00:00:07 Honzo?

00:00:09 Přemýšlel jsi už vůbec někdy o tom,

00:00:12 co bude, až se jednou ráno probudíš a nebudeš muset vůbec nikam?

00:00:18 Klíče od kanceláře bude mít Martin Gajdoš, ne?

00:00:22 Ale co by bylo, prosím tě.

00:00:24 Řeknu si, že jsou ve správných rukou.

00:00:28 Ráno bude jako každý jiný.

00:00:31 Buď bude sluníčko, nebo bude pršet.

00:00:34 Nikdo si ani nevšimne, že Zeman dosloužil.

00:00:42 A nemá to tak bejt? Má.

00:00:45 No tak vidíš. A spi už.

00:00:52 Tebe něco trápí, viď? Ale nic.

00:01:06 Aspoň ne nic, co bych mohl změnit.

00:01:12 Na světě je odjakživa lásky dost,

00:01:17 jak je zřejmé z mnoha pramenů.

00:01:20 Blízko každé lásky číhá žárlivost,

00:01:24 začalo to jak se zdá už v Edenu...

00:01:29 Jménem zákona! Au!

00:01:31 Stůj!!!

00:01:39 Jménem zákona - stůj!

00:02:00 Tak tady ta fotografie se mi nesmírně líbí proto,

00:02:04 že tady já říkám:

00:02:06 "Tady jsem naprosto svobodnej Brabec!"

00:02:14 Něco mi řekni o dětství. Žižkov.

00:02:20 Podívej se, každý starší člověk hovoří o dětství.

00:02:25 Je to naprosto logický, protože čím je člověk starší,

00:02:29 tím víc vzpomíná na své mládí.

00:02:32 A pokud jde o mé dětství, to znamená Žižkov,

00:02:35 protože tam jsem se narodil v Blahoslavově ulici,

00:02:40 v tom starém Žižkově, který už dnes neexistuje.

00:02:43 A v té Blahoslavově 2, 4, tak tam bydlí -

00:02:50 když mi to tehdy Obermaierová řekla,

00:02:53 tak jsem otevřel ústa a říkal jsem: "Ty tam bydlíš?"

00:02:56 A teď jsem jí vyprávěl životní příběh svého mládí.

00:03:02 A ona samozřejmě hned říkala: "Tak přijď se podívat."

00:03:06 Od té doby, co jsme si toto slíbili, jsem tam nebyl.

00:03:14 (zvoní zvonek) Poplach!

00:03:20 Už letím. Já se podívám tam na tu Prahu.

00:03:26 Možná už ten pohled nepoznáš. Praha je stejná.

00:03:30 Akorát mi tady vadí ty nový baráky.

00:03:34 Teda vzpomínkám.

00:03:37 Na Žižkově nebydleli boháči. Tam nanejvýš bydleli živnostníci.

00:03:44 Můj tatínek byl malíř pokojů, který se do Prahy

00:03:48 nastěhoval z Kožlan u Kralovic z plzeňského kraje,

00:03:54 protože tam nemohl získat peníze.

00:04:00 Na venkově si to každý vymaluje sám.

00:04:03 Tak se přestěhoval do Prahy a našel si Žižkov.

00:04:06 Tam velice těžce začínal, co já vím.

00:04:11 Jo, to je důležitý! Tím jsme měli začít.

00:04:16 Nikdo z rodiny potom narozených divadlo nedělal, jenom já.

00:04:24 Ale tatínek s maminkou, jak jsem říkal,

00:04:27 protože byl malíř pokojů, v ochotnickém spolku

00:04:29 vždycky potřebný, tak si taky hrál.

00:04:32 Co to je - nevím. Tady je tatínek a tady maminka.

00:04:38 Pravděpodobně dělal nějakého doktora.

00:04:41 Fešák. A maminka je vpravo.

00:04:43 A tady to je opravdu trošku všechno mládí.

