00:00:02 Natočit film o mém životě, to je hrůza!

00:00:05 Hlavně proto, že je až moc dlouhý.

00:00:08 Můj život byl pro mě plný štěstí, opravdu velkého štěstí,

00:00:12 ohromného štěstí, věčného nepokoje a taky nesmírné vděčnosti.

00:00:23 Jsem jenom malé zrníčko, zoufalé, přitom plné naděje.

00:00:35 Často propadám hluboké malomyslnosti. Poměrně často.

00:00:39 Ale naposled se vždycky od toho dna nějak odrazím a hop,

00:00:43 najednou jsem jako tuleň, vynořím se z vody,

00:00:47 jako nějaká ryba.

00:00:58 Nikdy jsem se nesvěřila se vším. Nikdy.

00:01:06 Nikdy jsem neřekla všechno a taky nikdy neřeknu. Neuměla bych to.

00:01:10 Nevím, jak se to dělá. Ne.

00:01:32 Vypadá to, že už zpívám 60 roků.

00:01:40 Ať je to tak nebo ne, nějak jsem si toho nevšimla.

00:01:45 Jednoho dne jsem vložila svou ruku do té vaší,

00:01:49 a vy jste ji už nikdy nepustili.

00:01:52 Díky.

00:01:56 Česká televize uvádí francouzský dokument

00:01:59 JULIETTE GRÉCO

00:02:55 Moje matka se o nás nikdy doopravdy nestarala.

00:02:59 Říkala nám, že jsme jí zkazily život.

00:03:03 Nechala nás u našich prarodičů v Bordeaux,

00:03:06 vychovávali nás až do našich 9 let.

00:03:09 Nebo do šesti, už nevím.

00:03:11 A pak, když zemřel dědeček, jsme odjely do Paříže.

00:03:16 Spolu s ním odešlo i něco ze mě, něco dost silného,

00:03:21 co už jsem nikdy znovu nenašla.

00:03:33 Láska je podle mě - důležitější je milovat, než být milován.

00:03:43 Život šel dál a spolu s mou sestrou jsme se ocitly na různých

00:03:46 nóbl místech, jako bylo třeba Sainte Marie de Passy.

00:03:52 Šla jsem do Opery.

00:03:55 Chtěla jsem se vyjadřovat spíš tělem,

00:03:58 protože otvírat pusu se mi nezdálo moc užitečné.

00:04:03 Vypukla válka.

00:04:06 Moje matka poslouchala prohlášení maršála Pétaina

00:04:09 a téměř okamžitě se dala k odboji.

00:04:12 V roce 1943 matku zatkli a spolu s mou sestrou ji deportovali.

00:04:17 Zůstala jsem ve Freine. Ocitla jsem se mezi prostitutkami.

00:04:24 Neměla jsem ani ponětí, kdo jsou prostitutky.

00:04:28 Z kláštera jsem odešla docela nevědomá.

00:04:32 Ve vězení jsem dostala vysokou školu o šlapání chodníku.

00:04:39 Potom jsem šla za Héléne Ducovou, a ta mě vzala pod svá křídla.

00:04:44 Vystudovala jsem divadelní školu a bylo to.

00:04:53 Když při osvobození oznámili, že ti, co byli deportovaní,

00:04:57 budou dopraveni do hotelu Lutetia, zkusila jsem štěstí.

00:05:02 Chodila jsem tam každý den, jako tisíce dalších, a hledala,

00:05:06 jestli se mi vrátily matka se sestrou.

00:05:09 Každý den přicházely tisíce vězňů.

00:05:12 Mezi nimi i 300 vězňů, kteří přežili tábor v Ravensbrűcku.

00:05:19 Ten hotel, to byla hrůza.

00:05:22 Nemělo to tak být a pro mě to byl zázrak.

00:05:26 Byl to pro mě hotový zázrak,

00:05:29 protože jsem se setkala s matkou a sestrou,

00:05:32 obě přežily dva roky koncentračního tábora.

00:05:35 Tam dole.

00:05:38 Bylo to zvláštní.

00:05:41 Byly tady stovky lidí, kteří hledali své blízké,

00:05:44 své matky, své sestry.

00:05:46 Mnozí z nich odcházeli s pláčem.

00:05:51 Protože se dozvěděli, že už nežijí. Přesně tak.

00:05:58 Najednou jako by mi na rameni přistál nějaký motýl.

00:06:02 Moje sestra mi položila ruku na rameno.

00:06:05 Byla slabá, málem průsvitná.

00:06:12 Vypadala, jako by mohla uletět, musela tehdy vážit tak 40 kg.

00:06:27 A tak jsem ji uviděla, a potom i svou matku.

00:06:32 Moje matka se mě zeptala na novinky o někom jiném.

00:06:35 Nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, ale byla bych uvítala,

00:06:39 kdyby to bylo jinak.

