Životní a profesní příběhy významných českých herců současnosti. Připravili Z. Maléřová a G. Agathonikiadis
00:00:25 Já v tomto bytě žiji celý život.
00:00:33 Naši byli jedni z prvních nájemníků tohoto činžovního domu,
00:00:37 takže já jsem tady strávila vlastně celý svůj život.
00:00:41 Já jsem byla takové, Zuzanko, vytoužené dítě,
00:00:45 protože maminka byla velmi dlouho vdaná,
00:00:48 a žádné miminko neměla.
00:00:50 A jednou jely s tetou Bóžou do Náchoda,
00:00:55 kde si nakupovaly nějaké látky,
00:00:58 a zbývalo jim dost času do odjezdu vlaku.
00:01:02 Tak maminka řekla: Já jsem slyšela, že je tady jasnovidec
00:01:05 pan Horáček, co kdybychom se k němu podívaly?
00:01:09 A protože to byly obě mladé dámy,
00:01:12 tak že si z něho udělají trochu legraci.
00:01:16 Takže maminka si sundala snubní prstýnek,
00:01:19 teta byla v té době vdova a zašly za panem Horáčkem.
00:01:25 Ale pan Horáček se nenechal obloudit,
00:01:29 jak si tyto dvě mladé dámy myslely,
00:01:33 a mamince i tetě předpověděl něco neskutečného.
00:01:38 Tak mamince předpověděl, že já se narodím.
00:01:41 Za prvé jí řekl: Vy sice tvrdíte, že nejste vdaná,
00:01:45 ale vy jste vdaná a vy budete mít dceru.
00:01:49 A maminka říkala: Tak jestli jste uhodl to, že jsem vdaná,
00:01:52 to se vám povedlo, ale ta dcera určitě ne,
00:01:56 protože já jsem vdaná už velmi dlouho,
00:01:59 a žádné dítě nemám. A pan Horáček řekl:
00:02:03 Tak až se ta dívenka narodí a pojedete zase přes Náchod,
00:02:07 přineste mně ji ukázat.
00:02:10 -A stalo se tak?
-Stalo se tak.
00:02:14 Ty jsi Marie, ale každý ti říká Madlo.
00:02:18 Jak to je s tvým jménem?
00:02:21 To souvisí s tím, že naši se vždycky dohodli.
00:02:25 Maminka s otcem.
00:02:27 Já jsem nikdy nezažila konflikt v této rodině.
00:02:30 Já jsem nezažila, ačkoliv tento byt není tak velký,
00:02:33 já jsem neslyšela nikdy žádnou hádku.
00:02:36 Oni museli zákonitě nějaké konflikty mezi sebou mít,
00:02:40 ale udělali to tak, abych já o tom nevěděla.
00:02:45 A to jméno, tam začíná příběh
00:02:48 o jejich vzájemné celoživotní dohodě.
00:02:52 Moje maminka se jmenovala Marie a tatínek chtěl,
00:02:55 abych já se jmenovala taky Marie.
00:02:58 Ale maminka chtěla, abych byla Madla.
00:03:01 Takže říkala, že bych se bych se měla jmenovat Magdaléna.
00:03:04 Tak se dohodli na tom, že mě pokřtili Marie,
00:03:08 ale říkali mi Madlo. Je to velmi jednoduché.
00:03:11 Jaký byl životní styl tatínka třeba?
00:03:15 Jaký to byl člověk?
00:03:18 Tatínek byl stoprocentní muž z předminulého století.
00:03:26 Narodil se 1897, zažil dvě války samozřejmě.
00:03:32 A u nás to chodilo tak, že já myslím,
00:03:36 že maminka se velmi - ale asi ráda a dobrovolně
00:03:39 samozřejmě - podřídila tomu, co si otec přál.
00:03:44 A tatínek měl spoustu zajímavých svých hobby.
00:03:50 Alespoň dvě za všechny.
00:03:52 Hrál bridž a chodil na lov.
00:03:56 Takže my jsme tomu přizpůsobili - i já nakonec -
00:04:01 protože jsme potom jezdili tam,
00:04:03 kde on byl členem společnosti myslivecké,
00:04:06 tak tam já jsem trávila celé prázdniny jako dítě.
00:04:11 Měla maminka respekt v té rodině?
00:04:15 Maminka... Ano, ono to takto vypadá,
00:04:18 že jaksi tatínek byl tou hlavou rodiny,
00:04:23 ale nevím, jak to bylo doopravdy, protože maminka měla velký respekt.
00:04:29 Já si pamatuju na několik příhod. Jednu za všechny.
00:04:32 Maminka mě trestala tím, že když jsem něco provedla,
00:04:37 tak mi třeba řekla: Tak nepůjdeš do kina.
00:04:40 A já jsem po začátku prosila:
00:04:43 Mami, prosím, já už to nikdy neudělám, pusť mě.
00:04:46 A posléze jsem zjistila, že to nemá smysl.
00:04:50 Protože když maminka řekla ne, tak to bylo ne.
00:04:54 Nemusel být ani silný hlas a nemuselo se ani opakovat.
00:04:58 Prostě přes to takzvaně nejel vlak.
00:05:02 A tak jsem jednou zase něco provedla
00:05:04 a to byla výjimka,
00:05:06 že tatínek šel se mnou v neděli dopoledne na procházku.
00:05:11 Jenomže co si se mnou bude povídat?
00:05:13 Bridž těžko, lov těžko, že?
00:05:17 Tak si řekl, že nejlepší bude, když si sedneme do kina,
00:05:20 které jsem právě měla zakázané, což on dobře věděl,
00:05:24 já si tam budu přemýšlet o svých věcech
00:05:28 a Madla se bude dívat na grotesky.
00:05:32 Ale situace se změnila, když jsme se blížili k bytu.
00:05:36 Já jsem viděla, jak mě tatínek postrkuje dopředu v předsíní,
00:05:40 maminka byla v kuchyni, a říká:
00:05:44 Jdi, Madlo, jdi a řekni mámě, kde jsme byli.
00:05:48 Říkám: Mami, dobrý den, my jsme byli v kině na groteskách.
00:05:52 Bylo to moc hezké!
00:05:55 Maminka se podívala nejdřív na něho,
00:05:58 potom na mě a řekla jenom: Aha.
00:06:03 S tečkou na konci.
00:06:07 Za několik let jsem zjistila, že po tom obědě
00:06:12 bych nechtěla být v žádném případě na místě mého otce.
