Voda rovná se existence

Nezávadná pitná voda a přístup k ní představují často rozdíl mezi blahobytem a strádáním. Americký dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Ranní špička se nevyhnula ani řece v Národním parku Sundarbans, který leží v deltě řeky Gangy na hranicích Indie s Bangladéší. Starosta jedné zdejší obce Jyotirmoy Mondal si přivstal, aby obyvatele informoval o mimořádné události. I když je zde vody dostatek, schází tu potrubí, které by ji přivádělo do domácností. Přežití chudých vesnic, jako je tato, je tedy zcela závislé na přírodních zdrojích vody.

Klikněte pro větší obrázek Pronoti Janaová žije ve vesnici Daypur. Každý den jí zabere několik hodin, než přinese čistou vodu ze vzdáleného ostrova. Studny s ručními pumpami, které byly kdysi požehnáním, jsou dnes pro mnohé části tohoto kraje spíše prokletím. Nadměrné čerpání vody z těchto studní nakonec způsobilo, že je deště nestačí doplňovat. A s klesající hladinou podzemní vody začal do studní pronikat arzen z okolní kontaminované půdy. Statisíce lidí onemocněly kožními lézemi, rakovinou i dalšími nemocemi. V oblasti, ve které jsou kontaminací podzemních vod postiženy tisíce vesnic s miliony obyvatel, je každodenní plahočení se Pronoti Janaové za čistou nezávadnou vodou nezbytné. Někde nemají lidé přístup ani ke špinavé vodě. Jinde se naopak topí v přepychu a jejich okolí je nezajímá. Nic je netrápí a nic je nenutí přemýšlet.

Většinu vody na naší planetě tvoří voda slaná. Dostupné sladké vody, která je vhodná k pití, je méně než jedno procento. Zbytek sladké vody je buď uložen v polárních ledovcích nebo příliš hluboko pod povrchem země. Nezávadná pitná voda a přístup k ní znamenají rozdíl mezi blahobytem a strádáním více než cokoli jiného na světě. Dokážeme si vůbec představit bytosti, které k životu nepotřebují vodu? Pro potřeby naší planety i nás samotných neexistuje žádná plnohodnotná alternativa vody. Tuto planetu tvoří ze 70 procent voda, stejně jako lidské tělo. To není náhoda.

Balthazar Ushca žije v údolí na úpatí hory Chimborazo v Ekvádoru. Daleko od nám dobře známého, rychle se měnícího světa si tento člověk vydělává na chleba způsobem, který zdědil po svých předcích. Ti se ho údajně naučili před staletími od svých španělských pánů. Balthazar po celý svůj život tvrdě pracuje. Stoupá stezkou až do výšky bezmála 5200 metrů nad mořem. Fouká tam prudký vítr a vzduch je tak řídký, že se člověku dýchá jen velmi ztěžka. Zatímco trpělivě vysekává led, myšlenkami je na trhu v Riobambě dole v údolí. V ledu obsažené minerální látky mají údajně mimořádné léčivé schopnosti. Balthazar je člověkem z jiných časů a třebaže se mu stále daří prodat zboží za dobrou cenu, je posledním, kdo ještě nosí horský led do údolí.

Klikněte pro větší obrázek Putování člověka za vodou však zdaleka není věcí minulosti. Mluvíme-li o zásobování vodou v Indii, jako první mi vytanou na mysli ženy se džbány na hlavách. To ony zásobují vodou své rodiny. Vůbec nemají snadnou úlohu a zvládnou toho opravdu hodně. Existuje však hranice fyzických možností, za kterou zkrátka jít nelze. Ve vyprahlé indické provincii Radžastán chodí Prema Deviová s malou Mamtou pro čistou vodu každý den mnoho kilometrů. Žijí v jedné z vesnic rozesetých podél břehů jezera Sambhar, největšího solného jezera v Indii. Slaná voda z jezera dávno zmizela, protože řeky, které ho napájely, buď vyschly, nebo byly odkloněny. A 500 milimetrů srážek, které zde spadnou v období od června do září, prostě nestačí. Na jižním břehu v oblasti Adžmér je půda kamenitá a neobdělávaná. Větry roznášejí sůl z jezera na řídce roztroušené kousky zemědělské půdy, čímž takřka znemožňují pěstování jakýchkoli kulturních plodin.

