Skupinka mužů uspořádá dekadentní hostinu, na níž se hodlá ujíst k smrti. Italsko-francouzský film uvádíme u příležitosti 90. narozenin Michela Piccoliho (1973). Hrají: M. Piccoli, M. Mastroianni, U. Tognazzi, P. Noiret a další. Režie Marco Ferreri (Ve francouzském znění s titulky)

Italský režisér Marco Ferreri se svou režijní, scenáristickou a hereckou prací zapsal do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi muži a ženami v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech, vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly v době svého vzniku ostré reakce. Velká žranice (1973) je jeho nejproslulejším filmem a zřejmě nejlepší ukázkou jeho kontroverzní, osobně zaujaté tvorby.

Čtyři nejlepší přátelé – pilot Marcello (Mastroianni), šéfkuchař Ugo (Tognazzi), televizní pracovník Michel (Piccoli) a soudce Philippe (Noiret) – se společně vydávají na prodloužený víkend, který má být jejich posledním. Ve starém domě na okraji Paříže se přátelé začínají oddávat zatvrzelé, divoké a sebezničující žranici. Přidá se k nim místní učitelka Andréa, přítulná žena obdařená štědrými tělesnými proporcemi. Události rychle kulminují… Podle Ferreriho je film křivým zrcadlem, nastaveným moderní konzumní společnosti, dle jeho kritiků jen samoúčelnou provokací a oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti, zatímco jiní ho označují za apokalyptickou vizi konce „přežraného“ lidstva.

Napište nám