00:06:27 Madlenko, jak začalo takové to namlouvání tvoje s divadlem vůbec?
00:06:32 To začalo v mých dětských letech.
00:06:36 Já jsem už v první třídě, v druhé vlastně jsme hráli divadlo.
00:06:42 Paní Konigová vedla takový dětský herecký spolek.
00:06:47 Mně se to velmi líbilo a maminka mě v tom podporovala
00:06:50 na rozdíl od otce, protože maminka hrála
00:06:54 v ochotnickém divadle v Pardubicích.
00:06:57 A maminka tam hrála s Jiřím Plachým a s Hanušem Kainem.
00:07:02 A myslím, že by ji to bývalo k tomu divadlu velice lákalo,
00:07:05 ale z jistých důvodů samozřejmě to nebylo možné.
00:07:09 Takže tam já jsem začala hrát divadlo.
00:07:13 A tak od té doby, vlastně od mého dětství
00:07:16 ta touha státi se herečkou byla.
00:07:21 -I přes nevůli tatínka?
-I přes nevůli tatínka.
00:07:25 Drazí přátelé, nedejte se oklamat. Já nemám migrénu.
00:07:29 Prostě jsme se pohádali, drahá paní Carryová.
00:07:32 To se přeci může stát každému.
00:07:34 Chudák John. Nechtěl to udělat.
00:07:38 Trochu se unáhlil, ale hned toho litoval.
00:07:40 Prosil mě, abych zůstala doma. Že prý se s tím monoklem
00:07:43 nemohu u Carryových ukázat.
00:07:46 Když jsem třeba měla televizní inscenaci na prvním programu
00:07:51 a na druhém běžel fotbal,
00:07:54 obzvlášť když hrála Slávie,
00:07:57 tak se u nás vždycky zapnul druhý program.
00:08:01 Takže já jsem si říkala: Tatínka to ani moc nezajímá,
00:08:04 co já dělám, protože na představení v divadle byl jenom na jednom,
00:08:09 a to jenom proto, že přijela jeho sestra.
00:08:14 Ale abych tatínkovi nekřivdila, tak potom, když už byl...
00:08:18 To už bylo několik let po jeho smrti,
00:08:22 tak jsem potkala spolupracovnice jeho a ty říkaly,
00:08:26 že tatínek byl velmi jako rád
00:08:29 a že se trošku jaksi tak jako pyšnil tím,
00:08:32 když třeba řekly, že mě viděly v něčem v televizi
00:08:35 a že jsem se jim líbila. Ale nikdy mně to nepřiznal.
00:08:39 Nikdy neřekl: No, mýlil jsem se. Nebo: Je to dobře,
00:08:44 že jsi udělala tu DAMU a že jsi herečka. To nikdy.
00:08:49 Ty ses potkala s filmovou kamerou
00:08:52 ještě před tím rozhodnutím, že jo, poprvé?
00:08:56 Ano, já jsem... Na té jedenáctileté střední škole
00:08:59 přišel asistent od režiséra Nováka
00:09:04 vybírat na takové menší role do Štěňat.
00:09:09 Štěňata byl scénář Miloše Formana a točil to Ivo Novák.
00:09:14 Tak tam jsem se poprvé dostala před kameru
00:09:17 a velmi se mi to zalíbilo.
00:09:19 Pak se mi stala kamera osudem,
00:09:21 protože mě film přinášel velké potěšení.
00:09:29 A my jsme na té škole se snažili pochopit,
00:09:35 kde je jádro pudla, jak prostě tu roli uchopit,
00:09:38 co dělat, kde začínat.
00:09:40 A tak jsme tuto záludnou otázku položili
00:09:44 jednak panu profesorovi Vejražkovi a jednak Vlastičce Fabiánové.
00:09:49 Pan profesor Vejražka se hluboce zamyslel a říkal:
00:09:52 No, já když třeba dostanu takového Čechova, roli,
00:09:56 tak já čtu, čtu, čtu, všechno přečtu
00:10:00 od Čechova a o něm. My jsme řekli: Aha.
00:10:03 Tak to zkusíme s Vlastou Fabiánovou.
00:10:06 To jsme si řekli, že to by šlo, to umíme také.
00:10:09 Paní profesorko, prosím vás, když vy dostanete tu roli,
00:10:13 jak jako začínáte? Ona řekla: No učím se text.
00:10:16 My jsme řekli: Ano, a dál?
00:10:19 Teď ta Vlasta udělala to svoje krásné gesto s těma vlasama,
00:10:23 hluboce se zamyslela a řekla:
00:10:27 No. Jdu do divadla říkám si:
00:10:30 Musím bejt dobrá! Musím bejt dobrá! Musím bejt dobrá!
00:10:35 Víc jsme se nedozvěděli.
00:10:38 Velmi ráda vzpomínám na Luboše Pistoria a na jeho režie.
00:10:43 On právě spolupracoval na režii Dvanácti,
00:10:46 což opravdu byla velmi zvláštní záležitost,
00:10:50 neboť Pavel Kohout tu hru napsal pro nás.
00:10:53 Myslím, že se mu velmi povedlo to,
00:10:57 že poznal nás, naše vlastnosti,
00:11:01 naše osobní vlastnosti.
00:11:04 Ale zvláštní byl postřeh Luboše Pistoria,
00:11:07 který přesně věděl o herecké duši mnoho,
00:11:10 já bych řekla všechno.
00:11:13 Protože my jsme se původně v té hře jmenovali...
00:11:16 Já jsem se jmenovala Madla, Iva Janžurová Iva a tak dále, že?
00:11:23 A Luboš Pistorius řekl: Tak to ne, to nepůjde.
00:11:26 To musíme změnit.
00:11:29 Protože herec ve své cudnosti se potřebuje schovat za jméno,
00:11:36 tedy za jinou postavu,
00:11:38 i když hraje své osobní velké pocity
00:11:42 nebo svoji vlastní povahu.
00:11:45 A tak já jsem se tam jmenovala Lenka a tak dále.
00:11:50 Jaká byla tvoje první láska?
00:11:53 Jaká byla? Já jsem se prostě strašně zamilovala.
00:11:57 Těžko o tom budu hovořit, protože je to dávno samozřejmě
00:12:03 a já potřebuji k tomu, abych se do někoho mohla zamilovat,
00:12:08 že si ho taky musím hodně vážit.
