Narozeniny v parku, Sklizeň, Vychovatel ke strachu a Mrtvý les. Čtyři krátké filmy P. Marka a R. Včeláka

V roce 1983 se během pobytu ve střešovické nemocnici potkali režisér Pavel Marek a kameraman Roman Včelák a tak vznikla filmová společnost s názvem Bulšitfilm. Na scéně amatérského filmu tato skupina zaujala netradiční poetikou inspirovanou sny a nevědomým prožíváním.

Postupně se skupina rozrůstala a v produkci Bulšitfilmu vzniklo celkem třináct filmů, které zaznamenaly mimořádný ohlas na domácích i zahraničních filmových přehlídkách a festivalech. Vůdčí osobnosti Bulšitfilmu – Pavel Marek a Roman Včelák – pokračovali ve spolupráci během studia na pražské FAMU. V roce 1993 umírá Roman Včelák v londýnské nemocnici Hammersmith na leukémii a Bulšitfilm se rozpadá.

Pásmo Mrtvý les a jiný bulšit je složeno ze čtyř krátkých filmů. Úvodní snímek Narozeniny v parku (1987) byl natočen v petřínských sadech za pouhý jeden den. Stárnoucí oslavenec v něm zoufale prosí Kašpara, aby ho udělal mladším. Černobílý film Sklizeň (1992) je drsný příběh dvou stařenek v nemocničním pokoji, který svého času vyvolal na FAMU polemiku o filmařské etice. Základ scénáře k filmu Vychovatel ke strachu (1989) vznikl použitím techniky psychického automatismu v létě roku 1987. Postava Vychovatele je personifikací tušeného pocitu strachu a ohrožení a tak, jak se v průběhu filmu tajuplně zjeví na svých starodávných lyžích, tak na konci filmu zmizí. Posledním filmem v celovečerním pásmu je Mrtvý les (1990), podivný příběh frustrovaného mykofága a jeho ženy – autosexuální psychoerotičky. V jedné ze svých prvních filmových rolí se zde objevil herec Tomáš Hanák.

Pásmo Mrtvý les a jiný bulšit představuje nejlepší krátké filmy, které vznikly za spolupráce režiséra Pavla Marka a kameramana Romana Včeláka v letech 1983–1993. Původní hudbu k filmům zkomponoval Milan Guštar, ke stálým spolupracovníkům patřili Dalibor Fencl, Lucie Simerová, Andrea Landovská a Martin Radimecký.

Režie: Pavel Marek

Kamera: Roman Včelák

Producent: Pavel Strnad

Premiéra: 29.února 2000

Distribuce: Asociace českých filmových klubů

Film vyrobil Negativ s.r.o.

ve spolupráci s Českou televizí, FAMU a Národním filmovým archivem

Film je distribuován za finanční pomoci

Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie

V roce 1983 se během pobytu ve střešovické nemocnici potkali režisér Pavel Marek a kameraman Roman Včelák, a tak vznikla filmová společnost s názvem Bulšitfilm.. Na scéně amatérského filmu tato skupina zaujala netradiční poetikou inspirovanou sny a nevědomým prožíváním.

?Základ scénáře prvního filmu Kotelna vznikl mechanickým popisem snu. Tento film, zhotovený v jediné inverzní kopii, ihned po premiéře na Deltě v roce 1984 záhadně zmizel“, vzpomíná režisér Pavel Marek na svůj krátkometrážní debut. ?Kotelnu jsem ve svých vzpomínkách dotvořil k úplné dokonalosti a považuji ji za naše nejlepší dílo.“

Postupně se skupina rozrůstala a v produkci Bulšitfilmu vzniklo celkem třináct filmů, které zaznamenaly mimořádný ohlas na domácích i zahraničních filmových přehlídkách a festivalech. Vůdčí osobnosti Bulšitfilmu – Pavel Marek a Roman Včelák ? pokračovali ve spolupráci během studia na pražské FAMU. V roce 1993 umírá Roman Včelák v londýnské nemocnici Hammersmith na leukémii a Bulšitfilm se rozpadá.

