Vzpomínka na osobitého herce, dramatika, bývalého disidenta a signatáře Charty 77, který včera zemřel ve věku 78 let. Portrét z roku 2010 natočil režisér J. Strach
00:00:04 (Vzdech)
00:00:05 První moment, kterej si vybavím ze svýho života...
00:00:09 čoveče, tos mě zaskočil,
00:00:13 protože vím, že tam byly nějaký takový kršmáry.
00:00:19 Takový nějaký jako pátý přes devátý,
00:00:27 že už to byl život.
00:00:36 Ale to první byly takový nějaký, jako kdybych byl ve vodě.
00:00:45 Vždyť ze mě se nemoh stát nikdy bolševik,
00:00:49 protože všecko, co mám,
00:00:52 tak vyprávěl můj táta a děda Landovský,
00:00:57 Heinrich Landovský, Jindřich, že jo, vyprávěli,
00:01:03 vyprávěli z tý revoluce ruský.
00:01:08 Takový věci, který jako kluk už nezapomeneš.
00:01:16 Do školy jsem šel,
00:01:18 a to zas už byla německá vláda za heidrichyády,
00:01:22 jsem šel do školy.
00:01:24 A vím, že jsem šel do školy a nepustili mě do školy,
00:01:30 protože byly striktní nacistický zákony,
00:01:33 že když mně ještě není šest, tak nemůžu do školy,
00:01:40 a musím čekat, až mně bude šest.
00:01:44 A já jsem se narodil 11. září,
00:01:47 čili mě prdli k babičce z druhý strany,
00:01:50 do Leštiny u Dobrnic, že jo, protože tam to nějak uplatili,
00:01:56 nebo zapřeli, že mi ještě není šest.
00:01:59 Šel jsem do školy a před školou bylo hejno husejch
00:02:03 a ty mě hnaly až do Leštiny.
00:02:06 Už jsem lhal, že jo.
00:02:09 Jedna husa zakdákala a já už jsem utek zase domů.
00:02:14 Já se pamatuju, jak jsme s nějakým Pepíkem Píšou
00:02:17 chtěli jet na vozejku, to se jezdilo takhle,
00:02:22 držela se voj mezi nohama, jo, a řídilo se.
00:02:25 A já jsem ho roztlačoval,
00:02:29 a najednou prásk, bomby!
00:02:34 Tak on chudák, jak jsem ho vodrazil,
00:02:38 tak při tom celým bombardování jel mezi těma bombama s tím vozejkem,
00:02:44 a já jsem skončil u kamenný vily v Německým Brodě,
00:02:48 jsem skočil do zídky od tý kamenný vily,
00:02:53 a tam jsem přečkal ten příšernej nálet.
00:02:57 Druhá parta, která jela na jiným vozejku,
00:03:01 sběr pro Velkoněmeckou říši,
00:03:04 tak ty dostali zásah a spad na ně Smetanův podnik.
00:03:09 Mrtvý štyry kluci.
00:03:11 Štyry kluci mrtvý a teďka máma letěla.
00:03:16 Dověděla se, že jsou tam štyry kluci mrtvý
00:03:20 a věděla, že já manévruju s tím vozejkem.
00:03:24 Chytla mě, když jsem se vracel z Kokořína druhou stranou
00:03:29 s tím Píšou, voba živý, tak maminka měla jedinou reakci,
00:03:34 že mě začala tak třískat, že by mě bejvala umlátila.
00:03:38 Já nevěděl za co.
00:03:40 Živej, všecko jsem přežil,
00:03:42 a máma do mě mydlila, jak do pytle s pískem, rozumíš,
00:03:48 že jsem živej, z radosti. Z radosti, že jsem živej.
00:03:56 Ještě na Mauzoleu neztuhl čerstvý jíl,
00:04:02 nedozněl chorál zpěvů a stesk se nezhojil.
00:04:08 Neoschla ještě rosa na věncích republik
00:04:13 a znovu blesk a kosa, a znovu smrt a vzlyk.
00:04:20 Když umřel Gottwald v roce 1953,
00:04:26 tak já jsem se šel podívat
00:04:31 s nějakým Pavlem Nekoksou z Pardubic,
00:04:34 jsme jeli do Prahy stopem podívat se na mrtvýho Gottwalda,
00:04:40 což jsme si nechtěli nechat ujít.
00:04:43 A tam až na Dlabačov se táhla fronta.
00:04:48 Já si říkám: "No přece stát ve frontě nebudu,
00:04:52 to tam někudy vlezem."
00:04:54 Ejha! Tak jsme šli podél tý fronty,
00:05:01 a jak je dnešní vinárna U Labutí,
00:05:05 tam jsme vlezli do tý vinárny, do zahrádky,
00:05:11 přelezli jsme plot a skočili jsme do toho Jeleního příkopu.
00:05:18 A šli jsme směrem, kde jsme tak doufali,
00:05:23 že bysme se mohli na tu frontu napojit.
00:05:27 Nic zlého netuše, až jsme slyšeli najednou: "Stůj! Kdo tam?",
00:05:32 a vekslování závěrem.
00:05:35 Tak jsem říkal: Kdybysme je viděli, tak utečem,
00:05:38 ale my je nevidíme, byli schovaný.
00:05:41 Skončili jsme v železech, že jo. Poprvé v životě jsem byl zatčenej.
00:05:48 A začalo strašný vyšetřování, co jsme tam dělali.
00:05:53 My jsme říkali: No my jsme šli, měli jsme zlý úmysly tedy,
00:05:57 že tam někde si zkrátíme cestu do toho Dlabačova,
00:06:01 tolik času jsme zase neměli,
00:06:03 museli jsme stopem zase zpátky domů, nebo nás začnou hledat.
00:06:09 A oni říkali: A odkaď jste?, a tohleto.
00:06:12 Tak jsme to řekli všecko.
