00:00:05 Východní Prusko, takové, jaké bylo kdysi.

00:00:09 Působivá krajina a pláže Baltského moře.

00:00:13 Prázdninový ráj na východním konci Německé říše.

00:00:16 Po 700 let tu v míru žily různé národy:

00:00:20 Němci, Poláci, Litevci a Rusové.

00:00:28 Území původně dalo jméno celému Prusku, protože ve 13. století

00:00:32 tu Řád německých rytířů podmanil pobaltské Prusy.

00:00:40 V období mezi 2 světovými válkami mělo přes 2 miliony obyvatel.

00:00:46 Adolf Hitler Východní Prusko vychvaloval jako předsunutý

00:00:50 tábor Německa. A zdejší obyvatelé masově volili nacisty.

00:01:10 Po uzavření Versailleské smlouvy v roce 1919 bylo Východní Prusko

00:01:14 od zbytku říše odděleno takzvaným polským koridorem.

00:01:18 Z Východního Pruska se stal jakýsi ostrov, přístupný pouze lodí

00:01:23 nebo vlakem. To vyvolávalo zášť vůči polským sousedům.

00:01:28 V roce 1939 napadl Hitler Polsko a začala druhá světová válka.

00:01:33 Obyvatelé okupovaných polských území pod nacistickou nadvládou

00:01:37 krutě trpěli. Popravy a vraždy tu byly na denním pořádku.

00:01:44 Byly tam šibenice a celá jednotka příslušníků SS, kteří prováděli

00:01:48 popravy.

00:01:53 Kromě Poláků byli perzekuováni a vyvražďováni i Židé.

00:01:59 V roce 1941 Hitler napadl Sovětský svaz.

00:02:03 Po počátečních úspěších ale byli Němci zatlačeni Rudou armádou zpět

00:02:07 do Východního Pruska.

00:02:09 Na podzim roku 1944 stálo 2 a půl milionu mužů Rudé armády

00:02:14 u bran Východního Pruska, na sovětsko-německé hranici.

00:02:18 Byl to klid před bouří. Měli jsme mapu a špendlíky jsme

00:02:22 v ní vyznačovali, jak jsou Rusové blízko.

00:02:26 Při jediném brutálním aktu pomsty vojáci vyhladili celou vesnici.

00:02:30 Zprávy nacistické propagandy zapomněly zmínit, že posledního

00:02:34 3 a půl roku byla z jejich strany vedena vyhlazovací válka

00:02:39 proti Sovětům.

00:02:45 Zaseli jsme vítr a sklidili bouři. Tak to bylo, bohužel.

00:02:50 A lidé byli zděšení.

00:02:54 Vítězící Rudá armáda se prohnala zemí. Dva miliony obyvatel

00:02:58 Východního Pruska se daly na útěk.

00:03:02 Pamatuju si, bylo to v půlce ledna 1945. Naše divize bojovala

00:03:07 jako součást třetího běloruského frontu. Do Východního Pruska jsme

00:03:12 vstoupili z polského území. Jak k tomu ale došlo?

00:03:31 V důstojnickém klubu na letecké základně v Heiligenbeilu se konal

00:03:35 večírek. Bylo zvykem, že majitelé okolních usedlostí a jejich dcery

00:03:40 byli také pozvaní.

00:03:53 Gisele Hannigové bylo tehdy 19 let. Pocházela z Balgy na baltském

00:03:59 pobřeží a pracovala na letecké základně Luftwaffe v Heiligenbeilu.

00:04:04 Východní Prusko, léto 1944.

00:04:08 Válka, která v Evropě zuřila už 5 let, se zdála být

00:04:12 na míle vzdálená.

00:04:16 Toto jsou ve spěchu shromážděné majetky celých vesnic.

00:04:19 Jejich majitelé se raději vydávají do neznáma, než by se sklonili

00:04:24 a podrobili bolševismu.

00:04:31 Byli jsme mladí a chtěli jsme si užívat života.

00:04:36 Letci samozřejmě chtěli být dobrými hostiteli.

00:04:40 Poslali letadlo do Dánska a nakoupili tam máslo a šlehačku.

00:04:44 Napeklo se přes 30 dortů, všechny tam byly nachystané.

00:04:51 Nepřivezli jenom skvělé víno a koktejly, ale také první

00:04:55 swingové desky, aby bylo možné tančit.

00:05:08 Foxtrot už jsme netančili, protože jsme měli anglické desky.

00:05:12 Letci je přivezli z Francie.

00:05:35 Swingová taneční party byla tehdy riskantní podnik.

00:05:39 Za tancování na swingovou hudbu se mohlo jít do vězení,

00:05:43 nebo rovnou do koncentračního tábora.

00:05:48 Bylo to doslova jako tančit s nebezpečím. To byl ten pocit.

00:06:10 Otevřeli jsme okna, protože bylo velmi horko.

00:06:15 Necelých 200 metrů od základny vedla železnice. A tak jsme uviděli

00:06:19 první uprchlické vlaky.

00:06:26 Všechno to bylo přecpané, vlaky, vagony doslova přetékaly.

00:06:31 Naskládali tam postele, nábytek byl všude. Vypadalo to děsivě.

00:06:41 Najednou se rozhostilo ticho.

00:06:45 Dívali jsme se ven a pak na sebe a říkali jsme si, co asi čeká nás?

