Tři animované pohádky Jana Wericha pro chytré děti a dospělé: Jak na Šumavě obři vyhynuli, O kloboučku s pérkem sojčím a Rozum a Štěstí (2011). Režie: K. Dufková, V. Pospíšilová a D. Súkup
00:00:55 Štáb našeho filmového týdeníku se rozhodl vypravit
00:00:58 za neobvyklým přírodním úkazem,
00:01:00 který ukrývají naše velebné šumavské hvozdy.
00:01:05 Právě dokončili poslední přípravné fáze.
00:01:09 Tady vidíme, jak se chystají opět do terénu
00:01:11 za novým poznáním dalšího divu přírody.
00:01:19 Nejmodernější filmařská technika spolu s filmovým negativem
00:01:23 je již pečlivě uložena v nákladovém prostoru vozidla
00:01:26 a naše posádka tedy může opustit areál filmových studií.
00:01:34 Takže na Šumavu.
00:01:39 Haló?
00:01:40 Pod vedením režiséra Radomila Janka budou pracovat
00:01:43 sehraní členové filmového štábu.
00:01:48 PÍSEŇ
00:01:50 Náš lodivod už je zas jak kára, náš lodivod už je zas jak kára...
00:01:56 Zasloužilý dokumentarista Radomil Janek se nyní opírá
00:02:00 o poznatky pramenící z legendy o šumavských obrech.
00:02:03 A stejně tak, jak se mu již podařilo zdokumentovat,
00:02:07 jak krotká je husa divoká, jak divoká je husa malá
00:02:11 či jak malá je husa velká, věří,
00:02:14 že i tentokrát odhalí pravdu a zachytí ji na celuloidový pás.
00:02:22 Legenda o obrech na Šumavě byla po staletí předávána
00:02:25 pouze ve vyprávění šumavského dělného lidu,
00:02:29 a tak není divu,
00:02:30 že trasa filmového štábu míří právě na Šumavu.
00:02:34 V naději, že tam snad ještě žijí potomci těch,
00:02:38 kteří si o obrech kdysi něco pamatovali,
00:02:41 a že i tito potomci si snad budou ještě něco pamatovat.
00:02:45 Po obrech jdeme.
00:02:46 Popřejme výpravě našich dokumentaristů mnoho štěstí.
00:02:51 Prrr! Heleďte! Co? Tamhle.
00:03:22 -Obry hledáme.
-No jo.
00:03:47 Dobrej.
00:03:51 Nejdříve si zopakujeme, jak vlastně obr vypadal.
00:03:54 Můžeme klidně říci, že obr byl na první pohled chlap.
00:03:59 Tedy ale chlap obrovský, náramný
00:04:03 a celkem co do velikosti téměř přehnaný.
00:04:08 A tahle nadměrnost právě z nich činila stvoření nelidská,
00:04:13 neboť co jest lidské na člověku?
00:04:18 No právě to, že není ani příliš velký, ani příliš malý.
00:04:24 A takoví obyčejní človíčkové bydlívali v šumavských údolích,
00:04:27 zatímco na vysokých temenech šumavských hor sídlili obři.
00:04:33 Toho dne při západu slunce stáli obři vztyčeni
00:04:35 na nejvyšších hřebenech, a jak tak stojí zády
00:04:39 ke slunci, všimli si, že se jim stíny prodlužují.
00:04:43 Čím bylo sluníčko níže, tím dále plazily se obří stíny.
00:04:49 Kluci, povídá obr na Čerchově, kluci, pojďte si zahrát na většího!
00:04:59 Jak prej se hraje na většího?
00:05:01 Hulákali druzí obři přes údolí a stráně.
00:05:04 Čerchovský obr prohlásil, že se hraje jednoduše.
00:05:08 Komu stín dopadne dál do kraje, ten je větší než ten,
00:05:13 jehož stín dopadne blíž do kraje. To je to celý.
00:05:18 Od té doby vždycky když končil jasný den,
00:05:21 bylo možno vidět obry na horách,
00:05:23 jak vystupují na špičky, aby protáhli svůj stín,
00:05:27 jak hulákají z kopce na kopec, škádlíce se jako kluci,
00:05:31 prostě jak si hrajou na většího.
00:05:35 Dneska se už těžko dá říci, který z nich to byl,
00:05:39 který začal první fixlovat neboli hrát falešně.
00:05:43 Dal si pod nohy dva velikánské placáky
00:05:46 a při západu na ně vystoupil.
00:05:47 To se ví, že jeho stín se doplazil nejdál,
00:05:51 když stál na nejvyšším bodě ze všech obrů.
00:05:55 Tenkrát to obři nemohli hned tak prokouknout.
00:05:59 Vždyť o fyzice neměli ani tuchy.
00:06:02 Ale žil tam v údolí jakýsi intelektuál.
00:06:04 Ten vysvětlil podstatu fixlování jednomu pasáčkovi krav.
00:06:09 A ten pasáček to zase řekl z hlouposti pěti jiným obrům,
00:06:13 a tak se stalo,
00:06:15 že při každé hře na většího vznikala různá překvapení,
00:06:19 neboť fixlovali všichni.
