Životní a profesní příběh přední české herečky, která v těchto dnech slaví významné životní jubileum (2010). Scénář a režie A. Činčerová
00:00:17 Promiňte.
00:00:19 -Tak já jsem to přines.
-Co to je?
00:00:23 Křeslo pro slečnu Šárku.
00:00:26 Tak Alenko, Alenko Činčerová, mě nenachytáš.
00:00:32 Já dobře vím... Jo!
00:00:37 -Co to je?
-Jé!
00:00:41 To mi připomíná křesílko z jednoho mýho seriálu.
00:00:46 To nemůže být to křesílko.
00:00:50 Který přines Jirka Hrzán mně jako řeznický dcerce.
00:00:54 A proč by to nemohlo být to křesílko? Je to ono.
00:00:56 -Ne. No podobný.
-Já myslím, že je to to samý.
00:00:59 To je přesně to křesílko? No tak to je krása.
00:01:03 -Hele, proč jsi vzala to křeslo?
-Na výrobu svých představ.
00:01:08 -Na výrobu čeho?
-Svých představ.
00:01:13 Já si budu představovat, že je mi kolik?
00:01:16 Tenkrát mi bylo šestadvacet.
00:01:21 To je hezká představa. Ještě jsem svobodná.
00:01:34 Já si myslím, že jsem hrozně ráda veselá,
00:01:37 ale já to dělání legrace dělám jenom jako v rámci těch rolí.
00:01:41 Já jako v rámci svý vlastní bytosti nemám ani tu touhu
00:01:45 a nemám ani tu schopnost možná, nemám tu odvahu,
00:01:49 tu důvěru, že bych zrovna bavila. A taky je to možná,
00:01:52 nechci říct z lenosti, ale z pocitu,
00:01:55 že teď se musím šetřit, protože za chvíli jdu na to jeviště.
00:01:59 O nás dvou už Goethe psal...
00:02:04 Jednou jeden pán mi říkal,
00:02:07 to jsem byla na takový besedě pro diváky, jak se dělávaly,
00:02:10 tak jsem pak šla někam ještě si s někým něco povídat,
00:02:13 pak jsem se vrátila k baru a on už měl v sobě čtyři panáky
00:02:17 a říkal: Já jsem se musel vožrat.
00:02:19 Vy jste úplně někdo jinej, než jsem čekal!
00:02:24 Pohyb, pohyb, pohyb!
00:02:27 Říkali, že jsem jako vytvořila novej, nezvyklej typ
00:02:30 mladý holky, protože se mladý děvčata vždycky prezentovaly
00:02:35 jako naivní, milé, usměvavé, krásné dívenky,
00:02:40 a já se svým exteriérem, o kterém můj bratr starší vždycky říkal,
00:02:45 že je nevhodný pro hereckou práci, tak já jsem tam jako najednou
00:02:50 neměla zábrany, že mi to třeba dost nesluší.
00:02:53 A podobně.
00:02:55 Takže jsem se v těch rolích obyčejných holek,
00:02:58 trošku přidrzlých vždycky
00:03:01 jako takový průkopník osvědčila.
00:03:06 -Perníček. Na, holčičko.
-Tvrdý!
00:03:10 -Je to tvrdý.
-Tvrdý, jo?
00:03:12 -No.
-Tak si to namoč. Ono ti to změkne.
00:03:18 Už na škole mi říkali: Ty filmovat nebudeš.
00:03:23 -Ty filmovat nebudeš!
-Proč?
00:03:25 No že jako nejsem exteriérově vhodná pro filmový role.
00:03:30 Já jsem taky dělala první zkoušku na filmovou roli
00:03:33 u Zdeňka Podskalskýho a líčil mě proslulej pan Hrdlička,
00:03:38 který líčil všechny ty krásný Lídy Baarový a tak dále a tak dále.
00:03:44 A pan režisér Podskalský mu řekl, aby ze mě udělal krásnou holku.
00:03:50 On si dal opravdu záležet
00:03:52 a dvě hodiny mi tak jako zužoval nos
00:03:56 a dělal mi vysedlý lícní kosti.
00:04:00 No a tak mě krásně nalíčil, že jsem viděla v zrcadle
00:04:03 tu nádhernou krasavici. Ale jakmile jsem začala hrát,
00:04:07 tak se ty křivky těch stínů dostaly na úplně špatný místa.
00:04:14 A ze mě byla taková šrafovaná babizna.
00:04:19 Děkuji.
00:04:24 Jiří Krejčík říkal, že mám třicetkrát víc mimických svalů
00:04:28 než normální člověk v obličeji.
00:04:31 To byla taky hezká zmínka Vládi Menšíka,
00:04:35 který na jednom takovým svým veselým vyprávění někde na Moravě
00:04:38 ve vinným sklípku říkal, že udělal tolik grimas,
00:04:43 že by mu záviděla i Janžurka.
00:04:46 Nakonec z mý hlavy to není.
00:04:48 Jestli prej bych tý paní to dítě neudělal.
00:04:51 -Ty prasáku!
-No počkej!
00:04:53 Jak to, že si vzpomněl zrovna na tebe, co?
00:04:54 On tady asi nikoho takovýho nezná. Ty jsi tady známej po okolí...
00:04:57 Hele, Jožo, já ti jednu střihnu! Tys to ode mě chtěla vědět,
00:04:59 tak ti to povídám. To není všecko. Prej by za to dal pět tisíc hned
00:05:05 a potom...
-Co mi to chceš nabulíkovat?
00:05:08 Jiný chlapi za takový prasečinky platí, a on ti za to dá peníze?
00:05:14 Ježišmarjá, takovejch peněz. Pět tisíc?
00:05:17 Například v Morgianě Juraj Herz skutečně dbal na to,
00:05:21 aby se mi neobjevila tady ta moje vráska pod nosem,
00:05:24 kterou tam... Já nevím, jestli teď se tam objevuje.
00:05:28 Směla jsem se usmívat jenom mírně, aby se mi ta vráska neukázala,
00:05:32 protože dbal na to, abych opravdu byla taková ta kráska.
00:05:36 To bylo takový dbání, o kterým jsem věděla
00:05:39 a domluvil jsme se na tom. A když jsem tak jako cítila,
00:05:42 že se něco děje kvůli mýmu zevnějšku,
00:05:45 tak jsem začala být nejistá a byla jsem špatná.
00:05:49 -Sedni si.
-Já sedím.
00:05:54 Ona sedí.
00:05:56 Ty jsi po škole začala být hodně populární.
00:05:59 -Co to s tebou dělalo?
-Byl to takovej fofr,
00:06:02 že jsem si vlastně nestačila nic uvědomit.
00:06:04 Já jsem se prošla po ulicích a lidi se mě dotýkali a říkali...
