00:00:36 Jestlipak tam můžeme?

00:00:41 Můžeme!

00:00:52 Tak tady by měli být mí předci z tátovy strany.

00:00:57 Ty hroby, to je všechno pryč. To už tady není.

00:01:00 Jenom sentimentální vzpomínka.

00:01:03 A jak je to s těmi italskými předky?

00:01:06 Během renesance sem chodili takoví ti lepší zedníci z Itálie,

00:01:10 tak sem zřejmě nějaký přišel a založil tady ten rod.

00:01:14 Ono je nás Vlachů dost, samozřejmě.

00:01:17 Zřejmě zavítali sem a tady se asi zapomněl

00:01:21 nějaký pra Ital s mojí českou praprababičkou.

00:01:26 A shledáváte v sobě sám třeba nějaký italský temperament?

00:01:29 To vidíte. Jsem temperamentní nad normu.

00:01:33 Já jsem Ital na první pohled. Podívejte.

00:01:36 Černej, vlastatej, vzteklej...

00:01:47 Narodil jsem se 3. července 1941 v Bezděkově u Klatov.

00:01:53 A jak dlouho jste v Bezděkově nebyl?

00:01:56 V Bezděkově jsem nebyl 40 let!

00:02:05 Hergot, siláž. To je mi velmi povědomé.

00:02:12 Takže trošku naměkko jsem. Sem prostě patřím.

00:02:20 My jsme barák neměli. Rodiče byli chudí.

00:02:23 Žili jsme v nájmech. Bylo to tímhle směrem.

00:02:30 To by měl být můj rodný domek, který vůbec nepoznávám.

00:02:38 To je skoro 70 let, co jsem tady spatřil světlo světa.

00:02:42 To je neuvěřitelný.

00:02:44 Představoval jsem si ho určitě větší.

00:02:47 A to už je přestavěný, říkal soused.

00:02:52 A tady bydlela moje babička. To si ještě já pamatuji.

00:02:57 Ta pekla Američanům chleba. Oni se mohli umlátit!

00:03:00 Zadělávala do velký díže.

00:03:03 A správný český chleba Američané v životě nejedli.

00:03:07 Tak tady stáli ve frontě. Dávali za to první poslední.

00:03:11 A ona jim pekla chleba. A vozili nás v náklaďácích.

00:03:14 Já jsem konkrétně jezdil s jedním černochem.

00:03:16 To jsem poprvé viděl černocha a strašně se mi líbil.

00:03:19 Jak byl vyceněný, velkou pusu...

00:03:22 Vůbec jsem se ho nebál. On byl úžasnej.

00:03:33 Ta vesnice mi připadala útulnější. Je to všechno dávno pryč.

00:03:47 Ten zámek trošku vypadá jak Hluboká.

00:03:50 Já ještě pamatuji majitele. To byl baron Korb,

00:03:54 rodina Korbů, které po válce vyštvali.

00:03:58 Ale je to smutný. Vždyť je to nádherný barák!

00:04:02 Ohromná stavba! Je to pryč.

00:04:07 Kdybych byl bohatý, tak bych to koupil.

00:04:13 Otec celý život dřel, dřel, dřel, dřel.

00:04:16 Nepamatuji si, že by měl někdy dovolenou.

00:04:20 Když měl dovolenou, tak si vzal melouch,

00:04:23 protože byl lakýrník, tak si vzal melouch,

00:04:25 aby nás uživil, abych mohl sudovat na herce.

00:04:29 To, co mi dal do vínku můj táta, že si vždycky vážil práce.

00:04:38 Maminka, myslím, že po ní jsem zdědil víc ty komediantský vlohy.

00:04:42 Ta byla taková pružnější do života.

00:04:46 Ale bohužel brzy zemřela, tak mý slávy se nedožila.

00:04:54 (zpívá) Já viděl Helenu v bazénu...

00:05:15 Byl jste šaškem třídy? Trošku jo, ale ne suverén,

00:05:19 že bych na sebe strhával pozornost, ale rád jsem třeba předčítal.

00:05:25 A kantoři už to věděli, když se měla říct básnička,

00:05:29 něco přečíst, tak Olda to udělá. A já jsem se rád předváděl.

00:05:34 A tam zřejmě už zahlídli nějaké záblesky

00:05:40 minimálního talentu, tak pak mě do toho hnali dál.

00:05:45 A já už jsem pak dobrovolně začal s ochotníky.

00:05:49 První byla pohádka O řepě, kde jsem hrál dědka s fajfkou.

00:05:52 Dokonce mi, myslím, tenkrát nalepili fousy.

00:05:55 A mně se to strašně líbilo.

00:06:00 Takže tím směrem jsem to směřoval. Nebyl jsem rozptýlený,

00:06:04 že bych chtěl být kominíkem nebo popelářem.

00:06:08 Asi jsem k tomu tak cílil, že budu hercem.

00:06:25 V roce 58 minulého století jsem sem poprvé přišel

00:06:31 do této budovy, protože jsem se dozvěděl,

00:06:34 že v Praze existuje škola na herce. Tak jsem si to vykorespondoval,

00:06:39 přijel jsem pln očekávání,

00:06:42 a že se Praha zblázní z mého talentu.

00:06:46 Komise mě vyzvala, abych řekl monolog Radúze

00:06:50 upoutaného na skále. Tak s veškerou vervou, nadšením,

00:06:54 naivitou jsem to spustil.

00:06:58 A po konci celý rozžhavený, červený jsem čekal ovace

00:07:03 a viděl jsem, že komise si zavazuje tkaničky a třese se smíchy.

00:07:10 Zvedl se pan profesor Vejražka a říkal:

00:07:12 "Tak, chlapče, příště."

00:07:17 Já jsem se připravoval sám, neměl jsem nikoho.

00:07:20 Když jsem pak zjistil, co tady byli ti uchazeči,

00:07:23 kdo je všechno připravoval, kteří mistři,

00:07:27 jaké měli zkušenosti - to jsem nemohl být přijat.

00:07:30 Protože jsem přijel jako hloupý Honza

00:07:32 s rancem buchet do Prahy, prošívaný boty "Maďary".

00:07:37 Ale to vy už vůbec nepamatujete.

