Silně erotická povídka o odporně přitažlivých hrátkách degenerované šlechty (2000). Hrají: F. Němec, N. Konvalinková, O. Brousek, M. Táborský, L. Zedníčková, J. Kraus, L. Kubálková, D. Ďásková a další. Kamera Z. Zvonek. Scénář a režie J. Pozzi
00:00:09 Velká francouzská revoluce - významný mezník evropských dějin.
00:00:21 Kolik historických studií, románů i velkofilmů bylo věnováno
00:00:26 statečnosti prostých lidí a jejich boji s tyranií hydry aristokracie
00:00:31 a vysokého kléru, jež žila pouze zvrhlými zábavami a hrami!
00:00:38 Ale jak přesně ten zhýralý a nechutný život šlechty vypadal,
00:00:43 o tom se příliš neví.
00:00:46 Je proto důležité prozkoumat i toto méně atraktivní téma.
00:01:03 Znalci tvrdí, že kvalitní šňupeček chutná nejlépe takto,
00:01:08 dovolí-li vaše paní?
00:01:42 Musíte k nám někdy všichni přijít ke svatému přijímaní.
00:01:47 Hostie, které můj kaplan podává, jsou vskutku vynikající.
00:02:35 A to je tedy celá historie o panu Deboraux.
00:02:40 Nehodláte z toho snad vyvodit, pane de Grammont,
00:02:45 že muži potřebují vícero žen?
00:02:48 Či že snad k tomu mají jisté morální právo?
00:02:54 Bůh přece stvořil Adamovi toliko jednu Evu.
00:02:58 Jistě madam. Použil k tomu jeho žebro.
00:03:02 A takových žeber máme ještě několik desítek volných.
00:03:08 Povedené!
00:03:12 Myslím, že existují i věrní muži. Mé manželství je toho příkladem.
00:03:18 Vy a příklad věrnosti? A co vaše pověst?
00:03:23 Pouhá historie.
00:03:25 A co vaše nová žena? Je půl roku ve Versailles.
00:03:31 -Vy tvrdíte,že muž vašich nároků...
-Ano, tvrdím.
00:03:36 Má paní je neobyčejná žena. Trávím čas čtením jejích dopisů.
00:03:41 A ve svých myšlenkách prodlévám u její vzácné osoby a naší lásky.
00:03:48 -Ale to je hezké.
-To musí být hotová Šehrezáda,
00:03:54 zaujme-li vás tak líčením počasí.
-Nepíše jenom o počasí.
00:03:59 Často si také vymýšlí rozličné mravoličné a žertovné příběhy,
00:04:04 v jejichž líčení je hotový mistr. Mohu vám přečíst její dopis,
00:04:09 který přišel dnes dopoledne.
-Nebude-li mravoličný přespříliš.
00:04:15 Dopis? Řekněte, má milá, jakou jsme si my posílali upomínku naší lásky,
00:04:20 když jsme ještě nebyli svoji. Nestyďte se!
00:04:25 To se nehodí před ctihodným otcem.
00:04:29 Vsadím se, že myslíte jablka lásky. Za to se přece nemusíte rdít.
00:04:35 -Ta jsou prosím běžná.
-Jablka lásky?
00:04:40 Vezmete oloupané jablíčko, mé dítě.
00:04:46 skryjete je v nějakém vhodném zákoutí těla,
00:04:52 kde je ponecháte několik hodin, dokud dužina do sebe nevstřebá
00:04:57 omamnou vůni milované bytosti, aby ji tato mohla přenechat
00:05:02 svému druhu či družce jako upomínku po dobu jejich odloučení.
00:05:09 Lauro, miláčku, ta jsou pro tebe příliš veliká.
00:05:15 Škoda jen, že jablka hnijí.
00:05:18 Nemohou tedy navždy uchovat onu nenapodobitelnou svěží vůni,
00:05:23 kterou měly naše milé jako panny. Vůní sladší plodu ovoce.
00:05:31 Připíjím na vítězství své choti nad všemi ženami, které jsem znal.
00:05:37 Když posílala svému prvnímu milenci z kláštera jablíčka ještě panenská,
00:05:42 trápilo ji totéž co vás. Ale věděla si rady.
