00:00:02 (maxipes Fík) No koukejte...

00:00:04 Jednou lidi sestoupili se stromů dolů na zem.

00:00:09 Expedice Adam 84, já rozebírám exponát.

00:00:13 Přál bych vám vidět, jak to u nás vypadá.

00:00:14 Jenže tomu se nikdy z vyhřátého klobouku nechce.

00:00:19 Dávno už jsem přišel na to,

00:00:20 že režírovat komika, že to dost dobře nejde.

00:00:24 A kdo se bláhově domnívá, že to urežíruje, to je kravina.

00:00:26 To je jako kdybyste chtěli, aby vám někdo řekl anekdotu

00:00:31 a řeknete: "Řekni ji ještě jednou. A ještě jednou, prosím tě."

00:00:36 Tak to je konec.

00:00:38 To musí přijít spontánně, vyhřeznout, vylítnout,

00:00:41 a režisér musí na toho komika spoléhat.

00:00:45 Šmitec!

00:00:51 Já vždycky přemejšlím, jakou otázku můžu dostat na začátku,

00:00:53 když si začnu povídat o divadle. Jak to všecko začalo?

00:00:58 No začalo to 25.4.1942 v Horní Cerekvi v hotelu Svoboda,

00:01:05 kde naše rodina, tatínek s maminkou,

00:01:08 měli takovej malinkatej kšeft.

00:01:12 Tatínek chodil do práce, maminka byla ve kšeftě,

00:01:14 a on, když se vrátil z práce,

00:01:16 tak objížděl okolní vsi a vozil máslo,

00:01:20 a oni si dokázali, jak mi vyprávěla maminka,

00:01:22 za rok vydělat na nábytek.

00:01:26 Ale já jsem nikdy nepochopil, jak oni byli šikovný,

00:01:29 kde se v nich ten podnikatelskej gen, kde se v nich narodil,

00:01:33 kde to vzali, protože to vůbec v tom rodě našem, vůbec není.

00:01:42 V Horní Cerekvi je jedna zajímavá věc.

00:01:43 Tam je takový velký náměstíčko a tam je pomník.

00:01:47 Tatínek mi vyprávěl a říkal:

00:01:49 "Pepíčku, abys věděl, jak to v životě chodí, víš.

00:01:53 Tady v Horní Cerekvi

00:01:55 postavili pomník tatíčka Masaryka, Honzy Masaryka a pana Beneše.

00:02:01 Najednou přišli Němci,

00:02:03 no a pochopitelně se pomník musel schovat,

00:02:06 protože Němci by ho zbourali.

00:02:08 Přišel 45.rok,

00:02:10 ve velký slávě pomník zpátky a slavnostní odhalení.

00:02:14 Ale přišel 48.rok. Á sakra, zase sebrat pomník!

00:02:18 A někdo ho zase odnesl a schoval.

00:02:19 68.rok. Jupí, a pomník zase zpátky nahoru.

00:02:24 Takhle to v životě chodí.

00:02:26 Až na to narazíš, nebuď tím zaskočenej.

00:02:29 Jednou jsi dole, jednou nahoře."

00:02:35 My jsme se z Cerekve stěhovali ve 45. roce v červnu.

00:02:38 Takhle, bylo několik rodin z Horní Cerekve,

00:02:40 který se zvedly a odešly do Kadaně.

00:02:43 Jestli to tenkrát byla výzva jako osídlovat pohraničí,

00:02:46 protože mezitím odsouvali Němce,

00:02:48 že v Kadani možná tatínek uviděl kšeft,

00:02:51 obchod, kterej dostal do státní správy,

00:02:54 to všecko možná nějak spolu souviselo,

00:02:57 ale ten důvod hlavní mi tatínek nikdy neřekl.

00:03:04 My jsme bydleli původně na náměstí. Krásnej dům!

00:03:07 Je to bejvalej klášter. Já jsem se tam bál.

00:03:09 Tam jsou třímetrový zdi.

00:03:11 A já byl vytřesenej, já byl vystrašenej.

00:03:13 Tam byl záchod o patro níž, všude tma, tam se nedalo rozsvítit.

00:03:17 Tam nebylo světlo.

00:03:19 Tak já chodil s baterkou, se svíčkou

00:03:21 a zpíval jsem si celou dobu pro kontrolu, aby věděli,

00:03:23 kdyby mě někdo zavraždil a přestal zpěv,

00:03:25 tak že už kluk není na světě.

00:03:29 Bylo to na náměstí hlavně.

00:03:30 Když přijeli provazolezci,

00:03:32 tak stáli před náma ty dva stožáry.

00:03:35 A tam bylo takový arkýřový okýnko. Ta místnůstka je mrňavá,

00:03:40 ale to jsem dostal já pro sebe, pro svý oučely,

00:03:44 a já měl radost, že mám pozorovatelnu.

00:03:46 Jenomže v noci ji obsadila maminka.

00:03:48 Maminka měla nejžhavější informace o dění ve městě.

00:03:51 Vedle nás hotel, vpravo restaurace,

00:03:55 a opilci, kteří se večer vraceli v různých korporacích domů,

00:04:00 museli projít přes náměstí.

00:04:02 A maminka měla úžasnej přehled o tom, kdo, kde, s kým,

00:04:07 pootevřela okno ? o čem...

00:04:10 To bylo dobrý. To bylo krásný.

00:04:15 Tatínek s maminkou, to byla srandovní dvojice.

00:04:18 Tatínek byl velice rozšafnej a strašně se chtěl stát měšťanem.

00:04:23 Proto se scházel s panem lékárníkem.

00:04:25 K nám na karty chodil pan ředitel záložny, pan farář

00:04:30 a vždycky v sobotu chodili na mariáš.

00:04:33 Tatínek zezačátku, on potom tušil, že už v domácnosti nerozhoduje,

00:04:39 že ani v tom krámě, kde on je vedoucím,

00:04:42 že je jenom napsanej na těch dveřích, písmem:

00:04:47 VEDOUCÍ JOSEF DVOŘÁK.

00:04:48 Nebyl, byla to maminka. Maminka všechno věděla.

00:04:52 Ona měla základní vzdělání,

00:04:54 ale to jí vůbec jako nebránilo v tom...

00:04:56 Ona získala ty praktický vědomosti, který člověk potřebuje k životu,

00:05:00 který ženská potřebuje k vedení rodiny

00:05:03 a vládla tomu všemu.

00:05:06 Ale pozor! Nebyla žádná přepečlivka. O mě se nikdo nestaral.

00:05:11 Mě vychovala ulice.

00:05:12 Já přilít ze školy, hodil jsem tašku za dveře

00:05:15 a tradá za klukama.

00:05:16 O mě se nikdo nestaral. Na mě nikdo neměl čas.

00:05:19 Krám byl věčně plnej,

00:05:20 a tam bylo otec s matkou, ségra už tam prodávala s nima

00:05:24 a já měl eldorádo.

00:05:38 Já jsem musel každou neděli s rodičema do kostela.

00:05:41 Chodilo se na desátou.

00:05:44 A v tý době ale kluci byli na hřišti.

00:05:47 Maminka poslouchala, modlila se, a co jsem měl dělat já?

00:05:51 Já jsem klečel v lavici vedle maminky,

00:05:54 a tak jsem si našel zábavu.

00:05:56 Za přední zuby jsem se, jak má kostelní lavice rantl,

00:06:00 aby nepadaly modlitební knížky a písničky,

00:06:04 tak jsem přišel na nápad

00:06:06 zavěsit se předníma zubama za ten rantl a pověsit se takhle.

