00:00:17 Promiňte.

00:00:19 -Tak já jsem to přines.
-Co to je?

00:00:23 Křeslo pro slečnu Šárku.

00:00:26 Tak Alenko, Alenko Činčerová, mě nenachytáš.

00:00:32 Já dobře vím... Jo!

00:00:37 -Co to je?
-Jé!

00:00:41 To mi připomíná křesílko z jednoho mýho seriálu.

00:00:46 To nemůže být to křesílko.

00:00:50 Který přines Jirka Hrzán mně jako řeznický dcerce.

00:00:54 A proč by to nemohlo být to křesílko? Je to ono.

00:00:56 -Ne. No podobný.
-Já myslím, že je to to samý.

00:00:59 To je přesně to křesílko? No tak to je krása.

00:01:03 -Hele, proč jsi vzala to křeslo?
-Na výrobu svých představ.

00:01:08 -Na výrobu čeho?
-Svých představ.

00:01:13 Já si budu představovat, že je mi kolik?

00:01:16 Tenkrát mi bylo šestadvacet.

00:01:21 To je hezká představa. Ještě jsem svobodná.

00:01:34 Já si myslím, že jsem hrozně ráda veselá,

00:01:37 ale já to dělání legrace dělám jenom jako v rámci těch rolí.

00:01:41 Já jako v rámci svý vlastní bytosti nemám ani tu touhu

00:01:45 a nemám ani tu schopnost možná, nemám tu odvahu,

00:01:49 tu důvěru, že bych zrovna bavila. A taky je to možná,

00:01:52 nechci říct z lenosti, ale z pocitu,

00:01:55 že teď se musím šetřit, protože za chvíli jdu na to jeviště.

00:01:59 O nás dvou už Goethe psal...

00:02:04 Jednou jeden pán mi říkal,

00:02:07 to jsem byla na takový besedě pro diváky, jak se dělávaly,

00:02:10 tak jsem pak šla někam ještě si s někým něco povídat,

00:02:13 pak jsem se vrátila k baru a on už měl v sobě čtyři panáky

00:02:17 a říkal: Já jsem se musel vožrat.

00:02:19 Vy jste úplně někdo jinej, než jsem čekal!

00:02:24 Pohyb, pohyb, pohyb!

00:02:27 Říkali, že jsem jako vytvořila novej, nezvyklej typ

00:02:30 mladý holky, protože se mladý děvčata vždycky prezentovaly

00:02:35 jako naivní, milé, usměvavé, krásné dívenky,

00:02:40 a já se svým exteriérem, o kterém můj bratr starší vždycky říkal,

00:02:45 že je nevhodný pro hereckou práci, tak já jsem tam jako najednou

00:02:50 neměla zábrany, že mi to třeba dost nesluší.

00:02:53 A podobně.

00:02:55 Takže jsem se v těch rolích obyčejných holek,

00:02:58 trošku přidrzlých vždycky

00:03:01 jako takový průkopník osvědčila.

00:03:06 -Perníček. Na, holčičko.
-Tvrdý!

00:03:10 -Je to tvrdý.
-Tvrdý, jo?

00:03:12 -No.
-Tak si to namoč. Ono ti to změkne.

00:03:18 Už na škole mi říkali: Ty filmovat nebudeš.

00:03:23 -Ty filmovat nebudeš!
-Proč?

00:03:25 No že jako nejsem exteriérově vhodná pro filmový role.

00:03:30 Já jsem taky dělala první zkoušku na filmovou roli

00:03:33 u Zdeňka Podskalskýho a líčil mě proslulej pan Hrdlička,

00:03:38 který líčil všechny ty krásný Lídy Baarový a tak dále a tak dále.

00:03:44 A pan režisér Podskalský mu řekl, aby ze mě udělal krásnou holku.

00:03:50 On si dal opravdu záležet

00:03:52 a dvě hodiny mi tak jako zužoval nos

00:03:56 a dělal mi vysedlý lícní kosti.

00:04:00 No a tak mě krásně nalíčil, že jsem viděla v zrcadle

00:04:03 tu nádhernou krasavici. Ale jakmile jsem začala hrát,

00:04:07 tak se ty křivky těch stínů dostaly na úplně špatný místa.

00:04:14 A ze mě byla taková šrafovaná babizna.

00:04:19 Děkuji.

00:04:24 Jiří Krejčík říkal, že mám třicetkrát víc mimických svalů

00:04:28 než normální člověk v obličeji.

00:04:31 To byla taky hezká zmínka Vládi Menšíka,

00:04:35 který na jednom takovým svým veselým vyprávění někde na Moravě

00:04:38 ve vinným sklípku říkal, že udělal tolik grimas,

00:04:43 že by mu záviděla i Janžurka.

00:04:46 Nakonec z mý hlavy to není.

00:04:48 Jestli prej bych tý paní to dítě neudělal.

00:04:51 -Ty prasáku!
-No počkej!

00:04:53 Jak to, že si vzpomněl zrovna na tebe, co?

00:04:54 On tady asi nikoho takovýho nezná. Ty jsi tady známej po okolí...

00:04:57 Hele, Jožo, já ti jednu střihnu! Tys to ode mě chtěla vědět,

00:04:59 tak ti to povídám. To není všecko. Prej by za to dal pět tisíc hned

00:05:05 a potom...
-Co mi to chceš nabulíkovat?

00:05:08 Jiný chlapi za takový prasečinky platí, a on ti za to dá peníze?

00:05:14 Ježišmarjá, takovejch peněz. Pět tisíc?

00:05:17 Například v Morgianě Juraj Herz skutečně dbal na to,

00:05:21 aby se mi neobjevila tady ta moje vráska pod nosem,

00:05:24 kterou tam... Já nevím, jestli teď se tam objevuje.

00:05:28 Směla jsem se usmívat jenom mírně, aby se mi ta vráska neukázala,

00:05:32 protože dbal na to, abych opravdu byla taková ta kráska.

00:05:36 To bylo takový dbání, o kterým jsem věděla

00:05:39 a domluvil jsme se na tom. A když jsem tak jako cítila,

00:05:42 že se něco děje kvůli mýmu zevnějšku,

00:05:45 tak jsem začala být nejistá a byla jsem špatná.

00:05:49 -Sedni si.
-Já sedím.

00:05:54 Ona sedí.

00:05:56 Ty jsi po škole začala být hodně populární.

00:05:59 -Co to s tebou dělalo?
-Byl to takovej fofr,

00:06:02 že jsem si vlastně nestačila nic uvědomit.