00:06:08 Smáli se. Lidi se na mě smáli vždycky.
00:06:11 -Posaďte se, slečno...
-Krabsatá.
00:06:15 Valdemara. Ha, ha, ha!
00:06:17 Když jsem hrála Waldemaru Krabsatou a měla jsem tam ten ó, hó, ho,
00:06:21 takovej smích, tak jednak děti, co chodily do školy kolem nás,
00:06:26 to vyluzovaly ráno před osmou hodinou už před barákem mohutně,
00:06:31 ale pak mi třeba vypravovali, že jeli tramvají,
00:06:34 to byl rok 1968, někdy při invazi vojsk,
00:06:40 lidi byli smutný, zamračený, a někdo v tý tramvaji
00:06:45 vyloudil tenhleten můj smích, kterej se asi dobře napodoboval,
00:06:48 a celá tramvaj se začala smát.
00:06:52 -Ó, hó, ho!
-Posaďte se tady.
00:06:56 Včera jsem byla v Chrudimi, den předtím byl Richard III.
00:07:00 Mezitím jsme točili s vámi. Jo, tam jsem měla volno,
00:07:03 tam jsem trošku luxovala. A tady je Žofín a 2x Lucerna.
00:07:07 Naštěstí tenhle měsíc je docela milosrdnej.
00:07:10 A tady ty puntíky v tom dubnu, to všechno je Cukrárna.
00:07:14 Seriál. Tady není napsáno, že budu vstávat v šest
00:07:17 a budu odcházet z práce v šest hodin večer.
00:07:22 -Tak která říká: Jak mi je?
-Já.
00:07:25 -Tak co začínáš?
-Tak je ti líp? -Ne.
00:07:29 Naďa umí vždycky text nejlíp. Pak hned Jana.
00:07:34 A já jsem taková zlobivá.
00:07:39 -Říkáš: Co? S čím...
-Co? S čím?
00:07:44 -A teď je: O čem to mluvíš?
-No.
00:07:46 Já už to budu umět. O čem to mluvíš?
00:07:51 No ty takhle, jo?
00:07:56 Museli jste s tím mít spoustu práce.
00:07:59 Co? S čím?
00:08:02 Trvám na tom, že můj život není neobyčejný,
00:08:05 protože ve mně to "neobyčejný"
00:08:08 vzbuzuje strašně nějaký vysokánský kvality,
00:08:12 zázraky nebo výjimečnosti, že se k tomu nechci hlásit.
00:08:18 Nazpátek!
00:08:23 Nejdůležitější pohnutkou pro to,
00:08:26 proč jsem se rozhodla pokračovat ve studiu
00:08:29 na pedagogické škole pro učitele národních škol
00:08:32 v Českých Budějovicích, bylo to, že z těch možností,
00:08:36 které jsem měla, jediná tahle škola vyžadovala
00:08:40 talentové zkoušky, a to ze zpěvu a z tělocviku.
00:08:45 A druhá věc, kterou jsem samozřejmě svým rodičům neprozradila,
00:08:49 byla ta, že kdybych studovala v těch Budějovicích,
00:08:52 tak bych musela bydlet v internátě a dojíždět domů
00:08:55 jednou za čtrnáct dnů. A to mě šíleně vábilo.
00:09:00 No a šla jsem dělat zkoušky a tam asi nebyl problém uspět.
00:09:11 Zároveň jsem vstoupila velice brzy do souboru písní a tanců.
00:09:17 Jmenoval se Úsvit ten soubor
00:09:20 a všechny tahle písničky já jsem pak zpívala mým dcerám.
00:09:24 Jednu jsme potom propašovali i do filmu Výlet.
00:09:29 Holka, pospěš si, Honzíčka, převej si,
00:09:34 aby ti nepřišel k utopení...
00:09:41 Žirovnice. To je úžasný.
00:09:45 Tam pod tím zámkem právě je to nádherný divadlo.
00:09:50 To je takový nejdůležitější.
00:09:53 Moje kořeny!
00:09:56 Tady bejval taky takovej obchůdek s nitěma,
00:09:59 s jehlama a s jehlicema.
00:10:03 Já jsem tady trávila dětství v době,
00:10:08 kdy ještě ten zámek byl takovej hodně zanedbanej.
00:10:12 Ještě se neobjevily tam ty fresky. Teda nebyly objeveny.
00:10:16 A tady ses teda narodila? To je rodnej dům?
00:10:19 Tady ne! Tady ne, ale viděli jsme na zámek.
00:10:25 Alenko, to je krásný, viď? Že jo?
00:10:30 A to divadlo je tady někde pod tím zámkem.
00:10:35 A pak je tam rybník dole. Hutní rybník.
00:10:38 Tam jsem chodila studovat krasobruslení.
00:10:41 Už jsme tady! Podívejte se! I s nápovědní boudou je to tam.
00:10:47 Tady to máme vlastně jako na dlani. Celý moje dětství.
00:10:53 Tady v tom divadle jsi teda hrála?
00:10:56 Mohlo mi bejt takovejch jedenáct, dvanáct.
00:10:59 Ale já jsem byla hrozně veliká holčička.
00:11:02 Já když jsem se svými spolužáky stála pionýrskou stráž
00:11:05 před školou, tak to vypadalo, že s nima stojí učitelka.
00:11:10 Nápovědní bouda je tady moc hezká, že jo?
00:11:13 Ta je důkladná.
00:11:15 Ochotníci nikdy nemají tolik času se naučit text,
00:11:20 tak o to mají větší boudu.
00:11:23 Tak je vidět, že tady hrajou divadlo.
00:11:25 Musím je pochválit.
00:11:28 Já myslím, že ten nápověda si to sám navrhnul.
00:11:31 Tu boudu takhle. Tady se počítá i s deštěm.
00:11:36 -Pamatuješ si něco?
-Hrála jsem tady pohádku
00:11:40 o nějaké pyšné princezně. Byla jsem taková princezna,
00:11:45 co ji poslali na převychování k nějakému ševci do vesnice.
00:11:50 Jenom si pamatuju, že ten chlapeček, co hrál toho ševce,
00:11:53 byl o hodně menší než já, ale přitom byl stejně starej.
00:11:57 Já jsem byla veliký dítě.
00:12:00 Biletářkou bych tady bejt nechtěla.
00:12:07 A tady byla cukrárna. Tady měl pan Scháněl cukrárnu.
00:12:11 Tady jsem si kupovala zmrzlinu.
00:12:13 A tady je ta naše ulička.
00:12:16 A to je můj rodnej domeček, prosím.
00:12:21 Když jsem tady byla asi před těma patnácti lety,
00:12:24 tak jsem ještě byla taková lítostivá.
