00:00:01"V životě můžete buď šetřit, nebo utrácet,"

00:00:04řekl náš dnešní host. Ano, není třetí cesty.

00:00:09ZPĚV

00:00:10V mým příštím životě Byl bych nejradši hroch

00:00:17To kdybych moh' Je to tak pohodlný

00:00:23V mým příštím životě Bych klidně do bahna kles'

00:00:30Tak jako dnes A navíc bez poskvrny

00:00:37V mým příštím životě V mým příštím životě

00:00:45V mým příštím životě Co ale když budu myš

00:00:50To by byl kříž No to by byla krize

00:00:58V mým příštím životě Kolem jen pasti a děs

00:01:04Tak jako dnes Navíc bez televize

00:01:12Bejt myší a žrát suchou vánočku To by byl život pro kočku

00:01:19Dobrý den, vážení diváci.

00:01:21Dnes jsem si do svého pořadu pozval hosta,

00:01:25svého oblíbeného divadelního umělce a spisovatel, herce

00:01:30a pohádkového dědečka, doktora Ivana Doskočila. Pozdravte diváky.

00:01:36Dobrý večer.

00:01:39Nebudu to představování protahovat. Budu se rovnou ptát.

00:01:43Kdy vám bylo na jevišti nejhůř?

00:01:47Nejhůř?

00:01:49To bývalo často. Ale myslím, že to je nutný předpoklad k tomu,

00:01:55aby mi mohlo být líp.

00:01:57To jsou ty momenty, kdy si člověk připadá nepravdivý,

00:02:02kdy je člověk falešný.

00:02:04A kdy nemůže přijít na to, jak se uvolnit, jak navázat kontakt.

00:02:12Potom ten zážitek kontaktu, kdy se člověku udělá najednou dobře,

00:02:18ba výborně, je pak zážitek tím hlubší.

00:02:23A je to spojené s pocitem štěstí, že se podařilo zádrhel, lež,

00:02:31nepravdivou existenci překonat.

00:02:34Pro vás je asi nejdůležitější být sám sebou na jevišti.

00:02:39Je, být sám sebou a zároveň být jedním z diváků.

00:02:45To znamená být v kontaktu. Hrát si spolu navzájem.

00:02:52A zároveň se dovídat, aby to nebylo prázdné.

00:02:57Ale to jsou už takové umanutosti a rozkoše,

00:03:03kterých si člověk dopřává s tím, že doufá,

00:03:07že to bude pro diváka možná ve zpětné vazbě něco podobného.

00:03:16Já jsem se dočetl v jednom citátu od vás, že je důležité,

00:03:22aby divadlo bavilo především vás a potom teprve,

00:03:25co tomu divák řekne, je vedlejší.

00:03:28No tak ano, není to vedlejší, co tomu řekne divák.

00:03:33Samozřejmě je to velmi důležité.

00:03:35Ale myslím si, že nelze dělat s tím, že bych dělal něco jen pro diváka,

00:03:40abych chtěl bavit diváka, ale aby to nebylo pravdivé v tom smyslu,

00:03:46že to baví i mě.

00:03:48A říkám, že to musí bavit především mě,

00:03:50protože se sebou musím být v nejlepším kontaktu.

00:03:54Jak jste se ptal před chvílí, kdy mně bylo nejhůř - tak to je tehdy,

00:03:59kdy člověk není se sebou v tom dobrém kontaktu; kdy je nepravdivý.

00:04:04Dobře. A kdy vám bylo nejlíp?

00:04:06Koukněte, v momentě, kdy se začne dařit ta společná záležitost,

00:04:14společná hra, tak je to nádherné.

00:04:18-Ale vy to znáte taky.
-Trošku jinak.

00:04:22Ale konkrétně kdy jste měl pocit, že se vám nejvíce dařilo na jevišti?

00:04:28Já si nevzpomínám, že by to byl jeden případ.

00:04:35Je to tehdy, kdy dojde k té vzájemnosti.

00:04:43A to si člověk najednou vymýšlí.

00:04:47Nevymýšlí si on, ono to najednou s ním a v něm hraje, však to znáte.