00:06:04 Já jsem se prošla po ulicích a lidi se mě dotýkali a říkali...

00:06:08 Smáli se. Lidi se na mě smáli vždycky.

00:06:11 -Posaďte se, slečno...
-Krabsatá.

00:06:15 Valdemara. Ha, ha, ha!

00:06:17 Když jsem hrála Waldemaru Krabsatou a měla jsem tam ten ó, hó, ho,

00:06:21 takovej smích, tak jednak děti, co chodily do školy kolem nás,

00:06:26 to vyluzovaly ráno před osmou hodinou už před barákem mohutně,

00:06:31 ale pak mi třeba vypravovali, že jeli tramvají,

00:06:34 to byl rok 1968, někdy při invazi vojsk,

00:06:40 lidi byli smutný, zamračený, a někdo v tý tramvaji

00:06:45 vyloudil tenhleten můj smích, kterej se asi dobře napodoboval,

00:06:48 a celá tramvaj se začala smát.

00:06:52 -Ó, hó, ho!
-Posaďte se tady.

00:06:56 Včera jsem byla v Chrudimi, den předtím byl Richard III.

00:07:00 Mezitím jsme točili s vámi. Jo, tam jsem měla volno,

00:07:03 tam jsem trošku luxovala. A tady je Žofín a 2x Lucerna.

00:07:07 Naštěstí tenhle měsíc je docela milosrdnej.

00:07:10 A tady ty puntíky v tom dubnu, to všechno je Cukrárna.

00:07:14 Seriál. Tady není napsáno, že budu vstávat v šest

00:07:17 a budu odcházet z práce v šest hodin večer.

00:07:22 -Tak která říká: Jak mi je?
-Já.

00:07:25 -Tak co začínáš?
-Tak je ti líp? -Ne.

00:07:29 Naďa umí vždycky text nejlíp. Pak hned Jana.

00:07:34 A já jsem taková zlobivá.

00:07:39 -Říkáš: Co? S čím...
-Co? S čím?

00:07:44 -A teď je: O čem to mluvíš?
-No.

00:07:46 Já už to budu umět. O čem to mluvíš?

00:07:51 No ty takhle, jo?

00:07:56 Museli jste s tím mít spoustu práce.

00:07:59 Co? S čím?

00:08:02 Trvám na tom, že můj život není neobyčejný,

00:08:05 protože ve mně to "neobyčejný"

00:08:08 vzbuzuje strašně nějaký vysokánský kvality,

00:08:12 zázraky nebo výjimečnosti, že se k tomu nechci hlásit.

00:08:18 Nazpátek!

00:08:23 Nejdůležitější pohnutkou pro to,

00:08:26 proč jsem se rozhodla pokračovat ve studiu

00:08:29 na pedagogické škole pro učitele národních škol

00:08:32 v Českých Budějovicích, bylo to, že z těch možností,

00:08:36 které jsem měla, jediná tahle škola vyžadovala

00:08:40 talentové zkoušky, a to ze zpěvu a z tělocviku.

00:08:45 A druhá věc, kterou jsem samozřejmě svým rodičům neprozradila,

00:08:49 byla ta, že kdybych studovala v těch Budějovicích,

00:08:52 tak bych musela bydlet v internátě a dojíždět domů

00:08:55 jednou za čtrnáct dnů. A to mě šíleně vábilo.

00:09:00 No a šla jsem dělat zkoušky a tam asi nebyl problém uspět.

00:09:11 Zároveň jsem vstoupila velice brzy do souboru písní a tanců.

00:09:17 Jmenoval se Úsvit ten soubor

00:09:20 a všechny tahle písničky já jsem pak zpívala mým dcerám.

00:09:24 Jednu jsme potom propašovali i do filmu Výlet.

00:09:29 Holka, pospěš si, Honzíčka, převej si,

00:09:34 aby ti nepřišel k utopení...

00:09:41 Žirovnice. To je úžasný.

00:09:45 Tam pod tím zámkem právě je to nádherný divadlo.

00:09:50 To je takový nejdůležitější.

00:09:53 Moje kořeny!

00:09:56 Tady bejval taky takovej obchůdek s nitěma,

00:09:59 s jehlama a s jehlicema.

00:10:03 Já jsem tady trávila dětství v době,

00:10:08 kdy ještě ten zámek byl takovej hodně zanedbanej.

00:10:12 Ještě se neobjevily tam ty fresky. Teda nebyly objeveny.

00:10:16 A tady ses teda narodila? To je rodnej dům?

00:10:19 Tady ne! Tady ne, ale viděli jsme na zámek.

00:10:25 Alenko, to je krásný, viď? Že jo?

00:10:30 A to divadlo je tady někde pod tím zámkem.

00:10:35 A pak je tam rybník dole. Hutní rybník.

00:10:38 Tam jsem chodila studovat krasobruslení.

00:10:41 Už jsme tady! Podívejte se! I s nápovědní boudou je to tam.

00:10:47 Tady to máme vlastně jako na dlani. Celý moje dětství.

00:10:53 Tady v tom divadle jsi teda hrála?

00:10:56 Mohlo mi bejt takovejch jedenáct, dvanáct.

00:10:59 Ale já jsem byla hrozně veliká holčička.

00:11:02 Já když jsem se svými spolužáky stála pionýrskou stráž

00:11:05 před školou, tak to vypadalo, že s nima stojí učitelka.

00:11:10 Nápovědní bouda je tady moc hezká, že jo?

00:11:13 Ta je důkladná.

00:11:15 Ochotníci nikdy nemají tolik času se naučit text,

00:11:20 tak o to mají větší boudu.

00:11:23 Tak je vidět, že tady hrajou divadlo.

00:11:25 Musím je pochválit.

00:11:28 Já myslím, že ten nápověda si to sám navrhnul.

00:11:31 Tu boudu takhle. Tady se počítá i s deštěm.

00:11:36 -Pamatuješ si něco?
-Hrála jsem tady pohádku

00:11:40 o nějaké pyšné princezně. Byla jsem taková princezna,

00:11:45 co ji poslali na převychování k nějakému ševci do vesnice.

00:11:50 Jenom si pamatuju, že ten chlapeček, co hrál toho ševce,

00:11:53 byl o hodně menší než já, ale přitom byl stejně starej.

00:11:57 Já jsem byla veliký dítě.

00:12:00 Biletářkou bych tady bejt nechtěla.

00:12:07 A tady byla cukrárna. Tady měl pan Scháněl cukrárnu.

00:12:11 Tady jsem si kupovala zmrzlinu.

