00:00:02(maxipes Fík) No koukejte...

00:00:04Jednou lidi sestoupili se stromů dolů na zem.

00:00:09Expedice Adam 84, já rozebírám exponát.

00:00:13Přál bych vám vidět, jak to u nás vypadá.

00:00:14Jenže tomu se nikdy z vyhřátého klobouku nechce.

00:00:19Dávno už jsem přišel na to,

00:00:20že režírovat komika, že to dost dobře nejde.

00:00:24A kdo se bláhově domnívá, že to urežíruje, to je kravina.

00:00:26To je jako kdybyste chtěli, aby vám někdo řekl anekdotu

00:00:31a řeknete: "Řekni ji ještě jednou. A ještě jednou, prosím tě."

00:00:36Tak to je konec.

00:00:38To musí přijít spontánně, vyhřeznout, vylítnout,

00:00:41a režisér musí na toho komika spoléhat.

00:00:45Šmitec!

00:00:51Já vždycky přemejšlím, jakou otázku můžu dostat na začátku,

00:00:53když si začnu povídat o divadle. Jak to všecko začalo?

00:00:58No začalo to 25.4.1942 v Horní Cerekvi v hotelu Svoboda,

00:01:05kde naše rodina, tatínek s maminkou,

00:01:08měli takovej malinkatej kšeft.

00:01:12Tatínek chodil do práce, maminka byla ve kšeftě,

00:01:14a on, když se vrátil z práce,

00:01:16tak objížděl okolní vsi a vozil máslo,

00:01:20a oni si dokázali, jak mi vyprávěla maminka,

00:01:22za rok vydělat na nábytek.

00:01:26Ale já jsem nikdy nepochopil, jak oni byli šikovný,

00:01:29kde se v nich ten podnikatelskej gen, kde se v nich narodil,

00:01:33kde to vzali, protože to vůbec v tom rodě našem, vůbec není.

00:01:42V Horní Cerekvi je jedna zajímavá věc.

00:01:43Tam je takový velký náměstíčko a tam je pomník.

00:01:47Tatínek mi vyprávěl a říkal:

00:01:49"Pepíčku, abys věděl, jak to v životě chodí, víš.

00:01:53Tady v Horní Cerekvi

00:01:55postavili pomník tatíčka Masaryka, Honzy Masaryka a pana Beneše.

00:02:01Najednou přišli Němci,

00:02:03no a pochopitelně se pomník musel schovat,

00:02:06protože Němci by ho zbourali.

00:02:08Přišel 45.rok,

00:02:10ve velký slávě pomník zpátky a slavnostní odhalení.

00:02:14Ale přišel 48.rok. Á sakra, zase sebrat pomník!

00:02:18A někdo ho zase odnesl a schoval.

00:02:1968.rok. Jupí, a pomník zase zpátky nahoru.

00:02:24Takhle to v životě chodí.

00:02:26Až na to narazíš, nebuď tím zaskočenej.

00:02:29Jednou jsi dole, jednou nahoře."

00:02:35My jsme se z Cerekve stěhovali ve 45. roce v červnu.

00:02:38Takhle, bylo několik rodin z Horní Cerekve,

00:02:40který se zvedly a odešly do Kadaně.

00:02:43Jestli to tenkrát byla výzva jako osídlovat pohraničí,

00:02:46protože mezitím odsouvali Němce,

00:02:48že v Kadani možná tatínek uviděl kšeft,

00:02:51obchod, kterej dostal do státní správy,

00:02:54to všecko možná nějak spolu souviselo,

00:02:57ale ten důvod hlavní mi tatínek nikdy neřekl.

00:03:04My jsme bydleli původně na náměstí. Krásnej dům!

00:03:07Je to bejvalej klášter. Já jsem se tam bál.

00:03:09Tam jsou třímetrový zdi.

00:03:11A já byl vytřesenej, já byl vystrašenej.

00:03:13Tam byl záchod o patro níž, všude tma, tam se nedalo rozsvítit.

00:03:17Tam nebylo světlo.

00:03:19Tak já chodil s baterkou, se svíčkou

00:03:21a zpíval jsem si celou dobu pro kontrolu, aby věděli,

00:03:23kdyby mě někdo zavraždil a přestal zpěv,

00:03:25tak že už kluk není na světě.

00:03:29Bylo to na náměstí hlavně.

00:03:30Když přijeli provazolezci,

00:03:32tak stáli před náma ty dva stožáry.

00:03:35A tam bylo takový arkýřový okýnko. Ta místnůstka je mrňavá,

00:03:40ale to jsem dostal já pro sebe, pro svý oučely,

00:03:44a já měl radost, že mám pozorovatelnu.

00:03:46Jenomže v noci ji obsadila maminka.

00:03:48Maminka měla nejžhavější informace o dění ve městě.

00:03:51Vedle nás hotel, vpravo restaurace,

00:03:55a opilci, kteří se večer vraceli v různých korporacích domů,

00:04:00museli projít přes náměstí.

00:04:02A maminka měla úžasnej přehled o tom, kdo, kde, s kým,

00:04:07pootevřela okno ? o čem...

00:04:10To bylo dobrý. To bylo krásný.

00:04:15Tatínek s maminkou, to byla srandovní dvojice.

00:04:18Tatínek byl velice rozšafnej a strašně se chtěl stát měšťanem.

00:04:23Proto se scházel s panem lékárníkem.

00:04:25K nám na karty chodil pan ředitel záložny, pan farář

00:04:30a vždycky v sobotu chodili na mariáš.

00:04:33Tatínek zezačátku, on potom tušil, že už v domácnosti nerozhoduje,

00:04:39že ani v tom krámě, kde on je vedoucím,

00:04:42že je jenom napsanej na těch dveřích, písmem:

00:04:47VEDOUCÍ JOSEF DVOŘÁK.

00:04:48Nebyl, byla to maminka. Maminka všechno věděla.

00:04:52Ona měla základní vzdělání,

00:04:54ale to jí vůbec jako nebránilo v tom...

00:04:56Ona získala ty praktický vědomosti, který člověk potřebuje k životu,

00:05:00který ženská potřebuje k vedení rodiny

00:05:03a vládla tomu všemu.

00:05:06Ale pozor! Nebyla žádná přepečlivka. O mě se nikdo nestaral.

00:05:11Mě vychovala ulice.

00:05:12Já přilít ze školy, hodil jsem tašku za dveře

00:05:15a tradá za klukama.

00:05:16O mě se nikdo nestaral. Na mě nikdo neměl čas.

00:05:19Krám byl věčně plnej,

00:05:20a tam bylo otec s matkou, ségra už tam prodávala s nima

00:05:24a já měl eldorádo.

00:05:38Já jsem musel každou neděli s rodičema do kostela.

00:05:41Chodilo se na desátou.

00:05:44A v tý době ale kluci byli na hřišti.

00:05:47Maminka poslouchala, modlila se, a co jsem měl dělat já?

00:05:51Já jsem klečel v lavici vedle maminky,

00:05:54a tak jsem si našel zábavu.

00:05:56Za přední zuby jsem se, jak má kostelní lavice rantl,

00:06:00aby nepadaly modlitební knížky a písničky,

00:06:04tak jsem přišel na nápad

00:06:06zavěsit se předníma zubama za ten rantl a pověsit se takhle.