00:04:54Má dojem, že to ti diváci vědí už daleko dřív

00:04:59a on tam nedělá nic jiného, než že to, co je ve vzduchu, řekne,

00:05:06předvede nebo že si tyto momenty nechá přejít tělem.

00:05:13To je pak člověku krásně. To se dělá kvůli tomu požitku.

00:05:20Vždycky si říkám, že kdybych mohl být bez toho,

00:05:25že by to bylo převoditelné na určité sumy peněz, kdyby ty byly odjinud,

00:05:31kdybych měl nějakého mecenáše, že by to bylo asi ještě hezčí

00:05:37a svobodnější v tomto smyslu.

00:05:42Dnes se to moc nenosí, že by člověk dělal něco pro sebe

00:05:47a lidi by se přidali.

00:05:50Hodně se kalkuluje na to, aby se to lidem líbilo,

00:05:53a když si tam dám něco svého, tak zaplať pánbůh za to.

00:05:56Obrácený přístup. Jak jste se sám vyvinul k tomuto tvaru divadla?

00:06:02Proč jste nezačal hrát v kamenném divadle jako klasický herec?

00:06:08Možná to bylo díky době, kdy mi bylo na jevišti tak trapně jako herci.

00:06:13Když jsem měl ve škole hrát to, co tehdy bylo ku hraní předkládáno,

00:06:21říkal jsem si, že tohle hrát nemůžu.

00:06:25I když se říká, že herec musí dělat všechno, tak jsem poznal,

00:06:29že nejsem herec.

00:06:32Jestliže herec musí všechno, tak jsem si uvědomoval,

00:06:34že já nemusím a nechci.

00:06:37A tehdy jsem si řekl: "A přesto chci být s lidmi v kontaktu.

00:06:45A přesto chci na jevišti být. A přesto chci, aby se hra konala."

00:06:50Tak jsem si to musel udělat podle svého.

00:06:53Že musím být tím iniciátorem já.

00:06:56A protože jsem v té době nenašel takové texty, příležitosti a témata,

00:07:03která bych si mohl od někoho vypůjčit,

00:07:06tak jsem si začal sám psát, sám si to vymýšlet.

00:07:10Ale víte, proč jsem začal psaní? Protože tehdy byl tiskový dozor.

00:07:16A tiskový dozor chtěl mít aspoň nějaký text předem předložený.

00:07:21A já jsem mu nemohl říct, že si budu s diváky jen tak vymýšlet.

00:07:27Že si budeme povídat. Tak jsem začal ty věci psát.

00:07:32Takže jsem se stal spisovatelem díky cenzuře.

00:07:36Zaplať pánbůh, že jste se stal spisovatelem.

00:07:39Tak tedy Kusejr.

00:07:41Kusejr, to byl talent.

00:07:44To byl už tenkrát takový mimořádně běžný talent.

00:07:48Nebo snad běžně mimořádný? Zkrátka talent.

00:07:53Vzpomínáte, jak se pan učitel tázal, kolik je jedna a jedna,

00:07:57a vyvolal Kusejra?

00:07:59A Kusejr s důkladností sobě vlastní řekl: "Dvě."

00:08:03Ano, to řekl, a potom se ještě k tomu, že 1 + 1 = 2, rozhovořil.

00:08:09Kusejr míval ve zvyku, že když byl tázán, tak se k tématu rozhovořil.

00:08:15A jak tak hovořil o tom, že jedna a jedna jsou dvě,

00:08:18tak jedna ponenáhlu přestávala být tak docela jednou

00:08:22a stávala se z ní skoro-jedna.

00:08:24A bylo to tak, že skoro-jedna a skoro-jedna jsou bezmála dvě.

00:08:29Pak jedničky během hovoru mizely a bylo to,

00:08:32že jako trochu a trochu je trochu víc

00:08:35a Kusejr o tom stále tak krásně hovořil, až vyšlo najevo,

00:08:40že štipec a štipec je trochu, a když konečně dohovořil,

00:08:44tak z toho, o čem hovořil, nezbylo docela nic. Proto dohovořil.

00:08:49A nikdo už nevěděl, o čem to mluvil a co jsme to poslouchali.

00:08:55To byl ten jeho mimořádně běžný talent.