00:06:57 Tenhle hotel představuje štěstí i neštěstí zároveň. Štěstí i smrt.

00:07:02 Život i smrt.

00:07:06 Pro vás ale štěstí, protože jste se znovu setkaly. Ten hotel miluju.

00:07:10 Pro mě znamená nádhernou vzpomínku.

00:07:14 Předpokládám, že to tu vypadalo jinak.

00:07:17 Ale ne. Pokoje, na to jsem tehdy neměla.

00:07:20 To je logické.

00:07:22 Neměla jsem na to, abych si zaplatila pokoj v hotelu.

00:07:25 Neměla jsem vůbec nic, dokonce ani boty,

00:07:28 ale bylo to tehdy velké štěstí.

00:08:11 Jak jste mohli slyšet, rozhodně to nebylo dokonalé.

00:08:16 Tato píseň stála na úplném začátku mé kariéry.

00:08:21 Saint Germain des Pres, Deux Magots.

00:08:25 To existovalo už dávno. Café de Flore.

00:08:28 Moje matka chodila ke Dvěma Magotům.

00:08:32 Už tehdy to byla čtvrť plná intelektuálů.

00:08:35 Setkala jsem se tu s nejzajímavějšími lidmi.

00:08:44 Tady za námi sídlila společnost s názvem Společnost přátel stromů.

00:08:50 Její členové se scházeli jednou týdně,

00:08:52 každé dva týdny nebo jednou do měsíce.

00:08:56 Sloužila jako místo setkávání pro členy komunistické strany.

00:09:00 Šla jsem tam.

00:09:01 Nebyla jsem členkou žádné strany, na to jsem byla ještě moc mladá.

00:09:05 Marguerite Durasová v ní ale byla, a tak mě sem zavedla.

00:09:10 Procházela jsem se s ní po ulici Saint Benoit nahoru a dolů

00:09:14 a zpracovávala mě, tvrdě.

00:09:17 Snažila se mě přimět k tomu, abych se zapojila.

00:09:21 Jsem svobodomyslný člověk. Měla jsem ty lidi ráda.

00:09:25 Měla jsem úžasné přátele, báječné lásky.

00:09:29 Cítila jsem hluboký obdiv.

00:09:32 Navíc, kdo nebyl v době osvobození komunista,

00:09:35 měl nejspíš co skrývat.

00:09:43 Osvobození v roce 1945, začátek klubu le Tabou.

00:09:49 L Tabou byl malý bar, měl otevřeno celou noc.

00:09:53 Tehdy jako bar fungovalo jenom horní patro. Tam jsme šli.

00:09:58 Chodil tam třeba Vian, Casalis a další,

00:10:02 všichni, co byli noční živly, Nimier atd.

00:10:09 Chodili jsme tam a jednoho dne mi na schodech spadl kabát.

00:10:16 Bylo tam zábradlí. Hledala jsem ten kabát.

00:10:22 Tápala po tmě a hledala trochu světla.

00:10:26 Najednou se tu něco rozsvítilo a to byl tenhle prostor.

00:10:32 Viděla jsem stoly, židle, velký bar, okouzlilo mě to,

00:10:36 tady by nám bylo dobře.

00:10:39 Vyběhla jsem nahoru, popadla jsem ten kabát a hlásím:

00:10:42 "Našla jsem senzační místo."

00:10:47 A bylo to. Tady to začalo, v Saint Germain des Pres.

00:10:55 V roce 1945 přišli i jazzmani, mezi prvními byl Dizzy Gillespie.

00:11:00 A po něm tu hráli ti nejlepší, co na světě vůbec byli,

00:11:04 všichni velikáni.

00:11:08 Černošské okouzlení. Nádhera.

00:11:16 Bydlely jsme se sestrou v hotelu Pont Royal.

00:11:20 Do tamního baru chodil Merleau-Ponty,

00:11:24 a taky Sartre, Simone de Beauvoir, Camus, snad všichni spisovatelé.

00:11:33 Bylo to hned vedle vydavatelství Gallimard,

00:11:36 takže tam chodili všichni spisovatelé, kteří pro ně psali.

00:11:41 Jednou přišel Merleau-Ponty za mnou a představil se.

00:11:45 Rozhodla jsem se, že se ho můžu ptát

00:11:48 a pochopím tak snad částečně filozofii a existencialismus.

00:12:06 Teď vám musím vysvětlit, jak došlo k tomu,

00:12:08 že mi přezdívají múza existencialistů.

00:12:12 Už je nehledejte v Café de Flore, uchýlili se do sklepení.

00:12:20 Po sklepeních Vatikánu se přesunuli do sklepů

00:12:23 Saint Germain des Pres.

00:12:25 Právě tam dnes existencialisté, nepochybně v očekávání jim

00:12:29 tak drahé atomové bomby, pijí, tančí, milují i spí.

