00:00:33 Z hlediska Brna a univerzity a techniky,
00:00:36 jako to jsou naprosto neoddělitelné součásti toho Brna.
00:00:41 Tvoří to prostě image Brna, tvoří to prostě celkově ten dojem.
00:00:45 To jsou skutečně velký, významný, historický školy,
00:00:49 který tady jsou a působí tady.
00:00:51 Máte doma tričko Masarykovy univerzity?
00:00:54 Já teda ne.
00:01:11 Co pro nás má ta Masarykova univerzita...?
00:01:15 Já bych řekla, že jsme také hrdi na to,
00:01:18 že to je Masarykova univerzita, když byla založena roku 1919,
00:01:23 tak ona se taky mohla jmenovat prostě jakkoli jinak.
00:01:27 Jak jinak?
00:01:29 Jak jinak, mohla to být Palackého, Komenského.
00:01:34 Prostě máme řadu významných lidí.
00:01:38 Mohla se jmenovat jinak, ale právě to,
00:01:42 že po Masarykovi, který teda vytvořil nás
00:01:46 nebo spoluvytvořil Československo.
00:01:49 Prostě to je tak zavazující jméno.
00:01:52 To je prostě někdo, něco.
00:01:56 I to jméno je pro nás něčím takovým významným a posvátným bych řekla.
00:02:03 Už ten název Masarykova univerzita.
00:02:27 Nenapadlo vás nejít na vysokou?
00:02:30 Mě absolutně ne.
00:02:32 Mě taky ne.
00:02:33 Jako když už chodíš třeba na Gympl, to je příprava na vysokou školu.
00:02:38 Samozřejmě to neznamená, že musíš, ale tak nějak nevím, nenapadlo.
00:02:43 Tak v té době v podstatě se hodně mluvilo o tom,
00:02:46 že po Gymnáziu, co chceš dělat.
00:02:49 Tak vy jste mohli jít třeba rovnou do práce,
00:02:52 taky jste nemuseli...
00:02:54 No taky jsme mohli jít do práce, to se nám nechtělo si myslím
00:02:58 až tak zcela úplně.
00:02:59 To je teda pěkná věc, že se vám nechtělo.
00:03:02 Někomu se nechtělo na vojnu třeba, taky nás bylo takových hodně.
00:03:07 Ježišmariá, to se teda dozvídám tady teďka věci.
00:03:11 Ne, ale já mám dojem, že to bylo prostě u nás v rodině,
00:03:15 že tak snad jsme ani neuvažovali, že byste na tu vysokou nešli.
00:03:23 Maminka vždycky tak nějak razila teorii,
00:03:26 čím toho člověk víc umí a čím vyšší vzdělání má,
00:03:30 tak tím samozřejmě má větší možnosti uplatnění.
00:03:34 Má se spolíhat vždycky sám na sebe
00:03:39 i když se jedná o ženu neznamená to,
00:03:42 že se má spolehnout jen na svého partnera,
00:03:45 který ji může opustit.
00:03:47 Může se stát cokoli prostě, jakákoliv situace.
00:03:51 Ta žena by měla být schopna nějak si tu svoji existenci zajistit.
00:03:56 Ona to brala jakože každý člověk, který na to má nějak,
00:04:02 že by byla škoda, kdyby prostě toho
00:04:05 vzdělání nedosáhl.
00:04:07 Tady ústav slavistiky, tak to tady nebylo.
00:04:12 To je úplně jinak teda než to bylo dřív.
00:04:21 Dobrý den.
00:04:22 Dobrý den.
00:04:23 Já jsem Hradilová.
00:04:25 Ano.
00:04:26 Studovala jsem Ruštinu, Němčinu, ale říkám, když jsem se tady dívala
00:04:32 po těch dveřích na vizitky a tak,
00:04:35 tam je akorát pan profesor Pospíšil.
00:04:38 Máme kolegy ještě v jiné části, v druhé budově.
