Spisovatel Arnošt Lustig absolvuje se svým synem a jedním z vnuků po letech stejnou cestu, již musel podstoupit jako jedna z obětí nacistického protižidovského programu. Dokumentární snímek uvádíme k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu (2010). Režie J. Lustig
00:00:48 To je stejně divný slovo plynojem.
00:00:53 -Kdo ho vynalezl?
-Asi Němci.
00:00:56 Ne, Češi.
00:00:59 Teď si na něj poprvé sáhnu, což je pro mě historická chvíle.
00:01:05 -Takhle to podržíme.
-Podržíme, ať to nespadne.
00:01:10 Tak jsi spokojený s tou koulí?
00:01:13 Jo, to jsem nemyslel nikdy, že se dostanu tak blízko.
00:01:25 Kde jste bydleli, tati? Tak nám to řekni.
00:01:28 Bydleli jsme v těchto oknech.
00:01:34 A tady byl dvorek.
00:01:36 Tady byla prádelna, kde nás matka koupala v kotli.
00:01:42 Tady bydleli Kubrovi, to byla taková komunistická rodina.
00:01:47 Táta byl taxikář. Ota Kubr byl největší rváč v ulici.
00:01:53 -A pral se s tebou?
-Jednou se se mnou pral.
00:01:57 Já mu dal takovýho háka, že upadl a skamarádil se se mnou.
00:02:04 To bylo zajímavý.
00:02:06 Když bojuješ se svým sokem a dáš mu přes hubu,
00:02:11 -tak se skamarádíte.
-Mně se to taky stalo.
00:02:16 -Taky se ti to stalo?
-Ne.
00:02:18 Mně jo, tedy.
00:02:20 Tady vzadu bydlela paní Turbová, která si stěžovala,
00:02:24 že ten záchod je vždycky počůranej.
00:02:28 Tys ho počůrával, nebo tvůj fotr?
00:02:33 Nebo všichni ostatní?
00:02:37 Je fakt, že ten záchod patřil všem.
00:02:40 Ona byla taková čistotná, tak ji to rušilo.
00:02:45 Domácí mi připadal bezmezně bohatej, protože měl auto.
00:02:51 Měl zelenej kabriolet, dva lovecký psy,
00:02:56 takže vypadal jako kníže.
00:03:01 Sem vynes táta stůl, 4 židle a tady jsme seděli a jedli jsme.
00:03:08 Jako lidi.
00:03:10 To jsme si taky připadali jako knížata.
00:03:25 Libeň byla nejpočetnější židovská čtvrť v Praze.
00:03:29 Když se tady rozhlédnete po těch domech, tak uvidíte okna bytů,
00:03:35 kde bydleli židovští nájemníci a už tady nejsou.
00:03:47 Ze 100 jich bylo 99 vyvražděných.
00:03:51 To mě napadá, když jsem tady nahoře u tý koule,
00:03:56 což jsem si jako dítě vždycky přál.
00:03:59 Teď jsem si to splnil na stará kolena.
00:04:08 Dobrý den. Jste paní Loudová?
00:04:12 Dobrý den.
00:04:14 Zdravím vás po pouhých asi 70 letech.
00:04:17 -Pojďte dál.
-Můžeme, jo?
00:04:20 -Ježíši, to ne!
-Tak to je paní Loudová.
00:04:23 To ne takovouhle bábu fotografovat.
00:04:26 Prosím vás, vždyť vy jste jak Marylin Monroe.
00:04:33 To určitě, k tomu mám hodně daleko.
00:04:37 Myslím, že tady nejsem, ale je to hezká fotografie.
00:04:42 -Co pan Kubr?
-Ti potom všichni zemřeli.
00:04:45 -I Ota Kubr?
-Všichni.
00:04:47 Starej, Ota, Máňa, všichni.
00:04:50 To je ten, co jsem se s ním pral.
00:04:53 To je zajímavý, tatínek Soni Vackový byl fašista,
00:04:58 -ale vypadal jako Žid.
-To ani nevím, že byl fašista.
00:05:04 Jo, to je legrační episoda.
00:05:09 On šel na fašistickou schůzi a protože měl zlatý brýle,
00:05:14 tak mysleli, že je Žid a zbili ho. Fašisti ho zbili.
00:05:19 Tak od tý doby už nebyl fašista.
00:05:23 Potom o tobě mluvila Květa, jak bydleli u schodů v 1. poschodí.
00:05:28 A říkala, že tys tam byl, když ses vrátil.
00:05:31 Že jste tam měli nějaké věci.
00:05:34 -Kučírkovi.
-Kučírková.
00:05:37 To byli strašně slušní lidé.
00:05:39 Máma si tam u ní nechala povlaky a všechno jí dali zpátky.
00:05:45 Matka byla strašně dojatá, jaký to jsou slušní lidé.
00:05:52 -Tenhle člověk, náš Pepíček...
-To je syn?
00:05:56 To je syn. Podívejte se, jak vypadá.
00:06:00 -Já jsem trošku vyšší než on.
-A trochu hezčí než já.
00:06:04 A tohle je můj vnuk.
00:06:06 My děláme takový dokument, kde já mu říkám, co bylo
00:06:11 a on mi říká, co bude.
00:06:17 Co ta Máňa, ta služebná, kam se poděla?
00:06:21 To vůbec nevím. Marie Němcová se jmenovala.