00:12:35 Merleau-Ponty byl rozmařilý. Často jsme chodili ven.

00:12:39 "Gréco, jdeme tančit?" "Ano, jdeme tančit."

00:12:42 Chodili jsme do Canne a la sucre, to byl tehdy známý podnik.

00:12:48 Taky jsme hodně chodili do ulice Blomet, do Val négre.

00:12:53 Večer jsme zase šli tančit a najednou jsme slyšeli seshora,

00:12:56 nahoře totiž byl balkon:

00:12:59 "Merleau-Ponty?" To byl Sartre. "Pojďte nahoru."

00:13:03 Sartra i Simon jsem už dřív viděla v Café de Flore.

00:13:10 Vídala jsem je tam náruživě psát. Zřejmě někdo řekl, že zpívám.

00:13:15 První píseň, to byla Sartrova volba, tehdy mi řekl:

00:13:18 "Poslyšte, Gréco, chceme znovu otevřít klub Boeuf sur le toit."

00:13:23 Bylo to okouzlující.

00:13:44 Je tam nádherně modré nebe. To je.

00:13:58 50. léta, toho by bylo mnoho k vyprávění.

00:14:02 Dělali jsme spoustu hloupostí.

00:14:05 Trvalo by hodiny i dny, než bych vám odvyprávěla všechno,

00:14:08 co jsme se tenkrát navyváděli.

00:14:11 Hodně jsme tehdy hýřili.

00:14:14 S Francoise Saganovou jsme si několik let pronajímaly dům.

00:14:18 Když nám zbylo trochu peněz, hodně jsme se bavily,

00:14:21 byly jsme šťastné.

00:14:25 Chodily jsme tančit, bývaly jsme venku až do rána,

00:14:28 vracely jsme se, když už svítalo.

00:14:30 Byla to ohromná svoboda.

00:14:33 V přístavu kotvily rybářské lodi, nemusely jsme se o nic starat.

00:14:37 Byla to nádhera, velká krása. Nebylo to místo určené pro boháče.

00:14:42 Už tehdy tady byli úžasní malíři.

00:14:45 Byla tu Colette, měla tu svůj dům.

00:14:50 Všechno bylo krásné a něžné.

00:14:56 A pak se objevila Brigitte Bardot.

00:15:05 To byla ohromná událost, ta pohnula celým světem.

00:15:08 Prostě nádhera.

00:15:11 Byla tak krásná, tak dojemná,

00:15:13 dojímala svou krásou, ladností, mládím.

00:15:24 Prostě dokonalá. Docela rozumím, proč strhla celý svět.

00:15:52 Bydleli tu takoví malíři jako například můj přítel

00:15:56 Bernard Quentin, kterého tehdy nikdo neznal.

00:15:59 Dnes je velmi slavný.

00:16:08 Znala jsem se jenom se současnými umělci.

00:16:11 Měla jsem ráda Buffeta.

00:16:14 Když jsem se s ním setkala, byl ještě mladý.

00:16:17 Seznámila jsem se současně s ním a s Pierrem Bergé.

00:16:20 Šla jsem k nim na večeři,

00:16:23 tehdy bydleli na Ostrově svatého Ludvíka.

00:16:26 Visel tam pozoruhodný obraz stažené krávy.

00:16:37 Pablo Picasso, to bylo kouzelné setkání.

00:16:41 Oči, malá zídka, moře, muž v krátkých bílých kalhotách

00:16:44 a já, celá oblečená.

00:16:54 Šla jsem po té zídce a najednou zahlédla ty dvě oči.

00:16:58 Říkala jsem si, že už je odněkud znám, že to přece není možné.

00:17:04 Byla jsem mladá, bylo mi tak 20 let.

00:17:08 Povídá: "Jmenujete se Gréco?" Odpověděla jsem kladně.

00:17:14 On na to: "Jsem Picasso."

00:17:22 Pak se na mě takhle podíval a povídá: "Co děláte?"

00:17:26 Netykal mi, to je zvláštní, když na to vzpomínám.

00:17:30 "Co děláte?

00:17:32 Vyhledáváte měsíc, zatímco ostatní se snaží opálit na slunci?"

00:17:40 A pak odešel, šel se koupat.

00:17:43 Vrátila jsem se a sebou si odnesla tuhle cennou vzpomínku.

00:17:49 Pak tu je samozřejmě César, toho mám ráda z celého srdce.

00:17:54 César je plodem určité nekultury, která se stala úžasnou kulturou.

00:18:08 César mě měl v oblibě. Říkal mi "má malá Julietta".

00:18:14 "Jak se má, moje malá Julietta?"

00:18:25 Tohle je dárek od Serge Gainsbourga.

00:18:30 Je to velká vzácnost. To je on, v dětství, ve své nevinnosti.

00:18:44 Řekl mi:

00:18:45 "Tohle jsem vám přinesl, protože všechno ostatní jsem spálil.