00:06:14 Takže nás zperlustrovali
00:06:17 a já, jako vždycky, prostě říkám tomu policajtovi,
00:06:22 kterej nás jako vedl ven zase,
00:06:24 že nás kopnou do prdele a pudeme pěšky z Hradu, jsem říkal:
00:06:30 "Podívejte se, mohli bysme,
00:06:33 my jsme sem přijeli se podívat na mrtvýho pana prezidenta.
00:06:36 Nemohli byste nás tam někam přišoupnout?"
00:06:43 A ten policajt se na nás podíval, na ty zbídačený postavy dvě,
00:06:47 vzal nás a teďka nás vedl tím Hradem, a tam nás takhle...
00:06:54 Říká: "Pojďte, hoši," a takhle roztáh tu frontu,
00:07:00 to bylo už těsně předtím... už jsme ho viděli,
00:07:06 a tam nás takhle přišoup, zastavil všecky: "Stát!",
00:07:10 a takhle nás tam přišoup.
00:07:12 Já jsem říkal: To vypadáme jako nějaký gestapáci nebo estébáci,
00:07:16 který tady z protekce...
00:07:19 A šli jsme a tam byl ten prezident mrtvej.
00:07:23 A já jsem říkal: "Tak je konečně mrtvej."
00:07:27 A už na tý vojně jsem se přihlásil jako herec
00:07:31 u toho Kocmana, Kocman se jmenoval, šéf útvaru.
00:07:44 Jako herec, a oni nastudovali tam hru, kde ten Kocman taky hrál.
00:07:53 Japonskou hru, to víš, o pádu atomové bomby.
00:08:00 A my jsme s tím jeli na nějakou přehlídku do Mariánskejch Lázní
00:08:07 a jela s náma taky paní učitelka z Čestlic, víš.
00:08:17 A vyhráli jsme tam nějakou soutěž, Armádní soutěž AST se to jmenovalo.
00:08:25 Vyhráli, a já vím,
00:08:27 že jsem ani nechodil na ty ubikace do Mariánskejch Lázní,
00:08:32 já jsem tam spal pod nějakou žíněnkou v místní tělocvičně.
00:08:36 No, takže se mi to zalíbilo, a když jsem šel z vojny domů,
00:08:43 (zpívá) když jsem přišel z vojny domů,
00:08:47 no tak už jsem byl herec,
00:08:49 a už jsem to všude uváděl do dotazníků.
00:08:54 Jakápak vášeň!
00:08:56 To bylo velice jednoduchý,
00:08:58 protože si člověk zvyknul, že se vstává u divadla v devět.
00:09:06 No a když jsem... to je pravda, a chodí se spát až v noci,
00:09:15 ale jakápak vášeň!
00:09:17 No, začal jsem tam hrát a začali mně za to platit.
00:09:25 Vím, že jsme tenkrát hráli Vojnarku.
00:09:28 Já jsem hrál Antonína ve Vojnarce.
00:09:31 To mi bylo nějakejch sedmadvacet let.
00:09:35 A to jsem hrál hlavně jenom proto,
00:09:38 že nějakej Hamáček onemocněl, nějak těžce,
00:09:45 tak mně řekl tam ředitel, Kovář se jmenoval,
00:09:50 jestli se to naučím. A já říkám: "To není problém."
00:09:54 Tak za 4 dni jsem tam hrál toho Antonína ve Vojnarce.
00:09:59 A tam byla taková scéna, já si na to vzpomínám docela živě,
00:10:04 že on se tam zastřelí, ten Antonín,
00:10:11 protože chtěl na ten grunt,
00:10:16 chtěl mít ten grunt,
00:10:19 a já jsem tam měl větu:
00:10:21 "Tady já budu pánem, na tomhle gruntě, a když ne živý, tak...",
00:10:25 a prd ho, rozstřelilo mu to lebku a on pad.
00:10:30 A tenkrát mně ten režisér,
00:10:33 režisér byl Karel Třebickej, nebo kdo,
00:10:36 asi Karel Třebickej, mi říkal:
00:10:38 "Musíš, jak tam padneš mrtvej, tak ti musej zůstat otevřený oči."
00:10:45 A já jsem říkal: "No, to pude těžko."
00:10:47 A tak jsem pad a měl jsem vodevřený oči.
00:10:50 A najednou koukám, že ten výstřel ňák,
00:10:57 tam byl totiž, tam byla uklízečka opřená v provazišti o to,
00:11:04 a zezadu jí tam bral hasič, rozumíš, jo?
00:11:08 A já jsem se na to musel koukat s vodevřenejma očima.
00:11:13 Tak se mnou to takhle škubalo, až jsem se začal smát,
00:11:17 odvedli mě a já jsem dostal pokutu.
00:11:28 No tak to jsem jel do Klatov na motorce, a tam bylo:
00:11:35 "Dál se nesmí, tady natáčí pan...", kdo to dělal? "Menzel".
00:11:41 A já jsem řek: "Tak mi ho zavolejte."
00:11:43 On přišel a říká: "Tak co, Lanďáku, poď, budeš hrát!"
00:11:46 A já jsem říkal: "Já nebudu hrát.
00:11:47 Já musim, já mám zejtra představení, já jedu do Klatov."
00:11:52 A on řikal: "Nevadí, sedni, budeš hrát." -"A co?"
00:11:56 Budeš hrát takovýho zločince,
00:11:59 kterej se stydí a stojí před soudem".
00:12:03 Tak sem jí vzal pod krkem, ne,
00:12:05 trošičku sem přimáčknul a pak už ani nepípla.
00:12:13 No já je nechtěl zabít, já husy normálně nekradu.
00:12:16 Pak přišel soused...
00:12:24 Milostpane, já vám ukážu, jak mi holka přišla ze služby.
00:12:28 Podívejte se! Vona dělá telegrafistku v tý stanici,
00:12:32 co ten Miloš Helmů si podřezal žíly, víme, a takhle si přišla.
00:12:36 Má zadnici plnou razítek. No, tak to vypadá.
00:12:42 -To je pěkný, co?
-Něco takového jsem ještě neviděl.
00:12:49 To jste si vymysleli nějakou novou společenskou hru, viďte, slečno?
00:12:54 To se vám stalo při nějakým kamarádským skotačení!