00:06:57 Svět aristokratů ve Východním Prusku žil nerušeně dál.

00:07:02 Zdejší šlechta byla proslulá. Nikde jinde v zemi nebyly

00:07:06 tak nádherné domy, tak obrovské pozemky, a takové třídní rozdíly.

00:07:13 Stárnoucí prezident Říše, polní maršál Paul von Hindenburg

00:07:17 byl hlavním představitelem východopruské aristokracie.

00:07:21 Každý volný okamžik trávil na svém panství

00:07:24 v Neudecku ve Východním Prusku.

00:07:29 Hindenburg hrál stěžejní roli.

00:07:32 Byl to velký osvoboditel Východního Pruska v první světové válce.

00:07:37 Takže si dovedete představit, jakou tu měl úctu.

00:07:41 Památník bitvy u Tannenbergu připomíná Hindenburgovo vítězství

00:07:45 nad Rusy v roce 1914.

00:07:48 Pak začal znovu dobývat Východní Prusko.

00:07:53 Návštěva památníku byla povinností pro všechny východopruské

00:07:57 aristokraty. Včetně hraběte Hanse zu Dohna. Kromě Hindenburga byl

00:08:02 hlavní postavou v jeho rodině starý císař.

00:08:08 Moji rodiče byli velmi konzervativní a ctili císaře.

00:08:12 Císař měl narozeniny 27. ledna. Vždycky mě pobaví, že si to datum

00:08:17 ještě pamatuji.

00:08:20 Kdo už to dneska ví? Já jsem s tím vyrůstal.

00:08:24 Jasně to dokládá, že v mém dětství, ve 30. letech 20. století,

00:08:28 hrál císař v naší rodině stále ještě důležitou roli.

00:08:34 Po první světové válce poslední německý císař, Vilém II.,abdikoval.

00:08:39 Žil v exilu v Doorn v Nizozemí. Domácí záběry z 30. let 20. století

00:08:46 z rodiny hraběte Hermana zu Dohna Finkensteina ukazují jeho manželku

00:08:53 Clotildu a jejich děti s přáteli.

00:08:57 Tato rodina patřila k nejmocnějším majitelům půdy na východ od Labe.

00:09:13 Meklenbursko nebo Pomořansko nebo Slezsko neměly svou vlastní

00:09:18 významnou historii, ale Východní Prusko ano.

00:09:21 To byl možná důvod, proč mělo Východní Prusko a jeho šlechta

00:09:25 tolik sebejistoty.

00:09:34 Udržovali mezi sebou určitý styl.

00:09:37 Večeře byla vždy velmi bohatá a v naší rodině jste se museli

00:09:41 převléknout do večerních šatů.

00:10:15 Nevýhodná poloha však odřízla Východní Prusko od trhů,

00:10:19 kde by mohli zemědělci prodat své produkty.

00:10:22 Reformy byly zablokované, zemědělské Východní Prusko bylo

00:10:26 vždycky tak trochu odstrčené.

00:10:37 Pro zemědělce byly obzvláště kruté zimy.

00:10:50 Dlouhé a neutěšené měsíce velkého chladu, ledových cest a hor sněhu.

00:11:03 Rodina Puschova žila na severu Východního Pruska.

00:11:08 Tady byly zimy velmi kruté.

00:11:12 Teplota klesala na 25 až 30 stupňů pod nulou! A co jsme si oblékali?

00:11:19 Měli jsme jeden pár bot, možná dva, ale všechny poničené vlhkem.

00:11:26 Otec Williho Pusche produkoval mléko na malém statku.

00:11:40 Když jsme přišli ze školy, museli jsme pomáhat v kravíně.

00:11:43 Uklidit, dát kravám seno a nasekat tuřín.

00:11:53 Museli jsme také dojit. Zvládli jsme 5, 6, 7 nebo i 8 krav.

00:11:58 Bylo nám teprve 12 nebo 13 let!

00:12:12 Národní socialisti slibovali národní obrodu".

00:12:16 Podněcovali frustraci. Úspěšně.

00:12:21 Ve volbách v roce 1932 se Východní Prusko stalo baštou

00:12:26 nacistické strany. A když se nacisté dostali v roce

00:12:30 1933 k moci, většina jejich voličů cítila zadostiučinění.

00:12:34 Zdejší zemědělství zažívalo opět vzestup.

00:12:40 Ale nacisté žádali svou odměnu, bezpodmínečnou oddanost Hitlerovi.

00:12:46 Dokonce i od dětí.

00:12:54 Byli jsme jediní, kdo neměl uniformy. Zavolal si nás starosta.

00:12:58 Šla tam matka a dostala 240 marek, aby mohla koupit uniformy.

00:13:08 A k tomu velký obrázek Hitlera. V každém domě musel být obrázek

00:13:12 Hitlera. Na takové věci nikdo neměl peníze.

00:13:16 Otec řekl, že takové hlouposti kupovat nebude.

00:13:24 Matka pak jela do Zintenu a koupila uniformy.

00:13:27 Starosta souhlasil a nechal nás být.

00:13:34 Oblékli jsme si je a chodili v nich celé dny.

00:13:48 Takto nenápadně pronikala ideologie hnědých košil do nejmenší vesnice.

