Portrét vynikajícího českého skladatele, klavíristy a spisovatele, který dnes slaví své 85. narozeniny a jemuž 28. října byla prezidentem republiky udělena Medaile Za zásluhy (2000). Kamera P. Polák. Scénář a režie J. Hovorka
00:00:37 Před námi leží Slezsko, kraj, z něhož povstal můj rod.
00:00:42 Ten pojem v představě našich lidí jaksi znejasněl.
00:00:51 Označují ho prostě jako severní Moravu.
00:00:54 Ale tento slezský kraj je velmi odlišný od Moravy.
00:00:58 Morava má v sobě něco půvabného, slunného - ženského.
00:01:03 Kdežto Slezsko je dotčeno už severem, je to kraj drsný.
00:01:10 Nad Moravou vládl král Ječmínek, kdežto nad Slezskem vládl Ondráš,
00:01:16 bytost noční, démonická.
00:01:21 Je to i kraj odlišný od Moravy svým nářečím, které prudce tepe.
00:01:34 Z mé rodné Poruby už mnoho nezbylo, Ostrava ji spolkla.
00:01:40 Tehdy za mého dětství tu nebylo tak hlučno jako teď.
00:01:44 Vzpomínám na Dušičky.
00:01:47 Tady na té zídce si sedli spolužáci a prodávali svíčky.
00:01:53 To mi bylo šest sedm let.
00:01:56 Moc se mi to líbilo, tak jsem si jich pár koupil za 50 haléřů
00:02:01 a taky prodával. A tu jsem se domákl,
00:02:04 že ti kluci je neprodávají za 50, ale za 70 haléřů.
00:02:09 A to mě hrozně rozčílilo, to přece byl jasný podvod!
00:02:13 A oni se zase domákli, že já je prodávám za padesát
00:02:17 a vynadali mně a vyhodili.
00:02:20 A tím moje obchodničení navždycky skončilo.
00:02:41 V malé vesničce Porubě postavil dědeček 1. sokolovnu ve Slezsku.
00:02:46 A tam se děly věci!
00:02:49 Denně tam byly koncerty, divadla, taneční.
00:02:52 Kromě toho se tam všechna děvčata z okolí vyvdávala.
00:02:58 Byl jsem pohnut tím posedlým tvořením a chtěl jsem se přidat.
00:03:04 A tak jsem v pěti letech vymyslel první báseň.
00:03:09 Měla mohutný morální apel a byl tam refrén, který opakoval:
00:03:14 "Nezabiju Dobroděje, ale bodnu do zloděje."
00:03:19 To se mi neobyčejně líbilo.
00:03:24 Když mi bylo 5 let, tak jsme se přestěhovali do tohoto domku.
00:03:29 A tam jsem se takříkajíc podruhé narodil,
00:03:33 protože tam jsem poprvé sedl ke klavíru a začal si vymýšlet
00:03:37 svoje první kousky.
00:03:42 Moje první skladba, to mi bylo šest, se jmenovala Květinka vadne.
00:03:48 Já jsem měl totiž takovou představu, že krásné je to,
00:03:52 co je buď hrdinné, nebo aspoň smutné.
00:03:55 Takže písnička se jmenovala Květinka vadne.
00:04:00 -Janinko, že bychom to zkusili?
-Uvědomuješ si, co ode mě žádáš?
00:04:06 -Pojď, zkusíme.
-Pro tebe to tedy udělám.
00:04:15 Květinka už nežije.
00:04:21 Slunéčko se nesměje.
00:04:28 Byla ovšem krásná, květinka
00:04:35 ta jasná, skoro do pláče mi je.
00:04:42 Z otevřeného okna téhle vily jsem slýchal hrát umělce na klavír.
00:04:50 A asi hrál nějaký amatér, protože ustavičně bral pedál.
00:04:56 Ta hudba byla rozmazaná a stával se z ní takový zvuk,
00:05:01 který táhl přes zahrady k nám a mísil se s vůněmi růží
00:05:09 a s odlesky na orosených listech.
00:05:14 A to všechno splývalo v obraz impresionistický.
00:05:20 A když jsem po letech slyšel na koncertě hrát Debussiho -
00:05:26 a to je poprvé, co jsem na koncertě byl - tak jako kdybych našel
00:05:32 tu svoji dětskou skladbu.
00:05:35 Řekl jsem si, že jestli takhle vyrostu a budu na to mít,
00:05:40 že bych chtěl sloužit jako klavírista Debussimu.