00:12:58 Ano.
00:12:59 Zavřít ho, chlapa jednoho, to by si zasloužil!
00:13:02 No, prosím, milá paní, to není záležitost pro soud.
00:13:08 No ale můžete si stěžovat na ředitelství Státních drah.
00:13:15 To je tak záležitost pro disciplinární komisi.
00:13:19 Jéžišmarja! Tak se podívejte, prosím vás,
00:13:22 vždyť to je vyloženě pro kriminál, tohlencto. Jak to vypadá!
00:13:29 Dobrej film z něj byl pak!
00:13:34 Franta Vláčil, ten mě někde v nějakým hostinci,
00:13:38 protože on opravdu Franta byl takovej člověk, kterej říkal:
00:13:45 "Pojď, Lanďáku, pudeme na pět piv! Na jedno to nemá cenu."
00:13:51 Tak začal, že budu hrát v Markétě Lazarový,
00:13:57 tam bylo osm bratrů Kozlíkovejch.
00:14:02 Tak že budu hrát jednoho z Kozlíků, rváče.
00:14:06 Vim, že jsem tenkrát byl někomu podobnej.
00:14:11 A sympatickej kluk, kterej hrál mi to dvojče,
00:14:15 a jinak to bylo osum, no,
00:14:17 to jsme natočili s Frantou Vláčilem.
00:14:21 Nepoddáš-li se, budeš zbit! Budeš zbit!
00:14:29 A tvůj rod vyhladím bez šanování!
00:14:35 Ale dříve, než dám šturmovat tvé hradby,
00:14:39 budu pro výstrahu ortelovat jednoho z tvých!
00:14:45 (křičí německy)
00:14:50 Co ví o císaři? Nic. Neposlouchám.
00:14:55 Tamtoho, chlapci. Budeme handlovat.
00:14:57 Ustupte! Učiníš-li křivdu mému synovi,
00:15:01 budou si v Hénavě hledat nového biskupa!
00:15:11 Tak takovej to byl filmař, Franta Vláčil.
00:15:15 Jeho asistent byl Pepa Krameš, a můžu jenom říct třeba to,
00:15:23 že Pepa Krameš musel shánět po hřbitovech mrtvoly, čerstvý,
00:15:30 protože na nich tál,
00:15:31 na těch živejch statistech tál sníh, rozumíš?
00:15:36 Tak říkal: "Musej bejt vopravdu mrtvý!"
00:15:39 A Pepa Krameš říkal: "To je mám pozabíjet, nebo co?"
00:15:43 Tak sháněl mrtvoly, podplácel hrobníky,
00:15:50 a ti mu vozili mrtvoly, aby na nich netál sníh.
00:15:55 Ten na živejch taje.
00:16:03 No, a tenkrát mě tam koupili i do toho Činoherního klubu,
00:16:07 a já jsem přišel do Prahy najednou.
00:16:10 Čili nevyšlo mi Zábradlí, protože Havel říkal:
00:16:16 "Na ty Jirásky seš dobrej, ale na absurdní divadlo..."
00:16:21 Tak jsem šel do Činoherního klubu.
00:16:24 Pánové, jsme tu všichni?
00:16:38 Je zle! Jede k nám revizor!
00:16:41 -Co? Revizor?
-Jak to, revizor?
00:16:43 Revizor z Peterburgu, a inkognito.
00:16:45 -Ne! -Ještě tohle!
-Kristepane! A inkognito!
00:16:50 Gospodin, gospodin, bože...
00:16:57 Já to tušil. Já to tušil! Já vám měl na dnešek sen.
00:17:03 Dvě krysy, takovýhle černý, obrovský,
00:17:08 přilezly, začmuchaly, zmizely.
00:17:16 (bije zvon)
00:17:20 Já vám ten dopis přečtu.
00:17:26 Od Andreje, vy ho znáte.
00:17:40 Příteli milený, kmotře a příznivče,
00:17:43 abych tě honem informoval, tě honem že...
00:17:49 že jede úředník na revizi, bude brát celý kraj,
00:17:52 ale náš okres extra!
00:17:56 Básně se dělaj ze slov,
00:17:58 ale činohra se dělá s tím,
00:18:04 že sděluješ pomocí všeho, co máš k dispozici, co chceš říct.
00:18:12 A to byl Činoherní klub.
00:18:15 To bylo divadlo, kde se sdělovaly věci tak, aby ty lidi je pochopili.
00:18:25 A oni začali chápat a kvůli tomu tam začali chodit,
00:18:32 k prasknutí, že jo.
00:18:35 Řvali smíchy, anebo strnule pozorovali, co ty lidi říkají,
00:18:42 co ty herci sdělujou.
00:18:49 -Račte prominout.
-To nic.
00:19:01 Jakožto zdejší hejtman jest mou povinností,
00:19:07 aby bylo o naše hosty, a vůbec urozený návštěvníky
00:19:12 řádně postaráno.
00:19:14 Co mám dělat, prosím vás, já se vyrovnám! Já zaplatím!
00:19:16 Já zaplatím, jen co mi pošlou z domova.
00:19:19 To běžte na hostinského!
00:19:22 Hovězí jak prkno! Polivku sem musel vylít z okna!
00:19:26 -Celé dny nás tady moří hladem.
-Čaj třeba...
00:19:29 Čaj se prostě vůbec nedá pít!
00:19:30 Smrdí to rybinou a já bych za to měl jít do kriminálu?
00:19:32 No to by tak scházelo!
00:19:34 Ale odpusťte, já jsem opravdu nevinen!
00:19:36 V tržnici míváme maso nejlepší jakosti.
00:19:39 Já okamžitě vyšetřím, kde to vzal.
00:19:43 A esli došlo k nějakým nesrovnalostem,
00:19:44 tak kdybyste dovolil, nabídl bych vám jiné ubytování.
00:19:47 To tak! Myslíte si, že nevíme, co to je, to vaše ubytování?
00:19:51 Jakým právem? Víte, kdo já jsem? Já sloužím v Peterburgu!
