S oslavenkyní, filmovou režisérkou Drahomírou Vihanovou – o kočkách a o životě (1995). Kamera A. Daňhel. Režie J. Hádková
00:00:02 ZPĚV.
00:00:07 V mým příštím životě, co ale když budu myš,
00:00:13 to by byl kříž,
00:00:15 no to by byla krize.
00:00:22 Být myší a žrát suchou vánočku to by byl život pro kočku.
00:00:28 Tento program je věnován všem kočkám,
00:00:32 které se dívají na televizi.
00:00:34 ZPĚV. V mým příštím životě, v mým příštím životě,
00:00:41 v mým příštím životě...
00:00:46 Já vím, že "akce".
00:00:49 Ale kvůli tomu se nepředřu, že mám puštěné kamery.
00:00:53 Můžu k tomu něco?
00:00:56 V dokumentu se "akce" neříká, protože akce je furt.
00:01:05 Kdyby někdo najednou zařval "akce", tak co by si ty lidi mysleli?
00:01:11 Já protože jsem dělala převážně dokumenty,
00:01:14 tak jsem si to slovo "akce" odvykla říkat.
00:01:18 Při prvním natáčecím dnu celovečerního filmu
00:01:22 s maďarským režisérem Čerhalmym
00:01:24 všichni zase čekali až řeknu akce. Ale já nic.
00:01:28 Já čekala až ten kameraman sám od sebe jako vždycky
00:01:32 zapne tu kameru, stejně jako v tom dokumentu.
00:01:36 A ten maďarský režisér,
00:01:39 se kterým jsem komunikovala jen přes tlumočníka
00:01:43 se na mě obrátil a maďarsky na mě zakřičel "Akce".
00:01:51 Tak jsem od té doby pokaždé řvala "Akce".
00:02:01 Jak jsme teď řekli "akce", tak všechno je jinak, že jo?
00:02:06 Vy jste studovala původně klavír.
00:02:09 Proč vy jste vlastně od klavíru přešla k jiným uměním?
00:02:14 Já jsem nebyla typ, která se posadí ke klavíru a hned začne hrát.
00:02:20 Já jsem musela velice pečlivě cvičit, taky 10 hodin denně.
00:02:25 Co jsem nacvičila pak bylo docela dobré,
00:02:29 ale ty mantinely kam až můžu byly velmi omezené.
00:02:35 Já jsem se například utkala s Lisztem a prohrála jsem.
00:02:41 Ale nechtěla jsem to přiznat a jenom tou pílí,
00:02:45 kterou jsem tomu věnovala,
00:02:47 se mi podařilo tu konzervatoř absolvovat.
00:02:51 Chtěla jsem jít původně na akademii.
00:02:54 Ale pak mi to můj profesor řekl na plné pecky,
00:02:58 že to na akademii není.
00:03:04 Já jsem absolvovala Schumannovým klavírním koncertem.
00:03:10 A když jsem kousek toho Schumanna profesorovi zahrála, tak mi řekl,
00:03:16 abych šla dělat něco jiného, nejlépe abych šla vařit polévky.
00:03:27 Máte pocit, že se to má takhle nemilosrdně člověku říkat?
00:03:36 Aby třeba tohle nedělal a šel dělat úplně něco jiného?
00:03:43 Jestliže ten člověk si na tom staví svůj smysl,
00:03:52 tak je dobré, když mu to někdo řekne naplno.
00:03:59 Máte ve filmu stejné omezení jako když jste hrála na to piáno?
00:04:12 U toho klavíru bohužel to omezení spočívalo ve mně.
00:04:19 V mých dispozicích, v mém talentu.
00:04:23 Ale bohužel u toho filmu mám pocit daleko většího omezení.
00:04:33 Ale a tím hůř s tím pocitem, že to nezávisí na mně.
00:04:39 Takže já si pořád myslím, že mi to někdo kazí.
00:04:46 Jenomže ten film je zatracená záležitost,
00:04:51 ten film se nedá udělat v jednom člověku.