00:07:41 Vydal jsem se na Žižkov za příbuznými,

00:07:44 bloumal jsem Prahou, protože jsem ji neznal,

00:07:46 plakal jsem, chtělo se mi čůrat a nevěděl jsem, kam mám vlézt.

00:07:51 Jenomže jsem byl mladej, tak jsem měl slušnýho držáka,

00:07:54 tak jsem to vydržel až na Žižkov.

00:07:59 Ale ten moment byl hroznej, protože jsem byl

00:08:02 připravený na to, že jsem geniální.

00:08:05 A Praha se musí zbláznit z mýho talentu.

00:08:09 Tak se mi opravdu celá ta pyramida zbortila v jediném okamžiku.

00:08:21 Když se mnou vyrazili dveře na DAMU,

00:08:24 tak jsem něco musel dělat. Tak jsem honem vletěl

00:08:27 na plzeňskou stavební průmyslovku a během toho jsem docházel

00:08:31 statoval do plzeňského divadla. A kryl mě můj třídní -

00:08:36 skvělý člověk, inženýr Hrubý, který mi vždycky říkal:

00:08:40 "Já vím, ty stejně nebudeš dělat tu stavařinu.

00:08:44 Jdi, já tě omluvím."

00:08:46 Bylo pro vás těžké dělat stavební obor?

00:08:50 Hrozný, hrozný! Občas se mi o tom zdá,

00:08:55 že mám vypočítat nějaký užitný zatížení na stop.

00:08:59 Probudím se, jsem zpocený až... Víte kde.

00:09:06 Dostal jsem povolávací rozkaz. A když jsem narukoval,

00:09:10 bylo nás tam stovky stejných magorů,

00:09:15 kteří měli stejný hadry, stejný výložky - všechno.

00:09:20 A jeden zařval a sto blbečků padlo k zemi.

00:09:24 Jeden zařval a sto se jich postavilo do haptáku.

00:09:28 Takže najednou taková ta ztráta individuality -

00:09:32 na jednu stranu to pro mě bylo děsivý.

00:09:34 A na druhou stranu jsem si uvědomil,

00:09:37 že se v životě budu muset srovnávat trošku jinak.

00:09:42 Že nejsem sám na světě.

00:09:55 Ale furt ta touha po divadle ve mně byla.

00:10:01 Tak silná, že jsem v roce 62 absolvoval nový zkoušky,

00:10:06 coby důstojník Československé armády.

00:10:10 A připravil jsem si monolog opilého Katze ze Švejka,

00:10:15 okopčil jsem pana Kpeckýho. A bylo ohromný,

00:10:20 že v téhle uniformě jsem hrál ožralýho Katze.

00:10:25 Přišel jsem, típnul jsem o katedru cigaretu,

00:10:30 cvrnknul jsem ji do komise. Ta bouchla

00:10:33 panu profesoru Nedbalovi do čela, žen se probral a řekl:

00:10:36 "A, ten je mi sympatickej, toho vemu." Tak mě vzali.

00:10:41 Kam si mám sednout? Tady?

00:10:52 Zvyknete si na ten denní život. Teď se klepete,

00:10:55 abyste na té škole mohla zůstat. Nás bylo hodně.

00:11:00 Pořád nad námi visel Damoklův meč, že to musí zestručnit,

00:11:04 tak jsme nevěděli, na koho to padne.

00:11:08 Vidíte, že mluvím suverénně, ale moc velký suverén nejsem.

00:11:12 Dost jsem o sobě pochyboval. Tak jsem se při každých zkouškách

00:11:17 klepal, jestli nebudu ten, kterýmu řeknou:

00:11:20 "Hochu, jděte pryč."

00:11:25 Nebavily mě etudy. To jsem se strašně styděl.

00:11:28 To je taková divná disciplína.

00:11:30 Protože já moc nemám rád improvizaci.

00:11:33 Moc mi to bystře nepráská. Tak to jsem neměl moc rád.

00:11:47 Tak to je o hodně starší než já.

00:11:52 Nenapadlo vás se sem někdy vrátit třeba jako pedagog?

00:11:55 To mě napadá pořád, protože bych tady chtěl učit,

00:11:59 ale oni mě nechtějí vzít, protože já chci otevřít novou katedru.

00:12:03 Strašně důležitý předmět - čekání. To nikdo neučí.

00:12:06 A oni mě sem nechtějí vzít, protože bych to tady otevřel.

00:12:11 To je samozřejmě blbý fór. Ale bylo by to dost důležitý.

00:12:14 Čekání, protože to znáte sami. Čeká se furt.

00:12:17 V divadle, ve filmu i v televizi. Furt se čeká!

00:12:22 Ale kdyby vám opravdu zavolali a řekli:

00:12:24 "Pane Vlachu, pojďte k nám učit." Ne, to není ani skromnost.

00:12:30 Žádná šarže. Koho bych co já učil? Vždyť o tom nevím nic.

00:12:35 Čím jsem starší, tím je to horší. Ono se říká,

00:12:39 že ve stáří zmoudříte. Já pořád čekám, kdy zmoudřím.

00:12:42 A naopak vidím, že jsem čím dál tím blbější.

00:12:46 Ale zase je výhoda, že to poznám. Možná, že to ještě poznám.

00:12:49 Až to nepoznám, tak to už bude konec.

00:12:53 On byl vždycky takový velice pečlivý, ukázněný.

00:12:55 Taky měl po vojně, byl to důstojník.

00:13:00 Tehdy poddůstojník, dnes je to důstojník v záloze,

00:13:02 když už nepatří do stavu armády.

00:13:04 Ale už svojí povahou byl takový precizní, perfekcionista,

00:13:08 slušný a tohle to.

00:13:11 Já jsem byl trošku uvolněnějších mravů.

00:13:14 Tak on mě po této stránce vždycky doplňoval.

00:13:19 Heleďte se, už se moc nedoplňujeme, už jsme staří páprdové.

00:13:24 Ale v tom životě? Já nevím.

00:13:28 On měl ten exteriér, tak vždycky ty holky nějak nacvrnknul

00:13:33 a já jsem pak zezbytkařil.

00:13:40 Ženské pokolení on velmi obdivoval, ale byl plašší povahy.