00:06:11To bylo úžasný.

00:06:13To nádherně táhlo na zuby,

00:06:17já jsem svěsil ruce a byl jsem jak oběšenej králík

00:06:20a visel jsem tam.

00:06:21Maminka si toho nevšimla.

00:06:23Jenomže ono, když tam takhle chodíte delší dobu,

00:06:26a já tam delší dobu chodil,

00:06:28tak je to potom na tom ksichtě opravdu vidět, jo.

00:06:31A já měl předkus jako hrom a nikdo nemoh přijít na to,

00:06:34kde se to najednou narodilo, tohleto.

00:06:36Kluk nemohl dovřít pusu, co se to děje, že jo!

00:06:45Ta Kadaň byla nádherná. Zoufale krásná...

00:06:54V Kadani se celý to, jestli se tomu tak dá říct,

00:06:57kumštýřství zrodilo, tam to přišlo na svět,

00:07:00tak to popatřilo poprvé svět,

00:07:02protože v Kadani naši začali hrát divadlo.

00:07:06Tam byl velkej ochotnickej soubor Slovan.

00:07:08Tam dokonce moje sestra začala hrát, Maruška.

00:07:11Tatínek si dával záležet,

00:07:13hrál Jedenácté přikázání, pana faráře.

00:07:17Maminka byla náležitě pyšná na něj.

00:07:20Maminka taky se zúčastnila, ona napovídala.

00:07:23Ale divadlo mě nikdy nenapadlo.

00:07:28To už jsem byl patnáctiletý mladý muž.

00:07:30Sedával jsem v okně, brnkal na kytaru

00:07:33a čekal jsem, kdo se na ulici zastaví.

00:07:36A kdo se zastavil a zvednul oči a podíval se do okna,

00:07:40tak to bylo moje vyznamenání.

00:07:43A mě tam zahlídl pan režisér

00:07:45a obsadil mě do komedie Perly panny Serafínky.

00:07:49Já jsem hrál Toníčka a mě ty zkoušky strašně nebavily.

00:07:53Já jsem měl s paní lékárníkovou scénu,

00:07:55kdy jsme se měli spolu líbat, jo.

00:08:00Paní lékárníková, dáma v rozpuku, jo.

00:08:03Já jsem se styděl hrozně, na veřejnosti se líbat se ženskou!

00:08:06Ale měl jsem tu výhodu, že jak to u ochotníků bejvá,

00:08:10tak jsme se tak řídce scházeli,

00:08:12že jsme to vůbec nikdy nedotáhli na jeviště.

00:08:19Já jsem se zbláznil do auťáků, mě bavily auťáky, mě bavily motory,

00:08:22já jsem chtěl konstruovat motory, anebo kdyby tak pánbůh dal,

00:08:28přece jsem chodil tak dlouho do kostela,

00:08:30kdybych mohl závodit, nebo teda aspoň dělat mechanika.

00:08:34Bejt v depu, bejt u závodu, cejtit, jak se pálí benzín a olej,

00:08:39to je nádhera!

00:08:42Jenomže zase, já jsem se vyučil.

00:08:45Já jsem se vyučil tak, že jsem dostal výuční list

00:08:50a dostal jsem vyznamenání,

00:08:52a dostal jsem pero se zlatým hrotem,

00:08:55ale nic jsem neuměl,

00:08:57protože oni nám to v tý dílně ty dědkové neukázali.

00:09:00Jakmile se něco dělo a měli jsme se něco od nich naučit,

00:09:02oni vzali hadr

00:09:03a hodili to na práci, kterou dělali,

00:09:05a neukázali nám to.

00:09:12V Kadani byl pan Entsmann, který měl autodílnu.

00:09:15Ten mě vzal,

00:09:16a než se Kadaň rozkoukala, aby to mohla zatrhnout,

00:09:18tak já už měl podepsanou smlouvu.

00:09:21Já jsem ale mršil ty věci. Mně to nešlo!

00:09:24Já jsem opravdu snad nezažil ten pocit,

00:09:27že bych stál nad autem a řekl: "To je nádhera. Já to udělal."

00:09:33Jak vidím, máte tady rizikové pracoviště!

00:09:38A dal jsem výpověď. Dvakrát výpověď nepřijmuli.

00:09:43-Tak na shledanou, pane Hudeček.
-Na shledanou.

00:09:45Měli prej podstav zaměstnanců.

00:09:48Inu dal jsem ji potřetí a ta byla přijatá bleskově.

00:09:52Oni totiž získali dalšího člověka,

00:09:54koupili karton šampaňskýho a celá dílna začala slavit.

00:10:04Já jsem navíc v Kadani vystupoval jako zpěvák.

00:10:07Mně bylo 15 let a já jsem chodil do baru zpívat.

00:10:10To neměl nikdo ve městě mezi mejma kamarádama

00:10:13takovou výsadu,

00:10:14a já jsem si takhle zakoušel noční život.

00:10:18A pak jsem se seznámil s kamarádama a hrál jsem v bigbítový kapele.

00:10:22Já jsem zpíval anglický texty Pí pá pa lula, She's my baby,

00:10:26anglicky neumím ani slovo, a celej sál jsem rozpumpoval tak,

00:10:31že vedle nás na pódiu byl velkej taneční orchestr,

00:10:36ani z desetiny neměli takovej úspěch,

00:10:39jako já s Pí pá pa lula, She's my baby.

00:10:48Já jsem tam pracoval jako kulturní referent.

00:10:51V kulturáku byl bál a tam byla výborná jazzová kapela.

00:10:57Zpíval tam takovej roztomilej vojáček.

00:11:03Zpíval perfektně, swingoval, a pak jsme se potkali na chodbě,

00:11:07já jsem měl takovýho malýho pejska,

00:11:09on se podíval ten vojáček na toho pejska a říká:

00:11:12"Takovýho psa, čoveče, až budu nějakýho mít,

00:11:15tak aby mě živil."

00:11:17A mě to tak jako ten bleskovej postřeh a ta mimika

00:11:21a prostě spojení s tou jeho produkcí teda zaujalo,

00:11:26že když se vrátil z vojny, tak jsme ho hnedka vzali do souboru

00:11:32a Pepíček tam dostal takovou hlavní roli.

00:11:39No a tak jsem nějak v Kladivadle začal.

00:11:41Já můžu říct, že bez Pavla Fialy bych já se k divadlu,

00:11:45to je hezká formulace "bych já se k divadlu",

00:11:50já bych se k divadlu nikdy nedostal.

00:11:51Já bych k němu voněl, čichal, koketoval s ním možná někde,

00:11:57protože já jsem musel vystupovat před lidma,

00:11:59já jsem musel před lidi.

00:12:01Tohlencto mi dělá dobře, tohle je pěkný!

00:12:02Pojďte s tím blíž takhle, pojďte!

00:12:04Ježíš, to je dědeček v tom, Krista Pána!

00:12:05To ten hlas všecko skrz to lítá, tohlencto? Pane jo!

00:12:08Mami, vidíš, kde já pracuju všude?

00:12:13On byl úplně od začátku naprosto suverénní.

00:12:16On potřebuje publikum.