00:04:56 Já jsem naprostý individualista a jsem poněkud nekomunikativní,
00:05:05 dost zalézám doma
00:05:08 a vždycky jsem chtěla si zodpovídat jenom za zase.
00:05:14 A to bohužel mi film nepřinesl.
00:05:17 Já mám neustálý pocit neuspokojení,
00:05:20 protože to závisí na spoustě lidech.
00:05:23 Je nějaký rozdíl v práci na dokumentárním a hraném filmu?
00:05:28 Obrovský. To je úplně něco jiného.
00:05:33 Je to film, jsou to pohyblivé obrázky.
00:05:36 Ale ten způsob práce je úplně jiný.
00:05:39 V dokumentu máte větší pocit svobody nebo těch omezení je méně?
00:05:48 V tom dokumentu se k tomu, že to závisí na vícero lidech,
00:05:53 se ještě připojuje ten katastrofální komponent,
00:06:00 kterému se říká náhoda nebo šťastná shoda okolností.
00:06:04 A to mě deprimovalo strašným způsobem.
00:06:08 Tam je to skutečně věc náhody.
00:06:11 Já jsem dělala dokumenty jenom s lidmi.
00:06:15 Vždycky jsem měla jen lidi před kamerou.
00:06:18 Tam strašně záleží na tom, jakou bude mít ten člověk náladu,
00:06:23 jestli bude mít chuť.
00:06:25 Vím naprosto bezpečně, že už mi nikdy neřekne to,
00:06:29 co mi řekl kdysi spontánně v nějakém okamžiku nebo situaci.
00:06:34 Jestli ho náhodou nebude bolet břicho,
00:06:38 jestli kameraman bude natolik pohotový,
00:06:41 aby stačil všechno zachytit. To mě strašně deprimovalo.
00:06:46 Ta šťastná náhoda tam hraje velkou roli.
00:06:58 Fuj!
00:07:06 Může ta skutečnost dopadnout někdy lepší
00:07:09 než byla původně ta představa?
00:07:13 Možná je někdo takový šťastlivec, že mu to dopadne lepší. Já nevím.
00:07:20 Vy se věnujete hodně přípravě natáčení.
00:07:24 Říkáte, že to je pro vás peklo, že ten dokument je těžký.
00:07:32 Že je tam spousta náhod.
00:07:34 Ale vy pro to děláte maximum, aby to nebylo. Vy s těmi lidmi žijete.
00:07:40 To je pravda.
00:07:43 Ale já jsem to dělala ani ne s ohledem tolik na tu realizaci,
00:07:53 ale s ohledem na navázání jistého vztahu s těmi lidmi.
00:08:02 Abych je nedostávala do pozice,
00:08:07 že oni mi tam před tou kamerou mají jenom něco ukázat.
00:08:14 Já jsem chtěla vytvořit takový důvěrný vztah.
00:08:22 Ne že je využívám, ale že k nim přicházím s otevřeným srdcem
00:08:30 a čekám na to, že mohou být opravdoví.
00:08:33 -Proto jsem to takhle připravovala.
-Aby vám důvěřovali.
00:08:38 Je to asi otázka navodit pocit vzájemné důvěry.
00:08:43 Zbourat takovou tu hradbu, kterou ti lidé obvykle mají.
00:08:52 Hyjé.
00:08:55 Hot.
00:09:16 Když jste točila ten film o dřevorubci,
00:09:20 to jste s ním žila v tom lese?
00:09:24 To bylo jednoduché,
00:09:26 protože ten Franta Kříž byl z Deštného v Orlických horách
00:09:31 a já tam mám chalupu, takže my jsme se znali už dřív.
00:09:35 A já jsem s ním ráno odjela a trávila jsem tam s ním celý den.
00:09:41 Pak jsme pokračovali v hospodě, on poměrně rád pil.
00:09:46 To bylo vlastně takové soužití s tím Frantou.
00:09:51 Bylo to pro mě takové hořké, když v tom úvodu filmu bylo řečeno,
00:09:57 že ten člověk už nežije a ta krajina už neexistuje
00:10:02 a ten svět už není.