?Krátké snímky Bulšitfilmu mě okouzlily a bylo mi líto, že nejsou k vidění v kinech. Nejdříve jsme filmy distribuovali na 16mm kopiích a po několika letech se nám díky grantu Státního fondu kinematografie naskytla možnost sestavit z nich celovečerní pásmo pro kina“, vysvětluje vznik filmu producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ, který se s režisérem Pavlem Markem poprvé setkal během natáčení na FAMU v roce 1993.

Pásmo Mrtvý les a jiný bulšit je složeno ze čtyř krátkých filmů. Úvodní snímek Narozeniny v parku (1987) byl natočen v petřínských sadech za pouhý jeden den. Stárnoucí oslavenec v něm zoufale prosí Kašpara, aby ho udělal mladším. Černobílý film Sklizeň (1992) je drsný příběh dvou stařenek v nemocničním pokoji, který svého času vyvolal na FAMU polemiku o filmařské etice. Základ scénáře k filmu Vychovatel ke strachu (1989) vznikl použitím techniky psychického automatismu v létě roku 1987. Postava Vychovatele je personifikací tušeného pocitu strachu a ohrožení a tak, jak se v průběhu filmu tajuplně zjeví na svých starodávných lyžích, tak na konci filmu zmizí. Posledním filmem v celovečerním pásmu je Mrtvý les (1990), podivný příběh frustrovaného mykofága a jeho ženy – autosexuální psychoerotičky. V jedné ze svých prvních filmových rolí se zde objevil herec Tomáš Hanák.

Pásmo Mrtvý les a jiný bulšit představuje nejlepší krátké filmy, které vznikly za spolupráce režiséra Pavla Marka a kameramana Romana Včeláka v letech 1983–1993. Původní hudbu k filmům zkomponoval Milan Guštar, ke stálým spolupracovníkům patřili Dalibor Fencl, Lucie Simerová, Andrea Landovská a Martin Radimecký.

Narozeniny v parku

1987, Bulšitfilm, 11 min

Hrají: Pavel Marek, Dalibor Fencl, Soňa Pajerová, Petr Pešice, Lucie Simerová, Martin Vileta, Pavla Hrabincová, Jiří Turek.

Sklizeň

1992, FAMU, 7 min

Hrají: Petr Meissel, Martina Michálková, Anna Ledková, Šubrtová a Martin Kalista

Vychovatel ke strachu

1989, Bulšitfilm, 16 min

Hrají: Dalibor Fencl, Martin Radimecký, Milan Guštar, Lucie Simerová, Jindřich Petrlík, Petr Pešice a další.

Mrtvý les

1990, Bulšitfilm, 39 min

Hrají: Tomáš Hanák, Martina Michálková, Tomáš Turek, Jiří Skála a další.

Rozhovor s režisérem a zakladatelem Bulšitfilmu Pavlem Markem

Vybavuješ si okolnosti vzniku nezávislé filmové společnosti Bulšitfilm?

?Ááách, vznik Bulšitfilmu? To už je dávno. V roce 1983 jsem ležel ve střešovické nemocnici, kde jsem potkal zvláštního pacienta v růžovém županu a froté pyžamu. Odlišoval se na první pohled od erárně oděných vojínů základní služby. Byl to Roman Včelák. Z nudy jsme začali vymýšlet nejrůznější taškařice. Jednou z nich byl i plán, že se staneme slavnými filmaři. Oba jsme se dlouho smáli. Tak vznikl Bulšitfilm.“

Překlad názvu vaší skupiny je myslím všem jasný, ale čí to byl nápad?