00:06:22 Až jednou jednomu obru se podařilo vrhnout stín
00:06:26 daleko za Drážďany a řekl s klidem,
00:06:29 že už hrát nebude, že je největší.
00:06:33 Dneska už vědci asi nezjistí, kdo dal komu první facku.
00:07:20 Polez!
00:07:28 Ta rvačka, která z té facky povstala,
00:07:32 tedy to byla rvačka vskutku obrovská.
00:07:36 Obří dech plný zloby i nadávek a facky poletující z hory na horu,
00:07:42 to všechno zvedlo mrak prachu, loňského listí a jehličí,
00:07:48 mrak zaclonil slunce a v nastalé tmě
00:07:51 jako by se celá Šumava bortila na cucky.
00:07:56 Obři do sebe mydlili.
00:07:58 Občas to blesklo jiskrou vykřísnutou balvanem,
00:08:01 který skálu drtil. Lidičky utíkali z vesniček.
00:08:04 Zachraň se, kdo můžeš, leč stejně jich tam mnoho zůstalo
00:08:09 pod lavinami vývratů a pod troskami obří války.
00:08:17 A to všechno zavinili obři, kterým nestačilo,
00:08:21 že jsou obři, ale kteří chtěli být obři ještě obrovatějšími.
00:08:27 A proto hra na většího by měla být jednou provždy zakázaná.
00:09:42 Legendy, jak už víme, se nemusí vždy zakládat na pravdě.
00:09:45 Ale jedině díky profesionální novinářské práci si dnes
00:09:49 můžeme být opravdu jisti, že na Šumavě obři nežijí,
00:09:52 nikdy nežili a nikdy žít nebudou.
00:10:00 Takže sněžný muž, jo?
00:10:02 Kdeže ho viděli? Pánové, jedem!
00:12:04 Král měl tři syny. Zavolal však pouze dva,
00:12:09 neboť třetího syna Honzu nebral vážně.
00:12:18 Víte, je zajímavé, že Honzové velmi často
00:12:22 nejsou bráni vážně, ačkoliv jak se ukáže i v této pohádce,
00:12:28 nakonec si úctu vynutí.
00:12:46 Když jsem byl mlád, zapomněl jsem v malé hospůdce
00:12:50 v daleké zemi klobouček. Měl jsem za kloboučkem sojčí pérko.
00:12:56 Nemohl jsem se tenkrát vrátit.
00:12:58 Musil jsem spěchat podívat se, co bylo za lesem,
00:13:03 co bylo za horou, která byla za lesem,
00:13:07 co bylo za mořem, které bylo za horou,
00:13:10 a co bylo za pouští, která byla za mořem.
00:13:18 Dnes už vím, co leží za všemi moři,
00:13:22 za všemi horami a lesy, a je mi smutno z vědění.
00:14:05 Kdybych měl klobouček se sojčím pérem,
00:14:08 snad bych zapomněl a snad bych se stal znovu zvědavým.
00:14:15 Je mi smutno bez kloboučku.
00:14:19 Je mi smutno bez pérka veselého.
00:14:24 Jinými slovy, synové moji, vyměním korunu královskou
00:14:28 za klobouček s pérem sojčím. Kdo z vás mně přinese klobouček,
00:14:33 ten bude nosit mou korunu a bude králem.
00:14:42 Od této chvíle události se rychle vyvíjely.
00:14:51 První syn Rychloslav si dal zkonstruovat čtyřiadvacetiválec
00:14:56 s kompresorem značky Bugasseratti Monopost.
00:15:06 Vyrazil za kloboučkem, jako když ho vystřelí.
00:15:24 Druhý syn Siloslav si sám zkonstruoval buldouzer
00:15:28 na pásech kombinovaný s bagrem.
00:15:41 Vyjížděl pomalu, ale jistě a za strašlivého rachotu.
00:15:59 Čas plynul, od Rychlomila a Siloslava ani zprávička.
00:17:46 Honza chodil na nádraží a nosil pasažérům kufry,
00:17:50 aby tatínek nevěděl, až si ušetřil patnáct set korun.
00:17:59 To bylo zrovna v čase, kdy došly zprávy od obou jeho bratří.
00:18:04 A nebyly to zprávy nejlepší.
00:18:20 Pokud silnice byly z asfaltu nebo z betonu,
00:18:23 Rychlomil na svém bugasseratti se jimi mihnul a byl pryč.
00:18:31 Ale přišly i cesty špatné, plné rigolů a prohlubní,
00:18:34 výmolů a bláta. Rychlomil nepolevil.
00:18:39 Tak polevila kliková hřídel a ojnice.
00:20:11 Siloslav na svém bulbagr speciál jel pomalu, ale jistě.
00:20:17 Rigoly mu nevadily. Balvany nepřekážely.
00:20:22 Naopak. Odstraňoval překážky hravě.
00:20:51 Až dojel k močálu.
00:20:53 Silomil si pozdě uvědomil, že jeho bulbagr speciál je příliš těžký.
00:20:59 Rašelina se rozhoupala a žbluňk...
00:22:01 Honza neřekl ani slovo, vyzvedl si patnáct set
00:22:05 a koupil si mopeda.
