00:00:02 Prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani.

00:00:08 Krátké to bylo setkání. Navždycky odešla mi.

00:00:15 Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami ranní

00:00:22 prstýnek něžný dala mi. Teď leží na mé dlani.

00:00:30 Prstýnek něžný dala mi, Teď leží na mé dlani...

00:00:37 Dobrý den. Jmenuji se Josef Zíma,

00:00:40 narodil jsem se 11. května roku 1932 tady v Praze.

00:00:46 Jsem ženatý, mou manželkou je herečka Eva Klepáčová,

00:00:50 od ní mám dceru Zuzanu, od dcery Zuzany mám další Zuzanu

00:00:55 a ještě k tomu Katušku.

00:00:57 Taky mám dvě sestry ? Bohdanku a Janu. Jinak jsem zdráv.

00:01:01 Aby tak jako mám tě rád, měla i tys mne ráda.

00:01:10 Aby tak jako mám tě rád, měla i tys mne ráda.

00:01:22 Na samém počátku mých let jsme bydlívali na Praze 6,

00:01:26 na Hanspaulce.

00:01:28 A v kostelíčku u sv. Matěje jsem byl pokřtěn.

00:01:39 Nádraží Praha-Vršovice. Na to si moc dobře vzpomínám.

00:01:44 Když jsem byl malej s celou rodinou

00:01:46 jsme odtud jezdili se najíst k babičce a dědečkovi

00:01:50 do jižních Čech. Byla válka, byl protektorát

00:01:53 a tady byl hlad, veliký hlad.

00:01:56 A přeci jenom v tom Sedlečku u Soběslavi,

00:01:59 kde ti moji prarodiče žili, tam přece jenom byli

00:02:03 ty slepičky, králíci a prasátko, mléko od kravičky.

00:02:07 Ryby tam plavaly v rybníce, takže tam bylo dobře.

00:02:11 Jenomže ta cesta zpátky byla trošku problematická.

00:02:15 To jsme se hrozně báli, protože tady na nádraží

00:02:18 čekali policajti a němečtí vojáci a prohlíželi každého,

00:02:22 jestli si náhodou neveze nějaké jídlo.

00:02:25 A to my jsme si vždycky od té babičky něco vezli!

00:02:28 A když někoho chytli s tím proviantem,

00:02:31 tak bývalo moc zle. To šlo o všechno.

00:02:35 Možná, že to vše pravda není, snad je to jenom zlý sen.

00:02:42 Čekám na svoje probuzení, čekám na nový den.

00:02:52 Tři roky mé herecké výchovy jsem měl

00:02:55 pana profesora Miloše Nedbala jako pedagoga.

00:02:59 A on byl skutečně vynikající pedagog.

00:03:02 Ale nejen to. Vynikající režisér a sám znamenitý herec.

00:03:06 A tyhle ty všechny tři funkce z něj dělaly fantastického učitele.

00:03:11 My jsme ho měli hrozně rádi. Taky už ke konci studia,

00:03:15 po těch několika letech, jsme mu říkali tatíčku.

00:03:19 A on se k nám taky trošku otcovsky choval.

00:03:22 A mně jednou ubalil krásnou otcovskou facku.

00:03:25 Vysvětlím proč. Asi tak po druhém ročníku

00:03:29 já jsem znejistěl, jestli to moje studium má smysl.

00:03:33 Jestli ze mě něco kloudnýho nakonec bude, pro to divadlo.

00:03:38 A zároveň jsem dostal nabídku zpívat s orchestrem Jaroslav Ježka.

00:03:42 Já už jsem s ním zpíval o prázdninách,

00:03:45 poprvé jsem dostal nějaký penízky, lidi mi tleskali.

00:03:48 No prostě ? bylo to velice lákavé.

00:03:52 A pan profesor Nedbal se to nějak dověděl,

00:03:55 že jsem měl tyhle zaječí úmysly, a když jsem po prázdninách

00:03:59 přišel sem na první hodinu herectví,

00:04:02 tak ke mně přišel a hezky mi dal pěknej pohlavek.

00:04:06 A tím mi vlastně beze slov, bez řečí dal najevo,

00:04:11 že snad to moje studium nějaký smysl má,

00:04:14 že bych to měl dokončit.

00:04:17 A já jsem mu za to dodneška strašně vděčný.

00:04:21 Dáme si do bytu, do bytu, dáme si lampu,

00:04:23 nalejeme do ní petroleje.

00:04:26 Škrtneš a chytí, když chytí, tak svítí,

00:04:29 a když dosvítí, tak se zas doleje.

00:04:32 Škrtneš a chytí, a když dosvítí,

00:04:35 a když dosvítí, tak se doleje.

00:04:40 Hotel Beránek na Tylově náměstí.

00:04:43 Tak tady jsem sloužil, tady jsem nastoupil jako voják.

00:04:46 Ale samozřejmě ten hotel vypadal úplně jinak.

00:04:50 Tady za mnou třeba byla taková stará dřevěná vrátnice.

00:04:54 Vždyť to byl hotel, to bylo v 50. letech, o čem mluvím.

00:04:58 Tady byly regály, tam byly zavěšeny klíče,

00:05:00 támhle jsou taky podobně zavěšené klíče.

00:05:04 A tady tudy jsem chodil v uniformě do toho svého pokojíčku nahoře.

00:05:08 Když jsem sloužil u Uměleckého vojenského souboru Praha,

00:05:13 tak jsme jezdili s těmi tanečky, písničkami, muzikou

00:05:16 za vojáky po celé republice.

00:05:19 A já si vzpomínám, jednou, bylo to takhle v zimě,

00:05:21 ukrutná zima byla, tak asi 20 pod nulou,

00:05:24 jsme se vraceli z jakéhosi zájezdu v noci domů.

00:05:28 A ten autobus byl plný vojáků, byl pěkně přetopený a zakouřený,

00:05:35 poněvadž snad každý z těch mých kolegů, včetně mě, tam kouřil.

00:05:39 A já, jak jsem byl omámen těmi oblaky dýmu kolem mě,

00:05:46 tak se mi najednou v hlavě narodila taková písnička,

00:05:51 je to hodně amatérské, berte to, prosím, s rezervou,

00:05:55 které jsem dal prostý název Nicotine blues.

00:06:00 Cigareta pátá, možná, že třicátá, já už nevidím skrz ten dým.

00:06:06 Kolem mě chvátá mlhou zavátá mademoiselle de Nicotine.

00:06:12 Z ohně má vlasy, z oharků řasy, z kouře klín.