00:12:21Nemůže bejt bez toho kontaktu, proto snad netočí filmy,

00:12:25protože pro něj je to divadlo úžasná droga.

00:12:34Pane...

00:12:37vidí nás a leze radši zpátky.

00:12:40První představení s Pepíkem v Kadani v roce 1965

00:12:43se jmenovalo Máslo,

00:12:45a to bylo taky poslední představení amatérskýho období.

00:12:51V tý době já jsem pracoval v pivovaře.

00:12:53Tam jsem se živil ale velmi dobře! Tam já jsem si...

00:12:56Teda mě strašně baví fyzická práce. Já bych dřel jako kůň.

00:13:00Mě to baví hrozně.

00:13:01A já jsem dostal nádhernej auťák,

00:13:03a normálně potahy na sedačkách, čistý montérky.

00:13:07To bylo moje! To byla krása! A hospodští si nás vážili.

00:13:11Od každýho hekťáku jsme dostávali minci.

00:13:14To jsme házeli do krabice, v sobotu se to vykleplo na stůl,

00:13:17za to se koupily buřty, šéf pivovaru nechal vyvalit bečku..

00:13:23To je Hrabal, to jsou Postřižiny, tohlencto!

00:13:33Pak jsme přešli do Ústí pod operu. Byli jsme takovej satelit,

00:13:38a tam už jsme hráli všechny další inscenace s tím,

00:13:43že Pepík dostával hlavní role.

00:13:48Tatínek vůbec nebyl spokojenej s tím, že nechávám práce

00:13:50a odcházím do divadla. On říkal: "Řemeslo má zlaté dno",

00:13:54což v mým případě teda vůbec neplatilo.

00:13:57Ale na to už bylo pozdě. To už jsem byl divadlem lapenej,

00:13:59a tak jsem je zval na premiéry, oni jezdili a měli radost.

00:14:05Artur šel pro květiny, to je od něj milý.

00:14:12Já jsem ani nevěděl, po čem toužím. Já jsem nevěděl, kam chci.

00:14:16Já byl na cestě a nevěděl jsem, kde je cíl, mě to jenom bavilo.

00:14:20Mě to jenom zajímalo a najednou jsem zjistil,

00:14:22že nejúžasnější je, když můžu z komedie vystoupit

00:14:26a to, co hraju, okomentovat tak, abych tím pobavil lidi.

00:14:32Pane, ta čarodějnice vám z ničeho nic...

00:14:34Je to takhle dobře?

00:14:35Já jenom, aby se pan režisér potom nezlobil.

00:14:36Teď bych mohl bejt dobře prostřiženej!

00:14:38Kdyžtak mě dělejte takhle na dílky,

00:14:40potom se to takhle všecko poskládá tajdle,

00:14:41a já se zpátky zase natáhnu.

00:14:43Proboural vlastně takovou tu Stanislavskýho čtvrtou stěnu.

00:14:48Víte, jsou divadla,

00:14:50kde prostě herci dělají, že tam žádní diváci nejsou,

00:14:54ale Pepík naopak s těma divákama okamžitě navazuje kontakt.

00:15:00Jeho herectví bylo v podstatě autorský,

00:15:05protože on tý postavě, kterou hrál, dodal všechno, co v něm bylo.

00:15:13Seshora, nemyslím teda odnikud jinud, než z nebe,

00:15:17se spustí na tuto zahradu bílé lano

00:15:21a později se zjistí, že po laně kdosi slézá.

00:15:25To je děj.

00:15:26-Chytrej. To je chytrý ohromně!
-To je děj. To hrajem 2 hodiny.

00:15:29A má to napětí.

00:15:31Fiala mě absolutně do ničeho nenutil.

00:15:34Pro mě to byl takovej pánbůh, divadelní.

00:15:37Pro mě on věděl o divadle a o kumštu, o literatuře všechno.

00:15:43Já bez jakéhokoliv divadelního vzdělání,

00:15:46já, kterej přišel od ponku a od volantu z pivovaru,

00:15:50jsem najednou měl vést dialog

00:15:53s tímhle pro mě nikdy nedostižitelným člověkem.

00:16:05Jirka Císler,

00:16:06kterej přišel do Kladivadla a udělal s námi Saganovou,

00:16:11to byl další velikánskej skok, kterej já jsem potřeboval.

00:16:15Já vůbec nevěděl, s prominutím, paní Saganová,

00:16:18že nějaká paní Saganová napsala takový dvě krásný hry ?

00:16:21Zámek ve Švédsku

00:16:22a druhá se jmenovala Někdy i housle.

00:16:27Jirka Císler byl dokonalej profík,

00:16:30takže v těch vážnejch kouscích obsadil Pepíka a opravdu ho přiměl,

00:16:37přesto, že mu zanechal jeho osobnost, hrát vážný role.

00:16:47A Císler mě naučil jednu věc: "Nikdy nedělej oslí můstek.

00:16:52To je největší blábol, to je zbytek z první republiky.

00:16:55Střih! I když improvizuju a povídám si s divákama

00:16:59a vracím se zpátky na text,

00:17:01nikdy se nevracej přes něco, běž tam rovnou."

00:17:06Ježíš, abych si ten palec neulomil takhle.

00:17:08A tahle čarodějnice vám najednou vykoukne z okna a říká:

00:17:11"Kdopak mi to tady loupá perníček?"

00:17:21My jsme začali zkoušet v roce 1968,

00:17:24v době, kdy tady byly spřátelený armády na manévrech, jak se to...

00:17:30Pražský jaro, všechno se to krásně a krásně vyvíjelo.

00:17:35Všichni jak politý živou vodou, všecko nás to bavilo.

00:17:39Teď jsme už do toho aparátu

00:17:41šťouchali na jevišti čím dál tím víc.

00:17:44Máváme... Už to zase tavíme někam do hajzlu.

00:17:49A do toho Fiala,

00:17:50inspirovanej tím, jak ty armády nešlo tady odsaď dostat ven,

00:17:53napsal Manévry.

00:17:58Lidi byli nadšený, samozřejmě,

00:18:00protože v tý době ani nemuseli už číst mezi řádky,

00:18:03protože my už jsme psali po řádcích.

00:18:07Taky nám to za to spočítali samozřejmě, že jo,

00:18:09protože 69. rok,

00:18:12když se to všecko začalo vracet do toho tužšího a tuhýho řádu,

00:18:17tak Fiala musel odejít, Císler musel odejít,

00:18:19a pan ředitel Hercík přijel

00:18:21a mě udělal ředitelem divadla proti mé vůli.

00:18:25Já jsem říkal:

00:18:26"Já to opravdu dělat nemůžu, pane řediteli.

00:18:28Já rád hraju, ale šéfovat nechci nic v životě. "

00:18:32A on říkal: "Pepo, musíte to dělat,

00:18:33protože jinak vám sem dají někoho jinýho

00:18:35a nepřežijete ani tenhleten rok."

00:18:38A na Krajským výboru strany mi oznámili,

00:18:40že jednak se nemůžeme jmenovat Kladivadlo,

00:18:43tak jsme to přejmenovali na Groteska,

00:18:46no a další požadavek byl,

00:18:47udělat pásmo k výročí Velký říjnový revoluce.

00:18:50Já jsem říkal: "Vy chcete,

00:18:51abych dělal pásmo k výročí Velký říjnový?"