00:12:13 A tady je ta naše ulička.

00:12:16 A to je můj rodnej domeček, prosím.

00:12:21 Když jsem tady byla asi před těma patnácti lety,

00:12:24 tak jsem ještě byla taková lítostivá.

00:12:27 Dneska už mi to tak nepřijde.

00:12:33 Tady jsem se narodila v kuchyni. Maminka si šla udělat čaj,

00:12:37 protože jí bylo špatně, a tak nějak zůstala stát,

00:12:40 začala volat, tatínek vyběhl a chytil mě.

00:12:44 Chytil mně takhle prej hlavu. Prej mi zachránil život.

00:12:47 Já jsem nechtěla vydržet na normální porod,

00:12:50 skákala jsem po hlavě do života.

00:13:01 A tady právě byl kopeček a tam děti sáňkovaly

00:13:06 a říkalo se mu Janžurák, protože byl vedle nás.

00:13:10 Jdu na Janžurák, se řeklo vždycky doma.

00:13:13 No a támhle jsou ty Vrška, kudy jsem chodila...

00:13:17 Tam jsme chodili jednak na houby a já jsem předstírala,

00:13:20 že jdu na houby, když jsem se potřebovala za zády svých rodičů

00:13:24 naučit ty texty na zkoušky na DAMU, protože jsem to tutlala, že jo.

00:13:31 Že se učím něco takovýho. Tak tam až do těch lesů,

00:13:34 tam se dalo křičet, nikdo mě neslyšel.

00:13:37 Já jsem si tam volala tu svatou Janu, jak ji upalujou.

00:13:41 A Maryša jak říká: Jako potkana tě zadávím!

00:13:46 Nebo něco takovýho.

00:13:54 Mně mohlo bejt deset, jedenáct, možná že ještě míň,

00:14:00 když už mě bratři využívali k řadě komických efektů.

00:14:05 Většinou mě přestrojili za nějakýho chlapíka,

00:14:09 dali mi fousy, vycpali mi břicho

00:14:12 a já jsem hrála souseda odnaproti. A to se smáli naši nejvíc,

00:14:16 protože jsme použili pár známých replik

00:14:19 z toho života žirovnickýho.

00:14:21 A to se mi tak zalíbilo,

00:14:23 že jsem pak jako dívka šestnáctiletá

00:14:28 ve chvíli, kdy jsme s maminkou myly nádobí

00:14:32 a nějak přišla řeč na to, že jsem řekla,

00:14:35 že bych, maminko, byla docela ráda herečka,

00:14:38 tak maminka tou mokrou rukou z toho mastnýho škopku

00:14:42 mě plácla přes pusu bez jakýhokoliv varování.

00:14:47 A to bylo rozhodnutí, že teda ne.

00:14:52 Já jsem taky netušila do sedmnácti let,

00:14:56 že existuje Akademie múzických umění a divadelní obor.

00:15:00 To jsem se dozvěděla, až když jsem poprvé

00:15:05 ve Wolkerově Prostějově rok před tou maturitou

00:15:08 se sešla s dívkama, který tam recitovaly

00:15:11 a který si už tak jako důležitě mezi sebou vypravovaly,

00:15:14 že jdou na školu. A ptaly se mě: Jdeš na školu?

00:15:18 A já jsem řekla: Na školu? A na jakou školu?

00:15:22 Protože jsem vůbec... Pro ně to byla Škola s velkým Š.

00:15:25 A nemuselo se říkat jaká. A když se mě zeptaly, jdeš na Školu,

00:15:29 tak se očekávalo, že vím, že jde o vysokou školu hereckou jako.

00:15:42 Dobrej den! Tak s náma, paní Apoleno, s náma!

00:15:46 Jak to? Jak to? Jak to že jedete tak brzy?

00:15:50 Proč nejedete na čas? Václave! Václave!

00:16:10 Důležitý odjezd byl samozřejmě tenkrát,

00:16:13 když mě maminka chudinka vyprovázela.

00:16:17 To bylo tady někde. Stály jsme tady v tom místě.

00:16:22 A já jsem jí chudince vydržela až do poslední chvíle tvrdit...

00:16:28 ZVONÍ TELEFON Má někdo telefon.

00:16:32 Já jsem jí až do konce vydržela tvrdit, že jedu do Prahy

00:16:36 vystupovat se souborem Úsvit. A maminka tomu věřila.

00:16:41 Jenom mi upekla řízek a dort a říkala,

00:16:45 abych dávala v Praze pozor na tramvaje a na auta.

00:16:50 A já jsem jela dělat zkoušky na DAMU.

00:16:54 A neměla jsi cukání se přiznat, když jste čekaly na ten vlak?

00:16:58 Ne, ne! Já jsem pečlivě střežila každou ze svých grimas,

00:17:04 abych se ani trošku neprozradila.

00:17:08 Maminka byla docela přísná jako na tyhle věci.

00:17:11 Ale jinak samozřejmě byla miloučká, všecko,

00:17:15 ale když šlo o nějakou lotrovinu, tak byla přísná.

00:17:19 Václave!

00:17:23 Václave!

00:17:24 Týden před maturitou jsem přijela dělat zkoušky na DAMU

00:17:29 a tam jsem úplně vyhořela.

00:17:32 František Vnouček tam seděl, pan profesor Nedbal,

00:17:35 paní profesorka Fabiánová a říkali: Tak my jsme vaši žáci

00:17:40 a vy jste se rozhodla dělat zkoušky na DAMU,

00:17:43 teď jste přijela k nám a teď nám to chcete říct.

00:17:47 A já místo abych je jako učitelka okřikla,

00:17:51 tak jsem říkala: Mně to je jedno.

00:17:53 Paní učitelko, já potřebuju čůrat, na mě volal František Vnouček.

00:17:57 Já jsem říkala: Tak si doběhni na záchod, já počkám.

00:18:01 A byla jsem taková hrozně jako racionální, rozumná učitelka,

00:18:06 která se nenechá ničím vyrušit.

00:18:09 Tak oni mi dali další etudu,

00:18:13 že vedu žáky v lese na školní výlet

00:18:17 a že mi vyleze chlapeček na strom, spadne a zraní se.

00:18:20 Jste u soudu a máte se jako učitelka obhájit.

00:18:24 Dozvěděla jsem se později, že se ode mě čekalo,

00:18:28 že řeknu: Já za to nemůžu!

00:18:30 Že uděláme nějakej takovej jako zase rezolutní projev.

00:18:34 Oni pořád pátrali po nějakým temperamentu ve mně.