00:08:59Všechno, o čem hovořil, rozmělňoval.

00:09:03A tak dokonale a stále, až z toho nezůstalo nic.

00:09:09Ještě štěstí, že mluvil, jen když byl tázán a jen o tom, na co byl tázán.

00:09:16Jinak nevím, nevím, jak by to s námi dopadlo.

00:09:19Pamatujete, jak kdysi mluvil o učiteli národů Janu Amosovi

00:09:26a jak jsme se všichni dusili a sotva jsme na sebe viděli v tom prachu,

00:09:32který nadělal tím svým mluvením z bysty učitele národů?

00:09:37Podobně dopadl Archimedův zákon. Z toho zůstala jen ta kapalina.

00:09:43S Kusejrem to došlo tak daleko, že se ho nikdo na nic radši neptal.

00:09:50A Kusejr jen tak seděl v lavici a vegetoval.

00:09:54Už to vypadalo, že asi bude muset zanechat studií

00:09:58a byli by ho vyšoupli do praktického života, kdyby se vědělo,

00:10:03co to ten praktický život je.

00:10:05Ale Kusejr zachránil tím svým talentem samotného pana ředitele.

00:10:12A když zachránil pana ředitele, tak nechali Kusejra dovegetovat

00:10:17až k maturitě a tu maturitu taky šťastně a vegetativně složil.

00:10:25A jak to bylo se záchranou pana ředitele, to až jindy.

00:10:30Ovšem kam s Kusejrem po maturitě?

00:10:34Ono se dost dobře nevědělo, jaká je Kusejrova praktická upotřebitelnost.

00:10:39Jako co a jako kde by případně mohl jako kdo jako fungovat.

00:10:45Jedni mínili, že by mohl vystupovat ve varieté, jiní,

00:10:50že by mohl být upotřeben v kamenolomu při výrobě štěrkopísku.

00:10:55Ale zbytečné starosti. Kusejr se uplatnil. A jak!

00:11:02Tedy nejdřív je potřeba něco si říct k otázkám.

00:11:07Každý zajisté ví, že existují jen jedny důležité životní otázky,

00:11:13a to ty první.

00:11:16To jsou pěkné otázky, které se nikoho netýkají, nikoho nezajímají,

00:11:20a jsou proto žádoucí, neboť vlastně nejsou otázkami.

00:11:24Ale co s těmi druhými otázkami?

00:11:26S těmi nepěknými, co jsou nepěkné hlavně proto, že jsou otázkami.

00:11:33Ale co s nimi, to už je nepěkná otázka.

00:11:38Tak jsem vytáhl do boje proti otázkovosti nepěkných otázek,

00:11:43že jako vůbec nejsou otázkami.

00:11:47Ale to víte, jak to v životě chodí, když se proti něčemu bojuje,

00:11:51tak se o to začnou zajímat i lidi, které by to nikdy nenapadlo.

00:11:57A nakonec se těmi nepěknými otázkami jako otázkami zabývali i ti,

00:12:02kteří proti nim zpočátku bojovali, a to už byl extra malér.

00:12:08A v téhle kritické situaci byl nasazen Kusejr.

00:12:13Byl vyzván, aby se těmi nepěknými otázkami zabýval.

00:12:19A Kusejr se pustil do díla.

00:12:22Nepopíral, nevyvracel, nebojoval proti.

00:12:27Jen s důkladností sobě vlastní o těch otázkách hovořil.

00:12:33A tak ty velké nepěkné otázky brzy rozmělnil na malé otázky,

00:12:39pak na ještě menší otázky a na docela prťavé otázečky,

00:12:43které už nebyly ani pěkné ani nepěkné.

00:12:47Které už byly nijaké a nikdo už nevěděl, o co na začátku šlo.

00:12:53Nikdo nevěděl, jak zněla otázka a jestli vůbec nějaká otázka zněla

00:12:59a jestli vůbec o něco šlo.

00:13:03Tak Kusejr zlikvidoval díky svému talentu ty nepěkné otázky

00:13:07a všechno bylo a je pěkné.

00:13:12Jistě by to Kusejr dotáhl hodně vysoko,

00:13:15nepotkat ho předčasně to neštěstí.