00:14:05 Hlavním správcem Východního Pruska byl Erich Koch, malý Hitler

00:14:10 na provinční úrovni. Tento bývalý železničář se za führera stavěl

00:14:14 už od roku 1928.

00:14:19 Veškerá opozice bezostyšně prohlašovala, že se mnou

00:14:24 Východní Prusové nechtějí nic mít. Že mě odvrhli jako rebela,

00:14:28 pučistu, a že bych měl raději z Východního Pruska odjet.

00:14:33 Vzali jsme na sebe úkol rezolutně prosazovat Vůdcovu vůli,

00:14:37 vytvořit zde silnou a nedobytnou baštu!

00:14:43 Koch vychovával mladou generaci své nacistické bašty".

00:14:51 Nové národní výcvikové středisko bylo otevřeno za přítomnosti

00:14:55 gauleitera Kocha v Západním Prusku.

00:14:59 Erich Koch navštívil prostory, v nichž chlapci získávají základy

00:15:04 různých řemesel.

00:15:14 Součástí Kochem bombasticky proklamovaného plánu pro Východní

00:15:18 Prusko" byla dokonce i část dálnice postavená v tomto vzdáleném kraji

00:15:23 a schválená nacistickým vedením. Měla to být ohromná stavba.

00:15:31 A gauleiter Koch pokračoval ve svém vlastním cíli

00:15:35 získat Východní Prusko pro Hitlera. Mnohé šlechtické rodiny

00:15:40 jej vyslyšely.

00:15:42 Paul von Hindenburg už nebyl tím jediným zářným příkladem.

00:15:46 Jeho následovníci se připojovali k povýšenému" Adolfu Hitlerovi.

00:15:52 Objevovali se tu noví lidé.

00:16:00 Jako například Hermann Göring, na fotografii je v lese

00:16:04 Rominter Heide.

00:16:07 Hitler sám Východní Prusko často navštěvoval.

00:16:13 Vítali jej zástupci rodové šlechty.

00:16:18 V paláci Waldburg však zůstávala rodina hraběte zu Dohna

00:16:22 stále věrná císaři.

00:16:28 Hrabě Hans zu Dohna byl nejmladším ze šesti sourozenců.

00:16:35 Hitlera jsme si nijak nevážili. Byl to parvenu".

00:16:39 Nebyl to ani Němec, byl Rakušan.

00:16:45 Lidé mu dávali přezdívky, ještě je mám v paměti.

00:16:49 Jako třeba rakouský kaprál" a podobně.

00:16:57 To ukazuje neuctivý tón, v jakém se o osobě Hitlera mluvilo.

00:17:05 Samozřejmě to bylo něco mezi tím: Kdo je ten člověk?" a:

00:17:10 Už nemáme císaře, bohužel, tenhle člověk má být císařův nástupce?!"

00:17:20 Východopruská šlechta si svůj život žila dál, jako za časů císaře.

00:17:28 Hans zu Dohna, na rozdíl od místních dětí,

00:17:32 do zdejší školy nechodil. Do paláce Waldburg docházeli

00:17:36 soukromí učitelé. Byla to tradice již celé generace.

00:17:47 Ze všech učitelů, které jsem měl, byl nejhodnější a intelektuálně

00:17:51 nejvíce na výši doktor Gutsche. Už jenom ta skutečnost,

00:17:56 že měl doktorát, ho stavěla vysoko nad ostatní učitele.

00:18:06 Můj otec k němu choval velký respekt.

00:18:09 V domě mých rodičů panovala přísná hierarchie.

00:18:13 Učitelé s námi nevečeřeli.

00:18:16 Ale doktor Gutsche mohl, protože můj otec měl zkrátka rád

00:18:20 jeho kultivované a učené povídání.

00:18:26 Učitel Gutsche byl v paláci Waldburg velmi oblíbený.

00:18:30 Měl ale stigma, o němž mladý Hans ještě nic nevěděl.

00:18:36 Jednoho dne, když jsem měl zrovna hodinu, přišla najednou nahoru

00:18:40 moje matka, vrazila do pokoje a řekla: Hansi, pojď se mnou.

00:18:45 Našli jsme v zahradě velice vzácného hada, musíš se na něj

00:18:50 hned podívat!"

00:18:56 Nechápal jsem, jak mohla matka přerušit hodinu kvůli hadovi.

00:19:00 Nikdy předtím se to nestalo!

00:19:05 Skutečným důvodem bylo, že si pro Gutscheho přijela policie

00:19:09 a odvezli ho pryč. A já, jako dítě, jsem to neměl vidět.

00:19:17 Moji rodiče byli celí v rozpacích. Samozřejmě jsem se ptal,

00:19:21 co se stalo, ale nikdy jsem nedostal přímou odpověď.

00:19:29 Až po válce jsem se náhodou dozvěděl, že doktor Gutsche byl

00:19:34 homosexuál, což byl pro Hitlera nejtěžší zločin.

00:19:48 Brzy po nástupu nacistů k moci byli všichni lidé, kteří se režimu

00:19:52 z jakéhokoliv důvodu nelíbili, zatýkáni a následně pak vězněni

00:19:57 nebo deportováni do táborů v Říši.

00:20:00 V létě 1939 byly ve Východním Prusku rozmístěny německé

00:20:04 vojenské síly. Právě odsud spustil Hitler 1. září invazi do Polska,

00:20:10 kterou začala druhá světová válka.