00:18:39 A já jsem si stoupla a řekla:

00:18:41 Jsem vinna. Jsem vinna, odsuďte mě.

00:18:44 Tak mě vyhodili ze zkušebny

00:18:47 a škrtli si mě v tom sešitku všichni.

00:18:50 Seděla jsem zklamaná s vědomím, že je konec a kousala jsem jablko.

00:18:55 Ve chvíli, kdy jsem se zakousla do toho jablka,

00:18:58 ke mně přišla jedna z dívek. Poprosila mě,

00:19:02 že dělá úryvek z Maryši, z dialogu se stařenkou,

00:19:05 jestli bych jí to nemohla načíst. Už mi o nic nešlo

00:19:09 a byla jsem uvolněná, tak jsem si klidně tu stařenku s chutí zahrála.

00:19:13 Pak jsem se dozvěděla, že mě díky tomuto výkonu

00:19:18 vzali na zkoušku na půl roku.

00:19:25 Děcka! Kolektive!

00:19:29 Ticho! Přípitek!

00:19:31 Já jsem zřejmě byla tak nadřená, tak rozhodnutá,

00:19:35 že se nenechám vyhodit po tom půlroce,

00:19:38 že to vlastně dopadlo takhle naprosto obráceně.

00:19:41 Od tý doby už jsem měla vlastně ohromnou svobodu v tý škole.

00:19:45 Já jsem se rázem stala premiantkou.

00:19:48 Trávila jsem vlastně ty školní léta v takovým báječným klidu.

00:19:55 Tady dostávám diplom. Takovej ten červenej,

00:19:59 nebo jak se to říká, od pana rektora Brousila.

00:20:02 Uculuju se.

00:20:05 1963 - 1964 sezóna to byla a nabídl se Kolín a Liberec.

00:20:10 A já jsem se rozhodla pro liberecký divadlo,

00:20:15 protože se mi víc líbilo jako budova.

00:20:19 Takovýhle zvláštní volby jsem mívala často v životě.

00:20:27 Ale měla jsem štěstí, protože tam byl báječnej ředitel.

00:20:31 Ivan Glanc. A hrála jsem takovej velikej,

00:20:38 širokej... Široký rozpětí těch úkolů.

00:20:42 A pořád jsem měla ohromný křídla a vlastně jsem si myslela,

00:20:47 že mám ohromný štěstí. Takže když přijel pan režisér Dudek

00:20:51 s Lubošem Pistoriem mě angažovat do Liberce,

00:20:56 přijeli na Topolovu komedii Konec masopustu,

00:21:00 viděli to představení a pak mi Luboš Pistorius nabídnul

00:21:04 angažmá v Praze na Vinohradech, a na to Ivan Glanc řekl:

00:21:09 Nechoď. Já ti dám hrát svatou Janu.

00:21:13 Hned to nasadíme na začátku sezóny.

00:21:16 Tak já jsem řekla těm dvěma pánům z vinohradského divadla,

00:21:20 že teda bych tam ještě rok zůstala v tom Liberci.

00:21:25 Tak do týdne jsem si to rozmyslela a přece jenom jsem se rozhodla,

00:21:29 že půjdu na Vinohrady.

00:21:31 Prosím vás, odpusťte mi.

00:21:36 Pánbůh mi to odpustil a já jsem opravdu byla obsazená

00:21:39 do role svatý Jany. Teda nikoliv za trest,

00:21:44 že jsem tamtou pohrdla, ale dostala jsem tu roli na těch Vinohradech.

00:22:14 Prosím vás, nemáte tady někde královskou korunu?

00:22:17 Ale máme, paní Kubišová, máme, prosím.

00:22:20 To je slečna! To bys mohl vědět.

00:22:22 To nevadí. Pan otec nemůže být všemohoucí.

00:22:24 No tak to je slavnostní...

00:22:26 Hrála jsem v seriálu Písně pro Rudolfa III.

00:22:29 a ten seriál skončil přesně proto,

00:22:33 že autoři do něj napsali jedno krátké pokračování,

00:22:38 které líčilo příjezd vojsk do Prahy.

00:22:42 A my jsme to s Jiřím Hrzánem a s Martou Kubišovou komentovali

00:22:47 a natáčeli jsme. To bylo úžasně dobrodružný.

00:22:52 Natáčeli jsme tohle pokračování a po levé straně nás lemovaly

00:22:57 zástupy sovětských tanků.

00:23:00 Takže kameraman, který seděl na předním sedadle,

00:23:03 schovával kameru a my jsme se tvářili,

00:23:07 jako že tak nevinně jedeme autem

00:23:10 a říkali jsme text, který napsal Jaroslav Dietl.

00:23:15 A vlastně Modlitba, kterou ona zpívala

00:23:19 a za kterou tolik trpěla, protože ta píseň se stala

00:23:22 jakousi hymnou odporu, ta píseň zazněla

00:23:26 v předcházejícím dílu toho Rudolfa III.

00:23:35 Ďakujem vám srdečne.

00:23:36 Moc vám děkujeme a moc vás milujem.

00:23:39 Ďakujem.

00:23:42 Ďakujem vám pekne.

00:23:43 Ten seriál tehdy točil kameraman Jan Eisner, tvůj muž.

00:23:48 Teď nevím, jestli pozdější, nebo už v té době už muž.

00:23:51 Ne, ne! Tam jsem byla tak jako

00:23:55 v obklíčení samých příjemných mužů,

00:23:59 kteří mě tak různě chytali za ruce

00:24:02 a pošeptávali mi do ouška různý něžný věci.

00:24:05 Byla jsem prostě šestadvacetiletá dívka

00:24:09 převlečená za šestnáctku. Tak jestli to s nima dělalo

00:24:13 takový zvláštní psí kusy, jak se říká?

00:24:17 No ale stalo se, že jeden z nich jako v tomto smyslu zvítězil.

00:24:24 On byl svobodnej

00:24:26 a já jsem do tý doby tak jako nemohla zakotvit

00:24:30 v nějakým vztahu, který by neměl žádný překážky.

00:24:34 No tak jsme se Janem Eisnerem vlastně seznámili

00:24:39 při jednom dílu natáčení.

00:24:48 Svatba se odehrávala někde na Konopišti.

00:24:51 No a když jsme byli u svatební večeře,

00:24:53 tak se otevřely dveře a přišel tam Slávek Remunda.

00:24:58 Do dneška se nechce přiznat.

00:25:01 Nabízí mi různý varianty toho, proč se tam objevil právě on.