00:13:44 To je přesný. On byl plachý po této stránce.

00:13:47 Zpočátku. Nebo dlouhý léta. Plachej!

00:13:50 Tak vždycky říkal: "Hele, člověče, ta se mi líbí.

00:13:53 Zmákni to nějak, dej to dohromady. Dál už to bude všechno v pořádku."

00:14:01 Takže on na ty fanynky zpočátku potřeboval prostředníka.

00:14:09 A pak se, abych tak řekl, zcela přirozenou cestou

00:14:12 v pozdějších letech velmi osamostatnil.

00:14:25 Byl jsem ve druhém ročníku a Tonda Moskalyk

00:14:30 potřeboval takovýho řízka, který je schopen zplodit paterčata.

00:14:36 Tak přišli na mě.

00:14:42 Já jsem to měl jistý, že to budu dělat já.

00:14:46 A teď ke mně hledali partnerku. A jedna z prvních

00:14:50 byla Evelína Štajnmarová, která v té době

00:14:53 byla neuvěřitelný kus. V těle... Prostě se vším všudy.

00:14:58 Takový ženský jsem já viděl jenom někde na obrázku.

00:15:02 A zkoušeli jsme intimní scény a moc mi to nešlo.

00:15:05 Moskalyk to vždycky přerušil a říkal:

00:15:08 "Stop. Pojď sem, prosím tě. Vždyť ty to máš jistý!

00:15:11 Co blbneš? Vždyť to je jako..."

00:15:13 Já jsem se mu styděl říct, že mě ta Evelína tak vzrušuje,

00:15:16 že nejsem schopen hrát.

00:15:18 Ale ona byla ke mně skutečně moc atraktivní,

00:15:21 takže pak ke mně přiřadili Danu Syslovou.

00:15:24 My jsme byli spolužáci. Ta byla takový obyčejnější typ.

00:15:28 Nebyla takový příšerný kusanec. Nikdo by nevěřil,

00:15:32 že takový nablblík může mít takovou partnerku.

00:15:39 Co za mnou lezeš, Šajloku?!

00:15:43 Jseš odpornej, vypočítavej kyberneťák bez fantazie!

00:15:45 Prosím tě, co jsem ti udělal? Co se ti stalo?!

00:15:49 Nech mě spát. Nesahej na mě. Jak chceš!

00:15:56 Mají tady hezký hesla:

00:16:00 "Umění je dlouhé, život je krátký. S tím nehnete." To je pravda.

00:16:26 Když jsem byl ve třetím ročníku, tak přišel pan Grossmann,

00:16:29 zkoušel Krále Uba. A že potřebuje tři šikovný kluky.

00:16:32 Tak pan profesor Nedbal nás měl rád -

00:16:35 mě, Jirku Klemla a Jirku Paďoura. Tak nás doporučil.

00:16:38 A tím jsem v podstatě tady zasekl drápek.

00:16:41 Když vám to angažmá nabídli, tušil jste,

00:16:43 že tady zůstanete čtvrt století? Ne, to nemůžete nikdy tušit.

00:16:48 Ty, zkušený kameníku, odsouzený za vraždu majitelky mandlu,

00:16:51 zabití poštmistra a utracení čtyř neteří,

00:16:54 tebe pasuji na nejvyššího generála! A neuteč nám.

00:16:59 Byla to taková jakoby domácí atmosféra.

00:17:02 Třeba Honza Libíček nám hned nabídl tykání.

00:17:06 Takže jsme šli jakoby do velice příjemný rodiny.

00:17:13 Už jsem věděl, že jdu Na zábradlí a měl jsem nějaký

00:17:16 připomínky od své oponentky ke své diplomové práci.

00:17:21 Bylo to o kontaktu s kolegou na jevišti,

00:17:24 nebo takový nějaký téma, a já jsem se Honzy Libíčka ptal:

00:17:29 "Honzo, prosím tě, já za chvilku jdu na obhajobu,

00:17:32 poraď mně, co když kolega přestane hrát?"

00:17:37 A on říkal: "Tak se na něj vykašleš a půjdeš po svým prkně,

00:17:40 abys vynikl ty."

00:17:42 Já to tam řekl a oni se mnou málem vyrazili dveře,

00:17:44 protože to je naprosto proti všem zásadám Stanislavskýho!

00:17:47 Já jsem toho Libíčka bral jako mistra

00:17:50 a on mi řekl takovou kravinu.

00:17:52 Takže jsem díky němu nedostal červený diplom.

00:17:58 Už ten člověk půjde?
-Už!

00:18:02 Račte prominout, ty holčičky taky patří k soudu.?Prosím?

00:18:05 Že taky patří k soudu. Všechno patří k soudu!

00:18:07 Ale já... Nebojte se, já vás z toho dostanu.

00:18:09 Jak? Sám jste říkal... Grossmannova režie Procesu

00:18:12 i jeho dramatizace ? s tím jsme objeli kus světa.

00:18:17 S tím jste byli i v Paříži, že? S tím jsme byli v Paříži

00:18:20 a na Divadle národů, v Londýně.

00:18:32 Největší mistr jsem byl, když jsme jezdili se Zábradlím.

00:18:37 Jezdili jsme po světě, byli jsme na vrcholu.

00:18:40 Tak to jsem o divadle věděl nejvíc.

00:18:44 Nikdo mi nesahal ani po kotníky. Byl jsem největší mistr.

00:18:56 Pak jsem viděl Oliviera na vlastní oči.

00:19:00 Byli jsme na festivalu v Londýně a soubor byl pozvaný.

00:19:06 Mysleli si, že tam asi dostanou najíst.

00:19:10 My, když jsme zjistili, že se hraje Tanec smrti v Aldwychu,

00:19:13 tak jsem seděl v Aldwychu a říkám si v duchu:

00:19:17 "Seš normální člověk, viděl jsem tě

00:19:21 ve filmu. Dobrý, dobrý." Zvedla se hadrová opona,

00:19:24 tam seděl takový pán v uniformě a podíval se takhle do lidí.

00:19:28 On měl divný oči, zvláštní oči měl.

00:19:31 A my jsme všichni udělali: Takhle jsem seděli

00:19:34 dvě a půl hodiny. Teď to skončilo a já říkám

00:19:38 Jirkovi: "Jirko, nezdálo se mi to?"