00:06:19 Zavolám si na ni: "Má nešťastná paní,

00:06:22 proměňte v srdce ten váš stín.

00:06:26 A já bez ptaní s tím srdcem v dlani i srdce svoje zapálím.

00:06:33 Šest minut hoří...

00:06:35 Když jsem sloužil, tak jsem měl také pana učitele,

00:06:39 pedagoga, legendu mezi pedagogy zpěvu,

00:06:44 pana Konstantina Karenina.

00:06:46 On sem vždycky přišel do Beránku, to bylo v zimě,

00:06:49 on měl kožich, vyhrnutý límec, sedl si ke klavíru,

00:06:53 zapálil si cigaretu, on byl velikánskej kuřák,

00:06:57 a teď jsme se začali učit.

00:07:00 Pravda je, co se techniky týká, jsem se on něho naučil moc ?

00:07:04 posazení hlasu, práce s bránicí, využívání rezonancí hlavy.

00:07:09 On mi vždycky říkal: "Zimuška, musíš cítit vzdoušek!?

00:07:14 Pak jsme tedy přešli ke konkrétní výuce

00:07:18 a on mi říkal rusky: "Podívej se, Zimuško,

00:07:22 tak je to potřeba udělat.? A teď začal:

00:07:29 Ježišmaria, co to je?!

00:07:31 To je muzejní kousek, vážení přátelé.

00:07:34 To je z roku 1885, ve Vídni vyrobeno, jak tady čtu!

00:07:39 Tak na to už určitě přes 100 let nikdo nehrál.

00:07:43 Tak já taky radši hrát nebudu.

00:07:45 On prostě pokračoval v té výuce.

00:07:48 (notuje, stupnice)

00:07:57 Dál už to nešlo, poněvadž se rozkašlal po těch cigaretách,

00:08:01 ale byla to s ním krásná, moc rád na to vzpomínám,

00:08:04 nádherná práce. A ono to neskončilo jenom tím,

00:08:08 když jsme se rozešli. Dostali jsme se do určité úrovně,

00:08:11 já jsem mu říkal: "Pane profesore, ze mne

00:08:14 žádný komorní ani operní zpěvák nebude,

00:08:17 já spíš tíhnu k tomu mikrofonu.?

00:08:21 A rozloučili jsme se tím, že jsem mu ještě nastudoval

00:08:24 árii Lenského z Oněgina.

00:08:26 Nej, nej, nej, nejspíš se pak koupí lóži v kině,

00:08:29 jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně.

00:08:32 Ona je doslova jak Jana Brejchová,

00:08:35 Jean Maurois se nejmužnějc nechová.

00:08:38 Na to pak se nejraděj vzpomíná.

00:08:45 Cestou z kina nehledím na věžní hodiny.

00:08:49 Ale ty stejně nejdou.

00:08:51 Kliďánko si smáčí nosy v porci zmrzliny.

00:08:57 Nej, nej, nejrychlej čas letí v době schůzky...

00:09:00 Ovšem on sledoval své žáky i v praxi.

00:09:03 Přišel za mnou jednou do divadla ABC,

00:09:06 kde jsme zrovna hráli rockový muzikál Expresso Bongo.

00:09:12 Já jsem se tam svíjel na jevišti! Dělal jsem všechno to,

00:09:14 co se tenkrát při rock and rollu dělalo.

00:09:18 A po představení přišel za mnou pan profesor Karenin a říkal rusky:

00:09:22 "Zimuška, jak je to možný, co to děláš?! Vždyť ty si zničíš hlas!?

00:09:27 Já jsem mu říkal:

00:09:29 "Pane profesore, to není možný! Já mám přece vaši školu.?

00:09:35 Lásky slib nastokrát.

00:09:38 A každou noc, dřív než půjdeš spát,

00:09:45 chci tobě zazpívat, že mám tě rád.

00:09:53 V 53. roce jsem skončil svá studia

00:09:56 na Divadelní fakultě AMU v Praze.

00:09:59 A teď nastal problém. Co dál?

00:10:02 My jsme jako absolventi nemohli sami uzavírat smlouvy

00:10:05 s různými divadly, s různými řediteli.

00:10:08 My jsme prostě dostali umístěnky:

00:10:10 "Ty půjdeš tam, ty půjdeš tam, ty tam.?

00:10:13 Mě si tehdy vybral ředitel teplického divadla,

00:10:16 protože se tam už dělala hudební komedie, samozřejmě opereta,

00:10:20 a o mně bylo známo, že jsem trošku mocen zpěvu.

00:10:23 Zatímco můj spolužák Ivo Niederle zase dostal umístěnku

00:10:27 sem do Benešova. Jenomže jemu by se líp hodily

00:10:31 ty Teplice, neboť jeho nastávající choť tam získala místo učitelky.

00:10:36 A já bych radši byl tady poblíž Prahy v tom Benešově,

00:10:40 kam se dalo dojet i na kole. A tak jsme si tom prostě,

00:10:44 se souhlasem obou ředitelů, s Ivanem vyměnili.

00:10:47 A já jsem zakotvil tady v Benešově,

00:10:50 v Městském oblastním divadle u pana direktora Jaroslava Tumlíře.

00:10:57 Mou největší a taky asi nejhezčí rolí během mého působení

00:11:02 tady v benešovském divadle byl bezesporu Čapkův Loupežník,

00:11:06 přímo titulní postava.

00:11:09 Mimi mi tehdy hrála kolegyně Lída Vendlová.

00:11:12 Hráli jme to samozřejmě tady v divadle v Benešově,

00:11:16 ale taky na 140 zájezdových štacích,

00:11:19 které toto divadlo mělo po celé vlasti!

00:11:24 A tak jsme to hráli v přírodním divadle na Konopišti.

00:11:30 A jednou se na toto představení přijel podívat můj učitel,

00:11:33 pan profesor ze školy ? Miloš Nedbal.

00:11:37 To představení proběhlo v krásném letním

00:11:40 nebo v předletím večeru na Konopišti,

00:11:44 pod hvězdami, o kterých se v té hře přímo hovoří.

00:11:48 Po skončení představení já jsem se přímo viděl

00:11:51 v zrcadlech očích těch přítomných benešovských paní a dívek!

00:11:56 No, myslel jsem si, že jsem mistr světa.

00:12:00 Pak přišel pan profesor, naložil mě do auta,

00:12:04 dovezl mě na jednu lesní cestičku a tam mě toho krásného pocitu

00:12:09 okamžitě zbavil! Protože jeho první slova byla:

00:12:14 "Tohle že jsem tě učil, Pepíčku?!? Prostě - dal mi co proto.