00:10:04 Bohužel ten kůň Alan umřel asi za pět dní po natáčení
00:10:12 a za 2 měsíce potom skutečně umřel na infarkt ten Franta Kříž.
00:10:21 A ta krajina, kde jsme to v roce 77 točili,
00:10:28 tam je dnes naprostá holina.
00:10:33 Tam už by Franta s tím Alanem neměl co dělat.
00:10:41 V názvu filmu o Evě Olmerové máte přítelkyně Eva.
00:10:45 Myslíte si, že je vůbec možné přátelství mezi dvěma ženami?
00:10:51 Mám tu zkušenost, že jsou to vždycky konkurenční vztahy.
00:10:55 -Konkurenční?
-Ano.
00:10:59 -Jako ve smyslu k chlapům?
-Třeba.
00:11:03 ZPÍVÁ ANGLICKY.
00:11:13 Já jsem to brala tak, že je to člověk emocionální
00:11:18 a že je to člověk, který má duši velice dobrou.
00:11:27 Někdy mě překvapila věcmi tak krásnými, že jsem žasla.
00:11:33 Že bych to nečekala ani od nejbližšího člověka.
00:11:37 Nejenom myšlením, výrazem nebo řečí, ale i skutkem.
00:11:43 Bohužel ale někdy tady jsem se v tom vůbec nevyznala.
00:11:48 Jak někdo může někdo říct o člověku něco takového,
00:11:52 když vůbec toho člověka nezná.
00:11:54 Pro mě ona vychází z toho filmu moc hezky jako člověk.
00:12:00 Ten osud je prostě složitý a ona má dar úžasně krásného zpěvu.
00:12:06 Takové životní přesvědčivosti a z toho filmu to vyplývá.
00:12:11 To bylo mým cílem tohleto vyjádřit.
00:12:17 Já jsem vždycky říkala, že je to o výšinách a pádech
00:12:22 a ty výšiny jsou proto tak nahoře, protože jsou taky ty propady.
00:12:30 Protože když se to jen tak šmrdolí, tak to není ono.
00:12:35 Ono to nesmrdí, nevoní, nikoho to neurazí, nikoho to nepotěší,
00:12:40 ale není to nic. A u té Evy to tak bylo.
00:12:44 Kdyby nebyly ty pády, tak by asi nebyly ty výšiny.
00:12:49 A chtěla jsem to tam ukázat.
00:12:52 Asi jste jeden z mála, který tohleto říká.
00:12:56 Protože co já jsem dostala kritických dopisů od diváků
00:13:01 a co jsem nakonec měla i za problémy s Evou,
00:13:07 po uvedení filmu v televizi, ne v kině Praha,
00:13:11 to bylo katastrofální.
00:13:17 Nezdá se ti, Evo, že ti ten život někdo krade?
00:13:21 Život se ukrádá, ale nelze na nikoho něco svádět.
00:13:27 Mě to tu nebaví na tom světě.
00:13:31 V podstatě jsem si ten život ukradla sama.
00:13:36 Chci mít kytky a muziku.
00:13:44 Muzika je pro mě kus života.
00:13:47 To je prima.
00:13:53 Je to smutek, úleva, radost.
00:13:57 To jsem já.
00:13:59 ZPÍVÁ ANGLICKY.
00:14:19 Ten film o Evě Olmerové jsem pouštěl svému synovi.
00:14:24 On se na to nedíval jako že se dívá na Olmerovou, kterou znal,
00:14:29 ale fascinoval ho ten osud a ta energie,
00:14:33 která v ní je na jedné straně a ta odevzdanost na té druhé straně.
00:14:38 Že tam už končí ty kritické pohledy veřejnosti,
00:14:42 tam už přichází to, co skutečně zůstává.
00:14:46 To je v prvním případě film o lese,
00:14:49 v druhém případě film o zpěvačce, která už není.
00:14:53 A co přátelství mezi mužem a ženou. Myslíte si, že je možné?
