé a řeknou:

00:39:01"Díky vám jsem se naučil francouzsky."

00:39:05To se doopravdy cítím jako královna.

00:39:08Tehdy vím, že jsem užitečná.

00:39:27Bydlela jsem v hotelech, někdy jsem měla hluboko do kapsy.

00:39:32Svůj první byt jsem získala extravagantním způsobem.

00:39:36Začala jsem pracovat, jezdila na turné.

00:39:39Přijela jsem taky do Biarritzu.

00:39:43A tam jsem šla do kasina. Usadila jsem se u jednoho stolu.

00:39:46Neuměla jsem hrát nic, vůbec nic.

00:39:50Vyhrála jsem šest milionů, pak jsem toho nechala.

00:39:53Řekla jsem si, že takhle to nejde, že musím přestat.

00:39:57Hotovo, mám, co jsem potřebovala.

00:40:01Viděla jsem jeden byt v ulici Verneuil,

00:40:04ten byl asi za takovou cenu.

00:40:07Šest milionů starých franků. Bylo to před 56 lety.

00:40:10Lidé se na mě dívali skrz prsty, doslova. Co je to za děvku?

00:40:16Vzala jsem svoje peníze, tedy ty žetony, došla ke kase,

00:40:21a tam je dala tomu chlapíkovi.

00:40:24A ten pokladní se na mě podíval a povídá:

00:40:27"Slečno Gréco, už vás tu nikdy nechci vidět."

00:40:32Už mě nikdy neviděl, opravdu, držím slovo.

00:40:35Vyměnil mi to za peníze, byla jich spousta.

00:40:38Měla jsem jenom malou kabelku, to byla trochu potíž.

00:40:47Druhý den ráno jsem se probudila, došla jsem do obchodu Hermes

00:40:52a tam si za ty peníze koupila kabelku z krokodýlí kůže.

00:40:56Dala jsem je dovnitř a hned další den

00:41:00jsem šla za majitelem toho bytu, který jsem viděla.

00:41:03Kabelku jsem měla sebou. Povídám panu Bassinovi:

00:41:06"Pane, mám peníze."

00:41:10Otevřela jsem kabelku a všechno z ní vyklopila.

00:41:13Začal se smát. Dostal záchvat smíchu.

00:41:17Díval se na mě jako na blázna.

00:41:20Co je tohle za holku, která má tolik peněz?

00:41:24A tak jsem získala svůj byt.

00:41:37Můj dům ve Verderonne, ten je něžný, jako kukla.

00:41:42Je to dům plný vzpomínek.

00:41:45Nemůžete s něčím pohnout, aniž by to nevyvolalo vzpomínky.

00:41:48Dům v Ramatuelle je úplně jiný.

00:42:02Možná se lépe cítím tady. Je to tady prostší.

00:42:06Ale taky barva nebe v Oise není to, co barva nebe ve Var.

00:42:11Takže dům musí nutně působit jinak.

00:42:22Chtěla jsem mít dům u moře.

00:42:25Chtěla jsem, aby ho slunce obcházelo celý den,

00:42:29protože Gerard to má rád.

00:42:32Chtěla jsem dům, kde můžu v tichosti snít.

00:42:40Nepatřím nikam. Nikdy jsem nepatřila.

00:42:44Můžu ze dne na den odejít, dokonce i dneska, i ve svém věku.

00:42:48Dokud mi to bude zpívat. Může mě to chytit kdykoliv.

00:43:08Nemám ráda všechno, co dělá, ale jeho ano.

00:43:13Miluji ho, jaký je, ale ne všechno, co dělá.

00:43:16Je to prosté.

00:43:23Každopádně jsi udělal všechno, aby ses mi zalíbil.

00:43:27Láska je kouzelná věc. Můžete pro ni klidně žít.

00:43:31Můžete radostně milovat.

00:43:36Vím dobře, jaké to je být milována.

00:43:40Toho se mi dostalo. Za to patří životu dík.

00:43:45Pokud jsem milovala, bylo to ze všech sil.

00:43:54Když to ale nejde, nic naplat.

00:43:57Je čas odejít dřív, než přijde úpadek, omrzení, únava.

00:44:09Začala jsi pozdě.

00:44:14Nemám ve zvyku následovat muže. Opak je mnohem zajímavější.

00:44:20Ten chlap je blázen.

00:44:22Udělala jsem dobře, že jsem si ho vzala.

00:44:26S Gerardem to bylo vždycky takové.

00:44:30Nejdřív jsme byli velcí kamarádi, rádi jsme spolu pracovali.

00:44:33A hodně jsme se nasmáli.

00:44:36Pardon, pardon. To se hodí, chyběla mi jedna nota.

00:44:43Vím, že se na něj můžu spolehnout.

00:44:47Kdyby nebylo jeho, už bych tu nejspíš nebyla.

00:44:50Mě totiž moc nebaví se kurýrovat.