00:05:47 Přikázala mu vypálit z nich destilát.
00:05:51 Když byl zabit jejím manželem, zdědil památku na její nevinnost on
00:05:57 A po čtyřech dalších manželech zbylo nyní trochu i pro mne.
00:06:02 Na důvtip mé choti - hraběnky Sylvie de Grammont!
00:06:11 -Přišel dopis, pane.
-Otevřu jej sám.
00:06:18 Tento žert vznikl tak, že jednou služebná nevzala mé ženě na cesty
00:06:23 její oblíbené dopisní papíry. Musela sama posloužit jako náhrada.
00:06:28 Od té doby má žena někdy neodolá, když uvidí dívku s vhodnou pletí,
00:06:33 která si sama říká o nějaký hezký příběh.
00:06:38 Čtěte, prosím! Jak se daří paní de Grammont?
00:06:43 Vaše paní má překrásný rukopis. Moje žena hrozně škrábe.
00:06:52 Drahý manželi, doufám, že jste mi věrný a nezavadíte o jinou ženu
00:06:58 ani jediným pohledem, jak jste mi přísahal.
00:07:03 Zdejších mužů se bát nemusíte, neboť jak mi sdělil generál...
00:07:09 Vzdálíme se, pokud je tam něco příliš intimního.
00:07:14 Je zde začerněno několik řádek. Nerozumím tomu.
00:07:19 Venku jsou rebélie, pane. Dopisy z Versailles cenzurují vojáci.
00:07:24 -Ó Bože, povstání, matičko!
-Ale dítě! Všechny tyto ideály
00:07:29 humanismu a rovnosti všech lidí jsou přece tak vzrušující!
00:07:34 Nedávno žoldáci přepadli klášter a znásilnili tam mou sestřenku.
00:07:40 Má žena ale prohlásila, že jim rozumí.
00:07:44 Revoluce musí být pro lid báječné rozptýlení.
00:07:49 Musel to být vzácný zážitek i pro vaši sestřenku.
00:07:54 Hraběnka a tucet vojáků. Je to jistě lákavá zkušenost,
00:08:00 ale jakou může mít takový vztah budoucnost?
00:08:05 Abyste nebyl překvapen. Ale pokračujme.
00:08:10 Pojďme ke stolu. Tam se vám bude listovat pohodlněji.
00:08:15 Chcete-li, mohu vám obracet stránky.
00:08:52 Ano, tak to bude vskutku lepší. Příběh, který vám dnes posílám,
00:08:57 zde vyprávěl jeden nudný patron. Nevím, kde jej sebral.
00:09:02 Asi si jej vybásnil vlivem mé hrdosti, s jakou odrážím
00:09:07 jeho dvoření. Chtěl mi naznačit, že přílišná pýcha předchází pád.
00:09:13 Hrdinku nejmenoval, ale já ji budu nazývat svým jménem.
00:09:18 Můžete si ji představovat jako svou Sylvii,
00:09:23 když byla na vrcholu své krásy.
00:09:29 Příběh hraběnky Sylvie
00:09:32 Hraběnka Sylvie ze vznešeného a prastarého rodu de Rohan
00:09:38 přišla nešťastným řízením osudu o všechen majetek.
00:09:42 Ježto však se nehodlala vzdát pohodlného a rozmařilého života,
00:09:48 přijala nabídku k sňatku od zámožného rytíře Christiana,
00:09:53 jehož již předtím třikrát odmítla, jelikož jím z celé duše pohrdala.
00:09:59 Hned po sňatku, snad ze vzteku, že tak zaprodala svoji nezávislost,
00:10:05 začala naplno a takřka zuřivě užívat majetku svého chotě.
00:10:10 Utrácela peníze za šaty a šperky, drezúrovala surově služebnictvo,
00:10:16 nejlepší rytířovy koně štvala cestou necestou jeho lesy,
00:10:20 kde střílela po tuctech zvěř a pytláky.
00:10:46 Avšak do malého cípečku svého tmavého lesíka,
00:10:51 který jediný přinesla věnem manžela vpustit nehodlala.
00:10:56 Není proto divu, že tento nepřístupný kout
00:11:01 se Sylvii vymkl z rukou a časem zcela zdivočel.