00:04:51 Že by mě v mládí napadlo, že budu hercem, to vůbec ne.

00:04:56 Chtěl jsem být pilot! Říkal jsem si:

00:05:01 "Nemůžeš být pilot, protože neumíš počítat, Brabče."

00:05:06 Takže to začalo ve škole.

00:05:13 Moji učitelé přišli na to, že umím dobře číst, to mě bavilo.

00:05:21 A to jsem četl třeba Furianty. A četl jsem všechny role.

00:05:26 Na školu přišly oběžníky:

00:05:29 Kdo chce, pojďte do divadla a tak dále.

00:05:33 Tak já jsem přijal pozvání do divadla k paní Míle Melanové,

00:05:41 které mělo sídlo v Akropoli na Žižkově.

00:05:48 A tam byla jistá paní Božena Jelínková.

00:05:52 A ona se mě chytla.

00:05:55 A je vlastně tou hlavní pákou, která mi řekla:

00:06:04 "Vladimíre, ty bys měl hrát divadlo."

00:06:10 Došlo k tomu, že mě připravila na konzervatoř.

00:06:16 Zkrátka v roce 49 až 50 to byla konzervatoř,

00:06:21 a od 50. roku jsem se stal vysokoškolákem!

00:06:28 Už jste hráli v Disku? Kdy jsme hráli v Disku.

00:06:32 Já jsem hrál poprvé v Disku s tou generací,

00:06:37 jako byl třeba Bláha, který už tady není,

00:06:41 jako byl Bičík, Jiřinka Jirásková, která pracuje krásně dodnes.

00:06:49 Musely to být veselý roky. Bláha...

00:06:52 Byly strašně veselý, ale hlavně v té škole opravdu o něco šlo.

00:07:01 Ládík?

00:07:03 Tak my jsme vyrůstali spolu na fakultě.

00:07:06 On byl sice o ročník výš, ale tím, že já jsem od 1. ročníku

00:07:11 už mohl dělat takové malé roličky,

00:07:15 nebo spíš statovat v Národním divadle, Ládík taky,

00:07:18 takže tam už jsme se potkali na jevišti.

00:07:21 Takže jsme si s Ládíkem užili od mládí.

00:07:27 Byli jsme oba mládí. Tak je to asi 160 let.

00:07:32 Kolik to je let?
-Tak 50 to bude, ne?

00:07:37 -Ježišmaria. 50! To je snad 60, 65.

00:07:45 To je strašný.

00:07:49 -Hrálo se ti s ním dobře?
-Já myslím, že jo.

00:07:56 Ládík měl v sobě to srdíčko.

00:08:00 A to je na jevišti i v bijáku vždycky vidět.

00:08:05 -Vždycky se říká "srdíčko". To je taková fráze.

00:08:07 Co to je?

00:08:09 -Je to možná fráze, ale pokud v tom,

00:08:13 co děláš, hledáš i kus sebe, a můžeš hrát jakoukoli roli -

00:08:17 kladnou nebo zápornou, tak tam musí být něco z tebe.

00:08:25 Žádný člověk není absolutně pozitivní.

00:08:29 Vždycky má v sobě nějaké negativní záležitosti.

00:08:32 Jde o to, jak je člověk schopen v sobě ty negativní potlačit.

00:08:37 Ale v okamžiku, když děláš negativní figuru,

00:08:42 tak i tam musí být to srdce.

00:08:46 To je podruhé, co jsem stál na Barrandově.

00:08:49 Krška. 1848. Ano, Krška.

00:08:53 Tak tohle to je ještě revoluční rok.

00:08:58 Vláďa Salač, Brabčák. On dělal Smetanu.

00:09:05 A od té doby si to pamatuju - to je Studentský pochod.

00:09:09 (notuje)

00:09:12 Po těch 5 a půl letech u Emila Buriana

00:09:18 mě pozval můj pan profesor Otomar Krejča,

00:09:24 už jako šéf Národního divadla, ke spolupráci v Činohře.