00:05:44 A jeho klavíru.
00:05:46 A ten jsem viděl jako nástroj noblesní, možná aristokratický.
00:06:17 Tohle krásné moje dětství slezské skončilo v roce 1938.
00:06:22 V říjnu musela naše rodina uprchnout před německým záborem
00:06:28 našeho kraje a ocitl jsem se v Praze jako v cizině.
00:06:32 Byl jsem vykořeněný a nešťastný, bez domova.
00:06:37 Tady se ukázalo už několikrát a teď znovu, jak Osud,
00:06:43 když přivolá na člověka něco zlého, tak mu rovnou nabídne ještě cosi
00:06:49 pro nadlehčení. A 10. října jsme se octli v Praze a dvacátého
00:06:56 už jsem byl žákem profesora Viléma Kurze.
00:07:00 Nejvyšší kapacity v našem světě pedagogickém.
00:07:04 Já už jsem hrál kdeco, hříva mi vlála,
00:07:07 kdežto pan profesor měl ježka.
00:07:11 Obrazně řečeno smetl s pultu moje sonáty a nastolil na ně
00:07:16 svoje pověstná cvičení.
00:07:19 To byl pro mě zákrok velice dramatický,
00:07:22 protože já jsem byl vracen až k samému dětství, k počátku.
00:07:26 Najednou jsem měl hrát cvičeníčka jako pro dětičky.
00:07:30 To byla tvorba jednotlivých tónů.
00:07:33 Tady jsem poznával, že tón na klavír se také musí tvořit,
00:07:38 jinak je to jenom stroj. Ta cvičení mě úplně pozřela.
00:07:43 Já jsem měl pocit, jako když hledím do své ruky rentgenovým štítem.
00:07:49 Začal jsem vidět ke každému svalu, ke každému nervu.
00:07:53 A zároveň se probouzela moje fantazie.
00:07:56 Ano, i ta u těch cvičení měla co dělat.
00:08:00 Vzpomínám, jak mi pan profesor jedno z cvičení ukazoval.
00:08:04 To bylo cvičení na tzv. odtah.
00:08:08 Udeřil se silný tón a k tomu se přidechl slabounký.
00:08:15 A vidím tu tlustou ruku pana profesora, jak se snáší na klávesy,
00:08:21 jak se tam na nich trošku vrtěla samou chutí už už hrát.
00:08:26 A pak se ten tón ozve pod 2. prstem pravé ruky
00:08:31 a k němu se přidá ten vydechnutý.
00:08:45 Já jsem si uvědomil, že vlastně jsem už v samotném umění.
00:08:50 Že to není pouhá gymnastika prstů, ale že to je tvorba.
00:08:54 Protože ty dva tóny po sobě by měly tak zaznít, jako když dobrý herec
00:09:02 vysloví slovo tráva, růže
- a se vším obsahem těchto pojmů.
00:09:34 Toto je můj frak poslední.
00:09:36 Kampak se asi poděl ten první, ve kterém jsem odehrál 1. koncert?
00:09:42 To bylo za války v ostravském divadle.
00:09:46 Vzpomínám, jak jsem mžoural před počátkem škvírou v oponě
00:09:50 a viděl, jak do lože usedá pan profesor Šoupal.
00:09:54 Legendární sbormistr moravských učitelů, velká osobnost
00:09:58 a neúprosný kritik. To se ví, že se mnou trhlo.
00:10:02 Ale odehrál jsem 1. číslo, to byl Bach a myslím,
00:10:06 že se mi povedl, když tu vidím, jak pan profesor odchází.
00:10:10 Tak to bylo zle, to znamená, že už mě má dost a jde domů.
00:10:15 Vycouval jsem do zákulisí a tam jsem do někoho narazil.
00:10:20 A to byl pan profesor.
00:10:22 Objal mě, dal mi pusu na čelo, něco hezkého řekl a šel si sednout.
00:10:29 Ten zlatý člověk věděl, co takový začátečník potřebuje.
00:11:25 Mně se na tátovi líbilo, že se specializuje.
00:11:29 On je spíš ten typ, co dělá všechno, je to renesanční osobnost.
00:11:35 Píše povídky, scénáře, hudbu atd.
00:11:39 Ale v té klavírní tvorbě se specializoval na impresionisty.
00:11:49 Tam skutečně objevil v hudbě cosi, co jiní interpreti nemají.
00:11:54 On zdůrazňoval rytmus, perokresbu, dokonce polyfonii.