00:06:28 -Tys do ní byl zamilovanej?
-Nebyl.
00:06:31 Ona mi říkala, že jsem takovej spratek.
00:06:35 Ona mi říkala to, co já teď říkám tobě.
00:06:38 -To mi říká pořád.
-On je cizinec?
00:06:42 -Ne, on je místní.
-To je váš syn?
00:06:45 Ne, to je ségry, já jsem strejc.
00:06:47 To je od naší Evy. Ona si vzala Inda.
00:06:50 Teď on na půl dělá Inda.
00:06:53 On teď říká: "Jsem půl Ind, půl Čech a celej žid."
00:06:57 -Hezkej.
-Děkuju.
00:07:02 A dole byla železnice. Tam jsme se přibližovali k vlakům.
00:07:07 Ten, který se nejblíž přiblížil, byl nejstatečnější.
00:07:13 Blížil se vlak, tak jsi stál nejdřív takhle,
00:07:17 pak jsi viděl tu lokomotivu, tak ses přiblížil,
00:07:22 abys byl takový kousek od ní. A to bylo vítězství.
00:07:28 Vydržel jsi celej ten vlak, že kolem tebe projel?
00:07:32 Jo. To už není takovej problém, protože ten vlak jede rychle.
00:07:37 -To trvá půl minuty, než projede.
-To nevadí.
00:07:41 Jsi vzrušenej, protože jsi dokázal to, co sis předsevzal.
00:07:56 -Co na to ten strojvůdce?
-Já myslím, že ten omdlíval,
00:08:01 když viděl takový 3 prcky, který vypadaj, že skočej pod vlak.
00:08:12 Tady rostly takový keříčky. Tam byly takové nouzové pracovny.
00:08:22 Milenci se tam milovali a bylo jim všechno jedno.
00:08:26 My jsme se na to dívali jako děti. Nic jsme neviděli.
00:08:30 Jen lidi jak na sobě leží, nebo při sobě.
00:08:34 -A ta řeka je krásná.
-Tys to, tati, přešel po tomhle?
00:08:42 Úplně od začátku až na konec.
00:08:45 To bylo příjemný, to nebylo tak těžký.
00:08:49 S těma malejma nožičkama jsi tady mohl klidně chodit.
00:08:53 -Bos jsi chodil? Bez bot?
-Jo.
00:08:56 -Roztažený ruce?
-Někdy.
00:08:59 -A skákal jsi hlavou dopředu?
-Ne, po nohách.
00:09:02 Já skákal po nohách.
00:09:04 Byli frajeři, kteří skákali jak holubice.
00:09:11 Tak to bylo moje mládí.
00:09:13 Po příchodu Němců v r. 1939 přišly zákazy.
00:09:19 Nesměli jsme do parků, do kina, na hřiště hrát kopanou.
00:09:24 Vzali nám školu.
00:09:26 Podle nich stačilo židovským dětem, když budou umět počítat do sta.
00:09:32 V plynojemu už není plyn. Je jinde, cyklon B.
00:09:45 -Kde to jsme, tati?
-V Libni.
00:09:51 Než to všechno spočítali, připravili,
00:09:54 než nás odvedli na nádraží, který je blízko.
00:10:00 -Kolik ti bylo let?
-Mně bylo 15 a šlo mi na 16 let.
00:10:07 To byl rok 42.
00:10:10 Zajímavý je, že když jsi v takovýmhle věku,
00:10:14 tak nevidíš to tragický, spíš to dobrodružný.
00:10:17 -My jsme sem přijeli dvoukolákem.
-Co je to dvoukolák?
00:10:22 Taková kára, která má dvě kola a ty ji tlačíš.
00:10:26 A tam jste měli zavazadla?
00:10:28 Tam jsme si dali všichni zavazadla.
-Kolik?
00:10:32 Matka, sestra, sestřenice a já.
00:10:39 -A fotr ne?
-Fotr ne.
00:10:41 Fotr byl zedník na stavbě kasáren na Smíchově.
00:10:46 Ten za námi přijel dodatečně, ale asi za půl roku.
00:10:54 Lidi na nás zvědavě koukali.
00:10:57 Ale ne moc zvědavě, protože jsme byli hlídaní německým četnictvem
00:11:03 -a českými policajty.
-A měli jste židovský hvězdy?
00:11:11 -Všichni.
-Napravo, nalevo, kde byly?
00:11:14 -Byly nalevo, ve výši srdce.
-A ptal ses matky, kam jedete?
00:11:19 Neptal jsem se.
00:11:21 Už jsem věděl, že jedeme do Terezína.
00:11:24 Dostali jsme povolání do transportu a to bylo do Terezína.
00:11:28 Co je v Terezíně jsme nevěděli. Jen jsme mysleli,
00:11:33 že je tam shromaždiště podobné tomu zdejšímu.
00:11:37 -A jak dlouho jste tady byli?
-Tak 3 nebo 4 dny a noci.
00:11:42 -A kam jste chodili na záchod?
-Tady byl takovej vojenskej záchod.
00:11:49 -Latrína, jo?
-Latríny to byly.
00:11:52 -Měl jsi strach?
-Ne, lidi byli šokovaný.
00:11:55 Ne děti jako já. Pro děti to bylo i zajímavý.
00:12:00 Kolik bylo záchodů pro 2 000 lidí?
-Myslíš, že jsem je počítal?
