Vše pro dobro světa a Nošovic

Záznam chatu ze středy 23. února 2011

Kim: „Dobrý den zajímalo by mě jak si užívátek když režírujete?“

Vít Klusák: „Dobrý den! Ačkoliv to na první pohled nevypadá, je zrovna tohle nelehká otázka - u natáčení dokumentu totiž jako režisér spíš "asistujete realitě" a to jsou velký nervy, jestli z toho něco bude. Zda to bude intenzivní, srozumitelné, jestli to bude mít vypovídající hodnotu. Do toho nesmíte zanedbat technickou i estetickou úroveň a to jste většinou v děsných polních podmínkách s miniaturním štábem... "Obsah" si u hraného filmu pohlídáte už ve fázi scénáře. Takže - natáčení si vždycky božsky užiju u hraných věcí (především videoklipy, co jsem dělal), u dokumentu spíš trpím. Obavou, aby to nebylo plytké, nepřekvapivé, neostré atd.“

Adéla: „Šel byste na kafe?“

Vít Klusák: „Milá Adélo, na kafe jo, ale co tím sledujete dál?“

Jeremjáš: „Film o Nošovicích se povedl, díky, navíc má báječnou kameru. Kdo to je ten Halousek? Co ještě dělal?“

Vít Klusák: „To mám velkou radost, že jste si toho všiml - Kuba Halousek, kameraman nošovického filmu, je nesmírně šikovnej a vtipnej kolega. Dělali jsme spolu už famácký Ocet a Kuba má pokaždý i výtečné scénáristické nápady, pracuju s ním ze srdce rád. Jako kameraman se podílel na většině dokumentů Pavla Marka a vedle toho točí vlastní experimentální filmy, které rozhodně stojí za pozornost. (úzce spolupracují s Martinem Ježkem)“

karlos: „Přestávku vymyslel BUDAŘ nebo VY? Je to nejlepší klip, co jsem za poslední roky viděl! dík! dík! dík!“

Vít Klusák: „Díky za pochvalu. Námět byl můj - Honzovi Budařovi o něm někde v hospodě vyprávěl náš společný kamarád Suk a Honza mi hned volal, že to musíme udělat. Původně jsem to vymyslel pro jednu kapelu, která na realizaci "neměla koule" (schválně, jestli mi tu hlídači mravnosti v ČT tenhle obrat nechají). Kdo neví, o čem je řeč - hledejte na youtube klip PŘESTÁVKA.“

Jakub: „Vaše tvorba mě vždy příjemně potěší a pobaví, díky za ni. Chtěl bych se zeptat, zda se cítíte jako přímý pokračovatel provokativní Vachkovy tvorby (nehledě na to, že jste jeho žák). Další otázkou je snad jen, jestli chystáte do dalšího podobného projektu, někde jsem totiž zaslechl, že jsou Nošovice posledním dílem z pomyslné trilogie vedle Českého snu a míru.“

Vít Klusák: „Zdravím, Jakube, díky za vzkaz, co potěší. Ale možná Vás trochu zklamu - jako pokračovatel Karla Vachka se totiž necítím hned z několika důvodů: a) pan režisér Vachek stále točí (a doufám, že ještě bude) a tudíž zatím není na co navazovat, b) učil mě, ale ty filmy si zas tak podobné nejsou. Ten prostý fakt, že se ve svých filmech s Filipem občas objevíme, ještě neznamená, že je to jeden stylový šuplík. V Českém míru jsme si hráli na manažery, Karel Vachek je ve svých filmech pokaždé sám za sebe. My se většinou jen ptáme, Vachek často sděluje vlastní postřehy a myšlenky. Nemluvě o práci s hudbou atd. / Nošovice nejsou zakončením té naší tzv. české trilogie, jestli ji budeme zakončovat (spíš si říkáme, že to uděláme), tak jedině zase SPOLU s Filipem na režijní sedačce pohromadě.“

terezz: „dobrý den, dá se někde sehnat Váš autogram? děkuju moc, jste hezkej“

Vít Klusák: „Terezko, jste zlatá, ale já nejsem žádnej Sagvan Tofi. Aspoň doufám. Když jsem byl malej, tak jsem chvíli - ale dost náruživě - sbíral trubky od hajzlpapíru a chtěli jsme z nich s bráchou postavit obří labyrint, do kterýho by se nahoře hodila kulička cíněnka a ta by pak dlouhý minuty svištěla těma slepenejma chodbičkama, až by nakonec vypadla dole... Pochopitelně, že jsme nic neslepili a ve sklepě pak dlouhá léta překážel pytel plnej WC trubek. Takhle je to i s těma podpisama, nemluvě o tom, že z těch ani nejde nic slepit... Tak se nezlobte.“

Rutha: „Mě se líbila znělka MFDF Jihlava 2004,i jako celek. Ale hlavně ryby smrdí od hlavy, a hudba a text :) Jezdíte na festival i jako divák? Nebo porotce? Diskutujete rád? Hezký den.“

Vít Klusák: „Děkuju! To bylo strašný natáčení, pořád pršelo. Hudbu a text dával dohromady můj brácha Pavel Klusák, kterého teď můžete potkávat v Lidovkách v kultuře - píše tam právě o hudbě. / Do Jihlavy jezdím moc rád, jednou jsem seděl i v porotě, což je popravdě řečeno divná disciplína, ale zase mě bavilo potkat se na těch pár odpolední s panem režisérem Jasným - ten pán má v sobě něco nevídaně čistého a poctivého.“