00:11:58 Když teď poslouchám toho Debussiho s jiným interpretem než s ním,
00:12:03 tak to těžko snáším, protože tam spoustu věcí neslyším.
00:12:06 On dokázal vytáhnout z té složité struktury to zajímavé,
00:12:10 nějaký vnitřní proud, který u jiných interpretů neslyšíme.
00:12:43 Je zvláštní, že Hurník, který je citový a intelektuální,
00:12:52 že v tom klavíru spíš tíhnul k tomu Debussimu,
00:12:57 anebo u Janáčka k té impresi.
00:13:02 Ovšem ne impresi rozbředlé, ale takové krásné konkrétní linií.
00:13:09 A především jsou to ty jeho Zarostlé chodníčky.
00:13:13 A ty si poslouchám stále.
00:13:17 I když nejsem naprostý odborník v klavírním umění,
00:13:21 tak Hurník je pro mě představitel Janáčka.
00:14:14 Mě potkalo ještě jedno velké štěstí, že jsem byl přijat
00:14:18 Vítězslavem Novákem do studia kompozice. To byla velká osobnost.
00:14:24 Ještě tehdy přežíval obdiv nebo kult k umělcům.
00:14:29 Takže když vstoupil Novák do Smetanovy síně do své lože
00:14:34 na koncertě, tak všechny zraky hleděly k němu.
00:14:38 Ten dovedl elektrizovat každé prostředí, v němž se ocitl.
00:14:43 To jeho vyučování se obešlo bez učebnic.
00:14:48 Já jsem nedostával pokyny a rady, ale volnost.
00:14:54 A jeho nevyřčená slova zněla: "V hudbě je možné všecko.
00:14:59 Ale musíš se sám rozhodnout, co je v této chvíli nejlepší."
00:15:05 On věděl, že na žákovi nemůže chtít, aby přinesl geniální témata,
00:15:11 ale bylo jeho mocí, aby ta témata byla kontrastní.
00:15:16 Takže to byla i škola tvůrčí etiky.
00:16:07 Ta doba v 50. letech byla pro skladatele a vůbec pro umělce
00:16:12 velmi těžká. Byli jsme tlačeni k tomu,
00:16:15 abychom komponovali masové písně a bůhví jak vznešené kantáty
00:16:20 na oslavu toho a toho velikána.
00:16:25 Tak člověk unikal z tohoto tlaku, jak mohl.
00:16:30 A já jsem se obrátil tehdy k neoklasicismu.
00:16:35 Je to návrat k starým formám, ale měly by být pojednány
00:16:39 soudobým způsobem.
00:16:42 Uslyšíte jednu moji skladbu, kousek z ní, to jsou Esereizii.
00:16:48 Jak už napovídá italský název, tak i ony se vracejí k dávným
00:16:53 klasickým dobám.
00:16:55 Dnes to bude připadat jako nevinná skoro hříčka pro dechové nástroje,
00:17:01 ale tehdy to byl protest.
00:17:04 A kdo se k takovému činu odhodlal, tak byl bit. Někdo víc, někdo míň.
00:17:57 Táta nechce klesnout pod nějakou úroveň.
00:18:00 On nepřipouští to, že by experimentoval.
00:18:03 Protože experiment je risk, který nemusí vyjít.
00:18:07 Předkládat publiku něco, co je nejisté, to on neudělá.
00:18:12 Takže ty jeho kroky jsou velice jisté.
00:18:16 Asi hudební kritici říkají, že to vychází z neoklasicismu.
00:18:22 Možná, ale jde to pořád dál ve velké komplikaci neoklasicismu.
00:18:27 On zůstal u klasických forem, ale třeba jeho rytmický jazyk
00:18:31 je už tak komplikovaný, že i on se občas dostává do takového sporu
00:18:35 s tím publikem, že to publikum to napoprvé nepochopí.
00:18:38 Musí najít posluchače, kteří si to poslechnou podruhé nebo potřetí.
00:19:02 Když děcko začne zpívat, tak při tom mává rukama a podupuje.
00:19:08 Inu, hudba vždycky sváděla k pohybu.
00:19:11 A tak jsem se ani nedivil, že když jsem napsal takovou řadu
00:19:16 drobných kousků pro děti, že jednou si vynutí také
00:19:21 zpracování taneční. A tak učinily děti z Přelouče.