00:06:11 To bylo úžasný.

00:06:13 To nádherně táhlo na zuby,

00:06:17 já jsem svěsil ruce a byl jsem jak oběšenej králík

00:06:20 a visel jsem tam.

00:06:21 Maminka si toho nevšimla.

00:06:23 Jenomže ono, když tam takhle chodíte delší dobu,

00:06:26 a já tam delší dobu chodil,

00:06:28 tak je to potom na tom ksichtě opravdu vidět, jo.

00:06:31 A já měl předkus jako hrom a nikdo nemoh přijít na to,

00:06:34 kde se to najednou narodilo, tohleto.

00:06:36 Kluk nemohl dovřít pusu, co se to děje, že jo!

00:06:45 Ta Kadaň byla nádherná. Zoufale krásná...

00:06:54 V Kadani se celý to, jestli se tomu tak dá říct,

00:06:57 kumštýřství zrodilo, tam to přišlo na svět,

00:07:00 tak to popatřilo poprvé svět,

00:07:02 protože v Kadani naši začali hrát divadlo.

00:07:06 Tam byl velkej ochotnickej soubor Slovan.

00:07:08 Tam dokonce moje sestra začala hrát, Maruška.

00:07:11 Tatínek si dával záležet,

00:07:13 hrál Jedenácté přikázání, pana faráře.

00:07:17 Maminka byla náležitě pyšná na něj.

00:07:20 Maminka taky se zúčastnila, ona napovídala.

00:07:23 Ale divadlo mě nikdy nenapadlo.

00:07:28 To už jsem byl patnáctiletý mladý muž.

00:07:30 Sedával jsem v okně, brnkal na kytaru

00:07:33 a čekal jsem, kdo se na ulici zastaví.

00:07:36 A kdo se zastavil a zvednul oči a podíval se do okna,

00:07:40 tak to bylo moje vyznamenání.

00:07:43 A mě tam zahlídl pan režisér

00:07:45 a obsadil mě do komedie Perly panny Serafínky.

00:07:49 Já jsem hrál Toníčka a mě ty zkoušky strašně nebavily.

00:07:53 Já jsem měl s paní lékárníkovou scénu,

00:07:55 kdy jsme se měli spolu líbat, jo.

00:08:00 Paní lékárníková, dáma v rozpuku, jo.

00:08:03 Já jsem se styděl hrozně, na veřejnosti se líbat se ženskou!

00:08:06 Ale měl jsem tu výhodu, že jak to u ochotníků bejvá,

00:08:10 tak jsme se tak řídce scházeli,

00:08:12 že jsme to vůbec nikdy nedotáhli na jeviště.

00:08:19 Já jsem se zbláznil do auťáků, mě bavily auťáky, mě bavily motory,

00:08:22 já jsem chtěl konstruovat motory, anebo kdyby tak pánbůh dal,

00:08:28 přece jsem chodil tak dlouho do kostela,

00:08:30 kdybych mohl závodit, nebo teda aspoň dělat mechanika.

00:08:34 Bejt v depu, bejt u závodu, cejtit, jak se pálí benzín a olej,

00:08:39 to je nádhera!

00:08:42 Jenomže zase, já jsem se vyučil.

00:08:45 Já jsem se vyučil tak, že jsem dostal výuční list

00:08:50 a dostal jsem vyznamenání,

00:08:52 a dostal jsem pero se zlatým hrotem,

00:08:55 ale nic jsem neuměl,

00:08:57 protože oni nám to v tý dílně ty dědkové neukázali.

00:09:00 Jakmile se něco dělo a měli jsme se něco od nich naučit,

00:09:02 oni vzali hadr

00:09:03 a hodili to na práci, kterou dělali,

00:09:05 a neukázali nám to.

00:09:12 V Kadani byl pan Entsmann, který měl autodílnu.

00:09:15 Ten mě vzal,

00:09:16 a než se Kadaň rozkoukala, aby to mohla zatrhnout,

00:09:18 tak já už měl podepsanou smlouvu.

00:09:21 Já jsem ale mršil ty věci. Mně to nešlo!

00:09:24 Já jsem opravdu snad nezažil ten pocit,

00:09:27 že bych stál nad autem a řekl: "To je nádhera. Já to udělal."

00:09:33 Jak vidím, máte tady rizikové pracoviště!

00:09:38 A dal jsem výpověď. Dvakrát výpověď nepřijmuli.

00:09:43 -Tak na shledanou, pane Hudeček.
-Na shledanou.

00:09:45 Měli prej podstav zaměstnanců.

00:09:48 Inu dal jsem ji potřetí a ta byla přijatá bleskově.

00:09:52 Oni totiž získali dalšího člověka,

00:09:54 koupili karton šampaňskýho a celá dílna začala slavit.

00:10:04 Já jsem navíc v Kadani vystupoval jako zpěvák.

00:10:07 Mně bylo 15 let a já jsem chodil do baru zpívat.

00:10:10 To neměl nikdo ve městě mezi mejma kamarádama

00:10:13 takovou výsadu,

00:10:14 a já jsem si takhle zakoušel noční život.

00:10:18 A pak jsem se seznámil s kamarádama a hrál jsem v bigbítový kapele.

00:10:22 Já jsem zpíval anglický texty Pí pá pa lula, She's my baby,

00:10:26 anglicky neumím ani slovo, a celej sál jsem rozpumpoval tak,

00:10:31 že vedle nás na pódiu byl velkej taneční orchestr,

00:10:36 ani z desetiny neměli takovej úspěch,

00:10:39 jako já s Pí pá pa lula, She's my baby.

00:10:48 Já jsem tam pracoval jako kulturní referent.

00:10:51 V kulturáku byl bál a tam byla výborná jazzová kapela.

00:10:57 Zpíval tam takovej roztomilej vojáček.

00:11:03 Zpíval perfektně, swingoval, a pak jsme se potkali na chodbě,

00:11:07 já jsem měl takovýho malýho pejska,

00:11:09 on se podíval ten vojáček na toho pejska a říká:

00:11:12 "Takovýho psa, čoveče, až budu nějakýho mít,

00:11:15 tak aby mě živil."

00:11:17 A mě to tak jako ten bleskovej postřeh a ta mimika

00:11:21 a prostě spojení s tou jeho produkcí teda zaujalo,

00:11:26 že když se vrátil z vojny, tak jsme ho hnedka vzali do souboru

00:11:32 a Pepíček tam dostal takovou hlavní roli.

00:11:39 No a tak jsem nějak v Kladivadle začal.

00:11:41 Já můžu říct, že bez Pavla Fialy bych já se k divadlu,

00:11:45 to je hezká formulace "bych já se k divadlu",

00:11:50 já bych se k divadlu nikdy nedostal.

00:11:51 Já bych k němu voněl, čichal, koketoval s ním možná někde,

00:11:57 protože já jsem musel vystupovat před lidma,

00:11:59 já jsem musel před lidi.

00:12:01 Tohlencto mi dělá dobře, tohle je pěkný!

00:12:02 Pojďte s tím blíž takhle, pojďte!

00:12:04 Ježíš, to je dědeček v tom, Krista Pána!

00:12:05 To ten hlas všecko skrz to lítá, tohlencto? Pane jo!

00:12:08 Mami, vidíš, kde já pracuju všude?

00:12:13 On byl úplně od začátku naprosto suverénní.

00:12:16 On potřebuje publikum.