00:12:08 -Bylo jich hodně nebo málo?
-Fronty čekaly ženský?
00:12:12 To bylo všechno narvaný. Byly to špatný podmínky.
00:12:16 Všechno to zapáchalo.
00:12:19 Lidi se snažili chovat se civilizovaně.
00:12:50 -Sem jste dojeli, tati?
-My jsme dojeli támhle.
00:12:54 -Viděl jsi tu cedulku?
-Viděl.
00:12:57 -Takhle vypadala?
-To bylo německy.
00:13:00 Tady stáli esesáci a řekli: "Pochodem vchod!"
00:13:10 -Kam jste šli?
-Tudy.
00:13:13 -S kuframa?
-Ale bez dvoukoláku.
00:13:17 No. Každej si táhl to svoje.
00:13:21 A už je začali lidi támhle odhazovat.
00:13:24 -Neunesli je.
-Prosím tě!
00:13:27 To víš, starý člověk, když mu bylo 90 let, neutáhl kufr.
00:13:31 -A zvednul někdo jinej ten kufr?
-Ne, nikdo.
00:13:35 -Nechali ho tady?
-Tady ho nechali.
00:13:38 Zřejmě jel za námi náklaďák a ten to sbíral.
00:13:43 Němci jsou dobří hospodáři. Ukradnou, co můžou.
00:13:48 Moje máma mi pomáhala, protože viděla,
00:13:52 že se mi pod ním podlamujou nohy.
00:13:55 Tenkrát to byla první lekce, kdy člověk zápasí sám se sebou.
00:14:00 Buď vyhraje, nebo prohraje.
00:14:33 Tady kolem lidi po práci až do 8 hodin večer chodili.
00:14:40 To bylo korzo, to byl Bouloňský lesík,
00:14:45 Broadway v New Yorku, nábřeží Ženevy.
00:14:48 Tady se potkal můj táta s mámou.
00:14:58 Tady byly moc hezký holky od 15 let.
00:15:01 Sexuální výchova byla přísná. Nic nebylo dovoleno.
00:15:06 Všechno, co nebylo vysloveně dovoleno, bylo zakázáno.
00:15:34 Já ti řeknu, na co jsem přišel dnes v noci.
00:15:38 Že to, co my děláme, je jedna vrstva
00:15:41 a pod tím, jako podprahově, se odehrává úplně něco jinýho,
00:15:47 daleko horšího.
00:15:54 Že když já tady vidím relativně civilizovaný domy,
00:16:02 čistý město, kde není žádná tlačenice, kde to horší je ve mně,
00:16:07 na dně mých vzpomínek, ke kterým se nerad vracím.
00:16:17 Lidská povaha je to, že ze vzpomínek vytahuješ to lepší.
00:16:25 Na venek když mluvím, tak vytahuju to přijatelnější.
00:16:31 Podvědomě je ale ve mně jinej obraz.
00:16:39 Je to, jako kdybych se díval na film.
00:16:43 A doprovod toho filmu je pravdivější než ten film sám.
00:16:49 Staří lidé, hladoví, nemocní, špinaví, mrtví vedle živých.
00:16:56 Vši, blechy, zápach.
00:17:01 A to byli bejvalí lidé, slušní, dobrého postavení.
00:17:10 Žili hezky v Německu, v Dánsku, v Itálii, v Praze, v Rakousku
00:17:16 a najednou prosili vyhublí na kolenou o polévku.
00:17:27 Kdežto já s odstupem let si vzpomínám na to,
00:17:31 že jsem byl mladej, že se nám líbily holky,
00:17:35 že jsme hráli kopanou.
00:17:38 Když mluvím, tak je to hezčí obraz toho ghetta.
00:17:46 A ten hnusnej pravdivější obraz jde pod tím.
00:17:53 A já o tom ani nevyprávím, protože je to hnusný.
00:17:58 Bezva a hele, jak je naloženej.
00:18:05 A kde jsme teď, tati?
00:18:07 Teď jsme na hlavní ulici k hamburským kasárnám.
00:18:12 -Čili Dlouhá?
-Dlouhá Langestrasse.
00:18:18 Tady jsme tam lezli a kradli brambory anebo uhlí.
00:18:24 -Ty sklepy nebyly zamčený?
-Ne.
00:18:27 -To byla chyba zásadní.
-No, to byla chyba.
00:18:31 Němci byli tak blbě sebevědomí, opovrhovali Čechama, Židama,
00:18:36 vším i sami sebou.
00:18:38 To je zajímavý, že to nebylo zamčený.
00:18:41 Ti věděli, že se tam nikdo neodváží krást.
00:18:44 Oni by je zastřelili. Tresty byly neúměrný.
00:18:48 A tady byla pekárna a pekli tady fašírku.
00:18:57 -Tady v pekárně pekli fašírku?
-No, fašírku pro Němce.
00:19:03 Tady seděl na židli esesák a kolem byly šteláže
00:19:08 a ta fašírka stydla.
00:19:12 Hele, tati, tys toho esesáka chytil, když on spal, nebo jak?
00:19:18 On se nažral a ta vůně ho omámila.
00:19:24 Tys mu to ukrad?
00:19:26 Lopatkou na dlouhým koštěti jsem zaryl a spustil háček a vytáhl.
00:19:35 To byla jistá smrt.
00:19:42 O tu fašírku jsem se dělil se všema.