00:13:20Na jedné takové besedě někdo Kusejra vyzval, aby řekl taky něco o sobě.

00:13:26A Kusejr že ano.

00:13:29A jak jeho hovor plynul, Kusejr se před očima ztrácel, rozmělňoval,

00:13:36a než se kdo vzpamatoval, zmizel a zmlkl docela.

00:13:41Jen vzduchem se rozvířily miliardy mikrokusejrů,

00:13:47a od těch dob jsou stále ve vzduchu.

00:13:52Stále kolem nás, s námi a v nás.

00:13:58Jojo, Kusejr.

00:14:04Máte radost, že povídka je po 30 letech stále tak aktuální?

00:14:09To je strašná otázka.

00:14:12Řeknu vám, že radost nemám, že je aktuální.

00:14:16Mám radost, jestli je dobře napsaná.

00:14:18A to, že je aktuální, mě spíš deprimuje.

00:14:23Nicméně doufám, že aktualita se může i ztrácet.

00:14:29Doufejme všichni, ani ne tak kvůli literatuře.

00:14:35Chci se zeptat. Text-appeal znamenal, že jste seděli před lidmi

00:14:39a četli jste si své povídky a zpívali jste písničky?

00:14:44Neseděli jsme. Stáli jsme, protože sedět bylo příliš náročné na místo.

00:14:51Text-appeal byl kvůli tomu text-appeal, protože místa bylo málo.

00:14:56A na pohyb čeho potřebujete nejmíň místa, je řeč.

00:15:02Příběhy jsou pohyb, ale v Redutě bylo tak narváno,

00:15:08že jsme nemohli ani sedět.

00:15:10I na jevišti jsme měli kolem sebe lidi, takže jsme se, pokud možno,

00:15:15pohybovali a korespondovali jsme si s Jiřím Suchým,

00:15:20pokud jde o písničky a pokud jde o tématiku mých povídek.

00:15:27A kupodivu ti lidé to vnímali jako divadlo.

00:15:31Jako že se jim před očima něco děje, ne jen že dva kluci tam tajtrlíkují

00:15:37na pódiu, ale že se děje to, o čem to bylo.

00:15:41A jste schopen dnes tam, kam jste se dostal,

00:15:45přijít na jeviště a začít hrát jen tak bez textu?

00:15:49Je to možné, ale já nejsem momentálně v té kondici,

00:15:54abych byl tak drzý.

00:15:57To se člověk musí do té kondice nejdřív pozvolna dostat.

00:16:02Já toho slova nerad užívám, ale musel by se stát pokorným.

00:16:10A když bych byl v té kondici, pak by pro mě bylo radostí

00:16:15přijít na jeviště a začít "z čistého listu" hrát.

00:16:22Snad se mi to ještě někdy podaří.

00:16:27Můžu vás poprosit o jednu ukázku?

00:16:29Mám moc rád verše Emanuela Flinty a tady jsem vám přinesl kazetu,

00:16:35která nedávno vyšla, kde recitujete verše Emanuela Flinty pro děti.

00:16:41A k tomu Přemysl Rut hraje na piano.

00:16:44Tak jsem vás chtěl poprosit, jestli byste nezarecitoval,

00:16:47protože jsou to mé oblíbené básničky.

00:16:49Ano.

00:16:50-Jdeme na to?
-Jéje.

00:16:54ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:16:58Zničehož nic nám zmizel ježek, čert ví, kam on mohl běžet.

00:17:04To znamená, že Anežka a já jsme teďko bez ježka.

00:17:09Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám, ježkovi!

00:17:14Zmizí a člověk zamešká kdeco a myslí na ježka.

00:17:19No počkej, ty schytáš, ježku! Mělo by se jít pro Anežku.

00:17:26Ta ovšem o tom ježkovi už asi těžko ví.

00:17:33Myslím, že počínajíc dneškem, už se s ním neshledáme, s ježkem.

00:17:41Ta příhoda se očím znalce může zdát vycucaná z palce.

00:17:49Ve skutečnosti ale není, protože vznikla z potěšení

00:17:53nad tím, že ač má mnoho vad, člověk se liší od hovad

00:18:00i tím, že umí skloňovat.