00:12:21 Střih!

00:12:24 Po nějakém čase jsem se byl podívat na generální zkoušku,

00:12:26 na veřejnou generálku téhož představení, Loupežníka,

00:12:29 ve Stavovském divadle v Praze.

00:12:32 Stál jsem za poslední řadou a sledoval jsem to,

00:12:36 protože tam to hráli skuteční mistři svého oboru.

00:12:39 Pan Karel Höger a paní Blanka Waleská, ty hlavní role.

00:12:43 A tak jsem to v duchu konfrontoval s tím naším představením,

00:12:47 tady zdejším benešovským. A bylo mi to trošku líto.

00:12:54 A najednou z ničeho nic jsem se obrátil doprava.

00:12:58 A tam vedle mě stál pan profesor Nedbal,

00:13:00 který se díval na to představení společně se mnou!

00:13:04 Nic neřekl, jen jsme se pokynem hlavy pozdravili.

00:13:07 A když představení skončilo, tak se ke mně obrátil

00:13:12 a takhle mě poklepal po rameni. A já jsem pochopil!

00:13:20 Byla to tak trošku malá satisfakce.

00:13:23 On mi chtěl dát najevo, že přeci jenom

00:13:27 snad i ten můj Loupežník k něčemu byl.

00:13:33 Já z dáli přišel k vám. Z té země snů a bájí. Píseň...

00:13:44 Tak tady to skoro všechno začalo, to moje nahrávání písniček.

00:13:48 Studio A v Karlínském rozhlase.

00:13:51 Tenkrát to tady vypadalo trošičku jinak.

00:13:54 Ta režie, která je tady na té straně, byla úplně na druhé.

00:13:58 Ale ty zdi a ten prostor, to byly svědci mých začátků.

00:14:04 Jako úplně první písničku jsem tady natočil

00:14:08 takový šansonek od mého objevitele Alexeje Frýda

00:14:11 s textem Jiřího Kafky. A ten šanson se jmenoval Ostýchavý.

00:14:15 A já se přiznám, že jsem, když jsem to točil,

00:14:18 byl velice ostýchavý. Pak jsem tady točil další písničky.

00:14:22 Víte, byly trochu poznamenány tou dobou, těmi 50. léty.

00:14:26 Byly to písničky takové svazácké, mládežnické,

00:14:30 ale psali je výborní autoři, jako Flossman, Palouček a další.

00:14:35 A postupem času jsem se dostal i k jiným písničkám.

00:14:40 Jako třeba k téhle Becauldově z filmu Země, odkud přicházím.

00:14:48 Zem, z které přicházím, je mým tajemstvím.

00:14:57 Je mým tajemstvím.

00:15:03 Moje vzpomínky na tohle Divadlo v Nuslích

00:15:06 se vlastně dělí na tři etapy. Ta první byla ještě za války,

00:15:11 když jsem chodil do gymnázia v Michli

00:15:14 a měli jsme tam výborného pana učitele zpěvu,

00:15:18 pana profesora Klobouka.

00:15:20 Ten sestavil z nás, z chlapců, takovej pěveckej "sbůrek?.

00:15:25 A já už tenkrát jsem dostával sóla!

00:15:27 Vzpomínám si, že jsem třeba zpíval:

00:15:30 Rožnovské hodiny smutně bijú. Bim bam.

00:15:35 Že mňa s mojú milú, že mňa s mojú milú rozvádějú.

00:15:41 Já jsem zpíval ten text a všichni mí spolužáci

00:15:46 kolem dokola dělali to "bim bam?.

00:15:49 Když už jsem byl trochu dospělý, tak jsem sem

00:15:51 začal chodit jako divák. Stál jsem v přízemí.

00:15:54 To ještě nebylo tak zvýšené. Dole v přízemí, za poslední řadou.

00:15:58 Já jsem samozřejmě neměl lístky k sezení,

00:16:01 na to jsem neměl peníze, a díval jsem se tady

00:16:04 na krásné lidové operety. Vzpomínám, že třeba

00:16:07 Hostinec U kamenného stolu jsem tady viděl několikrát!

00:16:12 A pamatuji si ještě tak zlomkově na některé písničky.

00:16:16 Třeba: "Hledám děvče na bugi vugi...?

00:16:19 Nebo: "Dvě písmena tvého jména jsou mé lásky znamení...?

00:16:22 A tak dále, a tak dále. To bylo nádherný!

00:16:25 Tady byla nádherná představení! Tady hrál Fanda Mrázek,

00:16:29 paní Tolarová, pan Rudolf Pešek a další a další!

00:16:33 A to mě tehdy ani nenapadlo, že se tady o pár let později

00:16:38 objevím sám jako herec.

00:16:42 Podle mého názoru je logika toho případu

00:16:45 naprosto jasná. Logika čeho?

00:16:49 Jak jsme slyšeli, tak doktor Benett hrál vždycky sám se sebou.

00:16:53 To znamená, že byl přesvědčen o tom, že je neporazitelný.

00:16:56 On skutečně neporazitelný byl! Ovšem pouze

00:16:59 ve své vlastní představě, ve své chorobné fantazii.

00:17:02 A tak skutečná partie s Čentovičem ho usvědčila z omylu!

00:17:06 Ta mu ukázala pravdu.

00:17:08 On skutečně tu pravdu přímo fyzicky pocítil!

00:17:12 On si uvědomil, že má utkvělou představu

00:17:15 a z toho potom dostal ten šok.

00:17:17 Já jsem tady v Hudebním divadle v Karlině

00:17:21 prožil takové dvě éry. Ta první byla v 60. letech,

00:17:26 kdy jsem tady hrál Woodyho v Divotvorném hrnci.

00:17:30 A pak ještě Dartagnana ve Frimlově operetní verzi

00:17:36 Třech mušketýrů.

00:17:38 To si vzpomínám, že to pro mě bylo opravdu těžké,

00:17:43 poněvadž to byla opereta v pravém slova smyslu,

00:17:46 to znamená těžké zpívání a ta zvuková technika

00:17:49 nebyla jako dneska - mikroporty a já nevím co všechno.

00:17:53 To jsme se museli spoléhat na to ozvučení, co bylo tady.

00:17:57 A já jsem si sem jednou odpoledne před představením

00:18:00 pozval jednoho mého kamaráda.

00:18:04 A toho jsem různě rozesazoval po hledišti,

00:18:07 já mu tady hulákal a ptal jsem ho: "Slyšíš mě, slyšíš mě?

00:18:11 Támhle mě taky slyšíš? A teď mě taky slyšíš??