00:12:27 Dneska už mi to tak nepřijde.
00:12:33 Tady jsem se narodila v kuchyni. Maminka si šla udělat čaj,
00:12:37 protože jí bylo špatně, a tak nějak zůstala stát,
00:12:40 začala volat, tatínek vyběhl a chytil mě.
00:12:44 Chytil mně takhle prej hlavu. Prej mi zachránil život.
00:12:47 Já jsem nechtěla vydržet na normální porod,
00:12:50 skákala jsem po hlavě do života.
00:13:01 A tady právě byl kopeček a tam děti sáňkovaly
00:13:06 a říkalo se mu Janžurák, protože byl vedle nás.
00:13:10 Jdu na Janžurák, se řeklo vždycky doma.
00:13:13 No a támhle jsou ty Vrška, kudy jsem chodila...
00:13:17 Tam jsme chodili jednak na houby a já jsem předstírala,
00:13:20 že jdu na houby, když jsem se potřebovala za zády svých rodičů
00:13:24 naučit ty texty na zkoušky na DAMU, protože jsem to tutlala, že jo.
00:13:31 Že se učím něco takovýho. Tak tam až do těch lesů,
00:13:34 tam se dalo křičet, nikdo mě neslyšel.
00:13:37 Já jsem si tam volala tu svatou Janu, jak ji upalujou.
00:13:41 A Maryša jak říká: Jako potkana tě zadávím!
00:13:46 Nebo něco takovýho.
00:13:54 Mně mohlo bejt deset, jedenáct, možná že ještě míň,
00:14:00 když už mě bratři využívali k řadě komických efektů.
00:14:05 Většinou mě přestrojili za nějakýho chlapíka,
00:14:09 dali mi fousy, vycpali mi břicho
00:14:12 a já jsem hrála souseda odnaproti. A to se smáli naši nejvíc,
00:14:16 protože jsme použili pár známých replik
00:14:19 z toho života žirovnickýho.
00:14:21 A to se mi tak zalíbilo,
00:14:23 že jsem pak jako dívka šestnáctiletá
00:14:28 ve chvíli, kdy jsme s maminkou myly nádobí
00:14:32 a nějak přišla řeč na to, že jsem řekla,
00:14:35 že bych, maminko, byla docela ráda herečka,
00:14:38 tak maminka tou mokrou rukou z toho mastnýho škopku
00:14:42 mě plácla přes pusu bez jakýhokoliv varování.
00:14:47 A to bylo rozhodnutí, že teda ne.
00:14:52 Já jsem taky netušila do sedmnácti let,
00:14:56 že existuje Akademie múzických umění a divadelní obor.
00:15:00 To jsem se dozvěděla, až když jsem poprvé
00:15:05 ve Wolkerově Prostějově rok před tou maturitou
00:15:08 se sešla s dívkama, který tam recitovaly
00:15:11 a který si už tak jako důležitě mezi sebou vypravovaly,
00:15:14 že jdou na školu. A ptaly se mě: Jdeš na školu?
00:15:18 A já jsem řekla: Na školu? A na jakou školu?
00:15:22 Protože jsem vůbec... Pro ně to byla Škola s velkým Š.
00:15:25 A nemuselo se říkat jaká. A když se mě zeptaly, jdeš na Školu,
00:15:29 tak se očekávalo, že vím, že jde o vysokou školu hereckou jako.
00:15:42 Dobrej den! Tak s náma, paní Apoleno, s náma!
00:15:46 Jak to? Jak to? Jak to že jedete tak brzy?
00:15:50 Proč nejedete na čas? Václave! Václave!
00:16:10 Důležitý odjezd byl samozřejmě tenkrát,
00:16:13 když mě maminka chudinka vyprovázela.
00:16:17 To bylo tady někde. Stály jsme tady v tom místě.
00:16:22 A já jsem jí chudince vydržela až do poslední chvíle tvrdit...
00:16:28 ZVONÍ TELEFON Má někdo telefon.
00:16:32 Já jsem jí až do konce vydržela tvrdit, že jedu do Prahy
00:16:36 vystupovat se souborem Úsvit. A maminka tomu věřila.
00:16:41 Jenom mi upekla řízek a dort a říkala,
00:16:45 abych dávala v Praze pozor na tramvaje a na auta.
00:16:50 A já jsem jela dělat zkoušky na DAMU.
00:16:54 A neměla jsi cukání se přiznat, když jste čekaly na ten vlak?
00:16:58 Ne, ne! Já jsem pečlivě střežila každou ze svých grimas,
00:17:04 abych se ani trošku neprozradila.
00:17:08 Maminka byla docela přísná jako na tyhle věci.
00:17:11 Ale jinak samozřejmě byla miloučká, všecko,
00:17:15 ale když šlo o nějakou lotrovinu, tak byla přísná.
00:17:19 Václave!
00:17:23 Václave!
00:17:24 Týden před maturitou jsem přijela dělat zkoušky na DAMU
00:17:29 a tam jsem úplně vyhořela.
00:17:32 František Vnouček tam seděl, pan profesor Nedbal,
00:17:35 paní profesorka Fabiánová a říkali: Tak my jsme vaši žáci
00:17:40 a vy jste se rozhodla dělat zkoušky na DAMU,
00:17:43 teď jste přijela k nám a teď nám to chcete říct.
00:17:47 A já místo abych je jako učitelka okřikla,
00:17:51 tak jsem říkala: Mně to je jedno.
00:17:53 Paní učitelko, já potřebuju čůrat, na mě volal František Vnouček.
00:17:57 Já jsem říkala: Tak si doběhni na záchod, já počkám.
00:18:01 A byla jsem taková hrozně jako racionální, rozumná učitelka,
00:18:06 která se nenechá ničím vyrušit.
00:18:09 Tak oni mi dali další etudu,
00:18:13 že vedu žáky v lese na školní výlet
00:18:17 a že mi vyleze chlapeček na strom, spadne a zraní se.
00:18:20 Jste u soudu a máte se jako učitelka obhájit.
00:18:24 Dozvěděla jsem se později, že se ode mě čekalo,
00:18:28 že řeknu: Já za to nemůžu!
00:18:30 Že uděláme nějakej takovej jako zase rezolutní projev.
00:18:34 Oni pořád pátrali po nějakým temperamentu ve mně.
00:18:39 A já jsem si stoupla a řekla:
00:18:41 Jsem vinna. Jsem vinna, odsuďte mě.
00:18:44 Tak mě vyhodili ze zkušebny
00:18:47 a škrtli si mě v tom sešitku všichni.
00:18:50 Seděla jsem zklamaná s vědomím, že je konec a kousala jsem jablko.