00:18:03Z ničehož nic nám zmizel kdo, co - ježek.

00:18:06Čert ví, kam on to mohl běžet, to znamená, že Anežka a já

00:18:09jsme tedy bez koho, čeho - bez ježka.

00:18:11Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám - komu, čemu - ježkovi.

00:18:14Zmizí a člověk zamešká kdeco a myslí na koho, co - na ježka.

00:18:17No počkej, ty schytáš, pátým pádem oslovujeme, voláme - ježku!

00:18:20Mělo by se jít pro Anežku.

00:18:22Ta ovšem o kom, o čem - o tom ježkovi už asi těžko ví.

00:18:24Myslím, že počínajíc dneškem, už se s ním neshledáme,

00:18:27s kým s čím - s ježkem.

00:18:29ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:18:33Ančičky

00:18:35Šlo cestou deset Aniček a potkal je pan Vaníček.

00:18:41I dal si palce za kšandy: "Co je to tady za Andy?"

00:18:47Prachsakra, to je Andulek, až jsem se na mou věru lek!

00:18:53A brunátný jak pomeranč pak pelášil hned od těch Anč

00:18:58a ještě doma u branky pak porád myslel na Anky,

00:19:03jak tam ten vítr přes lán dul a opíral se do Andul.

00:19:11A tím ten příběh s Annami je zaplať pánbůh za námi.

00:19:16ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:19:19Znám jednoho vzteklého muže, ten v Jičíně vyletěl z kůže!

00:19:26A ještě prý dnes tam běhá jak děs a hledá tu kůži, kde může.

00:19:34Znám jednoho clověka z Hradce, ten rybařil na řece Svratce

00:19:43a uprostřed vln se převrhl člun a uplaval mu háček nad "c".

00:19:53Znám muže, jenž nevěděl přesně, zda koupil si višně či třešně.

00:20:03I uviděl krám a zaběhl tam a koupil si patentní zouvák.

00:20:09ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:12Vrabčáci byli zvědaví, co všechno o nich věda ví.

00:20:20I letěli to vyzvědět až do Akademie věd.

00:20:26A od té doby věda ví, že vrabčáci jsou zvědaví.

00:20:31ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:34Když tuhle k nám přišel pan Soukal, tak pořád se po mně tak koukal.

00:20:43Soukale sem, Soukale tam, a on to byl zatím pan Vácha.

00:20:50ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:20:54Mluvil jsem včera s červotočem, jenže už jaksi nevím, o čem.

00:21:06A taky ani nevím proč. A byl to vůbec červotoč?

00:21:13ZABRNKÁNÍ NA KLAVÍR

00:21:19Co dneska cítíte, když jdete jako profesor Karlovou ulicí na DAMU?

00:21:27Když se mně podaří se tam dostat v poměrném klidu a soustředění,

00:21:35jsem rád.

00:21:37Obvykle tam přicházím rozčílen tím,

00:21:39že se musím prodírat davy turistů a trhovců.

00:21:44A říkám si, když tam pak přijdu a setkám se s těmi žáky,

00:21:49kteří se se mnou chtějí učit,

00:21:52že to je vlastně ohromné pokračování styku s divákem.

00:22:00Teď mám partnera blízko u sebe a mohu probírat věci,

00:22:07na které na jevišti nepřijde řeč.

00:22:10Tzn., ptát se po základu toho umění nebo tzv. tvorby.

00:22:20A zároveň si přitom uvědomuji, že jsem odpovědný za to,

00:22:25aby ti lidé byli lépe připraveni, než jsem měl na škole možnost já.

00:22:35Aby měli ušetřený čas tím, že to, na co jsem musel přicházet 30 let,

00:22:41se dovědí pokud možno v době svého studia.

00:22:47Víte, já si uvědomuji, jak pořád mluvíme o umění apod. Prima.

00:22:53Ale to, co chybí a pro co nemáme dobrý smysl, je kultura.

00:22:59My děláme velice často umění bez kultury.

00:23:03Bez toho, že člověk je svým hlasem, svou řečí, svým pohybem a tělem.

00:23:10A my, aniž bychom to vzali v potaz, už chceme tvořit.

00:23:15A proto říkám, že na škole by se měl člověk nejprve seznámit

00:23:19sám se sebou.