00:20:22 Ono je vůbec úžasné, a to je světové unikum,
00:20:27 že u nás jsme měli to štěstí, že opravdu velcí autoři věnovali
00:20:33 stejnou pozornost dětskému sboru jako jiným žánrům.
00:20:39 To skutečně neexistuje nikde ve světě.
00:20:43 A my jsme měli to štěstí, že jsme Ilju Hurníka poznávali
00:20:48 nejenom přes ty skladby, ale i jako rádce.
00:20:54 A nakonec jako spoluúčastníka toho tvoření.
00:22:23 Hudba není vždycky utěšitelka, jak se jí malebně říká,
00:22:27 ona dovede také potrápit.
00:22:30 A tady člověk našinec se hledí před ní aspoň na chvilku schovat.
00:22:36 Muzikanti mají mnohé koníčky skryty.
00:22:40 Mohl bych povídat o jedné klavíristce, která si dělá
00:22:45 klobouky sama, ačkoli je nikdy nenosí.
00:22:49 Nebo o jiném klavíristovi, který váže knížky.
00:22:53 A já jsem se takhle utíkal před muzikou do literatury.
00:22:58 Tedy zase na chvilku, než se mi přestane dařit.
00:23:02 A pak zase uteču před literaturou do hudby.
00:23:09 Tohle bude čtení z mého Slovníčku instrumentů:
00:23:13 HOUSLE. Housle ustálily svůj vzhled a už se nemíní měnit.
00:23:19 To je jediné, co je na nich neženského.
00:23:23 Jinak jsou to ženy se vším všudy.
00:23:27 Mají kadeřavou hlavu, štíhlý krk, jenž si přeje být hlazen.
00:23:32 V orchestru hlavní slovo a potřebu, aby za ně někdo umíral.
00:23:39 Aspoň ty ovce, jež musejí obětovat střeva na jejich struny.
00:23:46 Jejich milenci smyčce jsou také na umření.
00:23:50 Vědouce, že bez houslí jsou ztraceni, slouží jim, dřou na ně,
00:23:55 až se z nich práší, až samou láskou pelichají.
00:24:00 Pozdě v noci, sami dojati nad svou věrností, uléhají s houslemi
00:24:05 do pouzdra v sladké představě, že je to společná rakev.
00:25:10 Ona nakonec práce se slovy a s tóny je velmi podobná.
00:25:14 Starý Goethe řekl: "Tvořit znamená vyhazovat."
00:25:21 Ono vlastně to tvoření spočívá v tom, že člověk hledá
00:25:26 nejjednodušší tvar, a tak vyhazuje zbytečná slova a věty.
00:25:38 Sledoval jsem jeho růst, jeho autorskou měnlivost.
00:25:42 Tam začala být silná povídková tvorba, napsal asi 6 knížek,
00:25:47 poslední jsou Lístky vavřínové.
00:25:51 Taky je tam velmi cenná nota, tři knížky pro děti.
00:26:00 Hurník jako komponista umí dětem hrát a skládat a vejít jim do duše.
00:26:41 Teď jsme v rozhlasovém studiu, abychom se zastavili u jedné
00:26:48 velké a významné části tvorby I. Hurníka, rozhlasového dramatika.
00:26:55 Nevím, jestli to vzniklo z popudu rozhlasu, nebo to bylo spontánní,
00:27:02 to už je teď jedno. Spíš si myslím, že byl vyzván,
00:27:07 že to režisér Horčička nebo někdo vycítil, že Ilja je dramatik,
00:27:13 jak pak ukazují jeho libreta a filmové scénáře.
00:27:18 A začala práce v rozhlasu.
00:27:21 Tam je jedna už klasická věc, která patří do Zlatého fondu
00:27:26 moderní rozhlasové dramatiky.
00:27:30 V Horčičkově režii Hurníkovo dílo "Moli".
00:27:35 Myslí se moli, kteří létají a žerou tkaniny.
00:27:43 HRAJE NA STRUNY KLAVÍRU.
00:27:45 -I to je tvrdé.
-Tohle je zajímavé.
00:27:48 ZNÍ TO JEMNĚJI. A je to taky přesné.
00:27:51 Tak, prosím tě, přesně podle textu. Jiřinko, dejte pozor,
00:27:57 já vám dám na ta příslušná místa znamení. Zkusíme si to.
00:28:02 Je to Iljův bizarní nápad. Moli žijí v klapkách u klavíru.
00:28:11 Samozřejmě, že to je ponurý život.