00:20:16 Invazí zanikl polský koridor.

00:20:19 Pro milion zdejších Poláků, včetně mnoha Židů, nastala doba teroru.

00:20:27 Sezonní dělníci z Polska byli ve Východním Prusku obvyklým jevem.

00:20:31 Nyní sem přicházeli na nucené práce.

00:20:35 Každý Němec si je mohl objednat v náborové kanceláři.

00:20:46 Náš statek byl na samotě. Lidé sem přicházeli jenom za prací

00:20:51 a pak zase odcházeli. Nikdo tady dlouho nezůstal.

00:20:55 Jednou se objevil otec s dívkou, kterou jsme neznali.

00:20:59 Pak jsem se dozvěděl, že tu s námi zůstane.

00:21:02 Byla to Polka a měla pro nás pracovat.

00:21:10 Jedenáctiletý Günter Donder žil na vzdáleném statku v Mazurech.

00:21:15 Na Donderův statek byla na nucené práce přidělena mladá Polka

00:21:19 z druhé strany hranice.

00:21:23 Eugenia Pacewiczová, říkalo se jí Genia. Přivedli ji z polské vesnice

00:21:28 Suwalki.

00:21:31 Byla z rodiny varhaníka. Měla ten nejkrásnější hlas na světě.

00:21:35 Když zpívala, měla takové vibrato. Moc se mi to líbilo.

00:21:39 Zpívala mi spoustu polských lidových písniček.

00:21:45 Genia tu sice byla na nucené práce, ale stala se součástí rodiny

00:21:49 Donderových. Na více než 2 roky.

00:21:55 Během té doby se Günter a Genia velmi sblížili.

00:22:03 Měli jsme nahoře jeden pokoj, tam byla v létě její ložnice.

00:22:09 Spali jsme tam oba, já v jedné posteli a ona v druhé.

00:22:13 Jednou večer, bylo to v říjnu, už byla tma, zapálili jsme lampu

00:22:17 a ona mi vyprávěla o knížce, kterou četla, a ve které byl

00:22:21 jeden slib. A zeptala se, jestli můžeme učinit slib,

00:22:26 že budeme jeden na druhého dávat vždy pozor.

00:22:29 Řekl jsem: S radostí."

00:22:33 Genia byla jediná osoba, se kterou jsem mohl mluvit o všem.

00:22:37 O všem. Možná bych kvůli ní prošel i tím bájným ohněm a vodou.

00:22:44 Pak jsme se chytili za ruce a dali jsme si čestné slovo.

00:22:48 Tím jsme stvrdili náš slib.

00:22:56 Miliony Poláků byly nuceny pracovat ve zbrojních továrnách

00:23:00 po celém Německu. Vyráběli zbraně a munici pro Hitlerovu válku.

00:23:05 Nacistická ideologie se dívala na Slovany jako na nižší rasu,

00:23:09 na lidi, kteří mají být využiti k otrocké práci.

00:23:13 Poláci museli být stále snadno rozpoznatelní, proto museli

00:23:17 na kabátech nosit našité písmeno P.

00:23:36 Toto pravidlo se muselo dodržovat i v dalekých Mazurech.

00:23:40 Při jednom výletu do vesnice si Genia zapomněla kabát na statku.

00:23:45 Chytil ji příslušník nacistické strany.

00:23:50 Genia se vrátila z vesnice v slzách a řekla: Někdo mě uhodil

00:23:55 do obličeje." Proč tě uhodili do obličeje?"

00:23:59 Protože jsem neměla P." Začal jsem přemýšlet o tom,

00:24:05 co Genia říkala, jak žila a jak se dívala na svět.

00:24:09 Čím déle válka trvala, tím silněji a otevřeněji dávala najevo

00:24:18 svoje vlastenectví.

00:24:23 Naučila mě vlastenecké písně.

00:24:26 A já jsem některé z nich hrál na akordeon. Venku, nahlas,

00:24:31 nepřemýšlel jsem o tom.

00:24:33 Jednu píseň si pamatuji velmi dobře. Byla to polská hymna.

00:24:40 Moji rodiče z toho velkou radost neměli. A pak přišel ten den,

00:24:44 bylo to v září 1943. Můj otec tehdy řekl: Genia zítra odjíždí."

00:24:56 Jako by se mi zhroutil celý svět. Proč Genia odjíždí?

00:24:59 Genia patří sem, vždyť ji máte rádi!"

00:25:03 Ne, už je to zařízeno, Genia odjíždí."

00:25:13 Nemohl jsem to překonat. Bylo to pro mne příliš.

00:25:20 Pamatuji si, jako by to bylo včera, jak jsem se domů sunul jako šnek.

00:25:25 Vůbec se mi domů nechtělo.

00:25:34 Byla to ta nejtěžší cesta, kterou jsem musel projít.

00:25:38 Bylo mi 14. A musel jsem se vrátit do domu, kde už Genia nebyla.

00:25:46 Krátce nato byla Genia deportována do Vestfálska, aby tu pracovala

00:25:50 v továrně na munici.

00:25:53 V roce 1941 si Hitler vybral toto místo, nedaleko Rastenburgu

00:25:57 ve Východním Prusku, za své velitelské stanoviště.