Pavlína: „Dobrý den, Víte! Mohl byste jmenovat někoho ze svých studentů/studentek na FAMU? Točí něco, co stojí za pozornost? Dá se to někde vidět?“

Vít Klusák: „Milá Pavlíno, děkuju za tuhle otázku. Na FAMU na katedře dokumentu vzniká spousta pozornosti-hodných věcí. Namátkou doporučuju tyhle autory a jejich filmy: Jan Šípek (Souboj s mozkem), Lukáš Kokeš (59 / 184 / 84), Marika Pecháčková (Love sorry), Radovan Síbrt (Manželství Roberta a Gábiny), Květa Přibylová (Vyhmátnout, vomakat, pochopit)... Nenechte si ujít Festival FAMU.“

Mirka: „Dobrý den pane režisére, chtěla bych Vám nabídnout svůj příběh pro zfilmování a zároveň bych se chtěla dotázat, zda by byla možná spolupráce s Vámi ohledně režírování příběhu podle skutečných událostí. Jde o velice závažné téma, které určitě nebude lhostejno široké veřejnosti.“

Vít Klusák: „Dobrý den, trochu tápu, protože jste ani slovem blíž nenaznačila, oč jde... Ale rád se s tím seznámím - pošlete mi, prosím, mail na email(zavináč)hypermarketfilm.cz a já se Vám ozvu. Díky.“

Radim Jakeš: „Co si myslíte o EPS? Jsou to ekovyděrači, nebo poctivci?“

Vít Klusák: „Pány a dámy z Ekologického právního servisu znám osobně a rozhodně to nejsou nějací zelení teroristé. Všechny ty - většinou anonymní - výpady, že úmluvu se spol. Hyundai vyměnili za peníze, jsou nehorázné, zlé pomluvy. EPS se jen postaral o vznik nadačního fondu, ze kterého nemůže čerpat ani korunu. Projekty EPS sleduju už dlouho a myslím, že dělají nenahraditelnou práci a navíc skvěle. Právnický cech by měl být pyšný, že je tady parta lidí, co tomuhle povolání rovná páteř a navrací reputaci.“

Martin Weiss: „Viděl jsem Váš famácký film Ocet a je to moc povedené. Sleduju totiž i tvorbu Vašeho otce, jazzmana Emila Viklického, tak mi to všecko do sebe zapadlo. Jestli to není příliš vlezlé, zlepšily se Vaše vztahy od toho filmu? Pomohlo to něčemu? Díky za odpověď a ať se Vám daří.“

Vít Klusák: „Martine, děkuju. Ačkoliv si nemyslím, že by ten film dopadl jako nějaká vyděračská výčitka, tak to moc mým vztahům s otcem příliš neprospělo, bohužel. Já teď jen doufám, že už to nebude dlouho trvat a potkáme se s Emilem někde u kafe - byl bych za to vážně moc rád. A taky si za těch 31 let máme co říct, mám ten dojem... Film je k vidění zadarmo ZDE: http://docalliancefilms.com/film/157-ocet-jazz-war/?query=ocet“

Rutha: „Dobrý den. Změnil by jste něco na svém filmu Vše pro dobro světa a Nošovic, pokud by to šlo? Teď, když už je film hotový? a P.S. Co třeba plánuje režisér o víkendu? Třeba nějaký výlet? Fandím Vám a zdravím. Hezký den“

Vít Klusák: „Dobrý den a děkuju, že fandíte. Autor by pořád něco měnil. To je hlavní slabina, ale i přednost filmu: že ho musíte jednou dodělat, zavřít do té piksly a už s tím nejde nic dělat. Ne tak u divadla, tam to můžou po každé repríze měnit - trochu jim to závidím a trochu bych z toho zešílel. Mně v Nošovicích nejvíc chybí ještě jedna scéna s panem kovářem Havlasem - to je ten pán, co vypráví, jak byl dokopán pole prodat a "bečel pak ve sklepě" a taky má ve filmu tu poslední scénu - sekání zahrady u dálnice. Mrzí mě, že se nepodařilo s ním toho natočit víc, že na tak dlouho z příběhu zmizne. PS. O víkendu startuju směr Frýdek-Místek, neboť jsem v tamním kině Vlast slíbil odbesedovat pár večerů po filmu. Máte lepší nápad na víkend?“

Rutha: „Co člověku, který studoval na Famu, či Damu, studium dá (kromě praktických a řemeslných zkušeností) Kontakt? Může být člověk v oboru úspěšný, bez těchto škol?...Nebo je to veliký hendikem nevystudovat. Děkuji za Váš názor a odpověď.“

Vít Klusák: „Dá Vám to především víru a chcete-li sebevědomí, že to máte dělat. Vrhne Vás to do prostředí lidí, kteří se (většinou) intenzivně zabývají tímtéž (prosím nezaměňovat s "kontakty"). Ale věřím, že když je někdo nadaný, tak žádné školy nepotřebuje. Škola - zvlášť uměleckého zaměření - může i uškodit: sebrat nepředpojatost a hravost a vůbec chuť to dál dělat. Režisér Petr Marek FAMU nikdy nestudoval, dělá báječné filmy a dnes tam navíc učí. Děkuju srdečně za všechny otázky a nashledanou! VK“