00:00:01 "V životě můžete buď šetřit, nebo utrácet,"

00:00:04 řekl náš dnešní host. Ano, není třetí cesty.

00:00:09 ZPĚV

00:00:10 V mým příštím životě Byl bych nejradši hroch

00:00:17 To kdybych moh' Je to tak pohodlný

00:00:23 V mým příštím životě Bych klidně do bahna kles'

00:00:30 Tak jako dnes A navíc bez poskvrny

00:00:37 V mým příštím životě V mým příštím životě

00:00:45 V mým příštím životě Co ale když budu myš

00:00:50 To by byl kříž No to by byla krize

00:00:58 V mým příštím životě Kolem jen pasti a děs

00:01:04 Tak jako dnes Navíc bez televize

00:01:12 Bejt myší a žrát suchou vánočku To by byl život pro kočku

00:01:19 Dobrý den, vážení diváci.

00:01:21 Dnes jsem si do svého pořadu pozval hosta,

00:01:25 svého oblíbeného divadelního umělce a spisovatel, herce

00:01:30 a pohádkového dědečka, doktora Ivana Doskočila. Pozdravte diváky.

00:01:36 Dobrý večer.

00:01:39 Nebudu to představování protahovat. Budu se rovnou ptát.

00:01:43 Kdy vám bylo na jevišti nejhůř?

00:01:47 Nejhůř?

00:01:49 To bývalo často. Ale myslím, že to je nutný předpoklad k tomu,

00:01:55 aby mi mohlo být líp.

00:01:57 To jsou ty momenty, kdy si člověk připadá nepravdivý,

00:02:02 kdy je člověk falešný.

00:02:04 A kdy nemůže přijít na to, jak se uvolnit, jak navázat kontakt.

00:02:12 Potom ten zážitek kontaktu, kdy se člověku udělá najednou dobře,

00:02:18 ba výborně, je pak zážitek tím hlubší.

00:02:23 A je to spojené s pocitem štěstí, že se podařilo zádrhel, lež,

00:02:31 nepravdivou existenci překonat.

00:02:34 Pro vás je asi nejdůležitější být sám sebou na jevišti.

00:02:39 Je, být sám sebou a zároveň být jedním z diváků.

00:02:45 To znamená být v kontaktu. Hrát si spolu navzájem.

00:02:52 A zároveň se dovídat, aby to nebylo prázdné.

00:02:57 Ale to jsou už takové umanutosti a rozkoše,

00:03:03 kterých si člověk dopřává s tím, že doufá,

00:03:07 že to bude pro diváka možná ve zpětné vazbě něco podobného.

00:03:16 Já jsem se dočetl v jednom citátu od vás, že je důležité,

00:03:22 aby divadlo bavilo především vás a potom teprve,

00:03:25 co tomu divák řekne, je vedlejší.

00:03:28 No tak ano, není to vedlejší, co tomu řekne divák.

00:03:33 Samozřejmě je to velmi důležité.

00:03:35 Ale myslím si, že nelze dělat s tím, že bych dělal něco jen pro diváka,

00:03:40 abych chtěl bavit diváka, ale aby to nebylo pravdivé v tom smyslu,

00:03:46 že to baví i mě.

00:03:48 A říkám, že to musí bavit především mě,

00:03:50 protože se sebou musím být v nejlepším kontaktu.

00:03:54 Jak jste se ptal před chvílí, kdy mně bylo nejhůř - tak to je tehdy,

00:03:59 kdy člověk není se sebou v tom dobrém kontaktu; kdy je nepravdivý.

00:04:04 Dobře. A kdy vám bylo nejlíp?

00:04:06 Koukněte, v momentě, kdy se začne dařit ta společná záležitost,

00:04:14 společná hra, tak je to nádherné.

00:04:18 -Ale vy to znáte taky.
-Trošku jinak.

00:04:22 Ale konkrétně kdy jste měl pocit, že se vám nejvíce dařilo na jevišti?

00:04:28 Já si nevzpomínám, že by to byl jeden případ.

00:04:35 Je to tehdy, kdy dojde k té vzájemnosti.

00:04:43 A to si člověk najednou vymýšlí.

00:04:47 Nevymýšlí si on, ono to najednou s ním a v něm hraje, však to znáte.