00:18:14 A tak jsem si zkoušel, jestli to tady vůbec uzpívám.

00:18:17 A pak bylo krásný, že já jsem sem jako Dartagnan, panic z Nemanic,

00:18:22 přijel na koni. To jsem vždycky takovými velkými vraty

00:18:25 přivedli kobylku, myslím, že Mona se jmenovala,

00:18:31 já měl plné kapsy mrkve a chleba, abychom se jako hodně spřátelili,

00:18:36 protože pak jsem na ni musel vyskočit jen tak, bez sedla,

00:18:40 jenom ohlávku, tak jsem na tom hřbetě seděl.

00:18:43 A jedním tím portálem jsem přijel sem na to jeviště.

00:18:49 A tady předtím byla scénka, kdy si můj sluha trhal kopretinku:

00:18:54 "Má mě ráda, nemá mě ráda,? takovou papírovou, samozřejmě.

00:18:58 Představte si, jak ty kousky toho papírku ležely na té zemi,

00:19:02 tak ta kobylka přes to nepřešla!

00:19:05 Ta se zastavila před tím, zacouvala zpátky do toho portálu.

00:19:08 Měli jsme s tím velký problém. Tehdy jsem si uvědomil,

00:19:11 že ten koníček úplně jinak vidí než my, lidé.

00:19:16 Voják, ten se nesmí bát. Vždycky pevně musí stát.

00:19:23 Holky za ním musejí si, za ním musejí si paty uběhat.

00:19:30 Taky jsem se tady sešel s panem Oldřichem Novým.

00:19:33 My jsme se znali už od dřívějška. A já si vzpomínám,

00:19:37 že jsem přišel do vrátnice jednoho večera

00:19:40 pro nějaký materiál, noty nebo texty,

00:19:44 a najednou jsem zjistil, že zrovna v ten večer byla premiéra

00:19:47 Rosemary, kterou právě pan Oldřich Nový režíroval.

00:19:52 A on mě tam v té vrátnici objevil! A říkal:

00:19:55 "Pepíčku, tohle musíte vidět, musíte jít na tu premiéru!"

00:19:59 Já povídám: "Mistře, jak? Já mám džíny a tričko,

00:20:02 copak já můžu jít takhle na premiéru??

00:20:06 On říkal: "To nevadí, to nevadí. Já chci v každém případě,

00:20:08 abyste to viděl.? A vzal mě s sebou.

00:20:12 V zadu z foyer jsem vyšli na druhý balkon

00:20:15 a tam v zadu mezi těmi řadami jsou schody, schodiště!

00:20:18 Představte si, že tam na těch schodech jsme seděli.

00:20:22 On ve smokingu, já v džínách a v tričku,

00:20:26 a shlédli jsme celou jeho slavnou Rosemary.

00:20:30 Podruhé jsem se tady ocitl, v Karlině, někdy na začátku 90. let

00:20:37 v roli Podskaláka ze stejnojmenné hry Šamberka a Hašlera.

00:20:45 A to jsem tady hrál poměrně dost dlouho.

00:20:48 Ale nejenom tady. Já jsem to hrál také dlouhá léta

00:20:51 v zájezdové verzi a nebo s našimi kanadskými ochotníky

00:20:56 jako host v Torontu a i jinde. A další věc.

00:21:02 Potom jsem tu hrál operetu, já hrál i operetu,

00:21:07 a to Kalmánovu Čardášovu princeznu, roli Feri-Báčiho.

00:21:14 A to už bylo vlastně to poslední, na co si tady z Karlina vzpomínám.

00:21:35 Když začátkem 90. let chtěl režisér Filip Renč

00:21:40 natočil film Rebelové, tak by tam hrozně rád

00:21:45 mezi těmi všemi písničkami té doby, o které ten film je,

00:21:50 aby tam taky byla moje písnička Gina,

00:21:53 kterou jsem napsal. Hudbu i text, a kterou jsem natočil

00:21:56 s Karlem Vlachem v roce 1964.

00:22:01 Původně chtěl udělat novou nahrávku,

00:22:06 jak obrazovou, tak zvukovou, a vybíral na to spoustu interpretů,

00:22:11 kteří by tu písničku zazpívali. Jenomže tam byl jeden problém,

00:22:16 že vlastně nikdo nedokázal vyslovit všechny ty "dži, dži, dži,?

00:22:22 co tam jsou.

00:22:26 A nakonec to dopadlo tak, že mně zatelefonoval a řekl:

00:22:31 "Já vám musím oznámit, že ta písnička tam bude,

00:22:35 ale bude to tam jako zpívat na ten váš playback

00:22:39 z toho roku 1964 nějaký ten představitel ze současné doby.

00:22:45 Ta muzika i ten váš zpěv tam bude.? Což mě potěšilo.

00:22:51 Oh, Gina. Oh, jé Gi, Gi, Gina...

00:22:58 Poprvé v televizi jsem se objevil někdy na sklonku 54.

00:23:03 a na začátku 55. roku, kdy si mě všiml režisér Podskalský

00:23:09 s dramaturgem Zdeňkem Dietlem na nějakém vystoupení.

00:23:12 A tak ho to napadlo, aniž by tušil, že já jsem vlastně

00:23:16 herec z povolání, tak mě oslovil a nabídl mi

00:23:20 konferování nějakého televizního pořadu.

00:23:24 Což se tehdy dělalo všechno živě, ještě nebyl žádný záznam.

00:23:29 Já si pamatuji, že jsme to točili v té Besedě.

00:23:32 Jednak tam bylo strašný vedro, protože ty kamery

00:23:35 potřebovaly strašně moc luxů, strašně moc silné osvětlení.

00:23:39 A oni mě radši posadili ke stolečku,

00:23:42 protože já jsem měl strašnou trému -

00:23:45 poprvé v životě budu v televizi.

00:23:47 Perfektně jsem se naučil to, co jsem měl.

00:23:50 Uváděl jsem tam nějaké písničky, artistická čísla.

00:23:53 To všechno bylo nafilmováno.

00:23:56 A tak jsem se to naučil perfektně, odříkal jsem ty vstupy

00:24:00 a zřejmě to mělo hlavu a patu, protože oni mě pochválili.

00:24:05 A tak začala ta moje televizní kariéra.

00:24:18 To jsem já. Tak otevřete!

00:24:25 (bušení na dveře)

00:24:32 Co je? To chce studenou vodu.

00:24:42 -Neblázni. Nevnucuj se, prosím tě!

00:24:45 Ty, takovej mužskej, ještě bude prstíček hrabat.