00:23:21S tím, jak je mohoucí sám a ne co všechno může napodobovat

00:23:26či kde se může uplatňovat.

00:23:30Ale s tím, co sám se sebou může.

00:23:33Aby se naučil mluvit tak, aby mu bylo rozumět, a měl radost z toho,

00:23:38že tady existuje řeč.

00:23:40Aby měl radost z toho, že hlas je něco víc, než že vydává zvuky.

00:23:47A aby zároveň věděl, že stačí ten pohyb palcem

00:23:51a může to být něco pro celé tělo a je to vidět víc

00:23:55a má to větší váhu, než když bude tajtrlíkovat půl hodiny.

00:24:01A toto jsou věci ne dost známé.

00:24:06To jsou skrytosti, které je potřeba znovu objevit.

00:24:11Nemáte pocit, že lidi, které učíte, se to stejně musí znova ...

00:24:19Jako je to v životě, když řeknete: "Nežeňte se, brzo se rozvedete."

00:24:25A on se nakonec stejně ožení ve dvaceti a rozvede se ve třiceti.

00:24:29Jestli to není to, že jim to říkáte a oni vás stejně neslyší.

00:24:34Koukněte, mnohdy to tak je, samozřejmě.

00:24:37A i když to tak pochopí, stejně to budou muset objevit sami.

00:24:42Ale výhoda je to, že aspoň vědí, že je co objevovat.

00:24:46Ti, kteří slyší a studují, kteří chápou.

00:24:51Jsou tam samozřejmě i ti, kteří poslouchají a neslyší.

00:24:55Ale co s tím chcete dělat?

00:24:58My jsme tady jednoho vašeho žáka měli v jednom pořadu.

00:25:02Jardu Duška. To je váš žák.

00:25:04A když ho slyším povídat jeho teorii o divadle, slyším vaše slova.

00:25:10Ale Jaroslav Dušek je žák, kterého k tomu nikdo nikdy nenutil.

00:25:16A ten se taky se mnou nesetkával ve škole, ale v terénu.

00:25:22A mám pár takových žáků, kteří jsou spíše partneři než žáci.

00:25:30Ale to je radost s nimi studovat. To je ta inspirace, víte.

00:25:37To je, kdy máte možnost v tom mladším šanci si ozřejmit,

00:25:43že to, na čem pracujeme, má smysl.

00:25:48Já vám teď zazpívám na okraj našeho pořadu písničku.

00:26:24Než se zjeví v těžký kápi Noc, to zvíře samý drápy

00:26:30Povídej mi, co tě trápí Povídej mi, co tě trápí

00:26:37Povídej mi, co tě trápí Povídej mi, co tě trápí

00:26:43Povídej mi, co tě trápí

00:26:49Poslouchám, poslouchám

00:26:55Poslouchám, poslouchám

00:27:15Dřív, než se tě zmocní vesmír Černý z nebe klidně snes mi

00:27:21Povídej mi, co se nesmí Povídej mi, co se nesmí

00:27:27Povídej mi, co se nesmí Povídej mi, co se nesmí

00:27:33Povídej mi, co se nesmí

00:27:39Poslouchám, poslouchám

00:27:46Svěř mi všechno bezútěšný

00:27:52Krutý, marný, hloupý, směšný

00:27:59Svěř mi všechno bezútěšný Tajný, temný, neznámý

00:28:05Krutý, marný, hloupý, směšný Dokud nás noc nezmámí

00:28:42Nakreslíme kolem sebe Magickej kruh bílou křídou

00:28:48Když se chytneš mě, já tebe Tak si pro nás těžko přijdou

00:28:54Hadi, brouci, netopýři Můry, duchové a štíři

00:29:00Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:06Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:12Jen mi řekni, co tě tíží Jen mi řekni, co tě tíží

00:29:18Poslouchám, poslouchám

00:29:24Poslouchám, poslouchám

00:29:31Vy jste v životě spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi.

00:29:36Např. s Jiřím Suchým, Václavem Havlem, atd.

00:29:38Nelitujete toho, že jste se rozešli?

00:29:41Ne, myslím, že všechno má svůj čas a že lidé si v určitém čase jsou.