00:18:55A on říkal: "Soudruhu, to ti strašně pomůže.

00:18:58To ti strašně pomůže, víš, ve vočích straníků."

00:19:04A já jsem říkal: "To mi pomůže do hrobu,

00:19:06protože jestli já vylezu na jeviště a začnu pro to publikum,

00:19:09který chodilo do tý doby do toho Kladivadla, říkat:

00:19:12Ať žije soudruh Lenin! Ať žije soudruh Stalin!

00:19:15Já to nebudu parodovat, já nebudu dělat nic,

00:19:17já to jenom řeknu a zavřou nás všechny teda."

00:19:24"A ostatní by to říkat nemohli?" Já jsem říkal:

00:19:28"Ne, ostatní by to taky říkat nemohli."

00:19:30Vrátil jsem se a já jsem říkal:

00:19:31"Pánové, končíme. Pánové a dámy končíme teda,

00:19:33já nevím, jak kdo, ale já končím teda."

00:19:39A odjel jsem do Prahy s tím,

00:19:41že druhej den odevzdám klíče v pražské kanceláři.

00:19:45Ovšem stala se další věc, můj život je složenej z náhod.

00:19:50Náhodou jsem se šel podívat do Semaforu.

00:19:53Předtím jsem tam byl jednou v životě.

00:19:55Náhodou ten večer hrál Císler s Janou Kasanovou na jevišti.

00:20:01Já jsem viděl, jak na ně svítěj světla,

00:20:05jak lidi tleskají a bylo mi hrozně.

00:20:09Hrozně smutno a hrozně líto,

00:20:10protože jsem věděl, že pro mě divadlo končí.

00:20:12Já odevzdám klíče druhej den a vracím se zpátky do pivovaru,

00:20:16jestli mě tam vezmou, nebo nevím kam půjdu.

00:20:20A za mnou seděl Jiří Suchý a říkal: "Co děláte příští sezónu?"

00:20:23A já jsem říkal: "Nic." A on říkal: "Tak pojďte k nám."

00:20:30Dostal jsem razítko

00:20:32a chodil jsem se dívat na zkoušky, protože jsem se dozvěděl,

00:20:34že v Semaforu se zkouší Kytice, už je rozezkoušená, v tý já nejsem.

00:20:40Ale chodil jsem dolů do divadla, protože tam bylo teplo

00:20:42a já jsem bydlel v takovým pokoji, kde byla zima.

00:20:45A tam se stalo...

00:20:47Renda Tůmová měla hrát tenkrát Polednici.

00:20:49Ona to nějak prošvihla. A aby se doaranžoval výstup,

00:20:52tak protože mě tam viděli, jak tam sedím,

00:20:54tak mě pozvali na jeviště.

00:20:56A já už, mě už svědily dlaně, já už bych hrál jako blázen, teda.

00:21:02A teď jsem viděl... Polednice, ježíš, to je taková krása!

00:21:05A tak jsem tam našel deku někde a hodil jsem si ji přes hlavu.

00:21:08A oni říkali: "Tak pojďte!"

00:21:10A já jsem vlít na jeviště

00:21:11a natáhl jsem ty hnáty, ty pařáty...

00:21:14Dej sem dítě! (smích publika)

00:21:18Stop! Císler režíroval Kytici, teď se smáli všichni,

00:21:23a když se dosmáli, tak říkali: "A proč to nehraje on?"

00:21:29A někdo řekl: "No to nejde, protože Polednice je ženská."

00:21:35A tam jeden říkal: "A kdo to řekl, že je Polednice ženská?

00:21:38Kdo viděl kdy Polednici?"

00:21:45V Praze vyšly recenze na Kytici a tam bylo:

00:21:47"Objevil se komik, druhý Vlasta Burian."

00:21:50A takovýhle chvalozpěvy,

00:21:51ale já jsem všechno to, co jsem do Prahy přinesl,

00:21:54já už jsem to uměl z Kladivadla. Tohle už je práce Fialy.

00:21:58Fiala s Císlerem mě takhle vyškolili a naučili.

00:22:07Pak přišla další, balada Lesů pán, a já jsem zažil premiéru nádhernou.

00:22:14To bylo opravdu, to bylo okouzlení. To bylo omamný.

00:22:19To bylo takový nadšení v hledišti, to jsem do tý doby nezažil,

00:22:24a myslím, že ani od tý doby ne.

00:22:32Představte si, že o půlnoci se začala stavět fronta u divadla,

00:22:37od dveří divadla až do Alfy do pasáže.

00:22:42A ta čekala až do rána.

00:22:44Ráno těm lidem vydali lístečky, oni se rozešli domů

00:22:48a po obědě se otevřela kasa a oni vykoupili celej měsíc.

00:22:54-Když pršelo, -když pršelo,
-jen se lilo, -jen se lilo.

00:23:00Pak ještě Jirka Císler zrežíroval Suchýho Elektrickou pumu,

00:23:05to bylo takový to trio ? Suchý, Molavcová, Pepík,

00:23:10no a potom nějak Jirkovi Suchýmu nebylo vhod,

00:23:14že se lidi víc smějou Pepíkovi, i když nic nedělal,

00:23:21on stál 3 metry za Mistrem,

00:23:23Mistr říkal svoje jinak velice krásný texty,

00:23:28no ale Pepík, víte,

00:23:29nevydrží s tím obličejem čekat, že jo.

00:23:34Tak se jako zavrtí, tohle, a lidi se smáli.

00:23:37A Jirka zjistil,

00:23:39že se smějou teda ne jemu, ale Pepíkovi, no.

00:23:42Nápověda! Pojďte do boudy, pojďte!

00:23:44No tak není bouda, tak ženská lehnu na břicho,

00:23:46tajdle vemu knihu a...

00:23:49Dejte za ní nějakej fíkus, prosím vás.

00:23:51Ona zase vypadá jak zebra na lovu!

00:23:56Já nevím, já jsem si tak zablbnul a tak zahrál na plný pecky,

00:24:02že jsem netušil, že třeba už

00:24:07takový okouzlení a zalíbení svého partnera nenacházím.

00:24:12Já jsem se tím nezdržoval.

00:24:14Každej mimořádnej komik potřebuje kolem sebe prostor,

00:24:17ale prostor pro sebe,

00:24:19aby mohl sám vážit, jak ten humor prodá,

00:24:23kdy, v který okamžik.

00:24:25A když se jich sejde víc, tak to nemůže fungovat.

00:24:27A ten Pepík Dvořák měl trošku smůlu,

00:24:29že se octnul najednou v divadle, v Semaforu,

00:24:32kde už byl jeden génius, a dokonce tvůrce toho divadla,

00:24:38kterej byl založenej jinak.

00:24:40Tady pochopitelně nastaly složitý vztahy a složitý situace.

00:24:47A on bude zároveň na jevišti zpívat

00:24:49a v ten samej moment sedět v lóži a koukat na sebe, jak zpívá?

00:24:55Ano.

00:24:57Já to prostě neumím. Já nejsem pro partnerství stvořenej.

00:25:00Já potřebuju jako partnera diváka

00:25:02a potřebuju mít kamarády vedle sebe,

00:25:05který tohlencto zajímá, a kteří tomu fanděj a uměj to.