00:11:15 Řečeno s Hamletem:
00:11:17 Čím více hrála netykavku, tím hůř ji ďábel pálil v zadku.
00:11:22 Ale matinko, Hamlet nic takového neříkal.
00:11:26 Ale dítě! To je jedno.
00:11:30 Na honu třeba zastřelila kuší nejmilovanějšího rytířova sokola.
00:11:37 A když jí její choť omlouval, že splést se může každý,
00:11:42 tvrdila mu, že se nespletla, že je to přece krásná sluka.
00:11:48 Christian byl na rozpacích, co říci na tak nestoudnou lež.
00:11:53 A tu Sylvie začala velmi roztomile švitořit a žadonila:
00:11:59 Řekněte, že je to sluka, že jsem trefila krásnou sluku.
00:12:06 Christane, řekněte!
00:12:08 Je to sluka. Je to sluka slukatá.
00:12:13 Když nakonec její choť připustil, že ano,
00:12:18 byl donucen pozřít několik soust ze svého sokola k večeři.
00:12:38 Jindy si zase Sylvie vzala do hlavy,
00:12:47 že její choť věnuje příliš mnoho pozornosti komtesce Lauře.
00:12:53 Lauro, to je jenom shoda jmen.
00:12:59 Laura byla jednou z panen, jež si zde měly zjemňovat své mravy
00:13:04 a cvičit se v ručních pracech. Potrestala ji šesti ranami...
00:13:09 No tak! ...jezdeckým bičíkem navzdory Christianovým protestům,
00:13:14 že tak ponižující způsob není vhodný pro dívku urozeného původu,
00:13:19 navíc schovanku jejich pána - vévody.
00:13:42 Sylvie toho nedbala a zdálo se, že křik a pláč nešťastné komtesky
00:13:48 je pro její duši tou nejsladší hudbou.
00:14:20 Pohár rytířovy trpělivosti však přece jen jednoho dne přetekl.
00:14:26 Tehdy k němu vešel Christianův vrchní myslivec podivně ustrojen.
00:14:31 Co se ti stalo?
00:14:35 Paní hraběnka mi na...
00:14:42 na vyjížďce dle svého zvyku vytrhla opratě a hnala koně plnou rychlostí
00:14:49 cestou necestou nebezpečnou soutěskou tak dlouho,
00:14:55 dokud neupadl a nezlomil si nohu.
00:14:59 Zpěněné zvíře kulhavě povstalo a odbelhalo se do lesa,
00:15:04 kde se jistě stalo kořistí vlků.
00:15:08 Hraběnka je zdráva a čeká na místě, dokud ji nepřivedou nového koně.
00:15:13 A ty ses při tom zranil?
00:15:20 Ne, pane. Hraběnka Sylvie mi vytrhla jazyk.
00:15:25 Christian se vyděsil.
00:15:28 Zač, pro Boha živého?
00:15:32 Proklel jsem ji. Řekl jsem: Kéž by také ona byla bezbranným koněm
00:15:38 a okusila na vlastní kůži krutost lidí, jako je ona sama.
00:15:44 Hrabě znal toho muže odmalička jako spravedlivého a poctivého,
00:15:48 a tak musel uznat, že měl pravdu. A míra byla překročena.
00:15:53 Vzpomněl si na další Sylviiny ukrutnosti,
00:15:58 hlavně na příhodu se sokolem, která mu vnukla určitou myšlenku.
00:16:03 Svolal tedy všechno služebnictvo, aby jim přikázal...
00:16:09 A pak...
00:16:13 -Co přikázal?
-Nemohu to přečíst.Je to rozmazané.
00:16:18 Přepadli nás, pane. Museli jsme utíkat a bylo horko.
00:16:23 Tady už je to lepší. Sylvie rozzuřená dlouhým čekáním
00:16:28 se už chystala, jak uvítá služebnictvo svým bičíkem.
00:16:33 Ale ani ve snu nečekala přivítání, které měli oni přichystáno pro ni.
00:16:44 Vrazili jí mezi zuby udidlo, které zarazilo proud jejích nadávek
00:16:50 a uzdu předali štolbovi, který ji vlekl na zámek.