00:19:45 To jsem byl hrdina. Přinesl jsem maso.
00:19:49 Kolik sis z té fašírky nechal? Ty ses najed a pak...
00:19:55 No kolik? Pro mámu, tátu, sestru, pro ty kluky.
00:20:00 Záleželo na tom, kolik jsme jich nakradli.
00:20:04 A sem jsme pozvali Inge, než jsme odjeli do Osvětimi.
00:20:09 To byla dívka prodejného charakteru, ale velice přátelská.
00:20:15 Byla to půl Židovka a půl Němka
00:20:18 a byla to cirkusová umělkyně, krasojezdkyně.
00:20:25 Než jsme odjeli do Osvětimi, tak jsme se rozhodli,
00:20:30 že nikdo nepojede nezasvěcený do tajů lásky.
00:20:35 Na to jsme ale potřebovali ženskou. To nejde bez ženský.
00:20:42 Ona říkala, že 30 kluků je moc. Já jsem říkal, že to musí.
00:20:47 Koho bychom vynechali?
00:20:49 Takže ona byla se třiceti klukama tu noc?
00:20:53 Ten večer, tu noc.
00:20:55 Pamatuju si, že jsme jí dali deky, hřebeny, kartáče
00:21:00 a otevřeli jsme tohle okno a ona šla pod námi
00:21:05 a ještě jsme jí házeli deky, kartáče a hřebeny,
00:21:10 abychom ji odměnili. Měli jsme ji rádi.
00:21:16 To byla fajn holka.
00:21:24 -Jsou to Češi nebo Němci.
-Američani.
00:21:28 -No, Američani.
-Na to nevypadaj.
00:21:34 -Američan, Němec, Žid, Arab?
-Jsem Němec.
00:22:36 Co je hezký? Tady ty hory okolo.
00:22:39 To vzbuzovalo takovou touhu po domově.
00:22:43 Já si pamatuju poslední den před transportem,
00:22:47 jsme se šli projít po Příkopech a říkali jsme si:
00:22:52 "Tak dnes je to naposled."
00:22:54 Ale ještě jsme museli vidět kousek Prahy, toho města.
00:22:58 -Poslední den před transportem?
-Ano. To si pamatuju jako dnes.
00:23:03 Tady jsme hráli fotbal.
00:23:08 Tudy jsme si vylezli nahoru. Přesně tak to tady vypadalo.
00:23:22 Jo, mávali nám.
00:23:40 Gól, vedeme 2:0.
00:23:54 Jo, to bylo dobrý.
00:23:58 Ty mě chceš zmrzačit. To byla pěkná šlupka.
00:24:31 Tahle kolej, teď je jako muzejní, je to konec vlečky.
00:24:41 Pro mě je to začátek vlečky,
00:24:44 která začínávala támhle v tý dlouhý ulici
00:24:48 a tady nastupovali lidi.
00:24:52 Když se na tu kolej dívám, tak pro mě je to hrob těch lidí,
00:24:58 kteří žádnej hrob nemají, kteří se proměnili v saze.
00:25:06 Které spálili v pecích v Polsku. Ta kolej je vlastně hrob mého táty.
00:25:15 Dívám se na ni a říkám si: "To není jen kolej.
00:25:19 To je hrob, to je hřbitov, který neexistuje."
00:25:27 V TĚCHTO MÍSTECH NASTUPOVALY TISÍCE VĚZŇŮ TEREZÍNSKÉHO GHETTA
00:25:32 SVOU POSLEDNÍ CESTU.
00:25:41 Je 28. září 1944 a jedeme na východ.
00:25:48 Jedeme v dobytčáku, je nás 100 a máme hlad, žízeň.
00:25:54 Míříme do Osvětimi - Březinky.
00:25:59 Zítra pojede můj táta a půjde rovnou z rampy do plynu.
00:26:06 Za týden pojede moje máma se sestrou.
00:26:10 Teď jsme 33. kilometr odněkud. Myslíš, že je to od Krakova?
00:26:16 Nemám tušení, Pepíčku.
00:26:18 A jako slušná židovská dívka říkám: "Nevím, když nevím."
00:26:24 Jak nařizuje rabi Löw.
00:26:28 Jardo, myslíš, že v Osvětimi mají horký párky na nádraží?
00:26:32 -Určitě, ale až po deváté.
-Přímo z lidí?
00:26:36 Vy mě uvádíte do rozpaků.
00:26:44 Moje povinnost v tom filmu je vzpomínat.
00:26:48 A já si vzpomínám, že tys byl už hodinu po tom výběru.
00:27:18 Tohle je ta brána, kterou si vjel do Březinky.
00:27:28 A jak je mezi kolejemi ten písek, tak to je rampa.
00:27:33 Vlak zastavil, vyhnali nás z vagónů a řekli:
00:27:37 "Co máte k jídlu, snězte, protože o všechno přijdete."
00:27:59 My jsme byli skoro rádi, že jsme dojeli.
00:28:03 Protože jsme nevěděli, kam jsme dojeli.
00:28:06 Pak nás vyhnali, a řekli, aby do jedné kolony šly ženy a děti
00:28:12 a do druhý kolony šli muži.
00:28:18 Ženy a děti poslali rovnou do plynu a muže vybírali podle zdání
00:28:24 a taky se ptali, jaký máš zaměstnání.
00:28:35 Když jsi byl obchodník, tak jsi šel rovnou do plynu.