00:18:50 Zůstalo jenom tohle, a to vám dám."

00:18:53 Takže je jenom můj.

00:19:04 Oblečení na scénu je důležité?

00:19:08 Říkám tomu pracovní černá.

00:19:11 Někteří mají raději modrou, ale já při práci oblékám černou.

00:19:16 To je moje modrá. Je to důležité, je jako kůže.

00:19:21 Chrání před pohledy, určitým způsobem.

00:19:29 Zůstanou jenom hlava a dvě ruce.

00:19:34 Naštěstí není vidět, co se děje uvnitř.

00:19:38 Protože uvnitř, to je bouře.

00:20:06 Co je nového, doktore?

00:20:09 Jenom dobré zprávy, samé dobré zprávy. Milující publikum, nádhera.

00:20:13 Krásný sál.

00:20:17 Juliette je už na scéně, na co čeká?

00:20:51 Je to dojemné, vidět to takhle.

00:20:56 Na scéně? To nemyslím na nic. Asi mám strach.

00:21:00 Chtěla bych se jim líbit, chtěla bych, abychom se měli rádi.

00:21:10 Hlavně aby měli rádi mě. Udělat radost, dát všechno, co můžu dát.

00:21:16 A co nejvíce prospět těm, které zpívám. Autorům, skladatelům.

00:21:22 Na mně v tomhle vůbec nezáleží.

00:21:32 Tedy na té, která bude zpívat, a je to někdo jiný.

00:21:37 Má totiž sílu textů od jiných, sílu hudby jiných.

00:21:41 Mám sílu lásky, něžnosti, přátelství, které mi lidé dávají.

00:21:52 V divadle je vám líp, protože tam máte proti sobě

00:21:55 protihráče, ten vysloví repliku a nedopustí, abyste selhala.

00:21:59 To je mnohem pohodlnější.

00:22:13 Divadlo, to je podobné jako zpěv. Pořád se můžete zlepšovat.

00:22:18 Ve filmu se to už nedá napravit.

00:22:30 Můj první film byl Orfeus od Jeana Cocteau.

00:22:34 Cocteau mě měl rád.

00:22:37 První film, který jsem točila s Darrylem Zanuckem

00:22:40 byl The Sun Also Rises.

00:22:44 Tam jsem se seznámila se svým přítelem Melem Ferrerem.

00:22:47 Juliette jsem pro svůj poslední film objevil zdánlivě náhodou.

00:22:51 Bylo to díky Audrey Hepburnové a Melu Ferrerovi.

00:22:55 Ukázali mi fotku a s Juliette jsem podepsal smlouvu po telefonu.

00:23:01 Neviděl jsem ji až do té doby, kdy přijela natáčet do Mexika.

00:23:06 Ale když jsem ji pak spatřil v jedné scéně,

00:23:11 byl jsem přesvědčený, a stále jsem, že je to velká filmová hvězda.

00:23:24 Všichni ti lidé mě chránili. Například Errol Flynn.

00:23:27 Trochu se o mě báli, ale to bylo zbytečné,

00:23:31 protože já jsem mnohem divočejší.

00:23:36 Ráda jsem točila filmy,

00:23:38 protože jsem díky tomu potkala úžasné lidi.

00:23:41 Výjimečné, talentované, geniální.

00:23:43 Viděla jsem Johna Hustona při práci, sledovala jsem,

00:23:47 jak mě vedl.

00:23:49 Zajímal mě on, sobě jsem mohla být ukradená.

00:24:00 Natáčela jsem v Americe, v Africe, tak trochu všude.

00:24:04 Pracovala jsem pro americké společnosti,

00:24:07 a ne vždycky to dobře dopadlo.

00:24:10 Možná taky proto, že jsem se sama sobě nepodobala.

00:24:14 Nebyla jsem sama sebou. A taky jsem možná hrála mizerně.

00:24:21 To se stává, s tím nic nenaděláte. Tak to prostě je.

00:24:27 Ale zase jsem tím získala plno lidské něhy, spoustu lidí,

00:24:31 kteří se na mě přišli podívat, ovlivnili mě, poznali,

00:24:36 že jsem chtěla hrát pro ně.

00:25:10 Belfegor pro mě znamenal hodně.

00:25:13 Například mi dal Francoise Chaumettea,

00:25:15 ten vás neuvěřitelně naučí řemeslo.

00:25:18 Bylo to úžasné.

00:25:21 Mám ráda, když je tu tak prázdno. Můžu pak snít.

00:25:25 Snít o tom, jak je tu plno.

00:25:39 Olivia Ruizová a Gérard Jouannest.

00:25:42 Jmenuje se to "V mém pokoji".

00:26:31 Kdo jsou vaši oblíbení autoři?

00:26:34 Autoři písní, samozřejmě, ti nás zajímají.

00:26:37 Vy byste mi laskavě odpověděla na jednu mou otázku?