00:18:55 Ve chvíli, kdy jsem se zakousla do toho jablka,
00:18:58 ke mně přišla jedna z dívek. Poprosila mě,
00:19:02 že dělá úryvek z Maryši, z dialogu se stařenkou,
00:19:05 jestli bych jí to nemohla načíst. Už mi o nic nešlo
00:19:09 a byla jsem uvolněná, tak jsem si klidně tu stařenku s chutí zahrála.
00:19:13 Pak jsem se dozvěděla, že mě díky tomuto výkonu
00:19:18 vzali na zkoušku na půl roku.
00:19:25 Děcka! Kolektive!
00:19:29 Ticho! Přípitek!
00:19:31 Já jsem zřejmě byla tak nadřená, tak rozhodnutá,
00:19:35 že se nenechám vyhodit po tom půlroce,
00:19:38 že to vlastně dopadlo takhle naprosto obráceně.
00:19:41 Od tý doby už jsem měla vlastně ohromnou svobodu v tý škole.
00:19:45 Já jsem se rázem stala premiantkou.
00:19:48 Trávila jsem vlastně ty školní léta v takovým báječným klidu.
00:19:55 Tady dostávám diplom. Takovej ten červenej,
00:19:59 nebo jak se to říká, od pana rektora Brousila.
00:20:02 Uculuju se.
00:20:05 1963 - 1964 sezóna to byla a nabídl se Kolín a Liberec.
00:20:10 A já jsem se rozhodla pro liberecký divadlo,
00:20:15 protože se mi víc líbilo jako budova.
00:20:19 Takovýhle zvláštní volby jsem mívala často v životě.
00:20:27 Ale měla jsem štěstí, protože tam byl báječnej ředitel.
00:20:31 Ivan Glanc. A hrála jsem takovej velikej,
00:20:38 širokej... Široký rozpětí těch úkolů.
00:20:42 A pořád jsem měla ohromný křídla a vlastně jsem si myslela,
00:20:47 že mám ohromný štěstí. Takže když přijel pan režisér Dudek
00:20:51 s Lubošem Pistoriem mě angažovat do Liberce,
00:20:56 přijeli na Topolovu komedii Konec masopustu,
00:21:00 viděli to představení a pak mi Luboš Pistorius nabídnul
00:21:04 angažmá v Praze na Vinohradech, a na to Ivan Glanc řekl:
00:21:09 Nechoď. Já ti dám hrát svatou Janu.
00:21:13 Hned to nasadíme na začátku sezóny.
00:21:16 Tak já jsem řekla těm dvěma pánům z vinohradského divadla,
00:21:20 že teda bych tam ještě rok zůstala v tom Liberci.
00:21:25 Tak do týdne jsem si to rozmyslela a přece jenom jsem se rozhodla,
00:21:29 že půjdu na Vinohrady.
00:21:31 Prosím vás, odpusťte mi.
00:21:36 Pánbůh mi to odpustil a já jsem opravdu byla obsazená
00:21:39 do role svatý Jany. Teda nikoliv za trest,
00:21:44 že jsem tamtou pohrdla, ale dostala jsem tu roli na těch Vinohradech.
00:22:14 Prosím vás, nemáte tady někde královskou korunu?
00:22:17 Ale máme, paní Kubišová, máme, prosím.
00:22:20 To je slečna! To bys mohl vědět.
00:22:22 To nevadí. Pan otec nemůže být všemohoucí.
00:22:24 No tak to je slavnostní...
00:22:26 Hrála jsem v seriálu Písně pro Rudolfa III.
00:22:29 a ten seriál skončil přesně proto,
00:22:33 že autoři do něj napsali jedno krátké pokračování,
00:22:38 které líčilo příjezd vojsk do Prahy.
00:22:42 A my jsme to s Jiřím Hrzánem a s Martou Kubišovou komentovali
00:22:47 a natáčeli jsme. To bylo úžasně dobrodružný.
00:22:52 Natáčeli jsme tohle pokračování a po levé straně nás lemovaly
00:22:57 zástupy sovětských tanků.
00:23:00 Takže kameraman, který seděl na předním sedadle,
00:23:03 schovával kameru a my jsme se tvářili,
00:23:07 jako že tak nevinně jedeme autem
00:23:10 a říkali jsme text, který napsal Jaroslav Dietl.
00:23:15 A vlastně Modlitba, kterou ona zpívala
00:23:19 a za kterou tolik trpěla, protože ta píseň se stala
00:23:22 jakousi hymnou odporu, ta píseň zazněla
00:23:26 v předcházejícím dílu toho Rudolfa III.
00:23:35 Ďakujem vám srdečne.
00:23:36 Moc vám děkujeme a moc vás milujem.
00:23:39 Ďakujem.
00:23:42 Ďakujem vám pekne.
00:23:43 Ten seriál tehdy točil kameraman Jan Eisner, tvůj muž.
00:23:48 Teď nevím, jestli pozdější, nebo už v té době už muž.
00:23:51 Ne, ne! Tam jsem byla tak jako
00:23:55 v obklíčení samých příjemných mužů,
00:23:59 kteří mě tak různě chytali za ruce
00:24:02 a pošeptávali mi do ouška různý něžný věci.
00:24:05 Byla jsem prostě šestadvacetiletá dívka
00:24:09 převlečená za šestnáctku. Tak jestli to s nima dělalo
00:24:13 takový zvláštní psí kusy, jak se říká?
00:24:17 No ale stalo se, že jeden z nich jako v tomto smyslu zvítězil.
00:24:24 On byl svobodnej
00:24:26 a já jsem do tý doby tak jako nemohla zakotvit
00:24:30 v nějakým vztahu, který by neměl žádný překážky.
00:24:34 No tak jsme se Janem Eisnerem vlastně seznámili
00:24:39 při jednom dílu natáčení.
00:24:48 Svatba se odehrávala někde na Konopišti.
00:24:51 No a když jsme byli u svatební večeře,
00:24:53 tak se otevřely dveře a přišel tam Slávek Remunda.
00:24:58 Do dneška se nechce přiznat.
00:25:01 Nabízí mi různý varianty toho, proč se tam objevil právě on.
00:25:07 No ale prostě se tam objevil.
00:25:09 A všichni jsme říkali: Kde ses tady nabral?
00:25:12 A on říkal: Já jsem tady jel kolem.
00:25:16 Naše manželství oficiální se brzy rozpadlo, velmi brzy
00:25:20 a vlastně...
00:25:25 Protože jsme se Stanislavem Remundou jezdili na zájezdy
00:25:28 v tý době a já jsem byla nešťastná a plakala jsem,
00:25:31 on mě tak jako utěšoval, utěšoval.