00:28:52 Tak tady stál Mengele! Nebo jinej doktor německej.
00:28:59 Byl to vysokej, štíhlej, dobře oblečenej esesák, doktor.
00:29:08 Působil velmi dobrým dojmem. Nekřičel, jen takhle ukazoval.
00:29:15 Mne se ptal, čím jsem.
00:29:18 Já jsem se na něho smál, protože jsem nevěděl.
00:29:24 -Cos mu odpověděl?
-Že mám 9 řemesel a desátou bídu.
00:29:30 A smál jsem se. Byl jsem takovej jako ty.
00:29:34 Štíhlej, urostlej, tak jsem dobře vypadal.
00:29:39 Tak si říkal, že pro ně mohu pracovat ještě 90 dní.
00:29:44 To byla průměrná délka,
00:29:47 jak dlouho mohli lidi pracovat s tím malým přídělem jídla.
00:29:55 Sem přišlo mezi zářím a listopadem 17 000 lidí z Terezína.
00:30:04 Některý ty transporty, protože Terezín byl přelidněnej,
00:30:09 šli rovnou do plynu. To ani netřídili.
00:30:13 Ty baráky vypadaly takhle. Tady bylo ale víc těch baráků.
00:30:19 Jasně, tak jsou už rozbořený, protože byly dřevěný.
00:30:23 Tady bylo víc těch baráků.
00:30:26 V některých byly opravdový koupelny.
00:30:29 Tam nás vykoupali, ostříhali dohola,
00:30:33 když jsi měl chlupy, tak je ostříhali.
00:30:36 -Pod paží, dole?
-Všechno ti ostříhali,
00:30:40 protože z toho Němci dělali látky a deky.
00:30:51 Vyhnali nás nahatý do zimy.
00:30:55 Každý dostal hrst šatů, ale ne povolení si je vzít.
00:31:00 A onuce. Já myslel, že je to ručník,
00:31:04 tak jsem se do nich utřel a hodil jsem je támhle k tý zdi.
00:31:10 -A byl jsi nahatej?
-Byl jsem nahatej a byla mi zima
00:31:15 a všem byla zima. Byl říjen, pršelo, foukal vítr.
00:31:20 To byla zvláštní selekce, úmyslná, aby lidi, které vybrali pro práci,
00:31:26 aby zjistili, jak jsou zdraví a silní.
00:31:30 Takže ti, kteří dostali zápal plic, pomřeli.
00:31:34 Zůstali jsme jenom my, kteří mohli být otroci,
00:31:39 kteří tohle vydrželi.
00:31:41 Židy a politické vězně nepokládali za lidi.
00:31:46 Ti nebyli lidi.
00:31:48 Ti když chcípli, tak to bylo v německém plánu.
00:32:29 Už mu bylo 52 let, to se nehodil na otrockou práci,
00:32:34 tak ho poslali do plynu.
00:32:36 Účelem tohoto lágru bylo lidi zlikvidovat, ne je udržovat.
00:32:42 Tady člověk už přestal být člověkem.
00:32:46 Tady byla bublina, která přestane existovat za 20 minut,
00:32:51 za půl hodiny, zítra, pozítří...
00:33:06 Tady já si sednu a dál nejdu.
00:33:53 Když jsi chtěl jít na záchod a ležel jsi uprostřed,
00:33:57 tak jsi vzbudil úplně všechny. Lidi si sehnali různé nočníky.
00:34:06 Do nich čůrali a kadili.
00:34:09 Ve dne přišel člověk s jídlem a dával ti horkou polévku do ruky.
00:34:17 Já byl těžce pracující, měl jsem hodně tvrdý ruce a hlad.
00:34:23 A i kdyby mě to pálilo, tak jsem to udržel.
00:34:28 Když jsme byli v karanténě, tak tam jsme se museli svléknout.
00:34:33 Tam byly hory věcí.
00:34:36 A na tý hromadě jsem viděl krásnej červenej budíček v kůži.
00:34:42 Pronesl jsem ho v botě až sem. Tady chodil ten zločinec...
00:34:48 -Kápo?
-Kápo a říkal:
00:34:51 "Jestli máte něco cennýho, třeba hodinky."
00:34:55 Já jsem říkal: "Já něco mám.
00:34:58 Zítra přijede můj táta a chci za to jednu cigaretu."
00:35:03 On mě vzal za vlasy, vyzdvihl jednou rukou,
00:35:08 postavil se a řekl: "Takhle se máte chovat, jako tenhle kluk."
00:35:13 Dal mi cigaretu před všemi, jakože je velkorysej.
00:35:18 Já jsem tu cigaretu rozlomil, protože přišli kluci fotbalisti
00:35:24 a dal jsem Oldovi Eksteinovi jednu půlku.
00:35:28 Půlku jsem schoval tátovi. Protože táta nepřišel,
00:35:33 tak jsem to dal někomu, kdo kouřil.
00:35:37 Ti co kouřili, strašně toužili po cigaretě.
00:35:45 Nikdo už neměl jméno. Tady už byli jen lidi s číslem.
00:35:50 -Jméno ti už vzali.
-Ale ty nemáš číslo.
00:35:53 Protože mě určili už do plynu a mezi tím plynovali Maďary,
00:35:58 takže já jsem čekal s Jirkou Justicem.