00:12:12 A to byl ten první příběh.
00:12:15 Byl to spisovatel a byl to velmi chytrý,
00:12:18 zajímavý a velmi jaksi půvabný člověk.
00:12:23 Josefe, vzpomínáš si, jak jsme spolu byli prvně v kině?
00:12:28 Do dneška nevím, o čem to bylo, ale řekla jsem si:
00:12:31 Teď se ho zeptám, kdo koho hraje.
00:12:33 A jestli zašeptá "pst", nemá mě rád.
00:12:37 A tys mně začal vyprávět, kdo koho hraje.
00:12:41 Tak hloupě mile. Jako kluk.
00:12:45 Co z té lásky zůstalo? Zůstalo něco v tvém životě dodnes?
00:12:50 Ano, zůstalo celý život.
00:12:53 Celý život zůstalo pěkné přátelství.
00:12:56 A to, si myslím, že je vlastně nejvíc, čeho jsem mohla dosáhnout.
00:13:01 A v minulosti k mým velkým platonickým láskám
00:13:04 patřil třeba Miroslav Horníček. Já si myslím, že to nebylo málo.
00:13:11 A byla jsem velmi ráda,
00:13:15 když se jednoho dne ozval telefon
00:13:18 a ve sluchátku se ozvalo:
00:13:22 Dobrý den. Tady Mirek Horníček.
00:13:25 Madlo, já chci, abyste konečně hrála moji ženu.
00:13:30 -Ale já jsem ptal, kdo je tohle?
-Tohle? No to nevím.
00:13:32 To je pohlednice. To bude nějaká Indka.
00:13:35 Počkej, počkej. Já ti povím, kdo to je.
00:13:39 To je moje žena, člověče.
00:13:41 Jak si prožívala tu svoji lásku k němu?
00:13:43 Poznal to třeba, věděl to?
00:13:45 Já nevím. Nikdy jsme o tom nemluvili.
00:13:49 Mohla jsem natočit jednu ze svých takových, bych řekla,
00:13:52 nejmilejších prací.
00:13:54 To byl příběh, který Miroslav Horníček sám napsal.
00:13:57 Bylo to těsně po Písařích a jmenoval se Věra nevěra.
00:14:03 Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jano Roháč. Co víc si přát?
00:14:08 Paní Věro, vždyť já vůbec nejsem takový, jak jsem říkal.
00:14:11 Jaký? Jaký že nejste?
00:14:13 Já jsem sice byl v cizině, ale jaksi pracovně.
00:14:16 A co slavnost na ostrově Tadžimyši?
00:14:18 Ale Tadžimyši. Takový ostrov vůbec neexistuje.
00:14:20 Tornádo! Povídejte mi o tom, Františku!
00:14:22 Ale tornádo. Vždyť já nesnesu ani průvan.
00:14:24 Já jsem spíš takovej domáckej typ.
00:14:26 A co zelené peklo Amazonky? O tom chci slyšet.
00:14:28 -Borůvkovej koláč, to je moje.
-Ne! Tornádo! Já chci tornádo!
00:15:01 Kolín, to byla tvoje první štace, to bylo první angažmá?
00:15:05 Ano. My jsme museli nastoupit na umístěnky,
00:15:09 což bylo vždycky mimo Prahu.
00:15:11 Kolín byl vlastně velmi dobrý soubor,
00:15:14 ale když jsem tam viděla,
00:15:16 Zuzanko, třeba vynikající herce a herečky,
00:15:20 kteří se nikdy nedostali před kameru,
00:15:23 nikdy nehráli v Praze,
00:15:28 tak jsem si říkala, že celý život prožít
00:15:31 v jednom divadle by se mi moc nelíbilo.
00:15:34 Je pravda, že v pražském divadle bych třeba
00:15:38 já a moji spolužáci, kolegové
00:15:40 nikdy nedostali ty úžasné příležitosti.
00:15:44 Já jsem třeba v první roce svého angažmá
00:15:46 hrála Lisu Doolitllovou v Kolíně, což bych v Praze asi těžko
00:15:51 ve svých čtyřiadvaceti letech dostala, že jo.
00:15:55 Toužila jsi z Kolína
00:15:57 přes ty krásné role dostat se do Prahy?
00:16:00 Právě jsem si říkala, že když jsem tam viděla
00:16:03 třeba Gízu Skálovou a Roberta Vrchotu,
00:16:07 Robert aspoň něco točil,
00:16:11 tak jsem si řekla... Dala jsem si hranici
00:16:14 čtyři roky, že zůstanu v tomto angažmá.
00:16:17 A když nebude žádná jiná nabídka,
00:16:21 tak že asi se poohlédnu po něčem jiném.
00:16:27 A naštěstí - pro mě naštěstí - mě angažoval za dvě sezóny
00:16:32 režisér Václav Lohniský sem do Divadla pod Palmovkou,
00:16:36 tenkrát do Divadla S.K.Neumanna.
00:16:39 Takže to bylo tvoje asi přelomové a nejvýznamnější angažmá?
00:16:44 Přelomové a nejvýznamnější.
00:16:47 Vzpomínáš si, jak jsi odcházela z toho Kolína?
00:16:51 Ano. Já si vzpomínám, že se se mnou krásně loučil
00:16:54 pan ředitel Karel Lhota.
00:16:57 kterému jsem psala odpověď na jeho dopis - žádost o angažmá.
00:17:02 Tak jsem mu odepsala. A on měl takový anglický humor.
00:17:07 Byl to nesmírně kultivovaný člověk.
00:17:10 Zavolal si mě, když jsem odcházela do Prahy,
00:17:13 do své kanceláře a řekl: Sedněte si.
00:17:16 Já jsem se posadila a čekala jsem.
00:17:18 On otevřel zásuvku, vyndal obálku mojí rukou psanou,
00:17:25 takhle ji přehodil přede mě a řekl:
00:17:31 Já vám přeji hodně úspěchů, ale chci vás upozornit,
00:17:36 že pokud budete svému novému řediteli
00:17:39 věnovat tolik osobní pozornosti,
00:17:43 kterou jste věnovala mně, tak to v Praze daleko nedotáhnete.
00:17:49 Já jsem se podívala na tu obálku a tam bylo napsáno:
00:17:53 Kolínské divadlo, ředitel Kamil Lhota.
00:17:59 Karla se to velmi dotklo.
00:18:01 Protože já už u vás nebudu hrát, řediteli!