V období sucha vláda vesničanům platí, aby z vyprahlé země vyráběli cihly. Jak už to tak ve většině rozvojového světa bývá, zásobování rodiny a hospodářství vodou leží na bedrech žen a dětí. Přežití je zde možné jen za cenu nekonečného strádání. Pokud by ve vesnici měli přístup k čisté nezávadné vodě, byly by ženy jako Prema Deviová ještě pracovitější? Trávila by Mamta více času ve škole? Na naší planetě je prvořadým lékem voda. Je-li někdo nemocný, jaký lék dostane? Vodu. Taková je pravda.

Klikněte pro větší obrázek Romští hudebníci Istvan Kovacs a jeho syn Pisti se na několik hodin připojili ke stovkám dalších návštěvníků veřejných lázní zvaných furdo. Po náročném cestování a téměř každodenních hudebních vystoupeních si potřebují odpočinout. Lidé obvykle vyhledávají termální lázně podobné těmto budapešťským, aby se zbavili svých neduhů. Sirná voda pomáhá léčit zejména dnu a dýchací obtíže. V tomto lázeňském zařízení je i ambulantní klinika s individuálně přizpůsobovanými vodoléčebnými procedurami. Díky cenové dostupnosti sem může chodit každý. Lidé zde vyhledávají úlevu od zdravotních problémů, ale i třeba jen odpočinek nebo zábavu. Pravidelné návštěvy lázní jsou v celém Podunají považovány za nedílnou součást péče o zdraví.

V mnoha částech světa je naprostý nedostatek pitné vody. Voda je často závadná a přináší nemoci i smrt. Průjmová onemocnění, cholera, tyfus či malárie jsou jen některé z mnohdy smrtelných chorob, které nás nepřestávají překvapovat a děsit ani ve 21. století. Plasmodium, parazit způsobující malárii, zahubí asi milion lidí každý rok. Podle organizace UNICEF umírá více než 90 procent z nich v subsaharské Africe a většinu obětí tvoří děti mladší pěti let. Malárii přenášejí komáři rodu Anopheles, kteří se rozmnožují ve stojatých vodách. Pokud se některým nakaženým lidem daří přežívat, infekce je natolik vyčerpává, že nejsou schopni vykonávat ani snadnou práci. Lidi ničí, když nemají přístup k čisté vodě ani pro děti. Z té, kterou pijí, se nakazí. Lidé zuří, vědí, že to tak nemusí být, že vody je dostatek a že v přístupu k ní jim brání zejména rozhodnutí politiků. Dnes umírá na nemoci přenášené vodou jedno dítě každých 8 sekund a situace se pravděpodobně jen zhorší. Na nemoci přenášené vodou zemře každoročně asi tři sta tisíc dětí, jak je patrné z nezvratných statistických údajů. Je ale jedno, jestli je to 300 tisíc a nebo 3 miliony. I jediné dítě je příliš velká ztráta.

Vakcínu proti malárii se snažíme vynalézt dlouhá léta. Byl by to nejsnazší způsob, jak se s touto nemocí vypořádat. Je tu ale také problém s množstvím komárů. Nejjednodušší a nejméně nákladnou ochranou jsou moskytiéry. UNICEF společně s dalšími organizacemi Spojených národů i neziskovými organizacemi rozdává moskytiéry chudým lidem v zasažených oblastech, aby před komáry přenášejícími malárii ochránili své děti alespoň v noci. Hrozba této nemoci je vážná a přetrvává. Proti novým generacím komárů jsou však starší léky neúčinné. I přes nezměrné úsilí v oblasti prevence a léčby malárie Afrikou nadále obchází přízrak smrti. Výroba dětských rakví živí ve městě Kisumu hned několik truhlářských dílen, což vypovídá o délce života dětí v této části světa více než jasně.