00:36:02 Tady tě tak zmučili duševně a fyzicky,
00:36:06 že jsi přijal, že tě zabijou. To byla úleva, že tě zabijou.
00:36:11 A Vijásek se ptal, jestli lidi měli hajzlpapír.
00:36:16 No ty jsi blázen. Lidi neměli nic.
00:36:20 Kartáček na zuby, hajzlpapír... No ty ses zbláznil.
00:36:26 To vůbec neexistovalo. Hajzlpapír že by Němci dali?
00:36:31 Nejhorší je, že si zvykneš i na tohle.
00:36:36 Pak mně ale Buchenwald připadal jako lázně.
00:36:41 To byla úleva. Tam se neplynovalo.
00:36:44 Už to byla úleva.
00:36:45 Tady jsi věděl, že cokoliv udělám, vylítnu komínem.
00:36:50 Když zabili 10 000 lidí denně, tak toho jednoho tam přihodili.
00:36:56 Teď jdeme do karantény, kde byla latrína a voda.
00:37:03 Tady byl kohoutek.
00:37:05 Já vím přesně, kde byl ten kohoutek.
00:37:15 Tady byl ten kohoutek.
00:37:17 Bylo zakázáno pít tu vodu, protože byla nakažená.
00:37:22 Tady byla latrína, takže v podzemí byly výkaly.
00:37:27 Já jsem měl takovou žízeň, že mi to bylo jedno
00:37:31 a pil jsem tu vodu. Tady jsem se vždycky napil.
00:37:36 Sem nás vodili, abychom si ulevili.
00:37:39 Na velkou i na malou stranu.
00:37:43 Protože oni údajně se zajímali o čistotu.
00:37:47 A jestli se ti chtělo nebo nechtělo,
00:37:51 tak jsi byl rád, že tady jsi.
00:37:53 Všichni lidi měli průjem. Já jsem sem chodil rád.
00:37:58 -Tady musel bejt strašnej smrad.
-To mi vůbec nevadilo.
00:38:02 Tady byly takové podmínky, že smrad vůbec nevadil.
00:38:07 Tady byl všude smrad spálených kostí. Všude!
00:38:12 Muži a ženy byli rozdělení?
00:38:15 Ne, to řekli, že támhle budou ženy a tady muži.
00:38:20 To ti bylo úplně jedno. Tady erotika neexistovala.
00:38:29 Těch ženských ti bylo líto a ženským zase bylo líto nás.
00:38:50 -Tady bydlela babička, tati?
-Jo.
00:38:57 -Tady leželo 12 holek vedle sebe.
-Na jedný dvanáct?
00:39:04 -To je strašný.
-Nejméně 10.
00:39:13 Sem ses dostal někdy?
00:39:15 Ne, ale slyšel jsem ty ženský zpívat.
00:39:19 Zpívaly písničky, aby utěšily ty, které ztratily v plynu někoho.
00:39:29 Třeba matka dceru nebo dcera matku, nebo přítelkyni.
00:39:34 Tak zpívaly.
00:39:36 Esesáci sem vtrhli, stříleli, měli psy a bili ty lidi.
00:39:44 Nechtěli, aby Židovky zpívaly.
00:39:49 -A zpívaly hezky?
-Zpívaly moc hezky.
00:40:06 Němci nadšení Hitlerem.
00:40:10 1,5 milionu lidí a to byl jen jeden tábor.
00:40:15 Takových táborů měli stovky a tisíce.
00:40:18 Mohu říct, že v přírodní říši mají jediné srovnání s prasaty.
00:40:27 Jedině svině je schopna napadnout nemocnou svini,
00:40:32 bezbrannou svini a kousnout ji.
00:40:38 Na rampě vystupovaly děti a to byly nepřátelé Německa.
00:40:43 Děti!
00:40:45 Němci neměli soucit, slitování, porozumění, nic!
00:40:50 Chovali se jako prasata. A to jim zůstane na věčné časy.
00:40:56 A musejí se chovat příštích 10 000 let tak slušně,
00:41:01 aby lidi uvažovali, ne aby jim to odpustili,
00:41:05 protože odpustit se to nedá.
00:41:24 Takže co vidím i tady, není hrozný, hrozná je ta vzpomínka,
00:41:30 ne to co vidím.
00:41:39 Hrozný je ten pocit, ten minulý film.
00:41:49 Lidi, kteří sem chodí, sem chodí ze dvou důvodů.
00:41:53 Jedni, kterým je to líto.
00:41:56 Některé to zvláštním způsobem vzrušuje.
00:42:03 Protože tady zabili tolik lidí.
00:42:07 Je to jako když jsme byli v Sing Singu v Americe.
00:42:12 Nebo jako kdybys byl na Ďábelských ostrovech.
00:42:16 Vidíš krásné moře, jeskyně, vězení, ale už to není tak hrozný.
00:42:28 Je to jenom zajímavý. Je to důležitá kapitola historie.
00:42:33 To se ještě v historii nestalo,
00:42:36 aby jeden národ se povýšil nad všechny ostatní s tím,
00:42:41 že je vyhubí.
00:42:47 Přijel inženýr z Německa a ptal se, kdo pracoval s ocelí.
00:42:52 Já jsem řekl, že já jsem vyučený ocelář.
00:42:57 Jemnej mechanik, spravoval jsem šicí stroje, jízdní kola,
00:43:02 různé mechanické práce.