00:19:56 Já sloužím v Peterburgu!
00:19:58 Ježišmarja, to je metr. Všecko ví! Všecko mu donesli, kupci prokletý!
00:20:01 Kdybyste přived celou armádu, tak já nepudu.
00:20:03 Já to poženu rovnou k ministrovi. Tak, rovnou k ministrovi!
00:20:07 Přeci byste nepřivedl člověka do neštěstí,
00:20:09 vždyť já mám ženu a dvě děti!
00:20:10 Prosím vás, že vy máte ženu!
00:20:13 Dřív půjdete do kriminálu, kvůli vaší ženě a kvůli vašim dětem!
00:20:16 To by tak scházelo. Děkuju, nechci.
00:20:18 Já, já, já, já, já to tak nemyslel. To já jenom z nezkušenosti.
00:20:21 To víte, dětí hodně, peněz málo. Račte sám uvážit.
00:20:27 Gáže stačí jenom na cukr a na čaj,
00:20:29 a jestli došlo k nějakým úplatkům, tak nejvýš maličkost,
00:20:31 nějakej ten hadřík, něco do špajzu.
00:20:35 A že jsem dal namrskat, to je sprostá lež, pomluva.
00:20:39 Taková sebranka! Člověk se každýmu nezavděčí.
00:20:41 Utopili by mě na lžíci vody!
00:20:43 A já jsem si na tom vysloužil ostruhy,
00:20:47 a nakonec kopanec do prdele, že jo.
00:20:52 Protože mě neměli... Furt mě neměli a dodneška nemaj rádi.
00:20:56 Jo, to oni napíšou: Legenda. Ale já nejsem legenda.
00:21:00 Já jsem člověk, kterej vždycky něco chtěl sdělit.
00:21:05 A to je pro mě hlavní,
00:21:07 na divadle sdělit to, co se domnívám, že je správný,
00:21:13 anebo to, co napsali spisovatelé, který jsou moji kamarádi.
00:21:20 Takže za to jsem dostal šmik, a dodneška to trvá.
00:21:54 -Pane O'Brian! Pane O'Brian!
-Dobrý večer.
00:21:59 Přála jste si, slečno Moseová?
00:22:02 Je vám doufám známo, pane O'Brian,
00:22:04 že návštěvy v našem penzionu jsou povoleny pouze v hovorně.
00:22:08 Zajisté, slečno Moseová.
00:22:10 A dámské návštěvy nejsou povoleny vůbec.
00:22:13 Pochopitelně, slečno Moseová, vůbec.
00:22:17 Krejčík je zlatíčko, kterej režíruje zvláštním způsobem.
00:22:26 Třeba říká: "Lanďáku, já potřebuju,
00:22:29 abys ten dort jako ne žral, jen tak jako přižíral,
00:22:34 a pozoroval furt ty lidi okolo.? Takže jsem přižíral.
00:22:39 Ta nám dala, pane kapitáne, ta nám dala.
00:22:44 Přitom vůbec k ničemu nedošlo.
00:22:46 -To se vyšetří.
-To jsou takový případy...
00:22:50 To já jsem znal jednoho garážmistra,
00:22:53 a ten taky, dal za to jedný dotyčný hodinky a tři sta korun,
00:22:59 pak jí to zase vzal.
00:23:02 A představte si, ta rajda ho udala, že jí znásilnil.
00:23:08 On byl třeba, představ si,
00:23:10 že Krejčík přijel do Mělnický ulice, a říkám: "Co chcete?"
00:23:19 A on říkal: "Já bych chtěl, Lanďáku, kdybys byl tak hodnej
00:23:24 a namluvil mi hlasem národního umělce Zdeňka Štěpánka
00:23:31 zdražení potravin."
00:23:35 Tak já jsem musel namlouvat: "Jelita krvavá z 2,20 na 3,60."
00:23:42 Von řval smíchy,
00:23:44 protože sem mu namlouval takovýdle kokotiny, rozumíš?
00:23:51 To byl prostě báječnej člověk.
00:23:57 No, to bylo Utrpení mladého Boháčka, ne?
00:24:03 No, to vím, že tam přivedli takovou hezkou, dlouhou ženskou.
00:24:08 To byla dcera nějakýho ministra, nebo něčeho.
00:24:13 Taková dlouhá, hezká herečka.
00:24:19 Regina Rázlová!
00:24:21 -Vidíš? -Co?
-No slivovice!
00:24:24 -No a?
-No co, no a? Táta se uchlastal.
00:24:27 Teda maminka říkala: "Tatínek, tatínek..."
00:24:30 Tatínek! Ten sem ráno zalez do toho sklepa
00:24:32 a vypotácel se večír...
00:24:34 -Stačí! -...rovnou do postele. Počkej na mě...
00:24:43 -Uuu!
-To je škoda...
00:24:46 Á, ta píše!
00:24:50 Je, fuj!
00:24:54 No jo, ale proč ty se máš kvůli tomu ženit?
00:24:57 No proč, abych nedopad jako táta. To máma tvrdí, že...
00:25:03 Ten mě proslavil jenom proto, že ten geniální Franta Filip,
00:25:08 že jsme se domluvili na tom, že můžu si řikat, co chci,
00:25:14 abych se hlavně ale dostal zase zpátky.
00:25:16 A pamatuju si, že s tou Reginou Rázlovou,
00:25:19 to byla herečka, normální, dobrá, že jo, měla hrát vožralou.
00:25:25 A já jsem jí učil. Ona furt jako...
00:25:30 Já jsem říkal: "Na to se úplně vyser.
00:25:32 Stačí, když si zvedneš palce od nohou v botách, jo?
00:25:39 A pak mluvíš už normálně,
00:25:41 ale furt máš takovej ten strach, že upadneš, když máš ty boty."
00:25:47 Takže jsem jí učil hrát vožralý.
00:25:50 A pak přišel Pavel Juráček, kterej už mně jako říká:
00:25:55 "Čoveče, já chci, abys mně hrál..."