00:28:15 Na jedné straně veselý, plný hudby, na druhé straně plný útrap,
00:28:19 protože těžko v tomhle prostředí existovat.
00:28:24 -Co tu děláš?
-Já tady žeru.
00:28:27 Pojď se mnou, já mám takovou krásnou tlustou paličku.
00:28:33 To je ti zvláštní, co ona někdy dělá. Pojď, uvidíš.
00:28:43 Hned tam budem.
00:28:45 To ještě není ono, kousek dál. Tady taky ještě ne.
00:28:51 Počkej, pod tím tlustým drátem. Jo, to je ono!
00:29:00 V hudbě a v interpretačním umění téměř nemám výhrad proti tomu,
00:29:05 co dělá táta. V té literatuře se někdy trochu zarazím.
00:29:09 Je to v tom případě, kdy dovede povídku do pointy a potom ji
00:29:15 jakoby oslabí, trochu zpochybní.
00:29:18 Já myslím, že mu chybí v těch povídkách nadsázka.
00:29:24 Je to zvláštní, on čte Kafku a existencialisty,
00:29:29 ale vždycky je tam lidský prvek, ačkoli by ta povídka někdy chtěla
00:29:35 absurditu, tečku na konec, smrt nebo něco takového.
00:31:19 Možná si připadáme u jednoho klavíru, děleného pro dva,
00:31:25 asi tak, jako když sednou dva na jedno kolo.
00:31:29 Na jedno kolo si sednou dva, když to být musí, nebo ze špásu.
00:31:33 A u nás to bylo z obou důvodů.
00:31:37 Zdálo se nám, že bude prospěšné, když připomeneme cosi, co zaniklo.
00:31:42 Dřív bývaly besídky, kdy se dva klavíristé setkávali u bábovky.
00:31:48 Po svačině sedli ke klavíru a hráli si z listu na 4 ruce.
00:31:54 A ty party byly lehounké a byla u toho idylka.
00:32:00 A my jsme si řekli, že tenhle zájem probudíme, anebo přispějeme k tomu,
00:32:07 aby se lidi dali na totéž hraní.
00:32:11 Navíc bychom si přáli také přinést ty skladby na koncertní pódium.
00:32:17 Ale ono to nejde úplně zdarma. Ona ta idylka zpočátku nebývá, viď?
00:32:23 To jsme se dost přeli, kdo, jak, kde sedí.
00:32:28 Ale já na to vzpomínám moc ráda, i na ty koncerty.
00:32:32 Ale nejraději na ty naše návraty k nám do bytu, kde nás přivítala
00:32:38 vůně manželovy dýmky a jiné rodinné vůně.
00:32:44 My jsme si sedli ke skleničce a povídali jsme si o tom,
00:32:49 co bylo a co nás čeká druhý den. To bylo moc pěkné.
00:33:58 My s mojí ženou víme, co to je posadit se ve dvou u klavíru.
00:34:03 Že to je sice veliká pohoda, když se to umí a když se ti lidi
00:34:07 snesou a nevadí si, že jeden na druhého tak trošku tlačí.
00:34:11 A teď si ale představte, že se vejdou ke klavíru i tři.
00:34:16 A když tak učiní celá rodina, otec, matka i dcera,
00:34:21 tak to svědčí o tom, že v té pohodě a v té harmonii, v jaké hrají,
00:34:27 žijí také ve své rodině. A já to mohu potvrdit.
00:34:31 Jde o rodinu Němcovu, kdy ti dva starší byli moji žáci.
00:34:37 A ta dcera, ta je cosi jako moje kantorská vnučka.
00:36:04 Celá ta tvorba má dar takové lehkosti, není to úporné.
00:36:10 Dětská hra nebo hra dospělých, hra tvůrců, je tomu podobná.
00:36:18 Vypadá to, jako když vás poslouchá pískovec.
00:36:24 Jako když máte takové dláto, že pískovec taje pod tím dlátem.
00:36:28 Jako si hraje dítě a je mu všechno vlastní a na dostup.
00:36:32 Nikdy to není ani v tématu u Ilji Hurníka ani v provedení
00:36:37 ani v procesu úporné, drásavé.
00:36:43 Je to, co mám rád na Mozartovi, že ten výsledek je jakoby samozřejmý.
00:38:23 Pro toho slezského ducha, pro tu slezskou krev,
00:38:27 která v něm koluje, je typická taková divadelnost, teatrálnost.
00:38:31 Je to moc zajímavé.