00:16:55 Vzteky téměř šílená Sylvie nechápala, co to má znamenat.
00:17:00 Pokušela se osvobodit, ale nakonec musela klusat po boku koně,
00:17:06 nechtěla-li být vlečena po zemi.
00:17:11 Když dorazili na nádvoří hradu, Sylvie neuvyklá chodit po svých
00:17:16 sotva popadala dech. Rytíři sdělili, jak bylo domluveno,
00:17:21 že hraběnku nemohli najít, ale že našli její klisnu,
00:17:26 která je celá zpěněná.
-Odveďte ji do stáje!
00:17:32 Potom hledejte hraběnku, i kdybyste měli pročesat celý les!
00:17:37 Tuhle klisnu doveďte do stáje, odstrojte a vyhřebelcujte!
00:17:47 Sylvie se nestačila divit.
00:18:06 -Viděl už jsi tu novou kuchařku?
-Kterou? -Tu fešandu.
00:18:18 Hraběnka se divoce bránila hrubým dotekům lůzy,
00:18:24 když z ní byly svlékány šaty a její jemná kůže byla drhnuta slámou.
00:18:43 Muži vedli nestydaté řeči o jejím divokém temperamentu
00:18:48 a dobrácky ji poplácávali po zadnici.
00:18:53 Když konečně odešli, Sylvie se hltavě napila vody ze žlabu.
00:18:58 Otruby však pozřít nedokázala. Vzpomněla si na kletbu myslivcovu,
00:19:03 za kterou mu vytrhla jazyk, a začala se bát.
00:19:09 Kéž by to byl jen zlý sen, z něhož se probudí ve své posteli!
00:19:20 Druhý den ji však probudily hlasy podomků a jejího chotě.
00:19:25 Muži usoudili, že když kobyla leží, je nemocná a potřebuje klystýr,
00:19:30 zabalit do deky a povodit po dvoře.
00:19:34 -Christiane, já nejsem nemocná.
-Ach, kobylko, kdybys uměla mluvit,
00:19:39 mohla bys mi říct, co se stalo s mou nebohou Sylvií.
00:19:44 -Ale to jsem přece já!
-Jak smutně řehtáš.
00:19:49 Jistě něco víš. Škoda, že ti nemohu porozumět.
00:19:59 Když byl do útrob Sylvie vpraven nemalý objem koňské stříkačky,
00:20:06 rytíř poručil nasadit jí uzdu a hodinu vodit po hradním nádvoří,
00:20:11 kde bylo dosti lidí, včetně komtesky Laury.
00:20:20 Lze tedy pochopit muka hraběnky, která už déle nemohla vydržet
00:20:25 a před všemi se nakonec s velkým hlukem a hřmotem vyprázdnila.
00:20:35 Nejhorší bylo, že ani takto nebudila pozornost hodnou hraběnky,
00:20:40 nýbrž pouze jako kůň kálející na dvoře.
00:20:45 Sylvie pomalu začínala věřit, že ji myslivec opravdu zaklel.
00:20:50 Když mu ale vytrhla jazyk, jak teď odvolá svoji kletbu?
00:20:55 Zoufala si.V noci se bála ulehnout, aby nepokračovala ta hrozná léčba.
00:21:03 Já už bych jí odpustila. Nebohá Sylvie!
00:21:09 Jednoho dne vešel do Sylviiny stáje špinavý kluk od koní.
00:21:18 Nesu vám něco na přilepšenou, krásná paní!
00:21:23 -Jakže? Ty mě vidíš?
-Jistě, krásná paní.
00:21:28 -Řekni, je to hříva?
-Ne, krásné černé vlasy.
00:21:34 A co ještě vidíš? Jsou tohle hrubá koňská kopyta?
00:21:38 Ne. Nejjemnější dlaně, stvořené snad jen k laskání.
00:21:42 A co ještě vidíš? Je snad tohle plochá koňská hruď?
00:21:47 Ne. Krásná ženská ňadra, paní.
00:21:50 A tam vzadu, je tam snad ocas z koňských žíní?
00:21:54 Ne jenom pár kudrlinek, zakroucených jako písmenka v bibli.
00:21:59 -Ty umíš číst?