?Na elektrotechnické fakultě, kde jsem studoval elektronické počítače a programování, jsem měl podivného spolužáka; jeho dlouhé mastné vlasy mu sahaly až na zadek. Při přednáškách si pod lavicí neustále četl americké ?paperbacky“. Vždy když byl vyrušen profesorem a vyzván, aby rozpočítanou soustavu diferenciálních rovnic popisujících elektromagnetické pole dořešil, utrousil znechuceně: ?Bulšit“. Pak vstal a s noblesou matematického mága brilantně příklad dopočítal. Ve druhém ročníku raději emigroval a dnes je pravou rukou Billa Gatese a šéfem nejprogresivnějšího softwarového týmu Microsoftu v USA. Slovo ?Bulšit“ jsme s přáteli počeštili při zachování jeho anglického významu. Odtud byl již jen krůček k názvu naší filmové společnosti.“

Můžeš přiblížit, jak si režisér vybírá členy ?své“ filmové společnosti ?

?Členy Bulšitfilmu se postupně stávali kamarádi z nejrůznějších okruhů, byl to např. hudební skladatel Milan Guštar z kapely Flao YG, ve které jsem léta arytmicky bubnoval. Dále Dalibor Fencl, Soňa Pajerová, Martina Michálková, Andrea Landovská, Martin Vileta a další z divadla Zavadilka, pro které jsem napsal a režíroval dvě divadelní představení. Postupem doby se osazenstvo Bulšitfilmu obměňovalo a profese se ostřeji profilovaly.“

Dnes je z finačních důvodů téměř nemožné točit amatérské filmy na filmovou kameru. Z čeho jste je financovali tenkrát vy?

?Roman Včelák pracoval v osmdesátých letech v laboratoři vrcholové atletiky pro ČSTV a měl k dispozici kameru 16mm, což byl základ. Většinu technologických operací jsme financovali formou ?minikorupce“, tzn. láhve alkoholu, krabičky ?amerik“ a jiné drobné dary. Kostýmy, rekvizity, dekorace jsme vytvářeli svépomocně a nebo je vyhledávali ve sklepech, šatnících, spížích, světlících a půdách“.

Filmy, které jste v Bulšitfilmu natočili, jsou i dnes velmi nekonvenční. V čem jste hledali inspiraci?

?První scénáře vznikaly bez jakékoli filmové průpravy formou technického scénáře, který jsem psal tak, jak mi ho diktovalo mé nevědomí. Některé se rodily na základě snů, jiné díky intuitivním postřehům. Až po vytvoření několika filmů jsme zjistili, že technika naší tvorby je v mnoha aspektech podobná praktikám, které ve své tvorbě aplikovali surrealisté.“

Jistě vaše filmy někteří diváci, filmoví odborníci či novináři přirovnávali k tvorbě Jana Švankmajera. Byl vaším vzorem?

?Poprvé jsem snímky Jana Švankmajera viděl v době, kdy jsem dokončil svůj druhý film. Pocítil jsem s nimi od prvního okamžiku sounáležitost. Jeho filmové vidění korespondovalo s mým. Po formální stránce se některé naše filmy podobaly jeho tvorbě. Z tohoto důvodu vznikl názor, že jsme jakýmisi jeho plagiátory. Je to ovšem logický nesmysl, protože budeme-li respektovat zákon kauzality času, není možné napodobovat něco, co jsme neviděli. V dalších filmech jsme jistě ovlivněni byli, není to ovšem nic zvláštního, protože jakékoli umělecké dílo je ovlivněno jinými uměleckými díly a nejenom to, ale je ovlivněno i počasím, pomalu projíždějícím parním válcem, gravitací a nahodilostí.“

Měli jste úspěch, vyhrávali amatérské filmové přehlídky? Proč tedy došlo k rozpadu Bulšitfilmu?

?Bulšitfilm skončil svoji činnost v roce 1993 v londýnské nemocnici Hammersmith. Zde kameraman Roman Včelák zemřel na leukémii. Další pokračování v naší poetice postrádalo smysl, neboť se vytratil zásadní iniciační zdroj ztělesněný Romanem.“

Jaký byl přechod z amatérských do profesionálních filmových sfér?