00:04:43 Byli na nás, bych řekla, dost přísní,
00:04:46 což se nám samozřejmě v tom věku moc nelíbilo.
00:04:50 Teď s odstupem času to teda musím hodnotit vysoce.
00:04:54 V podstatě jsem podobná, také se snažím být náročná
00:04:59 ke svým studentům.
00:05:01 Trošku soucitu máš s nima, když si pamatuješ,
00:05:04 jak si byla student?
00:05:06 No soucitu...
00:05:09 Já to nevím až tak úplně jestli soucitu.
00:05:12 Já si myslím, že se snažím být v reálu,
00:05:15 co se týká náročnosti.
00:05:17 Vzhledem k tomu, že já jsem se snažila třeba hodně,
00:05:23 tak u studentů nesnáším nějakou liknavost a obelhávání, podvody.
00:05:29 Takže v tomto jsem celkem taková...
00:05:32 Takže si neopisovala nikdy?
00:05:34 Ale opisovala taky, to nemohu říct, že by,
00:05:40 ale zase ne tak často ale...
00:05:44 Takže teď se opisuje častěji, teď se podvádí častěji?
00:05:48 Já myslím, že nejsou tak poctiví
00:05:50 v přístupu, jak bývali kdysi.
00:05:52 Nechci říct, že jsou horší,
00:05:54 že jsou méně inteligentní teď mladí lidé.
00:05:57 Nějak tím, že mají ještě daleko jiné možnosti,
00:06:00 tak se snaží asi stihnout všechno
00:06:03 a tím pádem na to učení už jim nezbývá tolik času.
00:06:07 Takže prostě se snaží si najít cestičku,
00:06:10 jak si to usnadnit no.
00:06:15 Dneska bych řekl, že když se ti mladí hlásí
00:06:18 na vysokou školu, tak se hlásí třeba
00:06:23 po celé republice.
00:06:24 Jim nevadí jestli se hlásí do Prahy nebo se hlásí do Bratislavy.
00:06:29 Slováci se třeba hlásí hodně na školy, univerzity,
00:06:33 které jsou v České republice, protože mají nějaké jméno,
00:06:37 je to kvalitní škola.
00:06:38 A tys nemohl?
00:06:39 Já už nevím mami, já si to nepamatuju.
00:06:42 Mohli jsme se hlásit i někam jinam?
00:06:45 Ne.
00:06:46 Nebo takhle, ty Práva byly
00:06:48 v podstatě jenom v Brně a v Praze.
00:06:50 Je to tak?
00:06:51 V té době mohli jste se hlásit pouze na jednu školu.
00:06:54 Neexistovalo jak dneska je teda...
00:06:56 A určitě já z Brna bych se nehlásil asi na Karlovu univerzitu
00:06:59 čili tím to bylo v podstatě daný.
00:07:01 Já jsem si ten obor vybral, byla jasná prostě
00:07:04 Masarykova univerzita, respektive UJEP tenkrát.
00:07:06 To byla vysoká škola, která teda abych se nedotkla
00:07:09 Karlovy univerzity, měla skutečně jako druhá
00:07:12 největší renomé.
00:07:15 V té době v Olomuci to ještě myslím nebylo
00:07:19 na nějaké úrovni.
00:07:22 Ostrava mám dojem, ta ještě neměla nějak
00:07:27 mimo tu Báňskou.
00:07:28 Tím, že ti učitelé tady těch našich univerzit
00:07:33 na té naši univerzitě byli, tak na úrovni,
00:07:37 takže i ti posluchači samozřejmě k nim zaujímali vztah
00:07:44 a svůj respekt.
00:07:45 Hlásí se 18ti letý člověk kvůli těm kapacitám,
00:07:49 si myslíš, na tu univerzitu?
00:07:51 No nevím jestli teda...
00:07:53 Vnímal si to, že budeš studovat
00:07:55 na té vysoké, kde jsou teda ty kapacity?
00:07:58 Jestli můžu něco říct za sebe, protože máma to vidí určitě
00:08:01 z toho hlediska staršího, historickýho.