00:24:48 Pojď, pojď, jdeme!

00:24:51 Ale pamatuj si, že sis zahrávala s otcem tří dětí!

00:25:04 Na pana Wericha jsem do tohoto divadla chodil

00:25:06 už po válce už jako student. A o mnoho let později,

00:25:10 někdy ke konci roku 1956, jsem se s ním seznámil osobně.

00:25:15 A to tak, že jsem v té době konferoval

00:25:18 pořady Československé televize Měsíčníky,

00:25:21 Zajímavosti a Dobré pohody.

00:25:24 A v těch pořadech jsem měl různé hosty.

00:25:27 A jedním z těch vzácných hostů byl také pan Jan Werich.

00:25:30 Potom jsem se také seznámil s Mirkem Horníčkem, jeho partnerem.

00:25:35 To bylo vlastně jeho první partnerství ve hře Husaři,

00:25:39 tady v tom divadle, a tam byla role Pietra.

00:25:42 A na tu mě právě panu Werichovi právě Miroslav Horníček dohodil.

00:25:47 Alternoval to tehdy Ota Budín, respektive já jsem to

00:25:50 později alternoval s ním, když jsem tu roli

00:25:54 po hostovacím představení získal, a získal jsem tím pádem

00:25:58 také angažmá u pana Wericha, u pana šéfa,

00:26:02 a měl jsem tu čest, že jsem tady u něho strávil celých 5 let.

00:26:09 Tak honem!
-Není to kanec.

00:26:13 Šláp na mě. Je to vůl!

00:26:18 Jedno z mých prvních představení tady v divadle u pana Wericha

00:26:22 byla Balada z hadrů.

00:26:24 A já jsem to představení úplně začínal.

00:26:27 Stál jsem támhle u toho pravého portálu.

00:26:29 Pode mnou v té ponorce, jak říkáme orchestřišti,

00:26:33 byl Karel Vlach se svým orchestrem. A já jsem začínal nějak takhle:

00:26:37 Je to divnej svět, divné věci, když je pro lidi třeba

00:26:45 pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba.

00:26:52 Je to divný svět, divná láska, když se mají dva rádi,

00:27:00 ale když jim plynová maska při líbaní vadí.

00:27:08 Pan Werich mi jednou moc pomohl, ne že by mi nepomohl víckrát,

00:27:12 ale tahle ta pomoc byla pro mě zvlášť důležitá.

00:27:15 Já jsem se jednou dostal do spárů estébáků,

00:27:19 kteří mě začali pronásledovat a chtěli na mně vyzvídat.

00:27:22 A chtěli se i na něj dozvědět co nejvíc věcí ?

00:27:25 kdo sem do toho divadla chodí, jací jsou to lidé

00:27:28 a tak dále a dále. Oni mně opravdu nedali pokoj.

00:27:32 A já jsem si dodal odvahu, když jsme byli

00:27:35 s Baladou z hadrů v Berlínském divadle

00:27:38 a byli jsme náhodou na obědě s panem Werichem.

00:27:41 A já mu říkám: "Pane šéf, prosím vás,

00:27:43 já jsem v takové situaci. Ty lidi mi nedají pokoj.

00:27:47 A vy máte toho známého, tehdejšího ministra vnitra,

00:27:51 pana Baráka, jestli byste se za mě nepřimluvil,

00:27:54 aby mi dali pokoj.? A tak se skutečně stalo.

00:27:57 Od té doby jsem měl pokoj.

00:28:02 Tam pod kamenným mostem zdaleka

00:28:08 tak tiše voda plyne

00:28:14 a na mě v světě nic už nečeká

00:28:23 a žití moje hyne.

00:28:31 Na kamenný most si naposledy zajdu,

00:28:40 ve vodě hluboké utěšení najdu.

00:28:52 Najdu štěstí jiné. La, la,la,la.

00:29:04 Najdu štěstí jiné.

00:29:15 To takhle jednou přišel k panu Werichovi jeden kolega

00:29:18 a říkal nám v šatně: "Vážení, musíte se jít podívat

00:29:22 na Národní třídu do Reduty. Tam dole je taková kapelka,

00:29:29 říkají si Akord klub, a to stojí za zhlédnutí.

00:29:33 Dělají nádhernou muziku! Tak jsme se sem vypravili.

00:29:36 A pak se musím přiznat ? chodili jsme sem docela pravidelně.

00:29:40 Dokonce někdy i s panem Werichem, protože tady se skutečně dělo

00:29:44 něco docela zvláštního. Tady jsem se seznámil

00:29:47 s Jirkou Suchým, s manželi Sodomovými, s Vildou Roglem,

00:29:52 který hrál na foukací harmoniku a s dalšími.

00:29:54 Jirka Suchý hrál tenkrát ještě na kontrabas

00:29:58 a začal psát první texty, ne na Šlitrovu muziku,

00:30:03 ale na staré americké písničky. Teprve tady potom

00:30:07 později vzniklo to spojení dvou Jirků - Suchý, Šlitr.

00:30:11 A my jsme sem chodili strašně rádi,

00:30:15 protože to bylo bezvadný. Úplně něco nového.

00:30:21 Až záhon růží začne kvést, mám to říct?

00:30:25 Až podzim vlákna začne plést, mám to říct?

00:30:31 Že jsem tak sám, že rád ji mám. Že věků věk ji vlastně znám.

00:30:37 S mou ženou Evičkou jsem se poprvé potkal,

00:30:40 jestli si dobře pamatuju, to mně bylo něco kolem 16, 17 let,

00:30:44 v kavárně Hybernia v Hybernské ulici, nahoře v prvním patře.

00:30:49 A já jsem tam seděl se svými přáteli.

00:30:52 Kousek dál v jednom boxu seděla dívenka.

00:30:55 Ona vypadala jako Kleopatra!

00:30:57 Měla takhle ty černé vlasy a mně se strašně líbila.

00:31:02 A všiml jsem si, že tam v té společnosti je jeden můj známý.

00:31:06 A tak jsem využil příležitosti, když šel kolem mě,

00:31:10 že jsem ho zastavil a říkal jsem mu:

00:31:12 "Prosím tě, byl bys tak hodnej a řekl mi,

00:31:14 co je to tam za tu krásnou dívku, jak tam sedí s vámi?

00:31:18 A on mi na to řekl: "To je nějaká Eva Klepáčová.?

00:31:22 A mě přímo ta dívenka fascinovala.

00:31:26 Já jsem pak hledal jakoukoliv příležitost,

00:31:28 abych se s ní mohl znovu setkat.