00:15:05 Já si myslím jak kdy a v jakém věku.
00:15:08 Já se musím přiznat, že se to u mě s těmi mužskými
00:15:16 vždycky smeklo do jiné polohy než do toho přátelství.
00:15:21 Ale od jisté doby ale jenom. Ale je to daleko těžší.
00:15:27 V mladším věku je asi potřeba mít vyřešené ty milostné věci.
00:15:33 -Aby mohl člověk s tím druhým kamarádit. -Jo.
00:15:38 Ale já už jsem to přátelství odsunula
00:15:45 a přesunula jsem ho na ty kocoury.
00:15:54 Vím, že je to trochu patologický, ale zatím nám to vychází.
00:16:02 -Kocouři jsou velice čistotní.
-Taky nekoukají na televizi.
00:16:07 Na televizi koukají s velkým zájmem.
00:16:10 Dokonce, když mě to nezajímá, tak je to zajímá.
00:16:14 Na co se dívají?
00:16:16 Mají rádi, když je to hodně hlučné, jako ruchově zajímavé.
00:16:24 Mají rádi hard rock, klipy.
00:16:31 Když tam neustále něco bliká, vybuchuje, tak to je baví.
00:16:38 Specielně Mars. Ten je opravdu vizuálně vnímavý kocour.
00:16:45 Čím je nižší inteligence... oni za to nemůžou,
00:16:48 tím více se lidé dívají na to, co hodně bliká a bouchá.
00:16:53 A ve filmu Pevnost je kočka spíš symbolické zvíře.
00:16:58 Já nevím, jestli je symbolické, ale kočka je tam jediný tvor,
00:17:03 s kým ten člověk může komunikovat. A dost je takovou kotvou.
00:17:19 A také proto jak nejvíc ho ranit je smrt té kočky.
00:17:25 Pevnost není film jen o minulosti, i když si to část lidí myslí.
00:17:32 Tak se o tom také mluvilo.
00:17:34 Ale já to také necítím jako že je to film o minulosti.
00:17:39 Já mám pocit, že ten hlavní hrdina mluví jako za mě,
00:17:43 za mě jako za člověka, který žije ve společnosti.
00:17:49 Já pořád říkám, že to není film o minulosti.
00:17:52 Ale my jsme nějak tím bolševikem tak poznamenáni,
00:17:57 že abychom smyli svoje viny,
00:17:59 tak neustále všechno svádíme na toho bolševika.
00:18:03 Já jsem to brala jako svůj subjektivní můj osobní pocit.
00:18:10 Ale není asi zas tak výjimečný,
00:18:15 protože zřejmě je to pocit i toho hrdiny Ďuriho.
00:18:20 Jako existencionální problém jednotlivce, který je trochu jiný,
00:18:26 v naprosto zvráceném světě.
00:18:29 Kde prostě ta jeho existence není moc možná.
00:18:33 Je to úzkost té existence. Taky hledání té kotvy.
00:18:37 Ten hrdina hledá ty kotvy uvnitř, protože je zatím nemá.
00:18:43 Proč říkáte tomu hlavnímu hrdinovi jménem toho hlavního herce?
00:18:48 Proč mu neříkáte Ewald?
00:18:51 Protože ten hlavní hrdina Ewald a ten Ďurij
00:18:57 splynuli absolutně v jedno.
00:19:00 Protože on když to četl říkal, není co hrát, to jsem úplně já.
00:19:05 A já jsem si teď uvědomila,
00:19:08 že jak jsem tam tehdy zůstala sama bez té maminky
00:19:12 a z toho karlínského bytu jsem si udělala maringotku,
00:19:16 tak jsem vlastně zjistila, že jsem taky Ewald
00:19:20 a že tam v tom bytě komunikuji taky s těmi kočkami.
00:19:24 To je takový zvláštní pocit.
00:19:27 Proto mu říkám vždycky Ďurij a myslím na Ewalda
00:19:31 a když myslím na Ewalda, tak myslím na Ďuriho.
00:19:35 Ale dneska už se nezlobíte, že?