00:18:04 Nikdy ne! Za žádnou cenu ne!
00:18:07 -Korino, vy mě zničíte!
-Paráda, ty jeden...
00:18:11 -Ty jeden řediteli!
-Korino, zůstaňte! Korino!
00:18:16 Já jsem byla ráda, když jsem mohla dělat s panem režisérem Lohniským
00:18:20 nebo s Karlem Pokorným, s Otou Ševčíkem.
00:18:24 Ale samozřejmě hrála jsem tady Marii Stuartovnu,
00:18:26 hrála jsem tady z těch současných nebo modernějších věcí
00:18:30 Irkutskou historii, hrála jsem Podzimní zahradu.
00:18:35 Hleďte, aby se vaši mušketýři častěji myli.
00:18:37 Ohavně páchnou koňským potem.
00:18:45 Byla jsem tady ráda v tom divadle, musím říct,
00:18:48 protože tady byla dobrá společnost. Herecká společnost.
00:18:53 Vzpomínám ráda na popremiérové večírky,
00:18:57 kdy Honza Faltýnek seděl u klavíru,
00:18:59 hrál francouzské šansony a zpívali jsme.
00:19:04 Ale musela jsem se s tím divadlem rozloučit.
00:19:07 Věta Miroslava Horníčka,
00:19:09 že člověk by neměl mít v životě jenom jedno těžiště,
00:19:14 mně nedělala potíž.
00:19:17 A myslím si, když člověk ulpívá
00:19:22 na jedné věci, ať je to věc profesní v životě,
00:19:27 že je to vlastně velké neštěstí,
00:19:29 protože o tu jednu věc můžete vždycky přijít.
00:19:33 U dvou je to už horší.
00:19:35 Já jsem se zase těšila, že mě čeká krásnej soukromej život.
00:20:01 Ten důvod byl, že ses vdávala?
00:20:03 -Ano, že jsem se vdávala.
-Za cizince.
00:20:06 Za cizince. A to nebylo tak ve velkém souladu a také...
00:20:12 Já jsem se ani nebránila odchodu z tohoto divadla. To musím říct.
00:20:18 PÍSEŇ La place Rouge était vide
00:20:20 Devant moi marchait Nathalie
00:20:24 Il avait un joli nom mon guide...
00:20:27 Chtěla bych ještě vzpomenout na ve své době nesmírně populární
00:20:32 kurzy francouzštiny v České televizi.
00:20:37 Jak vzpomínáš na tu spolupráci s Irenou Kačírkovou?
00:20:42 A s Paulem Laclairem.
00:20:44 Já jsem to té role byla obsazena a to bylo podle skutečnosti.
00:20:48 Irenka uměla francouzsky, já ne.
00:20:51 A byl to jazykový kurz, ale příběhový.
00:20:56 To na tom zřejmě ty diváky lákalo, že se odehrávaly vždy hrané scénky.
00:21:02 Paul Leclaire - Francouz, který přijíždí do Prahy,
00:21:05 a Irenka ho vodí po Praze se mnou, se svojí kamarádkou herečkou,
00:21:10 a ta se při tom učí francouzsky.
00:21:13 La place Rouge était vide Je lui pris son bras elle a souri
00:21:18 Il avait des cheveux blonds mon guide...
00:21:21 A nakonec to byla jedna z mých nejmilovanějších prací.
00:21:26 Řekni mi něco francouzsky.
00:21:33 Parler de l'amour.
00:21:56 Jak ty jsi získala vztah ke Karlovým Varům?
00:21:58 Jak jsi sem začala jezdit?
00:22:02 Já jsem sem začala jezdit za svým strýčkem.
00:22:07 A potom se svým přítelem.
00:22:10 Strýček tady s tetou trávili vždycky Vánoce
00:22:13 a také dovolené letní. A mně se tady velmi líbilo,
00:22:16 protože byla to romantická atmosféra.
00:22:19 Doupovské vrchy, vše takové tajemné, že?
00:22:24 A tady jako dort seděl tento klidný hotel Pupp.
00:22:29 A hlavně - co je pro mě nejdůležitější -
00:22:33 tady byli příjemní lidé. Buď tu byl strejček,
00:22:36 a když tu nebyl strejček, byli tu lidé,
00:22:39 kteří nás obsluhovali,
00:22:41 ať to byl Petr, nebo barman Míša, pan Pospíšil.
00:22:45 Já jsem se tu cítila jako doma,
00:22:47 ale byl to takový jako exotický domov.
00:22:51 Bylo to, já bych řekla, trochu lepší než normální domov.
00:22:55 Tak proto ty úniky sem, když jsem mohla.
00:22:57 Vždycky to bylo před něčím jako... Třeba když jsem přišla poprvé
00:23:01 do toho kolínského divadla a připadala mně ta realita života,
00:23:07 těch vztahů lidských velmi jiná, tvrdší, než jsem já znala.
00:23:14 Nebo absolutně neznámá pro mě. A tak jsem utekla do pohádky.
00:23:21 A jak to vypadalo konkrétně?
00:23:23 Konkrétně to vypadalo tak, že jsem sem přijela do recepce,
00:23:27 tam už na mě čekali s klíčem, pokud ten pokoj byl volný,
00:23:30 bylo to zde na prvním patře. Pak jsem prošla kolonádou,
00:23:35 napila jsem se ze všech pramenů, což já si mohu dovolit,
00:23:38 to může málokdo. Kromě toho třináctého.
00:23:42 Ten mně nikdy moc nechutnal. Becherovka.
00:23:45 A pak jsem proběhla zadem, to znamená po té horní cestě,
00:23:51 po té horní cestě, která vede k lanovce.
00:23:55 A to už se začalo tak jaksi, pokud to bylo na podzim,
00:23:59 tak se už začaly válet ty mlhy a začalo být chladno.
00:24:03 Já jsem vešla do toho nádherně vyhřátého hotelu,
00:24:09 sedla jsem si do vany, do teplé vany,
00:24:12 dívala jsem se z okna, protože ta koupelna,
00:24:15 to jsem si celý život přála mít v koupelně okna.
00:24:18 To už se mi nesplní.
00:24:20 A pak jsem se oblékla a sešla jsem dolů do malé dvorany,
00:24:25 kde hrál živý orchestr. Pamatuju si tenkrát, že to byl orchestr
00:24:29 pana Edvina, lidé tančili a Míša na můj stolek dal,
00:24:34 že je to reservé, aby si ke mně nemohl nikdo přisednout.