00:31:31 Zjistil jsem, že také hostuje ve Vinohradském divadle,

00:31:34 tak jsem tam chodil po představení k těm personálním dveřím.

00:31:38 Čekat, až třeba ona z toho divadla vyjde.

00:31:41 Nebo když jsem věděl, že jde nějakou ulicí,

00:31:44 já jsem třeba oběhl celý blok, abych jí mohl jít naproti,

00:31:47 jako náhodou, že se nic neděje, abych ji viděl.

00:31:50 Někdy jsem taky chodil před Rozhlas, ona tam bydlela

00:31:56 naproti Rozhlasu, nahoře ve čtvrtém patře.

00:31:59 A koukal jsem nahoru, do těchto oken, jestli ji náhodou neuvidím.

00:32:04 A pak jsme se už konkrétně setkali

00:32:07 při jejích přijímacích zkouškách na školu.

00:32:10 A já jsem tam seděl u té poroty jako zástupce studentstva,

00:32:16 a když bylo po těch zkouškách, tak já byl vlastně ten,

00:32:20 kdo ji tak nenápadně, neoficielně řekl,

00:32:23 že to dopadlo dobře, že tu zkoušku udělala.

00:32:28 Tak my jsme předloni oslavili zlatou svatbu.

00:32:33 To je zvláštní, já když jsem účinkovával kdysi dávno,

00:32:36 hlavně tady v Praze v Nuslích na těch zlatých svatbách,

00:32:40 tak když tam přišli ti staronovomanželé -

00:32:45 ti dědečkové, babičky s tím svým příbuzenstvem,

00:32:48 dětičky, kytičky, dobré jídlo, pití...

00:32:52 A já jsem jim tam s tou mojí kapelou hrál a zpíval,

00:32:56 tak jak jsem se tam na ně koukal, jak se tam točili na tom parketě,

00:33:00 tak jsem si v duchu říkal při tom zpěvu:

00:33:03 "Bože, to jsou starý lidi.? No vidíte, a už jsem tam taky.

00:33:10 Padla facka padla na sále, když jsem já tam přistál.

00:33:24 Velkej rozruch nastal v lokále. Kdo měl ruce, ten se pral.

00:33:37 Jo, tři frajeři co tam po mně šli,

00:33:40 rychle okem odešli. Podvýživy...

00:33:48 Pak nám pan kapelník sólo hrál. Žádnej nevyrušoval!

00:34:00 V těch 60. letech, na začátku těch let,

00:34:04 jsme vstoupili do svazku Městských divadel pražských

00:34:08 s panem ředitelem Otou Ornestem, tak to byla taky

00:34:11 velice zajímavá práce.

00:34:13 Ta městská divadla měla totiž jeden soubor a tři budovy.

00:34:16 Divadlo ABC, Komorní divadlo a Divadlo Komedie.

00:34:20 A ta tři divadla měla svůj odlišný program.

00:34:26 V divadle ABC se hrál dobrý bulvár, hudební komedie.

00:34:30 V Divadle Komedie se hrály společenské hry,

00:34:35 včetně detektivek a takových věcí modernějších.

00:34:38 Divadlo Komorní, to bylo ideální divadlo pro dramata.

00:34:43 Tam se nádherně dělaly věci vážné.

00:34:47 A to bylo taky zajímavé, protože herec rád vyzkouší

00:34:50 různé žánry. Já jsem si jeden večer zazpíval, zahrál komedii.

00:34:53 Druhý den jsem hrál detektivku a třetí den jsem hrál vážné věci ?

00:34:58 Romaina Rollanda Hru o lásce a smrti v Komorním divadle.

00:35:04 Neodcházelo se mi lehce po těch 35 letech,

00:35:07 protože jsem tady zažil nádherné roky plné nádherných her, rolí.

00:35:12 Ale že jsem se tady taky seznámil s nádhernými lidmi.

00:35:16 A na to se zapomíná.

00:35:19 Život nás až nad oblaka láká!

00:35:21 No, k čemu u vesnice šibenice? I bez šibenice jde to!

00:35:26 Když se zachce zmizíš bez justice...

00:35:29 Tak si tak uvědomuji, když jsem tam sedával nahoře

00:35:33 v tom klubu u pianina nebo křídla,

00:35:36 že jsem se vlastně nikdy ani pořádně nenapil.

00:35:39 A bylo po premiéře, byla velká sláva.

00:35:41 Já jsem měl tu desku od pianina obloženou dárečky

00:35:44 v podobě skleniček a panáčků, co mi tam kolegyně a kolegové

00:35:48 poslali, jenomže já jsem se k tomu pořádně nemohl pořádně dostat,

00:35:52 protože ruce jsem měl zaměstnaný těma klávesami.

00:35:55 Že diplomacie jsou je čáry máry, a že smlouvy jsou jen cáry.

00:36:01 A že dané slovo láry fáry. To bude asi tím, že,

00:36:04 to bude asi tím, že... No prostě tím, že není středověk.

00:36:12 V roce 1958 jsi natočil svůj první gramofonový mega hit.

00:36:18 Dokonce to byla taková zvláštní písnička,

00:36:21 protože ji napsal Jiří Suchý a byla to vůbec jeho

00:36:24 první realizovaná nahrávka na deskách,

00:36:28 ale v tvém podání za doprovodu Orchestru Karla Vlacha.

00:36:32 Ano, protože Jirka Suchý byl tehdy v nemilosti u mocipánů.

00:36:38 Takže aby ta písnička nezanikla, aby se využila,

00:36:42 tak jsem ji dostal já s jeho svolením.

00:36:46 Můžeš ji trošičku připomenout, zaintonovat?

00:36:49 Ale prosím tě! "V poslední době jdu do sebe.

00:36:52 Zpívám o sobě blues pro tebe.

00:36:54 Čas jak řeky příval plyne, co jsem včera zpíval jiné,

00:36:56 zpívám dneska jen a jen pro tebe."

00:36:59 Zpívám o sobě blues pro tebe. Pro tebe!

00:37:02 Čas jak řeky příval plyne, co jsem včera zpívám jiné,

00:37:06 zpívám dneska jen a jen pro tebe. Pro tebe!

00:37:10 Čas jak řeky příval plyne, co jsem včera zpívám jiné,

00:37:14 zpívám dneska jen a jen pro tebe. Pro tebe!

00:37:18 My jsme se teď dostali do toho roku 1958,

00:37:21 kdy jsi odstartoval, řekněme, tu kariéru popového zpěváka,

00:37:26 to myslím zcela upřímně ? s rock and rollovým frázováním,

00:37:31 protože to Blues pro tebe jsi frázoval jako rock and roll,

00:37:34 ale v zápětí přišla taková nemilá a nemilosrdná rána osudu.