00:09:31 Jedna z prvních velkých rolí byla Smrt obchodního cestujícího.

00:09:34 To je těžká hra. Co se ti vybavuje

00:09:38 na tomhle představení? Karel Höger?

00:09:42 Ano, dalo by se říct Karel Höger, Blanka Waleská...

00:09:47 Toto představení, toto téma, tehdy ta společnost,

00:09:53 ve které jsme žili, to moc neznala.

00:09:58 A hlavně to, jak to ten Arthur Miller napsal!

00:10:02 Zkrátka ukázal jenom život, jaký je.

00:10:04 Ale mě uchvátila práce Jaromíra Pleskota.

00:10:09 To, jak vedl herce a jak maximalisticky

00:10:13 po nás všechno chtěl.

00:10:17 A tím, že se to vydařilo, je to ohromný.

00:10:21 Hrát tehdy vedle paní Waleské, vedle Bohouška Záhorského,

00:10:29 vím, Högera si nechám naposled - to bylo něco obrovského!

00:10:39 Obrovského!

00:10:41 Od úcty až po to, že člověk koukal,

00:10:47 jak ten herec zpracovává svůj text,

00:10:50 jakým způsobem bouří svoje nitro a předává myšlenky tomu divákovi.

00:10:56 Další taková výrazná inscenace, jakoby generační výpověď,

00:11:00 byl Topolům Její den.

00:11:03 Láďo, ty budeš vášnivej! Tos tady ještě nebyla.

00:11:06 Měli jsme ve třídě nějakou Mařenku Píchovou.

00:11:09 A ta se zamilovala do jednoho mladýho kantora.

00:11:12 Ten mrcha ji naschvál vyvolával,

00:11:15 protože mu dělalo dobře, když před ním stála celá zkoprnělá.

00:11:19 Neřekla tehdy ani jednu bitvu.

00:11:21 Tak jsem se jednou sebral a práskl jsem dveřma.

00:11:25 Jenomže to jsem pak nikomu nedovedl vysvětlit, proč jsem to udělal.

00:11:31 "Teatrálně opustil třídu, aniž k tomu měl vážný důvod."

00:11:36 A já ho měl.

00:11:40 Já bych ho tenkrát snad v tý chvíli zabil.

00:11:43 Jú! Ty jsi dobrej!

00:11:47 Na to já shořím, víš? Já nemám nikdy vážnej důvod.

00:11:51 Tak proč by měl bejt ze mě muzikant.

00:11:54 A proč ne inženýr. Proč?

00:11:57 Ale. Mají nakonec pravdu. Člověk musí mít něco jistýho.

00:12:04 A zahrát... Zahrát si můžu vždycky, ne?

00:12:08 To byla jedna z prvních. Samozřejmě s Otomarem Krejčou,

00:12:13 s paní Dostalovou, s Milošem Nedbalem,

00:12:22 Luděk Munzar hrál toho druhýho, Marie Tomášová...

00:12:25 Tam byly hluboký myšlenky, kde se ukazovalo to stáří,

00:12:29 jaký tam je rozdíl mezi tím dravým mládím.

00:12:33 Podle tvých výpočtů je svět starý několik milionů let.

00:12:37 To přidej, přidej, přidej! No prosím, u pana Rakutina.

00:12:41 Ale podle mě je to ten nejmladší!

00:12:47 A tvoje věda mi říká, že život

00:12:50 je jenom biologický proces, že tahle procedura jednou skončí

00:12:52 a že nebudu punktum hotová věc.

00:12:55 Jak mi vysvětlíš, že se mi přesto chce žít?

00:12:58 A že mě ta představa nestraší? Jak?!

00:13:01 No bodejť ne?! Vitalita, pud sebezáchovy!

00:13:06 Nejsem vopice! Materiál je stejný.

00:13:09 Jsme svázáni s přírodou víc než si myslíš.

