Lásku ztratíte, když přestanete doufat. Bob Hoskins a Elaine Cassidyová v kanadsko-britském psychologickém thrilleru (1999). Dále hrají: A. Khanjianová, P. McDonald, G. McSorley a další. Scénář a režie Atom Egoyan

Feliciina cesta, poslední snímek z roku 1999, jímž uzavíráme v Nočním Filmovém klubu malou kolekci filmů významného kanadského režiséra Atoma Egoyana, se od jeho předchozích liší především tím, že jej natočil v Evropě. Tato změna byla dána samozřejmě už samotnou předlohou. Ačkoliv Egoyan neměl v úmyslu natočit po své světově úspěšné adaptaci Sladké zítřky znovu literární adaptaci, přiznává sám, že román irského spisovatele Williama Trevora Feliciina cesta jej natolik uchvátil, že po dočtení poslední stránky věděl určitě, že tento film natočí. Znamenalo to samozřejmě přenést místo natáčení do původního místa děje. Příběh irské dívky, která se navzdory rodině a všem vydává nazdařbůh přes Irské moře na britské území, aby se pokusila najít britského vojáka, do něhož se zamilovala, který jí slíbil věčnou lásku a s nímž čeká dítě, se prostě musel odehrávat v Anglii. S tím souvisí i jiné obsazení rolí. Z Egoyanových oblíbených herců tu hraje pouze jeho žena Arsinée Khanjianová (která nechybí v žádném Egoyanově filmu). Hlavní role tentokrát svěřil ostrovním hercům – Bobu Hoskinsovi, o jehož kreaci staršího manažera stravovací firmy s poněkud podivnými sklony, který nabídne Felicii svou pomoc, se kritici vyjadřují jen v superlativech, a okouzlující mladé irské herečce Elaine Cassidyové v roli křehké, ale houževnaté Felicie. Filmový vztah těchto dvou opuštěných a svým způsobem vyloučených bytostí z normálního života graduje k až překvapivě hororové pointě díky hereckému koncertu obou. V porovnání s Egoyanovými ranými snímky je Feliciina cesta daleko ukázněnější formou, je spořádaně odvyprávěným příběhem, ale právě v této ukázněnosti se naplno projevuje, že Egoyan je suverénní režisér nejen s dokonale zvládnutým řemeslem, ale i s velkou imaginací a filosofickým zázemím. Téma odcizenosti a bizarnosti vnitřního světa každého člověka na tomto světě je však jeho věčným tématem.

Kameramanem filmu je opět Paul Sarossy, který byl tentokrát za svůj výkon oceněn nejen výroční kanadskou cenou Genie, ale i Cenou za kameru na MFF ve Valladolidu. Ceny Genie připadly i Bobu Hoskinsovi za herecký výkon v hlavní roli, Atomu Egoyanovi za adaptovaný scénář a Mychaelovi Dannovi za hudbu.

Napište nám