00:04:54 Má dojem, že to ti diváci vědí už daleko dřív

00:04:59 a on tam nedělá nic jiného, než že to, co je ve vzduchu, řekne,

00:05:06 předvede nebo že si tyto momenty nechá přejít tělem.

00:05:13 To je pak člověku krásně. To se dělá kvůli tomu požitku.

00:05:20 Vždycky si říkám, že kdybych mohl být bez toho,

00:05:25 že by to bylo převoditelné na určité sumy peněz, kdyby ty byly odjinud,

00:05:31 kdybych měl nějakého mecenáše, že by to bylo asi ještě hezčí

00:05:37 a svobodnější v tomto smyslu.

00:05:42 Dnes se to moc nenosí, že by člověk dělal něco pro sebe

00:05:47 a lidi by se přidali.

00:05:50 Hodně se kalkuluje na to, aby se to lidem líbilo,

00:05:53 a když si tam dám něco svého, tak zaplať pánbůh za to.

00:05:56 Obrácený přístup. Jak jste se sám vyvinul k tomuto tvaru divadla?

00:06:02 Proč jste nezačal hrát v kamenném divadle jako klasický herec?

00:06:08 Možná to bylo díky době, kdy mi bylo na jevišti tak trapně jako herci.

00:06:13 Když jsem měl ve škole hrát to, co tehdy bylo ku hraní předkládáno,

00:06:21 říkal jsem si, že tohle hrát nemůžu.

00:06:25 I když se říká, že herec musí dělat všechno, tak jsem poznal,

00:06:29 že nejsem herec.

00:06:32 Jestliže herec musí všechno, tak jsem si uvědomoval,

00:06:34 že já nemusím a nechci.

00:06:37 A tehdy jsem si řekl: "A přesto chci být s lidmi v kontaktu.

00:06:45 A přesto chci na jevišti být. A přesto chci, aby se hra konala."

00:06:50 Tak jsem si to musel udělat podle svého.

00:06:53 Že musím být tím iniciátorem já.

00:06:56 A protože jsem v té době nenašel takové texty, příležitosti a témata,

00:07:03 která bych si mohl od někoho vypůjčit,

00:07:06 tak jsem si začal sám psát, sám si to vymýšlet.

00:07:10 Ale víte, proč jsem začal psaní? Protože tehdy byl tiskový dozor.

00:07:16 A tiskový dozor chtěl mít aspoň nějaký text předem předložený.

00:07:21 A já jsem mu nemohl říct, že si budu s diváky jen tak vymýšlet.

00:07:27 Že si budeme povídat. Tak jsem začal ty věci psát.

00:07:32 Takže jsem se stal spisovatelem díky cenzuře.

00:07:36 Zaplať pánbůh, že jste se stal spisovatelem.

00:07:39 Tak tedy Kusejr.

00:07:41 Kusejr, to byl talent.

00:07:44 To byl už tenkrát takový mimořádně běžný talent.

00:07:48 Nebo snad běžně mimořádný? Zkrátka talent.

00:07:53 Vzpomínáte, jak se pan učitel tázal, kolik je jedna a jedna,

00:07:57 a vyvolal Kusejra?

00:07:59 A Kusejr s důkladností sobě vlastní řekl: "Dvě."

00:08:03 Ano, to řekl, a potom se ještě k tomu, že 1 + 1 = 2, rozhovořil.

00:08:09 Kusejr míval ve zvyku, že když byl tázán, tak se k tématu rozhovořil.

00:08:15 A jak tak hovořil o tom, že jedna a jedna jsou dvě,

00:08:18 tak jedna ponenáhlu přestávala být tak docela jednou

00:08:22 a stávala se z ní skoro-jedna.

00:08:24 A bylo to tak, že skoro-jedna a skoro-jedna jsou bezmála dvě.

00:08:29 Pak jedničky během hovoru mizely a bylo to,

00:08:32 že jako trochu a trochu je trochu víc

00:08:35 a Kusejr o tom stále tak krásně hovořil, až vyšlo najevo,

00:08:40 že štipec a štipec je trochu, a když konečně dohovořil,

00:08:44 tak z toho, o čem hovořil, nezbylo docela nic. Proto dohovořil.

00:08:49 A nikdo už nevěděl, o čem to mluvil a co jsme to poslouchali.

00:08:55 To byl ten jeho mimořádně běžný talent.