00:26:42 Kdo jsou vaši oblíbení autoři? Stejní jako ti vaši.

00:26:45 Já snad odjakživa zpívám jenom mladé autory.

00:26:48 Začalo to Prévertem, Kosmou,

00:26:50 ten také není nijak starý.

00:26:57 Vzpomínáte si na naše první setkání?

00:27:00 Vzpomínám si velice dobře. Bylo to v létě. Bylo moc krásně.

00:27:07 Ano, ale o to mi nejde. Přinesla jste mi tehdy nějaké texty a písně.

00:27:11 Když jsem k vám přišla a slyšela tu hudbu,

00:27:14 docela mě to překvapilo, protože jsem neuměla číst noty.

00:27:19 A vy jste mi musel všechno vysvětlit.

00:27:23 Jestlipak si pamatujete, že jste to byl právě vy,

00:27:26 kdo mě naučil mé první písně?

00:27:29 Hodně jsme pracovali.

00:27:32 Hodně jsme pracovali? A vzniklo z toho tohle.

00:27:35 Jako děti v mateřské školce.

00:27:48 A pokračovalo to Brelem, Brassensem, Béartem, Gainsbourgem.

00:27:53 Já jsem se setkávala jenom s mladými autory.

00:27:58 Je to píseň, kterou mi napsala Francoise Saganová.

00:28:04 Pozdravte. Dobrý den.

00:28:07 Vypadáš dnes jako slušná dívka. To vždycky.

00:28:12 Slušná. Francoise Saganová je, jak víte, spisovatelka.

00:28:16 A jak jistě víte, je i autorkou dramat.

00:28:19 Zvláštní, když mladá žena píše dramata. Ale také píše písně.

00:28:23 Zpívám, protože je mám ráda a protože mám chuť jim posloužit.

00:28:29 To je všechno.

00:28:57 U Serge mě zaujal ten jeho temný, spalující pohled.

00:29:10 Bylo to vnitřní pnutí, vůbec se neprojevoval navenek.

00:29:14 Mě na něm nejvíc zajímal, jako obvykle, on sám. Nic jiného.

00:29:20 A pak jsem nahrála jeho nezpívatelné písně,

00:29:24 které se mi líbily, které jsem milovala.

00:29:27 Mně připadalo, že se zazpívat dají.

00:29:31 Považuji se jako autor za šťastného,

00:29:34 protože zpívá moje písně.

00:29:37 Snad neexistuje autor hodný toho označení, nebo alespoň takový,

00:29:41 který má jen trochu literárního nadání,

00:29:44 který by si nepřál psát pro ni.

00:29:47 O Brelovi říkali: "To je hrůza, jak je ošklivý. Je to šereda."

00:29:52 Přitom to byl jeden z nejsvůdnějších mužů, jaké znám.

00:30:04 Setkala jsem se s Brelem, poslal ho tehdy Canetti.

00:30:09 Už předtím jsem ho viděla ve dvou filmech,

00:30:14 kde zpíval různé písně, s nohou opřenou o stoličku.

00:30:18 "Co to je za chlapíka?"

00:30:28 Ptala jsem se sama sebe, co to vidím, co poslouchám.

00:30:32 A úplně jsem se zamilovala. Opravdu jsem mu věřila.

00:30:36 A trefila jsem. Měla jsem pravdu.

00:30:55 Všechno, co jsem si kdy v životě přála, bylo být dobrá interpretka.

00:31:01 To je jediná kvalita, kterou můžu sama sobě přiznat.

00:31:05 Jsem slušný interpret.

00:31:08 Snažím se prospět lidem, které mám ráda, které obdivuji,

00:31:11 a mám chuť jim posloužit.

00:31:36 Co tam děláš?

00:31:39 Bylo by božské slyšet vás zpívat obě.

00:31:42 Nedovolme nikomu, aby nám zakazoval rapovat, zpívat.

00:31:46 Miluji tě, Juliette.

00:31:49 Nápodobně.

00:31:53 Malik je skvělý člověk.

00:31:56 Ví, co obnáší život někoho, kdo se snaží opravdu existovat.

00:32:00 Ví, že v sobě máme hodně zla.

00:32:25 Mnohým mladým lidem, dodal chuť být, chuť do života.

00:32:29 Chuť na sobě zapracovat.

00:32:39 Rozhodně je to něco, co nás může vzchopit.

00:32:43 A lepší je pak i francouzský šanson.

00:32:49 Rozkvétáš jako kytka! Jsi jako květina!

00:32:53 Olivia je báječná. Má úctu k ostatním.

00:32:57 Spoustu něhy, velký talent. Moc se mi líbí, co pro mě napsala.

00:33:01 Opravdu. Chytlo mě, jak mě vidí.

00:33:09 Jste příliš skromná, abyste mi dávala rady, a řeknete,

00:33:12 že se životu musím naučit sama, a to je samozřejmě pravda.