00:37:40 Vlastně jsem způsobil automobilovou nehodu,

00:37:43 při které zemřel kolega - režisér Jirka Jungvirt.

00:37:47 A vážně se zranily Judita Čeřovská a asistentka režie Alena Pánková.

00:37:52 To víš, s tímhle tím smutným vědomím žiju dodneška.

00:37:57 A jak se léta mění a doby rok střídá,

00:38:00 ten obraz vždy stejný ona stále vídá.

00:38:05 Hledí za ním z okna, beze slova mává.

00:38:08 O jeden šedý vlas víc má její hlava.

00:38:13 Když jsem po tom nešťastném úrazu v tom 58. roce

00:38:17 ležel jsem ve špitále, tak mi pan Werich napsal dopis,

00:38:22 který se mi bohužel ztratil, to je mi nesmírně líto!

00:38:25 Toho dopisu jsem si nesmírně vážil,

00:38:29 protože tam bylo mimo jiné napsáno:

00:38:32 "Horníček mi říkal, že viděl tuhle na plotě

00:38:35 někde v Praze 6 napsáno křídou: "Zíma žije.?

00:38:40 A tak jsem tomu rád, že je to pravda.?

00:38:44 Na té žluté blátivé silnici, která se přede mnou

00:38:46 táhla donekonečna zahalená mlhou, tak se najednou přede mnou

00:38:49 objevil váš obraz a oslnil mne jako blesk!

00:38:52 Každý krok na té silnici, každá závora, kterou jsem podlézal,

00:38:55 každé nebezpečí, které jsem překonal

00:38:57 mne přibližovalo k vám.

00:39:04 Nacházíme se v prostorách bývalého Komorního Divadla,

00:39:08 nejhezčího komorního divadla, jaké jsem kdy zažil.

00:39:12 V posledních letech, desítkách let,

00:39:15 tady bylo zbořeniště, ruiny, trosky.

00:39:19 Dneska je tu hotel Central.

00:39:22 A to, co je za mnou, ten skleník, to akvárium,

00:39:25 tam kdysi seděli diváci a tam úplně vzadu

00:39:29 je kousek bývalého jeviště.

00:39:34 Já se tady hrál jednu velikánskou roli ve hře Hra o lásce a smrti.

00:39:42 To bylo vlastně původně takové společenské drama

00:39:46 lemován francouzskou revolucí, ale pan režisér Radok

00:39:50 to udělal tak, že tady v té jeho režii, v té jeho úpravě

00:39:54 byla Francouzská revoluce přímo tady na jevišti.

00:39:59 Mnoho mých kolegů a známých se srdečně divilo,

00:40:03 proč právě mně, pouličnímu zpěváčkovi,

00:40:07 jak mě často tituloval můj kolega Homola,

00:40:11 svěřil pan Alfréd Radok takovou vážnou dramatickou roli.

00:40:16 On si mě myslí předtím tak trošku otestoval,

00:40:19 když jsem hrál v jeho televizní inscenaci hry Šach mat.

00:40:24 A potom jsme spolu zkoušeli, Zkoušeli, on mi důvěřoval,

00:40:29 já jsem důvěřoval jemu.

00:40:31 Nevím, jak se jemu ta důvěra vyplatila,

00:40:34 ale mně tedy ta důvěra v něj na 100%.

00:40:41 S panem Radokem už jsem se nikdy nesetkal,

00:40:43 protože on nedlouho potom opustil tuhle zemi.

00:40:48 Jenom jedenkrát chtěl bych srdce tvé vzít

00:40:56 a pak ve svém je skrýt.

00:41:00 Já spojím tvůj dech s mým, ach, řekni mi, že sním.

00:41:07 Ten božský souzvuk srdcí jenom jednou rozezní.

00:41:16 Ta moje cesta k dechovce byla celkem dost jednoduchá.

00:41:20 Já jsem po rodičích Jihočech, oba rodiče pocházejí

00:41:23 z jihočeských vesniček.

00:41:26 A já jsem tu dechovou hudbu vnímal už jako malej capart, malej kluk.

00:41:31 Já si vzpomínám, že roce 1938, když byla mobilizace

00:41:35 a naši vojáci byli připraveni se bránit Hitlerovi,

00:41:38 bránit nás proti Hitlerovi, tak v té rodné vesnici mé maminky,

00:41:45 v tom Řípci, kousek od Veselí nad Lužnicí,

00:41:49 tam byli připraveni vojáci, tam "ložírovali" na návsi s tím,

00:41:53 že počítali, že půdou do boje.

00:41:56 A my jsme jako kluci, to bylo o prázdninách,

00:41:59 my jsme jako kluci tam běhali okolo nich a okukovali jsme je.

00:42:04 Žadonili jsme na nich ty cvočky z nárameníků.

00:42:07 A pochopitelně oni si večer udělali ohýnek

00:42:09 a zpívali tam písničky:

00:42:12 "U našich kasáren stojí v noci stráž,

00:42:15 nečekej, má milá, mě se nedočkáš." A tak dále.

00:42:19 Vackova písnička U našich kasáren, kterou jsem tenkrát poprvé

00:42:23 já tam pochytil a prakticky ji zpívám dodnes.

00:42:27 Před našima na kopečku stojejí tam dvě panny.

00:42:31 Dal jsem já jim pěkné pozdravení,

00:42:35 ony mně děkovaly. Dal jsem já jim

00:42:40 pěkné pozdravení, ony mně děkovaly.

00:42:47 Přivedu jsem vojska v plné zbroji!

00:42:50 Pod kopyty koní zhyne vaše zem!

00:42:55 Mlčte, králi. Možná jinde se vás bojí,

00:43:00 ale tady u nás se vás neleknem!!!

00:43:32 Já se nepovažuji za filmového herce.

00:43:35 Taky jsem hrál jenom asi ve čtyřech filmech něco,

00:43:38 co stálo za to. Jinak jsem třeba ještě v dalších snímcích zpíval.

00:43:43 Ty filmy, které jsem natočil, to byl myslím Snadný život.

00:43:49 To byl takový studentský film režiséra Miloše Makovce,

00:43:53 kde se mimo jiné také poprvé objevil Jirka Suchý,

00:43:56 myslím i Láďa Menšík.

00:43:59 Pak jsem točil prince v Princezně se zlatou hvězdou.

00:44:04 Pak ještě, co by stálo za řeč, film se Zdeňkem Podskalským

00:44:09 Ta naše písnička česká.