00:25:57 Ne! Řek Knappovi, někde chlastali v baru,
00:26:01 v tom...ve Viole. A Knapp říká:
00:26:05 "Čoveče, já jsem mluvil s Juráčkem. Juráček mluvil s tím...
00:26:11 Ten Lanďák, čoveče, co tady s náma vychlastává,
00:26:15 to bejt herec, tak toho bych potřeboval."
00:26:21 A Knapp se začal strašně smát a říká:
00:26:24 "Vždyť je to herec, už v druhým angažmá!"
00:26:29 A Juráček řikal: "Vždyť je tady furt vožralej, kdy může hrát?"
00:26:32 A Knapp říkal: "On má motorku."
00:26:36 Gabrielo!
00:26:41 Já nejsem Gabriela.
00:26:43 -To jsem já.
-Co chcete? -Nic, pojďte.
00:26:47 -Umřela jí... Umřel jí bratr.
-Jak to víte?
00:26:52 No tak, vím to.
00:26:55 -Nikdo jí neumřel. Pláče jenom tak.
-To neříkejte.
00:26:58 To nesmíte říkat.
00:27:01 Umřel jí bratříček. Bylo mu sedm let.
00:27:05 Ten Juráček byl velmi milej spisovatel.
00:27:09 Měl spoustu nápadů, a hlavně akceptoval všecky moje nápady.
00:27:16 Člověk je sobec, že jo.
00:27:19 Pánové, četli jste někdy o lidech,
00:27:21 kteří večer ve zdraví ulehli a ráno se probudili šílení?
00:27:25 Slyšeli jste už někdy o snech,
00:27:27 v nichž může shořet i ten nejchladnější rozum?
00:27:32 Ale paní Juráčková mě měla ráda, maminka Juráčka.
00:27:35 A víš, proč mě měla ráda?
00:27:38 "Víš, ty vůbec nic nejíš!
00:27:41 To pan Landovský, když přijde, tak sežere všecko."
00:27:44 A ona vařila, jeho máma.
00:27:47 Já jsem říkal: "Potřebuju, abych to přežil všecko."
00:27:57 No, a začal jsem se starat o Chartu 77.
00:28:05 A jako že dělám všecko vždycky,
00:28:07 teda dělal jsem, dneska už nemůžu nic, dneska vstanu a upadnu,
00:28:13 jako že dělám vždycky, tak se mi podařilo zorganizovat
00:28:17 určitej tým tý Charty a dopravit jí aspoň na místo určení.
00:28:25 To taky je strašně těžká věc, protože radilů v Čechách ? miliony!
00:28:34 Já jsem měl tu tašku vedle Havla.
00:28:38 Já jsem měl takovou nějakou vikslajvantovou tašku.
00:28:42 Tam to bylo a on měl taky nějaký zavazadlo s těma Chartama.
00:28:48 A já jsem vyrazil, a Vaculík... Já říkám: "Podívej se hlavně,
00:28:54 jestli pojede ten chlap, co stál naproti za náma."
00:28:58 Samozřejmě, že vyrazil.
00:29:03 A tam už byl sníh, víš?
00:29:07 A já měl toho Saaba, ten jako byl dobrej v tomhle.
00:29:11 Tak jsem zatočil prudce doleva. Oni měli dlouhý antény.
00:29:19 A jsem viděl akorát, jak chtěli za mnou zatočit taky,
00:29:23 ale nechytli se.
00:29:25 Teďka ty antény se jim takhle spletly při tom zastavení,
00:29:29 a já jsem ujížděl dólu, tam je arcibiskupskej nalevo pak.
00:29:35 A Havel, Havel... Viděl jsem schránku poštovní.
00:29:42 Tak jsem zařval: "Naházej to tam!"
00:29:46 A ten Havel okamžitě vyskočil
00:29:49 a bral z tý tašky ty Charty a cpal je do těch schránek.
00:29:54 Tam byly nalepený ty adresy s tím.
00:29:58 A najednou už vidím, za takovejch pět minut...
00:30:02 Nacpal jich tam čtyřicet.
00:30:05 Představ si, že všecky, těchhle čtyřicet došlo,
00:30:09 a to byl důkaz,
00:30:10 že jsme tedy skutečně jeli na zastupitelský úřady.
00:30:14 No a švihal jsem to nahoru zpátky k tomu viaduktu, oni za mnou,
00:30:21 a já jsem zatočil zpátky k Havlovi.
00:30:26 No, tam už v protisměru jely dvě auta, takhle,
00:30:32 který mě nepustily v mým směru. Já jsem jel správně.
00:30:37 Zablokovali, ty ostatní dojeli, a už začali bušenice na dveře.
00:30:46 "Jménem zákona!" To víš, jak Havel slyšel zákon, tak takhle...
00:30:51 Já mu říkám: "Nešahej na to, nech to zašpuntovaný.
00:30:54 Tydle všecky rány, co jdou do kapoty a do skel,
00:30:58 tak to by šlo do držky.
00:31:01 Počkej chvíli, až si otlučou klouby."
00:31:04 No, a za chvilku už...
00:31:07 Tak Havel to odšpuntoval, a už jsem viděl jenom podrážky.
00:31:15 Jak ho vytáhli z toho auta jak rouru,
00:31:18 tam ho prdli do nějakýho auta, tam jich bylo asi deset,
00:31:22 vytáhli Vaculíka i s taškama,
00:31:32 no a já jsem si takhle dal ruku za volant a řval jsem jak tur:
00:31:39 "Znám povinnosti řidiče, zajistím vůz
00:31:43 a pak mě můžete třeba rozstřílet, ale teď..."
00:31:46 A oni viděli, že rvou tady, že mi tu ruku rvou.
00:31:51 A naštěstí se tam objevil nějakej vůl,
00:31:55 halama, kterej vlez až k těm policajtům, a říká:
00:31:59 "Máňo, poď se podívat, pan Landovský už zase filmuje!"
00:32:05 A ty sebou škubli a zjistili, že jsou pod kontrolou veřejnosti.