?V roce 1990 jsem byl přijat na pražskou FAMU, obor hraná režie. Roman Včelák se po neúspěšných osmi pokusech dostal v roce 1991 taktéž na FAMU, obor kamera. Na několika cvičeních jsme spolupracovali stejnou metodou jako v Bulšitfilmu. Posledním společným filmem bylo ateliérové cvičení Sklizeň v roce 1992, které dostalo Cenu diváků na Festivalu FAMU.

Po návratu z Londýna, kde jsem strávil s Romanem jeho poslední měsíce, nastalo pro mne složité období vnitřního hledání a chaosu.“

Toto ?období hledání a chaosu“ jsi ale překlenul a natočil celovečerní debut?

?V roce 1994 jsem natočil půlhodinový snímek na motivy Sakiho povídky Sredni Vaštar, kterým jsem se pokusil najít další přístup k filmu. V roce 1996 mě oslovil producent Pavel Melounek z filmové společnosti Whisconti a nabídl mi režii autorského celovečerního filmu. Tak vznikl debut Mrtvej brouk (1998), ve kterém jsem se snažil zobrazit roky vnitřní izolace a skepse.“

S nápadem na uvedení vybraných filmů Bulšitfilmu přišel producent Pavel Strnad z filmové společnosti Negativ. Jaké máš pocity, když po letech ožívá tak osobní záležitost, jako je tvorba Bulšitfilmu?

?Potěšilo mě, že kamarád a producent Pavel Strnad zkompletoval filmovou pozůstalost po Romanu Včelákovi, shromáždil a roztřídil veškerý náš filmový materiál a přišel s myšlenkou vytvořit z těchto krátkých snímků celovečerní pásmo pro kina. Mám radost z toho, že budou k vidění v klubových kinech a snad se najdou i diváci, které naše filmy zaujmou.“

Všechnu moc imaginaci přeje na závěr režisér Pavel Marek svým divákům

Biografie režiséra Pavla Marka

Režisér Ing. Mgr. PAVEL MAREK se narodil roku 1963 v Indii, v Kalkatě. Část dětství prožil s rodiči v USA, od roku 1970 žije v Praze. V roce 1988 promoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT, v roce 1998 dokončil druhou vysokou školu, katedru hrané režie na pražské FAMU.

Během studia na ČVUT natočil společně se svými přáteli pod hlavičkou ?nezávislého filmového sdružení Bulšitfilm“ několik krátkých filmů, na kterých spolupracoval především s přítelem a kameramanem Romanem Včelákem. Filmy inspirované snem a nevědomým prožíváním získaly po svém uvedení značný ohlas mezi filmovými odborníky.

Formální postupy v tvorbě Pavla Marka se po rozpadu Bulšitfilmu stávají realističtějšími. S animací a pixilací pracuje výjimečně v některých dokumentárních filmech (Bezúčelná procházka Jiřího Barty, Nebe nad Karlínem). Na rozdíl od filmů jako Mrtvý les, v nichž ožívají nejrůznější předměty, od vysavačů po hrnec špaget, věnuje se více postavám a jejich příběhům. Smysl pro absurditu a grotesku však zůstává, jak se mohli diváci přesvědčit v krátkém filmu Sklizeň, který natočil už během studia na FAMU. Byl to však také bohužel poslední film, na kterém spolupracovat s Romanem Včelákem, kongeniálním kameramanem jeho filmů, jenž nedlouho poté zemřel na leukémii.

Po Sklizni následovaly další dva filmy ? V den psa, středometrážní snímek, který vznikl ve spolupráci KF a.s. a FAMU, a televizní film Sredni Vaštar, jenž je zdařilou hříčkou s nečekaným koncem, která je inspirovaná Sakiho stejnojmennou povídkou.

V lednu 1998 měl premiéru jeho celovečerní debut Mrtvej brouk, který vznikl v koprodukci soukromé producentské společnosti Whisconti, České televize, tvůrčí skupiny Ondřeje Šrámka a Krátkého filmu Praha.