00:12:21 Nemůže bejt bez toho kontaktu, proto snad netočí filmy,

00:12:25 protože pro něj je to divadlo úžasná droga.

00:12:34 Pane...

00:12:37 vidí nás a leze radši zpátky.

00:12:40 První představení s Pepíkem v Kadani v roce 1965

00:12:43 se jmenovalo Máslo,

00:12:45 a to bylo taky poslední představení amatérskýho období.

00:12:51 V tý době já jsem pracoval v pivovaře.

00:12:53 Tam jsem se živil ale velmi dobře! Tam já jsem si...

00:12:56 Teda mě strašně baví fyzická práce. Já bych dřel jako kůň.

00:13:00 Mě to baví hrozně.

00:13:01 A já jsem dostal nádhernej auťák,

00:13:03 a normálně potahy na sedačkách, čistý montérky.

00:13:07 To bylo moje! To byla krása! A hospodští si nás vážili.

00:13:11 Od každýho hekťáku jsme dostávali minci.

00:13:14 To jsme házeli do krabice, v sobotu se to vykleplo na stůl,

00:13:17 za to se koupily buřty, šéf pivovaru nechal vyvalit bečku..

00:13:23 To je Hrabal, to jsou Postřižiny, tohlencto!

00:13:33 Pak jsme přešli do Ústí pod operu. Byli jsme takovej satelit,

00:13:38 a tam už jsme hráli všechny další inscenace s tím,

00:13:43 že Pepík dostával hlavní role.

00:13:48 Tatínek vůbec nebyl spokojenej s tím, že nechávám práce

00:13:50 a odcházím do divadla. On říkal: "Řemeslo má zlaté dno",

00:13:54 což v mým případě teda vůbec neplatilo.

00:13:57 Ale na to už bylo pozdě. To už jsem byl divadlem lapenej,

00:13:59 a tak jsem je zval na premiéry, oni jezdili a měli radost.

00:14:05 Artur šel pro květiny, to je od něj milý.

00:14:12 Já jsem ani nevěděl, po čem toužím. Já jsem nevěděl, kam chci.

00:14:16 Já byl na cestě a nevěděl jsem, kde je cíl, mě to jenom bavilo.

00:14:20 Mě to jenom zajímalo a najednou jsem zjistil,

00:14:22 že nejúžasnější je, když můžu z komedie vystoupit

00:14:26 a to, co hraju, okomentovat tak, abych tím pobavil lidi.

00:14:32 Pane, ta čarodějnice vám z ničeho nic...

00:14:34 Je to takhle dobře?

00:14:35 Já jenom, aby se pan režisér potom nezlobil.

00:14:36 Teď bych mohl bejt dobře prostřiženej!

00:14:38 Kdyžtak mě dělejte takhle na dílky,

00:14:40 potom se to takhle všecko poskládá tajdle,

00:14:41 a já se zpátky zase natáhnu.

00:14:43 Proboural vlastně takovou tu Stanislavskýho čtvrtou stěnu.

00:14:48 Víte, jsou divadla,

00:14:50 kde prostě herci dělají, že tam žádní diváci nejsou,

00:14:54 ale Pepík naopak s těma divákama okamžitě navazuje kontakt.

00:15:00 Jeho herectví bylo v podstatě autorský,

00:15:05 protože on tý postavě, kterou hrál, dodal všechno, co v něm bylo.

00:15:13 Seshora, nemyslím teda odnikud jinud, než z nebe,

00:15:17 se spustí na tuto zahradu bílé lano

00:15:21 a později se zjistí, že po laně kdosi slézá.

00:15:25 To je děj.

00:15:26 -Chytrej. To je chytrý ohromně!
-To je děj. To hrajem 2 hodiny.

00:15:29 A má to napětí.

00:15:31 Fiala mě absolutně do ničeho nenutil.

00:15:34 Pro mě to byl takovej pánbůh, divadelní.

00:15:37 Pro mě on věděl o divadle a o kumštu, o literatuře všechno.

00:15:43 Já bez jakéhokoliv divadelního vzdělání,

00:15:46 já, kterej přišel od ponku a od volantu z pivovaru,

00:15:50 jsem najednou měl vést dialog

00:15:53 s tímhle pro mě nikdy nedostižitelným člověkem.

00:16:05 Jirka Císler,

00:16:06 kterej přišel do Kladivadla a udělal s námi Saganovou,

00:16:11 to byl další velikánskej skok, kterej já jsem potřeboval.

00:16:15 Já vůbec nevěděl, s prominutím, paní Saganová,

00:16:18 že nějaká paní Saganová napsala takový dvě krásný hry ?

00:16:21 Zámek ve Švédsku

00:16:22 a druhá se jmenovala Někdy i housle.

00:16:27 Jirka Císler byl dokonalej profík,

00:16:30 takže v těch vážnejch kouscích obsadil Pepíka a opravdu ho přiměl,

00:16:37 přesto, že mu zanechal jeho osobnost, hrát vážný role.

00:16:47 A Císler mě naučil jednu věc: "Nikdy nedělej oslí můstek.

00:16:52 To je největší blábol, to je zbytek z první republiky.

00:16:55 Střih! I když improvizuju a povídám si s divákama

00:16:59 a vracím se zpátky na text,

00:17:01 nikdy se nevracej přes něco, běž tam rovnou."

00:17:06 Ježíš, abych si ten palec neulomil takhle.

00:17:08 A tahle čarodějnice vám najednou vykoukne z okna a říká:

00:17:11 "Kdopak mi to tady loupá perníček?"

00:17:21 My jsme začali zkoušet v roce 1968,

00:17:24 v době, kdy tady byly spřátelený armády na manévrech, jak se to...

00:17:30 Pražský jaro, všechno se to krásně a krásně vyvíjelo.

00:17:35 Všichni jak politý živou vodou, všecko nás to bavilo.

00:17:39 Teď jsme už do toho aparátu

00:17:41 šťouchali na jevišti čím dál tím víc.

00:17:44 Máváme... Už to zase tavíme někam do hajzlu.

00:17:49 A do toho Fiala,

00:17:50 inspirovanej tím, jak ty armády nešlo tady odsaď dostat ven,

00:17:53 napsal Manévry.

00:17:58 Lidi byli nadšený, samozřejmě,

00:18:00 protože v tý době ani nemuseli už číst mezi řádky,

00:18:03 protože my už jsme psali po řádcích.

00:18:07 Taky nám to za to spočítali samozřejmě, že jo,

00:18:09 protože 69. rok,

00:18:12 když se to všecko začalo vracet do toho tužšího a tuhýho řádu,

00:18:17 tak Fiala musel odejít, Císler musel odejít,

00:18:19 a pan ředitel Hercík přijel

00:18:21 a mě udělal ředitelem divadla proti mé vůli.

00:18:25 Já jsem říkal:

00:18:26 "Já to opravdu dělat nemůžu, pane řediteli.

00:18:28 Já rád hraju, ale šéfovat nechci nic v životě. "

00:18:32 A on říkal: "Pepo, musíte to dělat,

00:18:33 protože jinak vám sem dají někoho jinýho

00:18:35 a nepřežijete ani tenhleten rok."

00:18:38 A na Krajským výboru strany mi oznámili,

00:18:40 že jednak se nemůžeme jmenovat Kladivadlo,

00:18:43 tak jsme to přejmenovali na Groteska,

00:18:46 no a další požadavek byl,

00:18:47 udělat pásmo k výročí Velký říjnový revoluce.

00:18:50 Já jsem říkal: "Vy chcete,

00:18:51 abych dělal pásmo k výročí Velký říjnový?"