00:25:36 A pak nastoupil vlastně místo mého oficiálního manžela
00:25:40 a já jsem si ho za trest ale do dneška nevzala.
00:25:45 Já jsem si říkala: Nikdy už si nemůžu být jistá,
00:25:48 že zase nedojde k rozvodu, tak se pro jistotu radši nevdám.
00:25:52 Ale není to taková výhoda, jakou jsem si představovala.
00:25:55 Protože když jste ženatý, vdaný, tak máte šanci,
00:25:59 že se při rozvodu toho partnera zbavíte.
00:26:05 Dáma, která pije jako zedník, není dáma.
00:26:08 Vy nemáte žízeň?
00:26:10 Je jednodušší být režisérem Ivy Janžurové, nebo partnerem?
00:26:15 Obojí je pekelně těžké.
00:26:22 -Kdo je u vás krk a kdo hlava?
-No to já bych taky ráda věděla.
00:26:26 Já nevím. Já se přiznám jenom k tomu, co je výhodný.
00:26:32 K čemu je výhodný se přiznat.
00:26:34 Ona si nenechá nikdy nic říct.
00:26:38 No tak podle některých kamarádek, který říkají,
00:26:42 že si udržují muže jenom jako nosiče těžkých zavazadel...
00:26:48 Bylo mi rozumět? Tak to už se Slávek nevyplatí teda.
00:26:52 Ona má dokonce názory, že by potřebovala pět mužů vedle sebe.
00:26:58 -Kdo? Já?
-A pak to svedla na zavazadla.
00:27:01 No tak já nevím.
00:27:12 Ono se jim to nebude líbit. Sabinka a Theodorka.
00:27:16 -Jak se ti to líbí víc?
-Takhle jako. Ať si zvykaj trošku.
00:27:29 Theodora mě následuje. Ta se taky do dneška nevdala,
00:27:33 ačkoliv má už dvě děti. A Sabinka si zase naopak
00:27:37 možná díky tomu došlápla na takovou hezkou svatbu,
00:27:42 na který jsme všichni byli. Ale pravda je, že už měla bříško.
00:27:47 -A co bylo? Kakao?
-Žádný pití.
00:27:51 Tak jsi pil nějaký lepidlo, že to nejde dolů.
00:27:53 Ne!
00:27:55 I když jsme jakoby pořád v jednom domě,
00:27:58 tak nejsme taková ta opičí rodina, jak by se dalo říct.
00:28:01 Že "my jsme tady pořád spolu", že bychom se pořád objímali,
00:28:05 mazlili a miliskovali, ale jsme taková,
00:28:09 taková rodina, která k sobě... Která se rozhodla, že k sobě patří.
00:28:15 Teď tam přistoupili dva synové pro mě vlastně,
00:28:18 to říkám o svých zetích,
00:28:21 ale to je pro mě moment velký životní zkoušky,
00:28:25 protože vím,
00:28:27 že se musím k těm mužům velice dobře chovat,
00:28:32 abych v nich nevzbudila sebemenší touhu
00:28:36 prchnout z toho domu. Protože je tam chci mít.
00:28:39 Mámo, vždyť je to úplnej nesmysl házet tady po půl roce
00:28:41 nějaký slavnostní obřady. Poslouchej mě! -Já tě slyším.
00:28:44 Tak proč to nemůžeme vyřídit tady?
00:28:46 No to se zeptej babičky. Ta s tím přišla.
00:28:49 Tak jestli to tak táta chtěl, tak bychom to měli udělat.
00:28:51 Zase taková oběť to není...
00:28:53 Já jsem si nepřála, aby se moje dcery staly herečkami.
00:28:58 Ale to mělo zase úplně jiný pozadí než u mých rodičů.
00:29:03 Já jsem v té chvíli, když dorůstaly k tomu věku,
00:29:06 kdy si začnou přát něčím být, byla už tím řemeslem
00:29:09 trošičku unavená. V podstatě musím říct,
00:29:13 že i takový ty neduhy,
00:29:16 co se dostavily v období normalizace,
00:29:20 kdy jsem utržila spoustu zákazů něco točit,
00:29:26 kdy jsme nemohli se zájezdem jet do nějakýho města,
00:29:31 protože jsem politicky nevyhovala.
00:29:33 A to byla ošklivá komplikace,
00:29:37 která mně tak jako zatemňovala trošku duši.
00:29:40 A říkala jsem si: Tohle já jim přece nepřeju.
00:29:45 Vystudovala jsem herectví a začala jsem cítit to,
00:29:48 co mi od dětství rodiče, hlavně teda maminka opakovala,
00:29:53 to mi úplně vždycky vytane, že to je hrozná nesvoboda
00:29:57 to herectví. Hrozná nesvoboda! Tak to pořád opakovala.
00:30:01 A já jsem pak... Já jsem si toho teda byla vědomá,
00:30:05 ale nepřišlo mi to tak závažný důvod, proč to nedělat.
00:30:09 A pak jsem zjistila, že to opravdu teda tam je.
00:30:13 Tahle okolnost.
00:30:15 Myslím si, že jako nevýhoda pro mě pokračovat jakoby v tom herectví,
00:30:21 protože to prostě pro někoho může vypadat,
00:30:24 že ji napodobuju vlastně. Ale ono to tak není.
00:30:27 To je nějaká genetika, nebo...
00:30:31 Proč jste s mámou vlastně na sebe tak naštvaný?
00:30:35 Protože ji máme furt doma.
00:30:36 Já jsem jí řekla, aby k nám tak často nechodila.
00:30:39 To jsi udělala dobře. Já bejt Vítek, tak tohle nikdy nevydržím.
00:30:42 On to taky možná nevydrží.
00:30:44 Ale pak přišel Výlet, a to už se mi zdálo trošku moc,
00:30:48 abychom tam byly všechny tři. A teď jsem se s tím trápila,
00:30:52 pořád jsem to četla znovu a znovu a říkala jsem si:
00:30:55 To budou lidi nespokojený! A budou hučet a budou říkat:
00:30:59 No jo. Ona si tam přitáhla ty svý dcery do toho filmu.
00:31:03 Paní, to je hrozný, to jsou poměry.
00:31:06 Tak jsem si představovala, že i filmaři, kamarádi a všichni
00:31:10 budou říkat: No to ne snad. Aby hrála matka a dcery,
00:31:15 to je už opravdu zuviel.
00:31:31 A je s ní doma legrace?
00:31:33 Jo. My se zasmějeme. Jo, je.
00:31:37 Jako já myslím, že ona má světlou energii v sobě.
00:31:40 Takže ona když jako přichází, tak lidem udělá jako radost,
00:31:44 že s ní můžou být.
00:31:55 Dámy a pánové, Českého lva za nejlepší hlavní ženský
00:31:58 herecký výkon získává Iva Janžurová!