00:38:34 On, když vystupuje na veřejnosti, tak je manifestační optimista.
00:38:40 On říká, že všechno dobře dopadne, že člověk se musí vzchopit
00:38:44 a nakonec je všecko v pořádku.
00:38:47 Doma je jednoznačný manifestační pesimista.
00:38:52 Člověk sedí na zahradě, krásně svítí sluníčko,
00:38:55 on vystoupí z chalupy a řekne: "Právě jsem vyslechl Meteor
00:38:58 v rozhlase a říkali, že ta ozonová díra je katastrofa.
00:39:02 Pálí to do nás, broukům se odlupují krovky, tady všechno hyne,
00:39:09 tady bude za chvíli poušť. To je hrůza a odcházím nahoru pracovat."
00:39:14 A zmizí nahoře. Nic se mu neděje, s ním to vůbec nehne.
00:39:18 On to jenom prohlásí, zatímco ti, co to slyší, se chytají za hlavu.
00:39:23 Takhle on od sebe odhání zlé duchy.
00:39:27 -Tak Lukášku pojď, budeme cvičit.
-Ano.
00:39:30 Tak si postav židličku. Ať ti to neujede!
00:39:41 -Tak co si dáme?
-Šumana, ještě jednou.
00:39:51 My občas se synem si dopřáváme takové povyražení.
00:39:56 Ale je to hra dost vážně myšlená, protože u ní by se mělo projevit
00:40:01 soucítění muzikantské.
00:40:04 A kde by se mělo předpokládat spíš než mezi muzikantem otcem a synem?
00:40:10 To spočívá v tom, že se oddáme náhodě,
00:40:14 k improvizaci na dva nástroje.
00:40:17 Čili trošku taková muzikantská telepatie.
00:40:20 Tak, Lukáši, že bys vrhnul čtyřikrát kostku.
00:40:23 A jsme v C dur, dvojka je D dur, trojka je E atd.
00:40:27 Pětka je G v C dur, 5. tón. Jednička, to je C.
00:40:39 Pětka. Teď by to chtělo něco jiného
- G, C, G.
00:40:45 -A šestka!
-To není špatné.
00:41:45 Ten vtip spočívá v tom, že se konečně do rodiny vnesla technika.
00:41:50 Vždycky tady stála ta pancéřová černá obluda klavírní.
00:41:55 Já jsem potřeboval mít takový elektronický nástroj.
00:42:00 A bylo zajímavé spojit ty dva nástroje dohromady.
00:42:04 Mně by se nezdálo sednout si k tátovi a hrát na čtyři ruce.
00:42:10 Ale k tomuhle se docela rád posadím.
00:42:13 Myslím, že to spojení je pěkné a táta musí jednou ustoupit
00:42:17 technickému elektronickému zvuku, což je pro mě velké zadostiučinění.
00:42:21 Táta ustavičně technice ustupuje, není vyhnutí.
00:42:25 Ale rodina je posedlá přístroji. Je v tom taky určitý háček.
00:42:30 Když jedeme komponovat, tak syn veze kufry všelijakých přístrojů
00:42:37 a já tužku a gumu.
00:42:47 Já jsem se vším začínal v tomto kraji. Tady byl můj 1. koncert,
00:42:51 tady se hrála poprvé moje orchestrální skladba,
00:42:54 první balet, všechny premiéry vlastně začaly tady.
00:42:59 Když už mi bylo souzeno, abych se rozjel po dvou kolejích,
00:43:04 hudební a literární, tak jsem byl rád, když jsem to mohl spojit.
00:43:12 Tady se nabízela opera.
00:43:16 Trvalo mi to dlouho, než jsem se do ní dal.
00:43:19 Ale měl jsem pocit, že to je v pořádku, jestliže takové dílo
00:43:24 vznikne z jedné hlavy.
00:43:27 Já ty svoje opery totiž vymýšlím naráz, text i hudbu současně.
00:43:31 Takže tady se nic dodatečně nezhudebňuje.
00:43:40 Moje první opera se jmenovala Dáma a lupiči.
00:43:43 Já jsem se dlouho ostýchal před operou.
00:43:46 Říkal jsem si, kde já vezmu to libreto?
00:43:49 Protože hrdinské opery s dmoucí se hrudí, to už se mi zdálo být passé.
00:43:55 A na pohádku jsem si zase nepřipadal dost lyrický
00:43:59 a na komedii dost veselý.
