Roh hojnosti

Bernardito Castiňeiras (Jorge Perugorría) své příjmení nikdy nepovažoval za zvlášť výjimečné. V malé kubánské vesnici, se ženou a dítětem, v domě, kde nemají nikdy soukromí, a s hubeným platem inženýra, má co dělat, aby jen tak tak uživil rodinu. Ne že by si stěžoval. Ale v den, kdy si v ředitelské kanceláři, na jediném počítači připojeném k internetu široko daleko, přečte zprávu o pohádkovém dědictví, které rodině Castiňeirů zanechaly mnišky v 18. století, je po klidu. Krátké oznámení roztočí na poklidném kubánském venkově divoký kolotoč, v němž se se svými bolestmi, nadějemi i chamtivostmi svezou téměř všichni z blízkého i dalekého okolí.

Vcelku jednoduchá anekdota poskytla veteránovi kubánské kinematografie Juanu Carlosi Tabíovi vděčnou látku pro lehce ironický, karikující, ale přesto plnokrevný portrét života současné kubánské společnosti pod diktátem Castrovy vlády. Jakkoliv jsou Tabíovy filmy zdánlivě nepolitické (nejostřejší obžalobou komunistického režimu byl jeho slavný, na Oscara nominovaný film Jahody a čokoláda, 1994, který natočil ještě společně s Tomásem Gutiérrezem Aleou), sociální bezútěšnost a bezmocnost kubánského občana v jednání se státním aparátem mluví výmluvně samy za sebe. Smířlivý tón komedie a neodolatelný Bernardito, komentující s lehkým sarkasmem trudné okolnosti svého života, v podání kubánské hvězdy Jorgeho Perugorríi, však úspěšně evokují jinou, slunečnou tvář povahy obyvatel "Ostrova svobody".