00:13:12 Ale já jsem tu pupeční šňůru už asi překousl.

00:13:14 Poslechni, ty ale máš výrazy! Vždyť je to ponižující, prosím tě.

00:13:18 Další setkání s Topolem a s Krejčou.

00:13:21 A to byla opravdu kultovní věc - Romeo a Julie.

00:13:29 A pod tou zdí být hezky živí. Ty smíchy a tohle to.

00:13:32 (smích)

00:13:36 Teď je s tebou řeč! To je Romeo jak má být!

00:13:40 Teď máš hlavu a patu!

00:13:46 Zaprvé to bylo slavný představení, ale člověk se nepředvádí proto,

00:13:49 aby byl slavný, ale proto, aby tu práci dobře odevzdal,

00:13:55 aby to byl pro toho diváka nejsympatičtější

00:13:59 a nejkrásnější večer, který prožil.

00:14:03 Ta práce, samozřejmě zásluhou Otomara Krejči, byla úžasná.

00:14:10 Byla to, neříkám nádenická práce.

00:14:14 Dobře, může být nádenická práce, ale přitom práce umělce,

00:14:20 který nehraje jenom ten první plán své role.

00:14:28 Psí rody!
-Ano, ale posílá to jemu.

00:14:32 Jakoby říkal:

00:14:34 "To navěky si zapamatuj, že jsou psí rody!"

00:14:38 Vrývá mu to do paměti. Psí rody.

00:14:43 Ano. A v napětí. Ve velkým napětí.

00:14:53 Já jsem si ho vlastně prvně všimla, a to jsem byla mladá holka,

00:14:56 nebo znala jsem ho trochu, ale kde se mi strašně líbil,

00:15:00 to byla inscenace Romeo a Julie, kde hrál takovou roli,

00:15:03 která není zrovna nejslavnější, ale díky režii

00:15:06 a vůbec postavení celé té věci byl hrozně výrazný

00:15:09 a dělal to úžasně.

00:15:11 Už s tím přestaňte!

00:15:15 A nebo někde ve vší tichosti se spolu vypořádejte!

00:15:18 To byla celá plejáda slavných inscenací, v tom Národním.

00:15:23 Třeba si vzpomenu na Jeppe z vršku. No.

00:15:28 Jeppe z vršku bylo nádherný představení.

00:15:31 Rudla Hrušínský byl báječnej.

00:15:34 Umírám, pomoc! Džbánek píva!

00:16:01 Tam bylo málo lidí. V tom bylo dohromady šest lidí.

00:16:06 Chceš abychom se pokusili nešťastného pána

00:16:09 rozptýlit tím, co mívá vždycky nejraději!

00:16:12 Co máte na mysli, Eriku? Že bychom připravili tabuli,

00:16:15 na ní jídla a vína, co pánovi nejvíce chutnají.

00:16:18 A dali zahrát kousky, jež obvykle chce slyšet!

00:16:22 In fino veritas!
-Gaudeamus igitur!

00:16:25 Tříska, Abrhám, já, Holýšová - lidi na to hrozně rádi chodili.

00:16:32 To přece pánův zamilovaný kousek. Ano. Tohle?

00:16:36 Ano! Copak já vím?

00:16:40 To je tady vždycky takhle veselo?

00:16:43 Vždycky, když pán přikáže! On je naším živitelem!

00:16:48 On? Ne, prosím, vy.

00:16:51 Já že vás všecky živím?! Jeden, dva.

00:16:55 A tady tu muzikantskou bandu taky? Počkej, počkej.

00:17:00 Jeden, dva... To vůbec nespočítám.

00:17:05 Tak jsem si všiml, když jsem se díval

00:17:07 na Jeppe z vršku, nebo jsem se díval

00:17:09 na Zdravý nemocný - s gustem hraješ komické role.

00:17:13 Že je máš rád a taky je umíš. A co ti na to mám odpovědět?