00:44:02 Ale moje sestra mě pozvala do kina, a tam jsem svoji hrdinku našel.
00:44:07 Paní "Lawdeovou", která spojovala naivitu s roztomilostí
00:44:12 a trošku byla přitom nesnesitelná ve své občanské obětavosti.
00:44:17 Zkrátka to byl počátek mých pokusů operních.
00:44:22 Jsem velmi rád, že se ta opera drží při životě více jak 30 let.
00:44:37 Hurník vůbec miluje tyto náměty,
00:44:47 kde se může s takovým noblesním nadhledem bavit sám i s publikem.
00:44:52 Je pravda, že když jsme to začali studovat, tak já jako sbormistr
00:44:56 jsem musel přitlačit na ty svoje lidi, aby to chápali spontánně.
00:45:03 Ale jakmile to potom poznali, tak už se jelo a ta inscenace
00:45:07 měla nesmírný úspěch.
00:45:20 On je div divoucí, když se opera dostane na jeviště.
00:45:24 Já jsem na svého Oldřicha a Boženku čekal 11 let.
00:45:28 Až se konečně opera opavská odhodlala ji z mlčení vysvobodit.
00:45:36 A to jsem velmi vděčný.
00:45:38 A tím spíš, že se tak stalo ve Slezsku, v mém rodném kraji.
00:45:51 V momentě, kdy jsem dostala nabídku na tuto roli, tak jsem byla
00:45:55 na jednu stranu potěšena, ale na druhou stranu jsem měla obavy.
00:46:00 Je to moderní opera, která je velmi náročná.
00:46:04 V dnešní době tyto opery nejsou u publika moc oblíbené,
00:46:07 protože jsou velmi složité.
00:46:12 Myslím si, že tento skvost pana Hurníka je velmi krásný,
00:46:16 že se mu povedl.
00:46:18 Po provedení této opery jak u nás, tak i v Praze to mělo velký úspěch.
00:46:25 Já osobně, co se týká postavy Boženky, jsem s ní tak souzněla,
00:46:30 že nakonec veškeré obavy zmizely.
00:46:48 Musím říct, že celý ansámbl se strašně bál tohoto kusu,
00:46:51 protože byl velice hudebně náročný, kladl velké nároky na sólisty
00:46:55 a na souhru s orchestrem.
00:46:57 Do toho museli sólisté ještě také podat nějaký herecký výkon
00:47:02 a nemohli si přitom příliš hlídat dirigenta.
00:47:06 Ale myslím, že se nám to podařilo a nakonec ohlas publika
00:47:11 nejen na premiéře, ale i na reprízách mluví za to,
00:47:15 že se tahle práce a tahle inscenace tohoto díla povedla.
00:48:08 Chtělo by se říci, aspoň z mého pohledu k tomuto dílu,
00:48:12 že se jedná o takové moderní dílko.
00:48:14 I když se jedná o operu se vším všudy.
00:48:17 Dílko snad proto, že je to laděné trochu komicky, i když námět je
00:48:22 historický a velice závažný. Má to veliké poselství.
00:48:27 Cením si, že je to veliké zpestření programu našeho divadla.
00:48:34 Je to netypická opera v klasickém slova smyslu.
00:50:00 U Hurníkovy muziky se mi vždycky zdá, že když dostane nějaký nápad,
00:50:03 který jeho osobně velice zajímá a velice ho těší,
00:50:07 tak on si s ním hudebně pohraje.
00:50:12 Jako kdyby spoustu věcí a situací myslel vážně jen tak napůl.
00:51:19 Všechno má svůj konec.
00:51:22 My jsme byli v Americe, a tam se nám dostalo takového přijetí
00:51:27 a takových rozmanitých úkolů, že když jsme se vraceli domů
00:51:32 (to bylo před pěti lety),
00:51:37 tak jsem říkal, Jano, co kdybychom tenhle zájezd brali jako tečku.
00:51:44 Ne-li při věku mé ženy, tedy při mém, přece jenom nastal čas
00:51:51 projevit schopnost ještě v jednom umění - v umění včas odejít.
00:51:57 Tak jsme ustali v koncertování.
00:52:02 Když jdu kolem šatníku a otevřu ho a vidím v hloubi jeho tmy frak,
00:52:09 tak se mi drobátko zasteskne.
00:52:30 V jedné své postavě Ilja říká, že vesmír vydal svůj největší výkon,
00:52:38 když vytvořil život.
00:52:42 A život vydal nejvyšší plod v člověku.