00:43:07 On si sáhl, jestli mám svaly a vybrali mě,
00:43:12 že pojedu do Německa pracovat, výroba hrnců a teď granáty.
00:43:27 To, že jsme odtud jeli, byla úleva.
00:43:33 To byla úleva, to bylo štěstí a ti druzí byli v neštěstí.
00:43:39 Takže úplná úleva to nebyla. Byla to osobní úleva.
00:43:45 Věděl jsi, že jedeš odtud. Nic lepšího tě nemohlo potkat.
00:43:51 Ale pro ty, kteří tady zůstávali, to bylo smutný.
00:44:00 -Měl jsi jídlo na cestu?
-Chceš facku?
00:44:04 Tak on se mě ptá, jestli jsem měl jídlo na cestu.
00:44:16 Takže jsi jel do Buchenwaldu bez ničeho.
00:44:19 To víš, že jo.
00:44:21 -Ukradl sis ty něco na cestu?
-Tam nebylo co ukrást.
00:44:27 Tam všichni kradli. Tam mně i rabi ukrad chleba.
00:44:32 A já mu to ještě neodpustil, chudákovi, kdo ví, jak skončil.
00:44:42 Člověče, podívej se, opouštím Osvětim.
00:44:47 To byl pocit báječnej. Nic nemohlo bejt horší.
00:45:07 Z Osvětimi jsme jeli do Buchenwaldu,
00:45:10 do pobočného tábora Buchenwaldu u Lipska.
00:45:17 Pracovali jsme v muničce. Bylo nás tam 1 800.
00:45:23 Čeští Židé, italští dezertéři a polské katolické ženy.
00:45:29 Pracovali jsme ve 12hodinových směnách ve dne i v noci.
00:45:38 Štancli hlavně na pancéřové pěstě, patrony do flaků,
00:45:42 takový věci se tam dělaly. Ale nikdy se to nekompletovalo.
00:45:48 My jsme seděli na poslední vrstvě hlav pancéřových pěstí
00:45:53 a brali jsme je a otloukali jsme to, aby to nefungovalo.
00:45:59 Arnošt dělal takové malé vidličky, spouště to byly.
00:46:04 On mi to ráno nastavil a pak ta mašina šla celý den.
00:46:08 On nevěděl, co je to šepink nebo hoblovka.
00:46:12 To už jsem věděl, že šepink je hoblovka.
00:46:16 To je obrovskej soustruh.
00:46:19 Ale to nastavení na setinu milimetru to mi musel udělat on.
00:46:23 Ráno přišel a nastavil mi to.
00:46:27 Naše fabrika byla vzdušnou čarou asi 30 km od Lipska.
00:46:35 Každej den přes nás přelétaly bombardovací letadla.
00:46:46 Pozor, tati!
00:46:47 -Tady vidíme na ten dvůr.
-To byla ta fabrika.
00:46:51 Ono těch baráků nebylo tolik, snad 4 nebo 5.
00:46:56 Pak byly baráky těch polských ženských.
00:46:59 To nevím už kde.
00:47:01 Náhodou jsi nám ukázal hezkou cestu.
00:47:06 -Nespadni.
-Nespadnu, neboj se.
00:47:09 Hlavně na nic nesahej.
00:47:11 Lezeme do hezkýho příbytku, jo?
00:47:15 Tady byly trojposchoďové kavalce, takhle a támhle byly takhle.
00:47:23 A když sem spadla bomba, kousek od nás,
00:47:26 tak strhla tuhle celou přední stěnu.
00:47:30 Lidi měli polámané nohy a byli poškrábaný.
00:47:34 Přišel esesák a říkal, že potřebuje jednoho dobrovolníka.
00:47:40 My nevěděli na co. Říkal: "Kdo půjde se mnou?!"
00:47:44 A nikdo nešel. Tak jsem se přihlásil.
00:47:48 On mi dal napít ze své polní láhve rum.
00:47:52 Já jsem předtím nikdy rum nepil, tak jsem si namočil jen jazyk.
00:47:57 Šli jsme a on mě odvez do lesíka, kde jsme byli.
00:48:03 Tam bomba zabila německý ženy a děti, které šly do krytu.
00:48:13 Oni nechtěli, aby to ty němečtí dělníci viděli,
00:48:17 tak zavolali nás, abychom to sbírali
00:48:21 a za to jsem dostal dvě polévky. Příští den to šel sbírat Jirka.
00:48:27 Ty baráky, proti Osvětimi to bylo úžasné bydlení.
00:48:34 Taky jsme se mohli koupat ve sprše.
00:48:50 Tady bylo moje místo na vykládání.
00:48:58 Vykládali jsme železo, uhlí rukama, brikety rukama.
00:49:03 A tady byla lokomotiva.
00:49:08 A já, když mi byla zima, a to mi byla pořád,
00:49:12 protože jsem neměl boty, tak jsem si vlezl pod lokomotivu.
00:49:17 Tyhle chudáci museli za mě pracovat a já jsem se tam ohříval.
00:49:22 Když jsme jeli z Osvětimi,
00:49:25 a podívali jsme se tím zamřížovaným okýnkem,
00:49:30 tak jsme nemohli věřit svým očím.
00:49:36 Německé vesnice vypadaly čistý, nepoškozený, úhledný.
00:49:42 My jsme si říkali, že ti lidé vůbec necítěj válku.