00:32:07 -Řekl jsem něco špatně?
-Hanák ti to málem nedal.
00:32:10 On tady není manžel, tak já se se všema...
00:32:12 Tak jsme si to užili trochu.
00:32:14 Tak si chvilku vlez i k Hanákovi do bedny, jestli chceš.
00:32:22 To se ti to hraje, když máš po mně talent.
00:32:35 -Jak dlouho hraješ tenis?
-Já teď hraju podruhý.
00:32:42 Podruhý. Ale jednou mi říkal ten trenér holčiček,
00:32:45 viděl, že to hraju špatně, že u toho skáču a řehtám se,
00:32:50 a říkal: Ale máte dobrej postřeh.
00:32:53 Ten by se vám hodil, kdybyste to uměla hrát.
00:32:58 Až vyrostu, tak budu herečka.
00:33:04 Adinka když vidí babičku v televizi, tak chodí k tý obrazovce,
00:33:08 takhle se k tomu přilepí, takhle ji pusinkuje a říká:
00:33:11 Moje milovaná babička!
00:33:15 Babička se mnou byla bruslit.
00:33:19 A lítá babička někdy jako holubička?
00:33:23 Pořád.
00:33:26 Ona ta hloupost špatně nadnáší.
00:33:29 Dali jste mu, co jsem říkal?
00:33:31 No jistě, pane doktore. Po operaci dáváme vždycky dolsin..
00:33:34 Já jsem říkal, abyste tentokrát dali eunalgit.
00:33:37 -No, ten jsme dali taky.
-Já neřekl taky! Já řekl tentokrát.
00:33:43 No jo, ale my dáváme vždycky dolsin.
00:33:46 Krucifix! Hergot, ženská!
00:33:50 Kdyby hloupost nadnášela,
00:33:52 tak se tady budete vznášet jako holubička.
00:33:55 Když mi Jaroslav Dudek donesl první tři díly scénáře
00:33:59 Nemocnice na kraji města,
00:34:02 tak jsem se rozhodla, že tu roli nevezmu.
00:34:05 A hned jsem mu to hezky řekla, že to hrát nebudu,
00:34:09 protože ta žena je jenom taková
00:34:13 vlastně hloupá a zlá.
00:34:16 Že tam není kde zahrát, proč je taková.
00:34:19 Že se mi to zdá prostě moc jednoduchý a jednoznačný.
00:34:23 A Jaroslav Dudek, ten obávaný přísný člověk povídá:
00:34:26 Podívejte se, ještě si to rozmyslete.
00:34:29 Jeli jsme na zájezd a tam jsem to vyprávěla Jiřímu Pleskotovi,
00:34:33 mýmu kolegovi z vinohradského divadla.
00:34:36 A on povídá: Děvečko, to bych teda neodmítal.
00:34:43 Pan režisér Dudek už tě nikdy neobsadí.
00:34:46 A nejen v televizi,
00:34:48 ale ani tady v divadle si u něj neškrtneš.
00:34:52 To mě trošku vyděsilo a říkala jsem si:
00:34:55 No, to je blbý.
00:34:58 Ale já nevím. Pořád jsem se tak vnitřně,
00:35:00 jak to teď předvádím vnějškově,
00:35:03 vnitřně jsem se škubala ze strany na stranu.
00:35:06 V pondělí ráno ve tři čtvrtě na osm jsem volala
00:35:10 k Dudkům, že teda vezmu tu roli.
00:35:13 Ale že to beru jen proto, abych ho nerozzlobila.
00:35:16 Staniční sestra Huňková za mnou přišla,
00:35:19 že jí bylo řečeno, že je hloupá, a žádá...
00:35:22 Pardon, pardon.
00:35:24 Ta formulace zněla v tom smyslu, že kdyby hloupost nadnášela,
00:35:28 byla by staniční sestra Huňková jako holubička.
00:35:31 -No. To je přece stejný!
-To není stejný.
00:35:34 No to je stejný! Nedělejte ze mě ještě většího blbce!
00:35:37 To bych se nedovážil.
00:35:38 Proč jsi nehrála v té poslední řadě?
00:35:42 No, to bych se dozvěděla docela ráda.
00:35:46 Bylo mně vysvětleno, že jsem nehrála proto,
00:35:51 že paní autorku nic nenapadlo.
00:35:53 -Bylo ti to líto?
-No, byla jsem hodně zaražená.
00:35:58 Musím říct, že jsem dělala všechno možný,
00:36:01 abych tomu Přemyslovi Pražskýmu, který mi to přišel říct,
00:36:07 jaksi se dokázala dokonce vesele dívat do obličeje.
00:36:11 To byl velkej hereckej výkon. Byla jsem hodně zaražená.
00:36:14 Vadilo mi to. Bylo mi to líto.
00:36:17 Jako ze škatulky, že jo? Ach, jo!
00:36:21 Jé! Moje prádlo!
00:36:24 Přeperete si ho v tý vaší americký pračce.
00:36:28 A další odvetný akce budou následovat!
00:36:32 Jo tak moment, pánové! Uhnout! Potom, potom, potom.
00:36:36 Kamera! Kamera!
00:36:38 Srovnání rolí v divadle, ve filmu a v televizi.
00:36:44 Co je tvému srdci nejbližší?
00:36:48 Já jsem na tohle myslela zrovna včera.
00:36:53 Jak je to divadlo vlastně úžasný tím,
00:36:57 že ve stejný zlomek vteřiny docházíte,
00:37:00 nebo jste v té konfrontaci s divákem.
00:37:05 Je to úžasný pro herce. Pro mě je to teda úžasný.
00:37:09 Když vám nic nechybí, hrajete a máte tu možnost
00:37:16 vlastně nepřetržitý jemný improvizace.
00:37:20 A víte, že se pak zhasnou světla a diváci si odnesou nějaký plusy,
00:37:26 někdy taky možná i minusy z toho večera,
00:37:29 mají nějaký zážitek, a že pak už to skončilo.
00:37:33 Kdežto ten film nebo televize, tam já pořád cítím
00:37:37 takovou přítomnou obavu, že to, co teď dělám,
00:37:44 už nikdy nezmizí. Bude to pořád k nahlédnutí.
00:37:48 A já vlastně se na to třeba sama podívám a budu si říkat:
00:37:52 Tohle jsem špatně... Tohle bych změnila.
00:37:55 V tom je ten film takovej pro můj pocit ve chvíli,
00:37:59 kdy se zúčastňuju toho natáčení, jako ošidnej pro mě.
00:38:05 Ale zase má tu krásnou výhodu, že když se vám to náhodou povede,
00:38:08 tak je to zaznamenaný.