00:25:07 No ale prostě se tam objevil.

00:25:09 A všichni jsme říkali: Kde ses tady nabral?

00:25:12 A on říkal: Já jsem tady jel kolem.

00:25:16 Naše manželství oficiální se brzy rozpadlo, velmi brzy

00:25:20 a vlastně...

00:25:25 Protože jsme se Stanislavem Remundou jezdili na zájezdy

00:25:28 v tý době a já jsem byla nešťastná a plakala jsem,

00:25:31 on mě tak jako utěšoval, utěšoval.

00:25:36 A pak nastoupil vlastně místo mého oficiálního manžela

00:25:40 a já jsem si ho za trest ale do dneška nevzala.

00:25:45 Já jsem si říkala: Nikdy už si nemůžu být jistá,

00:25:48 že zase nedojde k rozvodu, tak se pro jistotu radši nevdám.

00:25:52 Ale není to taková výhoda, jakou jsem si představovala.

00:25:55 Protože když jste ženatý, vdaný, tak máte šanci,

00:25:59 že se při rozvodu toho partnera zbavíte.

00:26:05 Dáma, která pije jako zedník, není dáma.

00:26:08 Vy nemáte žízeň?

00:26:10 Je jednodušší být režisérem Ivy Janžurové, nebo partnerem?

00:26:15 Obojí je pekelně těžké.

00:26:22 -Kdo je u vás krk a kdo hlava?
-No to já bych taky ráda věděla.

00:26:26 Já nevím. Já se přiznám jenom k tomu, co je výhodný.

00:26:32 K čemu je výhodný se přiznat.

00:26:34 Ona si nenechá nikdy nic říct.

00:26:38 No tak podle některých kamarádek, který říkají,

00:26:42 že si udržují muže jenom jako nosiče těžkých zavazadel...

00:26:48 Bylo mi rozumět? Tak to už se Slávek nevyplatí teda.

00:26:52 Ona má dokonce názory, že by potřebovala pět mužů vedle sebe.

00:26:58 -Kdo? Já?
-A pak to svedla na zavazadla.

00:27:01 No tak já nevím.

00:27:12 Ono se jim to nebude líbit. Sabinka a Theodorka.

00:27:16 -Jak se ti to líbí víc?
-Takhle jako. Ať si zvykaj trošku.

00:27:29 Theodora mě následuje. Ta se taky do dneška nevdala,

00:27:33 ačkoliv má už dvě děti. A Sabinka si zase naopak

00:27:37 možná díky tomu došlápla na takovou hezkou svatbu,

00:27:42 na který jsme všichni byli. Ale pravda je, že už měla bříško.

00:27:47 -A co bylo? Kakao?
-Žádný pití.

00:27:51 Tak jsi pil nějaký lepidlo, že to nejde dolů.

00:27:53 Ne!

00:27:55 I když jsme jakoby pořád v jednom domě,

00:27:58 tak nejsme taková ta opičí rodina, jak by se dalo říct.

00:28:01 Že "my jsme tady pořád spolu", že bychom se pořád objímali,

00:28:05 mazlili a miliskovali, ale jsme taková,

00:28:09 taková rodina, která k sobě... Která se rozhodla, že k sobě patří.

00:28:15 Teď tam přistoupili dva synové pro mě vlastně,

00:28:18 to říkám o svých zetích,

00:28:21 ale to je pro mě moment velký životní zkoušky,

00:28:25 protože vím,

00:28:27 že se musím k těm mužům velice dobře chovat,

00:28:32 abych v nich nevzbudila sebemenší touhu

00:28:36 prchnout z toho domu. Protože je tam chci mít.

00:28:39 Mámo, vždyť je to úplnej nesmysl házet tady po půl roce

00:28:41 nějaký slavnostní obřady. Poslouchej mě! -Já tě slyším.

00:28:44 Tak proč to nemůžeme vyřídit tady?

00:28:46 No to se zeptej babičky. Ta s tím přišla.

00:28:49 Tak jestli to tak táta chtěl, tak bychom to měli udělat.

00:28:51 Zase taková oběť to není...

00:28:53 Já jsem si nepřála, aby se moje dcery staly herečkami.

00:28:58 Ale to mělo zase úplně jiný pozadí než u mých rodičů.

00:29:03 Já jsem v té chvíli, když dorůstaly k tomu věku,

00:29:06 kdy si začnou přát něčím být, byla už tím řemeslem

00:29:09 trošičku unavená. V podstatě musím říct,

00:29:13 že i takový ty neduhy,

00:29:16 co se dostavily v období normalizace,

00:29:20 kdy jsem utržila spoustu zákazů něco točit,

00:29:26 kdy jsme nemohli se zájezdem jet do nějakýho města,

00:29:31 protože jsem politicky nevyhovala.

00:29:33 A to byla ošklivá komplikace,

00:29:37 která mně tak jako zatemňovala trošku duši.

00:29:40 A říkala jsem si: Tohle já jim přece nepřeju.

00:29:45 Vystudovala jsem herectví a začala jsem cítit to,

00:29:48 co mi od dětství rodiče, hlavně teda maminka opakovala,

00:29:53 to mi úplně vždycky vytane, že to je hrozná nesvoboda

00:29:57 to herectví. Hrozná nesvoboda! Tak to pořád opakovala.

00:30:01 A já jsem pak... Já jsem si toho teda byla vědomá,

00:30:05 ale nepřišlo mi to tak závažný důvod, proč to nedělat.

00:30:09 A pak jsem zjistila, že to opravdu teda tam je.

00:30:13 Tahle okolnost.

00:30:15 Myslím si, že jako nevýhoda pro mě pokračovat jakoby v tom herectví,

00:30:21 protože to prostě pro někoho může vypadat,

00:30:24 že ji napodobuju vlastně. Ale ono to tak není.

00:30:27 To je nějaká genetika, nebo...

00:30:31 Proč jste s mámou vlastně na sebe tak naštvaný?

00:30:35 Protože ji máme furt doma.

00:30:36 Já jsem jí řekla, aby k nám tak často nechodila.

00:30:39 To jsi udělala dobře. Já bejt Vítek, tak tohle nikdy nevydržím.

00:30:42 On to taky možná nevydrží.

00:30:44 Ale pak přišel Výlet, a to už se mi zdálo trošku moc,

00:30:48 abychom tam byly všechny tři. A teď jsem se s tím trápila,

00:30:52 pořád jsem to četla znovu a znovu a říkala jsem si:

00:30:55 To budou lidi nespokojený! A budou hučet a budou říkat:

00:30:59 No jo. Ona si tam přitáhla ty svý dcery do toho filmu.