00:24:37 A já jsem si na chvíli připadala jako majitelka hotelu Pupp.
00:24:40 A to bylo nádherné.
00:24:43 HUDBA
00:24:53 Máš ráda film Kristián s Oldřichem Novým?
00:24:57 Tak film Kristán, to je v podstatě moje parketa,
00:25:01 abych tak řekla. protože já jsem trochu Kristián.
00:25:05 Ale já jsem tu atmosféru Karlových Varů,
00:25:10 toho dortu, milovala.
00:25:15 Musím říct asi stejně jako Miroslav Horníček miloval
00:25:18 své Mariánské Lázně.
00:25:21 A když jsme se pak spolu o tom bavili, tak on říkal:
00:25:24 No jistě. Vy Karlovy Vary, protože to je taková krajina,
00:25:27 ty hory tam. Vy jste taková dramatická.
00:25:31 Kdežto já jsem romantický.
00:25:35 Já jsem zde točila nejdříve film Dvanáct.
00:25:39 A já jsem tu pobývala velice dlouho,
00:25:41 protože kdykoliv jsem šla točiti svůj monolog na lanovku,
00:25:46 tak začalo pršet.
00:25:48 A já jsem si přála, aby další den zase pršelo.
00:25:51 Takže se to přerušilo a točili jsme další den.
00:25:56 Ale pak jsem zde točila téměř současně
00:26:00 za velmi krátkou dobu Svatbu s podmínkou.
00:26:04 Což byla taky krásná práce. Tady v Puppu jsme...
00:26:07 To bylo přímo v tomhle hotelu?
00:26:09 Tam byla scéna naší svatební noci, Vlasta a Vlastík,
00:26:13 já a můj spolužák Míša Jonášek v tomto apartmá,
00:26:18 kde jsme leželi v krásné posteli a nad námi, jak říkala Vlasta:
00:26:21 Hele, prdelatej andělíček.
00:26:24 Tak ten tu, doufám, zůstal,
00:26:27 protože jinak se tady mnoho změnilo.
00:26:31 Hele, prdelatej andělíček!
00:26:33 -A ta vana?
-Ta vana císařská zůstala.
00:26:38 A já potom, až po té době jsem se tady setkala
00:26:42 se svým mužem, který sem přijel náhodně
00:26:44 se svým přítelem z Vídně.
00:26:47 Jak vypadalo to setkání?
00:26:50 On mi ho představil, on mě potom vyzval k tanci.
00:26:54 Bylo to jako ve špatném červeném románu.
00:26:57 V červené knihovně. Já jsem se vdávala v Praze
00:27:01 a potom jsme odjeli sem do Puppu. A to bylo moc hezký,
00:27:06 na to ráda vzpomínám, protože to patří taky k tomu okouzlení.
00:27:10 To není jenom ten člověk. Já když jsem sem vstoupila,
00:27:15 tak oni mně hráli píseň Hello, Dolly.
00:27:19 Personál.
00:27:48 Věděla jsi, koho si bereš?
00:27:52 Věděla i nevěděla.
00:27:56 Protože já jsem nedostala výjezdní doložku,
00:27:59 jakmile se to o mně proslechlo, že chodím s Vídeňákem.
00:28:05 Takže já jsem se nemohla podívat do prostředí, v kterém on žil,
00:28:09 ani poznat jeho matku, protože on měl jenom matku
00:28:12 a otčíma. Takže vlastně jsem si myslela,
00:28:16 že ho znám velmi dobře,
00:28:19 ale ta realita byla potom trošku jiná.
00:28:22 Já jsem to zázemí, ano, v kterém mám žít,
00:28:26 a tchyni uviděla poprvé až po svatbě.
00:28:30 Tak já jsem byla trošku překvapená,
00:28:32 protože jsem měla trošku jiné představy.
00:28:35 Ne úplně jiné, ale přece jen.
00:28:39 A tchyně se ke mně chovala víceméně společensky.
00:28:43 A já jsem v této zemi neměla žádné příbuzné,
00:28:47 takže to nebylo snadné. A neznala jsem jazyk.
00:28:51 Já jsem se to postupně učila s pomocí televize.
00:28:56 Já totiž věřím, že mám nebo že každý má v sobě tu moc
00:29:02 obrátit toho druhého k sobě tou lepší stránkou.
00:29:06 Ale ono to neplatí paušálně.
00:29:09 Kolik let ses o to pokoušela?
00:29:11 Já jsem se o to pokoušela takových šest, sedm let,
00:29:14 a pak už jsem to nechala, protože jsem viděla,
00:29:17 že naše povahy a náš životní styl se velice liší.
00:29:23 Poznala jsi takovou tu samotu ve dvou?
00:29:27 Ano. Já jsem dobře poznala, co to je samota ve dvou.
00:29:31 Já bych řekla, že je skoro horší než samota úplná.
00:29:36 Vzala jsem si ho, protože jsem ho milovala.
00:29:42 Ale jsem tak malou částí jeho života, Belo,
00:29:47 že jsem vlastně taky sama.
00:30:08 Byla jsi to ty, kdo se rozhodl, že vystoupí z toho svazku?
00:30:12 Ano, byla jsem to já. Já jsem to Ervinovi řekla
00:30:16 a on vlastně nic nenamítal. Já jsem říkala,
00:30:19 že to manželství už ztratilo význam.
00:30:23 A tak bylo zase na mně, abych to všechno vyřídila,
00:30:27 to papírování, které jsem dělala při svatbě
00:30:31 a tedy i při rozvodu. Ono to není jednoduché,
00:30:34 protože to velmi dlouho trvá. Všechno se musí nechat přeložit
00:30:38 do němčiny. A pak přišel samotný rozvod.
00:30:41 Já jsem přišla do té síně na Praze 3
00:30:46 a tam paní doktorka se dívala, že jsem tam úplně sama.
00:30:53 Se mnou nepřišel nikdo. Začala velmi oficiálně.
00:30:57 Ale viděla, že to nemá smysl, tak po chvíli řekla:
00:31:00 Prosím vás, sedněte si sem ke mně na židli a řekněte mně to
00:31:04 na mikrofon všechno, já to zaznamenám.
00:31:07 A hlavně kde je ten pán?
00:31:09 Já vás okamžitě rozvedu podle toho, co jsem slyšela.