00:44:53Gerard mě udržoval při životě svým srdcem, něhou a pozorností.

00:45:05Když mu řeknu: "Víš, že tě miluju?" Jen se na mě tak koukne.

00:45:10Možná kdybych mu to už neříkala, trochu by ho to zneklidnilo.

00:45:15Není moc důvěřivý.

00:45:19To už je moc. Moc. Ale ne dost.

00:45:56Ke své dceři jsem měla mocné pouto. Byla jsem tam, starala se.

00:46:00Byla jsem normální matka.

00:46:03Čekala jsem, že se mi bude líbit, ale měla jsem ohromné štěstí,

00:46:07protože byla kouzelná.

00:46:09Vypadala spíš jako dcera Mariny Vlady než jako moje.

00:46:14Podobala se Marině Vlady jako vejce vejci.

00:46:20Měla nádherné modré oči, byla úchvatná.

00:46:26Nejdřív se mi líbila takhle,

00:46:30a pak se mi líbila pro to, jaká byla.

00:46:33Nakonec jsem nebyla špatná matka, ale určitě ani vzorová matka.

00:46:50Když jsem byla malá, byla to moje maminka,

00:46:54nedělala jsem si žádné starosti.

00:46:56Připadalo mi to normální.

00:46:58Věřila jsem, že všechny mámy jsou v časopisech,

00:47:01že kolem každé je vždycky plno fotografů.

00:47:07Nepovažují vás za lidskou bytost.

00:47:09Jste prostě "dcera té a té", tak to je, prostě něčí dcera.

00:47:14Později jsem si uvědomila,

00:47:17že se budu muset stát z jejího dítěte jejím fanouškem.

00:47:22Šlo to docela hladce,

00:47:24prostě jsem se stala jejím příznivcem a bylo to.

00:47:28Hodně jsem trpěla, když jsem nemohla být s mámou,

00:47:32ale to bylo proto, že natáčela filmy.

00:47:35Nešlo ani o fotky, ani o písně, protože to tam byla,

00:47:38přímo na místě, a já neměla žádný strach.

00:47:50Když vidím mámu ještě v tomhle věku pracovat,

00:47:54když si představím samu sebe, už bych to asi zabalila.

00:47:59V tvém věku, mami.

00:48:01Už by se mi nechtělo, nedělala bych to.

00:48:04Každopádně u tebe není co řešit.

00:48:07Tvé rozhodnutí je jasné a srozumitelné.

00:48:11Diskuse se nepřipouští.

00:48:15A nezvratné.

00:48:17Nebudu tvrdit, že nemám velké obavy,

00:48:20zvlášť když ji čeká taková série koncertů, jako třeba teď.

00:48:24Žiju pak trochu ve stresu, ale určitě méně než ona.

00:48:30Žádné starosti si nepřipouštím.

00:48:52Když nemiluji, tak nemiluji.

00:48:54Nejsem krutá, jsem jako zvířata nebo jako děti. Přímá.

00:48:59Do zoufalství mě svrhává moje povolání. Jsem malý zoufalec.

00:49:15Někteří lidé v mém věku bývají nostalgičtí.

00:49:19Nejsem nostalgická, ale měla bych.

00:49:22Kdybych byla normální, tak bych měla. Ale nejsem.

00:49:26Svět, který zanecháme svým dětem, jejich dětem, dětem jejich dětí.

00:49:30To nebude nic hezkého, co jim tu zbude.

00:49:35Nebudou to mít snadné.

00:49:44Co se děje? Co mi chtějí? Chtějí obrázky.

00:49:50Nemoc znamená obavy pro druhé.

00:49:53A to je nesmírně nepříjemné a bolestné. Neberu to tragicky.

00:49:57Na smrt myslím často. S tou nemám problém.

00:50:06Od doby, kdy jsem byla malá, odmítám bolest. To se mi daří.

00:50:20Nemocnice.

00:50:22Vztah s nemocničním personálem,

00:50:25s chirurgy, s doktory, to je vždycky složité.

00:50:28Tyhle lidi nikdo na ulici nepoznává, nikdo s nimi nemluví.

00:50:32Nikdo je neuznává za to, čím opravdu jsou, tedy za hrdiny.

00:50:39Zachraňují naše těla, ale také zachraňují naše duše.

00:50:47Ještě jednou jsem mohla pocítit šlechetnost a dobrotu. To existuje.

00:50:52A lidskost.

00:51:07Mám hlad po něčem novém.

00:51:10Hlad po všem, co se mi nabízí, hlad po všem, co ještě neznám.

00:51:14Je spousta věcí, které jsem minula. Trochu mě to rozčiluje.

00:51:18Pokusím se ten hlad utišit.

00:51:25Neodejdu přesycená.

00:52:15Skryté titulky Tomáš Pechoušek

00:52:16ČESKÁ TELEVIZE 2010