Rozhovor s Janem Svěrákem

Jak se točí film s vědomím, že jde o nejsledovanější český projekt posledních let?

Je to hodně nepříjemné a svazující. Očekává se určitá kvalita. Když to bude jen o procento horší, bude se říkat: Už to není ono, ten už neumí.

Navíc se jistě počítá alespoň s oscarovou nominací…

To asi ano, ale to závisí jen na štěstí a na náhodě.

Tmavomodrý svět bude mít premiéru takřka na den přesně jako před pěti lety Kolja. Je to náhoda, pověrčivost?

Jsem pověrčivý. Není to žádné magické datum, ale fungovalo to tehdy, proč by to nevyšlo i teď. Najít správný termín premiéry je hodně těžké. Jak začne být hezky, lidé jsou raději na vzduchu než v kině. Ale do podzimu se nám už čekat nechtělo.

Pod scénářem k filmu je podepsaný jen váš otec. Vy jste se na něm vůbec nepodílel?

Do první verze textu nezasahuji vůbec, abych tátovi nebral vítr z plachet a sebevědomí. On už to ví. Teprve, když to dokončí, začnu do toho rejpat. Já ty scény analyzuji zvnějšku, protože on píše srdcem a není to konstruktér. Snažím se text rozebrat a najít kostru. Tam, kde je kolem ní málo masa a je vidět kost, tak to obalit. No a kde je jen maso a kost chybí, tam se tátu snažím přimět, aby tu kost dodatečně voperoval.

Říkal jste, že jste zvládl režírovat zahraniční herce. Bylo to obtížné?

Oni jsou ohromně pracovití a berou natáčení velmi zodpovědně. Výsledek jejich herecké práce je houževnatý a ostře řezaný. Hodně asi taky dělá angličtina, která nám zní jako z velkých filmů. Koneckonců to byli také velcí herci. Charles Dance i Tara Fitzgeraldová, to jsou hvězdy. Byl jsem překvapený, že se jako hvězdy nechovali.

I sestava českých herců je moc zajímavá, vedle Ondřeje Vetchého se na plátně objeví debutant Kryštof Hádek, řada neokoukaných tváří, nebo naopak Oldřich Kaiser ve svém comebacku.

Vsadil jsem na Ondřeje Vetchého do hlavní role, to bylo jasné od začátku. K němu jsem pak vybíral mladé kluky, kteří dobře hrají, ale každý vypadá úplně jinak. Nemůžete je odlišit oblečením, protože všichni mají uniformy, když je pak posadíte do letadel, dáte jim na hlavu kuklu, brýle a dejchák, tak je to úplně ztracený. Takže jediná možnost byla vybrat výrazné, zapamatovatelné typy, abyste hned poznali, kdo v letadle sedí. Když to nevíte, tak se nemáte o koho bát. A když se o něj nebojíte, tak tu scénu neprožijete.

Od začátku jste také počítali s tím, že bude hrát ve filmu výrazný part i pes Ondřeje Vetchého?

Barča s Ondřejem všude chodí. Bylo jasné, že na natáčení stejně bude, tak se hned objevila ve scénáři. Až pak jsme zjistili, že se nám ten pes ohromně hodí, protože se přes něj dá nenásilně sdělit spousta věcí.

Kdy vám bylo při natáčení nejhůř?

Mně bylo nejhůř pořád.

Darina Křivánková, Natáčení filmu je jako válka, Lidové noviny, 10. 5. 2001, s. 17.