00:08:59 Všechno, o čem hovořil, rozmělňoval.

00:09:03 A tak dokonale a stále, až z toho nezůstalo nic.

00:09:09 Ještě štěstí, že mluvil, jen když byl tázán a jen o tom, na co byl tázán.

00:09:16 Jinak nevím, nevím, jak by to s námi dopadlo.

00:09:19 Pamatujete, jak kdysi mluvil o učiteli národů Janu Amosovi

00:09:26 a jak jsme se všichni dusili a sotva jsme na sebe viděli v tom prachu,

00:09:32 který nadělal tím svým mluvením z bysty učitele národů?

00:09:37 Podobně dopadl Archimedův zákon. Z toho zůstala jen ta kapalina.

00:09:43 S Kusejrem to došlo tak daleko, že se ho nikdo na nic radši neptal.

00:09:50 A Kusejr jen tak seděl v lavici a vegetoval.

00:09:54 Už to vypadalo, že asi bude muset zanechat studií

00:09:58 a byli by ho vyšoupli do praktického života, kdyby se vědělo,

00:10:03 co to ten praktický život je.

00:10:05 Ale Kusejr zachránil tím svým talentem samotného pana ředitele.

00:10:12 A když zachránil pana ředitele, tak nechali Kusejra dovegetovat

00:10:17 až k maturitě a tu maturitu taky šťastně a vegetativně složil.

00:10:25 A jak to bylo se záchranou pana ředitele, to až jindy.

00:10:30 Ovšem kam s Kusejrem po maturitě?

00:10:34 Ono se dost dobře nevědělo, jaká je Kusejrova praktická upotřebitelnost.

00:10:39 Jako co a jako kde by případně mohl jako kdo jako fungovat.

00:10:45 Jedni mínili, že by mohl vystupovat ve varieté, jiní,

00:10:50 že by mohl být upotřeben v kamenolomu při výrobě štěrkopísku.

00:10:55 Ale zbytečné starosti. Kusejr se uplatnil. A jak!

00:11:02 Tedy nejdřív je potřeba něco si říct k otázkám.

00:11:07 Každý zajisté ví, že existují jen jedny důležité životní otázky,

00:11:13 a to ty první.

00:11:16 To jsou pěkné otázky, které se nikoho netýkají, nikoho nezajímají,

00:11:20 a jsou proto žádoucí, neboť vlastně nejsou otázkami.

00:11:24 Ale co s těmi druhými otázkami?

00:11:26 S těmi nepěknými, co jsou nepěkné hlavně proto, že jsou otázkami.

00:11:33 Ale co s nimi, to už je nepěkná otázka.

00:11:38 Tak jsem vytáhl do boje proti otázkovosti nepěkných otázek,

00:11:43 že jako vůbec nejsou otázkami.

00:11:47 Ale to víte, jak to v životě chodí, když se proti něčemu bojuje,

00:11:51 tak se o to začnou zajímat i lidi, které by to nikdy nenapadlo.

00:11:57 A nakonec se těmi nepěknými otázkami jako otázkami zabývali i ti,

00:12:02 kteří proti nim zpočátku bojovali, a to už byl extra malér.

00:12:08 A v téhle kritické situaci byl nasazen Kusejr.

00:12:13 Byl vyzván, aby se těmi nepěknými otázkami zabýval.

00:12:19 A Kusejr se pustil do díla.

00:12:22 Nepopíral, nevyvracel, nebojoval proti.

00:12:27 Jen s důkladností sobě vlastní o těch otázkách hovořil.

00:12:33 A tak ty velké nepěkné otázky brzy rozmělnil na malé otázky,

00:12:39 pak na ještě menší otázky a na docela prťavé otázečky,

00:12:43 které už nebyly ani pěkné ani nepěkné.

00:12:47 Které už byly nijaké a nikdo už nevěděl, o co na začátku šlo.

00:12:53 Nikdo nevěděl, jak zněla otázka a jestli vůbec nějaká otázka zněla

00:12:59 a jestli vůbec o něco šlo.

00:13:03 Tak Kusejr zlikvidoval díky svému talentu ty nepěkné otázky

00:13:07 a všechno bylo a je pěkné.

00:13:12 Jistě by to Kusejr dotáhl hodně vysoko,

00:13:15 nepotkat ho předčasně to neštěstí.