00:08:04 Tak ono, když je ti těch 18 roků,
00:08:06 tak v té době, když třeba posuzuješ gymnázia,
00:08:09 tak i ta gymnázia třeba v Brně každé mělo svoje jméno.
00:08:13 Lepší, horší, stejně tak ta škola, ale když tu školu skončíš
00:08:18 a navazuješ na to dál prací, tak taky se vykazuješ tím,
00:08:21 kde jsi studoval.
00:08:22 A mají být současní studenti hrdí na ty své učitelé?
00:08:26 Myslíte, že tam pořád jsou kapacity?
00:08:29 K tomu já teď už mám dojem, že jsme si toho teda víc cenili,
00:08:33 že jsme byli na té vysoké, to je jedna věc.
00:08:36 Za druhé mám dojem, že celkové to chování
00:08:40 prostě tenkrát těch vysokoškoláků bylo opravdu jaksi jiné,
00:08:46 než se to teda mě jeví postupně.
00:08:49 To je otázka doby, že celkově ta doba zhrubla.
00:08:53 Tak jak se chovají teďka? Jak já se chovám?
00:08:56 No, mám dojem, že máte, prosím tě nechci to Evičko
00:09:00 generalizovat že jo, ale takhle kdybych to jako řekla,
00:09:03 Mám dojem, že jsme byli zodpovědnější a svědomitější.
00:09:07 Martin byl logičtější vždycky a věděl, kdy má zabrat,
00:09:12 aby to vyšlo.
00:09:15 Kdežto tvoje maminka se učila, učila permanentně.
00:09:19 To zase ne. My jsme chodívali i do...
00:09:23 já jsem ji občas vyrušil.
00:09:25 No jo.
00:09:37 Jak dlouho si tady nebyl?
00:09:39 No nebyl jsem tady asi už snad 30 let.
00:09:43 Já nevím bych to musel spočítat.
00:09:46 Kdy jsi absolvoval?
00:09:47 82.
00:09:49 Co bylo tady?
00:09:51 Tady byla aula ve které se přednášelo.
00:09:55 Mělo to akorát trošičku problém, protože tady byla strašně
00:09:59 špatná akustika, tak jsme sedávali
00:10:01 tady v zadních lavicích.
00:10:03 Tady se přednášelo.
00:10:05 Tady jak je ta zeď, tak ta tam nebyla,
00:10:08 tam byl přednášející.
00:10:09 Tady ty galerie, ty byly zadělané.
00:10:12 K čemu ta budova původně...?
00:10:15 Ta budova původně, to byla banka.
00:10:20 Snad právě proto tady v tomto sále
00:10:22 byla taková špatná akustika
00:10:24 Taky se nás sem moc nevešlo.
00:10:26 Tady se jednu dobu opravovalo, tak potom jsme se učili
00:10:30 nějakou dobu v kině.
00:10:32 Pak jsme se učili na Musilce v kulturním středisku.
00:10:35 Všecko hlavní se odehrávalo v podstatě v této budově.
00:10:39 Dýchla na mě historie po těch letech.
00:10:43 Ty jsi studoval v 70. letech?
00:10:45 No koncem.
00:10:46 Začínal jsem 77.
00:10:49 Mě by zajímalo, jak ta doba ovlivnila
00:10:51 to studium tvoje?
00:10:53 V podstatě 90% bylo právo.
00:10:55 Pochopitelně ty předměty byly prošpikovaný
00:10:59 politickýma předmětama, jako na každé škole.
00:11:02 Měli jsme Marxismus-Leninismus každej ročník,
00:11:05 ale dá se říct, že z 90ti % to byla odborná výuka,
00:11:09 zaměřená na vyloženě právní předměty.
00:11:11 Pochopitelně ty právní předměty byly poplatný tehdejší legislativě
00:11:16 a tehdejší výuce.
00:11:18 Třeba dával sis pozor i před spolužáky co řekneš
00:11:21 nebo si měl opravdu dobrý lidi?