00:25:13Byl měsíc január a dvacet pod nulou,

00:25:16a já měl v srdci žár a rande s Andulou.

00:25:20To prostě Jirka Suchý odmítl, že jo asi,

00:25:24dělat automechanikovi nahrávače, no.

00:25:27Ale nabídl prostě,

00:25:29ať si udělá svůj vlastní soubor v tom Semaforu.

00:25:34Rozlomil se led. To se stává. Na jaře ledy pukají,

00:25:38rozcházejí se do tý doby na smrt zamilovaný lidi,

00:25:42a najednou se stane něco... A to neznamená,

00:25:44že by měli mít vůči sobě strašný nepřátelství,

00:25:47nebo vůbec nějaký nepřátelství.

00:25:54Já jsem věděl, že musím hrát dál, a šel jsem za Pavlem Fialou

00:25:58a Pavel Fiala vytáhl texty,

00:26:01dal dohromady komedii Má hlava je včelín,

00:26:04protože pozor, já byl v podniku zaměstnanej

00:26:07a já jsem nemohl z divadla odejít.

00:26:09Mohl bych odejít na vlastní žádost, ale kam?

00:26:12Jsem byl šťastnej, že tam jsem.

00:26:15Jako do pivovaru v tuhle chvíli? No, mohl jsem...

00:26:18Ale Pavel Fiala, zlatá ruka!

00:26:21Našel Evalda Šorma, domluvil se s ním

00:26:23a Evald Šorm začal režírovat.

00:26:30Pro mě to bylo setkání s režisérem velikánského jména,

00:26:33do té doby teda zatím největší režisér,

00:26:35s kým jsem se kdy setkal.

00:26:37A on nerežíroval. Úžasnej moudrej laskavej pán

00:26:42se svým kufříkem plným tablet a léků, a seděl...

00:26:58My už jsme zkoušeli měsíc, a já jsem říkal:

00:27:00"Já tomu vůbec nerozumím.

00:27:02Já vůbec nevím, jestli to, co děláme, je dobře, nebo špatně,

00:27:06protože on nás furt chválí.

00:27:09On je nadšenej, co jsme vymysleli všecko,

00:27:12jak jsme na to přišli, jak to děláme krásně."

00:27:19Evald měl Pepíka hrozně rád,

00:27:21právě proto, že mu přinášel nový a nový nápady na tom jevišti.

00:27:28A Evald, až na nějaký malý výjimky, mu všechno bral.

00:27:38Po Včelínu se začala formovat taková skupina lidí kolem mě,

00:27:44a ono to bylo těžký takovou skupinu zformovat

00:27:48z jednoho jednoduchýho důvodu.

00:27:49Já jsem byl jenom herec, nemohl jsem nikoho přijímat,

00:27:53tím pádem nikoho propouštět, na nic takovýho jsme neměl vliv,

00:27:56takže my jsme nemohli přijmout lidi.

00:27:58My jsme se mohli v kanceláři dohodnout,

00:28:00že ten člověk by možná mohl u nás hostovat.

00:28:04No ale to pojď blíž, vojáčku!

00:28:09Do Semaforu vlastně mě pozval Pepa, jako svoji partnerku.

00:28:13První setkání s Pepou se mi vybavuje úplně přesně.

00:28:16Seděli jsme v klubu v Semaforu, byl tam Pepa a Pavel Fiala,

00:28:21kterej vlastně pro něj tenkrát všechny hry psal,

00:28:24a tak jsme si prostě povídali. A když jsem odcházela, tak říkali:

00:28:30"Tak uvidíme, jestli prostě vám to půjde dohromady,

00:28:34my vám dáme vědět."

00:28:36A volali hned druhej den, a už prostě to jelo.

00:28:39Odkládám prsteny, už je mi líp,

00:28:45a spouštím korále, povol mi zip.

00:28:52Fiala přinesl S Pydlou v zádech, a teď se hledal režisér,

00:28:56protože Evald Šorm, ten už byl dál zase,

00:28:59už uchvácenej jinou prací, jinejma divadlama,

00:29:02a my nevěděli, s kým, kdo.

00:29:04Já nevím, jak Pavla Fialu napadlo-prostě Evžen Sokolovský.

00:29:09A začala pro mě další éra neuvěřitelně nádherný práce.

00:29:16Jako bysme pokračovali, jako by se nic nestalo,

00:29:18jako by to byla jenom vsuvka, to, co bylo od Elektrické pumy.

00:29:24Už to zase běželo dál.

00:29:27Není tedy pochyb, že si hra S Pydlou v zádech

00:29:29v dramaturgii Dariny Kubové, s hudbou Milana Svobody,

00:29:32najde své diváky.

00:29:35Já jsem se mohl přetrhnout v tu chvíli,

00:29:36protože jsem cejtil, že jsme zase ve stáji,

00:29:38že už zase dupou koně, že teď už to přichází znova.

00:29:42Jsme tam! Jsme tam! Teď už jdeme na startovní čáru!

00:29:46Teď vám musí naskakovat husí kůže. Kamaráde, teď už to musíte cejtit,

00:29:50už se to chřípí, už se to chvěje všechno!

00:29:59Bojí, bojí.

00:30:02Ty taky vykrvácíš!

00:30:05Pořád se bádá, dodneška, kdo byl Pydla,

00:30:08nebo dokonce některý říkají: "Kdo byla ta Pydla?"

00:30:14S Pydlou v zádech

00:30:15je v podstatě parafráze s kudlou v zádech.

00:30:19Vy jdete do divadla a nevíte na co?

00:30:21Hergot, vy musíte mít peněz!

00:30:24Pydla je obecný ohrožení. Pydla je nebezpečí.

00:30:28Pydla je to, co je v nás, i to, co je mimo nás.

00:30:31To, co si nosíme, i to, čeho se bojíme.

00:30:34To je pydla...

00:30:37Tjamtadá dý dadá, jdu narážet.

00:30:41Pivo! No tak.. (výstřel) Au!

00:30:45Já si myslím, že je možný Pydly se přestat bát,

00:30:50ale zbavit se ho?

00:30:52Pydly se nezbavíte, ne, ale taky proč?

00:30:54Vždyť je to lidská přirozenost. Nést v sobě černou, bílou.

00:30:59Mít v sobě lásku a mít v sobě i opak toho.

00:31:03Ne, to není potřeba.

00:31:08Se Sokolovským,

00:31:09se kterým jsme se stali přátelé, a chodili jsme spolu na víno,

00:31:13tak jsme drbali o tom, co dál. A já jsem říkal:

00:31:16"Hrabala! Hrabala! To by byla úžasná věc, člověče."

00:31:22A on říkal: "No, to není špatný. A co by jsi chtěl z toho?"

00:31:25Taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:31:28Hezky čte, hezky.

00:31:30Ano, taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:31:33Tam byla jedna taková postavička takový milostivý paní,

00:31:36a vlastně z Karlína si mě půjčili,

00:31:39takže já jsem najednou přišla z toho obrovskýho divadla,

00:31:43a byla to neuvěřitelně nádherná doba, nádherný období zkoušení.

00:31:48Vždycky jednou za 3 měsíce přišla komise, dostali chlebíčky

00:31:52a seděli tam, ti pánové dva, a nic neříkali.