00:31:03 Paní, to je hrozný, to jsou poměry.

00:31:06 Tak jsem si představovala, že i filmaři, kamarádi a všichni

00:31:10 budou říkat: No to ne snad. Aby hrála matka a dcery,

00:31:15 to je už opravdu zuviel.

00:31:31 A je s ní doma legrace?

00:31:33 Jo. My se zasmějeme. Jo, je.

00:31:37 Jako já myslím, že ona má světlou energii v sobě.

00:31:40 Takže ona když jako přichází, tak lidem udělá jako radost,

00:31:44 že s ní můžou být.

00:31:55 Dámy a pánové, Českého lva za nejlepší hlavní ženský

00:31:58 herecký výkon získává Iva Janžurová!

00:32:07 -Řekl jsem něco špatně?
-Hanák ti to málem nedal.

00:32:10 On tady není manžel, tak já se se všema...

00:32:12 Tak jsme si to užili trochu.

00:32:14 Tak si chvilku vlez i k Hanákovi do bedny, jestli chceš.

00:32:22 To se ti to hraje, když máš po mně talent.

00:32:35 -Jak dlouho hraješ tenis?
-Já teď hraju podruhý.

00:32:42 Podruhý. Ale jednou mi říkal ten trenér holčiček,

00:32:45 viděl, že to hraju špatně, že u toho skáču a řehtám se,

00:32:50 a říkal: Ale máte dobrej postřeh.

00:32:53 Ten by se vám hodil, kdybyste to uměla hrát.

00:32:58 Až vyrostu, tak budu herečka.

00:33:04 Adinka když vidí babičku v televizi, tak chodí k tý obrazovce,

00:33:08 takhle se k tomu přilepí, takhle ji pusinkuje a říká:

00:33:11 Moje milovaná babička!

00:33:15 Babička se mnou byla bruslit.

00:33:19 A lítá babička někdy jako holubička?

00:33:23 Pořád.

00:33:26 Ona ta hloupost špatně nadnáší.

00:33:29 Dali jste mu, co jsem říkal?

00:33:31 No jistě, pane doktore. Po operaci dáváme vždycky dolsin..

00:33:34 Já jsem říkal, abyste tentokrát dali eunalgit.

00:33:37 -No, ten jsme dali taky.
-Já neřekl taky! Já řekl tentokrát.

00:33:43 No jo, ale my dáváme vždycky dolsin.

00:33:46 Krucifix! Hergot, ženská!

00:33:50 Kdyby hloupost nadnášela,

00:33:52 tak se tady budete vznášet jako holubička.

00:33:55 Když mi Jaroslav Dudek donesl první tři díly scénáře

00:33:59 Nemocnice na kraji města,

00:34:02 tak jsem se rozhodla, že tu roli nevezmu.

00:34:05 A hned jsem mu to hezky řekla, že to hrát nebudu,

00:34:09 protože ta žena je jenom taková

00:34:13 vlastně hloupá a zlá.

00:34:16 Že tam není kde zahrát, proč je taková.

00:34:19 Že se mi to zdá prostě moc jednoduchý a jednoznačný.

00:34:23 A Jaroslav Dudek, ten obávaný přísný člověk povídá:

00:34:26 Podívejte se, ještě si to rozmyslete.

00:34:29 Jeli jsme na zájezd a tam jsem to vyprávěla Jiřímu Pleskotovi,

00:34:33 mýmu kolegovi z vinohradského divadla.

00:34:36 A on povídá: Děvečko, to bych teda neodmítal.

00:34:43 Pan režisér Dudek už tě nikdy neobsadí.

00:34:46 A nejen v televizi,

00:34:48 ale ani tady v divadle si u něj neškrtneš.

00:34:52 To mě trošku vyděsilo a říkala jsem si:

00:34:55 No, to je blbý.

00:34:58 Ale já nevím. Pořád jsem se tak vnitřně,

00:35:00 jak to teď předvádím vnějškově,

00:35:03 vnitřně jsem se škubala ze strany na stranu.

00:35:06 V pondělí ráno ve tři čtvrtě na osm jsem volala

00:35:10 k Dudkům, že teda vezmu tu roli.

00:35:13 Ale že to beru jen proto, abych ho nerozzlobila.

00:35:16 Staniční sestra Huňková za mnou přišla,

00:35:19 že jí bylo řečeno, že je hloupá, a žádá...

00:35:22 Pardon, pardon.

00:35:24 Ta formulace zněla v tom smyslu, že kdyby hloupost nadnášela,

00:35:28 byla by staniční sestra Huňková jako holubička.

00:35:31 -No. To je přece stejný!
-To není stejný.

00:35:34 No to je stejný! Nedělejte ze mě ještě většího blbce!

00:35:37 To bych se nedovážil.

00:35:38 Proč jsi nehrála v té poslední řadě?

00:35:42 No, to bych se dozvěděla docela ráda.

00:35:46 Bylo mně vysvětleno, že jsem nehrála proto,

00:35:51 že paní autorku nic nenapadlo.

00:35:53 -Bylo ti to líto?
-No, byla jsem hodně zaražená.

00:35:58 Musím říct, že jsem dělala všechno možný,

00:36:01 abych tomu Přemyslovi Pražskýmu, který mi to přišel říct,

00:36:07 jaksi se dokázala dokonce vesele dívat do obličeje.

00:36:11 To byl velkej hereckej výkon. Byla jsem hodně zaražená.

00:36:14 Vadilo mi to. Bylo mi to líto.

00:36:17 Jako ze škatulky, že jo? Ach, jo!

00:36:21 Jé! Moje prádlo!

00:36:24 Přeperete si ho v tý vaší americký pračce.

00:36:28 A další odvetný akce budou následovat!

00:36:32 Jo tak moment, pánové! Uhnout! Potom, potom, potom.

00:36:36 Kamera! Kamera!

00:36:38 Srovnání rolí v divadle, ve filmu a v televizi.

00:36:44 Co je tvému srdci nejbližší?

00:36:48 Já jsem na tohle myslela zrovna včera.

00:36:53 Jak je to divadlo vlastně úžasný tím,

00:36:57 že ve stejný zlomek vteřiny docházíte,

00:37:00 nebo jste v té konfrontaci s divákem.

00:37:05 Je to úžasný pro herce. Pro mě je to teda úžasný.

00:37:09 Když vám nic nechybí, hrajete a máte tu možnost

00:37:16 vlastně nepřetržitý jemný improvizace.