Klikněte pro větší obrázek Jednou z velkých pohrom, které v následujících desetiletích hrozí, bude zánik řeky Gangy, na níž závisí život milionů lidí. Dochází ke střetu dvou světů. První z nich Gangu považuje za stoku, kterou vytvořila urbanizovaná industriální společnost. A tato materiální realita koexistuje s realitou kulturní, která řeku vnímá jako bohyni. Často nevíme, pro co se rozhodnout, tak prostě sedíme na dvou židlích. Posvátná Ganga, jak ji Indové nazývají, je řekou protikladů. Na své 2400 kilometrů dlouhé cestě z Himálaje do Bengálského zálivu protéká 29 velkoměsty s více než milionem obyvatel v každém z nich. Odhaduje se, že na řece je nějakým způsobem závislých téměř 400 milionů lidí. Vody posvátné řeky se na cestě k moři mísí se splašky, průmyslovým odpadem, popelem z lidských ostatků i s fekáliemi. Časná ranní koupel přesto nadále zůstává nepostradatelnou součástí dne každého zbožného hinduisty.

Klikněte pro větší obrázek Pán Šani shlíží na řeku, božskou Matku Gangu. Šani, jenž se zrodil ze spojení slunce a stínu, je nejen strůjcem velké bolesti, ale plní i ta nejtajnější přání. Dokáže napáchat obrovské škody, jeho hněv je však vždy jen reakcí na lidské skutky. Pokud se řeka proměňuje ve stoku, jak dlouho ještě zůstane pod boží ochranou? Kolik toho Matka Ganga snese? Jak dlouho potrvá, než posvátná řeka zanikne? Chceme-li jako národ, jako civilizace dostát svému závazku, jehož podstatou je zajištění stejných příležitostí pro naše děti, jaké nám poskytli naši rodiče, musíme začít tím, že budeme chránit naše životní prostředí.

V Číně člověk v podstatě pokořil přírodu stejně jako jinde na světě. Řeka Jang-c-ťiang je symbolem pokroku, ale i zdrojem značných problémů. Obrovská poptávka po vodě, nezbytné k uspokojení každodenních potřeb více než miliardy obyvatel, je ještě umocněna nároky průmyslu a zemědělství na zásobování vodou. Rozvoj si žádá vodu. Hodně vody. Tradice a pokrok jdou v Číně ruku v ruce. Její rychlá proměna z původně zemědělské společnosti v průmyslového giganta si však vyžádala obrovskou ekologickou daň. Podle Světové banky nemá asi 300 milionů Číňanů přístup k nezávadné vodě. Není proto nijak přehnané tvrdit, že Čína naléhavě potřebuje změnit svůj postoj k vodě. Závisí na tom její budoucnost. Velké naděje vkládají Číňané do mládeže.

Klikněte pro větší obrázek Průmyslový i komunální odpad zamořuje rozsáhlé úseky čínských řek i velkou část podzemních vod. Podle Světového fondu na ochranu přírody je do řeky Jang-c-ťiang vypouštěna více než polovina veškerého odpadu z průmyslu a kanalizací. Mezinárodní tlak na vyčištění čínských řek tak sílí každým dnem. Bohužel je i nadále patrná propast mezi současným stavem těchto toků a tím, co čím dál průmyslovější čínská společnost potřebuje pro svůj budoucí udržitelný růst. Od 90. let minulého století podněcuje Čína studenty, aby sami navrhovali možná řešení ekologických problémů. Těch je však příliš mnoho. Zdroje vody v čínských městech jsou znečištěné, vodonosné horizonty na severu země rychle vysychají. Pokrok Číny nebude možný, pokud se jí nepodaří vyčistit vodní zdroje a poskytnout čistou vodu všem svým občanům.