00:19:44 To prostě nebylo herectví, to bylo čarodějnictví.

00:19:47 To bylo neuvěřitelný, jak on s námi mával.

00:19:50 Takže pak jsem si řekl: "Aha, tak to je herectví, hochu.

00:19:53 Pěkně zalez a koukej něco dělat."

00:19:56 Obě metody, krátce řečeno, usilují o totéž.

00:19:59 Aby obžalovaný nebyl odsouzen!

00:20:02 A zároveň aby nebyl osvobozen, že ano.

00:20:07 Na zábradlí jsem taky dělal divadlo s Jurajem Herzem,

00:20:11 Jirka Menzel tam dělal divadlo ? výrazný inscenace:

00:20:15 Mlynář a jeho dítě ? nádherná inscenace.

00:20:18 Byl vždycky málo vidět, dokud nepřijde na jeviště

00:20:24 ta pravá chvíle, kdy tam má být. A jinak je to člověk skromnej,

00:20:30 na zkouškách se neprosazuje.

00:20:43 Hráli jsme tady takovou renesanční hříčku,

00:20:46 myslím, že se to jmenovalo Oklamaní.

00:20:49 A kupodivu Honza Přeučil taky vyfasoval roli sluhy,

00:20:52 což nebyla jeho doména.

00:20:54 Ale měl víc textu než já a měl tady monolog na forbíně.

00:20:58 Tak jsem si říkal: "Něco musím provést,

00:21:02 když má Honánek vepředu monolog." Tak jsem si vymyslel podraz,

00:21:04 že jsem si koupil borovou mast, tu jsem vychladil a na poslední

00:21:07 chvíli jsem si ji vecpal do nosu. A pak jsem jenom seděl

00:21:10 a nablble jsem koukal do lidí. Ono mi to začalo vytékat.

00:21:14 A lidi samozřejmě kašlali na to, co tady Honza dělal.

00:21:18 Koukali jenom na tu nudli, která brala všelijaký odstíny.

00:21:21 A když byla nejzelenější a nejfialovější

00:21:24 a málem už mi spadla dolů, tak jsem udělal:

00:21:27 A lidi šíleli!

00:21:30 Později společně s herci obklopeni mlhou, Evropou

00:21:33 a jinou nepřízní počasí, tady večer co večer

00:21:36 rozsvěcují lampy nad nepřehlednou krajinou našeho století.

00:21:43 V podstatě to divadlo samo o sobě bylo po 68. na zavření.

00:21:46 Pořád do nás vandrovali, pořád se do nás opírali,

00:21:50 protože to považovali téměř za jádro kontrarevoluce.

00:21:58 Tady byl Vašek Havel, v pokladě seděla Andulka Krajská,

00:22:03 to byla sestřenice Bruno Krajskýho, rakouského tajemníka.

00:22:08 Prostě tady to bylo takový nadupaný.

00:22:11 Takže se pořád snažili to zlikvidovat,

00:22:14 ale díky panu doktorovi Vodičkovi, řediteli,

00:22:17 který by měl udělat rozhovor. To by bylo zajímavý.

00:22:20 On se tomu vyhýbá. Tak jsme v tom kličkovali

00:22:23 a vydrželi jsme.

00:22:29 Odešel pan Grossmann, nebo byl odejit.

00:22:32 Pak se to tak všelijak plácalo a po delší době nastoupil Evald.

00:22:36 To byl další veliký zdvih toho divadla nahoru.

00:22:39 A velká sláva.

00:22:43 Evald Schorm, Bambini Di Praga, Hrabal.

00:22:48 To je Mcbeth s Janičkou Preissovou.

00:22:51 Režie Evald Schorm. Evald přišel s tím,

00:22:56 že by dělal Hamleta. A že bych se mu do toho hodil.

00:23:01 Moc jsem o tom neuvažoval. Prostě to je velká nabídka.

00:23:06 Tak jsem to vzal. A tak jsme to zplichtili.

00:23:09 Hráli jsme to asi 150x.

00:23:16 Za ním přišel režisér, Evald Schorm, dělal toho Hamleta.

00:23:20 A on říkal: "To já nemůžu, pane režisére,

00:23:23 já s touhle postavou? Ten kulatej obličej?

00:23:27 Teď vypadám. Přece nemůžu hrát Hamleta."

00:23:30 Pan režisér ho přesvědčil a udělal dobře.

00:23:36 Přišel jsem a cítil jsem takovou tu reakci z publika:

00:23:42 "Je, to snad není možný! Tenhle nám bude předstírat

00:23:46 Hamleta?" Ale pro mě to bylo docela fajn.

00:23:50 Říkal jsem si: "Já vám ukážu, že to můžu hrát."

00:23:53 A možná jsem je i přesvědčil, že mně nakonec zaplácali.

00:24:00 Jaká byla reakce vaší maminky, když vás viděla jako Hamleta?

00:24:04 Maminka se málem rozplakala, protože my jsme si kvicht

00:24:08 líčili nabílo, to jsem ještě měl vlasy.

00:24:11 A v tom odrazu světla jsem byl naprostý zrzek.

00:24:14 A maminka tomu nemohla věřit. Ani ji moc nezajímalo,

00:24:17 jak to hraju, ale jak je možný, že jsem takhle zrzavej.

00:24:20 Olda je schopný hrát tenhle druh rolí,

00:24:23 když má dobrýho a silného režiséra.

00:24:26 Jako je schopen hrát role velmi inteligentním způsobem

00:24:29 a velmi jemnými prostředky. Ale i role komické,

00:24:33 žánrově veseloherní.

00:24:37 Jednu láhev jsme z moci úřední otevřeli.

00:24:40 Na ní je nám neznámý nápis,

00:24:42 ale obsah jsme zcela bezpečně určili.

00:24:45 Šňaps! Vidím, že jste to zjišťovali

00:24:47 důkladně. Bylo to dobrý, co?

00:24:50 Já jsem ve službě, takže mně to nechutnalo.

00:24:52 V televizi hodně vděčím Matějovskýmu.

