O proměnách, k nimž došlo v bytových družstvech v uplynulých deseti letech.
Připravili L. Rakušanová a J. Krejčík ml.

Cílem filmu je upozornit na to, že bytová družstva jsou sice formou kolektivního vlastnictví, která však individuální podílníky rozhodně nevyvazuje z osobní odpovědnosti za jejich majetek. Pravý opak je pravdou. Na rozdíl od prvorepubklikových "lidových bytových družstev", která většinou zvládla vydání bytu do individuálního vlastnictví v zákonné lhůtě, nemají postkomunistická "stavební bytová družstva" z velké části byty vydány dodnes, ačkoliv o to družstevníci řádně a včas požádali a zákon to družstvům už dávno uložil. Funkcionáři družstev se vymlouvali na pozemky, které patří státu, ale podle litery zákona by ani tyto nesrovnalosti neměly vydání a zápisu do katastru nemovitostí bránit.Jsou snad lidé, kteří bydlí v družstevních bytech, ještě deset let po pádu komunismu rukojmím činovníků, kteří si ze správy (de facto cizího) majetku udělali výnosný byznys? A to byznys pro družstevníky značně riskantní, protože stavební družstvo je podle obchodního zákoníku normálním podnikatelským subjektem a nemusí se mu tedy vyhnout ani vytunelování a konkurs. Anebo má naopak družstevní bydlení nějaké zásadní výhody před individuálním vlastnictvím, které tahle rizika vyvažují? Drtivá většina oněch 800 000 rodin, které dnes byldí v ČR v družstevních bytech, si otázky tohoto typu zřejmě nepřipouští. Rozhodně by si je však připustit měly, protože jejich majetek za ně nikdo neohlídá.

Napište nám