Můj otec Gulag

Nejdřív se jmenoval Ján Kawasch. Příjmení zdědil po slovenské matce, které se narodil na Sibiři. Pak se jmenoval Vrana, to když se matka po návratu z Ruska podruhé vdala. Třetí příjmení Antal přijal od své manželky. Nikdy v životě ale nenosil jméno svého otce. Nezná ho. Nic o něm neví. Matky se už Ján Antal z Kežmarku zeptat na otce nemůže, dávno zemřela. Nezbývá mu, než pátrat v Rusku. Nejdřív tam píše, pak se vypravuje na Sibiř. Odpověď na otázku, zda se narodil z lásky, či nenávisti, je pro něho zásadní.

Jeho matka Irena Kawaschová byla zatčená v Popradě a roku 1946 nespravedlivě odsouzená jako kolaborantka. Ján se narodil roku 1950 v nelidských podmínkách sibiřského tábora Elgen. Hned po porodu chlapečka matce vzali a dali na výchovu do ruské rodiny, odkud se však po čase vrátil na Slovensko. "Téma odvlečení na Sibiř bylo 45 let tabuizované a Ján se svým původem nemohl nijak chlubit. Dnes je ženatý, má svoje děti a je šťastný, že ony mají otce, který je miluje. Stále ho ale pronásledují nezodpovězené otázky, a tak cesta do Elgenu je splněním jeho životního snu," říká scenárista a režisér filmu František Palonder a dodává: "Rodina je jen tehdy úplná, když ví o předcích a vyzná se ve spleti jejich osudů."

Na pozadí Antalova příběhu snímek přibližuje osudy lidí odvlečených z Československa do ruských pracovních táborů. V roce 2008 dostal film na festivalu Jeden svět čestné uznání za "osobní a emocionální zprávu o naší historii".