00:18:55 A on říkal: "Soudruhu, to ti strašně pomůže.

00:18:58 To ti strašně pomůže, víš, ve vočích straníků."

00:19:04 A já jsem říkal: "To mi pomůže do hrobu,

00:19:06 protože jestli já vylezu na jeviště a začnu pro to publikum,

00:19:09 který chodilo do tý doby do toho Kladivadla, říkat:

00:19:12 Ať žije soudruh Lenin! Ať žije soudruh Stalin!

00:19:15 Já to nebudu parodovat, já nebudu dělat nic,

00:19:17 já to jenom řeknu a zavřou nás všechny teda."

00:19:24 "A ostatní by to říkat nemohli?" Já jsem říkal:

00:19:28 "Ne, ostatní by to taky říkat nemohli."

00:19:30 Vrátil jsem se a já jsem říkal:

00:19:31 "Pánové, končíme. Pánové a dámy končíme teda,

00:19:33 já nevím, jak kdo, ale já končím teda."

00:19:39 A odjel jsem do Prahy s tím,

00:19:41 že druhej den odevzdám klíče v pražské kanceláři.

00:19:45 Ovšem stala se další věc, můj život je složenej z náhod.

00:19:50 Náhodou jsem se šel podívat do Semaforu.

00:19:53 Předtím jsem tam byl jednou v životě.

00:19:55 Náhodou ten večer hrál Císler s Janou Kasanovou na jevišti.

00:20:01 Já jsem viděl, jak na ně svítěj světla,

00:20:05 jak lidi tleskají a bylo mi hrozně.

00:20:09 Hrozně smutno a hrozně líto,

00:20:10 protože jsem věděl, že pro mě divadlo končí.

00:20:12 Já odevzdám klíče druhej den a vracím se zpátky do pivovaru,

00:20:16 jestli mě tam vezmou, nebo nevím kam půjdu.

00:20:20 A za mnou seděl Jiří Suchý a říkal: "Co děláte příští sezónu?"

00:20:23 A já jsem říkal: "Nic." A on říkal: "Tak pojďte k nám."

00:20:30 Dostal jsem razítko

00:20:32 a chodil jsem se dívat na zkoušky, protože jsem se dozvěděl,

00:20:34 že v Semaforu se zkouší Kytice, už je rozezkoušená, v tý já nejsem.

00:20:40 Ale chodil jsem dolů do divadla, protože tam bylo teplo

00:20:42 a já jsem bydlel v takovým pokoji, kde byla zima.

00:20:45 A tam se stalo...

00:20:47 Renda Tůmová měla hrát tenkrát Polednici.

00:20:49 Ona to nějak prošvihla. A aby se doaranžoval výstup,

00:20:52 tak protože mě tam viděli, jak tam sedím,

00:20:54 tak mě pozvali na jeviště.

00:20:56 A já už, mě už svědily dlaně, já už bych hrál jako blázen, teda.

00:21:02 A teď jsem viděl... Polednice, ježíš, to je taková krása!

00:21:05 A tak jsem tam našel deku někde a hodil jsem si ji přes hlavu.

00:21:08 A oni říkali: "Tak pojďte!"

00:21:10 A já jsem vlít na jeviště

00:21:11 a natáhl jsem ty hnáty, ty pařáty...

00:21:14 Dej sem dítě! (smích publika)

00:21:18 Stop! Císler režíroval Kytici, teď se smáli všichni,

00:21:23 a když se dosmáli, tak říkali: "A proč to nehraje on?"

00:21:29 A někdo řekl: "No to nejde, protože Polednice je ženská."

00:21:35 A tam jeden říkal: "A kdo to řekl, že je Polednice ženská?

00:21:38 Kdo viděl kdy Polednici?"

00:21:45 V Praze vyšly recenze na Kytici a tam bylo:

00:21:47 "Objevil se komik, druhý Vlasta Burian."

00:21:50 A takovýhle chvalozpěvy,

00:21:51 ale já jsem všechno to, co jsem do Prahy přinesl,

00:21:54 já už jsem to uměl z Kladivadla. Tohle už je práce Fialy.

00:21:58 Fiala s Císlerem mě takhle vyškolili a naučili.

00:22:07 Pak přišla další, balada Lesů pán, a já jsem zažil premiéru nádhernou.

00:22:14 To bylo opravdu, to bylo okouzlení. To bylo omamný.

00:22:19 To bylo takový nadšení v hledišti, to jsem do tý doby nezažil,

00:22:24 a myslím, že ani od tý doby ne.

00:22:32 Představte si, že o půlnoci se začala stavět fronta u divadla,

00:22:37 od dveří divadla až do Alfy do pasáže.

00:22:42 A ta čekala až do rána.

00:22:44 Ráno těm lidem vydali lístečky, oni se rozešli domů

00:22:48 a po obědě se otevřela kasa a oni vykoupili celej měsíc.

00:22:54 -Když pršelo, -když pršelo,
-jen se lilo, -jen se lilo.

00:23:00 Pak ještě Jirka Císler zrežíroval Suchýho Elektrickou pumu,

00:23:05 to bylo takový to trio ? Suchý, Molavcová, Pepík,

00:23:10 no a potom nějak Jirkovi Suchýmu nebylo vhod,

00:23:14 že se lidi víc smějou Pepíkovi, i když nic nedělal,

00:23:21 on stál 3 metry za Mistrem,

00:23:23 Mistr říkal svoje jinak velice krásný texty,

00:23:28 no ale Pepík, víte,

00:23:29 nevydrží s tím obličejem čekat, že jo.

00:23:34 Tak se jako zavrtí, tohle, a lidi se smáli.

00:23:37 A Jirka zjistil,

00:23:39 že se smějou teda ne jemu, ale Pepíkovi, no.

00:23:42 Nápověda! Pojďte do boudy, pojďte!

00:23:44 No tak není bouda, tak ženská lehnu na břicho,

00:23:46 tajdle vemu knihu a...

00:23:49 Dejte za ní nějakej fíkus, prosím vás.

00:23:51 Ona zase vypadá jak zebra na lovu!

00:23:56 Já nevím, já jsem si tak zablbnul a tak zahrál na plný pecky,

00:24:02 že jsem netušil, že třeba už

00:24:07 takový okouzlení a zalíbení svého partnera nenacházím.

00:24:12 Já jsem se tím nezdržoval.

00:24:14 Každej mimořádnej komik potřebuje kolem sebe prostor,

00:24:17 ale prostor pro sebe,

00:24:19 aby mohl sám vážit, jak ten humor prodá,

00:24:23 kdy, v který okamžik.

00:24:25 A když se jich sejde víc, tak to nemůže fungovat.

00:24:27 A ten Pepík Dvořák měl trošku smůlu,

00:24:29 že se octnul najednou v divadle, v Semaforu,

00:24:32 kde už byl jeden génius, a dokonce tvůrce toho divadla,

00:24:38 kterej byl založenej jinak.

00:24:40 Tady pochopitelně nastaly složitý vztahy a složitý situace.

00:24:47 A on bude zároveň na jevišti zpívat

00:24:49 a v ten samej moment sedět v lóži a koukat na sebe, jak zpívá?

00:24:55 Ano.

00:24:57 Já to prostě neumím. Já nejsem pro partnerství stvořenej.

00:25:00 Já potřebuju jako partnera diváka

00:25:02 a potřebuju mít kamarády vedle sebe,

00:25:05 který tohlencto zajímá, a kteří tomu fanděj a uměj to.

