Sedm nevěst pro sedm bratrů

Klasický muzikál Sedm nevěst pro sedm bratrů (1954) vznikl podle povídky Stephena Vincenta Beneta Sobbin´ Women (Lkající ženy; název ovšem také odkazuje k únosu Sabinek), která se původně odehrávala v Tennessee. Ve 40. letech zakoupil práva Joshua Logan, který ji chtěl přepracovat do podoby jevištního muzikálu. To se mu nepovedlo, tak práva prodal společnosti MGM (za 40 000 dolarů). Studio látce příliš nevěřilo a pustilo ji do výroby s výrazně omezeným rozpočtem, který vyloučil původně plánované natáčení v exteriérech v průběhu všech čtyř ročních období (ušetřené prostředky šly do výroby souběžně vznikajícího Brigadoonu, který se měl stát stěžejním muzikálem roku). Příběh sedmi bratrů Pontipeeových, kteří sobě po vzoru starých Římanů unesou nevěsty, byl přenesen do hornatého Oregonu poloviny 19. století, ale vznikl celý ve studiu. Byl natočen na tehdy nový širokoúhlý formát CinemaScope a souběžně také na klasický formát (tato verze se hrála v kinech bez potřebných anachromatických objektivů, ale bohužel se nedochovala v náležité kvalitě). Režisér Stanley Donen, který předtím spolupracoval s Genem Kellym na mimořádně úspěšném Zpívání v dešti (1951) prosadil do filmu taneční scény, jež v původní verzi chyběly. Jejich choreografií byl pověřen Michael Kidd, který vytvořil na svou dobu neobyčejně dynamické a chvílemi až akrobatické sekvence (za všechny lze připomenout celou scénu "stavění stodoly"), souznějící s příběhem filmu. V úlohách dvou z bratrů Pontipeeových se objevují tehdejší přední baletní sólisté Jacques d´Amboise a Marc Platt, toho nejmladšího ztělesnil bývalý gymnasta Russ Tamblyn. Hlavní úlohy vytvořili zpěváci Howard Keel a Jane Powellová. Už po své premiéře se Sedm nevěst pro sedm bratrů stalo velkým diváckým hitem a jeho obliba ještě vzrostla uváděním v televizi. Americká akademie snímek ocenila Oscarem za nejlepší hudební aranžmá (Saul Chaplin, Adolph Deutsch) a dalšími nominacemi v kategoriích nejlepší film, scénář, kamera a střih.