-Ne. Jen občas bibli líbám.
00:22:04 Tak na co ještě čekáš?
00:22:08 Hraběnka Sylvie pocítila k tomu chasníkovi takovou vděčnost
00:22:14 a něžnou náklonnost jako ještě k nikomu v celém svém životě.
00:22:19 Takže mu dovolila vše, co odpírala svému choti.
00:22:24 A ještě mu děkovala, když slíbil, že přijde i druhý den,
00:22:29 ačkoliv jí onu svatou knihu poněkud natrhnul.
00:22:55 Jaké však bylo hraběnčino rozčarování,
00:23:00 když druhou noc přilepšoval ten zvrhlík klisně ve vedlejším stání.
00:23:05 Máte krásné černé vlasy!
00:23:12 Máte ty nejjemnější dlaně, má krásná paní!
00:23:17 Byl to mládenec úchylný, který si dopřával s kobylami,
00:23:22 jelikož jeho matku pokopal kůň, když jej nosila pod srdcem.
00:23:27 Sylvie, plna beznaděje, zaplakala.
00:23:32 Přerušuji zde na chvilku vyprávění, můj drahý choti, abych podotkla,
00:23:37 že tady se historka mého ctitele začala stávat nudnou
00:23:41 a spěla k předvídatelnému konci. Takže jsem se chopila otěží já
00:23:47 a přes jeho koktavé protesty ji dokončila po svém.
00:23:52 Po mém soudu vtipněji. Ostatně, jsem přece Sylvie.
00:23:57 Doufám, že rukopis není roztřesený. Jistě jste postřehl,
00:24:02 že ta vnímavá dívenka se při určitých pasážích prohýbá a chvěje
00:24:07 jako skutečný list jemného papíru. To je ovšem daň za to,
00:24:12 že jsem se snažila najít pro příslušné pasáže patřičná místa,
00:24:17 což jste jistě postřehl a docenil.
00:24:26 No. Ale zpět k naší hrdince.
00:24:35 Myslím, že jste potrestaná už dost.
00:24:38 Stačí mi jediné slovo vašeho pokání a já zruším to prokletí.
00:24:45 Hraběnka pochopila, že se nezbláznila ani ji nepotrestal Bůh,
00:24:51 nýbrž jenom ten její skrček. Zatvrzele mlčela.
00:24:56 Poznala jste už, že pýcha předchází pád?
00:25:01 Nepředchází!
00:25:04 To bylo poslední slovo, které od ní Christian slyšel.
00:25:09 Sylvie se zatvrdila. Trpěla hlady žízní a ponížením, ale neustoupila.
00:25:15 Odmítala pokání, takže rytíři, pobouřenému takovou zpupností
00:25:20 nezbývalo než vytrvat, byť by měl zajít dále, než původně chtěl.
00:25:25 Nastával totiž čas, kdy se ke klisnám vodil plemenný hřebec.
00:25:31 Christian si byl jist, že taková hrozba přivede Sylvii k rozumu
00:25:36 a zlomit její ďábelskou zvůli.
00:25:40 Chce se mi čůrat.
00:25:53 Sylvie dobře znala hřebce Samsona.
00:25:56 Sama jej dříve často sedlala a štvala jej kopáním do slabin.
00:26:01 A teď by tomu mělo být opačně. Nemohla se ubránit, aby den co den
00:26:06 nemyslela na jeho svaly hrající pod sametově se třpytící srstí.
00:26:11 Na jeho bujné,nezvladatelné pohyby.
00:26:15 -A ovšem především na jeho...
-Na co?
00:26:21 Já nevím. Jsou zde jen tři tečky.
00:26:25 Počkat! Je jich tu sedm.
00:26:29 -Ubohá Sylvie!
-To je věc názoru.
00:26:36 Onen zvrhlík, kterému se ondy ve chvilce slabosti hraběnka oddala
00:26:41 sice Samsonovi prokletil pěšinku, ale bylo zřejmé, že divoký hřebec
00:26:46 by v Sylviině lesíku i tak nadělal pořádnou paseku.
00:27:00 Sylvie však neustoupila.
00:27:03 Christian se žádných proseb o pomoc nedočkal.
