Lady Chatterleyová

Nejznámější dílo britského spisovatele D. H. Lawrence Milenec lady Chatterlyové bylo od svého vydání v roce 1928 až do 60. let minulého století cenzurováno jako pornografické. Hlavní postavou románu je mladá vdaná žena Constance (lady Chatterleyová), jejíž manžel, baronet Clifford Chatterley, v důsledku zranění z první světové války ochrnul od pasu dolů, a stal se tak impotentním. Filmových adaptací, tedy interpretací tohoto románu vznikla celá řada. Z českých si připomeňme televizní film Viktora Polesného s Borisem Rösnerem a Zdenou Studénkovou. Tato mimořádná adaptace francouzské režisérky Pascale Ferranové vznikla v roce 2006.

Filmový publicista Michal Procházka o filmu napsal: "V neposlední řadě bychom neměli zapomínat, že máme před sebou nádherný film - jeden z nejlepších z počátku tohoto milénia. Nic na tom nemění ani skutečnost, že po zisku několika Césarů a po kladných recenzích v tisku naprosto propadl u publika. Mimochodem zruinoval i samotného producenta, na něhož byla dokonce záhy uvalena exekuce. Ferranová se stala nešťastným příkladem francouzského filmu mimořádně nadané filmařky, která za posledních patnáct let natočila stěží tři filmy. I proto byla nedávno zvolena do čela takzvané skupiny třinácti osvícených revolucionářů - Les Treizes, kteří měli diskutovat o slabinách současného systému francouzské kinematografie i její distribuce. Vznikla z toho zpráva a řada doporučení ústředním orgánům, v tomto případě CNC - Centre national du cinéma français. Přitom bych se odvažoval tvrdit, že tu vidíme umění literární adaptace na vrcholu, kdy film neslouží za nástroj převedení slova do kinematografického výjevu - a kdy 'filmová realita' jen neilustruje původní příběh. Může se nám dokonce zdát, že Ferranová staví celý svět Lady Chatterleyové znovu od začátku. Z každého záběru cítíme sílu kinematografického média, které nabízí množství výkladů. Constance se zvedne, zašustí jí šaty, slyšíme její kroky. Načež se zarazí a ohlédne. Jde o každé gesto, hltáme záchvěvy citu. Autorka dokazuje, že právem patří do generace konce 80. let po bok Arnaud Desplechina, Érica Rochanta, Yvana Attala, do skupiny, která byla ovlivněna americkým filmem i koncepcí autorského filmu let šedesátých. A snažila se s pomocí exkluzivní formálních prostředků cizích žánrů točit naprosto osobní filmy, které vás svedou."