00:13:20 Na jedné takové besedě někdo Kusejra vyzval, aby řekl taky něco o sobě.

00:13:26 A Kusejr že ano.

00:13:29 A jak jeho hovor plynul, Kusejr se před očima ztrácel, rozmělňoval,

00:13:36 a než se kdo vzpamatoval, zmizel a zmlkl docela.

00:13:41 Jen vzduchem se rozvířily miliardy mikrokusejrů,

00:13:47 a od těch dob jsou stále ve vzduchu.

00:13:52 Stále kolem nás, s námi a v nás.

00:13:58 Jojo, Kusejr.

00:14:04 Máte radost, že povídka je po 30 letech stále tak aktuální?

00:14:09 To je strašná otázka.

00:14:12 Řeknu vám, že radost nemám, že je aktuální.

00:14:16 Mám radost, jestli je dobře napsaná.

00:14:18 A to, že je aktuální, mě spíš deprimuje.

00:14:23 Nicméně doufám, že aktualita se může i ztrácet.

00:14:29 Doufejme všichni, ani ne tak kvůli literatuře.

00:14:35 Chci se zeptat. Text-appeal znamenal, že jste seděli před lidmi

00:14:39 a četli jste si své povídky a zpívali jste písničky?

00:14:44 Neseděli jsme. Stáli jsme, protože sedět bylo příliš náročné na místo.

00:14:51 Text-appeal byl kvůli tomu text-appeal, protože místa bylo málo.

00:14:56 A na pohyb čeho potřebujete nejmíň místa, je řeč.

00:15:02 Příběhy jsou pohyb, ale v Redutě bylo tak narváno,

00:15:08 že jsme nemohli ani sedět.

00:15:10 I na jevišti jsme měli kolem sebe lidi, takže jsme se, pokud možno,

00:15:15 pohybovali a korespondovali jsme si s Jiřím Suchým,

00:15:20 pokud jde o písničky a pokud jde o tématiku mých povídek.

00:15:27 A kupodivu ti lidé to vnímali jako divadlo.

00:15:31 Jako že se jim před očima něco děje, ne jen že dva kluci tam tajtrlíkují

00:15:37 na pódiu, ale že se děje to, o čem to bylo.

00:15:41 A jste schopen dnes tam, kam jste se dostal,

00:15:45 přijít na jeviště a začít hrát jen tak bez textu?

00:15:49 Je to možné, ale já nejsem momentálně v té kondici,

00:15:54 abych byl tak drzý.

00:15:57 To se člověk musí do té kondice nejdřív pozvolna dostat.

00:16:02 Já toho slova nerad užívám, ale musel by se stát pokorným.

00:16:10 A když bych byl v té kondici, pak by pro mě bylo radostí

00:16:15 přijít na jeviště a začít "z čistého listu" hrát.

00:16:22 Snad se mi to ještě někdy podaří.

00:16:27 Můžu vás poprosit o jednu ukázku?

00:16:29 Mám moc rád verše Emanuela Flinty a tady jsem vám přinesl kazetu,

00:16:35 která nedávno vyšla, kde recitujete verše Emanuela Flinty pro děti.

00:16:41 A k tomu Přemysl Rut hraje na piano.

00:16:44 Tak jsem vás chtěl poprosit, jestli byste nezarecitoval,

00:16:47 protože jsou to mé oblíbené básničky.

00:16:49 Ano.

00:16:50 -Jdeme na to?
-Jéje.

00:16:54 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:16:58 Zničehož nic nám zmizel ježek, čert ví, kam on mohl běžet.

00:17:04 To znamená, že Anežka a já jsme teďko bez ježka.

00:17:09 Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám, ježkovi!

00:17:14 Zmizí a člověk zamešká kdeco a myslí na ježka.

00:17:19 No počkej, ty schytáš, ježku! Mělo by se jít pro Anežku.

00:17:26 Ta ovšem o tom ježkovi už asi těžko ví.

00:17:33 Myslím, že počínajíc dneškem, už se s ním neshledáme, s ježkem.

00:17:41 Ta příhoda se očím znalce může zdát vycucaná z palce.

00:17:49 Ve skutečnosti ale není, protože vznikla z potěšení

00:17:53 nad tím, že ač má mnoho vad, člověk se liší od hovad

00:18:00 i tím, že umí skloňovat.

