Auto*mat

Záznam chatu z úterý 27. října 2009

Henry: „Kolik lidí už přišlo na Auto*Mat do kina?“

Martin Mareček: „Dobrý den všem! Kolik přesně lidí přišlo netuším. Film se hraje i mimo síť kin po klubech, takže přesná čísla asi nikdy nebudou. Máme jen signály, že návštěvnost není špatná. Třeba v Bio Oku naznačují, že na Auto*Mat tam chodí skoro nejvíce lidí.“

Petra: „Dobrý den Martine! Zajímalo by mě, proč jste nedokončil studium na Kulturologii? Děkuji a přeji hezký den!“

Martin Mareček: „Dobrý den, špatně jsem zvládal pracovat, studovat na FAMU i FFUK. Vlasntě mi ani nepřišlo podstatné získat další diplom. Studium mi dalo základní rozhled, ale asi bych v tom profesionálně nepokračoval.“

bb: „Kdy jste nejšťastnější?“

Martin Mareček: „V okamžicích radosti.“

Eliška: „Dobrý den, už jste byl s Auto*Matem na nějakém festivalu? Jaký měl úspěch? Těšíte se do Jihlavy? Hezký den.“

Martin Mareček: „Auto*Mat již navštívil několik festivalů po Evropě (Itálie, Polsko, Švýcarsko...). Já osobně jsem s ním byl v Jamagatě v Japonsku. Přijetí bylo překvapivé. Film se líbil, pochopili ho jako iniciační cestu lokální aktivity a to jim přišlo inspirativní. Dokonce se začlo vyjednávání, že by si film pořídili organizace v Jokohamě, Tokiu a promítali dál.“

Mája: „Pojedete do Jihlavy na kole? :)“

Martin Mareček: „Asi ne:) Je to na delší kolovýlet a možná s sebou letos vezmu nějaké s dětí. Zvolím vlak (jako tradičně) nebo se s někým svezu (když bude nabídka a volné místo).“

pavel: „Co si myslíte o pražském primátorovi?“

Martin Mareček: „Sám si tuto otázku často kladu a opravdu nemám jednozačnou odpověď. Určitě je to komplikovaná bytost. Přiznám se, že během natáčení (i jiných filmů) jsem snad nikdy nepotkal podobnou osobnost, která by měla tak dobře zvládnutou mediální sebeprezentaci. Je s ním složité vést dialog. Ví jak funguje kamera - sdělovací prostředky, ví co a jak odpovědět, je dobrý psycholog, atp. Ze začátku byl na Magistrátu jediný, kdo vystupoval otevřeně a neměl problém diskutovat. Další vývoj ve filmu je patrný. Nechci nikoho soudit a ovlivňovat. Jděte se podívat na film nebo ho sledujte v jeho činnosti (zasedání Magistrátu jsou veřejnosti přístupné) a udělejte si vlastní vývody.“

modroočka: „Dobrý den, Martine, kdy vás budu moci potkat v Jihlavě a máte nějaké tipy, jaké dokumenty si rozhodně nenechat ujít? Díky.“

Martin Mareček: „Dobrý den, v Jihlavě budu od čtvrtka asi do soboty či neděle. Určitě budu k dispozici v debatě po projekci filmu Auto*Mat, který běží ve čtvrtek od 20:00 v DKO. Stejně tak se v Jihlavě promítá můj starší film Zdroj v rámci speciálních "bytových" projekcí. Film poběží ve čtvrtek od 16:00 v nějakém bytě poblíž náměstí. Více informací na stránkách www.dokument-festival.cz v sekci Váš domací festival. Jinak v rámci Jihlavy asi doporučuji celou sekci Česká radost, protože se snaží nahlédnout velké spektrum nových domácích filmů. Osobně mě také zajímá film Michaela Winterbottoma "Doktrína šoku" a Haruna Farockiho "Pro srovnání". Ale zkuste i něco náhodného, program může překvapit!“

laďka: „Dobrý den Martine, často mě trápí pocit, že žiju ve společnosti, kde žít nechci, kterou bych chtěla změnit, ale dochází mi inspirace, jak na to ( k volbám chodím, občanských iniciativ se účastním...). Váš dokument si určitě nenechám ujít, chystám se na něj, ale můžete mi prozradit, k čemu jste dospěl vy?“

Martin Mareček: „Dobrý den. Každá AKTIVITA má smysl. Třeba i jen jako samotný proces. Ironizování, relativismus vede často jen ke konstatování smutku a pasivitě. Zároveň je důležité umět sebe samého nahlédnout z odstupu, nadhledu. Nestat se jen zabedněným fundamentalistou "jedné pravdy". Mít radost z malých úspěchů, z dialogu, z polemiky.“

Jan: „Co si Vy osobne myslíte o projektu Tunelu Blanka v době, která uplynula od konce natáčení?“

Martin Mareček: „Nejsem odborník, ani stavbu detailně nesleduji. Jasné je, že práce pokračují intenzivním tempem a i z povzdálí je vidět mohutný rozměr celého projektu. Údajně se podařilo (nejen díky Auto*Mat iniciativě) na pár místech projekt doplnit o zklidňovací prvky příznivé pro cyklisty a chodce. Za pár let teprve poznáme reálný komplexní dopad (přínos) pro město a výslednou cenu, kterou Praha zaplatí.“

Ondra: „Dobrý den, jaký je Váš oblíbený film? Díky“

Martin Mareček: „Dobrý den, odpověď bude asi podle momentální nálady. Určitě mám rád film švédského režiséra Roy Anderssona "Písně z druhého poschodí" - stylizovaný, výtvarný film s neobyčejně pronikavým černým humorem. Stejně tak mě baví a mrazí film Luise Buňuela "Nenápadný půvab buržoazie". Určitě bych přidal i nějaké filmy od Godarda, Resnaise, Pasolliniho. Ze současných režisérů Haneke, Dardennové.“

Jan: „Co Vás vede ve Vaší tvorbě zrovna tak výrazně aktivistickým (až aktivizujícím) směrem? Kdy jste si uvědomil, že svými filmy nechcete věci jen ukazovat, ale především (alespoň do určité míry) i ovlivnit?“

Martin Mareček: „Točím o tom co mě zajímá, vnáším do prostoru polemiku a svůj názor neskrývám a zároveň si ho klidně nechám vyvrátit. Připadá mi to jako fair-play.“

Líba: „Co vás baví na Vaší práci? A co je naní nejtěžší? Ději Vám za odpověď.“

Martin Mareček: „Baví mě, že nevím co číhá za rohem. Je to neustálé objevování a zároveň nejistota - co záběr, situace a film mohou přinést. Křehká hranice. To je zároveň i nejtěžší. Snažit se, aby se situace před kamerou intenzivně udála, nijak ji svým režírováním nepřizabít, ale zároveň ji mít v symbióze s autorským záměrem. Když je pak situace "chytřejší než autor" mám z toho velkou radost.“

kika: „jak se mate????“

Martin Mareček: „Děkuji za optání. Snažím se a bude se snažit mít dobře a lépe. Toto je asi poslední otázka, která sem pronikla, takže - děkuji za otázky, loučím se a přeji všem radostné životní chvíle.“