00:26:01 Bylo známé jako Vlčí doupě" a zahrnovalo 50 bunkrů a posádku

00:26:06 o 2.000 mužích. Odtud vedl Adolf Hitler svůj plán na zničení

00:26:10 Sovětského svazu. A Židů.

00:26:19 Židé z Východního Pruska a přilehlého okolí byli deportováni

00:26:24 a vyvražděni. Stejně jako Židé z Královce.

00:26:31 Zdejší synagoga už neexistovala. Poslední transport Židů

00:26:35 je v červnu 1942 zavezl do vyhlazovacího tábora.

00:26:40 To byl konec jedné malé, starobylé židovské komunity.

00:26:45 Královec - Köningsberg -Kaliningrad byl vždy centrem pruské tolerance.

00:26:50 Doklady slavné minulosti města byly všude.

00:26:56 Burzovní palác, pomníky spisovatelům a filozofům.

00:26:59 Univerzita. Duch města byl nyní zničen.

00:27:03 Proboštský kostel. Právě zde musel od roku 1942 mladý katolický kaplan

00:27:09 Karl Kunkel hledat křehkou hranici mezi církví a režimem.

00:27:17 Byl jsem si dobře vědom toho, co přede mnou jako před knězem

00:27:21 leží, jaký mne čeká boj.

00:27:24 Za křesťanství a proti nacistickému ateismu.

00:27:33 Nacistům se nelíbila práce s mládeží, ve které se Kunkel

00:27:37 angažoval. Bylo jasné, že dříve či později jej tato činnost

00:27:41 přivede do konfliktu s úřední mocí.

00:27:52 Boj proti nacismu jsem si zažil už jako mladý teolog.

00:27:56 Už tehdy byl konflikt nevyhnutelný.

00:28:02 Mou vedlejší činností bylo působit jako vojenský kněz na velitelství,

00:28:07 jelikož všichni oficiální vojenští kaplani byli na frontě.

00:28:12 Ve městě byla velká jednotka, bylo tu hodně vojáků

00:28:15 a také vojenská nemocnice. O to všechno jsem se musel starat.

00:28:20 Byl jsem tedy také vojenský kaplan a každou neděli jsem musel sloužit

00:28:24 vojenskou mši. Byl jsem odpovědný za práci pastora v armádě.

00:28:34 Od června 1941 vedly německé vojenské síly válku

00:28:39 proti Sovětskému svazu. Po počátečním úspěchu

00:28:43 se dostaly na mrtvý bod. Rudá armáda vrátila úder.

00:28:46 Zima 1943 přinesla pro sovětská vojska obrat.

00:28:52 V bitvě o Stalingrad rozprášily celou 6. německou armádu.

00:28:56 Krutá rána, i pro obyvatele Východního Pruska.

00:29:06 Po Stalingradu už nebyla žádná naděje. Nikdo už nevěřil

00:29:10 v konečné německé vítězství.

00:29:13 V hloubi srdce už nikdo ve vítězství nevěřil.

00:29:17 Morálka vojáků na frontě i v záloze začala upadat,

00:29:21 i přes všechny plamenné projevy a přehlídky.

00:29:29 Jako vojenský kaplan musel Karl Kunkel vykonávat

00:29:33 i velmi smutné povinnosti.

00:29:38 Musel pomáhat dopadeným dezertérům v jejich posledních okamžicích.

00:29:44 Když byl někdo odsouzený k smrti, měl jsem povinnost jít k němu.

00:29:52 Do vězení jsem přicházel kolem šesté ráno

00:29:55 a poskytl poslední pomazání. Zůstal jsem s ním do osmi hodin.

00:30:00 Pak ho odvedli za plentu. Potom jste slyšeli zvuk gilotiny

00:30:04 a tekoucí krve.

00:30:11 Tělo dali do rakve, hlavu položili vedle.

00:30:14 Za dva dny jsem pak musel vést pohřeb na hřbitově v Královci.

00:30:25 Už jako mladý kněz jsem musel být svědkem hrozných věcí.

00:30:42 Život církve byl dlouho ve stínu nacistů.

00:30:49 Strana byla stále silnější a mocnější. Ale víra je silnější

00:30:54 než cokoliv jiného.

00:30:57 Víra jediného člověka v Boha byla větší, než víra všech členů strany.

00:31:02 I přes hrozbu koncentračního tábora nebo smrti.

00:31:06 Věděl jsem, že konečné vítězství nebude patřit jim, ale pánu Bohu.

00:31:12 Nacisté od počátku neměli důvěru k práci Kunkela

00:31:16 s křesťanskou mládeží. V létě 1944 jej nakonec gestapo odvezlo

00:31:21 do koncentračního tábora v Dachau. Pod záminkou, kterou nikdy nikdo

00:31:26 nevysvětlil.

00:31:29 Optimistická vítězná nálada v Německu byla už dlouho minulostí.

00:31:34 Bomby Spojenců padaly dnem i nocí. Jen málokteré město uniklo

00:31:39 bez úhony. Jedinou výjimkou byl Královec.

00:31:45 Ve východopruském hlavním městě plynul život více méně normálně.

00:31:57 Frieda Kroppová odešla z Východního Pruska v polovině 30. let do Porúří

00:32:02 na západě Říše. Tady se seznámila se svým budoucím manželem.

00:32:08 Své rodiče ve Východním Prusku však stále navštěvovala.