00:22:10 TROUBÍ
00:22:39 A že pojede tatínkovi pro klobouček.
00:22:42 Starý král ho nechtěl pustit.
00:22:48 Ale když kluk nedal pokoj, tak se král dal přesvědčit
00:22:53 a dal mu na benzin a ať prej teda jede.
00:23:17 A Honza jel.
00:23:19 Jel po betonkách, jel po asfaltkách.
00:23:22 Jel po cestách plných rigolů, výmolů i bláta, ale jel výborně.
00:23:55 A pak našlápl a pataputy pataputy pataputy uháněl dál
00:23:59 a dál tatínkovi pro klobouček mládí.
00:24:03 Vzduchem chlazený moped, kterému sem tam
00:24:06 na tom nejpříkřejším svahu Honza pomohl tím,
00:24:10 že trošku přitlačil na pedál,
00:24:12 ten ho dovezl až k hospůdce U Zapomenutého mládí.
00:24:41 Visel tam.
00:24:43 Zapomenutý klobouček s pérkem sojčím.
00:24:47 Vedoucí se ještě pamatoval na pana krále,
00:24:50 tenkrát mladého prince.
00:24:53 Ano, ano, to je jeho klobouček, ten tu zapomněl, správně.
00:24:59 Ale když prý ho vrátí, ten klobouček,
00:25:02 jakpak se potom hospůdka bude jmenovat?
00:25:05 U Vráceného mládí, pravil Honza.
00:25:10 To je přece jméno pro rekreační podnik ještě lákavější, nebo ne?
00:25:17 Že mě to nenapadlo.
00:25:19 Mohl jsem ten klobouček nosit. Tolik se mi líbil.
00:26:02 TROUBENÍ MOTORKY
00:26:32 Ejchuchú!
00:26:34 Vy máte novýho krále a já mám za kloboučkem pérko sojčí.
00:26:39 Ejchuchú!
00:26:43 Tak, kluku zlatá, dělej krále pěkně a spravedlivě.
00:26:49 Dělej, co umíš, a já jdu.
00:27:01 A šel. Pomalu, ale vesele.
00:27:04 S lidmi se zastavil a popovídal.
00:27:06 Tu se divil, tamhle poradil
00:27:09 a sem tam i za pěknou ženskou se ohlédl.
00:27:16 Honza od něj čas od času dostával pohlednice
00:27:18 a na nich bylo rukou královou:
00:27:21 Honzíku, neboj, však já se vrátím.
00:27:31 Honza si zatím koupil silnější motocykl.
00:27:33 Dvěstěpadesátku, pak pětistovku
00:27:37 a pak motocykl Sluneční paprsek, čtyřválec, čtyřtakt.
00:27:47 To se ví, že na něm vyhrál všechny závody,
00:27:50 všechny možné přilby.
00:27:54 Železnou, mosaznou, stříbrnou, zlatou.
00:28:00 A ploché dráhy a kulaté dráhy a šišaté dráhy.
00:28:15 A když už nemohl nic na motocyklu vyhrát,
00:28:17 tak přesedlal na automobily.
00:28:31 Stal se absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií.
00:28:42 Jezdil rychle, jezdil ještě rychleji.
00:28:52 Ale čas ho všude dohonil. Stárnul.
00:28:58 Až jednou jel závod do kopce zvaný Ecce homo.
00:29:05 To je taková strmá silnice tamhle, plná zatáček.
00:29:10 A vedl tenkrát hned od startu.
00:29:21 Jak vypadá svět? A jak vypadají lidi?
00:29:24 Tolik let jsem jezdil závratnou rychlostí,
00:29:27 že svět byl pro mě čmouha.
00:29:28 Safra, to jsem ten život rychle projel.
00:29:32 A šel. Šel domů a šel pěšky.
00:29:50 Hned jak ho uvítali, ptal se po tatínkovi.
00:29:53 Čekal na vás, pane králi, čekal,
00:29:55 až jednou odpoledne tamhle pod tou hruškou usnul
00:29:59 a už jsme ho neprobudili.
00:30:00 Poslali jsme vám telegram, ale nemohli vám ho doručit.
00:30:04 Ale něco vám odkázal.
00:30:06 Leží to v ložnici na vaší posteli.
00:31:02 To bylo najednou krásy. To je krásy a podivností,
00:31:07 záhad a dokonalosti a všechno má smysl,
00:31:12 rytmus a hrdost skromnosti. Ejchuchú!
00:31:20 A došel až do hospůdky U Vráceného mládí.
00:32:02 A dal si jednu plzeň.
00:32:05 Natočila mu ji a přinesla mu ji krásná dívka.
00:32:16 Dal si druhou plzeň.
00:32:19 Natočila mu ji a přinesla mu ji překrásná dívka.
00:32:26 Dal si třetí plzeň.
00:32:28 Natočila mu ji a přinesla mu ji dívka bohyně.
00:32:38 Poručil si čtvrtou,
00:32:40 ale mladá rozumná dívka mu to rozmluvila.
00:32:44 Tak se s ní oženil, odvedl ji domů
00:32:47 a měli spolu tři syny. A poručili dvornímu kloboučníkovi,
00:32:51 aby pro ně udělal tři kloboučky s pérkem sojčím.