00:18:03 Z ničehož nic nám zmizel kdo, co - ježek.

00:18:06 Čert ví, kam on to mohl běžet, to znamená, že Anežka a já

00:18:09 jsme tedy bez koho, čeho - bez ježka.

00:18:11 Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám - komu, čemu - ježkovi.

00:18:14 Zmizí a člověk zamešká kdeco a myslí na koho, co - na ježka.

00:18:17 No počkej, ty schytáš, pátým pádem oslovujeme, voláme - ježku!

00:18:20 Mělo by se jít pro Anežku.

00:18:22 Ta ovšem o kom, o čem - o tom ježkovi už asi těžko ví.

00:18:24 Myslím, že počínajíc dneškem, už se s ním neshledáme,

00:18:27 s kým s čím - s ježkem.

00:18:29 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:18:33 Ančičky

00:18:35 Šlo cestou deset Aniček a potkal je pan Vaníček.

00:18:41 I dal si palce za kšandy: "Co je to tady za Andy?"

00:18:47 Prachsakra, to je Andulek, až jsem se na mou věru lek!

00:18:53 A brunátný jak pomeranč pak pelášil hned od těch Anč

00:18:58 a ještě doma u branky pak porád myslel na Anky,

00:19:03 jak tam ten vítr přes lán dul a opíral se do Andul.

00:19:11 A tím ten příběh s Annami je zaplať pánbůh za námi.

00:19:16 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:19:19 Znám jednoho vzteklého muže, ten v Jičíně vyletěl z kůže!

00:19:26 A ještě prý dnes tam běhá jak děs a hledá tu kůži, kde může.

00:19:34 Znám jednoho clověka z Hradce, ten rybařil na řece Svratce

00:19:43 a uprostřed vln se převrhl člun a uplaval mu háček nad "c".

00:19:53 Znám muže, jenž nevěděl přesně, zda koupil si višně či třešně.

00:20:03 I uviděl krám a zaběhl tam a koupil si patentní zouvák.

00:20:09 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:12 Vrabčáci byli zvědaví, co všechno o nich věda ví.

00:20:20 I letěli to vyzvědět až do Akademie věd.

00:20:26 A od té doby věda ví, že vrabčáci jsou zvědaví.

00:20:31 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:34 Když tuhle k nám přišel pan Soukal, tak pořád se po mně tak koukal.

00:20:43 Soukale sem, Soukale tam, a on to byl zatím pan Vácha.

00:20:50 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:54 Mluvil jsem včera s červotočem, jenže už jaksi nevím, o čem.

00:21:06 A taky ani nevím proč. A byl to vůbec červotoč?

00:21:13 ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:21:19 Co dneska cítíte, když jdete jako profesor Karlovou ulicí na DAMU?

00:21:27 Když se mně podaří se tam dostat v poměrném klidu a soustředění,

00:21:35 jsem rád.

00:21:37 Obvykle tam přicházím rozčílen tím,

00:21:39 že se musím prodírat davy turistů a trhovců.

00:21:44 A říkám si, když tam pak přijdu a setkám se s těmi žáky,

00:21:49 kteří se se mnou chtějí učit,

00:21:52 že to je vlastně ohromné pokračování styku s divákem.

00:22:00 Teď mám partnera blízko u sebe a mohu probírat věci,

00:22:07 na které na jevišti nepřijde řeč.

00:22:10 Tzn., ptát se po základu toho umění nebo tzv. tvorby.

00:22:20 A zároveň si přitom uvědomuji, že jsem odpovědný za to,

00:22:25 aby ti lidé byli lépe připraveni, než jsem měl na škole možnost já.

00:22:35 Aby měli ušetřený čas tím, že to, na co jsem musel přicházet 30 let,

00:22:41 se dovědí pokud možno v době svého studia.

00:22:47 Víte, já si uvědomuji, jak pořád mluvíme o umění apod. Prima.

00:22:53 Ale to, co chybí a pro co nemáme dobrý smysl, je kultura.

00:22:59 My děláme velice často umění bez kultury.

00:23:03 Bez toho, že člověk je svým hlasem, svou řečí, svým pohybem a tělem.

00:23:10 A my, aniž bychom to vzali v potaz, už chceme tvořit.