00:25:13 Byl měsíc január a dvacet pod nulou,

00:25:16 a já měl v srdci žár a rande s Andulou.

00:25:20 To prostě Jirka Suchý odmítl, že jo asi,

00:25:24 dělat automechanikovi nahrávače, no.

00:25:27 Ale nabídl prostě,

00:25:29 ať si udělá svůj vlastní soubor v tom Semaforu.

00:25:34 Rozlomil se led. To se stává. Na jaře ledy pukají,

00:25:38 rozcházejí se do tý doby na smrt zamilovaný lidi,

00:25:42 a najednou se stane něco... A to neznamená,

00:25:44 že by měli mít vůči sobě strašný nepřátelství,

00:25:47 nebo vůbec nějaký nepřátelství.

00:25:54 Já jsem věděl, že musím hrát dál, a šel jsem za Pavlem Fialou

00:25:58 a Pavel Fiala vytáhl texty,

00:26:01 dal dohromady komedii Má hlava je včelín,

00:26:04 protože pozor, já byl v podniku zaměstnanej

00:26:07 a já jsem nemohl z divadla odejít.

00:26:09 Mohl bych odejít na vlastní žádost, ale kam?

00:26:12 Jsem byl šťastnej, že tam jsem.

00:26:15 Jako do pivovaru v tuhle chvíli? No, mohl jsem...

00:26:18 Ale Pavel Fiala, zlatá ruka!

00:26:21 Našel Evalda Šorma, domluvil se s ním

00:26:23 a Evald Šorm začal režírovat.

00:26:30 Pro mě to bylo setkání s režisérem velikánského jména,

00:26:33 do té doby teda zatím největší režisér,

00:26:35 s kým jsem se kdy setkal.

00:26:37 A on nerežíroval. Úžasnej moudrej laskavej pán

00:26:42 se svým kufříkem plným tablet a léků, a seděl...

00:26:58 My už jsme zkoušeli měsíc, a já jsem říkal:

00:27:00 "Já tomu vůbec nerozumím.

00:27:02 Já vůbec nevím, jestli to, co děláme, je dobře, nebo špatně,

00:27:06 protože on nás furt chválí.

00:27:09 On je nadšenej, co jsme vymysleli všecko,

00:27:12 jak jsme na to přišli, jak to děláme krásně."

00:27:19 Evald měl Pepíka hrozně rád,

00:27:21 právě proto, že mu přinášel nový a nový nápady na tom jevišti.

00:27:28 A Evald, až na nějaký malý výjimky, mu všechno bral.

00:27:38 Po Včelínu se začala formovat taková skupina lidí kolem mě,

00:27:44 a ono to bylo těžký takovou skupinu zformovat

00:27:48 z jednoho jednoduchýho důvodu.

00:27:49 Já jsem byl jenom herec, nemohl jsem nikoho přijímat,

00:27:53 tím pádem nikoho propouštět, na nic takovýho jsme neměl vliv,

00:27:56 takže my jsme nemohli přijmout lidi.

00:27:58 My jsme se mohli v kanceláři dohodnout,

00:28:00 že ten člověk by možná mohl u nás hostovat.

00:28:04 No ale to pojď blíž, vojáčku!

00:28:09 Do Semaforu vlastně mě pozval Pepa, jako svoji partnerku.

00:28:13 První setkání s Pepou se mi vybavuje úplně přesně.

00:28:16 Seděli jsme v klubu v Semaforu, byl tam Pepa a Pavel Fiala,

00:28:21 kterej vlastně pro něj tenkrát všechny hry psal,

00:28:24 a tak jsme si prostě povídali. A když jsem odcházela, tak říkali:

00:28:30 "Tak uvidíme, jestli prostě vám to půjde dohromady,

00:28:34 my vám dáme vědět."

00:28:36 A volali hned druhej den, a už prostě to jelo.

00:28:39 Odkládám prsteny, už je mi líp,

00:28:45 a spouštím korále, povol mi zip.

00:28:52 Fiala přinesl S Pydlou v zádech, a teď se hledal režisér,

00:28:56 protože Evald Šorm, ten už byl dál zase,

00:28:59 už uchvácenej jinou prací, jinejma divadlama,

00:29:02 a my nevěděli, s kým, kdo.

00:29:04 Já nevím, jak Pavla Fialu napadlo-prostě Evžen Sokolovský.

00:29:09 A začala pro mě další éra neuvěřitelně nádherný práce.

00:29:16 Jako bysme pokračovali, jako by se nic nestalo,

00:29:18 jako by to byla jenom vsuvka, to, co bylo od Elektrické pumy.

00:29:24 Už to zase běželo dál.

00:29:27 Není tedy pochyb, že si hra S Pydlou v zádech

00:29:29 v dramaturgii Dariny Kubové, s hudbou Milana Svobody,

00:29:32 najde své diváky.

00:29:35 Já jsem se mohl přetrhnout v tu chvíli,

00:29:36 protože jsem cejtil, že jsme zase ve stáji,

00:29:38 že už zase dupou koně, že teď už to přichází znova.

00:29:42 Jsme tam! Jsme tam! Teď už jdeme na startovní čáru!

00:29:46 Teď vám musí naskakovat husí kůže. Kamaráde, teď už to musíte cejtit,

00:29:50 už se to chřípí, už se to chvěje všechno!

00:29:59 Bojí, bojí.

00:30:02 Ty taky vykrvácíš!

00:30:05 Pořád se bádá, dodneška, kdo byl Pydla,

00:30:08 nebo dokonce některý říkají: "Kdo byla ta Pydla?"

00:30:14 S Pydlou v zádech

00:30:15 je v podstatě parafráze s kudlou v zádech.

00:30:19 Vy jdete do divadla a nevíte na co?

00:30:21 Hergot, vy musíte mít peněz!

00:30:24 Pydla je obecný ohrožení. Pydla je nebezpečí.

00:30:28 Pydla je to, co je v nás, i to, co je mimo nás.

00:30:31 To, co si nosíme, i to, čeho se bojíme.

00:30:34 To je pydla...

00:30:37 Tjamtadá dý dadá, jdu narážet.

00:30:41 Pivo! No tak.. (výstřel) Au!

00:30:45 Já si myslím, že je možný Pydly se přestat bát,

00:30:50 ale zbavit se ho?

00:30:52 Pydly se nezbavíte, ne, ale taky proč?

00:30:54 Vždyť je to lidská přirozenost. Nést v sobě černou, bílou.

00:30:59 Mít v sobě lásku a mít v sobě i opak toho.

00:31:03 Ne, to není potřeba.

00:31:08 Se Sokolovským,

00:31:09 se kterým jsme se stali přátelé, a chodili jsme spolu na víno,

00:31:13 tak jsme drbali o tom, co dál. A já jsem říkal:

00:31:16 "Hrabala! Hrabala! To by byla úžasná věc, člověče."

00:31:22 A on říkal: "No, to není špatný. A co by jsi chtěl z toho?"

00:31:25 Taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:31:28 Hezky čte, hezky.

00:31:30 Ano, taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:31:33 Tam byla jedna taková postavička takový milostivý paní,

00:31:36 a vlastně z Karlína si mě půjčili,

00:31:39 takže já jsem najednou přišla z toho obrovskýho divadla,

00:31:43 a byla to neuvěřitelně nádherná doba, nádherný období zkoušení.

00:31:48 Vždycky jednou za 3 měsíce přišla komise, dostali chlebíčky

00:31:52 a seděli tam, ti pánové dva, a nic neříkali.