00:32:56 Ejchuchú!
00:33:50 Tak uhněte!
00:33:52 Vy překážíte mně! Překážíte mi.
00:33:56 Proč necouváte vy? Spěchám.
00:33:59 Hele, hele, hele.
00:34:01 Tak uhněte, nevidíte, že mi stojíte v cestě?
00:34:05 Tak couvněte!
00:34:07 Vy překážíte mně, abych mohl přejít na druhou stranu potoka.
00:34:11 Překážíte mi.
00:34:13 Tak couvněte! Já přejdu a pak můžete jít vy po svým.
00:34:16 Proč necouváte vy, odpověděl holohlavý.
00:34:20 Mě lidi víc potřebují než vás, spěchám.
00:34:23 Hele, hele, hele, to by se teprv vidělo, vašnosto.
00:34:26 Po mně je poptávka, sire, jsem na roztrhání.
00:34:30 -A kdo jste vůbec?
-Až po vás.
00:34:33 Ale honem, nebo do vás šťouchnu a vezme si vás voda.
00:34:40 Mně říkají Rozum. Jak vám?
00:34:48 Mně říkají Štěstí.
00:34:54 A tak pan Rozum a pánisko Štěstí stáli uprostřed lávky,
00:34:59 až konečně Rozum ustoupil.
00:35:03 Vycouval a stál teďka na jednom břehu.
00:35:08 A je to, povídá vlasatý.
00:35:12 A příště se nevytahujte, že vás lidi baštěj víc než mě.
00:35:18 O baštění nic nevím, mladíku, ale každý vám potvrdí,
00:35:22 že bez Rozumu se žít nedá, leda zle.
00:35:29 -Bez Štěstí jste chtěl říci.
-Bez Rozumu, jsem pravil.
00:35:35 -Bez Štěstí.
-Bez Rozumu!
00:35:37 -Bez Štěstí!
-Bez Rozumu.
00:35:39 -Bez štěstí.
-Bez Rozumu.
00:35:41 A byli by se hádali až do noci,
00:35:44 kdyby kolem nich neprošlo stádo zablácených prasat.
00:36:00 Za nimi se loudal pasák. Docela hezký hoch.
00:36:04 Až na to, že měl na sobě umouněné hadry jak ta prasata.
00:36:09 A co bysme se hádali, mudrci.
00:36:12 Jestli je vás lidem opravdu zapotřebí, jak tvrdíte,
00:36:16 zkuste něco tady s tím klukem.
00:36:20 Co je mu platnej rozum, když pase prasata?
00:36:24 Dobrá, povídá plešatý.
00:36:26 Vstoupím mu do hlavy a budete koukat.
00:36:31 A až budete v koncích, budete mě ještě prosit. Ahoj!
00:36:39 A tak se stalo, že Rozum vstoupil pasákovi do hlavy
00:36:44 a Štěstí šel dál svou cestou.
00:38:08 Tak.
00:38:17 Mladík dohnal stádo domů do ohrady a šel se umýt.
00:38:50 Co je to dnes s tebou? Jako kdyby ses chystal na svatbu.
00:38:55 Táto, skoncoval jsem s prasaty.
00:39:00 Já se chci učit zahradníkem. Todle nikam nevede.
00:39:08 Táta nebyl zlý člověk, ale takovédle myšlení
00:39:11 mu bylo proti srsti. Dal se se synem do debaty,
00:39:15 vymlouval mu to, hartusil, ale kluk ne a ne,
00:39:19 že bude zahradníkem, že se vyučí v královských zahradách.
00:39:28 Až se táta rozčilil a křičel, že tedy když je mu milejší
00:39:33 nejisté před jistým, ať si teda jde, kam chce.
00:39:37 A to chlapec přesně provedl.
00:39:49 Časně ráno vyšel
00:39:51 a k večeru už se hlásil u královského zahradníka.
00:40:01 Tomu se mladík zrovna hodil, protože včerejší průtrž
00:40:05 pocuchala záhony. A práce bylo plno.
00:40:34 Mistr zahradnický si všiml, že mladík rychle chápe,
00:40:39 že se chová na učedníka až podezřele vyučeně.
00:40:44 Uměl myslit samostatně, měl vlastní nápady,
00:40:49 až to dospělo tak daleko,
00:40:51 že mladík dával rady mistru zahradnickému.
00:41:01 Toho mistr využil tak, že mu dal výuční list,
00:41:06 povýšil ho na hlavního zahradníka,
00:41:10 všechno mu svěřil a začal psát své paměti.
00:41:15 Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti,
00:41:19 ale málokterý je dopíše. Ani mistr zahradník nebyl výjimka.
00:41:23 Uštípaly ho vosy, zrovna když byl v polovině.
00:41:28 Ale to sem nepatří. Vlastně patří.
00:41:31 Ty vosy by ho nebyly uštípaly, kdyby se nebyly rojily
00:41:35 lačné po mase kolem uťaté hlavy,
00:41:39 kterou z rozkazu králova
00:41:41 zavěsili mezi jiné uťaté hlavy nad bránu královské zahrady.