00:31:13 Vy nemáte ani děti, ani společný majetek,
00:31:16 všechno je v pořádku, takže chybí jenom váš manžel.
00:31:22 Já jsem říkala: Paní doktorko, on nepřijede.
00:31:25 Ona říkala: Podívejte se, zaplaťte mu taxík z Vídně.
00:31:28 To se vám vyplatí. Vy totiž nevíte, co vás čeká.
00:31:32 Mám tady taky rozvody, který trvají čtyři roky.
00:31:35 Tak to jsem se trochu lekla, ale bohužel jsem musela říct:
00:31:40 Nemám šanci za žádnou cenu, to je takový malá Ervinova pomsta.
00:31:45 A nepřijel. Od té doby o něm nevím nic.
00:31:51 Poznamenalo tvé rakouské manželství nějakým způsobem tvoji profesi?
00:31:59 Ano. Určitě.
00:32:01 Jednak jsem odešla z divadla.
00:32:05 Ono nebylo vhodné v té době si vzít muže z Německa či Rakouska.
00:32:11 To nebylo zrovna módní, co se nosilo.
00:32:15 A k tomu ještě přispěla fáma.
00:32:18 Taková fáma, kterou o mně roztrousila jedna žena,
00:32:23 že můj muž má několik hotelů v Rakousku.
00:32:29 Což samozřejmě nebyla pravda, ale to se nedá chodit
00:32:33 od jednoho k druhému a říkat: Dobrý den, pane režisére.
00:32:36 -Opravdu můj muž nemá hotely.
-A já bych chtěla pracovat.
00:32:40 A já bych chtěla pracovat.
00:32:42 Já jsem hlavně chtěla taky pracovat.
00:32:44 Ale takto bylo dáno, že mi to není jaksi ekonomicky zapotřebí.
00:32:48 Bojuješ s tím do dneška?
00:32:51 Tak...
00:32:56 Každá fáma, která na člověku ulpí, tak z ní něco vždycky zůstane,
00:33:02 i když se potom ukáže, že nebyla pravdivá.
00:33:05 Jak si to vlastně představuješ, ty jeden malej, ubohej červe?
00:33:08 Dovolte, madam, tady je zasedání správní rady. Vstup je komukoliv...
00:33:12 Já nejsem kdokoliv, vy hňupe!
00:33:15 Pro americkou ženu neexistují zavřené dveře.
00:33:17 -Betty, prosím!
-Kdy koupíš tu vilu?
00:33:20 Tu vilu musím mít už zítra. Chápeš to? A také komorníka,
00:33:23 zahradníka, čínského kuchaře a služebnou.
00:33:27 Švédskou nebo irskou, to si můžeš vybrat.
00:33:29 Ta Vídeň má pro mě neopakovatelnou atmosféru.
00:33:32 Ona je taková... Jednak je stále císařská
00:33:37 v tom dobrém slova smyslu. A má jiný rytmus.
00:33:43 Ten rytmus je sice rychlý, ale není hektický.
00:33:48 A ráno tady voní pečivo z pekáren a klapou kopyta koní.
00:33:53 A já se chodím dívat tady na lipicány,
00:33:57 kteří potom vystoupí v nádherném divadle.
00:34:01 Spanische Reitschule. To je světová rarita.
00:34:05 A to představení, které jsem viděla,
00:34:08 tak to musím říct, že když jsem viděla ty koně tančit
00:34:14 na klasickou hudbu, tak jsem se rozplakala.
00:34:18 Je to nádherné.
00:34:27 Je pravda, co se říká, že jsi velmi lehce opouštěla muže?
00:34:33 No, ano.
00:34:36 Tak já jsem tomu totiž rozuměla po svém, Zuzanko.
00:34:39 Já jsem si vždycky říkala: Já nevím, proč se ten Franta
00:34:42 tak zlobí, že s ním nechci chodit. Vždyť je tady Evička,
00:34:46 Amálka a jiné daleko krásnější a zajímavější.
00:34:50 Já jsem se prostě neuměl vžít do bot toho muže.
00:34:55 A jednou jsem seděla v kuchyni, v krásné kuchyni
00:34:59 svého bývalého přítele, byl Silvestr,
00:35:03 proti mně seděl pan profesor Kosík a říkal mně:
00:35:09 Madlenko, já vám musím něco říct. Vy jste poezie 20.století.
00:35:15 Mimo jiné to byla největší poklona, kterou mně kdy kdo uštědřil.
00:35:21 A v tu chvíli ten můj bývalý přítel dával do myčky nádobí a říkal:
00:35:27 Jenom ji, prosím tě, tak nechval. Ona hrozně ráda opouští muže.
00:35:32 Takže na mě všechno prasklo.
00:35:36 -Zaplatí za to člověk?
-Určitě.
00:35:40 Za všechno se platí.
00:35:42 A toto byl určitý druh mé lehkomyslnosti,
00:35:45 protože jsem si myslela, že mám pořád čas.
00:35:48 Jak to vypadá posléze, když člověk zjistí,
00:35:53 že se mýlil?
00:35:55 No tak člověk zůstane většinou sám, že?
00:35:58 -Já jsem sama.
-Pardon.
00:36:03 Copak?
00:36:06 Nejste vy krásná?
00:36:12 Nejste vy nejkrásnější žena v celé střední Evropě?
00:36:16 No ne, pane redaktore. Jak vy to umíte říkat.
00:36:19 To se hned pozná profesionál.
00:36:24 Máš pocit, Madlo, že klameš tělem trošku lidi?
00:36:30 Já si myslím, že klamu tělem hodně, protože se setkávám s poznámkami,
00:36:35 nad kterými stojím do dneška v údivu.
00:36:40 Jako "to muselo být pánů, kteří leželi u vašich nohou,
00:36:44 to muselo být růží..." A já tak jenom koukám a říkám si:
00:36:48 To bylo rozhlasů, to bylo televizí, to bylo filmů.
00:36:57 Srnečku!
00:37:00 Pojď ke mně!
00:37:02 Pojď, srnečku!
00:37:06 Ty jsi za mnou přišel? Ta tvoje vůně!
00:37:10 Neboj se mě.
00:37:20 Takhle protančíme celou noc. Já tomu nemůžu ani věřit.
00:37:24 Hned jsem u tebe, srnečku. Hned!
00:37:29 A vůbec. Třeba taková drobná historka.