00:29:49Když už si pak nejsou, tak by museli jeden na druhého vykonávat nátlak

00:29:55a svoboda by byla pryč.

00:29:57Máte pravdu, mí spolupracovníci byli daleko podstatnější,

00:30:02než jsem si v tu chvíli uvědomoval.

00:30:05Zároveň vím, jaké je velké štěstí mít dobrého partnera

00:30:11a spolupracovníka a to všechno, co jsem dělal, bylo vždy s někým.

00:30:17Já jsem sám dost těžko existoval.

00:30:22Ale ať už to byl Emánek Flinta, Pavel Bošek, Oťas Roubínek

00:30:27v blahé paměti. Všichni tihleti bohužel v blahé paměti.

00:30:31Nebo Vlasta Špicnerová, Barbora Hasková, dcera Markéta,

00:30:35Leoš Suchařípa, Přemysl Rut.

00:30:37To je vždy tak ohromné setkání s jistým životním potenciálem,

00:30:42s jistou možností.

00:30:44A zároveň člověk má možnost si díky tomu být trochu sám sebou.

00:30:51Nelituji, že jsem se rozešel, protože nelituji,

00:30:57že jsem spolupracoval.

00:30:59My jsme se nikdy nerozešli ve zlém.

00:31:02My jsme se rozešli proto, že to organicky skončilo,

00:31:07pokud to nepřervala smrt. Ale co tam můžeme?

00:31:11Je něco, čeho litujete v životě, co jste neudělal?

00:31:14Je, jistě. Lituji, že jsem se třeba nenaučil dobře jiným jazykům.

00:31:25Lituji. Protože jsem skutečně o to méně člověkem.

00:31:29Lituji všech leností, které byly, všech povrchoností.

00:31:36A nebylo jich málo.

00:31:38Lituji toho, že si myslím, že to je marnost.

00:31:45A každá marnost mě irituje, přivádí mě z míry.

00:31:52Ale ne že bych nad tím byl lítostivý.

00:31:57To ne, na to nemám dost času litovat se nebo být lítostivý v tomto směru.

00:32:07Ale víte, říkám si, kéž bych ještě mohl stačit.

00:32:14U toho, o čem vím, že bych to ještě udělat měl.

00:32:17Kéž by pánbůh dal a já na to měl tu sílu a chuť do toho.

00:32:24Protože něco plnit jen z povinnosti je také něco,

00:32:29čeho by měl člověk litovat, co je marnost.

00:32:32Ale dělat to s chutí a vědět, že to má zároveň ten přesah,

00:32:39hmmm, báječné.

00:32:42A máte pocit, že toho víte více než před 20 lety?

00:32:45Já nikdy nevím, co vím.

00:32:48A jestli bych to měl měřit kvantitativně,

00:32:52pak mám větší zkušenost.

00:32:55Ale nevím, co jsem schopen z té zkušenosti reflektovat

00:32:59a uvědomit si.

00:33:03Někdy si uvědomuji, že neustále dělám stejné blbosti. Nepoučitelný.

00:33:11Možná už je to takový zvyk, že už bez toho nemůžu být.

00:33:18Ale nezáleží o tom vědět, ale co s tím udělat.

00:33:24Kam to vést. Jak se s tím vypořádat.

00:33:31Jak říkal Radok: "Jó, není o to, mít nápad, ale zbavit se ho!"

00:33:38Máte nějaké životní krédo nebo něco takového, co byste chtěl sdělit?

00:33:44Diváci na nás koukají a vy byste mohl něco takového říct.

00:33:49Nevím, jestli je to krédo, ale vždy znovu si připomínám

00:33:53a uvědomuji si to, jak je řečeno v evangeliu:

00:33:59"Radujte se, opět pravím vám, radujte se."

00:34:04Není to vůbec nic samozřejmého, radovat se.

00:34:07Je to něco, k čemu musí člověk dospět a čemu musí pomoct.

00:34:12Proto je to opakované.

00:34:14Proto je to dvakrát - "opět pravím vám, radujte se".

00:34:18Kudy a jak do krajiny snů.

00:34:21Do krajiny snů obvykle cestujeme dopravním prostředkem zvaným lože,

00:34:26nejrozšířenější typ je postel.