00:27:27 Christian poznal, že zašel příliš daleko.
00:27:33 Proto nechal Sylvii, upadlou do mdlob,
00:27:38 přenést do její ložnice, ošetřit a omýt.
00:27:43 Když se probrala, choval se, jako by měla jenom zlé sny.
00:27:48 Zkrátka jako by se nic z toho vlastně nikdy nestalo.
00:28:00 Tak lacině nabízené příměří ovšem hrdá hraběnka nepřijala.
00:28:06 Teď zase ona dělala, že mu nerozumí.
00:28:11 Odmítala maso a žrala květiny,
00:28:14 odmítala víno a chlemtala vodu z bidetu.
00:28:27 Tělesné potřeby konala tam, kde to na ni právě přišlo.
00:28:32 Po chodbách, v komnatách i v jídelně bez ohledu na hosty.
00:28:37 Nakonec rytíři nezbylo nic jiného, než odklidit ji znovu do stáje,
00:28:43 jelikož byla ohlášena návštěva vévody - pána celého kraje
00:28:48 a poručníka komtesky Laury, kterou kdysi Sylvie tak krutě ztrestala.
00:28:55 Vévoda vyjádřil politování nad nešťastným zmizením rytířovy ženy.
00:29:01 Naznačil rovněž, že je na čase znovu žít a milovat jinou ženu.
00:29:06 Poukazoval tím jasně na komtesku Lauru.
00:29:11 Rytíř se obával protivit se vůli vévody, a tak poslední nadějí,
00:29:16 jak vyváznout z vlastní pasti, bylo spolehnout se na Sylviinu povahu,
00:29:21 která jistě nepřepustí místo po manželově boku jiné ženě
00:29:26 a přestane s tou hrou. Začal se tedy komtesce dvořit.
00:29:31 A nejokatěji právě tehdy, byla-li u toho Sylvie.
00:29:36 -Co soudíte o myšlence pana vévody?
-Vždy se podvoluji jeho vůli, pane.
00:29:43 Dobrá. Ale co vy soudíte o mně?
00:29:48 Budu vám tou nejlepší a nejvěrnější ženou, pane rytíři.
00:29:53 A má žena? Co jestli někde v lese přežila?
00:29:59 Myslíte? Nu, rozhodnutí je na vás, můj pane.
00:30:05 -Jestli mě nechcete...
-Ale chci! Jistě že chci.
00:30:11 Pojďte. Uděláme si pohodlí.
00:30:21 Támhle to bude lepší.
00:30:25 A počal komtesku vášnivě líbat. Čekal, jak to zapůsobí na Sylvii.
00:30:31 Sylvie však okusovala blízký keřík, což rytíře přivedlo k zuřivosti.
00:30:38 Aby v ní vzbudil konečně žárlivost,
00:30:41 hrubě vtrhnul přes komtesčiny spíše formální protesty do její kapličky,
00:30:46 aniž si předem rozvážil,
00:30:49 že na jejích dvířkách zanechá nenapravitelné škody.
00:30:54 Snad proto znesvěcené místo raději hned vykropil,
00:30:59 a to pro jistotu několikrát za sebou.
00:31:03 Každý takový skutek dojde uznání. I Lauřinu břichu bylo požehnáno.
00:31:10 Rytíř neměl na výběr. Nechtěl-li ztratit čest a pohněvat si vévodu,
00:31:16 musel Lauru učinit svou ženou.
00:31:21 Od té doby už Christian neměl odvahu zajít do stáje.
00:31:26 Jen u podomků se ujišťoval, že Sylvie má vždy dobře podestláno,
00:31:31 čerstvou vodu a dostatek žrádla.
00:31:37 Nemohl ovšem zabránit tomu, aby si ji často nesedlala Laura,
00:31:42 která na ní ráda vyjížděla.
00:31:46 Trpěl výčitkami svědomí a často o samotě plakal.
00:31:59 Jednou přijel bohatý cikán, vyhlášený koňský handlíř.
00:32:05 Při prohlídce stájí se mu Sylvie velmi zalíbila.
00:32:11 Co je to za zvíře?
00:32:16 To je pěkná mladá klisnička. Pěkně rostlá.