00:19:38 Někdy mám vztek na sebe. Viděl bych to všechno absolutně jinak.
00:19:44 Absolutně? Jak?
00:19:46 Celý život jsem dělal něco jiného než chci. Než co bych měl dělat.
00:19:54 Víte, já jsem tady proto, abych se modlil a sloužil.
00:20:06 -A já?
-Abyste věřil.
00:20:11 To ale asi není to, co vy hledáte, že?
00:20:22 Já jsem to strašně milovala. Já jsem netočila moc filmů,
00:20:27 já jsem natočila vždycky 1 film za rok.
00:20:30 Ale já jsem ho dlouho připravovala, já jsem tím filmem žila.
00:20:35 V podstatě můj život byl film.
00:20:37 Takže když jsem jeden film dokončovala ve střižně,
00:20:42 už jsem připravovala další, takže se to tak nabalovalo.
00:20:46 Prostě průběžně jsem žila s filmem.
00:20:49 Od té doby co jsem dodělala ten celovečerní film
00:20:53 a jak jsem pochovala tu maminku,
00:20:57 tak najednou jakoby se objevila taková podivná hradba
00:21:01 a já vůbec nemám ani touhu, ani energii, dokonce ani myšlenku,
00:21:08 že bych měla točit. Třeba to přijde, nevím.
00:21:12 Třeba je to důsledek toho, že ten celovečerák
00:21:16 byl pro mě příliš osobní a příliš vyčerpávající.
00:21:34 Blázni!
00:21:37 Nenávidím vás!
00:21:51 Jaký je to pocit, když váš první hraný film byl zavřený v trezoru?
00:21:56 Co to pro vás znamenalo?
00:21:58 Mně to v první chvíli nepřipadlo tak hrozný,
00:22:03 protože jsem nedovedla odhadnout ty důsledky.
00:22:08 Ale v podstatě je to tak, jako když spadnete do vody a neumíte plavat.
00:22:14 Nebo když skáčete do vody a spadnete přímo na břicho.
00:22:19 -Místo toho, že byste tam zajel.
-Já nic jiného neznám.
00:22:23 Tak tenhle pocit to je.
00:22:26 A mně se dokonce zdálo, že se z té vody ani nevynořím.
00:22:34 -Pusť mě. -Musíš vypít to kafe.
-Na to ti kašlu.
00:22:39 -Už jsi zase vlezlá.
-Ne, ne! Počkej!
00:22:42 Ty jednou zcvokatíš z těch tvých pitomých nápadů.
00:22:46 Jsi sama a to ti leze na mozek. Ty jednou zblbneš.
00:22:50 Pořád se na tebe šklebí stejný kredenc,
00:22:54 -stejné zdi, stejné zrcadlo. A ty se bojíš. -To není pravda.
00:22:59 -Ale já nejsem ten, který ti od toho pomůže. -Arnošte!
00:23:05 Mě na tom hlavně zajímá ta věc, že člověk udělá nějaké dílo,
00:23:10 do kterého vloží moc energie a svých představ
00:23:14 a pak se to nesmí dostat ven. Když člověk měl knížku,
00:23:18 tak ji mohl třeba opsat na stroji a dát ji někomu přečíst,
00:23:23 ale když někdo měl film, tak tehdy nebylo možné,
00:23:27 aby si člověk mohl jen tak rozmnožit film.
00:23:31 Jaký je to pocit mít to dílo někde zavřené a nic?
00:23:37 Není to příjemný pocit, nedovedu to jinak říct.
00:23:41 Já jsem to odstonala, byla jsem dlouho v dost podivném stavu.
00:23:48 Ale co se dá dělat?
00:24:13 ZPÍVÁ. Sen o žebříku, hlína, mraky, tisíce příček ze dřeva,
00:24:23 zrak zahlédne i míjející ptáky, když prodlévá.
00:24:39 A žebřík dál se k výšce přímí a nohy dále stoupají,
00:24:48 krajina větru, mrazu, zimy a touha po ráji.