00:37:20 A víte, že se pak zhasnou světla a diváci si odnesou nějaký plusy,

00:37:26 někdy taky možná i minusy z toho večera,

00:37:29 mají nějaký zážitek, a že pak už to skončilo.

00:37:33 Kdežto ten film nebo televize, tam já pořád cítím

00:37:37 takovou přítomnou obavu, že to, co teď dělám,

00:37:44 už nikdy nezmizí. Bude to pořád k nahlédnutí.

00:37:48 A já vlastně se na to třeba sama podívám a budu si říkat:

00:37:52 Tohle jsem špatně... Tohle bych změnila.

00:37:55 V tom je ten film takovej pro můj pocit ve chvíli,

00:37:59 kdy se zúčastňuju toho natáčení, jako ošidnej pro mě.

00:38:05 Ale zase má tu krásnou výhodu, že když se vám to náhodou povede,

00:38:08 tak je to zaznamenaný.

00:38:13 Víš, že mi to leze do nosu.

00:38:17 Do nosu?

00:38:20 Ty chudáku.

00:38:25 Oni mu ty bublinky lezou do nosu.

00:38:29 A my se všichni zblázníme

00:38:32 a rychle seženeme něco bez bublinek.

00:38:36 Jenomže pak, pak to bude zase moc studený.

00:38:42 Tak to ohřejeme.

00:38:44 Jenomže potom ty už budeš chtít něco úplně jinýho.

00:38:48 Zase to nebude to pravý,

00:38:50 protože ty ve skutečnosti vůbec nic nechceš.

00:38:57 Jsi herečka, která spíš poslouchá, nebo ráda režisérům nabízí?

00:39:02 To záleží strašně na tom, kdy se mi to vyplatí.

00:39:07 Je důležitý, aby se mi to poslouchání vyplatilo.

00:39:10 Byla jsem samozřejmě někdy neposlušná.

00:39:14 Zpočátku třeba když jsem začala pracovat s mým mužem.

00:39:17 On jako v roli režiséra vinohradskýho divadla,

00:39:20 tak jsem, protože jsme měli už k sobě blízkej vztah,

00:39:23 tak jsem začala být neposlušná, a on znovu opakoval

00:39:26 a znovu na tom trval. A pak už jsem řekla:

00:39:29 No dobře. Tak já ti teď předvedu, co po mně chceš.

00:39:32 A teď jsem jako se rozhodla, že mu ty připomínky

00:39:35 opravdu předvedu ne na sto, ale na dvě stě procent.

00:39:39 No a zahrála jsem to a uprostřed toho vzdoru

00:39:45 jsem pochopila, co on po mně vlastně chce.

00:39:49 A začala jsem bejt úplně zaskočená, že to je něco,

00:39:54 na co bych sama nepřišla, že to opravdu funguje.

00:39:58 A od tý chvíle jsem začala být strašně poslušná.

00:40:02 Paní Janžurová je sama velice nápaditá

00:40:07 a režiséra ona velice často...

00:40:11 Vždycky odhadne to nejdůležitější v postavě,

00:40:14 a to je určitá vnitřní aktivita ty figury. A to má už v krvi.

00:40:18 Ona to vyčuchne, okamžitě přečte roli

00:40:21 a už ví, kam ta bytost směřuje, co chce.

00:40:25 A to je to nejdůležitější. Ona má prostě od pánaboha talent

00:40:29 na tohle to. A tím taky někdy utlouká ty režiséry.

00:40:39 To je hezký. Přijde asi někdo od policie a řekne nám,

00:40:43 co tady děláme. Tudy se protáhneme.

00:40:46 Ty máš zelený ucho. Teď pozor! Ještě jedna noha.

00:41:02 Tak kdo ji tam hodí? Ať nespadnou do vody.

00:41:07 Tak. A dál ji hoď.

00:41:10 Já mám takovou nejmilejší roli, kterou hraju pořád.

00:41:15 A asi až do smrti mi vydrží to reprízování dennodenní.

00:41:22 A to je role matky a babičky. Fakt to je nejkrásnější role.

00:41:26 A někdy to obsahuje i značnou část hereckýho výkonu.

00:41:31 Ale každopádně je bezstarostně o ten cit.

00:41:36 Když hrajete roli na divadle,

00:41:38 tak musíte si vystavět celej citovej prostor

00:41:42 jako základ pro to představení, ale tady ho mám zajištěnej

00:41:47 naprosto přirozeně od přírody, od pánaboha,

00:41:50 od svýho vlastního cítění.

00:41:53 Jé, vy se potápíte!

00:41:56 Když stojíte na kraji. Musíte bejt tam!

00:41:59 -Do kterýho divadla jdete?
-To je tam to největší divadlo.

00:42:04 -A jak se jmenuje, Kájíčku?
-No Národní.

00:42:09 Dneska je Lucerna naposled.

00:42:11 Klásková už musí být nějaká mladší v příští Lucerně.

00:42:16 Mlynáři! Mlynáři!

00:42:19 -Babička hraje Kláskovou už...
-Už asi padesát let.

00:42:26 To ne. Čtyřicet let.

00:42:30 Já jsem ji hrála u Františka Filipa v televizní inscenaci

00:42:34 ještě s panem Štěpánkem a s panem Pivcem.

00:42:38 To byla pro mě vlastně jediná příležitost

00:42:41 se setkat s těmahle legendama.

00:42:46 Máme tady plavce. To je neuvěřitelný.

00:42:49 -Kde?
-Támhle. Pojďte!

00:42:52 My vám tady fandíme.

00:42:54 Vodníka jste tady nepotkal nikdy?

00:42:58 Hastrman! Hastrman!

00:43:00 Jí ti dám kalupec! Já to věděla!

00:43:03 -Vy tkalounkáři! Snad tu číháte?
-Jau!

00:43:08 -Stát!
-Pusť mě!

00:43:10 Ani krok ze sucha! Nic k mokřině, nic k vodě!

00:43:13 -Tak Hanička utekla?
-A šumaři šli...

00:43:15 -Co, co, co? Viděl jste je?
-Šli do vsi.

00:43:19 Do vsi!

00:43:25 Jak jsi dlouho v Národním divadle?

00:43:27 Od roku 1987. Takže to je už 23 let.

00:43:34 -A na Vinohradech?-A přesně 23 let jsem byla na Vinohradech.

00:43:37 Tak teď je to vlastně v půlce.

00:43:57 Josef Vinklář mi říkal: Pět let si budeš zvykat.