00:32:13 Do Východního Pruska jsem jela v létě, kdy měl dovolenou

00:32:17 i můj manžel. Rodiče mě vždycky rádi viděli.

00:32:21 Všichni moji ostatní sourozenci byli ve Východním Prusku.

00:32:24 Já byla jediná, která se odstěhovala.

00:32:30 Můj manžel všechno natáčel. Byl to jeho koníček.

00:32:35 Točil, už když jsem se s ním poznala.

00:32:40 A pak všechny ty filmy sestříhával.

00:32:46 V létě roku 1944 přijela Frieda Kroppová za rodiči na žně,

00:32:51 přesto, že byla válka.

00:32:54 Tady je matka, to je ona. A to je otec, v té bílé košili.

00:33:03 Byl to rodinný statek, zděděný po prapředcích.

00:33:08 Frieda Kroppová zažívala již několik let rozsáhlé

00:33:11 bombardování v Porúří. Byla jediná z celé rodiny,

00:33:15 kdo už nevěřil ve zdánlivý klid ve Východním Prusku.

00:33:26 Pracovaly jsme na poli, matka, sestra a já.

00:33:33 Sestře bylo 18 let, byla členkou nacistické Ligy německých dívek.

00:33:39 Samozřejmě byla pro Hitlera.

00:33:43 Jak jsme si povídaly, prošla kolem nás po cestě kolona uprchlíků.

00:33:47 A já říkala matce: Podívej, brzy budete utíkat, jako oni!"

00:33:52 Silnice i vlaková nádraží byly plné uprchlíků z Litvy

00:33:57 a z oblasti kolem řeky Němenu. K útěku je hnal strach

00:34:00 z Rudé armády.

00:34:15 Byla jsem jasně proti Hitlerovi a můj otec mi řekl:

00:34:19 Pozor, abychom tě nenahlásili!" Já řekla: Jen mě nahlaste,

00:34:23 jestli chcete! Já říkám pravdu." Moje sestra se tvářila, že všechno

00:34:28 ví líp. Byla vedoucí v Lize německých dívek.

00:34:32 Byla tak hrozně drzá, že jsem ji uhodila.

00:34:35 Ano, dala jsem jí pohlavek. Řekla jsem jí: Ty huso! Myslíš si,

00:34:41 že víš všechno líp než já?! Hitler neudělá nic, vůbec nic!"

00:34:49 Po roztržce s rodinou Frieda z Východního Pruska odjela.

00:34:54 V půl šesté ráno mě otec odvezl na vlak. Byl tak plný,

00:34:58 že se tam ani nedalo hýbat. Ale já se nikdy lehce nevzdávala.

00:35:03 Řekla jsem si, že se musím dostat dovnitř.

00:35:10 Frieda Kroppová se vydala sama zpátky domů, ve vlaku plném

00:35:14 utečenců. Když přijela do Dortmundu, zjistila, že z domu,

00:35:18 ve kterém bydlela, zbyla jen hromada trosek.

00:35:25 Nacistické vedení žádalo, aby obyvatelé Východního Pruska

00:35:29 vydrželi až do hořkého konce. Erich Koch zakázal opustit region.

00:35:33 A nechal vykopat obranný zákop. Měl zastavit milion a půl vojáků

00:35:38 Rudé armády.

00:35:48 Hitlerova mládež dostala úkol kopat, aby udělala z Východního

00:35:52 Pruska baštu Říše".

00:36:01 Byl to neuvěřitelný pocit.

00:36:04 Jako bychom byli někde na prázdninách na táboře.

00:36:08 Všichni měli dobrou náladu. I potom později, ve vlaku.

00:36:11 Někteří sebou měli lahve s alkoholem, čímž se nálada

00:36:14 ještě vylepšila. Někteří se ještě ve vlaku pozvraceli.

00:36:21 Theo Nicolai z Královce byl nadšeným členem Hitlerovy mládeže.

00:36:25 Byl rád, že může kopat a dělat něco pro svou vlast.

00:36:31 V srpnu 1944 bylo krásné léto.

00:36:35 První část zákopu jsme kopali v lese. Neměli jsme krém,

00:36:40 tak jsme se namazali máslem. Nebylo moc čerstvé,

00:36:43 takže jsme trochu páchli.

00:36:47 Propaganda hlásila: Zákopy pro vítězství!"

00:36:51 Nacistická média oslavovala mladé hrdiny".

00:36:55 Víte, jak má být zákop velký?

00:36:59 Dost široký, aby se v něm mohl voják pohybovat, asi tak metr.

00:37:07 A vysoký asi tak 80 centimetrů.

00:37:13 Přitažlivost této sportovní činnosti" ale brzy začala upadat.

00:37:23 Nejdřív to byla docela zábava, ale postupně to upadalo.

00:37:28 Měli jsme puchýře, museli jsme pochodovat pořád dál,

00:37:32 abychom se dostali na místo. A práce byla těžká.

00:37:36 Nálada šla rychle dolů.

00:37:39 Často jsme vídali letadla, pravděpodobně ruská průzkumná

00:37:43 letadla, která to všechno fotografovala.

00:37:46 Věděli přesně, jak to vypadá!

00:37:49 Ukázalo se, že všechno to kopání bylo jenom mrháním silami, doslova.