00:31:55Akorát se jim nelíbilo,

00:31:56že na takovým transparentu červeně bylo napsáno:

00:31:59Taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:32:02No ne, ta barva, to vypadá jak 1. Máj.

00:32:04A oni říkali: "No a nějaká jiná barva,

00:32:07třeba fialovo-černá, nebo něco takovýho?"

00:32:12A někdo tam potom řekl:

00:32:14"No jo, ale to zase je Rakousko-Uhersko."

00:32:16A on říkal: "Aha, jo, jo, jo, tak to nechte."

00:32:18Tak to byly takovýhle komise,

00:32:19který vlastně o tom Pepíkovi rozhodovaly,

00:32:21a o těch jeho představeních.

00:32:23(hvízdnutí)

00:32:25Zas nepříjemnost!

00:32:27Já jsem nehvízdal.

00:32:29Paní, já jedinej jsem si nehvízd!

00:32:33Co je s váma? Vy jste nějaká bledá. Nebyl tady Kozina?

00:32:37Lidi, Kozina a Kristus, to je ten samej systém.

00:32:43V tý srandovní složitý době přežívaly ty divadla s tím,

00:32:50že měly příznivce mezi chytrejma, vzdělanejma komunistama.

00:32:59Navíc v tom divadle u Šimka, u Suchýho, i u Pepíčka,

00:33:03ten hlavní cíl byl úspěch, smích, plný divadlo.

00:33:08A to se nikdo jako neodvážil

00:33:12takhle rozjetý scény jen tak jako zakázat.

00:33:19Ach synku, synku, doma-li jsi?

00:33:27Semafor skončil, podle mě, okamžikem,

00:33:31kdy byla tam svolaná nějaká schůze, někdy v roce 90 asi,

00:33:36bych tak řekla,

00:33:37a tam jsme vlastně byli všichni, kdo tam kdy prošli,

00:33:41nebo kdo tam v těch posledních 10 letech byl,

00:33:45a tam nám pan Suchý prostě řekl,

00:33:47že to divadlo jakoby mu bylo vráceno,

00:33:50a my s Pepou, že už tam vlastně, že nás nepotřebuje.

00:33:57Takže zase ta nádherná krásná éra končila.

00:34:01Bohužel končila tam,

00:34:02kde jsme všichni čekali vítězství, jo.

00:34:04Tak to ale v životě je.

00:34:06Proč se hroutit, a proč skákat po hlavě ze skály?

00:34:10Tak to v životě je. Člověk má vyhrávat,

00:34:12ale musí se naučit přijímat i porážky, no.

00:34:15Já to nepovažuju za porážku, já to považuju za neštěstí.

00:34:27Dostali jsme se do situace najednou,

00:34:29že jsme se museli postavit na vlastní nohy,

00:34:31a to byla pro mě rána do brady,

00:34:33protože i když jsem z rodiny, která podnikala, dá se říct,

00:34:38odmalička se pokoušeli o kšeft, tak já jsem tyhle geny nezdědil,

00:34:42nikdy jsem po nich netoužil, a nevěděl si rady s novou situací.

00:34:48Ptám se, co se stalo?

00:34:51Jak se zakládá divadlo? To já nevím.

00:34:53Nikde nebyla žádná příručka.

00:34:55Krásně se to vyřešilo

00:34:57a já jsem šťastnej, že jsem byl u toho.

00:34:59My jsme točili seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka,

00:35:03a ten Pepík, já jsem to sledoval, ten měl velkou kliku.

00:35:08Tam byla štika produkční, Jája Dvořáková,

00:35:13a vedle byl sumec komik, Pepík Dvořák.

00:35:18A oni se nějak sčuchli, jak to tak bejvá,

00:35:20no a tím vlastně začala éra

00:35:23Divadelní společnosti Josefa Dvořáka.

00:35:28A tady, koukejte, je vidět, jak to skončilo ? svatbou.

00:35:33No, slušelo jim to. Dobře to dopadlo!

00:35:36Já jsem tam viděl pobíhat úžasně krásné děvče.

00:35:41A teď jsem viděl, jak se věnuje lidem,

00:35:43jak dokáže jednat, ona, z postu, kde si mohla vyhazovat z kopejtka,

00:35:47jak dokáže jednat s těma nejposlednějšíma,

00:35:49stejně, jako s těma,

00:35:53který jsou tam ve velkejch a hlavních rolích.

00:35:56A já jsem říkal: "Tohle, člověče, by mohlo bejt dobrý děvče."

00:36:00A tak jsem se na ni dlouho díval, až mi to zůstalo.

00:36:10Myslím, že to byl přesně člověk, kterýho Pepa ale šíleně potřeboval,

00:36:13že tomu jeho životu dala prostě ještě jinej rozměr,

00:36:16dala mu řád.

00:36:18Myslím, že potřeboval někoho, o koho se tak jako může opřít,

00:36:22a ona přitom bude nejspíš velmi tolerantní člověk,

00:36:25protože se nesnažila ho předělat, nesnažila se ho změnit,

00:36:28což je ideální kombinace.

00:36:31A Jája drží celou tu rodinu, ale ne tu jeho nynější rodinu,

00:36:34ale vlastně celou Pepovu rodinu,

00:36:37včetně bývalých manželek, bývalých dětí,

00:36:40tak ohromně pohromadě, že je z toho neuvěřitelná dynastie,

00:36:44která se schází při všech situacích a oslavách,

00:36:48který v tý rodině jsou.

00:36:50A myslím si, že ten Pepa má velký štěstí,

00:36:52a já mu to hrozně přeju.

00:36:58Divadelní společnosti Josefa Dvořáka

00:37:00byla založená hned ve chvíli,

00:37:03kdy dostala v divadle Semafor výpověď,

00:37:07protože hned tam,

00:37:09i když jsem tam ještě půl roku dohrával,

00:37:12tak mě kancelář požádala,

00:37:13abych přestal používat firmu Semafor.

00:37:17A teď mě napadlo, nějak jsem si vzpomněl na první republiku ?

00:37:20Divadelní společnost Josefa Dvořáka.

00:37:22To by mohlo bejt, to tam napíšeme, to tam je.

00:37:24No, a když už jsme odcházeli,

00:37:26tak jsme si tu firmu laskavě zase vzali sebou.

00:37:30Dali jsme ji na prápor

00:37:32a to první auto ji veze před sebou, no.

00:37:34Tak pojďte, dáme se do práce!

00:37:37To je pro Čecha nejhroznější zpráva.

00:37:40Z těch jeho představení jsem toho kopec viděl.

00:37:42Vždycky byly výborný a vždycky publikum řvalo,

00:37:45bylo při věci, což mi vždycky dělalo radost.

00:37:49A jenom jsem litoval, že ten Pepík neměl kamenný divadlo.

00:37:59Já jsem tehdy byl v ABC, to bylo po revoluci,

00:38:02teda po převratu, a šéfoval jsem, myslím, tři roky ABC.

00:38:08A došli jsme k takové zvláštní, ale ona se snad rentovala,

00:38:14k zvláštnímu námětu, návrhu, přizvat Josefa do trojice

00:38:19s Helenkou Friedrichovou a s Pavlem Pípalem.