Čína se v nedávné době pustila do výstavby nejambicióznějších vodních děl všech dob. Přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c-ťiang vyrábí potřebnou energii a zároveň drží na uzdě ničivou sílu povodní, které zemi pustošily. Na druhou stranu: Výstavba obřího vodního díla vyhnala miliony lidí a mnohé dokonce i připravila o život. Jak dlouho Číně potrvá, než dosáhne rovnováhy mezi pokrokem a udržitelností svých vodních zdrojů? Odpověď na tuto otázku se naše generace už asi nedozví.

Voda přirozeně teče směrem dolů k moři. Čerpáme ji buď z řek nebo z podzemí, abychom mohli zásobovat taková města, jako je Las Vegas. To je jedním z mnoha příkladů pouštních měst, jejichž existence je zcela závislá na vodě přiváděné odjinud. Celých 88 procent lasvegaské vody pochází z jezera Mead na řece Colorado. Vlastně tím říkají: My máme peníze, my máme moc, politickou moc a můžeme si dovolit čerpat obrovské množství vody do našich naprosto iracionálních zařízení, atrakcí, a můžeme ji nechat jen tak téct. Voda je přírodním zdrojem, u něhož má skutek jedince okamžitý dopad na ostatní lidi, živočichy či ekosystémy. Pokud zřídím velkou přehradu, znamená to, že ohrozím vše níže po proudu.

Klikněte pro větší obrázek Na počátku 20. století bylo ústí řeky Colorado oblastí s bohatou flórou i faunou. Řeka pramenila vysoko ve Skalnatých horách ve Wyomingu a ústila do Mexického zálivu. Kdysi mohutný tok dnes vyschne mnohem dřív, než dosáhne břehů Cortézova moře. Město Las Vegas, které leží severně od mexických hranic, je na řece Colorado naprosto závislé. Přestože lasvegaské hotely začaly s vodou šetřit, chce-li město přežít, bude potřebovat stále víc vody. A určitě nebude brát ohledy na oblasti ležící dále po proudu. Pozoruhodnými příklady okázalého plýtvání jsou fontány, z nichž se po nedávné modernizaci Las Vegas stal nesmírně významný symbol společenského postavení a v jistém smyslu i znak zajímavého globálního fenoménu dnešní doby, kterým je privatizace. V obcích i ve školách po celém světě jsou děti zvědavé, dívají se a naslouchají. Co jim ale odpovíme, když se zeptají: Komu voda patří? Voda je jako malíř, co ztvárňuje hranice mezi zeměmi a národy. Voda se nevyrábí v továrnách. Na zemi se vyskytuje v neměnném množství, které neustále obíhá v ohromujícím koloběhu.

Voda může mít pevné, kapalné a plynné skupenství. Z vrcholků hor stéká do řek a ty se zase vlévají do oceánů. Pára stoupající k nebi se vrací zpět na zem ve formě deště, mlhy a sněhu. Voda ve všech svých podobách je však stále jen jedna. Třebaže si ji spojujeme se životem a čistotou, při každém použití ji zároveň znečišťujeme. V některých nedotčených oblastech, jako je například napajedlo v jižní Africe, člověk žasne nad přirozeným řádem, který tu vládne. Voda zde svádí dohromady všechny živočichy. Ve skutečnosti ovšem čistá a pokrokem nedotčená příroda existuje už jen v našich představách. Růst civilizace je totiž s přirozeným řádem ekosystémů v přímém rozporu.

Jak se města rozrůstají, přistěhovalci zakotví v oblastech, kde chybějí veřejné služby. A než tito lidé získají přístup k vodovodní síti, obvykle za vodu zaplatí cenu desetinásobně vyšší. Taková místa, jako je Isla Trinitaria na okraji největšího ekvádorského města Guayaquil, je nutné zásobovat vodou pomocí cisteren. A to je velmi výdělečný obchod!