00:24:55 To už asi nikomu nic neřekne, ale ten mě zatáhl

00:24:58 do televizní práce. S Tondou Moskalykem,

00:25:00 ten mě poprvé obsadil. Dělal jsem s ním Babičku.

00:25:05 Já jsem ti něco chtěla říct. Viktorko, prosím tě!

00:25:07 Ne! Au.

00:25:11 Cos mi chtěla říct? Nic!

00:25:14 Po svaté Markétě už nebudu muset prosit!

00:25:19 Páni režiséři vás začnou cpát do něčeho, kde si říkají:

00:25:24 "Nablblej, obtloustlej, to by mohl dělat Vlach."

00:25:29 Tak si vás zaškatulkují. Ale v divadle to není tak.

00:25:32 Ale u toho filmu přece jenom máte už takovou šarži.

00:25:37 "Tohle zvládne Vlach. A tohle ne, to mu nemůžeme dát.

00:25:42 To je přece hezkej, svižnej, mladej. To mu nemůžeme udělat."

00:25:48 Vždycky dělám rád s lidma, který mám rád.

00:25:51 -A do jakého prvního filmu to bylo?

00:25:53 -Myslím, že to bylo Na samotě u lesa. Tam hrál gaunera.

00:25:58 Takovýho českýho burana. Tohle mu jde.

00:26:05 Ale sám není, on je velice vzdělanej.

00:26:10 Když je tam voda, on se víc bojí. To snad přece...

00:26:14 Jen je nechte! To jsem vykopal pro ně.

00:26:18 Já vám to osladím! Teď opravuju komín.

00:26:21 Opravuju komín. To mi nikdo nemůže nic říct.

00:26:24 To si pište, to si užijou. Ty se tady vybavuješ!

00:26:27 Moje choť. Dobrý den. Na shledanou.

00:26:31 Já je normálně vykouřím! Přijďe někdy na kafe! Pokecáme!

00:26:37 Vždycky jsem ho musel mít pro štěstí v nějakým filmu.

00:26:43 To neděláš dobře, Jaromíre. Co?

00:26:47 Že strkáš ty vypálený sirky zpátky do krabičky.

00:26:52 Proč? Jednou to poznáš.

00:26:56 Pyrotechnik připravil krabičku plnou nějaký hořlaviny. A drát.

00:27:01 A pod stolem byl maskér. Ten to odpaloval.

00:27:05 Poprvé to odpálil a ono z toho něco málo šlo.

00:27:08 A Menzel začal ječet: "To je málo! To musíte přidat!"

00:27:13 A ta dávka byla tak silná, že to začalo propalovat.

00:27:17 Tak já jsem si strhl kaťata dolů a měl jsem propálenou

00:27:21 díru ve stehně, jak to bylo příšerný.

00:27:24 Václave, já tě žádám! (vykřik)

00:27:29 Já jsme ti to říkal, Jaromíre! Já ho mám asi spálenýho.

00:27:32 Ukaž! Ženský, jděte ven!

00:27:37 Nebylo to moc připravený. Taková napůl improvizace.

00:27:40 Ale vidíte, stala se z toho slavná scéna.

00:27:44 To je dobrý. Měl jsi štěstí, Jaromíre.

00:27:48 Je to těsně vedle. Na funkci to nebude mít vliv.

00:27:52 To jako na funkci rostlináře? To už vůbec ne.

00:28:00 Pokřikují na vás lidi nějaký hlášky z filmu?

00:28:03 Ano, velmi často. Když tady dělali fasádu,

00:28:06 tak na mě frut hulákali, abych si ty sirky

00:28:10 nestrkal do kapsy. To jsem furt slyšel.

00:28:14 A nebo: "Nelejte to pivo z oken." To jsou furt takový.

00:28:17 To už znárodnilo. Leze vám to na nervy?

00:28:20 Ne, vůbec ne. To k tomu prostě patří.

00:28:24 Když se někde veřejně vystavujete, tak taky musíte

00:28:27 ty reakce očekávat.

00:28:32 Chlapi, nelejte to pivo z oken!

00:28:34 Podívejte se, jak vypadám. Předsedo, opravdu!

00:28:38 To je sranda - lejt pivo z oknen! Ahoj, Stefane.

00:28:43 Tak my, že se mrskneme v televizi, že ty ksichty jsou provařený,

00:28:46 tak máte určitou popularitu, ale to k tomu patří.

00:28:51 Herec má být populární. A jste populární?

00:28:56 Do jistý míry jo. Vždyť jsem toho taky namlátil,

00:29:01 natočil, to je příšerný.

00:29:03 Občas si před vámi někdo uplivne, ale pozná vás.

00:29:09 Takhle vypadal před rokem, když ho tam šoupli.

00:29:13 Poznáváš ho?

00:29:16 Byl taky na tý produkci?
-Nevím.

00:29:20 Na pódiu určitě nebyl.

00:29:24 Vy jste ve vaší herecký kariéře hrál často epizodní postavy.

00:29:27 Bylo vám to někdy líto?

00:29:29 Ani ne. Tak jsem k tomu byl odsouzený.

00:29:35 Když mám nějaký pochyby a lezou na mě mindráky,

00:29:41 tak se snažím vrátit k tomu původnímu.

00:29:44 K tomu, co všechno jsem byl ochotný obětovat,

00:29:47 že bych býval šel na oblast a nevím kam, kdyby mě vzali.

00:29:52 Takže se vždycky vrátím do toho původního bodu,

00:29:55 trošku to zkoriguju a pak si říkám: "Co remcáš, člověče,

00:29:58 buď rád, že ses takhle dostal k televizi."

00:30:02 Jestli malý, velký role. A pak si říkám ?

00:30:06 to je věc těch režisérů, když nepoznají výrazný talent

00:30:10 a obsahují mě do malých rolí. Je to jejich škoda.

00:30:25 Jak jste se poprvé potkali?

00:30:30 -Jako diváci jsme chodili Na zábradlí,

00:30:32 kamarádili jsme se s Honzou Kanyzou a ten nás představil.

00:30:36 Vy jste byl zapřísáhlý starý mládenec.

00:30:39 Já jsem byl velmi zapšklý starý mládenec.

00:30:42 Já jsem život neviděl moc optimisticky.

00:30:44 Děti jsem nikdy nechtěl, takže jsem to vydržel do 35.