00:37:55 Rusové přes zákopy přešli a ještě se smáli. Celé to bylo k smíchu.

00:38:02 Ke konci srpna se atmosféra mezi chlapci ještě zhoršila,

00:38:06 protože nebyli vůbec v kontaktu se svými rodinami.

00:38:13 Najednou všechno nějak utichlo. Nebyly žádné nové zprávy,

00:38:18 žádné noviny, dopisy, nic.

00:38:26 A my jsme si říkali: Něco se stalo."

00:38:39 Pak dorazily první zprávy o tom, že někteří kluci přišli

00:38:43 při bombardování o rodiče. Ti mohli odjet domů.

00:38:53 Potom jsem dostal dopis od otce.

00:39:06 Psal mi, že je vybombardovali.

00:39:09 Byl to hrozný šok, skutečně. Málem jsem si vyplakal oči.

00:39:14 Nechtěl jsem, aby ostatní viděli, jak jsem rozčilený, tak jsem šel

00:39:18 do bramborového pole, vrhnul se na zem a plakal jsem.

00:39:23 Rodné město Thea Nicolaie, Královec, bylo zničeno dvěma nálety

00:39:27 britských letadel. Historické centrum města se zámkem

00:39:31 a katedrálou bylo v troskách.

00:39:37 Když jsem se tím procházel, málem mi puklo srdce.

00:39:42 Čím víc jsem se blížil k domovu, tím to bylo horší.

00:39:46 Když se díváte na takové trosky, něco se ve vás prostě zlomí.

00:39:50 Byl to okamžik zlomu.

00:39:58 Prohledával jsem to a snažil se něco z těch trosek zachránit.

00:40:02 Samozřejmě jsem nic nenašel.

00:40:05 Jen náš košík na chleba,byl kovový. Chleba byl spálený na popel.

00:40:10 Plakal jsem. Nic jiného jsem neviděl, byl jsem zlomený.

00:40:23 Podzim 1944. Německá vojska kladla stále menší a menší odpor.

00:40:33 Rudá armáda poprvé překročila hranice do Německé říše.

00:40:41 Wehrmacht zaznamenal ještě malý úspěch při zatlačení Rusů

00:40:45 a našel důkaz brutálního aktu pomsty proti civilistům.

00:40:57 Při svých úspěšných protiútocích našli němečtí vojáci stopy

00:41:02 po hrůzách bolševického teroru. Velitelé sovětských hord dali

00:41:06 svým vojákům volnou ruku.

00:41:11 V Nemersdorfu i jinde ve Východním Prusku to mělo tragické následky.

00:41:15 Nacistická propaganda toho využila a vystavila pro účely filmování

00:41:20 mrtvá těla. Ani slovo o 3 letech vyhlazovací války vedené Německem

00:41:24 proti Sovětskému svazu.

00:41:27 Z německého hlediska je to také nepochopitelné.

00:41:31 Jak mohl národ, jako jsme byli my, něco takového udělat.

00:41:34 Kulturní národ.

00:41:37 Jak říká jedno přísloví, zaseli jsme vítr a sklidili bouři.

00:41:41 Tak to bylo, bohužel. A lidé byli zděšení a vystrašení.

00:41:49 Nikdo si nedokázal doopravdy představit, jaký osud čeká

00:41:53 Východní Prusko. Byla tu jediná přímá hranice mezi Německem

00:41:57 a Sovětským svazem. Zdejší kraj byl pro Rusy bránou do Německa.

00:42:01 Po 3 letech války ve své vlastní zemi měli na dosah nepřítele.

00:42:07 Vlčí doupě nedaleko Rastenburgu.

00:42:11 V listopadu Adolf Hitler opustil jednou provždy své východopruské

00:42:16 stanoviště. Na zdejších lidech mu nezáleželo.

00:42:19 Při odchodu vydal rozkaz, že žádní civilisté nesmí odejít.

00:42:23 Rudá armáda připravovala velkou ofenzívu.

00:42:26 Na frontě byl zatím klid. Ale bylo to jenom poslední nadechnutí.

00:42:30 Sovětští generálové si na svůj útok proti Východnímu Prusku připravili

00:42:35 armádu o milionu mužů. Čekali jen na chladné počasí,

00:42:39 aby mohli vyrazit. Ze vzduchu je kryla letadla.

00:42:43 Rudá armáda se vydala na Východní Prusko.

00:42:47 Obyvatelé v panice utíkali.

00:42:55 Hitler zmizel už dávno.

00:43:01 Tisíce povozů se prodírají od rána do noci ledem,

00:43:05 aby dorazily do bezpečí Říše.

00:43:11 Nebezpečí bylo všudypřítomné, hrozilo i ze vzduchu.

00:43:15 Sovětská letadla nepřetržitě ostřelovala baltské pobřeží

00:43:19 a kolony uprchlíků.

00:43:33 Mnozí z nich zemřeli ve sněhu a ledu. Ze 2 a půl milionů

00:43:37 Východoprusů jich byly na cestě 2 miliony.

00:43:45 Východní Prusko bylo obklíčené. Jediná úniková cesta byla

00:43:49 přes Baltské moře.

00:43:55 Sovětský válečný stroj už nemohlo nic zastavit.

00:43:59 Ani vojáci, ani poslední zoufalé pokusy německé lidové domobrany,

00:44:04 ani Adolf Hitler.