00:41:46 Lidé si utnutých hlav mnoho nevšímali.
00:41:49 Každý věděl, že král dal vyhlásit,
00:41:52 že ten, kdo pohne jeho dceru, krásnou Zasu, k řeči,
00:41:56 ten, kdo ji vyléčí z němoty,
00:41:58 ten že se stane jejím manželem a králem země.
00:42:01 Kdo však do tří dnů neuspěje, ztrácí hlavu.
00:42:05 Zatím neuspěl nikdo. Zatím to vypadalo na to,
00:42:08 že král bude mít velkou sbírku urozených hlav.
00:42:12 Aby se v království něco dělo, král nařídil slavný pohřeb
00:42:16 pro uštípaného mistra a celostátní tažení proti vosám.
00:42:23 Pasák prasat, nyní hlavní mistr zahradnický,
00:42:26 vyzdobil poslední cestu svého učitele květinami
00:42:29 tak nádherně, že mnoho účastníků
00:42:32 pohřebního obřadu nebožtíkovi závidělo.
00:42:36 A málem by si byli přáli býti na jeho místě.
00:42:47 Král byl unešen.
00:43:03 Huš!
00:43:21 Ne, ne, ne.
00:43:51 Král dal předvolat autora výzdoby.
00:44:03 Pochválil ho, zvýšil mu plat, jmenoval ho do několika komisí
00:44:07 pro státní rezervace a veřejné parky.
00:44:18 Nakonec se ho zeptal, jestli snad nemá
00:44:22 nějaké zvláštní přání, že on král by mu je velice rád splnil.
00:44:28 Dovolte mi, Veličenstvo, abych se směl pokusit
00:44:32 o vyléčení vaší dcery, princezny Zasu.
00:44:36 A když neuspěješ, přijdu o mistra zahradníka.
00:44:41 -A ty o hlavu.
-Nepadá v úvahu, Vaše Veličenstvo.
00:44:47 Tak se pokus. Ale varoval jsem tě.
00:44:52 Tohle se nelíbilo páně králově kamarile.
00:45:00 Kamarila, to je cizí výraz pro pány,
00:45:02 kteří se hemzají kolem vladařů,
00:45:05 kývají ke všemu hlavami, ale myslí si svoje.
00:45:08 Zařizují všecko tak, aby to klapalo v první řadě jim.
00:45:16 Hlava kamarily byl králův ministr vnitra
00:45:20 a po něm náčelník biřiců a jiných veřejných i tajných kmánů.
00:45:30 Tihle dva vykukové se dohodli, že zítra,
00:45:33 až mladík přijde za princeznou, budou poslouchat u klíčové dírky.
00:45:46 Mladík, než se vydal za princeznou,
00:45:49 se poradil s Rozumem. Uvědomil si,
00:45:52 že se musí obléknout čistě a jednoduše.
00:46:10 A když to učinil, přemýšlel dál, rychleji a ještě rozumněji.
00:46:19 Nesmím na ni mluvit. Ženská, která nechřadne
00:46:24 a roste do krásy, není němá z choroby.
00:46:28 Taková ženská ví, proč nemluví.
00:46:31 Řekl si a vyšel za princeznou.
00:47:02 Našel ji v růžovém pokoji, seděla u okna a vyšívala něco.
00:47:07 Mladý muž přistoupil k zrcadlu a pravil:
00:47:10 Dobrý den, zrcadlo, přišel jsem tě poprosit o radu.
00:47:20 Stalo se, že když jsem se vydal na vyučenou,
00:47:25 potkal jsem se s řezbářem a s krejčím,
00:47:30 kteří měli se mnou stejnou cestu.
00:47:41 Jednou jsme se utábořili v lese.
00:47:44 Tam řezbář z lipového kmene vyřezal krásnou pannu.
00:47:49 Krejčí té panně ušil nádherné šaty.
00:47:58 Já jsem ji potom naučil mluvit.
00:48:02 Pak jsme se o tu pannu hrozně pohádali.
00:48:11 Řezbář tvrdil, že patří jemu, protože ji stvořil.
00:48:18 Krejčí zase, že je jeho, protože ji oblékl.
00:48:25 A já dokazoval, že je moje, protože jsem ji naučil mluvit.
00:48:31 Zrcadlo, pověz mi, kdo má pravdu?
00:48:35 Ty máš pravdu, pravilo zrcadlo. Byla to vlastně princezna.
00:48:40 Děkuji ti, zrcadlo.
00:48:43 Přestaň mluvit do zrcadla a pojď si povídat se mnou.
00:48:50 A povídali si.
00:48:52 Nejdříve o tom, proč byla princezna Zasu tak dlouho němá.
00:48:56 Když se ze všech stran do člověka cpe jedno a totéž,
00:49:01 třeba řekni něco, no, řekni, proč neřekneš?
00:49:06 No pověz, proč neřekneš? Proč nemluvíš? Řekni!
00:49:10 Řekni á, řekni bé, řekni cé. No řekni. Řekni, řekni!
00:49:15 S kým jsem si měla povídat, prosím tě?
00:49:18 Ať řekneš, co řekneš, nic se nezmění.