00:44:12 A konečně s tímtéž režisérem film Ženu ani květinou neuhodíš,

00:44:16 kde jsem hrál takového bláznivého dirigenta.

00:44:20 Tak ještě jednou, pojďme! A!

00:44:28 (hrají falešně)

00:44:33 No tak, pánové, já vím, že je sobota

00:44:36 a že je tři čtvrtě na dvanáct, ale mně to nevadí,

00:44:39 já můžu klidně zkoušet třeba do půl třetí!

00:44:41 Já můžu taky klidně...

00:44:48 Já si taky myslím, že už bysme toho měli nechat.

00:44:52 Jsme už všichni přepracovaní.

00:45:00 A dejte mi zahrát, pane inšpektore. Dejte mi zahrát, už jsem zase dole.

00:45:08 Dejte mi zahrát čistý v dur, než přišijou mi číslo na mundůr.

00:45:17 Hříšní lidé, to byla vlastně písnička

00:45:20 z filmu Pěnička a Paraplíčko, kterou točil pan režisér Sequens.

00:45:27 A je to hudba Zdeněk Liška, text Vladimír Sýs.

00:45:30 Myslím si, že se potom stala takovou znělkou

00:45:33 televizního seriálu Hříšní lidé města pražského.

00:45:38 Jo, člověk míní, ten nahoře to změní.

00:45:42 A potom zbejvá jen mřížový snění.

00:45:50 Já jsem se sem do Plzně dostal tak nějak na začátku 90. let,

00:45:56 když jsem se rozloučil s Městskými divadly pražskými.

00:46:01 A najednou mi bylo smutno.

00:46:04 Já jsem práce jinak měl dost, ale divadlo mi chybělo.

00:46:07 A v tý době se mi ozval kamarád, kolega ještě od Wericha,

00:46:13 tanečník, režisér, choreograf Pepa Koníček,

00:46:17 který tady narežíroval slavnou Mamzelle Nitouche

00:46:23 a nabídl mi tu nejkrásnější roli Celestýna.

00:46:28 A tak jsem se najednou dostal na tohle jeviště.

00:46:33 Tady mě všichni krásně přijali!

00:46:35 Tady totiž ten Vendelín Budil, slavný plzeňský divadelník,

00:46:41 se tak podepsal na těch lidech i na tom městě,

00:46:43 že snad je cítit z každého stavení!

00:46:46 A tak jsem stál na tomto jevišti a zpíval jsem:

00:46:51 Pro divadlo, pan Floridor, pro dívčí ústa Celestýn.

00:46:57 Tam za tou zdí je Floridor a zde je zbožný Celestýn.

00:47:03 Setká-li s kým se Floridor, setká- li s kým se Celestýn.

00:47:09 Tu neví se, zda Floridor je Floridor či Celestýn.

00:47:16 Vždyť Celestýn je Floridor a Floridor je Celestýn.

00:47:23 Pampampam.

00:47:27 Ramono, až sejdem se, kde vodopád,

00:47:34 Ramono, v tvé náruči chci tiše spát.

00:47:42 Však jitro vábné uzme mi tě milenou...

00:47:49 My jsme hráli takové malé formy. Třeba Řeka Zorbu,

00:47:53 Já, k čertu, žiju rád ? se to jmenovalo v podtitulu.

00:47:57 Nebo Malované na skle, ale taky rockový muzikál

00:48:00 Expresso Bongo nebo Aleluja, dobří lidé,

00:48:05 italský muzikál Archandělé nehrají biliár.

00:48:09 Hráli jsme tam toho velikou spoustu.

00:48:13 Dokonce třeba Milenci z kiosku byli v té muzikálové podobě.

00:48:18 Taky jsme třeba hráli Svobodovy Čekanky

00:48:22 nebo Tylovu Fidlovačku ve Valdštejnské zahradě.

00:48:26 To všechno už vlastně bylo s písničkami, s muzikou.

00:48:29 Potom už jsem se začal věnovat muzikálům většího formátu.

00:48:35 Hrál jsem několik let Svobodův muzikál Hrabě Monte Christo.

00:48:42 Hrál jsem Kočky, tedy Cats, bohužel ne dlouho.

00:48:46 Hrál jsem komorní muzikál Kráska a zvíře.

00:48:53 Co bych ještě tak vzpomněl z těch muzikálů?

00:48:57 Tak to by bylo z těch modernějších.

00:49:00 Taky druhou verzi Drákuly jsem hrál.

00:49:03 A v současné době jezdím samozřejmě s muzikou.

00:49:07 Buď s mou kapelou nebo jako host jiných kapel.

00:49:10 Nebo jen tak sám na tzv. poloviční playback,

00:49:14 na halfplayback, kde nejsou podmínky prostorové nebo finanční.

00:49:19 Jezdím s divadelním představením Na tý louce zelený.

00:49:23 Hraju v Ypsilonce. Připravuji tři rozhlasové pořady týdně,

00:49:29 takže je toho až až.

00:49:31 Ten, kdo si na lásku přivyknul, těžko odvyká.

00:49:38 Vy jeden! Vypadáte jako cezená nudle

00:49:44 a zatím jste sňatkovej podvodník! To se mýlíte.

00:49:49 -Já už to nemůžu poslouchat! Zachraň se kdo můžeš!

00:49:52 Barbora řádí! Ty někam letíš?

00:49:58 Neděkujte. Berte život tak jak je!

00:50:01 S chutí a taky od podlahy!

00:50:11 Já jsem to původně nechtěl hrát, tuhletu roli starýho Štětivce.

00:50:16 Přede mnou to hráli takoví obrovští divadelní a filmoví komici!

00:50:21 Jako byl Jára Kohout ve filmu.

00:50:23 Jarda Štercl na divadle, Mirek Lipský a další.

00:50:27 Musím vám říct, že to byla dost dlouhá cesta

00:50:30 od prince z pohádky k tomuhle starýmu Dědkovi.

00:50:33 Ale šel jsem ji rád a šel bych ji klidně ještě jednou,

00:50:37 kdyby Pán Bůh dal, jenomže to se nestane.

00:51:11 Myslíte, že jste prožil neobyčejný život?

00:51:19 Já z dáli přišel k vám. Z té země snů a bájí.

00:51:27 Píseň, to je vše co mám, píseň, kterou snad i lidé znají.

00:51:37 Já z dáli přicházím, z té země dětských přání.

00:51:47 Víc vám říci neumím, zem, z které přicházím

00:51:52 je mým tajemstvím, je mým tajemstvím.

00:52:00 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010