00:11:21 To si myslím, že ne, že takový situace nenastaly
00:11:25 a nebo tě to nenapadlo v tom věku prostě
00:11:28 a v prostředí ve kterým jsme se pohybovali.
00:11:31 Spíš ty předměty, kdy jsme tam naráželi
00:11:35 u některých vyučujících na takový dost tvrdě
00:11:39 prosazující názor té doby.
00:11:41 Když jsme to nějakým způsobem konzultovali
00:11:45 a nebo jsme vedli tenkrát dá se říct docela volnou debatu
00:11:49 o vlastně tady těchto záležitostech,
00:11:52 o společnosti a o hospodářství, tak nám bylo naznačeno,
00:11:57 že asi naše názory nejsou nejsprávnější.
00:12:00 Ovšem u mladýho člověka to sama znáš taky,
00:12:04 který si vytvoří jakýsi názor, tak ho nezmění jenom díky tomu,
00:12:08 že mu někdo řekne, že to je jinak.
00:12:12 Myslím, že v dnešní době už je celkem jedno jestli řekneš,
00:12:15 bylo to z jakékoliv univerzity nebo bylo to z Karlovy ,
00:12:19 bylo to z Olomouce, ale hraje se na ten titul,
00:12:23 nehraje se na to místo.
00:12:25 No, tak to je úplně špatný.
00:12:27 Jako že jsem ráda, že tam studuju,
00:12:30 ale tak nějak toho ducha, co vy jste tam zažívali,
00:12:35 já tam nezažívám.
00:12:36 Proč teda jsi nešla na tu germanistiku,
00:12:39 na tu filmovou vědu do Olomouce, kde jsi byla přijata?
00:12:43 Proč si tam teda nešla, když ta filmová věda
00:12:46 tě tak hrozně zajímala?
00:12:48 Protože to nebylo Brno.
00:12:50 No jo, tak to nebylo Brno.
00:12:52 Protože asi ještě v té době jsem nechtěla chodit od rodičů.
00:12:56 Když se s někým potkám a řekne mě, tak starej třeba jak ty
00:13:00 nebo o pár let starší, že je absolventem
00:13:03 Karlovy univerzity, no tak se cítí prostě opravdu
00:13:07 na výšinách.
00:13:08 Oni jsou na to hrdí určitě.
00:13:10 Toto je zhoz, cos řekla.
00:13:20 Tak tady jsem před 58 lety šla velice rozechvělá
00:13:24 k přijímacím zkouškám na medicínu.
00:13:29 To byla Masarykova univerzita.
00:13:33 To až v roce 1960 se to přejmenovalo
00:13:36 na univerzitu Jana Evangelisty Purkyně.
00:13:39 Minulas toho Masaryka?
00:13:41 Masaryka jsem neminula , protože Tomáš Garrigue Masaryk
00:13:45 tady tenkrát nestál.
00:13:48 Když tady nestál Masaryk, tak co tady bylo?
00:13:51 Prosím tě kdo by v 51. roce stavěl sochu Masaryka.
00:13:55 Tady byl normálně veliký kruh květin,
00:13:57 takhle byly ty dlaždičky, byly prostě jako hlína udusaná.
00:14:06 Já jsem chtěla jít na filosofii původně,
00:14:10 ale byla směrná čísla v té době v roce 51.
00:14:14 Můj spolužák, tak ten skutečně měl
00:14:17 na tu filosofii, to bylo jediný kam mohl jít.
00:14:21 Ruda Závodník.
00:14:23 Přišel za mnou pan třídní profesor a požádal mě jestli bych nemohla
00:14:31 tedy uvolnit místo Rudolfovi, že mě doporučí jako na medicínu.
00:14:36 No a já jsem prostě proti medicíně jako teda nic neměla.
00:14:41 Jako malá jsem dokonce vždycky si hrála na zubařku že jo,
00:14:47 tak jsem říkala, no tak jo, proč ne.
00:14:50 Jak se jmenuje?
00:14:52 František Hora, profesor.