00:33:15 Ale určitě mi můžete poradit aspoň něco.

00:33:21 Je jedna věc, kterou považuji za zásadní,

00:33:25 a to je dokázat říct Ne.

00:33:28 Bezva, protože to zrovna umím docela dobře.

00:33:32 A to je nezbytné. Získáš tak sílu, a ta tě už neopustí.

00:33:38 A budeš nadále hezká.

00:33:43 Zkusím si to pořádně zapsat do své hlavičky.

00:33:47 Buď svobodná. Svobodná.

00:34:10 Máme jen zřídka příležitost setkat se s muzikanty a se zpěváky.

00:34:17 Když píšete texty, jste bohužel zavření ve svém růžku.

00:34:20 Měla jsem potěšení to udělat i jinak.

00:34:23 Ale mnohem častější je, že vás požádají o text,

00:34:25 a pak si ho buď vezmou, nebo ne.

00:34:28 A zůstáváte nadále sami.

00:34:31 Lidé mi říkají, že mají pocit, že mě poznali.

00:34:34 Potvrzuji to, jsem to já.

00:34:37 Nevím, jak mě mohla takhle odhalit, ale povedlo se jí to.

00:34:40 Jste to vy, protože jsem to psala přímo pro vás,

00:34:42 ale něco z toho patří i mně.

00:34:44 Když píšete pro někoho jiného, mluvíte vždycky i sami za sebe.

00:34:48 Patříme ke stejnému plemeni.

00:34:51 Mám s minulostí víc potíží než vy. To já nemám.

00:34:55 Nemáte potíže nebo nemáte minulost?

00:34:59 Vymazáno. Jak praví básník, z mých papírů, je to již vymazáno.

00:35:05 Tohle je vážně hrůza. To je přesně Juliette, vždycky plná paradoxů.

00:35:09 Právě vydala kompakt s názvem "Vzpomínám si na všechno!"

00:35:12 A přitom řekne, že nemá minulost.

00:35:29 Mohu si dovolit vám říct, že mě moje kariéra nezajímá?

00:35:35 Ale jste v současné době největší francouzská ženská hvězda.

00:35:39 Jediná, kterou mohou pozvat

00:35:42 na nějakou důležitou událost v cizině.

00:35:45 Kdyby bylo zapotřebí francouzské hvězdy pro Bílý dům nebo pro Kreml,

00:35:49 byla byste mezi prvními třemi jmény připadajícími v úvahu.

00:35:55 Měřím 165 cm, na vlajkonoše to není právě míra.

00:36:08 Jsem z Quebecu, z Kanady.

00:36:12 První skutečně cizí zemí, kam jsem jela...

00:36:16 tehdy mi bylo necelých 18 let a byla to moje první velká cesta.

00:36:20 Objevila jsem tam chuť banánů a ananasů, přímo ze stromu.

00:36:25 Byla to Brazílie. Bylo to v Riu, v roce 1951.

00:36:37 Každopádně to bylo na začátku mé kariéry.

00:36:41 Když jsem přijela, ulice byly plné lidí.

00:36:44 Vypadalo to jako manifestace.

00:36:47 Čekali, že uvidí nahatou zpěvačku.

00:36:54 Řekli jim, že francouzští existencialisté se milují

00:36:57 na mramorových stolech v bistrech, včetně Sartra.

00:37:01 Že zpívají svlečení.

00:37:03 Nakonec jsem tam místo jednoho měsíce zůstala měsíce tři.

00:37:08 Ze dvou týdnů byly nakonec tři měsíce. To nebylo špatné.

00:37:24 Zpočátku jsem dost jezdila do Itálie, do Německa a Japonska.

00:37:29 V Japonsku jsem byla snad každé dva roky, někdy i častěji.

00:37:33 Taky jsem jela do Španělska, za Franca.

00:37:37 A do Chile za Pinocheta. Ani se moc nebojím.

00:37:54 Mám extra postavení, velice specifické.

00:37:57 Například když přijedu do Japonska,

00:38:00 nečekají na mne novináři společenští, ale političtí.

00:38:09 To se mi stává skoro všude.

00:38:25 Dřív měl francouzský šanson ve světě zvuk.

00:38:29 V Americe třeba ohromný.

00:38:33 A teď nic. Zůstal jenom Aznavour a já.

00:38:54 Nejkrásnější odměnou, kterou mohu dostat,

00:38:57 když za mnou přijdou mladí lidé a řeknou:

00:39:01 "Díky vám jsem se naučil francouzsky."

00:39:05 To se doopravdy cítím jako královna.

00:39:08 Tehdy vím, že jsem užitečná.

00:39:27 Bydlela jsem v hotelech, někdy jsem měla hluboko do kapsy.

00:39:32 Svůj první byt jsem získala extravagantním způsobem.