00:49:21 Tatínek, zlatej člověk jinak, ale jako král je kořen.
00:49:26 Ministr vnitra...
00:49:32 Rozhlédla se a tichým, jakoby zalknutým hlasem pronesla:
00:49:37 Pojď vedle a já ti to tam všecko osvětlím.
00:49:41 Ministr vnitra byl zvyklý podezírat a pozorovat.
00:49:45 Všiml si, že princezna měla na levé noze punčochu,
00:49:50 na které utíkalo oko.
00:49:57 Princezna s mladíkem vešli do vedlejšího pokoje,
00:50:01 patrně ložnice, a zavřeli dveře.
00:50:04 Dlouho mu bylo seděti u klíčové dírky.
00:50:12 Už mu oko opuchlo od průvanu, než uslyšel cvaknout zámek u ložnice.
00:50:20 Princezna vyšla první, růžová ve tváři,
00:50:24 s účesem drobet pocuchaným a za ní mladík.
00:50:29 Oči z ní nespustil. Vzali se za ruce
00:50:34 a dívali se jeden druhému do očí, které se smály.
00:50:39 Dívali se a dívali se a dívali se
00:50:43 a díval se i ministr vnitra klíčovou dírkou.
00:50:47 A všiml si, že to oko, které před chvílí utíkalo
00:50:51 na levém lýtku princezny, teďka utíká na pravém.
00:50:56 Proč si ta holka převlíkla punčochy, lámal si hlavu.
00:51:01 Jako každý ministr vnitra myslel než na politiku a zapomněl,
00:51:06 že život jde dál, dělej co dělej.
00:51:12 Zítra přijdeš dřív, ano?
00:51:14 A tatínkovi řekni, že ho pozdravuju.
00:51:17 Všechno mu vysvětli, ať neztrácíme času.
00:51:21 Já mu to řeknu po lžičkách, povídá mladík,
00:51:24 aby ho to nesklátilo, už mu není dvacet.
00:51:28 A ať už ke mně nikoho neposílá. Dokud nebudeme svoji,
00:51:32 stejně s nikým ani neceknu, smála se princezna.
00:51:36 -Mimochodem, jak se jmenuješ?
-Luděk.
00:51:42 Král Luděk, to zní jako z opery.
00:51:46 Uděláme z toho Ludvík, to má královskou tradici.
00:51:50 -Tak ahoj, Ludvíku!
-Ahoj, Zasu!
00:51:53 Ministr vnitra jen tak tak uskočil, když Luděk,
00:51:58 totiž Ludvík vyšel ze dveří rázným krokem rovnou ke králi.
00:52:33 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:52:41 Ludvík podal králi referát o postupu léčby.
00:52:45 Nešel do detailů samozřejmě, to by se ani nehodilo.
00:52:48 Jenom se pochlubil, že si s princeznou povídali.
00:52:52 Král se hned teď chtěl za ní rozběhnout.
00:52:55 To nemůžete! To ne, to ne, zarazil ho Ludvík.
00:53:01 Princezna s nikým nepromluví. Jen se mnou.
00:53:05 -Až teprve budeme svoji...
-Jak to, jak to, až budete svoji?
00:53:10 Po naší svatbě, až budu králem.
00:53:22 Král se napřímil, zbrunátněl, žíla na čele mu naběhla,
00:53:27 jako když itrnici nadívá, nahrbil se.
00:53:32 Sakra, sakra, neměl jsem mu to dávat
00:53:37 přece jenom po menších lžičkách?
00:53:40 Co to blábolíš, ty umazanej zahradníku?
00:53:43 Král ve vzteku upustil od mluvy spisovné.
00:53:48 Ty votlemenej hajzlíku, ty kádre nuzácká, ušpiněná.
00:53:54 Ty a moje jediná Zasu? Ty a král? Zavřít tě dám!
00:54:00 Hlavu ti utnu! Soudit tě budu!
00:54:08 Ne, nebudu, nebudu! Ty ses odsoudil sám!
00:54:14 Spiklenče! Velezrádče, ty agente!
00:54:24 Vnitro! Vnitro! Biřicové!
00:54:29 Žandarmové, orgánové! Sem! Sem!
00:54:40 Kde se vzal, tu se vzal ministr vnitra a křičel:
00:54:43 Břichomluvec je to! Břichomluvec!
00:54:46 Princezna je němá jako macarát a on za ni břichem hovoří.
00:54:51 Mám důkazy!
00:54:53 Tak moment, moment, Veličenstvo. A vy kušte, pane ministře.
00:54:58 Kdo naučí princeznu mluvit,
00:55:02 dostane ji za manželku a bude králem.
00:55:05 Proklamoval jste to veřejně, nebo ne?
00:55:11 To sem nepatří, křičel král.
00:55:14 -Slíbil, nebo neslíbil?
-Slíbil, ale...
00:55:17 Slíbil. Tak slib musíte dodržet.
00:55:23 Král se zalknul, zavrávoral a lapal po dechu.
00:55:44 Ministr vnitra toho využil a zahovořil.
