Televizní společnost

Oscarovým vítězem za rok 1976 se stal příběh boxera Rockyho, který se přes nemalá protivenství dostane až na vrchol. Divácky nesmírně oblíbený snímek tehdy stvořil novou hvězdu Sylvestera Stallonea, ale filmoví odborníci nad ním příliš nejásali. Ti svou přízeň věnovali dramatu Televizní společnost, jímž se důrazně připomněli dva tvůrci, odchovaní živým televizním vysíláním padesátých let, scenárista Paddy Chayefsky a režisér Sidney Lumet. Jejich cynický pohled do zákulisí velké televizní společnosti (fiktivní UBS) nemilosrdně cupuje na kusy všechno, co se v televizi děje. Prostřednictvím tří hlavních postav, ambiciózní producentky Diany Christensenové (Faye Dunawayová), zkušeného šéfa zpravodajství Maxe Schumachera (William Holden) a zešílevšího moderátora Howarda Bealea (Peter Finch), sledujeme, co všechno je ochotná televize udělat, aby se na ni lidé dívali. Ani po 35 letech snímek nic neztratil ze svého satirického ostří, což je při zvážení překotnosti vývoje televizního vysílání až neuvěřitelné. Čtyři Oscary (tedy o jednoho víc než vítězný Rocky!) si odnesli scenárista Chayefsky a celkem tři herci, což se stalo teprve podruhé a naposledy (Tramvaj do stanice Touha - 1951). Faye Dunawayová si konečně vynahradila dvě předchozí neproměněné šance (Bonnie a Clyde, Čínská čtvrť), převážně divadelní herečka Beatrice Straightová byla oceněna hned napoprvé za jednu z nejkratších kreací historie (něco přes pět minut na plátně v roli Holdenovy podváděné manželky) a anglický herec Peter Finch se své celkově druhé nominace už nedožil a Oscara za něho nakonec převzala s Chayefským jeho vdova. Televizní společnost zůstává jedním z nejlepších děl Nového Hollywoodu, má nesmazatelnou nálepku vyplněného proroctví a zoufalý výkřik Howarda Bealea k divákům (Už toho mám dost a dál to trpět nebudu) se dostal do běžné mluvy.