00:31:55 Akorát se jim nelíbilo,

00:31:56 že na takovým transparentu červeně bylo napsáno:

00:31:59 Taneční hodiny pro starší a pokročilé.

00:32:02 No ne, ta barva, to vypadá jak 1. Máj.

00:32:04 A oni říkali: "No a nějaká jiná barva,

00:32:07 třeba fialovo-černá, nebo něco takovýho?"

00:32:12 A někdo tam potom řekl:

00:32:14 "No jo, ale to zase je Rakousko-Uhersko."

00:32:16 A on říkal: "Aha, jo, jo, jo, tak to nechte."

00:32:18 Tak to byly takovýhle komise,

00:32:19 který vlastně o tom Pepíkovi rozhodovaly,

00:32:21 a o těch jeho představeních.

00:32:23 (hvízdnutí)

00:32:25 Zas nepříjemnost!

00:32:27 Já jsem nehvízdal.

00:32:29 Paní, já jedinej jsem si nehvízd!

00:32:33 Co je s váma? Vy jste nějaká bledá. Nebyl tady Kozina?

00:32:37 Lidi, Kozina a Kristus, to je ten samej systém.

00:32:43 V tý srandovní složitý době přežívaly ty divadla s tím,

00:32:50 že měly příznivce mezi chytrejma, vzdělanejma komunistama.

00:32:59 Navíc v tom divadle u Šimka, u Suchýho, i u Pepíčka,

00:33:03 ten hlavní cíl byl úspěch, smích, plný divadlo.

00:33:08 A to se nikdo jako neodvážil

00:33:12 takhle rozjetý scény jen tak jako zakázat.

00:33:19 Ach synku, synku, doma-li jsi?

00:33:27 Semafor skončil, podle mě, okamžikem,

00:33:31 kdy byla tam svolaná nějaká schůze, někdy v roce 90 asi,

00:33:36 bych tak řekla,

00:33:37 a tam jsme vlastně byli všichni, kdo tam kdy prošli,

00:33:41 nebo kdo tam v těch posledních 10 letech byl,

00:33:45 a tam nám pan Suchý prostě řekl,

00:33:47 že to divadlo jakoby mu bylo vráceno,

00:33:50 a my s Pepou, že už tam vlastně, že nás nepotřebuje.

00:33:57 Takže zase ta nádherná krásná éra končila.

00:34:01 Bohužel končila tam,

00:34:02 kde jsme všichni čekali vítězství, jo.

00:34:04 Tak to ale v životě je.

00:34:06 Proč se hroutit, a proč skákat po hlavě ze skály?

00:34:10 Tak to v životě je. Člověk má vyhrávat,

00:34:12 ale musí se naučit přijímat i porážky, no.

00:34:15 Já to nepovažuju za porážku, já to považuju za neštěstí.

00:34:27 Dostali jsme se do situace najednou,

00:34:29 že jsme se museli postavit na vlastní nohy,

00:34:31 a to byla pro mě rána do brady,

00:34:33 protože i když jsem z rodiny, která podnikala, dá se říct,

00:34:38 odmalička se pokoušeli o kšeft, tak já jsem tyhle geny nezdědil,

00:34:42 nikdy jsem po nich netoužil, a nevěděl si rady s novou situací.

00:34:48 Ptám se, co se stalo?

00:34:51 Jak se zakládá divadlo? To já nevím.

00:34:53 Nikde nebyla žádná příručka.

00:34:55 Krásně se to vyřešilo

00:34:57 a já jsem šťastnej, že jsem byl u toho.

00:34:59 My jsme točili seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka,

00:35:03 a ten Pepík, já jsem to sledoval, ten měl velkou kliku.

00:35:08 Tam byla štika produkční, Jája Dvořáková,

00:35:13 a vedle byl sumec komik, Pepík Dvořák.

00:35:18 A oni se nějak sčuchli, jak to tak bejvá,

00:35:20 no a tím vlastně začala éra

00:35:23 Divadelní společnosti Josefa Dvořáka.

00:35:28 A tady, koukejte, je vidět, jak to skončilo ? svatbou.

00:35:33 No, slušelo jim to. Dobře to dopadlo!

00:35:36 Já jsem tam viděl pobíhat úžasně krásné děvče.

00:35:41 A teď jsem viděl, jak se věnuje lidem,

00:35:43 jak dokáže jednat, ona, z postu, kde si mohla vyhazovat z kopejtka,

00:35:47 jak dokáže jednat s těma nejposlednějšíma,

00:35:49 stejně, jako s těma,

00:35:53 který jsou tam ve velkejch a hlavních rolích.

00:35:56 A já jsem říkal: "Tohle, člověče, by mohlo bejt dobrý děvče."

00:36:00 A tak jsem se na ni dlouho díval, až mi to zůstalo.

00:36:10 Myslím, že to byl přesně člověk, kterýho Pepa ale šíleně potřeboval,

00:36:13 že tomu jeho životu dala prostě ještě jinej rozměr,

00:36:16 dala mu řád.

00:36:18 Myslím, že potřeboval někoho, o koho se tak jako může opřít,

00:36:22 a ona přitom bude nejspíš velmi tolerantní člověk,

00:36:25 protože se nesnažila ho předělat, nesnažila se ho změnit,

00:36:28 což je ideální kombinace.

00:36:31 A Jája drží celou tu rodinu, ale ne tu jeho nynější rodinu,

00:36:34 ale vlastně celou Pepovu rodinu,

00:36:37 včetně bývalých manželek, bývalých dětí,

00:36:40 tak ohromně pohromadě, že je z toho neuvěřitelná dynastie,

00:36:44 která se schází při všech situacích a oslavách,

00:36:48 který v tý rodině jsou.

00:36:50 A myslím si, že ten Pepa má velký štěstí,

00:36:52 a já mu to hrozně přeju.

00:36:58 Divadelní společnosti Josefa Dvořáka

00:37:00 byla založená hned ve chvíli,

00:37:03 kdy dostala v divadle Semafor výpověď,

00:37:07 protože hned tam,

00:37:09 i když jsem tam ještě půl roku dohrával,

00:37:12 tak mě kancelář požádala,

00:37:13 abych přestal používat firmu Semafor.

00:37:17 A teď mě napadlo, nějak jsem si vzpomněl na první republiku ?

00:37:20 Divadelní společnost Josefa Dvořáka.

00:37:22 To by mohlo bejt, to tam napíšeme, to tam je.

00:37:24 No, a když už jsme odcházeli,

00:37:26 tak jsme si tu firmu laskavě zase vzali sebou.

00:37:30 Dali jsme ji na prápor

00:37:32 a to první auto ji veze před sebou, no.

00:37:34 Tak pojďte, dáme se do práce!

00:37:37 To je pro Čecha nejhroznější zpráva.

00:37:40 Z těch jeho představení jsem toho kopec viděl.

00:37:42 Vždycky byly výborný a vždycky publikum řvalo,

00:37:45 bylo při věci, což mi vždycky dělalo radost.

00:37:49 A jenom jsem litoval, že ten Pepík neměl kamenný divadlo.

00:37:59 Já jsem tehdy byl v ABC, to bylo po revoluci,

00:38:02 teda po převratu, a šéfoval jsem, myslím, tři roky ABC.

00:38:08 A došli jsme k takové zvláštní, ale ona se snad rentovala,

00:38:14 k zvláštnímu námětu, návrhu, přizvat Josefa do trojice

00:38:19 s Helenkou Friedrichovou a s Pavlem Pípalem.