00:49:50 Na rozdíl od nás, co jsme cítili válku každou vteřinu.
00:49:56 My jsme celou cestu nevěděli, co nás čeká.
00:50:00 Seděli jsme ve vagónu a nevěděli jsme,
00:50:03 že existují nějaké pochody smrti. Nic.
00:50:07 To jsme nevěděli, což je někdy výhoda nevědět,
00:50:11 ale také nevýhoda zároveň. Vědět i nevědět je nevýhoda.
00:50:24 My jsme věděli, že utečeme, ale nevěděli jsme kdy.
00:50:30 Pak jsme stáli a dospěli jsme k závěru,
00:50:34 že se musíme najíst před tím útěkem.
00:50:40 Jedině jak bychom se mohli najíst, bylo získat chleba
00:50:45 a ten měli jen Němci v proviantním vagónu.
00:50:54 Tak jsme se dohadovali a losovali a padlo to na mne.
00:51:00 Vím, že to bylo 20 vteřin tam, 20 vteřin vytáhnout chleba
00:51:06 a 20 vteřin na běh zpátky. Tam to obíhal strážný, esesák.
00:51:22 Běž! Sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct...
00:51:38 Já jsem tam doběhl, odhrnul jsem plachtu,
00:51:42 sáhl jsem pro chleba a cítil jsem, že na ten chleba nedosáhnu.
00:51:55 To bylo těžký ho vytáhnout, protože jsem neměl sílu v prstech.
00:52:11 Říkal jsem si, že teď poběžím. Nic jiného mi nezbývalo.
00:52:16 To už mě ale ten esesák viděl a řval: "Halt!"
00:52:20 Já jsem ten chleba hodil. Hodil jsem ho ale špatně.
00:52:25 Chleba chytili tři polští Židi, vyhladovělí jako my.
00:52:31 Úplně ho rozdrásali. Vrhli se na něj jako tygři.
00:52:35 A snědli ho.
00:52:37 Ten esesák mě dohonil a říkal: "Vrať mi ten chleba!"
00:52:42 Já jsem žádnej neměl. Říkal jsem mu, že žádnej nemám.
00:52:47 On měl v ruce pistoli a říkal: "Počítám do tří!"
00:52:53 Natáhl ten kohoutek. Pak ho dotáhl a řekl:"Dvě".
00:52:58 Věděl jsem, že mě zastřelí.
00:53:02 Jirka se rozzlobil, dostal strašnej vztek,
00:53:06 -skočil tam a říkal německy:
-Nevidíte, že žádnej chleba nemá?"
00:53:18 Ale byli jsme stejně hladoví jak zvířata.
00:53:22 Žádnej chleba jsme neměli.
00:53:24 Pak si pamatuju na americkýho pilota.
00:53:28 Ten si hrál s tím vlakem jak kočka s myší.
00:53:32 Ten nad ním letěl dlouho odzadu až dopředu.
00:53:36 Pak ho obletěl, aby mu prostřílel kotel.
00:53:43 To nevím, jestli se mu podařilo, protože ten vlak pořád jel.
00:53:48 Strojvůdce viděl tunel, tak chtěl zachránit lokomotivu i sebe
00:53:54 a jel do toho tunelu.
00:53:56 Ten letec na něho nalétával proti lokomotivě a pořád střílel.
00:54:01 Postřílel katolický holky v prvním vagónu.
00:54:07 -Postřílel je?
-On je postřílel,
00:54:10 protože si myslel, že jsme vojenskej transport.
00:54:14 Tam v každým rohu seděl rumunskej esesák v uniformě s puškou.
00:54:19 To ten pilot viděl a proto začal střílet.
00:54:23 Já jsem šel za Jirkou a říkal jsem: "Jirko, za pár vteřin je nad námi
00:54:29 a rozstřílí nás." Skočili jsme a běželi jsme.
00:55:12 My jsme někde před Kralupama našli železniční stanici,
00:55:17 kde bylo plno utečenců. Češi z totálního nasazení,
00:55:22 Francouzi, Angličani, zajatci, zmatek.
00:55:26 Všichni čekali na vlak. Přijel vlak na Prahu.
00:55:34 Do toho vlaku nastoupilo tolik lidí,
00:55:38 že kdyby se ocel mohla roztáhnout, tak by se ten vlak roztáhl.
00:55:57 Co se stalo, to se nemůže odestát. Můžeme být ale o to poučenější
00:56:03 a o prožité zkušenosti silnějších.
00:56:07 Jsme schopnější než tenkrát,
00:56:10 jsme schopnější než tenkrát říci ne!
00:56:13 Tenhle film jsme udělali pro mladé lidi, aby věděli,
00:56:18 co byly koncentrační tábory a aby si dali pozor,
00:56:23 aby se to už nikdy neopakovalo.
00:56:28 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2009
Arnošt Lustig (1926–2011) byl jedním z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů. Ústředním tématem jeho díla je holocaust a především jeho dopad na mladé a teprve dozrávající jedince. Syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal součástí Hitlerova „konečného řešení“. Postupně navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá s humorem i nostalgií, což mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů nelze vyčítat. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán přesvědčením, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit, a proto zůstávají přítomné hluboko v jeho vlastním vědomí.
Dokument vysíláme ke Dni památky obětí holocaustu, který připadá na 27. ledna. Před 75 lety byl tento den osvobozen Rudou armádou nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).