00:37:33 Něco jsem nakupovala a káva stála na posledním regále.
00:37:39 A já říkám. Prosím vás, slečno, můžu vás požádat,
00:37:42 abyste mně podala tu kávu z toho horního regálu?
00:37:45 A ona mně na to odpověděla:
00:37:47 Paní Drahokoupilová, vy můžete všecko.
00:37:50 Já jsem říkala: Vy se ale velmi mýlíte. Já nemůžu vůbec nic.
00:37:54 Já nemůžu mít ani psa.
00:37:57 Na zvíře, na pejska musí být alespoň dva.
00:38:02 JE SLYŠET PSÍ ŠTĚKOT
00:38:06 -Haf, haf! Vy nemáte psa, že jo?
-Ne.
00:38:10 -A to je právě škoda.
-Proč?
00:38:13 -Protože by vás děsně miloval.
-Jak to můžete vědět?
00:38:17 -Vy to nevíte?
-Ne.
00:38:18 -Vy jste nikdy nepotkala psa?
-A víte, že máte pravdu?
00:38:22 Psi mně vždycky projevovali velké sympatie. Jakpak jste to poznal?
00:38:25 -Vy jste přes psy?
-Ne. Já jsem to poznal, že...
00:38:30 -Že byste měla mít psa.
-Proč bych zrovna já měla mít psa?
00:38:39 Aby vás někdo děsně miloval.
00:38:42 Jsou to určitě nejvěrnější přátelé a život s nima je daleko bohatší.
00:38:49 Já jsem ve svém životě měla dva jezevčíky.
00:38:52 Jednoho šestnáct let, druhého čtrnáct let.
00:38:56 A pak jsem se dlouho starala o svou velkou lásku,
00:39:00 to byly Ritchi, to byl pejsek mých přátel,
00:39:05 takže když odjížděli, nebo nemohli z důvodů pracovních
00:39:09 se o něho starat tak jsem se o něj starala já.
00:39:12 A můžeme říct, že to byl pejsek tvé první lásky,
00:39:16 že to je to pokračování toho přátelství? -I tak. Ano.
00:39:21 Madlo, jak ti vyhovovaly role, které byly nejtypičtější pro tebe -
00:39:25 záhadných, osudových, tajemných, ale i chladných žen?
00:39:30 Moc. Komu ne, Zuzanko?
00:39:35 Já jsem hrála i vražedkyně v detektivkách.
00:39:39 V Chandlerovi, V Maltézském sokolu. S báječnými partnery.
00:39:45 A já ti řeknu, Zuzanko, že hrát vražedkyně pro mě...
00:39:49 Sice si trochu vzpomínám na Jiřího Krejčíka,
00:39:53 který říkal, že herectví je umění sebeznásilnění.
00:39:57 Mně to teda takovou práci nedalo, že bych se moc násilnila,
00:40:01 ale nemám povahu vražedkyně. Opravdu ne.
00:40:05 Ale připadalo mně to tak zajímavý.
00:40:08 A vždycky jsem tam nacházela tolik barev,
00:40:11 který já bych třeba, kdyby mně dali hrát
00:40:13 nějakou hodnou maminku, nikdy nenašla.
00:40:16 Hrála jsi ráda beze slov?
00:40:19 Já si myslím, že to je velké umění filmu.
00:40:25 A to je ten rozdíl mezi divadlem a filmem,
00:40:29 kde ta kamera může dohromady s tím hercem vyjádřit to,
00:40:35 co na jevišti vyjádří jeden monolog.
00:40:52 A když vezmeme nějaký konkrétní film,
00:40:55 máš pocit, že je nějaký, kde byla situace,
00:40:58 kdy sis říkala "ano, toto znám"?
00:41:04 Tak bylo to několik záběrů z Flirtu se slečnou Stříbrnou.
00:41:08 A obzvlášť mám ráda Aksála.
00:41:12 Tam si myslím, že role Emy je postava,
00:41:19 která se mě osobně velice dotkla
00:41:22 a v mnohém s mými vlastnostmi souvisí.
00:41:29 Za těch dvanáct let shořelo přímo před mýma očima nejmíň sto
00:41:32 těch vášnivých, obrovských a nevýslovných lásek,
00:41:34 které máte zřejmě na mysli. Shořely na prach,
00:41:36 rozbily se na cimpr campr. zbylo po nich jen pár sebevražd
00:41:40 a hora zloby, které snad nejsou schopny ani nejhorší nepřátelé.
00:41:46 O co jsem tedy přišla, můžete mi říct?
00:41:48 Vy to víte.
00:41:50 Možná že mě jedna velká role ve filmu ještě čeká.
00:41:54 Je pravda, že ji speciálně pro tebe napsal Pavel Kohout?
00:41:59 Tak speciálně pro mě... Snad ano. Ano.
00:42:05 Je to velmi zajímavý scénář, pro mě zajímavý.
00:42:09 Jmenuje se...
00:42:11 Scénář se jmenuje Cizinec a krásná paní.
00:42:35 Já jsem sem chodívala s maminkou a dokonce jsme sem chodívaly
00:42:38 z Vinohrad na procházku i s naším pejskem.
00:42:41 My jsme jely vždycky tramvají dolů k hotelu Union
00:42:44 a pak jsme utíkaly pěšky s maminkou, nebo ne utíkaly,
00:42:47 šly jsme pěšky na Vyšehrad
00:42:49 a maminka seděla tam v parku s Adámkem
00:42:52 a já jsem si to tady procházela.
00:42:59 Kde je ta doba, když nás paní Fabiánová učila, že?
00:43:04 -Co tě napadá tady?
-Co mě napadá?
00:43:07 Jenom jedna věc. Všechna sláva polní tráva.
00:43:12 Nic víc.
00:43:15 Vidíš tady? Karel Vlach, Dagmar Sedláčková a Zuzana Navarová.
00:43:21 A je to asi malé místo na to, kolik jich sem ještě přibude.
00:43:27 -To znamená, to jsou ti...
-Kteří neměli nikde vlastní hrob
00:43:33 a nebyl vlastně, kdo by je pohřbil.
00:43:54 ZVONÍ TELEFON
00:43:59 Tatínku!
00:44:01 Tatínku, odvez mě.
00:44:05 Já chci domů. Já chci domů!
00:44:08 Prosím tě.
00:44:10 Tatínek zemřel první. Maminka zůstala ještě deset let.