00:38:24 Byla to americká hra amerického autora Schisgala

00:38:27 A co láska? A byl to pokus.

00:38:30 Pokus v tom smyslu, že dva herci z kamenného divadla,

00:38:33 z jiného typu divadelního myšlení nebo cítění, s Josefem Dvořákem.

00:38:41 A teď jsme se sešli na první zkoušce,

00:38:43 a tam se nám stala děsivá věc.

00:38:47 On nás přivítal, a měl asi tříhodinovou explikaci,

00:38:52 kdy vyprávěl o celé té komedii, o Schisgalovi.

00:38:56 Já jsem koukal.

00:38:58 Já jsem tolik informací v životě neslyšel.

00:39:01 Rozešli jsme se, já jsem vyvrávoral z tý místnosti,

00:39:04 dovrávoral jsem domů, a tam jsem říkal: "No, a je konec."

00:39:07 A Jája říkala: "Co se děje?"

00:39:09 Tak jsem jí to rychle zrekapituloval

00:39:10 a ona říkala: "Co budeš dělat?"

00:39:12 A já jsem říkal: "Položím to. To je jediná možnost."

00:39:16 Nespal jsem do rána,

00:39:17 teď jsem si furt sumíroval, jak to mám říct,

00:39:19 volal jsem do divadla v 8 hodin, do ABC, a teď jsem mu vysvětlil,

00:39:22 že jsem zvyklej pracovat jinak, že jsem z autorskýho divadla,

00:39:27 že jsem zvyklej pracovat etudou, že si musím text přizpůsobit,

00:39:30 že to musím pochopit tak,

00:39:32 jako kdybych to místo Schisgala vymyslel,

00:39:35 ale že takhle musíme do tý hry proniknout,

00:39:37 jinak to neuděláme.

00:39:40 "Tak to pojďte takhle dělat!

00:39:41 Podívejte se, pane Dvořáku, divadlo má tisíc podob.

00:39:47 My se musíme rozhodnout, jakou budeme respektovat.

00:39:51 Když se na tom dohodneme, tak to tak uděláme."

00:39:56 A to je moudrost, kterou jsem do tý doby,

00:39:58 určitě ji někdo řekl, zatím neslyšel.

00:40:01 Vždycky jsem slyšel, že má jednu, dvě, tři,

00:40:03 a buď děláš tuhle, ta je dobrá, a tamty ostatní jsou špatný.

00:40:07 On respektuje všechny.

00:40:13 On překvapuje tím, že překvapuje.

00:40:15 On má jeden ze základních gruntů herectví v moci,

00:40:20 a to je jeden z jeho velkých talentů, že je hravý.

00:40:24 On má prahravost.

00:40:28 Mně bylo nabídnuto,

00:40:30 jestli si nechci natočit autorskej film.

00:40:33 A tam jsem si vzpomněl,

00:40:35 že v ústeckým Kladivadle, že tam byl komik Josef Dvořák.

00:40:42 A ten byl mimořádnej.

00:40:45 A já jsem říkal: "Jak je to možný,

00:40:47 že takovýho člověka nezná republika vůbec?"

00:40:51 A tak jsem ho obsadil do toho filmu, a tam zahrál...

00:40:55 Dal jsem tam roli tragikomickou.

00:40:58 Dívala jste se jí do očí?

00:41:01 Co jste tam viděla? Smutek. Jé, ta bejvala veselá.

00:41:08 Samozřejmě od začátku jsem toužil po tom, bejt v televizi,

00:41:11 prohánět se po filmovým plátně, jako každej.

00:41:14 Protože jako každej komediant jednak jsem to chtěl zkusit, zažít,

00:41:18 vyzkoušet si to a bejt populární.

00:41:22 Tam každej směřuje, protože potřebuje diváky,

00:41:24 potřebuje obdiv diváků, uznání diváků.

00:41:27 Proto chce na to plátno,

00:41:28 aby to co nejvíc lidí vidělo, to, co on umí.

00:41:34 Může navíc stoupat do kopce, zvedat se,

00:41:36 takže simuluje běh do vrchu.

00:41:37 To nemusíte zrychlovat pode mnou tajdle!

00:41:39 To jenom předvádím.

00:41:41 Jsem si všiml, že když zrychlím běh,

00:41:42 tak já zároveň taky začínám rychlejc mluvit. To je...

00:41:46 Dobrý, děkuju. Děkuju!

00:41:51 Já ho obdivoval jak on si i poradil se všema těma estrádama, co dělal,

00:41:55 a s těma ohromnejma živejma přenosama.

00:41:59 To zase nevím, kdo by to svedl, jako on.

00:42:04 -Těší mě, Svatopluk Kuřátko.
-Mě taky těší.

00:42:10 A už je tady první zádrhel. Viděli jste ho, chudáka?

00:42:13 No samozřejmě jméno! Svatopluk Kuřátko.

00:42:17 Pánbůh se dokáže nad hercema smilovat

00:42:19 a poslat jim skvělý režiséry.

00:42:21 Poslal Františka Filipa.

00:42:24 Člověk, kterej dokáže na tom place vytvořit takovou pohodu,

00:42:30 takovou nádheru, tak to za všecky vymyslet,

00:42:35 že stačí už jenom přijít a udělat to.

00:42:39 A samozřejmě jde o to, najít tu správnou roli

00:42:41 a to správný obložení partnerů, aby to mohlo fungovat.

00:42:53 Senora y senores, já přišla mluvit úctu.

00:43:00 Já miluju cirkus, já miluju světský, já miluju provazochodce.

00:43:04 To je můj svět,

00:43:05 a když se na mě snesla tahleta role, tak jsem říkal:

00:43:08 "Bože, ještě Eduard Bass a už jsme tam!" No krása!

00:43:15 Smím se zeptat pana hraběte, jak je spokojen s programem?

00:43:18 Jenom mi tu chybí starej Malina, Vašku.

00:43:26 Ferenc!

00:43:29 Tys mně dal, ty kluku zatracenej!

00:43:32 Ten režisér musí mít tu odvahu vzít takovýhle typ,

00:43:38 kterej celej život dělá něco, a naložit s ním jinak.

00:43:44 Uvěřit tomu, že ten herec se mu poddá,

00:43:48 že ten herec půjde po tom příběhu, že se zkázní.

00:43:51 No moment, tak to není tak docela pravda.

00:43:56 To bych vás hnal sviňským krokem před soud,

00:43:59 a tam za mnou bude stát celá moje parta.

00:44:02 Já jsem moc zvědavej, kdo bude stát za vámi!

00:44:06 Dostal uplatnění i ve vážný věci.

00:44:08 Já nevím, třeba v Nemocnici na kraji města

00:44:09 nebo, na to bych neměl zapomenout, tam je podle mýho výbornej,

00:44:13 Hubač ? Hřbitov pro cizince.

00:44:25 Mně se ta role strašně líbila, ale já si říkám:

00:44:28 "Zase tam tolik toho humoru a tolik toho komična není!"

00:44:34 Poďte s námi. Prezident vás přijme, ale musíte za ním.

00:44:38 A tak jsem při aranžování,

00:44:40 protože když jsem se to učil, tak mě napadaly různé věci,

00:44:44 začal přidávat a začal jsem kořenit.

00:44:48 A ten pan Dudek velice laskavě říkal:

00:44:51 "Pane Dvořáku, nechte to. To je dobrý. To je dobrý.

00:44:55 Hry se štětkou, nechte to, s břitvou tady. To je dobrý!