00:34:30Postele, byť bývají často úzké, jsou nejrozšířenější.

00:34:35Do postele zalehneme a v momentě, kdy přes sebe přetáhneme pokrývku,

00:34:40postel nastartujeme.

00:34:42Když se zahřejeme na příslušnou teplotu,

00:34:45už si to plujeme do Hajan-Kutí.

00:34:50Hajany-Kutě jsou první větší důležitou křižovatkou

00:34:54na cestě do krajiny snů.

00:34:56Využijeme této chvíle a zhlédneme hajano-kuťovské pamětihodnosti.

00:35:01Uprostřed náměstí se tyčí pomník věnovaný vynálezci postele.

00:35:07Vynálezce postele v nadvynalézovské velikosti

00:35:11spočívá v posteli nadpostelové velikosti

00:35:14přikryt duchnou v nadduchnové velikosti.

00:35:18Ovšem tak, že je zcela pod duchnou schován, takže nikdo neví,

00:35:23kdo vynálezce postele je a jak vypadá.

00:35:27Jen zpod duchny směrem k radnici trčí jeho chodidlo

00:35:31v nadchodidlové velikosti.

00:35:34Naproti hajanokuťovské radnici je slavná hajanokuťovská zaspavárna,

00:35:40která má v průčelí hajanokuťovské heslo "Spěme dál".

00:35:45V prvním patře hajanokuťovské zastavárny je světoznámá galerie

00:35:50portrétů těch, kteří se nejvíce zasloužili o to, aby lidstvo spalo.

00:35:56Vedle portrétů chův, hypnotizérů, vynálezců barbiturátů

00:36:02jsou tam i portréty jiných významných osobností.

00:36:06Ale my musíme nyní spět dál z Hajan-Kutí směrem na Dřímánky.

00:36:11Ovšem držíme se zásadně cesty hlavní.

00:36:15Kdybychom odbočili vlevo, dostaneme se velmi záhy

00:36:20do Vzbuzan, Bdělce a Vstávalovic.

00:36:23Směrem vpravo, byť by to leckomu mohlo připadat jako nadjížďka,

00:36:29doplahočíme se do strašného zapadákova Převalovan nad Nespávkou.

00:36:39Nuže, spějeme dál, spějeme dál, spějeme dál k zavřiočkovským lesům.

00:36:45A jak praví průvodce,

00:36:48u zavřiočkovských lesů potom míjíme obce Chrupka a Chrupáně,

00:36:56z Chrupání můžeme hlavní cestou přímo do Limbu

00:37:00nebo cestou vyhlídkovou přes vrch Dadák ke zřícenině hradu Chrápec,

00:37:09sídlu někdejšího to dřímavého rytíře Herberta Chrápa z Pilořezí a Chrčan.

00:37:16Odtud potom po hlavní značce na Dudkovské Spáče a Limb.

00:37:23Někdy se říká také Lázně Limb nebo Kúpele Limb.

00:37:28Tak ovšem cestujeme jen v těch případech,

00:37:31že cestujeme dopravním prostředkem.

00:37:34Když na nás přijde cestování jinde, třeba na koncertě, v divadle,

00:37:38ve škole nebo u TV, potom se ubíráme cestami vedlejšími.

00:37:46Nejčastěji přes Špačkotluky a Šlofíkovice,

00:37:51přes Dalsidvacetice na Dáchnov, Klimbáň, Dřímánky

00:37:56a odtud už pak do Limbu.

00:37:59Je to Dřímánské předměstí, které je trochu průmyslovější.

00:38:04A tam kolem Limbu všude do krajiny snů,

00:38:09kde můžeme potkat sny Libuši, doktora Pusinka, Ťupínka

00:38:18i malého Halenáče.

00:38:20A s nimi potom ještě dál do těch nejkrásnějších míst

00:38:28a k nejkrásnějším příběhům krajiny snů. Takže tudy na to.

00:38:36Tři, čtyři.

00:38:38Mluvil jsem včera s červotočem, jenže už dneska nevím, o čem.

00:38:45A taky ani nevím proč. A byl to vůbec červotoč?

00:39:03Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize 2010