00:30:49 Záhy potom, co jsem se s Oldou seznámila, tak jsem se rozvedla.

00:30:54 Jeden z důvodů byl, že já nemohla mít děti.

00:31:00 A druhý, v tu dobu ten podstatnější,

00:31:03 že jsem se zamilovala do Oldřicha.

00:31:10 Když jsem žil s nějakou holkou a začala o dětech,

00:31:13 tak já jsem z toho koukal vycouvat.

00:31:15 Vím, že je to nedostatečnost, sobectví,

00:31:18 ale jak jsem rozumu začal brát, tak mně chyběla touha po dětech.

00:31:26 A Oldřich s takovou tou svojí zbytnělou až nabobtnalou

00:31:32 zodpovědností snad ani netoužil po dětech.

00:31:38 A tím mě zachránil.

00:31:46 Neustále jsem mu zdůrazňovala, že má dlouhý laso,

00:31:52 že je volný, že může dělat co chce.

00:31:58 Já opravdu nejsem žárlivá a kdesi cosi.

00:32:02 Až jsem potom tak trochu tu smyčku utáhla.

00:32:07 Já vám dám příklad.

00:32:10 Ráno vstanu a mám všechno na sebe připraveno,

00:32:13 co si vezmu. Hotovo. Já do toho vůbec nemluvím,

00:32:18 vezmu si to, jsem čistej, upravenej.

00:32:20 Myslím, že kdyby Jana nebyla, tak bych se válel

00:32:22 někde před nádraží s bezdomovci.

00:32:33 To je se Zdeňkem Syrovým z bijáku Cesta na jihozápad.

00:32:37 To bylo moc příjemný, jak jsme si říkali,

00:32:40 že jsme si splnili klukovský sen.

00:32:45 Kolik jich na tebe bylo?

00:32:51 Hráli jsme si na kovboje. Na Altaji. Úžasná příroda.

00:32:55 A vy jste uměl jezdit na koni? Já jsem se musel učit,

00:32:57 ale já jsem nejezdil moc dobře na koni.

00:33:00 Z těch kluků jsem jezdil nejhůř.

00:33:02 To je taková ta česká povaha. Dostal jsem koně,

00:33:05 který byl úžasný, byl na mě hodný a já na něj taky.

00:33:09 A aby se měl můj kůň dobře, tak jsem v noci k němu vstával,

00:33:13 kradl jsem granule a furt jsem mu dopřával.

00:33:17 Všichni říkali: "Hergot, ten kůň se nějak spravuje."

00:33:20 On skutečně kynul. A bylo bezvadný,

00:33:23 když nám režisér řekl: "Teď pojedete, kluci, od kamery,"

00:33:27 tak ten můj kůň, co krok... (zvuk pšoukání)

00:33:30 Takže jsme mu říkali Paďoch. Ale toho jsem obrečel,

00:33:34 když jsme odlítávali.

00:33:39 Jste spíš tím hercem, který se nechá rád režírovat,

00:33:42 nebo jim spíš vysvětlujete, jak by to mělo být?

00:33:46 Ne, já jsem ukázněný.

00:33:49 Myslím, že docela plním režisérovy požadavky.

00:33:54 Já jdu spíš jako prázdný sud, aby spíš do mě něco nadul,

00:34:01 něco nalil. A spíš plním požadavky režiséra.

00:34:05 A umíte projevit nesouhlas? To už musí hodně křachnout.

00:34:10 Ale jo, nejsem jenom taková onuce. Taky se ozvu.

00:34:14 Ale myslím si, že vydržím dost. (výstřel)

00:34:35 Teď s vámi sedíme v Divadle na Vinohradech.

00:34:37 Jak dlouho už jste tady? Pomalu to bude 20 let.

00:34:41 Myslím, že jsem nastoupil na přelomu 90, 91.

00:34:47 Nejdřív jsem dostal nabídku, tu jsem odmítl,

00:34:50 protože se Na zábradlí vracel Grossmann.

00:34:53 A pak jsem dostal znova. Tak to jsem koupil kytku růží,

00:34:56 koupil jsem ji paní ředitelce Jiráskové, a už jsem tady byl.

00:35:00 A jsem tady spokojený. (vyhrává Elvis Presley)

00:35:12 Co je podle vás herectví? To je na diplomovou práci,

00:35:17 ale já to zestručním ? to je přetlak ješitnosti.

00:35:23 Barťák tomu říká "veřejná sprcha". Jako že se veřejně sprchujete.

00:35:28 Takže určitá exhibice v tom je. Je herectví pro vás

00:35:32 poslání nebo povolání? Vzhledem k tomu,

00:35:36 co všechno jsem pro to obětoval, jak jsem se k tomu dral,

00:35:41 tak spíš poslání. Ale pak se tím taky musím živit,

00:35:49 ale řekl bych, i když to zní tak trošku pateticky,

00:35:53 tak spíš bych řekl, že je to poslání.

00:35:58 Taková pokora a obdiv ? to ve mně zůstalo dodneška.

00:36:03 Sice jsem s Janou Hlaváčovou v angažmá,

00:36:06 ale pořád obdiv a úctu mám k paní Jiráskové.

00:36:10 Pořád je to ve mně.

00:36:12 Když tam přijdete do toho divadla, tak tam genius loci působí.

00:36:18 Je to tam, samozřejmě, ty generace těch "maestrů".

00:36:24 Takže ta úcta je taková zasloužená.

00:36:40 Začátkem roku 98 jsem najednou začal mít potíže.

00:36:45 Bolesti za krkem, mírné teploty.

00:36:50 A já jsem pro něj potom jela do divadla, on zkoušel.

00:36:55 Seděl tam takový zborcený na židli s tím,

00:37:01 že se nějak nemůže postavit na nohy.

00:37:04 Já jsem prostě najednou nevládl nohama.

00:37:07 Tak mě hodila na záda do auta, odtáhla mě do špitálu

00:37:10 a už začal celý ten proces, co jsem si odtrpěl.

00:37:17 Olda mě příšerný bolesti!

00:37:21 Kmenový dráždění míchy. Takže příšerný bolesti a horečku.

00:37:29 A z toho zoufalství jsme si tam na té prázdné chodbě zpívali.