00:44:16 Je to tak, jak se říká. Když odejde otec, odejde živitel,
00:44:20 a když odejde matka, odejde všechno.
00:44:23 Já jsem s tou maminkou měla vybudovaný takový, říkám,
00:44:27 kamarádský vztah, takže s tou maminkou odešla nejenom matka,
00:44:31 jak to bývá, jako ten velký cit,
00:44:34 ale odešla i moje nejlepší kamarádka.
00:44:37 Tak maminka onemocněla. Ona měla zlomeninu,
00:44:42 která nebyla operována,
00:44:45 takže já jsem potom s ní byla doma
00:44:48 tři, čtyři měsíce, ležela tedy a já jsem v podstatě
00:44:52 nemohla opustit vůbec dům.
00:44:55 Takže jsem zangažovala Hanku,
00:44:59 která mně chodila na nákupy,
00:45:03 a já jsem se naučila takové práce, jako dělají sestry v nemocnici,
00:45:10 a snažila jsem se, aby ta maminka nemusela ležet ve špitále.
00:45:15 Vlastně v té nemocnici byla jenom dva, tři dny.
00:45:20 Ty poslední tři dny, kdy sem přijela paní primářka
00:45:23 a řekla: Tak tohle už nezvládnete, to já nemůžu dovolit,
00:45:27 abyste prostě toto dělala.
00:45:31 A myslím, že to pro mě byla jako dost veliká rána,
00:45:35 protože já to, co jsem dělala,
00:45:37 jsem pro tu maminku dělala velice ráda.
00:45:40 Mně to nepřipadalo, že je to něco obtěžujícího,
00:45:44 nebo že je to těžká práce. Byla jsem unavená strašně,
00:45:48 protože jsem vlastně sloužila 48 hodin stále bez přestání,
00:45:54 ale já si myslím, že když má člověk někoho opravdu rád,
00:45:59 tak že mu nic nepřipadá těžké.
00:46:04 Přemýšlela jsi tehdy, co je to ta definitivnost pro tebe?
00:46:11 Já si myslím,
00:46:13 že všechno člověk může v životě poopravit,
00:46:17 pozměnit.
00:46:21 A jediný,
00:46:23 před čím já stojím naprosto bezradná.
00:46:27 je smrt.
00:46:29 Smrt lidí, ale musím říct, i těch mých pejsků,
00:46:34 s kterou nemohu nic udělat a je definitivní.
00:46:38 Ta mně vezme všechny šance.
00:46:41 Jaké je to být poslední z toho svého rodu?
00:46:46 Tady po mně nezbyde asi nic. Možná pár fotografií,
00:46:50 které skončí stejně ve spalovně papíru.
00:46:55 Co s tím, že?
00:46:58 Tak proč nemáte dítě?
00:47:02 To je ta poslední otázka.
00:47:12 Podívejte, přece jen jsou věci, o kterých se dá těžko mluvit.
00:47:17 Ale já jsem dítě nikdy nechtěla.
00:47:21 Abych byla fér, nechtěla jsem ho nikdy vážně.
00:47:25 Vím, že už se nedá nic dělat. Já to nemohu změnit.
00:47:28 Kdybys měla popsat takový jakoby filmový
00:47:32 poslední záběr svého života, jaký by to byl?
00:47:38 Saganová. Máte ráda Brahmse? Je to příběh naopak.
00:47:45 Pro mě. Starší dáma Ingrid Bergmanová,
00:47:50 architekta, do které se zamiluje mladý muž,
00:47:54 velice bohatý - ale to není podstatné - Anthony Perkins.
00:47:59 Ona podlehne tomu kouzlu, té kráse,
00:48:05 a posléze zjišťuje, jak se stává terčem úsměšků,
00:48:09 posměšků, a rozhodne se, že z důvodů nejen svých osobních,
00:48:15 ale i z důvodů toho mladého muže, aby nebyl terčem on posměšků,
00:48:21 se s ním rozejde. On to vůbec nemůže pochopit,
00:48:26 ale hlavně to nemůže ani unést. A jde po schodech...
00:48:33 Zavře za sebou ty dveře, jde po schodech a říká:
00:48:38 Co já teď budu dělat? Co já jen budu dělat?
00:48:42 Jde a jde, až splyne s davem.
00:48:46 Tak to je ten záběr.
00:48:48 To jsem si říkala několikrát v životě.
00:48:53 Já nevím, jak film jeho života pokračoval dál,
00:48:58 ale já jsem potom musela vždycky najít řešení,
00:49:04 co budu dělat.
00:49:06 -Tuhle knížku mám od tebe.
-Ano.
00:49:10 -Přečetla bys mi z ní kousek?
-Ano.
00:49:13 Samota v knize je samota celého světa.
00:49:18 Všechno uchvátila. Pořád věřím na ono uchvácení.
00:49:25 Samota je to, bez čeho neuděláme nic.
00:49:30 To, bez čeho se už na nic nedíváme.
00:49:34 Je to úplně jiné než s filmem, divadlem a jinou podívanou.
00:49:40 Je to ze všeho nejtěžší.
00:49:44 Nevím, proč slova, která jsem právě vyřkla,
00:49:50 mě rozplakala.
00:49:55 O co by ses nikdy nechtěla ochudit, ztratit to?
00:50:00 Myslím si, že to jsou dvě věci.
00:50:03 Nechtěla bych nikdy přijít o to,
00:50:08 mít schopnost někoho milovat.
00:50:11 A potom...
00:50:15 Jsou to slova Lenky,
00:50:17 postavy, kterou jsem hrála ve Dvanácti.
00:50:21 Já si myslím, že člověk může všechno zahodit.
00:50:27 Jenom si musí chránit kousek tý okouzlený duše.
00:50:33 Já bych aspoň chtěla.
00:51:32 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Dáma každým coulem. Ve filmu představitelka luxusních milenek, osudových žen a mužům vůbec všelijak nebezpečných žen. Pro někoho idol, pro někoho ohrožení. Lhostejná nebyla pro nikoho. K jejímu půvabu dámy z vyšší splečnosti ještě patřila dokonalá francouzština v době, kdy byla dvorská etiketa dávno zapomneuta. Ozdoba filmů i televizních inscenací. A pak najednou jako by se po ní téměř slehla zem. Alespoň na televizní obrazovce. Jaký je životní příběh Marie Drahokoupilové a kdo je bez odéru napsaných příběhů, kterým propůjčila život?