00:17:18 Samozřejmě, že s gustem!

00:17:21 Lalalala... To je hezké.

00:17:27 Kdo by si nepřál, abyste na něho myslela?

00:17:32 Ať už ve snách nebo za bílého dne.

00:17:34 Kdyby se vám opravdu přihodilo něco nepříjemného,

00:17:36 počítejte s mou pomocí.

00:17:38 Lalalalala...

00:17:46 Někdy je dostaneš, někdy je nedostaneš!

00:17:51 A když je nedostaneš, tak si hledám já alespoň něco,

00:17:56 kde bych mohl prosadit jakýsi svůj humor.

00:17:59 Počkej, ukaž mi ten papír!

00:18:03 Tak prosím, prosím, kde máš napsáno to, co jsi zpívala?

00:18:07 Tady jsou jenom noty. Ale, pane, nedávno přišli na to,

00:18:10 jak se dají slova zapisovat přímo do not!

00:18:12 Na to přišli? Koukněte! Ano, pane.

00:18:15 A to už jsme tak daleko? Ano, pane.

00:18:17 To je zvláštní.

00:18:19 Tak víte co? Zazpívejte mi tohle to.

00:18:21 Tady, tady, prosím, od toho "r".

00:18:25 Nej, nej, nej... Nej, nej, nej.

00:18:32 Nejvyšší čas, abyste šel! Na shledanou!

00:18:35 Když o tom takhle přemýšlím, co nás učil

00:18:38 ten Otomar Krejča s tím panem profesorem Nedbalem,

00:18:41 aby to nebylo jednotvárný. Život není jedna rovina.

00:18:47 Mezitím jsou: nahoru, dolů, nahoru, dolů.

00:18:51 Že se člověk směje, pláče, zažívá tragické věci.

00:18:54 Já, když něco takového, tak ti znovu odpovídám,

00:19:00 vždycky hledám, aby tam byla nějaká sranda.

00:19:03 Takže jsi taky musel mít rád Sto dukátů za Juana.

00:19:07 Ten ničema že je tvůj přítel?!
-A příteli se musíš vždycky...

00:19:12 Uráží mě notoricky. Jak se může opovážit?

00:19:16 -Jak se můžeš opovážit? Jak se může opovážit?!

00:19:18 -Jak se může opovážit?!
-Přítele si nutno vážit!

00:19:20 Přítele si vážit nutno! Bez přátel by bylo smutno!

00:19:23 Jak se může opovážit?!
-Přítele si třeba vážit!

00:19:25 Přítele si vážit třeba! Jako vína, jako chleba!

00:19:28 Jak se může opovážit?!
-Jak ses mohla?

00:19:29 Jak ses mohla?! Jak jsem mohla...

00:19:33 Jak se mohla? Opovážit!

00:19:42 To bylo ve Valdštejnské zahradě.

00:19:45 Toto divadelní představení dělal Jan Roháč

00:19:48 a hrál velký orchestr Karla Kreutgartnera!

00:19:52 Ale to, o čem ty jsi mluvil, to jsme hráli po mnoha letech.

00:19:57 Režíroval to Jaromír Pleskot pro televizi.

00:20:03 Tam jsem hrál Roldana.

00:20:05 Mdloby způsobuje chudokrevnost! Nebo zákeřná choroba.

00:20:09 V případě milostivé paní lze usuzovat

00:20:12 spíše na chorobu zákeřnou.

00:20:15 Tak zákeřnou, že se vůbec neprojevuje!

00:20:18 Doporučoval bych více veselosti, neboť vtip je kořením života.

00:20:24 A koření je velmi vzácné!

00:20:28 Teď se dostáváme do takového tvého mezního životního období.

00:20:32 A to je Cyrano z Bergeracu. Tak to je veliká role.

00:20:37 A do toho ti přišlo... Do toho přišla ta rána.

00:20:41 Cyrano byl nějakým způsobem někam zasazen,

00:20:44 kde jsem mohl jako herec skončit vůbec. Dokonce jako člověk.