00:38:24Byla to americká hra amerického autora Schisgala

00:38:27A co láska? A byl to pokus.

00:38:30Pokus v tom smyslu, že dva herci z kamenného divadla,

00:38:33z jiného typu divadelního myšlení nebo cítění, s Josefem Dvořákem.

00:38:41A teď jsme se sešli na první zkoušce,

00:38:43a tam se nám stala děsivá věc.

00:38:47On nás přivítal, a měl asi tříhodinovou explikaci,

00:38:52kdy vyprávěl o celé té komedii, o Schisgalovi.

00:38:56Já jsem koukal.

00:38:58Já jsem tolik informací v životě neslyšel.

00:39:01Rozešli jsme se, já jsem vyvrávoral z tý místnosti,

00:39:04dovrávoral jsem domů, a tam jsem říkal: "No, a je konec."

00:39:07A Jája říkala: "Co se děje?"

00:39:09Tak jsem jí to rychle zrekapituloval

00:39:10a ona říkala: "Co budeš dělat?"

00:39:12A já jsem říkal: "Položím to. To je jediná možnost."

00:39:16Nespal jsem do rána,

00:39:17teď jsem si furt sumíroval, jak to mám říct,

00:39:19volal jsem do divadla v 8 hodin, do ABC, a teď jsem mu vysvětlil,

00:39:22že jsem zvyklej pracovat jinak, že jsem z autorskýho divadla,

00:39:27že jsem zvyklej pracovat etudou, že si musím text přizpůsobit,

00:39:30že to musím pochopit tak,

00:39:32jako kdybych to místo Schisgala vymyslel,

00:39:35ale že takhle musíme do tý hry proniknout,

00:39:37jinak to neuděláme.

00:39:40"Tak to pojďte takhle dělat!

00:39:41Podívejte se, pane Dvořáku, divadlo má tisíc podob.

00:39:47My se musíme rozhodnout, jakou budeme respektovat.

00:39:51Když se na tom dohodneme, tak to tak uděláme."

00:39:56A to je moudrost, kterou jsem do tý doby,

00:39:58určitě ji někdo řekl, zatím neslyšel.

00:40:01Vždycky jsem slyšel, že má jednu, dvě, tři,

00:40:03a buď děláš tuhle, ta je dobrá, a tamty ostatní jsou špatný.

00:40:07On respektuje všechny.

00:40:13On překvapuje tím, že překvapuje.

00:40:15On má jeden ze základních gruntů herectví v moci,

00:40:20a to je jeden z jeho velkých talentů, že je hravý.

00:40:24On má prahravost.

00:40:28Mně bylo nabídnuto,

00:40:30jestli si nechci natočit autorskej film.

00:40:33A tam jsem si vzpomněl,

00:40:35že v ústeckým Kladivadle, že tam byl komik Josef Dvořák.

00:40:42A ten byl mimořádnej.

00:40:45A já jsem říkal: "Jak je to možný,

00:40:47že takovýho člověka nezná republika vůbec?"

00:40:51A tak jsem ho obsadil do toho filmu, a tam zahrál...

00:40:55Dal jsem tam roli tragikomickou.

00:40:58Dívala jste se jí do očí?

00:41:01Co jste tam viděla? Smutek. Jé, ta bejvala veselá.

00:41:08Samozřejmě od začátku jsem toužil po tom, bejt v televizi,

00:41:11prohánět se po filmovým plátně, jako každej.

00:41:14Protože jako každej komediant jednak jsem to chtěl zkusit, zažít,

00:41:18vyzkoušet si to a bejt populární.

00:41:22Tam každej směřuje, protože potřebuje diváky,

00:41:24potřebuje obdiv diváků, uznání diváků.

00:41:27Proto chce na to plátno,

00:41:28aby to co nejvíc lidí vidělo, to, co on umí.

00:41:34Může navíc stoupat do kopce, zvedat se,

00:41:36takže simuluje běh do vrchu.

00:41:37To nemusíte zrychlovat pode mnou tajdle!

00:41:39To jenom předvádím.

00:41:41Jsem si všiml, že když zrychlím běh,

00:41:42tak já zároveň taky začínám rychlejc mluvit. To je...

00:41:46Dobrý, děkuju. Děkuju!

00:41:51Já ho obdivoval jak on si i poradil se všema těma estrádama, co dělal,

00:41:55a s těma ohromnejma živejma přenosama.

00:41:59To zase nevím, kdo by to svedl, jako on.

00:42:04-Těší mě, Svatopluk Kuřátko.
-Mě taky těší.

00:42:10A už je tady první zádrhel. Viděli jste ho, chudáka?

00:42:13No samozřejmě jméno! Svatopluk Kuřátko.

00:42:17Pánbůh se dokáže nad hercema smilovat

00:42:19a poslat jim skvělý režiséry.

00:42:21Poslal Františka Filipa.

00:42:24Člověk, kterej dokáže na tom place vytvořit takovou pohodu,

00:42:30takovou nádheru, tak to za všecky vymyslet,

00:42:35že stačí už jenom přijít a udělat to.

00:42:39A samozřejmě jde o to, najít tu správnou roli

00:42:41a to správný obložení partnerů, aby to mohlo fungovat.

00:42:53Senora y senores, já přišla mluvit úctu.

00:43:00Já miluju cirkus, já miluju světský, já miluju provazochodce.

00:43:04To je můj svět,

00:43:05a když se na mě snesla tahleta role, tak jsem říkal:

00:43:08"Bože, ještě Eduard Bass a už jsme tam!" No krása!

00:43:15Smím se zeptat pana hraběte, jak je spokojen s programem?

00:43:18Jenom mi tu chybí starej Malina, Vašku.

00:43:26Ferenc!

00:43:29Tys mně dal, ty kluku zatracenej!

00:43:32Ten režisér musí mít tu odvahu vzít takovýhle typ,

00:43:38kterej celej život dělá něco, a naložit s ním jinak.

00:43:44Uvěřit tomu, že ten herec se mu poddá,

00:43:48že ten herec půjde po tom příběhu, že se zkázní.

00:43:51No moment, tak to není tak docela pravda.

00:43:56To bych vás hnal sviňským krokem před soud,

00:43:59a tam za mnou bude stát celá moje parta.

00:44:02Já jsem moc zvědavej, kdo bude stát za vámi!

00:44:06Dostal uplatnění i ve vážný věci.

00:44:08Já nevím, třeba v Nemocnici na kraji města

00:44:09nebo, na to bych neměl zapomenout, tam je podle mýho výbornej,

00:44:13Hubač ? Hřbitov pro cizince.

00:44:25Mně se ta role strašně líbila, ale já si říkám:

00:44:28"Zase tam tolik toho humoru a tolik toho komična není!"

00:44:34Poďte s námi. Prezident vás přijme, ale musíte za ním.

00:44:38A tak jsem při aranžování,

00:44:40protože když jsem se to učil, tak mě napadaly různé věci,

00:44:44začal přidávat a začal jsem kořenit.

00:44:48A ten pan Dudek velice laskavě říkal:

00:44:51"Pane Dvořáku, nechte to. To je dobrý. To je dobrý.

00:44:55Hry se štětkou, nechte to, s břitvou tady. To je dobrý!