00:52:47 A největší lidský zázrak v tvorbě člověka je hudba.
00:54:33 Žádný skladatel si nemůže být jist, jakou má cenu to, co stvořil.
00:54:40 A kdo mu to má říct? Má se vůbec ptát?
00:54:44 Rozhodně lidé buď úplně geniální, nebo úplně naivní se neptají.
00:54:50 Ti ostatní by přece jenom chtěli odpověď, ale od koho?
00:54:55 Obecenstvo i kritikové se mohou mýlit a on sám nejvíc.
00:55:02 Asi je jenom jedna instituce, která odpoví na tuto otázku.
00:55:07 To je tzv. dějinný soud.
00:55:10 Ten rozhodne, co bude hodno, aby znělo v příštích časech.
00:55:15 Jestli je ten dějinný soud spravedlivý, je otázka bez smyslu.
00:55:20 Není žádného způsobu, jak se přesvědčit.
00:55:25 Ale ten soud je strašně krutý.
00:55:29 Z tisíce skladeb dvě tři a možná jenom jednu posune
00:55:35 do příštích časů. Ty ostatní asi budou mlčet.
00:55:45 Zdá se, že člověk má v tomto postavení jenom jednu naději
00:55:49 na jistotu - že totiž ty síly, které mu byly dány, nepromarnil.
00:55:55 Že tedy jde o tu jedinou jistotu, a to je čisté svědomí.
00:56:03 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Skladatel, klavírní virtuos, spisovatel, hudební pedagog, popularizátor Ilja Hurník je řazen stylově k neoklasicistům, je však také neorenesanční bytostí. Dokládá to dokument o této osobnosti, který pro Českou televizi v roce 2000 vytvořil režisér a scenárista Jaroslav Hovorka.
Ilja Hurník je osobnost, která se pohybuje v mnoha uměleckých disciplinách, v nichž tvoří, vyučuje, interpretuje atd. Takový umělec je vhodným objektem pro televizní zpracování, protože díky jeho širokému záběru nemůže vzniknout nudný pořad, přiznává skromně režisér Hovorka. Ilja Hurník je spjat s televizí po desetiletí, takže už mnohé je důvěrně známo. Úkolem tedy bylo postihnout tuto osobnost pokud možno v nových pohledech, objevit méně známé archivy, uvést dosud nenatočené skladby.
Scenáristicky lze členit pořad do tří základních linií. Biografická rovina chronologicky sleduje Hurníkův život s důrazem na původ, rodinu, ale samozřejmě v popředí stojí umělecký vývoj. Dále dokument mapuje umělcovy dovednosti. Kromě informací o skladbách, kariéře klavírního virtuosa, hudebního pedagoga, popularizátora, je také dost velký prostor věnován literatuře, rozhlasovým (a TV) útvarům i libretům. Ilja Hurník sám tvrdí, že se k literatuře utíká před hudbou. „Mne láká na literatuře to, že se obejde bez interpreta."Ve třetí rovině se objevují glosy. Ilja Hurník sice mluví o sobě, ale tato linie scénáře je doplňována, přerušována, glosována dalšími lidmi z jeho okolí. Všichni vypráví o Hurníkovi komplexně, tudíž nejen o hudbě či literatuře. Jsou to mj. sbormistr a dirigent Milan Uherek, prof. Miloš Horanský, syn Lukáš Hurník.
Výběr skladeb je pro hudební pořad tím nejdůležitějším. Protože takřka vše, co Hurník vytváří, nebo na čem nějak participuje, se aspoň trochu týká klavíru, mají zde klavírní skladby většinu – sólové, čtyřruční ba i šestiruční. A klavír pak figuruje jako doprovodný nástroj v jiných kompozicích. Zazní tu dechový kvintet, sólový i sborový zpěv. V tvorbě pro děti je Ilja Hurník autorem světového formátu. Pozornost je věnována rovněž opeře. Například jevištní dílo Oldřich a Boženka bylo právě v době natáčení dokumentu uváděno v Opavě. Zde jako u všech svých oper figuruje Ilja Hurník i jako libretista.
Dokument poukazuje na skutečnost, že zájemci mohou sáhnout po některé z knížek, kterých je již celá řada. Mohou poslouchat rozhlasové hry, číst fejetony. Podstatné je to, že autor je osobnost nezaměnitelná.
Letos 28. října byla Iljovi Hurníkovi prezidentem republiky udělena Medaile Za zásluhy.