00:32:12 No a pak jsem hrál v tom divadle po bytech,
00:32:15 jak už jsme s Vlastou Chramostovou úplně na dně hráli Macbetha.
00:32:25 A tam chodil celej svět.
00:32:29 Po těch bytech nejslavnější herci a režiséři,
00:32:35 a Němci a disidenti se chodili dívat
00:32:39 k Vlastě Chramostový do kuchyně, kde jsme hráli Shakespeara.
00:32:47 Vidíš to, a okolo byli estébáci,
00:32:51 a já jsem, když jsem tam šel hrát, tak aby mě nechytli,
00:32:54 tak jsem musel přes tu hospodu, vedle Vlasty to bylo,
00:33:00 zapomněl jsem jméno hospody, jak je tohle možný!
00:33:04 Tak jsem tam musel lízt do prvního patra,
00:33:09 pak jsem slez po lešení a vylez jsem k Vlastě zezadu.
00:33:13 A policajti tam lítali, honili mě, Vlasta už tam byla.
00:33:19 A tam byl Standa Milota, já se pamatuju na jeden příběh.
00:33:23 My jsme hráli, a najednou buch, buch, buch na dveře.
00:33:29 Estébáci a policajti. Víš, co udělal ten geniální Milota?
00:33:34 Ten odevřel dveře a říká:
00:33:37 "Pssssst! Pšš! Tady se hraje divadlo!"
00:33:42 A ty policajti se lekli, nalezli tam po špičkách,
00:33:45 sundali si boty a čekali, až dohrajem.
00:33:49 Pak mě teprv zatkli, rozumíš?
00:33:56 A já jsem vezl Vaška na Hrádeček.
00:33:59 A jeli jsme přes nádraží Těšnov. To tam ještě stálo, v tý době.
00:34:05 A já se pamatuju,
00:34:06 že on byl ve vokýnku s Olinou ještě, Havlovou,
00:34:09 a mně byla zima jak psovi. A říkám: "Už ti tam topěj?"
00:34:17 A on říkal: "Jo, něco tady smrdí, to znamená, že v tom vlaku topili."
00:34:24 A Vašek sundal ten svetr,
00:34:27 to si dodneška pamatuju, to jsou zážitky,
00:34:29 z kterýho sršely jiskry. Typická umělotina.
00:34:36 Sundal ho, dal mně ho, a já jsem si ho oblík na sebe.
00:34:39 A v tom jsem pak odjel do Rakouska, v tom svetru strašným.
00:34:44 Měl jsem ho dlouho ještě. Kam přišel, nevim.
00:34:48 Svetr no, takový tričko, z kterýho sršely jiskry.
00:34:55 No a Vašek odjel na Hrádeček tim vlakem, a já jsem...
00:35:00 Tohleto bylo...asi za tři dny na to jsem už cestoval do Rakous,
00:35:07 jo, do nenávratna...
00:35:17 Děkuju. Děkuju.
00:35:22 -Co dnes děláte, koulíte?
-Ne, přikuluji.
00:35:31 No jo. Přikulovat je lepší, než koulet, že jo?
00:35:34 Ano, ano.
00:35:39 -Kdo dnes koulí?
-Šerkézy.
00:35:45 -On přišel?
-Ano, před chvílí.
00:35:50 -Vožralej.
-Trochu.
00:35:55 Pite, ať se napijete.
00:35:57 Ehm, děkuju. Já nejsem na pivo zvyklý.
00:35:59 Ále! To si zvyknete. Tady pijeme pivo všichni.
00:36:02 To už je tady taková holt tradice.
00:36:07 Sem všecko čet... Jsem mistr, byl jsem mistr.
00:36:12 Jsem měl rozházený po stole ty papíry od toho,
00:36:17 jak jsem hrál toho... toho sládka, že jo.
00:36:24 A vždycky Abrhám byl vedle, a já jsem říkal:
00:36:28 "No áááá, jak se cítíteee?"
00:36:33 Přečet jsem další větu a už jsem jel.
00:36:37 -Jak se vám tady líbí?
-Líbí.
00:36:41 Mohlo by to bejt horší, co?
00:36:45 -Ano.
-Člověk si zvykne na všechno.
00:36:50 -Hm. Ano.
-Dopite to! Dopite to!
00:37:02 Děkuji. Ne, prosim vás...
00:37:04 Ale, ještě jste skoro nic nevypil, prosím vás.
00:37:14 A co lidi?
00:37:17 -Jak s nima vycházíte?
-Děkuji, dobře.
00:37:23 Jestli vám můžu teda něco radit, jo,
00:37:27 tak se tady radši s nikým moc nebratříčkujte.
00:37:33 Já tady nevěřim nikomu.
00:37:36 Dělejte si svojí práci,
00:37:40 a s nikým se radši moc nevybavujte, víte, lidi jsou veliký svině.
00:37:47 Veliký svině, to mně můžete věřit.
00:37:50 S nikym se moc nevybavujte a víte, zvlášť ve vašem případě...
00:37:57 Ano. Chá... Chápu.
00:38:02 89, sametová revoluce.
00:38:06 To já jsem říkal, to jsem vymyslel okamžitě.
00:38:09 "Na hrubý pytel sametová záplata, aby brzy praskla."
00:38:18 Oni si mysleli, že to znevažuju.
00:38:19 No samozřejmě, že jsem si z toho dělal prdel.
00:38:21 Sametová revoluce, jak to mohlo dopadnout?
00:38:25 Sametová, samet, samet...
00:38:44 Čověče, tu největší popularitu jsem získal asi, to byl Z.Syrovej,
00:38:49 když jsem natočil po návratu toho, no...
00:38:56 terazky som majorom.
00:39:04 -Súdruh minister, major Haluska...
-Já nejsem žádný ministr!
00:39:11 Vy, soudruhu, neznáte ani svého nejvyššího představeného!
00:39:15 -Prepáčte, Herr...Pán velkomožný...
-Co?
00:39:21 -Izvinitě tavárišč...
-Co?
00:39:24 Prepáčte, Herr, súdruh, pan generál,
00:39:28 som z toho volaký zmätený.