00:44:01 Pět let budeš mít pocit, že se na tebe zahlíží,

00:44:05 že jsi pod zorným úhlem. No, mně to možná trvalo i déle,

00:44:08 ale naštěstí nastaly roky,

00:44:12 kdy už jsem se tam začala cítit doma

00:44:15 a začala jsem tam mít svý velmi blízký kamarády.

00:44:20 Tady je nás hodně, ale dneska mám štěstí.

00:44:26 Náhodou Adince už jsem upletla svetýreček.

00:44:33 To jsou moje uši.

00:44:37 To jsou moje uši.

00:44:43 Tak. A teď se přes to dá čepeček.

00:44:47 Je to takovej šperk, pro člověka takovej šperk

00:44:50 pro tu moji profesi. Hezkej, vzácnej šperk.

00:44:55 Že je mi dovoleno tady hrát.

00:44:58 Ale jinak já jsem strašně skromná.

00:45:03 Já vím, že je nejdůležitější

00:45:07 ten divák, kterej sedí v hledišti.

00:45:10 Radostné jaro,

00:45:14 květy růže...

00:45:18 Je to jeden z půvabů jevištního herectví.

00:45:21 Že máš ty lidi tady. Že je buď lehce vidíš v obrysech...

00:45:24 Ale hlavně je vnímáš. Vnímáš přesně, kdy jsou potichu,

00:45:30 kdy je takzvaná ta špendlíková pauza,

00:45:34 jak říkám taky v jedný naší zájezdovce,

00:45:36 kdy jsou ti lidi úplně napjatí a ani nevzdychnou,

00:45:40 nenadechnou ani nahlas. Když začnou trošku pokašlávat,

00:45:45 už víš, že je něco špatně a radši zrychlíš,

00:45:48 aby ses dostala z nějaký nepovedený scény.

00:45:51 Když se smějou.

00:45:54 Všechno je to jeden celek jakoby - herec i ten divák.

00:45:59 Tam je to správně.

00:46:02 Tam máte někde vzdušně spojený myšlení

00:46:09 jakoby s těma lidma.

00:46:15 Nestrpím vůbec vyčítavý tón.

00:46:18 Já budu mluvit zdvořile. A vlídně.

00:46:22 A hlavně stručně, matko. Jak vidíte, mám dost naspěch.

00:46:24 Tak ty máš naspěch!

00:46:29 Já jsem nespěchala, bůh ví, když jsem tě v mukách rodila!

00:46:33 Já se pak narodil a dal vám klid.

00:46:35 Nedal. To samo nebe by ti řeklo.

00:46:38 Narodil ses, jen abys byl mé peklo.

00:46:43 Jana Štěpánková tvrdí, že čím má herečka vyšší věk,

00:46:49 tím je méně hezkých rolí. Cítíš to taky tak?

00:46:52 Když mluvím o svém stáří, tak říkám,

00:46:55 že teď už jsem dospělá. A herečky v tom dospělejším věku

00:46:59 už se musí trošku ohlížet i stran autorů.

00:47:03 Ale to, že je toho míň, a že máte tu a tam čas

00:47:08 zasít semínka na jaře a vypěstovat rajče třeba,

00:47:13 to se docela hodí.

00:47:18 Kamera! Toč to!

00:47:37 Jde z nich strach.

00:47:55 Ty mu říkáš macku?

00:47:57 Ona mu říká macek!

00:48:00 Zavři oči, brouku!

00:48:02 A fik!

00:48:04 Dobré. Trochu naturalistické.

00:48:08 Stop!

00:48:09 Hrozná zácpa. My jsme jeli přes celou Prahu.

00:48:13 Hrajou se ti líp komediální role, nebo naopak vážný, charakterní?

00:48:20 Teď zrovna toužím po těch komediálnějších.

00:48:24 Tam je vždycky velká bída v autorech.

00:48:27 Hledají se těžko. My jsme si z týhle bídy

00:48:30 začali se Slávkem Remundou psát hry sami pro sebe,

00:48:33 protože se těžko hledají ty komediální hry.

00:48:38 A já jsem toužila po tom hrozně bavit lidi.

00:48:41 Já jsem tady dneska technikář. Ne. Jak bych to...

00:48:45 Technikář, inspicient, rekvizitář, kostymér, zvukař.

00:48:50 -Svítit bude někdo jinej.
-Ale podle mých pokynů.

00:48:53 -Nápovědu dělá špatně teda.
-No!

00:48:56 Vždycky když hledím do portálu, tak vidím, jak Simonka...

00:49:01 Mám to říct? Oni neslyšej totiž.

00:49:05 My jsme hluchý.

00:49:06 -Hraješ v týhle košili?
-Ano, budu hrát.

00:49:09 Abych ji nezapínala zbytečně.

00:49:11 Ještě měli říct, že se hádaj vždycky v autě,

00:49:14 když jim auto musím řídit, když jedeme někde ze zájezdu.

00:49:19 Tak to je něco.

00:49:20 Došel ti dech, co? Už nevíš, co bys řek.

00:49:23 Mně už dávno došel vedle tebe dech.

00:49:26 Já jim to tady postavím a pak přijde paní Janžurka

00:49:29 a přešoupe si to. Paní Janžurka!

00:49:32 Hele, nemáme tohle mít trošku zalomený?

00:49:35 Proto tě volám.

00:49:49 Hrála jsem košíkovou!

00:49:54 Měla bych toho už nechat a nějak si zkusit žít.

00:49:57 Nejsem z herců, co chtěj umřít na divadle,

00:50:01 protože to je takový patetický prohlášení:

00:50:03 Kéž bych umřel na divadle!

00:50:05 Já to chápu jako, jak ten pan profesor Pistorius vždycky přišel

00:50:09 a převlík se do těch montérek, tak takhle to je.

00:50:12 Vy jste zpocený, jste špinavý, bolej vás nohy pořád,

00:50:17 když už teda člověk je v určitým věku,

00:50:21 musíte se pořád někde mejt, v nějakých sprchách, koupelnách

00:50:24 cizích, jezdit, přespávat, jíst v kantýnách,

00:50:29 chodit čůrat do lesa, když nechcete na toi toi.

00:50:32 Je to strašně namáhavej život, obyčejnej, jednoduchej.

00:50:38 Kdo ho prostě chce dělat, tak to musí podstoupit.

00:50:41 Já se o tom strašně nerada vyjadřuju

00:50:44 v nějakých velikých metaforách.

00:50:47 V podstatě je to taková obyčejná práce.

00:51:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010