00:14:56 Tak to byl tvůj?
00:14:57 To byl za mě.
00:14:59 Koho znáš?
00:15:00 Profesor Podlaha znám, Hora.
00:15:03 Tady u toho jsem dělala zkoušku z biologie u profesora Herčíka.
00:15:08 Udělala si tu zkoušku?
00:15:09 Tak Ježišmariá, prosím tě.
00:15:11 Co Ježišmariá?
00:15:13 No udělala, to víš že jo.
00:15:14 Profesor Štejfa to byla interna s jeho synem jsme chodili do školy.
00:15:20 Vanýsek to byl vynikající, významný lékař.
00:15:25 Kdo z nich byl nejpřísnější?
00:15:27 Tady z těchto celkem jako ...
00:15:32 nejpřísnější byl profesor Žlábek.
00:15:36 Co teda ty tvoje přijímačky?
00:15:40 Jaká byla cesta tvoje na Lékařskou fakultu?
00:15:44 Na tu Lékařskou fakultu cesta.
00:15:47 Přišlo se, sedlo se, byla tam komise,
00:15:53 kterou vedl pan profesor Taguena.
00:15:56 To jsem říkala, to byl komunista španělský.
00:16:02 Přišel sem, tady okamžitě dostal teda místo.
00:16:07 Ten mi sdělil, že je dobře, že můj otec není živý,
00:16:10 protože on byl plukovníkem v Československé armádě, letec
00:16:15 a tím pádem bych se na tu medicínu nebyla dostala.
00:16:18 Víš a taková byla situace.
00:16:20 Holka 19ti letá, co by mu měla teda říct
00:16:24 něco ostrého,
00:16:26 že kdyby nebylo tady takových, tak on by tady dneska neseděl.
00:16:31 Tak jsem držela pusu, abych se na tu medicínu dostala,
00:16:35 už to bylo zlé.
00:16:42 Já si myslím, že to asi taky přijde časem.
00:16:45 To vyzraje jako jo, že to bereš teďka
00:16:48 z hlediska obsahu toho, co na té škole děláš
00:16:51 a co musíš dělat.
00:16:53 Protože ony to jsou především jako nějaký povinnosti
00:16:56 a člověk nevnímá asi to prostředí.
00:16:59 Bereš to tak jako více méně samozřejmost ne asi trošku,
00:17:03 že to tak jako běží.
00:17:04 Spíš asi jako takovej ten mus.
00:17:07 Mus no, od zkoušky ke zkoušce.
00:17:09 tak nějak zapadám mi přijde i do té naší rodiny líp.
00:17:13 Jako snad necítilas nátlak, že by to byla forma nátlaku?
00:17:17 Ne spíš to bylo o tom, snad jako nebudeš mít vysokou...
00:17:21 Na půl cesty.
00:17:22 Jako je to tak prostě u nás.
00:17:24 Já jenom bych vám chtěla říct na závěr,
00:17:27 že prostě já su teda velice šťastná ve svém pokročilém věku,
00:17:31 že všechny moje 3 děti jsou absolventi Masarykovy univerzity
00:17:36 a su na to fakt velice hrdá.
00:17:39 Na všechny 3 a předpokládám, že neumřu do té doby
00:17:42 než to dokončí ta moje vnučka.
00:17:45 To tedy by mě potěšilo.
00:17:48 Není to proto, že teda jsem tady z toho Brna a tak dále,
00:17:52 ale fakt, že ta Masarykova univerzita
00:17:54 opravdu cosi je Evo, opravdu cosi je.
00:17:59 Skryté titulky: Marie Butula Cichá
00:18:01 .
Studium na Masarykově univerzitě pohledem tří generací (2009). Režie E. Hradilová a J. Kalousová
Pohled babičky, maminky a strýčka režisérky - budoucí absolventky - Evy Hradilové na studium na Masarykově univerzitě aneb rodinný sraz na srazu absolventů. Režie: Eva Hradilová, Jana Kalousová.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 12