00:39:32 Já jsem si s tím Zdeňkem Syrovym popovídal.
00:39:35 Řek sem mu, že musim zlomit tu věc, že to byl idiot, to nebyl...
00:39:39 No, on nemoh bejt idiot.
00:39:42 To byl člověk,
00:39:43 kterej v osudu II. světový války pak utek, že jo, na Rusi,
00:39:48 a vrátil se se Svobodovou armádou.
00:39:50 To byl Terazky.
00:39:52 Tak jsem jako domluvil se Zdeňkem Syrovym,
00:39:56 že teda nemůžeme to nechat jenom na tom, že to je blbec, jo.
00:40:00 To byla Švandrlíkova představa, taková.
00:40:05 Takže jsem to zmírnil a zešvejkovatěl trošku.
00:40:13 Tak to myslím, že byla moje nejlepší role,
00:40:16 už natočená po návratu z toho, z Rakouska.
00:40:23 A tím jsem se stal naprosto, jak říkali, miláček národa,
00:40:27 protože jsem tam měl scény, který jsem si vymejšlel,
00:40:31 a Zdenek Syrovej, dej mu Pánbůh věčnou slávu,
00:40:34 opravdu to akceptoval a věděl, co dělám.
00:40:41 Tak toto nie! Tak toto nie! Toto som ešte nezažil.
00:40:48 Kefalín. Zemegulu budete rypákom ryť, ako červená myš!
00:40:54 Kefalín, prisahám Bohu, ako červená myš!
00:41:01 Já jsem... Dneska například, když jsem sem jel,
00:41:05 tak jsem nechal odevřít u své sestry Heleny vokýnko,
00:41:11 zařval jsem: "(vypípáno) je svině všech sviní!", jsem zařval.
00:41:18 Já jsem měl takovej strašnej vztek, že jsem se potřeboval uklidnit.
00:41:23 No, tak jsem to zařval.
00:41:25 Jen tak, protože jak mě ten šofér sral, že nic nenašel,
00:41:29 a já jsem nevěděl, kde to je, tak jsem si to vyřval, zařval,
00:41:36 no a pak už sem jel v klidu.
00:41:39 Tak takovej já jsem člověk, no,
00:41:41 že musim ty věci srovnat si nějak v hlavě.
00:41:45 A výbušnej jsem taky, a nespravedlivej.
00:41:51 I spravedlivej.
00:41:54 Prostě člověk se vším, co k němu patří, takovej jsem já...
00:41:57 -Kefalín!
-Soudruhu majore!
00:42:00 Á! Čo bolo, bolo.
00:42:02 Terazky ste civil, a možno o pár týždňov budem aj ja.
00:42:08 Povedzte mi, Kefalín, kde máte henten oný váš aparát?
00:42:13 Chcel bysom, keby ste mi urobil dakú poslednú fotku.
00:42:17 Já se vám přiznám, pane majore,
00:42:19 my jsme ho včera v Nepomuku v hospodě
00:42:20 s klukama a s doktorem Hořcem propili, no.
00:42:22 Ale na nádraží se stejně nesmí fotografovat, takže...
00:42:25 Viem. Viem. Viem. Viem. Viem.
00:42:27 Len som skúšal vašu bdelosť, Kefalín.
00:42:31 No, a teď řekněte vy mně.
00:42:33 Stejně, že to bylo všechno úplně absurdní?
00:42:37 Bolo, ako. A povedzte mi, Kefalín,
00:42:41 čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?
00:42:47 Jakubisko byl můj kamarád.
00:42:51 A já jsem s ním měl,
00:42:53 on přijel několikrát do Rakouska, že jo, a tím jsme...
00:42:58 A potom, já jsem netušil, že ta Horváthová je taková kráva,
00:43:04 ale tušil vlastně.
00:43:08 Jasná zpráva, jo. Nejasná zpráva o konci světa?
00:43:14 No co, já nemám filmografickou paměť.
00:43:18 Vim akorát, že jsem tam dělal toho fízla.
00:43:22 Teda slečny máte krásný.
00:43:24 A ze všech nejkrásnější je tady Irenka.
00:43:26 -Já jsem rychtář, slečno.
-Irenka má pod palcem kasu.
00:43:32 Malina jméno mé.
00:43:36 No poď!
00:43:38 Tak vy jste zabloudili?
00:43:40 Jestli tomu dobře rozumím, chcete přes hranici, a v noci.
00:43:43 Já chápavý lidi miluju, rychtáři.
00:43:46 I kdyby nebyla čára tak dobře střežená,
00:43:48 všude leží dva metry sněhu.
00:43:50 Mívám ve zvyku žádat nemožný, ale nikdy zadarmo.
00:43:54 Děkuju, Irenko.
00:43:57 Sakra! Vy mně nerozumíte. Šlo by leccos, ale v zimě vám nepomůže,
00:44:01 ani kdyby byl váš kufr plný diamantů.
00:44:04 -Leda křídla.
-Semhle to postavte.
00:44:07 Nic jinýho tě nenapadá, rychtáři?
00:44:10 Je tu několik prázdných stavení, dokonce i mlýn.
00:44:13 Zůstaňte pár neděl až sleze sníh, a pak se uvidí...
00:44:16 Říkáš pár neděl?
00:44:19 To je pro nás hotová věčnost, a čas jsou peníze, rychtáři.
00:44:23 Pro nás peníze moc ceny nemají.
00:44:25 Jsme zvyklí si pomáhat. Vám taky pomůžeme.
00:44:30 -Kdo je to, ta krásná slečna?
-To je Marlyn, rychtáři.
00:44:35 Dokáže toho na motorce víc, než většina ženskejch v posteli.
00:44:40 Já si nemyslim,
00:44:41 že to je v životě důležitý, vystudovat nějaký herectví.
00:44:46 Ty palce v botách stačily třeba, že ses pak vožral jak puma.
00:44:51 A nikdo si toho nevšimne.
00:44:54 Jak já ti můžu řikat o věcech, o kterejch nevim?
00:44:59 Pošta!