00:38:13 Víš, že mi to leze do nosu.
00:38:17 Do nosu?
00:38:20 Ty chudáku.
00:38:25 Oni mu ty bublinky lezou do nosu.
00:38:29 A my se všichni zblázníme
00:38:32 a rychle seženeme něco bez bublinek.
00:38:36 Jenomže pak, pak to bude zase moc studený.
00:38:42 Tak to ohřejeme.
00:38:44 Jenomže potom ty už budeš chtít něco úplně jinýho.
00:38:48 Zase to nebude to pravý,
00:38:50 protože ty ve skutečnosti vůbec nic nechceš.
00:38:57 Jsi herečka, která spíš poslouchá, nebo ráda režisérům nabízí?
00:39:02 To záleží strašně na tom, kdy se mi to vyplatí.
00:39:07 Je důležitý, aby se mi to poslouchání vyplatilo.
00:39:10 Byla jsem samozřejmě někdy neposlušná.
00:39:14 Zpočátku třeba když jsem začala pracovat s mým mužem.
00:39:17 On jako v roli režiséra vinohradskýho divadla,
00:39:20 tak jsem, protože jsme měli už k sobě blízkej vztah,
00:39:23 tak jsem začala být neposlušná, a on znovu opakoval
00:39:26 a znovu na tom trval. A pak už jsem řekla:
00:39:29 No dobře. Tak já ti teď předvedu, co po mně chceš.
00:39:32 A teď jsem jako se rozhodla, že mu ty připomínky
00:39:35 opravdu předvedu ne na sto, ale na dvě stě procent.
00:39:39 No a zahrála jsem to a uprostřed toho vzdoru
00:39:45 jsem pochopila, co on po mně vlastně chce.
00:39:49 A začala jsem bejt úplně zaskočená, že to je něco,
00:39:54 na co bych sama nepřišla, že to opravdu funguje.
00:39:58 A od tý chvíle jsem začala být strašně poslušná.
00:40:02 Paní Janžurová je sama velice nápaditá
00:40:07 a režiséra ona velice často...
00:40:11 Vždycky odhadne to nejdůležitější v postavě,
00:40:14 a to je určitá vnitřní aktivita ty figury. A to má už v krvi.
00:40:18 Ona to vyčuchne, okamžitě přečte roli
00:40:21 a už ví, kam ta bytost směřuje, co chce.
00:40:25 A to je to nejdůležitější. Ona má prostě od pánaboha talent
00:40:29 na tohle to. A tím taky někdy utlouká ty režiséry.
00:40:39 To je hezký. Přijde asi někdo od policie a řekne nám,
00:40:43 co tady děláme. Tudy se protáhneme.
00:40:46 Ty máš zelený ucho. Teď pozor! Ještě jedna noha.
00:41:02 Tak kdo ji tam hodí? Ať nespadnou do vody.
00:41:07 Tak. A dál ji hoď.
00:41:10 Já mám takovou nejmilejší roli, kterou hraju pořád.
00:41:15 A asi až do smrti mi vydrží to reprízování dennodenní.
00:41:22 A to je role matky a babičky. Fakt to je nejkrásnější role.
00:41:26 A někdy to obsahuje i značnou část hereckýho výkonu.
00:41:31 Ale každopádně je bezstarostně o ten cit.
00:41:36 Když hrajete roli na divadle,
00:41:38 tak musíte si vystavět celej citovej prostor
00:41:42 jako základ pro to představení, ale tady ho mám zajištěnej
00:41:47 naprosto přirozeně od přírody, od pánaboha,
00:41:50 od svýho vlastního cítění.
00:41:53 Jé, vy se potápíte!
00:41:56 Když stojíte na kraji. Musíte bejt tam!
00:41:59 -Do kterýho divadla jdete?
-To je tam to největší divadlo.
00:42:04 -A jak se jmenuje, Kájíčku?
-No Národní.
00:42:09 Dneska je Lucerna naposled.
00:42:11 Klásková už musí být nějaká mladší v příští Lucerně.
00:42:16 Mlynáři! Mlynáři!
00:42:19 -Babička hraje Kláskovou už...
-Už asi padesát let.
00:42:26 To ne. Čtyřicet let.
00:42:30 Já jsem ji hrála u Františka Filipa v televizní inscenaci
00:42:34 ještě s panem Štěpánkem a s panem Pivcem.
00:42:38 To byla pro mě vlastně jediná příležitost
00:42:41 se setkat s těmahle legendama.
00:42:46 Máme tady plavce. To je neuvěřitelný.
00:42:49 -Kde?
-Támhle. Pojďte!
00:42:52 My vám tady fandíme.
00:42:54 Vodníka jste tady nepotkal nikdy?
00:42:58 Hastrman! Hastrman!
00:43:00 Jí ti dám kalupec! Já to věděla!
00:43:03 -Vy tkalounkáři! Snad tu číháte?
-Jau!
00:43:08 -Stát!
-Pusť mě!
00:43:10 Ani krok ze sucha! Nic k mokřině, nic k vodě!
00:43:13 -Tak Hanička utekla?
-A šumaři šli...
00:43:15 -Co, co, co? Viděl jste je?
-Šli do vsi.
00:43:19 Do vsi!
00:43:25 Jak jsi dlouho v Národním divadle?
00:43:27 Od roku 1987. Takže to je už 23 let.
00:43:34 -A na Vinohradech?-A přesně 23 let jsem byla na Vinohradech.
00:43:37 Tak teď je to vlastně v půlce.
00:43:57 Josef Vinklář mi říkal: Pět let si budeš zvykat.
00:44:01 Pět let budeš mít pocit, že se na tebe zahlíží,
00:44:05 že jsi pod zorným úhlem. No, mně to možná trvalo i déle,
00:44:08 ale naštěstí nastaly roky,
00:44:12 kdy už jsem se tam začala cítit doma
00:44:15 a začala jsem tam mít svý velmi blízký kamarády.
00:44:20 Tady je nás hodně, ale dneska mám štěstí.
00:44:26 Náhodou Adince už jsem upletla svetýreček.
00:44:33 To jsou moje uši.
00:44:37 To jsou moje uši.
00:44:43 Tak. A teď se přes to dá čepeček.
00:44:47 Je to takovej šperk, pro člověka takovej šperk
00:44:50 pro tu moji profesi. Hezkej, vzácnej šperk.
00:44:55 Že je mi dovoleno tady hrát.
00:44:58 Ale jinak já jsem strašně skromná.
00:45:03 Já vím, že je nejdůležitější
00:45:07 ten divák, kterej sedí v hledišti.
00:45:10 Radostné jaro,
00:45:14 květy růže...
00:45:18 Je to jeden z půvabů jevištního herectví.