00:25:08 Čím výše jdou tím tíž se dýchá,
00:25:12 vzduch řídne, nitro oněmí,
00:25:17 jen mraky, slzy, údy, břicha,
00:25:20 v nebi jak na zemi.
00:25:35 Střemhlavý pád a probuzení a nový žebřík začíná,
00:25:44 zvolna se v dálce mraky mění,
00:25:49 pozemská krajina.
00:26:11 Myslíte si, že kdybyste neměla takovou povahu,
00:26:15 tak byste mohla dělat tu práci, kterou jste dělala?
00:26:19 Že to patří k umělci, taková zahleděnost do sebe? Sobectví.
00:26:24 To nevím, ale je fakt, že jsem pod dojmem toho dělala.
00:26:33 Možná, že jsem se vlastně celý život mýlila.
00:26:37 Moje maminka nikdy nechtěla, abych dělala film.
00:26:41 A když zemřela, tak o tom všem teprve teď přemýšlím.
00:26:46 Jestli jsem opravdu dělala dobře.
00:26:49 Protože teď nemám ani rodinu, ani manžela, mám jen ty kocoury.
00:26:55 Takže já jsem skutečně byla soustředěná jen na sebe
00:26:59 a na tu svoji práci.
00:27:01 A jestli jsem nezůstala mamince něco dlužna.
00:27:06 Člověk má mít asi víc pokory a není to dobrý.
00:27:10 Je to vzpoura a málo jsem počítala s tím, že je mi to dáno shora
00:27:15 a že s tím mám lépe zacházet než takto, sobecky.
00:27:19 Myslím, že jsem mamince ublížila.
00:27:22 Teď mi to mrzí, ale už se to nedá vrátit.
00:27:25 Když teď o tom přemýšlím, tak si myslím, že to nebylo správný.
00:27:30 Proč se vám říká Vlaďko když se jmenujete Drahomíra?
00:27:36 Moje maminka se s mým otcem rozvedla, když mi bylo 9 měsíců.
00:27:43 Od té doby mám od maminky zafixováno,
00:27:47 že chlapi stojí za houby a že ženskou nepochopí.
00:27:51 Můj otec vášnivě hrál amatérsky divadlo
00:27:54 a maminka pro to neměla pochopení.
00:27:58 Protože on si jí nevšímal, tak maminka sbalila kufry
00:28:02 a s devítiměsíčním dítětem odjela domů a rozvedla se.
00:28:07 Proto já jsem ve vztahu k mužským tímhle trochu poznamenaná.
00:28:12 Takže já od začátku slyšela, že otec nebyl dobrej.
00:28:17 I když já jsem za ním pak jezdila a byl fantastickej.
00:28:21 Ale to nevadí. A on se jmenoval Vladimír.
00:28:25 A to je tak trochu nostalgie.
00:28:27 A maminka přece jenom věděla, že neměla tak úplnou pravdu.
00:28:32 Že ten otec je tak špatný.
00:28:35 A tak se mi asi tak od tří let začalo říkat Vlaďko po otci.
00:28:40 Aby maminka trochu smyla svoje viny.
00:28:44 Maminka trochu inklinovala k tomu smývat svoje viny.
00:28:49 A aby smyla tuhletu vinu, tak mi začala říkat Vlaďko.
00:28:54 Takže přátelé mi říkají Vlaďko, ostatní lidi mi říkají Drahomíro.
00:28:59 -Ale přátelé to vědí.
-Můžu vám říkat Vlaďko?
00:29:03 -To víte, že jo. -Děkuju.
-Od vás to bude pro mě pocta.
00:29:09 Čím byste chtěla být v příštím životě?
00:29:13 Kočkou.
00:29:15 Kočkou u nějaký takový ženský jako jsem já.
00:29:22 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
00:29:38 Myslíte, že film jako umění má budoucnost?
00:29:41 Já věřím ve film jako v krásu,
00:29:44 a proto se domnívám, že budoucnost má.
00:29:48 Prostě nechci popřít, že by krása neměla budoucnost.