V poslední době se Pavel Marek věnuje především dokumentárnímu žánru. Pro ČT natočil již řadu úspěšných dokumentů. Některé z nich jsou věnovány romské hudbě, další přibližuje život rodiny ve slovenské romské osadě. Pro cyklus Praha mizerná, který byl zařazen do významného projektu ?Praha 2000 ? Evropské město kultury“, zachytil originálním způsobem pražské čtvrti Karlín a Nusle.

Filmografie Pavla Marka

Krátké filmy

Kotelna – 1983, Bulšitfilm

Budík – 1984, Bulšitfilm

Mesaliance – 1985, Bulšitfilm

Sestry Bílkovy – 1986, Bulšitfilm

Narozeniny v parku -1987, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěži amatérských filmu v roce 1988

Chovu – 1988, Bulšitfilm

Vychovatel ke strachu – 1989, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěži amatérských filmů v roce 1989

Zlatá medaile na festivalu Mladá kamera Uničov v roce 1989

1.cena na festivalu UNICA v Baden Baden v roce 1991

Mrtvý les – 1989, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěží amatérských filmů v roce 1990

Cena Pavla Juráčka na Festivalu FAMU v roce 1991

1.cena na festivalu Brněnská šestnáctka v roce 1991

Stříbrná medaile na festivalu Mladá kamera Uničov v roce 1991

Valdice – 1990, Bulšitfilm

Vystoupení fakíra – 1991, FAMU

Sklizeň – 1992, FAMU

Cena diváků na Festivalu FAMU v roce 1992

1.cena na festivalu Interfilm v Berlíně v roce 1995

V den psa – 1994, FAMU, KF a.s.

Sredni Vaštar – 1995, FAMU

Celovečerní filmy

Mrtvej brouk – 1998, Whisconti, Česká televize, TS Ondřeje Šrámka, Krátký film Praha

IFF Rotterdam 1998 – Cena kritiků deníku Volkskrant

IMF Soči 1998 ? Zvláštní cena poroty (nejvyšší udělená cena)

Těrlické filmové léto ? Hlavní cena a Cena diváků

Hlavní cena na Mezinárodním festivalu v portugalské Avance

Mrtvý les a jiný bulšit – 2000, Negativ

Dokumenty

Rómové a hudba (cyklus Zblízka) – 1998 ČT – TS Čestmíra Kopeckého

Gejza Horváth (cyklus Děti okamžiku) – 1999 ČT – TS Marči Arichtevy

Nebe nad Karlínem (cyklus Praha mizerná) – 1999, ČT – TS Anny Beckové, Negativ

Genius loci jezdí na kole (cyklus Praha mizerná) – 1999, ČT – TS Anny Beckové, Negativ

Bezúčelná procházka Jiřího Barty (cyklus Zblízka) – 1999, ČT, TS Ondřeje Šrámka, 1999

Rejdovakere Roma (francouzský cyklus Rodiny) – 2000, ČT TS Karla Dvořáka, Lieurac Productions sarl Francie

Blázinec 2000 (pro cyklus ČT – Svět bez hranic) – 2000, dokument o vánocích a Silvestru 1999, jak jej slaví pacienti pavilonu č.13 bohnické léčebny

Dnes večer s ? JÍDLEM ? 2000, komponovaný večer pro Českou televizi

Rozpracované projekty:

– dokumentární portrét rodiny, která je členem náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (pro cyklus ČT – Svět bez hranic)

– Láska v děcáku ? sedmiletý časosběrný dokument o osudech několika děti z dětských domovů (pro ČT, TS Antonína Trše)

– ve spolupráci s Asociaci Film a Sociologie a producentskou společností Whisconti připravuje unikátní dokument o Olašských Romech, jehož součástí by měla být i volba nového ?Olašského krále“

K další spolupráci s Českou televizí patří i příspěvky do hudebního magazínu ?60“ (Utlučtumúru, Den pro Jakuba, Divadlo Lean Theatro) a dále hudební klipy pro skupinu Bílá nemoc či pro Davida Kollera, Michala Dvořák a Lenku Dusilovou. Kromě toho si Pavel Marek zahrál ve dvou filmech režiséra Jana Švankmajera: celovečerní snímek Faust (postava portugalského krále) a povídka Jídlo (role pana Dobřichovského). Jako asistent režie působil Marek na natáčení úspěšného celovečerního snímku Marian režiséra Petra Václava.