00:45:03 Hergot! Sakra práce!
00:45:19 -Tak co, bude sněžit?
-Bude mrznout.
00:45:24 Tak už se ví, kdo krad na faře. Anna Týblová.
00:45:28 -Hloupost.
-Kdo ví, Anna se vyzná.
00:45:32 Krajky ve městě prodá a zařídí se pro sebe.
00:45:37 Jak pro sebe?
00:45:38 Hele, každej dobře ví, jak jí chutná pálenka!
00:45:43 A že dřevařům taky někdy podrží.
00:45:48 Anička? Ta určitě! Ta určitě!
00:45:58 A nejen dřevařům.
00:46:04 Jo tak tys už tady taky?
00:46:21 Anna je moc pohledná ženská. Bůh ví, jak to všechno je.
00:46:27 Ve vesnici se krade, na faře se ztrácej věci,
00:46:33 to jsme to dopracovali!
00:46:37 Já jsem se prostě neměl už nikdy vracet, že jo.
00:46:39 Říkám, jednou lituju, že jsem nezůstal v Americe,
00:46:43 jindy v Kanadě
00:46:45 a zase potom nelituju, že jsem šel zpátky,
00:46:49 a pak zas lituju, že jsem nezůstal tam a tam.
00:47:00 Já zůstat tam, tak bych měl teďka možná nějakou ženskou,
00:47:07 která by se mnou byla dál
00:47:11 a velmi lituju, když jako dělaj lidi náhradní...
00:47:20 ...když ze mě chtěj dostat invenci, nebo peníze, nebo nápady
00:47:29 a vůbec jim nejde o to, že to musí bejt v kontinuitě, no.
00:47:34 Chtěj: "Jak bys todle řek? Jak bys todle udělal?"
00:47:37 Člověk jim to vyzvoní
00:47:39 a oni to pak udělaj mimo kontinuitu s tím celým příběhem.
00:47:44 To je hrozný, víš...
00:47:49 Dobrý den, pane Mluvka.
00:47:52 Já jsem Tkaloun a mám vás tady střídat.
00:47:58 Prosím vás, který láhve bereme a který nebereme?
00:48:12 A pane Mluvko, mohl já bych si to zkusit?
00:48:18 Svěrák je jistota a domluví se s tebou.
00:48:26 No, to byl hezkej film.
00:48:30 To bylo teďka už po sedmdesátce,
00:48:34 nebo mně bylo asi před sedmdesátkou.
00:48:38 Tam jsem hrál toho uvozgřenýho chlapa, co...
00:48:42 Svěrák říkal: "Hlavně, abys to šuple zavřel pupkem!"
00:48:49 To se mu líbilo. Já mám rád tyhlety poznámky.
00:48:54 Když vlastně to uděláš z toho,
00:48:57 co ti dojde, že ten Svěrák chce, že jo.
00:49:03 A potom mě nalíčili, udělali, a já jsem hrál.
00:49:07 Já jsem si vzal tu Slovenku.
00:49:13 No, já si nepamatuju jediný jméno.
00:49:16 Vidím, že nikdo už se mnou netočte, já už si nepamatuju nic.
00:49:21 Nebo přijďte a mějte tam seznamy lidí,
00:49:24 jak se jmenovali, když jsem to dělal.
00:49:27 No, nádherná ženská, Slovenka.
00:49:30 Tu jsem si bral v tom filmu, že jo? Nebo ne? Jo.
00:49:37 Táži se vás, pane ženichu,
00:49:39 zda dobrovolně vstupujete do manželství
00:49:41 se zde přítomnou nevěstou, paní Jiřinou Kvardovou?
00:49:47 -Bedřichu?
-Ano.
00:49:52 Ano.
00:49:53 Tímto prohlašuji vaše manželství za uzavřené.
00:50:02 Dík, Pepo, to ti nezapomenu.
00:50:07 Naději?
00:50:11 Já myslím, že nejdůležitější je si uvědomit
00:50:15 tu smrtelnost.
00:50:21 Jednou klinkne a zůstaneš tam. A řeknou: "Je po něm."
00:50:36 Nikdo nevstoupí a: "Co bude s tou penzí?
00:50:40 Vždyť on měl... Že jsem si ho nevzala!"
00:50:50 Blbce...
00:50:55 Skryté titulky: Barbora Valentová Česká televize 2011
K uctění památky oblíbeného komika filmového plátna, jedné z ikon pražského Činoherního klubu 60. let, herce nenapodobitelného temperamentu a nezaměnitelné jevištní existence, ale rovněž autora divadelních her a bývalého disidenta a signatáře Charty 77, uvádíme portrét z cyklu Neobyčejné životy, který v roce 2010 s Pavlem Landovským natočil režisér Jiří Strach.
Pavel Landovský se po maturitě na strojní průmyslovce několikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Prošel jako statista divadelními scénami v Šumperku, Klatovech a Pardubicích. Nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil rovněž jako příležitostný dramatik (hry Hodinový hoteliér či Chudobinec aneb případ vesnického policajta). Po podpisu Charty 77 odešel do emigrace do Rakouska, kde se stal herce Burgtheateru. Od roku 1989 ovšem opět hrál i doma v ČR. V roce 1990 se rovněž vrátil na prkna svého rodného divadla – do Činoherního klubu – kde nezapomenutelným způsobem ztvárnil sládka ve hře Václava Havla Audience.
Na filmovém plátně zazářil již v šedesátých a počátkem sedmdesátých let (např. ve snímcích Ostře sledované vlaky, Markéta Lazarová, Utrpení mladého Boháčka, Svatba jako řemen, Adelheid, Slaměný klobouk atd.) Po návratu z emigrace se opět zapojil do tvorby svým nezapomenutelným majorem Terazkym v komedii Černí baroni. V poslední době se pak objevil mj. ve snímcích Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Amerika, Kousek nebe, Vratné lahve, Chyťte doktora či Stínu neutečeš.
Významný a velice svérázný, osobitý a svobodomyslný herec se v průběhu let propracoval mezi nejoriginálnější i nejuznávanější české herce.