00:55:47 Máme tě! Kdybys měl tisíckrát pravdu,
00:55:50 jako že nemáš, kdybys byl princeznu mluvit naučil,
00:55:54 jako žes nenaučil, kdybys nárok měl na cokoliv,
00:55:58 jako že nemáš na nic, řekl jsi svému vládci, že musí.
00:56:03 Kdo se tohle opováží, hrdlem propadá.
00:56:07 Kdo neplní daný slib, maří naději v člověku.
00:56:11 Kdo naděje maří, maří život. Slib se plnit musí.
00:56:19 PÍSKÁNÍ
00:56:31 A najednou bylo všude plno orgánů, jaly Ludvíka a odvlekly do vězení.
00:56:40 Zavřít tě dám.
00:59:04 Co s ním všecko v noci prováděli, je těžko povídat.
00:59:09 Ví se pouze, že k ránu přikývl na všechno,
00:59:13 co chtěli, a že podepsal, co mu pod ruku položili.
00:59:17 Dlouhou řadu odhalených spiknutí, které vedl podvodný zahradník.
00:59:21 I vosy vycvičil, aby na jeho povel ubodaly,
00:59:25 koho jim určil. Sám se přiznal.
00:59:43 Princezna Zasu, jak u zamilovaných bývá,
00:59:47 čekala na Ludvíka velice rozdychtěná.
01:00:01 Čas se jí vlekl, minuta po minutě, a Ludvík nikde.
01:00:04 Nejdříve ji popadla zlost.
01:00:07 To ženské dělají rády, když se milenec opozdí.
01:00:29 Pak na ni přišla starost.
01:00:32 To je normální postup ženského údělu.
01:00:35 A dala se do pláče. Z lásky, ze zklamání i ze strachu.
01:00:39 Hlavně ze strachu o Ludvíka.
01:00:41 Dámy a pánové, náš dnešní odsouzenec na smrt,
01:00:45 zahradník, který chtěl být králem. Luděk!
01:00:57 Už ho vedou ke špalku, lidi přestávají křičet,
01:01:02 bubny bubnovat. A tu do náhlého ticha se ozve hlas:
01:01:07 Až sem jste ho dovedl, pane Rozum.
01:01:12 ŠTĚSTÍ Z REPRODUKTORU
01:01:15 Gratuluju!
01:01:20 Ale co teď?
01:01:26 Jednou z vlastností pana Rozuma je, že umí prohrát,
01:01:30 že nestůně falešnou pýchou.
01:01:33 Štěstí vstoupil do Luďka, totiž Ludvíka,
01:01:38 a v jeho hlavě žádá pana Rozuma kategoricky,
01:01:42 aby mu uvolnil místo, že bude co dělat.
01:01:56 Když pan Rozum předal Ludvíka, totiž Luďka, totiž LUdvíka
01:02:00 do rukou vlasatého pániska Štěstí, utíkal rovnou k Zasu,
01:02:05 protože rozumně předpokládal, že tam ho bude nejvíc zapotřebí.
01:02:14 Přestala plakat a začala přemýšlet.
01:02:18 Brekem nic nepořídím, to dá rozum.
01:02:31 Něco se musí dělat. A vydala se za králem bez meškání.
01:02:38 Stál nad velikým glóbusem a točil jím sem a točil jím tam.
01:02:43 To dělal vždycky, když, maje špatné svědomí,
01:02:47 myslil na emigraci.
01:02:50 Tak, tatínku, ven s tím!
01:02:59 Král to všecko vyklopil.
01:03:02 Jak mu ukázali podepsaná přiznání, zájem království,
01:03:07 vyšší spravedlnosti, zkrátka...
01:03:11 Kec, mec, lívanec!
01:03:14 Kat rozmáchl se strašlivou silou, ale to už Štěstí
01:03:19 měl čas zahlédnout, a hrc!
01:03:23 Topůrko ruplo a čepel vyletěla obloukem k nebi.
01:03:28 Letěla do ohromné výšky, jen to svištělo,
01:03:31 jak rotovala, a teď se vracela dolů.
01:03:35 Jakousi náhodou pan ministr vnitra neměl čas se uhnout.
01:03:39 A můžeme říci téměř s jistotou, že netrpěl.
01:03:42 Ani neměl čas si všimnout, že jsou z něho dvě půlky.
01:03:49 Kat neztratil rozvahu, vytrhl náčelníkovi biřiců
01:03:53 veliký meč z pochvy, rozkročil se.
01:04:00 Rozmáchl, jílec meče ten rozmach nevydržel, ostří se urazilo.
01:04:14 Lešení se propadá se špalkem, s katem i s pacholky.
01:04:18 I s Luďkem Ludvíkem. A v tom zmatku vlasatý mladíček
01:04:24 se objevil vlastně odnikud, a hups oba dva na popravčí káru.
01:04:29 A začla honička.
01:04:36 Zatímco se toto dálo, jak říkával můj přítel Gaius Julius,
01:04:40 v paláci krále odvíjel se děj cestou nečekanou.
01:04:53 Abdikace, tady na pergamenu podepsaná teď.
01:05:04 Povýšení do stavu urozeného pro Ludvíka,
01:05:09 aby sňatek byl podle ústavy.