00:23:15 A proto říkám, že na škole by se měl člověk nejprve seznámit

00:23:19 sám se sebou.

00:23:21 S tím, jak je mohoucí sám a ne co všechno může napodobovat

00:23:26 či kde se může uplatňovat.

00:23:30 Ale s tím, co sám se sebou může.

00:23:33 Aby se naučil mluvit tak, aby mu bylo rozumět, a měl radost z toho,

00:23:38 že tady existuje řeč.

00:23:40 Aby měl radost z toho, že hlas je něco víc, než že vydává zvuky.

00:23:47 A aby zároveň věděl, že stačí ten pohyb palcem

00:23:51 a může to být něco pro celé tělo a je to vidět víc

00:23:55 a má to větší váhu, než když bude tajtrlíkovat půl hodiny.

00:24:01 A toto jsou věci ne dost známé.

00:24:06 To jsou skrytosti, které je potřeba znovu objevit.

00:24:11 Nemáte pocit, že lidi, které učíte, se to stejně musí znova ...

00:24:19 Jako je to v životě, když řeknete: "Nežeňte se, brzo se rozvedete."

00:24:25 A on se nakonec stejně ožení ve dvaceti a rozvede se ve třiceti.

00:24:29 Jestli to není to, že jim to říkáte a oni vás stejně neslyší.

00:24:34 Koukněte, mnohdy to tak je, samozřejmě.

00:24:37 A i když to tak pochopí, stejně to budou muset objevit sami.

00:24:42 Ale výhoda je to, že aspoň vědí, že je co objevovat.

00:24:46 Ti, kteří slyší a studují, kteří chápou.

00:24:51 Jsou tam samozřejmě i ti, kteří poslouchají a neslyší.

00:24:55 Ale co s tím chcete dělat?

00:24:58 My jsme tady jednoho vašeho žáka měli v jednom pořadu.

00:25:02 Jardu Duška. To je váš žák.

00:25:04 A když ho slyším povídat jeho teorii o divadle, slyším vaše slova.

00:25:10 Ale Jaroslav Dušek je žák, kterého k tomu nikdo nikdy nenutil.

00:25:16 A ten se taky se mnou nesetkával ve škole, ale v terénu.

00:25:22 A mám pár takových žáků, kteří jsou spíše partneři než žáci.

00:25:30 Ale to je radost s nimi studovat. To je ta inspirace, víte.

00:25:37 To je, kdy máte možnost v tom mladším šanci si ozřejmit,

00:25:43 že to, na čem pracujeme, má smysl.

00:25:48 Já vám teď zazpívám na okraj našeho pořadu písničku.

00:26:24 Než se zjeví v těžký kápi Noc, to zvíře samý drápy

00:26:30 Povídej mi, co tě trápí Povídej mi, co tě trápí

00:26:37 Povídej mi, co tě trápí Povídej mi, co tě trápí

00:26:43 Povídej mi, co tě trápí

00:26:49 Poslouchám, poslouchám

00:26:55 Poslouchám, poslouchám

00:27:15 Dřív, než se tě zmocní vesmír Černý z nebe klidně snes mi

00:27:21 Povídej mi, co se nesmí Povídej mi, co se nesmí

00:27:27 Povídej mi, co se nesmí Povídej mi, co se nesmí

00:27:33 Povídej mi, co se nesmí

00:27:39 Poslouchám, poslouchám

00:27:46 Svěř mi všechno bezútěšný

00:27:52 Krutý, marný, hloupý, směšný

00:27:59 Svěř mi všechno bezútěšný Tajný, temný, neznámý

00:28:05 Krutý, marný, hloupý, směšný Dokud nás noc nezmámí

00:28:42 Nakreslíme kolem sebe Magickej kruh bílou křídou

00:28:48 Když se chytneš mě, já tebe Tak si pro nás těžko přijdou

00:28:54 Hadi, brouci, netopýři Můry, duchové a štíři

00:29:00 Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:06 Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:12 Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:18 Poslouchám, poslouchám

00:29:24 Poslouchám, poslouchám

00:29:31 Vy jste v životě spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi.

00:29:36 Např. s Jiřím Suchým, Václavem Havlem, atd.

00:29:38 Nelitujete toho, že jste se rozešli?

00:29:41 Ne, myslím, že všechno má svůj čas a že lidé si v určitém čase jsou.