00:39:36 Začala jsem pracovat, jezdila na turné.

00:39:39 Přijela jsem taky do Biarritzu.

00:39:43 A tam jsem šla do kasina. Usadila jsem se u jednoho stolu.

00:39:46 Neuměla jsem hrát nic, vůbec nic.

00:39:50 Vyhrála jsem šest milionů, pak jsem toho nechala.

00:39:53 Řekla jsem si, že takhle to nejde, že musím přestat.

00:39:57 Hotovo, mám, co jsem potřebovala.

00:40:01 Viděla jsem jeden byt v ulici Verneuil,

00:40:04 ten byl asi za takovou cenu.

00:40:07 Šest milionů starých franků. Bylo to před 56 lety.

00:40:10 Lidé se na mě dívali skrz prsty, doslova. Co je to za děvku?

00:40:16 Vzala jsem svoje peníze, tedy ty žetony, došla ke kase,

00:40:21 a tam je dala tomu chlapíkovi.

00:40:24 A ten pokladní se na mě podíval a povídá:

00:40:27 "Slečno Gréco, už vás tu nikdy nechci vidět."

00:40:32 Už mě nikdy neviděl, opravdu, držím slovo.

00:40:35 Vyměnil mi to za peníze, byla jich spousta.

00:40:38 Měla jsem jenom malou kabelku, to byla trochu potíž.

00:40:47 Druhý den ráno jsem se probudila, došla jsem do obchodu Hermes

00:40:52 a tam si za ty peníze koupila kabelku z krokodýlí kůže.

00:40:56 Dala jsem je dovnitř a hned další den

00:41:00 jsem šla za majitelem toho bytu, který jsem viděla.

00:41:03 Kabelku jsem měla sebou. Povídám panu Bassinovi:

00:41:06 "Pane, mám peníze."

00:41:10 Otevřela jsem kabelku a všechno z ní vyklopila.

00:41:13 Začal se smát. Dostal záchvat smíchu.

00:41:17 Díval se na mě jako na blázna.

00:41:20 Co je tohle za holku, která má tolik peněz?

00:41:24 A tak jsem získala svůj byt.

00:41:37 Můj dům ve Verderonne, ten je něžný, jako kukla.

00:41:42 Je to dům plný vzpomínek.

00:41:45 Nemůžete s něčím pohnout, aniž by to nevyvolalo vzpomínky.

00:41:48 Dům v Ramatuelle je úplně jiný.

00:42:02 Možná se lépe cítím tady. Je to tady prostší.

00:42:06 Ale taky barva nebe v Oise není to, co barva nebe ve Var.

00:42:11 Takže dům musí nutně působit jinak.

00:42:22 Chtěla jsem mít dům u moře.

00:42:25 Chtěla jsem, aby ho slunce obcházelo celý den,

00:42:29 protože Gerard to má rád.

00:42:32 Chtěla jsem dům, kde můžu v tichosti snít.

00:42:40 Nepatřím nikam. Nikdy jsem nepatřila.

00:42:44 Můžu ze dne na den odejít, dokonce i dneska, i ve svém věku.

00:42:48 Dokud mi to bude zpívat. Může mě to chytit kdykoliv.

00:43:08 Nemám ráda všechno, co dělá, ale jeho ano.

00:43:13 Miluji ho, jaký je, ale ne všechno, co dělá.

00:43:16 Je to prosté.

00:43:23 Každopádně jsi udělal všechno, aby ses mi zalíbil.

00:43:27 Láska je kouzelná věc. Můžete pro ni klidně žít.

00:43:31 Můžete radostně milovat.

00:43:36 Vím dobře, jaké to je být milována.

00:43:40 Toho se mi dostalo. Za to patří životu dík.

00:43:45 Pokud jsem milovala, bylo to ze všech sil.

00:43:54 Když to ale nejde, nic naplat.

00:43:57 Je čas odejít dřív, než přijde úpadek, omrzení, únava.

00:44:09 Začala jsi pozdě.

00:44:14 Nemám ve zvyku následovat muže. Opak je mnohem zajímavější.

00:44:20 Ten chlap je blázen.

00:44:22 Udělala jsem dobře, že jsem si ho vzala.

00:44:26 S Gerardem to bylo vždycky takové.

00:44:30 Nejdřív jsme byli velcí kamarádi, rádi jsme spolu pracovali.

00:44:33 A hodně jsme se nasmáli.

00:44:36 Pardon, pardon. To se hodí, chyběla mi jedna nota.

00:44:43 Vím, že se na něj můžu spolehnout.

00:44:47 Kdyby nebylo jeho, už bych tu nejspíš nebyla.

00:44:50 Mě totiž moc nebaví se kurýrovat.

00:44:53 Gerard mě udržoval při životě svým srdcem, něhou a pozorností.

00:45:05 Když mu řeknu: "Víš, že tě miluju?" Jen se na mě tak koukne.