01:05:41 Už jedou jenom na kozlíku, který se sotva drží
01:05:45 na přední ose káry. Všecko ostatní se rozpadlo.
01:05:49 Ten se může hodit.
01:05:52 Uhánějí dál směrem ke královskému paláci.
01:05:55 Předání plných mocí Ludvíkovi a v případě,
01:05:59 že by se mu něco mělo přihodit, jí samotné, tedy tady,
01:06:04 rovnou na tenhle pergamen, tadyhle tu pečeť.
01:06:13 A kdybys snad měl mít námitky, tak promluvím já.
01:06:19 Promluvím, chápeš to?
01:06:22 Lidi mě budou slyšet na vlastní uši a ode mě uslyší,
01:06:26 že mě vyléčil Ludvík a že ty jsi nesplnil daný slib.
01:06:30 Co potom budeš dělat?
01:06:49 Nebudu vás už zdržovat vyprávěním o tom,
01:06:52 jak se velebníček hodil pro svatební obřad.
01:06:55 To vás přece už muselo napadnout, že to je kvůli happy endu.
01:07:02 Že mladí dali království do pořádku, jest nabíledni.
01:07:09 A co ještě zbývá pro poučení?
01:07:11 Že Rozum a Štěstí velmi zřídka se sejdou.
01:07:17 Rozum má rád upravené cesty, přehledné křižovatky
01:07:21 a přehledná rozcestí. Štěstí se rádo fláká.
01:07:26 Když je unavené, usedne na cokoli, třeba na kravinec.
01:07:43 Zato Nerozum a Neštěstí, to jsou nerozluční kumpáni.
01:08:04 PÍSEŇ
01:08:07 Já a řezbář Josef Říha, též pan Zach, co sukno stříhá,
01:08:14 po světě chodíme, po světě chodíme.
01:08:20 Samí páni, žádná dáma v pustém lese není s náma.
01:08:26 Pouze o ní sníme, pouze o ní sníme.
01:08:36 Zrodila se krásná panna ze dřeva je vyřezána.
01:08:42 Z dřeva lipového, z dřeva lipového.
01:08:50 Nebyla a náhle je tu oblečena do sametu
01:08:56 pěkně ušitého, pěkně ušitého.
01:09:06 Je tak milá, je tak něžná, vysloviti ale nezná
01:09:12 slova jediného, slova jediného.
01:09:18 A tu před ní mluvec klečí, obdaří ji živou řečí
01:09:24 zvuku líbezného, zvuku líbezného.
01:09:35 Poprali se páni o ni, panna zatím slzy roní
01:09:41 z oka jiskrného, z oka jiskrného.
01:09:47 Komu patří, kdo mi poví? Řezbáři či krejčíkovi.
01:09:54 Má-li mluvce svého, má-li mluvce svého.
01:12:00 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2011
Fimfárum do třetice navazuje na originální vypravěčské mistrovství Jana Wericha v animovaném zpracování pro všechny generace. Součástí jsou tři pohádky J. Wericha, které ztvárnily tři tvůrčí týmy: pohádka Jak na Šumavě obři vyhynuli vznikla v režii začínající K. Dufkové a za spolupráce výtvarnice D. Grimmové Abrhámové, O kloboučku s pérkem sojčím – v tvůrčí dílně režisérky V. Pospíšilové a výtvarníka P. Poše. Třetí pohádku Rozum a Štěstí zpracoval režisér D. Súkup za výtvarné spolupráce P. Ortiz Martinezové. Ve Fimfáru se snoubí výpravná filmová podívaná, která kombinuje tradiční loutkovou animaci s animací počítačovou, a také extrémně náročnou obrazovou postprodukcí.
V první pohádce se diváci mohou potěšit moudrem, že hra na většího se nevyplácí, v druhé pohádce se zase hrdina snaží svému otci, starému králi, najít ztracený „klobouček mládí“, klasickou Erbenovskou pohádku Rozum a Štěstí zpracovali tvůrci v hravém duchu k potěšení starých i mladých diváků.
Vedle hlasu Jana Wericha uslyšíte např. O. Jiráka, J. Macháčka, M. Krobota, R. Říčaře nebo M. Vladyku.
Ústřední píseň k pohádce Rozum a Štěstí vytvořili J. Uhlíř a Z. Svěrák.
V prvním českém 3D stereoskopickém snímku uvidíte tyto pohádky:
O kloboučku s pérkem sojčím
Režie: Vlasta Pospíšilová
Výtvarník: Petr Poš
Jak na Šumavě obři vyhynuli
Režie: Kristína Dufková
Výtvarnice: Denisa Abrhámová
Rozum a štěstí
Režie: David Súkup
Výtvarnice: Patricie Ortiz Martinez
Scénář jednotlivých pohádek napsal Jiří Kubíček a kamery se ujali Hubert Hesoun a Zdeněk Pospíšil. Hudbu složil Karel Holas a ústřední píseň k pohádce Rozum a Štěstí vytvořili Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák.
Hlavním producentem je společnost MAUR film, producentem Martin Vandas. Koproducenty filmu jsou Česká televize, ACE a Krátký film Praha. Film vzniká s podporou Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.