00:29:49 Když už si pak nejsou, tak by museli jeden na druhého vykonávat nátlak

00:29:55 a svoboda by byla pryč.

00:29:57 Máte pravdu, mí spolupracovníci byli daleko podstatnější,

00:30:02 než jsem si v tu chvíli uvědomoval.

00:30:05 Zároveň vím, jaké je velké štěstí mít dobrého partnera

00:30:11 a spolupracovníka a to všechno, co jsem dělal, bylo vždy s někým.

00:30:17 Já jsem sám dost těžko existoval.

00:30:22 Ale ať už to byl Emánek Flinta, Pavel Bošek, Oťas Roubínek

00:30:27 v blahé paměti. Všichni tihleti bohužel v blahé paměti.

00:30:31 Nebo Vlasta Špicnerová, Barbora Hasková, dcera Markéta,

00:30:35 Leoš Suchařípa, Přemysl Rut.

00:30:37 To je vždy tak ohromné setkání s jistým životním potenciálem,

00:30:42 s jistou možností.

00:30:44 A zároveň člověk má možnost si díky tomu být trochu sám sebou.

00:30:51 Nelituji, že jsem se rozešel, protože nelituji,

00:30:57 že jsem spolupracoval.

00:30:59 My jsme se nikdy nerozešli ve zlém.

00:31:02 My jsme se rozešli proto, že to organicky skončilo,

00:31:07 pokud to nepřervala smrt. Ale co tam můžeme?

00:31:11 Je něco, čeho litujete v životě, co jste neudělal?

00:31:14 Je, jistě. Lituji, že jsem se třeba nenaučil dobře jiným jazykům.

00:31:25 Lituji. Protože jsem skutečně o to méně člověkem.

00:31:29 Lituji všech leností, které byly, všech povrchoností.

00:31:36 A nebylo jich málo.

00:31:38 Lituji toho, že si myslím, že to je marnost.

00:31:45 A každá marnost mě irituje, přivádí mě z míry.

00:31:52 Ale ne že bych nad tím byl lítostivý.

00:31:57 To ne, na to nemám dost času litovat se nebo být lítostivý v tomto směru.

00:32:07 Ale víte, říkám si, kéž bych ještě mohl stačit.

00:32:14 U toho, o čem vím, že bych to ještě udělat měl.

00:32:17 Kéž by pánbůh dal a já na to měl tu sílu a chuť do toho.

00:32:24 Protože něco plnit jen z povinnosti je také něco,

00:32:29 čeho by měl člověk litovat, co je marnost.

00:32:32 Ale dělat to s chutí a vědět, že to má zároveň ten přesah,

00:32:39 hmmm, báječné.

00:32:42 A máte pocit, že toho víte více než před 20 lety?

00:32:45 Já nikdy nevím, co vím.

00:32:48 A jestli bych to měl měřit kvantitativně,

00:32:52 pak mám větší zkušenost.

00:32:55 Ale nevím, co jsem schopen z té zkušenosti reflektovat

00:32:59 a uvědomit si.

00:33:03 Někdy si uvědomuji, že neustále dělám stejné blbosti. Nepoučitelný.

00:33:11 Možná už je to takový zvyk, že už bez toho nemůžu být.

00:33:18 Ale nezáleží o tom vědět, ale co s tím udělat.

00:33:24 Kam to vést. Jak se s tím vypořádat.

00:33:31 Jak říkal Radok: "Jó, není o to, mít nápad, ale zbavit se ho!"

00:33:38 Máte nějaké životní krédo nebo něco takového, co byste chtěl sdělit?

00:33:44 Diváci na nás koukají a vy byste mohl něco takového říct.

00:33:49 Nevím, jestli je to krédo, ale vždy znovu si připomínám

00:33:53 a uvědomuji si to, jak je řečeno v evangeliu:

00:33:59 "Radujte se, opět pravím vám, radujte se."

00:34:04 Není to vůbec nic samozřejmého, radovat se.

00:34:07 Je to něco, k čemu musí člověk dospět a čemu musí pomoct.

00:34:12 Proto je to opakované.

00:34:14 Proto je to dvakrát - "opět pravím vám, radujte se".

00:34:18 Kudy a jak do krajiny snů.

00:34:21 Do krajiny snů obvykle cestujeme dopravním prostředkem zvaným lože,

00:34:26 nejrozšířenější typ je postel.