Věnoval se také divadlu. Režíroval dětská představení Černokněžník z olověného zámku a Zlatá přadlenka (tam si zahrál i roli rybáře). V pražské OKD Zavadilka hrál v představení Než kohout třikrát zakokrhá (V.Šukšin, režie: Olga Fialová) postavu Zbytečného člověka a třetí dračí hlavu. Je autorem scénáře i režisérem divadelního představení Příběh z Bunersbachu a Karina a Arnold, realizovaných v OKD Zavadilka.

Biografie kameramana Romana Včeláka

Kameraman Roman Včelák se narodil 4. 4. 1962 na pražských Petřinách, kde prožil dětství a chodil i do základní školy. Pokračoval dále studiem na elektrotechnické průmyslovce v Ječné ulici. Po maturitě nastoupil jako videotechnik do lehkoatletické laboratoře vrcholového sportu. Filmovou kameru i další technické vybavení laboratoře hojně využíval při natáčení amatérských prvotin Bulšitfilmu.

Díky svému zaměstnání se dostával na různé sportovní akce po celém světě a jeho největší cestou bylo natáčení na olympijských hrách v Soulu v roce 1988. Při zaměstnání také zahájil pokusy o přijetí na FAMU a nepřestával s Bulšitfilmem točit další filmy. V roce 1989 rozvázal pracovní poměr a začal se plně věnovat kameře a přijetí na FAMU. Povedlo se mu to v roce 1991, rok po Pavlu Markovi.

Radost z přijetí však vystřídal smutek. V březnu 1991 byla u Romana diagnostikována leukémie. I přes tento handicap pokračuje v natáčení školních filmů a hledá svojí osobitou poetiku. Podílí se na vzniku filmů Vystoupení fakíra, Sklizeň, Rozhovor.

Začíná také boj o jeho život. Zdejší zdravotnictví po počátečním optimismu brzy ztratilo zájem a vše zůstalo na rodičích a kamarádech. Jedinou záchranou mohla být transplantace kostní dřeně. Potřebná částka na takový zákrok však činí cca 2,5 milionu Kč. Oficiální orgány daly od takové akce ruce pryč ? proto do hry vstoupili spolužáci z FAMU a vyhlásili celostátní sbírku na konto ?Student FAMU“. K údivu všech se celá částka sehnala za necelého půl roku. Pak začalo však hledání dárce kostní dřeně. Protože tehdy v České republice neexistoval žádný registr dárců, začali Romanovi rodiče s jeho budováním vlastními silami a vlastním telefonem, za nemalé pomoci specializovaného pracoviště v pražském IKEMU. Po dlouhém hledání se nakonec objevil dárce přímo v rodině a 1. prosince 1992 Roman odlétá do Londýna s Pavlem Markem.

Po dvou transplantacích zasvitla naděje na uzdravení a všichni věřili ve šťastný konec. Nakonec však byla nemoc silnější a 21. dubna 1993 v londýnské nemocnici Hammersmith Roman umírá. Tím se také uzavřela historie nezávislého filmového sdružení Bulšitfilm.