00:45:10 Možná kdybych mu to už neříkala, trochu by ho to zneklidnilo.

00:45:15 Není moc důvěřivý.

00:45:19 To už je moc. Moc. Ale ne dost.

00:45:56 Ke své dceři jsem měla mocné pouto. Byla jsem tam, starala se.

00:46:00 Byla jsem normální matka.

00:46:03 Čekala jsem, že se mi bude líbit, ale měla jsem ohromné štěstí,

00:46:07 protože byla kouzelná.

00:46:09 Vypadala spíš jako dcera Mariny Vlady než jako moje.

00:46:14 Podobala se Marině Vlady jako vejce vejci.

00:46:20 Měla nádherné modré oči, byla úchvatná.

00:46:26 Nejdřív se mi líbila takhle,

00:46:30 a pak se mi líbila pro to, jaká byla.

00:46:33 Nakonec jsem nebyla špatná matka, ale určitě ani vzorová matka.

00:46:50 Když jsem byla malá, byla to moje maminka,

00:46:54 nedělala jsem si žádné starosti.

00:46:56 Připadalo mi to normální.

00:46:58 Věřila jsem, že všechny mámy jsou v časopisech,

00:47:01 že kolem každé je vždycky plno fotografů.

00:47:07 Nepovažují vás za lidskou bytost.

00:47:09 Jste prostě "dcera té a té", tak to je, prostě něčí dcera.

00:47:14 Později jsem si uvědomila,

00:47:17 že se budu muset stát z jejího dítěte jejím fanouškem.

00:47:22 Šlo to docela hladce,

00:47:24 prostě jsem se stala jejím příznivcem a bylo to.

00:47:28 Hodně jsem trpěla, když jsem nemohla být s mámou,

00:47:32 ale to bylo proto, že natáčela filmy.

00:47:35 Nešlo ani o fotky, ani o písně, protože to tam byla,

00:47:38 přímo na místě, a já neměla žádný strach.

00:47:50 Když vidím mámu ještě v tomhle věku pracovat,

00:47:54 když si představím samu sebe, už bych to asi zabalila.

00:47:59 V tvém věku, mami.

00:48:01 Už by se mi nechtělo, nedělala bych to.

00:48:04 Každopádně u tebe není co řešit.

00:48:07 Tvé rozhodnutí je jasné a srozumitelné.

00:48:11 Diskuse se nepřipouští.

00:48:15 A nezvratné.

00:48:17 Nebudu tvrdit, že nemám velké obavy,

00:48:20 zvlášť když ji čeká taková série koncertů, jako třeba teď.

00:48:24 Žiju pak trochu ve stresu, ale určitě méně než ona.

00:48:30 Žádné starosti si nepřipouštím.

00:48:52 Když nemiluji, tak nemiluji.

00:48:54 Nejsem krutá, jsem jako zvířata nebo jako děti. Přímá.

00:48:59 Do zoufalství mě svrhává moje povolání. Jsem malý zoufalec.

00:49:15 Někteří lidé v mém věku bývají nostalgičtí.

00:49:19 Nejsem nostalgická, ale měla bych.

00:49:22 Kdybych byla normální, tak bych měla. Ale nejsem.

00:49:26 Svět, který zanecháme svým dětem, jejich dětem, dětem jejich dětí.

00:49:30 To nebude nic hezkého, co jim tu zbude.

00:49:35 Nebudou to mít snadné.

00:49:44 Co se děje? Co mi chtějí? Chtějí obrázky.

00:49:50 Nemoc znamená obavy pro druhé.

00:49:53 A to je nesmírně nepříjemné a bolestné. Neberu to tragicky.

00:49:57 Na smrt myslím často. S tou nemám problém.

00:50:06 Od doby, kdy jsem byla malá, odmítám bolest. To se mi daří.

00:50:20 Nemocnice.

00:50:22 Vztah s nemocničním personálem,

00:50:25 s chirurgy, s doktory, to je vždycky složité.

00:50:28 Tyhle lidi nikdo na ulici nepoznává, nikdo s nimi nemluví.

00:50:32 Nikdo je neuznává za to, čím opravdu jsou, tedy za hrdiny.

00:50:39 Zachraňují naše těla, ale také zachraňují naše duše.

00:50:47 Ještě jednou jsem mohla pocítit šlechetnost a dobrotu. To existuje.

00:50:52 A lidskost.

00:51:07 Mám hlad po něčem novém.

00:51:10 Hlad po všem, co se mi nabízí, hlad po všem, co ještě neznám.

00:51:14 Je spousta věcí, které jsem minula. Trochu mě to rozčiluje.

00:51:18 Pokusím se ten hlad utišit.

00:51:25 Neodejdu přesycená.

00:52:15 Skryté titulky Tomáš Pechoušek

00:52:16 ČESKÁ TELEVIZE 2010