00:45:02 A ty texty, není to špatný, neříkejte,

00:45:04 on ten Hubač to napsal dobře. Věřte mu!"

00:45:09 Vildo, ten zápisník bys měl...

00:45:11 Mlč, ti říkám. Ještě cekni, a podříznu tě jak slepici.

00:45:16 Já jsem blázen, já za sebe neručím.

00:45:18 Já jsem přišel první den po natáčení domů a Jája říká:

00:45:21 "Jaký to bylo?" A já jsem říkal:

00:45:23 "Já mám jenom strach, aby to nebylo šedivý, člověče.

00:45:26 To mě trošku mate. Ono to bude šedivý."

00:45:32 "To by tě na to pan Dudek upozornil!"

00:45:34 A já jsem říkal:

00:45:36 "Třeba si se mnou neví rady. Je to šedivý."

00:45:41 Vy jste zničili všechno, za co jsme bojovali.

00:45:45 A víš proč? Protože jste zrůdy. Zrůdy nelidský.

00:45:54 Pak přišlo k takový scéně,

00:45:55 která pro mě byla vůbec neřešitelná,

00:45:58 kdy s Barťákem mluvíme

00:45:59 a já mu mám vlastně svým způsobem vyznat lásku, svůj obdiv z mládí.

00:46:07 A to je takový, mezi chlapama, to se tak těžko říká, tohlencto.

00:46:10 A já jsem říkal:

00:46:11 "Ježíš, tady já budu falešnej, jako hrom!"

00:46:14 A pan Dudek, než jsem stačil říct ty svoje obavy, tak říká:

00:46:17 "Pepo, on bude hrát na harmonium, nebo na varhany, pan Bartoška,

00:46:23 a vy mu budete šlapat měch. A při tom to budete říkat."

00:46:28 A já jsem říkal: "To je geniální! Ježíš, to je ono.

00:46:33 Já se na něj nemusím koukat?" A on říkal: "Nesmíte!"

00:46:38 To je úžasný, jak stačí málo, abyste tuhle vachrlatou

00:46:43 a velice subtilní věc dokázali udělat.

00:46:49 Já jsem tě vždycky obdivoval, vždycky,

00:46:53 že seš chytřejší, šikovnější, hezčí než já.

00:46:57 Kamaráde, nebejt tebe,

00:47:00 já bych do tý Anglie nikdy neodešel.

00:47:03 Já jsem po dlouhé době udělal jednu věc,

00:47:05 že jsem naprosto bez jakýholiv reptání

00:47:09 se nechal vzít za ručičku a provést tím hřbitovem.

00:47:13 Nic víc se po mně nechtělo. Nic víc nebylo potřeba.

00:47:18 Chtěl uletět a zřítil se.

00:47:21 Nějakej kamarád ze Svazarmu mu půjčil letadlo.

00:47:29 A bylo to tak strašně silný,

00:47:32 že vlastně tenhleten klaun je dojemnej a vážnej

00:47:36 a je opravdovej, a za to strašně jsem si ho vážila.

00:47:41 Vlastně jsem mu to ani nikdy, myslím neřekla,

00:47:43 tak jsem ráda, že mu to takhle můžu poslat.

00:47:46 A když to skončilo, začaly drnčet telefony.

00:47:48 A to jsem si říkal:

00:47:50 "Tak teď přišla ta chvíle, kdy přicházejí role,

00:47:55 o kterých se člověku jenom zdálo v noci."

00:48:00 A ta chvíle trvala jenom do konce toho dne.

00:48:05 Už dál se nevyskytla podobná nabídka.

00:48:10 To, že nebyl dál takhle obsazovanej,

00:48:11 je pro mě úplně nepochopitelný,

00:48:13 ale to prostě svědčí o tom, že tady žijem...

00:48:16 Asi režiséři mají malou fantazii, promiňte paní režisérko,

00:48:21 málo odvahy pouštět se do takovejch experimentů,

00:48:26 a dovolili si to opravdu takoví režiséři,

00:48:27 jako byl ten Dudek,

00:48:29 kterej prostě v tom Pepovi tohleto zaznamenal,

00:48:33 tyhlety obrovský možnosti herecký, který on v sobě nese.

00:48:39 Pane Bože, já už dneska nemůžu.

00:48:44 Odpusť mi to.

00:48:48 No, já můžu říct,

00:48:49 že před kamerou jsem nikdy nezažil to fantaskno,

00:48:53 co se odehrává v divadle.

00:48:54 To není nekázeň moje, to není nechuť vyhovět,

00:48:59 ale já potřebuju v tahu dělat věci, já je potřebuju dělat vcelku.

00:49:04 Já chci být halt lídr.

00:49:09 No lídr potřebuje mít věci pod kontrolou.

00:49:11 On je zodpovědnej za to, jak to bude celý vypadat.

00:49:14 On si tady přibrzdí, tady si přidá, ale to musím určovat já.

00:49:18 A proto já jsem si s kamerou nikdy nepadnul do oka

00:49:22 až tak, že bych bez ní nemohl bejt.

00:49:25 Bre ke ke ke...

00:49:29 Bre ke ke...

00:49:31 Myslíte? Můžu to hrát takhle?

00:49:35 To není hastrman, to je lesní pomatenec!

00:49:38 Existujou konkurenční agentury, který neustále pátraj po tom,

00:49:40 kolikrát hrajeme měsíčně, kolik peněz za to bereme,

00:49:43 jak to je, a my jim to nikdy neprozradíme.

00:49:46 Hrajeme tolik, abych já byl úplně spokojenej.

00:49:50 Tak vám to řeknu.

00:49:51 Je to číslo 8, 10, maximálně 12 představení.

00:49:55 Mě by to víc už netěšilo,

00:49:57 protože mým posláním, mým druhým životem, je tenis.

00:50:01 A na ten já musím mít zbytek sil.

00:50:04 Já dělím pečlivě síly mezi tenis a divadlo.

00:50:12 Podívejte se, jsou lidi, který si zlámou nohu,

00:50:15 jenom když je náledí, potřebujou překážky.

00:50:18 Pak si krásně zlámou nohu. Já k tomu nic takovýho nepotřebuju.

00:50:22 Mně stačí sluníčko, nádhernej rovnej chodník.

00:50:26 Vyšlápnu si, prásk ho!

00:50:28 Fláknu sebou o zem, sednu si na nohu

00:50:32 a mám nohu nádherně zničenou, nádherně zalitou do umělý hmoty.

00:50:42 Prasklo to v kotníku, no. Co mám dělat?

00:50:46 Když vám řeknu, že jsem po tom, kdy jsem si to zlomil,

00:50:50 dva dny na to už hrál, bez sádry, tak tomu nebudete věřit,

00:50:56 a já vás k tomu nenutím.

00:50:58 -Potěmkin, znáte?
-Ne.

00:51:00 -Ne?
-Ne, ne.

00:51:01 Úžasnej architekt!

00:51:03 Komediant nemá umřít v posteli, komediant patří na jeviště.

00:51:09 Tam má bejt, ať pajdá... Pokud to jde, hrajme!

00:51:15 A pravá! A pravá! Pravá! Levá!

00:51:19 Stará armáda provádí nové obraty podle starých rozkazů.

00:51:23 Pojďme se na nic nevymlouvat a pojďme hrát! To je celý.

00:51:27 (režisérka) Já vám děkuju a stop, abychom mohli říct: "Akce!"

00:51:33 To je šéfová!

00:51:38 Skryté titulky: Barbora Valentová Česká televize 2011