00:44:11 Poručík Boris Čerepašenov byl jedním z 1.600 000

00:44:17 sovětských vojáků, kteří se tehdy v lednu prohnali Východním Pruskem.

00:44:25 V době našeho útoku měla sovětská armáda obrovskou převahu,

00:44:30 co se týče dělostřelectva, leteckých sil i tanků.

00:44:36 Když jsme obklíčili Východní Prusko a Královec a začalo bombardování,

00:44:40 bylo už vlastně po všem.

00:44:46 Němečtí vojáci neměli proti útočníkům šanci.

00:44:53 Na jedné straně jsme si říkali: Konečně na vás došlo!

00:44:57 Konečně zjistíte, co to znamená válka!"

00:45:01 Ale na druhé straně nám bylo líto uprchlíků.

00:45:20 Oni šli pěšky, takže jsme byli mnohem rychlejší.

00:45:24 Zanedlouho jsme je dohnali.

00:45:27 A když jsme jeli kolem nich, bylo opravdu těžké sledovat

00:45:32 utrpení obyčejných lidí.

00:45:37 Museli opustit domov, nechat všechno za sebou a utíkat na západ.

00:45:46 Sověti slavili své vítězství nad fašistickou bestií,

00:45:51 jak se vyjadřovala jejich propaganda.

00:45:53 Fronta postupovala stále dál a Sověti všude zakládali posádky.

00:45:59 Němečtí civilisté, kteří zůstali, neměli žádná práva,

00:46:04 stejně jako v ostatních oblastech. A vítězové se často mstili.

00:46:10 Střety s okupanty byly nepředvídatelné.

00:46:13 Často byly provázené násilím a zneužíváním postavení,

00:46:17 někdy ale také neočekávanou laskavostí.

00:46:25 V létě 1945 se konala Postupimská konference, na níž měla vzniknout

00:46:30 nová mapa Evropy. Stalin, Truman a Churchill umožnili

00:46:35 řádný a lidský přesun německé populace nebo její části"

00:46:39 z původních východních oblastí.

00:46:48 Východní Prusko bylo rozděleno.

00:46:51 Jižní část připadla Polsku, severní Sovětskému svazu.

00:47:14 Na konci války měl Olštýn 50 000 obyvatel, většinou Němců.

00:47:19 Teď čeká opuštěné město na nové pány.

00:47:26 Polští osadníci proudili ze všech stran, aby na jihu

00:47:30 Východního Pruska začali nový život. Nejprve byli oběťmi

00:47:34 Hitlerova rasismu, pak sovětské expanze.

00:47:36 Byli zcela vykořenění, chybělo jim i to nejzákladnější.

00:47:46 Nové hranice procházely prostředkem toho,co kdysi bylo Východní Prusko.

00:47:53 Přesné vytýčení hranic bylo předmětem dlouhých dohadů

00:47:57 mezi Poláky a Rusy.

00:48:02 Sověti vyhlásili ve své části zakázané vojenské pásmo.

00:48:06 V jeho středu byl bývalý Královec, Kaliningrad.

00:48:10 V troskách zdevastovaného města se noví obyvatelé snažili zabydlet,

00:48:14 jak nejlépe dovedli, a vrátit se alespoň částečně k normálu.

00:48:20 Válka zanechala zničenou a vylidněnou zemi.

00:48:23 Kostely byly v troskách. Stejně tak i nádherné domy a sídla.

00:48:30 700 let historie bylo pryč.

00:48:44 Pro poslední Hitlerovy oběti to znamenalo ztrátu domova.

00:48:48 Poláci a Sověti krok za krokem uskutečňovali odsunutí Němců.

00:48:57 Miliony lidí odcházely z východního území

00:49:00 do 4 okupačních zón v Německu.

00:49:03 Nejprve je posílali do přijímacích center. Většina Východoprusů

00:49:07 vlastně nikdy nevybalila, chtěli se vrátit.

00:49:11 Ale cesta domů pro ně zůstávala uzavřená.

00:49:14 Stejně jako pro všechny ostatní vysídlence. Nebylo návratu zpátky.

00:49:24 Řeka Němen, jak vypadala v bývalém Východním Prusku.

00:49:35 Válka tady zanechala jenom trosky. Jako třeba slavný most

00:49:39 královny Luisy v Tilsitu.

00:49:43 Německé dědictví bylo novými vládci odstraněno.

00:49:47 Tilsit - Tylže byl přejmenován na Sovětsk.

00:49:50 Nové město muselo začít od začátku. Před válkou mělo 60 000 obyvatel,

00:49:55 po válce jen 6 500.

00:50:01 Bývalé Východní Prusko bylo osídleno zcela novou populací:

00:50:05 Poláky, sovětskými osadníky, lidmi totálně nasazenými,

00:50:09 válečnými veterány, vyhoštěnci. Vytvořili si tady nový život.

00:50:15 Staré Východní Prusko zmizelo stejně tak, jako Třetí říše.

00:50:21 Mnozí lidé tu přišli o domov, jiní ho tady získali.

00:50:25 Práce na obnově byla nesmírně obtížná. A jizvy velmi hluboké.

00:50:32 Trvalo mnoho let, než se tento zpustošený kraj začal zotavovat

00:50:36 z ničivé války.

00:50:48 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2010