00:37:37 To se horšilo, horšilo, horšilo. Já myslím,

00:37:40 že oni tam neurčili správně diagnózu, bylo to trošku složitý.

00:37:46 Olda tam během 10, 14 dnů zhubnul asi o 25 kilo,

00:37:52 měl proleženiny... Tam by umřel!

00:38:01 Ale pak mě vyhnali na cétéčko a zjistili,

00:38:04 že mám nějaký nádor na krční páteři.

00:38:06 Tak mě lifrovali do vojenský nemocnice.

00:38:09 A já vyběhnu na chodbu. Tam vidím "službu konající lékař,

00:38:13 doktor Martin Häckel". A tak se ptám sestry:

00:38:19 "Sestři, doktor Häckel, to je kdo?"

00:38:23 "Támhle jde!" A já vidím takovýho mladýho cápka,

00:38:27 který si v pytlíku nesl nějakou svačinu,

00:38:32 jak si to štráduje chodbou. Tak jsem se k němu vrhla

00:38:39 a on mi řekl: "Ano, ano, já o tom vím.

00:38:42 Budeme operovat. Já se jenom najím a půjdeme na to."

00:38:46 Ve mně byla takováhle dušička, že nemůžeme pohnout nebem a zemí

00:38:53 a sehnat nejlepšího operatéra a nevím co všechno.

00:39:00 -Ten stav si pamatuju velmi živě, protože jsem šel po chodbě

00:39:03 a jeho přiváželi ve stavu, že byl na lůžku v horečce.

00:39:07 To znamená s těžkou quadruparézou, kdy nebyl schopen

00:39:09 se vertikalizovat. Lidově řečeno postavit, posadit.

00:39:14 Byl vyčerpán a hrůzou bez sebe, co se s ním děje.

00:39:22 -Doktor Martin Häckel byl jejich specialista na krční páteře.

00:39:28 Který se krátce předtím vrátil ze stáže z Ameriky.

00:39:33 Ale to jsme nevěděli, že nemohl být v lepších rukou

00:39:38 než doktora Martina Häckela. Dodneška je to

00:39:42 náš uctívaný kamarád. A jsme mu strašně vděčný.

00:39:49 -Pro člověka, který to nezažil, jaký je to pocit,

00:39:51 když najednou přestáváte hýbat částmi těla?

00:39:56 Je to prostě hrozný! Ale nedomyslíte to,

00:39:59 protože si myslíte, že to je nějaká

00:40:03 momentální záležitost. Pořád na to koukáte

00:40:07 z toho veselejšího okýnka. V podstatě mně naznačili,

00:40:13 že absces to nebude, že to bude něco fatálnějšího.

00:40:20 A to tak, že ani původní ložisko...

00:40:25 Ložisko do páteře může být třeba v ledvinách.

00:40:33 To byly hrozný zprávy. Opravdu.

00:40:38 Dokonce jsem přemýšlel jednu dobu, že to skončím,

00:40:43 když nade mnou visel tento ortel, když jsem si myslel,

00:40:47 že to je metastáze. Tak jsem si říkal, že to je konec.

00:40:52 Jenže nemáte sílu dolézt někam a hopnout z okna.

00:40:56 Nebo to prostě takhle skončit.

00:41:03 On nabyl dojmu, že mu zbývá půl roku života.

00:41:05 Tak si plánoval, jak se od sebe nehneme, budeme furt spolu.

00:41:13 -Histologicky se potvrdilo, že se nejedná o žádný nádor

00:41:15 ani o nádor komplikovaný zánětem, ale že se jedná čistě o zánět.

00:41:20 A po sérii různých dekompresních výkonů,

00:41:23 protože to nebyl jeden, tak nakonec se podařilo

00:41:27 zastavit ten proces ochrnování na nějaké etáži.

00:41:33 A vzpomínám si, že když mě vozili přes Mírové náměstí ochrnutého

00:41:37 a já jsem jedním oknem viděl to rozsvícené Vinohradské divadlo,

00:41:43 tak největší touha byla ? jestli se z toho dostanu ?

00:41:48 abych mohl někde aspoň stát v portále opřený o halapartnu,

00:41:52 abych na tom jevišti vůbec mohl chvilku být.

00:42:02 Takže jsem se musel začít učit chodit a všechno od začátku.

00:42:08 A najednou jsem viděl, jak ten život má úplně

00:42:12 jinou perspektivu z té ležící polohy,

00:42:15 když jste sražený na takovýhle hovádko.

00:42:20 Myslím, že mi pomohla žena.

00:42:23 Nemluvím o těch šikovných doktorech a sestřičkách,

00:42:26 ale byla to obrovská opora. Ta pode mnou šlapala ten sajrajt,

00:42:30 abych já se mohl nadechnout. Kde jste brala sílu?

00:42:38 -No, já jsem se zbortila posléze.

00:42:43 Tam teprve poznáte sílu vztahu, v takové chvíli.

00:42:47 Když to jde hujaja juchajdá, všechno funguje, to umí každý,

00:42:52 ale když to pak takhle zaskřípe a zaseknete se,

00:42:55 tak to je důležitá opora partnera.

00:42:59 A pak nastoupil do Kladrub. Tam jsem ho odvezla na vozíku.

00:43:06 Berete z těch druhých sílu.

00:43:09 A zní to možná nadneseně, ale touha vrátit se na ty prkna.

00:43:13 To je veliká motivace. A když jsem pak přišel do Kladrub,

00:43:18 kde jsem se začal učit chodit, tak jsem opravdu

00:43:21 makal, makal, makal. Kdyby byl expert přes počítače,

00:43:27 tak třeba může ťukat do počítače, ale on je, co je.

00:43:33 A jak říkal pan Kačer: "Nemocnej herec je kulatej čtverec."

00:43:41 -Jaký to byl pocit jít zpátky do toho

00:43:44 zářícího Vinohradského divadla? To je po tom všem,

00:43:49 co jsem pro to udělal, abych se vůbec k divadlu dostal,

00:43:54 a pak ještě umocněný tou chorobou, tak to je prostě úžasný.

00:43:58 To se těžko popisuje.

00:44:12 Nepotřebujete pomoc?