00:32:22 Zdravý chrup. Pěkné svaly. Zdravé nohy.
00:32:29 Když jej Laura ujistila, že Sylvie je čistokrevná,
00:32:34 nabídl za ni překrásný náhrdelník. Laura po šperku velmi zatoužila.
00:32:40 Vždyť je stejně vrtošivá, tak co je vám po ní, Christiane?
00:32:46 Kdyby se tak vévoda dověděl, jak málo mě máte rád.
00:32:52 Nechme té hloupé hry. Řekněte, že jste moje. Nemohu bez vás žít!
00:32:58 Sylvie však pouze schroupala nabídnutý cukr,
00:33:03 pohodila hřívou a pohrdavě odfrkla.
00:33:08 To je tak smutné!
00:33:10 Jenom ve chvíli, kdy ji odváděli, ohlédla se po rytíři naposledy
00:33:16 a v její tváři byste mohli spatřit kratičký úsměv.
00:33:22 Triumfální úšklebek člověka, který se kochá svům úplným vítězstvím.
00:33:40 Klobouk dolů před vaší chotí.
00:33:44 Přiznávám, že příběh mě skutečně natolik rozptýlil a zaujal,
00:33:49 že jsem nesledoval čas. Pokud máte takových dopisů víc,
00:33:54 pak vám jistě pomohou snášet osamělé večery
00:33:59 a nehledat jinde nějaké povrchní kratochvíle.
00:34:04 Pokud chcete, má knihovna je vám k dispozici.
00:34:09 Myslím, že si každý před spaním v posteli rád v klidu něco přečte.
00:34:14 Už je pozdě. Nevěřili byste, jak já se dnes těším do postele.
00:34:19 Půjdeš už také, drahý?
00:34:24 Šlechta chodívala spát až k ránu.
00:34:30 Lauřina matinka ve své ložnici dostala ještě chuť na něco malého.
00:34:36 Stejně tak manželé Martinierovi.
00:34:41 Otec Antonín si pak v knihovně pana de Grammont vypůjčil
00:34:47 jeden silnější filozofický svazek.
00:34:50 Laura v ložnici hraběnky Sylvie spala špatně.
00:34:55 Celou noc ji trápila noční můra.
00:35:19 Nakonec ji vzbudili sluhové, přepisující dopis tetovací jehlou,
00:35:24 aby zůstal navěky uchován pro knihovnu pana de Grammont.
00:35:34 Pane de Grammont, matinka říkala, že ráno odjedeme brzy.
00:35:39 -Tak se jdu rozloučit.
-To je od vás hezké, holčičko.
00:35:44 Buďte sbohem. I matinka.
00:35:48 Pojedeme do Versailles.
00:35:52 Možná budeme mít tu čest navštívit vaši paní.
00:35:58 Ano. To je docela možné.
00:36:03 Chtěla bych vám pomoci, kdybyste potřeboval něco vzkázat.
00:36:09 Nebo třeba doručit nějaký krátký písemný vzkaz.
00:36:16 Muselo by to být něco ne příliš rozsáhlého.
00:36:24 Ale divila byste se, jak někdy i pár tahů perem potěší srdce.
00:36:32 Dobrá. Vážím si vaší laskavosti, slečno Lauro.
00:36:38 A slibuji, že se v tom vzkazu
00:36:43 zmíním o vás velmi pochvalně.
00:36:52 Brzy poté vypukla Francouzská revoluce.
00:36:58 Její dějiny jsou však natolik známé, že zde můžeme přestat.
Kostýmní, mírně erotická, milostná bajka s groteskními prvky a výrazným černohumorným akcentem. Historizující, rokoková dekadence, obrazová stylizace souzní s vtipem, sžíravostí, překvapivostí i rafinovanou lechtivostí tématu.
Na začátku příběhu komentář praví: „O utrpení pracujícího lidu před francouzskou revolucí víme takřka vše, avšak o zhýralém životě šlechty se příliš neví. Je proto nejvyšší čas blíže prozkoumat i toto méně atraktivní téma.“
S potměšilým humorem splétá autor a režisér Jaroslav Pozzi hned několik příběhů, popisujících šťavnaté sexuální hrátky prohnilé francouzské šlechty…