00:45:02A ty texty, není to špatný, neříkejte,

00:45:04on ten Hubač to napsal dobře. Věřte mu!"

00:45:09Vildo, ten zápisník bys měl...

00:45:11Mlč, ti říkám. Ještě cekni, a podříznu tě jak slepici.

00:45:16Já jsem blázen, já za sebe neručím.

00:45:18Já jsem přišel první den po natáčení domů a Jája říká:

00:45:21"Jaký to bylo?" A já jsem říkal:

00:45:23"Já mám jenom strach, aby to nebylo šedivý, člověče.

00:45:26To mě trošku mate. Ono to bude šedivý."

00:45:32"To by tě na to pan Dudek upozornil!"

00:45:34A já jsem říkal:

00:45:36"Třeba si se mnou neví rady. Je to šedivý."

00:45:41Vy jste zničili všechno, za co jsme bojovali.

00:45:45A víš proč? Protože jste zrůdy. Zrůdy nelidský.

00:45:54Pak přišlo k takový scéně,

00:45:55která pro mě byla vůbec neřešitelná,

00:45:58kdy s Barťákem mluvíme

00:45:59a já mu mám vlastně svým způsobem vyznat lásku, svůj obdiv z mládí.

00:46:07A to je takový, mezi chlapama, to se tak těžko říká, tohlencto.

00:46:10A já jsem říkal:

00:46:11"Ježíš, tady já budu falešnej, jako hrom!"

00:46:14A pan Dudek, než jsem stačil říct ty svoje obavy, tak říká:

00:46:17"Pepo, on bude hrát na harmonium, nebo na varhany, pan Bartoška,

00:46:23a vy mu budete šlapat měch. A při tom to budete říkat."

00:46:28A já jsem říkal: "To je geniální! Ježíš, to je ono.

00:46:33Já se na něj nemusím koukat?" A on říkal: "Nesmíte!"

00:46:38To je úžasný, jak stačí málo, abyste tuhle vachrlatou

00:46:43a velice subtilní věc dokázali udělat.

00:46:49Já jsem tě vždycky obdivoval, vždycky,

00:46:53že seš chytřejší, šikovnější, hezčí než já.

00:46:57Kamaráde, nebejt tebe,

00:47:00já bych do tý Anglie nikdy neodešel.

00:47:03Já jsem po dlouhé době udělal jednu věc,

00:47:05že jsem naprosto bez jakýholiv reptání

00:47:09se nechal vzít za ručičku a provést tím hřbitovem.

00:47:13Nic víc se po mně nechtělo. Nic víc nebylo potřeba.

00:47:18Chtěl uletět a zřítil se.

00:47:21Nějakej kamarád ze Svazarmu mu půjčil letadlo.

00:47:29A bylo to tak strašně silný,

00:47:32že vlastně tenhleten klaun je dojemnej a vážnej

00:47:36a je opravdovej, a za to strašně jsem si ho vážila.

00:47:41Vlastně jsem mu to ani nikdy, myslím neřekla,

00:47:43tak jsem ráda, že mu to takhle můžu poslat.

00:47:46A když to skončilo, začaly drnčet telefony.

00:47:48A to jsem si říkal:

00:47:50"Tak teď přišla ta chvíle, kdy přicházejí role,

00:47:55o kterých se člověku jenom zdálo v noci."

00:48:00A ta chvíle trvala jenom do konce toho dne.

00:48:05Už dál se nevyskytla podobná nabídka.

00:48:10To, že nebyl dál takhle obsazovanej,

00:48:11je pro mě úplně nepochopitelný,

00:48:13ale to prostě svědčí o tom, že tady žijem...

00:48:16Asi režiséři mají malou fantazii, promiňte paní režisérko,

00:48:21málo odvahy pouštět se do takovejch experimentů,

00:48:26a dovolili si to opravdu takoví režiséři,

00:48:27jako byl ten Dudek,

00:48:29kterej prostě v tom Pepovi tohleto zaznamenal,

00:48:33tyhlety obrovský možnosti herecký, který on v sobě nese.

00:48:39Pane Bože, já už dneska nemůžu.

00:48:44Odpusť mi to.

00:48:48No, já můžu říct,

00:48:49že před kamerou jsem nikdy nezažil to fantaskno,

00:48:53co se odehrává v divadle.

00:48:54To není nekázeň moje, to není nechuť vyhovět,

00:48:59ale já potřebuju v tahu dělat věci, já je potřebuju dělat vcelku.

00:49:04Já chci být halt lídr.

00:49:09No lídr potřebuje mít věci pod kontrolou.

00:49:11On je zodpovědnej za to, jak to bude celý vypadat.

00:49:14On si tady přibrzdí, tady si přidá, ale to musím určovat já.

00:49:18A proto já jsem si s kamerou nikdy nepadnul do oka

00:49:22až tak, že bych bez ní nemohl bejt.

00:49:25Bre ke ke ke...

00:49:29Bre ke ke...

00:49:31Myslíte? Můžu to hrát takhle?

00:49:35To není hastrman, to je lesní pomatenec!

00:49:38Existujou konkurenční agentury, který neustále pátraj po tom,

00:49:40kolikrát hrajeme měsíčně, kolik peněz za to bereme,

00:49:43jak to je, a my jim to nikdy neprozradíme.

00:49:46Hrajeme tolik, abych já byl úplně spokojenej.

00:49:50Tak vám to řeknu.

00:49:51Je to číslo 8, 10, maximálně 12 představení.

00:49:55Mě by to víc už netěšilo,

00:49:57protože mým posláním, mým druhým životem, je tenis.

00:50:01A na ten já musím mít zbytek sil.

00:50:04Já dělím pečlivě síly mezi tenis a divadlo.

00:50:12Podívejte se, jsou lidi, který si zlámou nohu,

00:50:15jenom když je náledí, potřebujou překážky.

00:50:18Pak si krásně zlámou nohu. Já k tomu nic takovýho nepotřebuju.

00:50:22Mně stačí sluníčko, nádhernej rovnej chodník.

00:50:26Vyšlápnu si, prásk ho!

00:50:28Fláknu sebou o zem, sednu si na nohu

00:50:32a mám nohu nádherně zničenou, nádherně zalitou do umělý hmoty.

00:50:42Prasklo to v kotníku, no. Co mám dělat?

00:50:46Když vám řeknu, že jsem po tom, kdy jsem si to zlomil,

00:50:50dva dny na to už hrál, bez sádry, tak tomu nebudete věřit,

00:50:56a já vás k tomu nenutím.

00:50:58-Potěmkin, znáte?
-Ne.

00:51:00-Ne?
-Ne, ne.

00:51:01Úžasnej architekt!

00:51:03Komediant nemá umřít v posteli, komediant patří na jeviště.

00:51:09Tam má bejt, ať pajdá... Pokud to jde, hrajme!

00:51:15A pravá! A pravá! Pravá! Levá!

00:51:19Stará armáda provádí nové obraty podle starých rozkazů.

00:51:23Pojďme se na nic nevymlouvat a pojďme hrát! To je celý.

00:51:27(režisérka) Já vám děkuju a stop, abychom mohli říct: "Akce!"

00:51:33To je šéfová!

00:51:38Skryté titulky: Barbora Valentová Česká televize 2011