00:45:21 Že máš ty lidi tady. Že je buď lehce vidíš v obrysech...
00:45:24 Ale hlavně je vnímáš. Vnímáš přesně, kdy jsou potichu,
00:45:30 kdy je takzvaná ta špendlíková pauza,
00:45:34 jak říkám taky v jedný naší zájezdovce,
00:45:36 kdy jsou ti lidi úplně napjatí a ani nevzdychnou,
00:45:40 nenadechnou ani nahlas. Když začnou trošku pokašlávat,
00:45:45 už víš, že je něco špatně a radši zrychlíš,
00:45:48 aby ses dostala z nějaký nepovedený scény.
00:45:51 Když se smějou.
00:45:54 Všechno je to jeden celek jakoby - herec i ten divák.
00:45:59 Tam je to správně.
00:46:02 Tam máte někde vzdušně spojený myšlení
00:46:09 jakoby s těma lidma.
00:46:15 Nestrpím vůbec vyčítavý tón.
00:46:18 Já budu mluvit zdvořile. A vlídně.
00:46:22 A hlavně stručně, matko. Jak vidíte, mám dost naspěch.
00:46:24 Tak ty máš naspěch!
00:46:29 Já jsem nespěchala, bůh ví, když jsem tě v mukách rodila!
00:46:33 Já se pak narodil a dal vám klid.
00:46:35 Nedal. To samo nebe by ti řeklo.
00:46:38 Narodil ses, jen abys byl mé peklo.
00:46:43 Jana Štěpánková tvrdí, že čím má herečka vyšší věk,
00:46:49 tím je méně hezkých rolí. Cítíš to taky tak?
00:46:52 Když mluvím o svém stáří, tak říkám,
00:46:55 že teď už jsem dospělá. A herečky v tom dospělejším věku
00:46:59 už se musí trošku ohlížet i stran autorů.
00:47:03 Ale to, že je toho míň, a že máte tu a tam čas
00:47:08 zasít semínka na jaře a vypěstovat rajče třeba,
00:47:13 to se docela hodí.
00:47:18 Kamera! Toč to!
00:47:37 Jde z nich strach.
00:47:55 Ty mu říkáš macku?
00:47:57 Ona mu říká macek!
00:48:00 Zavři oči, brouku!
00:48:02 A fik!
00:48:04 Dobré. Trochu naturalistické.
00:48:08 Stop!
00:48:09 Hrozná zácpa. My jsme jeli přes celou Prahu.
00:48:13 Hrajou se ti líp komediální role, nebo naopak vážný, charakterní?
00:48:20 Teď zrovna toužím po těch komediálnějších.
00:48:24 Tam je vždycky velká bída v autorech.
00:48:27 Hledají se těžko. My jsme si z týhle bídy
00:48:30 začali se Slávkem Remundou psát hry sami pro sebe,
00:48:33 protože se těžko hledají ty komediální hry.
00:48:38 A já jsem toužila po tom hrozně bavit lidi.
00:48:41 Já jsem tady dneska technikář. Ne. Jak bych to...
00:48:45 Technikář, inspicient, rekvizitář, kostymér, zvukař.
00:48:50 -Svítit bude někdo jinej.
-Ale podle mých pokynů.
00:48:53 -Nápovědu dělá špatně teda.
-No!
00:48:56 Vždycky když hledím do portálu, tak vidím, jak Simonka...
00:49:01 Mám to říct? Oni neslyšej totiž.
00:49:05 My jsme hluchý.
00:49:06 -Hraješ v týhle košili?
-Ano, budu hrát.
00:49:09 Abych ji nezapínala zbytečně.
00:49:11 Ještě měli říct, že se hádaj vždycky v autě,
00:49:14 když jim auto musím řídit, když jedeme někde ze zájezdu.
00:49:19 Tak to je něco.
00:49:20 Došel ti dech, co? Už nevíš, co bys řek.
00:49:23 Mně už dávno došel vedle tebe dech.
00:49:26 Já jim to tady postavím a pak přijde paní Janžurka
00:49:29 a přešoupe si to. Paní Janžurka!
00:49:32 Hele, nemáme tohle mít trošku zalomený?
00:49:35 Proto tě volám.
00:49:49 Hrála jsem košíkovou!
00:49:54 Měla bych toho už nechat a nějak si zkusit žít.
00:49:57 Nejsem z herců, co chtěj umřít na divadle,
00:50:01 protože to je takový patetický prohlášení:
00:50:03 Kéž bych umřel na divadle!
00:50:05 Já to chápu jako, jak ten pan profesor Pistorius vždycky přišel
00:50:09 a převlík se do těch montérek, tak takhle to je.
00:50:12 Vy jste zpocený, jste špinavý, bolej vás nohy pořád,
00:50:17 když už teda člověk je v určitým věku,
00:50:21 musíte se pořád někde mejt, v nějakých sprchách, koupelnách
00:50:24 cizích, jezdit, přespávat, jíst v kantýnách,
00:50:29 chodit čůrat do lesa, když nechcete na toi toi.
00:50:32 Je to strašně namáhavej život, obyčejnej, jednoduchej.
00:50:38 Kdo ho prostě chce dělat, tak to musí podstoupit.
00:50:41 Já se o tom strašně nerada vyjadřuju
00:50:44 v nějakých velikých metaforách.
00:50:47 V podstatě je to taková obyčejná práce.
00:51:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Přední česká herečka Iva Janžurová, která v nadcházejících dnech oslaví významné životní jubileum, je absolventkou pražské DAMU. Po studiích a ročním angažmá v libereckém divadle F. X. Šaldy se v roce 1964 stala členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde působila více než dvě dekády, než se v roce 1988 stala členkou činohry Národního divadla. Ve filmu Janžurová debutovala začátkem 60. let, výrazný úspěch jí přinesla hlavní role v Kachyňově válečném dramatu Kočár do Vídně a následně v komediích Svatba jako řemen, Pane, vy jste vdova nebo Zabil jsem Einsteina, pánové. Janžurová také ztvárnila v 70. letech hlavní role ve snímcích Juraje Herze Morgiana a Petrolejové lampy. Filmografie Ivy Janžurové obsahuje také desítky televizních rolí. Diváci si jistě vybaví například legendární seriály Nemocnice na kraji města nebo Píseň pro Rudolfa III., snímky Ikarův pád nebo Strach má velké oči. Iva Janžurová je držitelkou řady prestižních ocenění, mimo jiných Ceny Alfréda Radoka a Ceny Thálie. Režisérka Alena Činčerová svým dokumentem představuje Ivu Janžurovou nejen jako jednu z nejverzatilnějších českých hereček, ale také jako jedinečnou osobnost a nechává diváky nahlédnout do jejího soukromí.