Klikněte pro větší obrázek Ohromující nárůst prodeje zaznamenala v posledních desetiletích i balená voda. Podle některých odhadů dosahuje její roční spotřeba na celém světě více než 160 miliard litrů. Konzumace balené vody v posledních letech dramaticky vzrostla také v Asii a v Latinské Americe. Voda, která byla kdysi k dispozici všem zdarma, se dnes prodává na každém rohu. Není vůbec neobvyklé, když někde za balenou vodu zaplatíte více než za benzin do auta. V mnoha částech světa je cena této vody více než tisícinásobně vyšší než cena té z kohoutku ve Spojených státech. Voda je tak přístupná pouze těm, kteří si ji mohou dovolit.

Snahy vlád rozvojových zemí, jejichž cílem je zajistit bezplatný přístup k nezávadné vodě všem chudým lidem, jsou nadále zoufale nedostačující. Nároky rostoucí populace a rozvoj průmyslu ohrožují budoucnost klíčových zdrojů sladké vody. V Indii a v Číně klesají hladiny podzemních vod alarmujícím tempem. Veletoky po celém světě jsou ohroženy. Začínají se ozývat hlasy nespokojených lidí. Voda není na prodej, vykřikují. Voda je naším základním právem.

Ekvádorská vláda se spojila se zahraničními společnostmi, aby zabezpečila dodávky vody z vodovodní sítě i do těch nejchudších domácností, a slibuje, že jim poskytne pitnou vodu za zlomek ceny, kterou platí za vodu dováženou cisternami. Nedostatek vody je dnes světový problém číslo jedna. Kolik bychom za vodu měli platit? Kdo by za ni měl platit? Je voda komoditou, anebo základním lidským právem? To všechno jsou naléhavé otázky 21. století.

Klikněte pro větší obrázek V minulosti byla voda v Tibetu něčím, co bylo pro všechny společné. Nikoho by nenapadlo ji kupovat. Někde se za ni ale platit musí. A místní lidé se překvapeně ptají proč. Proč teď musejí vodu kupovat a platit za ni penězi? Voda na naší planetě je přírodní dar. Není možné zpoplatnit vzduch. Voda by měla být zadarmo stejně jako vzduch. Chudí lidé najednou vodu pít nemohou. V současnosti je ale také polovina veškeré dostupné vody kontaminovaná. Společnosti se neustále snaží najít způsob, jak by někdo jiný uhradil jejich náklady.

Řekněme, že za sklenici vody zaplatíte nějakou cenu. 50 až 70 procent z této ceny tvoří energetické náklady na dopravu vody k vám, do vaší sklenice, a za její úpravu. Proces úpravy vody stojí hodně peněz. Je to jedna z funkcí vlády: zajistit, aby takový veřejný majetek zůstal v rukou veřejnosti. Vlády mnoha zemí nemohou rozšířit služby v oblasti dodávek vody tak rychle, jak vyžaduje jejich rostoucí populace. Světová banka by namísto do soukromé firmy mohla peníze vložit do jakési své prodloužené ruky, vodohospodářské organizace. Ta by v případě neschopnosti vlády fungovala jako napůl autonomní subjekt řízený v souladu s obchodními zásadami, ale nikoli s cílem generovat zisk. Korporace založené kvůli zisku bez něj nemohou existovat. Alespoň ne dlouho. Voda má vždy nějakou cenu.

Klikněte pro větší obrázek Když se hnací silou stane prodej vody za vysoké ceny, je pochopitelné, že vzdálené vesničky budete ignorovat. Pro Světovou banku je privatizace nástroj, který má zabezpečit dostupnost služeb nejchudším vrstvám. S přihlédnutím k jejich strádání musíme zvážit veškeré možnosti. S čistou vodou se zlepšuje zdraví. S lepším zdravím se zvyšuje produktivita. S produktivitou narůstá ekonomická soběstačnost. Voda je katalyzátor, který napomáhá jak vymýcení chudoby, tak společenskému i hospodářskému rozvoji. Úplně všichni, lidé i organizace, by měli být jako voda. Průzrační a v pohybu. Neprůhledná voda je k ničemu. A stojatá zahnívá.

Originální názevOne Water
Stopáž50 minut
Rok výroby 2009
 P ST
ŽánrDokument