Velikonoční ostrov

Je to jeden z nejizolovanějších kousků pevniny naší planety. Od jihoamerického kontinentu je vzdálen asi 3700 km a od nejbližšího obydleného ostrova jej dělí téměř 2000 km. S málokterým koutem světa je spjato tolik záhad jako s Velikonočním ostrovem.

Po pěti hodinách letu ze Santiaga de Chile se pod námi konečně objeví malý kus země. Přistávací dráha se táhne napříč celým jižním cípem ostrova - od pobřeží k pobřeží - a tak čekáme, zda se pilotovi podaří letadlo zabrzdit a nepřistát na hladině oceánu. Před letištní halou na nás dýchá teplé subtropické klima. Nevítají nás sice polynéské tanečnice s věncem kolem krku tak, jak to popisují někteří cestovatelé, ale už tady na letišti nás zdraví novodobé vytesané sochy moai. Velikonoční ostrov, místními nazýván Te Pito o te Henua ("Pupek světa") nebo též Rapa Nui ("Velká země"), náleží od roku 1888 Chile, jinak s ním má ale pramálo společného. Navzdory malé rozloze, necelých 164 km2, je ostrůvek dobře znám po celém světě. Zapsal se do povědomí především díky své mystické atmosféře a unikátním sochám moai. Téměř celé jeho území pokrývá národní park Rapa Nui, patřící na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Existuje několik teorií a domněnek, odkud pocházejí původní obyvatelé, co je inspirovalo ke vzniku soch a jak je navzdory jejich velikosti transportovali z kráteru vulkánu Rano Raraku na pobřeží. Měly sochy představovat zemřelé předky nebo bohy, ke kterým se domorodý lid modlil, a nebo byly "jen" kamennými strážci ostrova? Jak se podařilo tak obrovské kusy kamene vztyčit na kamenné stupínky?