Filmografie Romana Včeláka

Kotelna – 1983, Bulšitfilm

Budík – 1984, Bulšitfilm

Mesaliance – 1985, Bulšitfilm

Sestry Bílkovy – 1986, Bulšitfilm

Narozeniny v parku -1987, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěži amatérských filmu v roce 1988

Černokněžník z Olověného zámku – 1987

Chovu – 1988, Bulšitfilm

Sněžné děvky v Perninku – 1988

Vychovatel ke strachu – 1989, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěži amatérských filmů v roce 1989

Zlatá medaile na festivalu Mladá kamera Uničov v roce 1989

1.cena na festivalu UNICA v Baden Baden v roce 1991

Mrtvý les – 1989, Bulšitfilm

1.cena v Národní soutěží amatérských filmů v roce 1990

Cena Pavla Juráčka na Festivalu FAMU v roce 1991

1.cena na festivalu Brněnská šestnáctka v roce 1991

Stříbrná medaile na festivalu Mladá kamera Uničov v roce 1991

Valdice – 1990, Bulšitfilm

Růžový tank – 1991

Vystoupení fakíra – 1991, FAMU

Sklizeň – 1992, FAMU

Cena diváků na Festivalu FAMU v roce 1992

1.cena na festivalu Interfilm v Berlíně v roce 1995

Profil společnosti NEGATIV s.r.o.

Producenti: Pavel Strnad, Petr Oukropec

Negativ s.r.o. je společnost zabývající se od svého založení v roce 1995 filmovou, divadelní a hudební produkcí. Spolupracuje především s mladými tvůrci z okruhu absolventů pražských uměleckých škol, podílela se na řadě debutů mladých režisérů a scénáristů. Mezi nejúspěšnější projekty Negativu patří:

Celovečerní filmy

Indiánské léto (režie: Saša Gedeon, 1995) ? o dívčím poznání, proměně a zasvěcení, filmový debut režiséra Saši Gedeona.

Šeptej (režie: David Ondříček, 1996) ? na vlnách adrenalinu, lásky a fantazie, první hraný film režiséra Davida Ondříčka ze života teenagerů.

Návrat idiota (režie: Saša Gedeon, 1999) ? lehce mrazivá komedie režiséra Saši Gedeona, jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1999.

Mrtvý les a jiný bulšit (režie: Pavel Marek, 2000) ? výběr nejúspěšnějších snímků filmové skupiny Bulšitfilm z období 1983 ?1993

Televizní cykly

Praha mizerná (1999) ? třináctidílný dokumentární cyklus o pražských čtvrtích. Mladí režiséři (Štěpán Kačírek, Pavel Marek, Jan Gogola, Jiří Skála, Marek Najbrt, Kamila Vondrová, Alice Nellis, a další) se nechali inspirovat periferiemi hlavního města.

Encyklopedie všehomíra (režie: Marek Najbrt, 1999) ? televizní seriál krátkých naučných koláží.

Krátké filmy

Klamovka (režie: Štěpán Kačírek, 1997) ? dokument o legendární pražské hospodě

Možnosti (režie: Tereza Kopáčová, 1996) ? dokumentární film, rekonstrukce dvou vztahů

Zprávy z domova (režie: Marek Najbrt, 1999) ? krátký film o zásahu boží ruky do televizního vysílaní

Divadelní představení

Balkóny (režie: Marek Najbrt, 1994) ? sametová rekonstrukce, příběh mladého studentského vůdce a funkcionářské dcerky na pozadí Listopadu 1989.

Sedm splněných snů (režie: Marek Najbrt, 1994) ? kinoteatrální soutěžní hra s podtitulem širokoúhlé divadlo. Multimediální projekt připravený ve spolupráci s divadlem Archa.

Hudba

Colorfactory – koncert skupiny v Paláci Akropolis v přímém televizním přenosu ČT

TGM Stereo – večery hudební konfekce

Další projekty

Festival FAMU (Praha, 1994 ? 95) ? organizace přehlídky studentských filmů pražské FAMU v Divadle Archa

Středoevropská scénáristická dílna (od roku 1999) ? organizace české účasti v mezinárodní scénáristické dílně pořádané pod patronací Sundance Institutu.

Napište nám