00:34:30 Postele, byť bývají často úzké, jsou nejrozšířenější.

00:34:35 Do postele zalehneme a v momentě, kdy přes sebe přetáhneme pokrývku,

00:34:40 postel nastartujeme.

00:34:42 Když se zahřejeme na příslušnou teplotu,

00:34:45 už si to plujeme do Hajan-Kutí.

00:34:50 Hajany-Kutě jsou první větší důležitou křižovatkou

00:34:54 na cestě do krajiny snů.

00:34:56 Využijeme této chvíle a zhlédneme hajano-kuťovské pamětihodnosti.

00:35:01 Uprostřed náměstí se tyčí pomník věnovaný vynálezci postele.

00:35:07 Vynálezce postele v nadvynalézovské velikosti

00:35:11 spočívá v posteli nadpostelové velikosti

00:35:14 přikryt duchnou v nadduchnové velikosti.

00:35:18 Ovšem tak, že je zcela pod duchnou schován, takže nikdo neví,

00:35:23 kdo vynálezce postele je a jak vypadá.

00:35:27 Jen zpod duchny směrem k radnici trčí jeho chodidlo

00:35:31 v nadchodidlové velikosti.

00:35:34 Naproti hajanokuťovské radnici je slavná hajanokuťovská zaspavárna,

00:35:40 která má v průčelí hajanokuťovské heslo "Spěme dál".

00:35:45 V prvním patře hajanokuťovské zastavárny je světoznámá galerie

00:35:50 portrétů těch, kteří se nejvíce zasloužili o to, aby lidstvo spalo.

00:35:56 Vedle portrétů chův, hypnotizérů, vynálezců barbiturátů

00:36:02 jsou tam i portréty jiných významných osobností.

00:36:06 Ale my musíme nyní spět dál z Hajan-Kutí směrem na Dřímánky.

00:36:11 Ovšem držíme se zásadně cesty hlavní.

00:36:15 Kdybychom odbočili vlevo, dostaneme se velmi záhy

00:36:20 do Vzbuzan, Bdělce a Vstávalovic.

00:36:23 Směrem vpravo, byť by to leckomu mohlo připadat jako nadjížďka,

00:36:29 doplahočíme se do strašného zapadákova Převalovan nad Nespávkou.

00:36:39 Nuže, spějeme dál, spějeme dál, spějeme dál k zavřiočkovským lesům.

00:36:45 A jak praví průvodce,

00:36:48 u zavřiočkovských lesů potom míjíme obce Chrupka a Chrupáně,

00:36:56 z Chrupání můžeme hlavní cestou přímo do Limbu

00:37:00 nebo cestou vyhlídkovou přes vrch Dadák ke zřícenině hradu Chrápec,

00:37:09 sídlu někdejšího to dřímavého rytíře Herberta Chrápa z Pilořezí a Chrčan.

00:37:16 Odtud potom po hlavní značce na Dudkovské Spáče a Limb.

00:37:23 Někdy se říká také Lázně Limb nebo Kúpele Limb.

00:37:28 Tak ovšem cestujeme jen v těch případech,

00:37:31 že cestujeme dopravním prostředkem.

00:37:34 Když na nás přijde cestování jinde, třeba na koncertě, v divadle,

00:37:38 ve škole nebo u TV, potom se ubíráme cestami vedlejšími.

00:37:46 Nejčastěji přes Špačkotluky a Šlofíkovice,

00:37:51 přes Dalsidvacetice na Dáchnov, Klimbáň, Dřímánky

00:37:56 a odtud už pak do Limbu.

00:37:59 Je to Dřímánské předměstí, které je trochu průmyslovější.

00:38:04 A tam kolem Limbu všude do krajiny snů,

00:38:09 kde můžeme potkat sny Libuši, doktora Pusinka, Ťupínka

00:38:18 i malého Halenáče.

00:38:20 A s nimi potom ještě dál do těch nejkrásnějších míst

00:38:28 a k nejkrásnějším příběhům krajiny snů. Takže tudy na to.

00:38:36 Tři, čtyři.

00:38:38 Mluvil jsem včera s červotočem, jenže už dneska nevím, o čem.

00:38:45 A taky ani nevím proč. A byl to vůbec červotoč?

00:39:03 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize 2010