00:44:15 -Tak jste zase mezi námi!
-Vypadá to,

00:44:19 že je na tom o dost hůř.

00:44:22 Protože nesnáším mastix,

00:44:24 tak to vymyslel pan maskér tak, že to tady vymyslel na gumičku.

00:44:28 To je krásný podvod. Vidíte.

00:44:34 Děkuju, Láďo. Stařec hotov.

00:44:37 Trošku šouravý chůze a je to.

00:44:45 On by asi v každý jiný profesi byl nešťastnej.

00:44:52 -Není někdy unavenej?
-Ano. Ale to povolání miluje.

00:45:01 Koneckonců vím, když je čas, tak kdy mám zavelet,

00:45:09 aby se na chvíli natáhl a srovnal kostru.

00:45:24 Myslíte si, že váš život lemovala náhoda?

00:45:27 Nebo to bylo štěstí? Tak do určitý míry jo.

00:45:31 Ale já to nerad svádím na štěstí.

00:45:36 Jsou typy, kterým se to sype tak jako seshora.

00:45:41 Já jsem tu kariéru stavěl docela pozvolna, pomalu,

00:45:45 jestli se vůbec o nějaký kariéře dá mluvit.

00:45:48 Ale zase si myslím,

00:45:51 že je to docela pevný, že to nemá rozviklaný základy.

00:45:54 Že docela stojím pevně na zemi. Ale že by mi to všechno

00:45:59 samozřejmě padalo seshora, to ne. Ale ono zase těch typů moc není.

00:46:04 On si to každý, abych nekoukal na cizí dvorek,

00:46:08 že ten to měl lehký on to má každej prostě nějak složitý.

00:46:13 Když to pak odkryjete, tu kapitolu života,

00:46:17 tak vidíte, co pod tím najednou je složitostí a vztahů.

00:46:22 To si tak lidi jenom představují: "Ten to má, tomu se daří."

00:46:27 Každej musí makat.

00:46:31 Přemejšlel jsi někdy o tom, co jsi měl ze života?

00:46:35 Taková ta bilance, rozumíš. Kde všude jsi byl,

00:46:41 kolik moří a měst jsi viděl.

00:46:46 Nedávno jste obdržel čestné uznání FITESu.

00:46:49 Je to za roli Křižáka, takového estébáka

00:46:52 v televizní inscenaci Archiv, kterou točila Bělohradská.

00:46:56 František Němec tam hraje velkou roli, já zase malou roli.

00:46:59 Ale tak výrazně, že mi dali cenu.

00:47:03 Co pro vás ta cena znamená? Tak vážím si toho!

00:47:08 Žádná neřekne, že to má ráda. A že její starej stojí za prd!

00:47:13 Vypadala by jako děvka! Všechny jsou děvky!

00:47:19 Všechny!!! I naše matky.

00:47:29 Herec je vlastně v podstatě strašně křehká bytost,

00:47:34 protože u něj záleží na tom, jak ho berou ti druzí.

00:47:39 A on je plachej. On nemá tu robustnost:

00:47:43 "Teď se koukejte na mě!" Takže možná proto

00:47:48 nebudil tak moc důvěru, ale myslím,

00:47:53 že by bylo zajímavý, kdyby dostal velkou roli.

00:47:56 Ale takových herců je na Vinohradech víc,

00:47:59 kteří, nevím, jestli spokojený, ale jsou tak jako usazený

00:48:05 v těch středních rolích.

00:48:12 Stárnu, stárnu a myslím si, že docela rozumně.

00:48:17 Že nejsem žádnej vzteklej dědek.

00:48:21 A jak stárne herec?

00:48:24 Já myslím, že docela je pro mě stáří výhodnější,

00:48:30 protože jako mladej ? mentalitou i tím, jak jsem vypadal,

00:48:37 že pro mě je spíš to stáří výhodou.

00:48:42 Dokdy chcete hrát divadlo? Já nevím.

00:48:45 Tak dokud budu moct a dokud mně neukončí smlouvu.

00:48:49 Tak zatím jsem tam. Ty gáže jsou legrační,

00:48:53 ale že někam patřím. A ten kolektiv

00:48:58 je tam opravdu prýmovej. Mezi klukama je to skvělý.

00:49:02 Takže to je takový můj druhý domov.

00:49:06 Dokud tam budu něco platnej, nezačnu je otravovat

00:49:10 a ještě si budu něco pamatovat, tak bych tam rád setrval.

00:49:14 Hrajete mizerně! Příliš hlučně! Agresivně!

00:49:17 Není v tom výraz, není v tom vášeň,

00:49:20 není v tom řád, není v tom cit,

00:49:23 není v tom vůbec nic! A co je na tom nejhoršího,

00:49:27 není tam ani špetka profese!

00:49:31 A teď ve Zkoušce orchestru jste co?-Houslista.

00:49:34 A první? Ne, ne! První je pan Brousek,

00:49:38 druhý je Láďa Frej, pak je houslistka,

00:49:42 pak je ještě profesionální houslista

00:49:44 a pak je senior houslista. Tak to jsem já. Senior.

00:49:48 Takže to jsou vlastně třetí housle.

00:49:51 Klidně můžou být třetí housle.

00:49:56 Vy jste se pohádali? (smích z publika)

00:49:59 Že to hrajete každý po svém.

00:50:03 Když by Oldřich Vlach hrál v orchestru.

00:50:05 Na co si myslíte, že by hrál?
-Asi na housle.

00:50:09 -Já bych ho obsadil na trumpeťáka ? na dechový nástroj.

00:50:12 -Hoboj.
-Ten fagot by mohl hrát.

00:50:16 To se nás jednou ptal Nedbal na škole,

00:50:18 co bychom tak zaujímali v orchestru.

00:50:21 A já jsem řekl, že basu, že mi nevadí,

00:50:25 že pro ni nejsou žádný sólový party,

00:50:29 ale že je prostě v tom orchestru důležitá.

00:50:32 I v tom kolektivu se tak cítím. Že tam patřím,

00:50:39 hraju tam nějakou roli, ale nejsem ten...

00:50:43 Prostě nejsem první houslista, který vyhraje všechna sóla.

00:50:47 Nebo pianista.

00:51:14 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010