00:20:49 To srdce zklamalo na tom představení.

00:20:53 Ale to srdce už se začalo připravovat,

00:20:57 nebo já jsem si ho nechtě připravoval už o něco dříve,

00:21:01 protože jsem předtím měsíc hrál,

00:21:06 kde se mi stala taková věc, že jsem si něco zlámal v kotníku

00:21:10 na jevišti Národního divadla, když jsme hráli Zkrocení zlé ženy.

00:21:15 Tak já: "Dohraju to, dohraju to."

00:21:19 Druhý den do nemocnice, hotovo, je to tak a tak...

00:21:25 Do sádry. A jak dlouho? Měsíc určitě.

00:21:32 Takže měsíc... Tehdy jsem zhluboka vyhuloval.

00:21:38 Nemohl jsem se pohybovat, papal jsem

00:21:41 a při tom jsem byl s nervama špatný.

00:21:46 Protože tě pořád tlačilo to, že jsi měl hrát,

00:21:49 že nemůžeš hrát, zvou tě tam do práce...

00:21:54 To už jsem točil Třicet případů majora Zemana.

00:22:30 Vlezl jsem na jeviště, odehrál jsem první scénu

00:22:34 už jsem věděl, že je se mnou zle,

00:22:38 protože obrovský žár na hrudi.

00:22:41 Vlezl jsem do portálu, sedl jsem si a řekl jsem:

00:22:44 "Já nemůžu, zavolejte sanitku."

00:22:55 Potom jsem měl od divadla šest a půl roku volno.

00:23:02 Jaký proč, to už je jedno proč.

00:23:06 Proč mě tam nenechal pan tehdejší ředitel Přemysl Kočí,

00:23:13 takže jsem musel z divadla odejít

00:23:15 a věnoval jsem se jenom natáčení.

00:23:19 Tohle ti dávám zcela zvlášť.

00:23:21 To je ta fotografie, která by patřila...

00:23:25 Jak jsme byli na letišti, tak tady je Jára.

00:23:29 To je před 42 lety!

00:23:34 Já ti ji ukážu. Mám ji tadyhle.

00:23:37 Museli bychom zastrčit ta břicha, Jardo.

00:23:41 Hele, ty tuhle fotku nemáš. To jsem byl mladý kluk.

00:23:46 Fousy jsou furt stejný. Ale pořád jsi mladej.

00:23:50 Dnes jsem si je barvil. A ty jsi tady nebyl tolik vycpanej.

00:23:54 Ne, já jsem vevnitř dutej. Vzpomínáš?

00:23:59 Máme na to právo, abychom se objali.

00:24:01 Máme. Myslím, že jo.

00:24:26 Tady to má dobře turbulenci! No jo.

00:24:30 Čtyři metry!

00:24:47 Jardo, akorát je škoda, že to tak utíká.

00:24:51 To mi povídej!

00:24:57 Tak to otočíme.

00:25:07 Seriál Zemana pro mě už reprezentuje

00:25:11 tři roky hereckého i osobního života.

00:25:14 Dělám jej velmi rád už kvůli kolektivu,

00:25:17 se kterým spolupracuji.

00:25:19 A vlastně i proto, že mohu za sebe i za jiné

00:25:22 vyjádřit dík všem těm chlapcům v uniformách i bez uniformy,

00:25:26 kteří dobře dělají, poctivě dělají svou práci.

00:25:33 Přemýšlel jsi někdy o tom, proč si vybrali tebe?

00:25:36 Ty jsi nebyl člen strany. Nikdy.

00:25:40 V žádném případě nejde o osobní Zemanovy zásluhy,

00:25:44 protože Zeman pracuje vždycky s kolektivem

00:25:50 a ztělesňuje určitý společenský typ.

00:25:56 Možná, že by to bylo všechno úplně ale úplně jinak!

00:26:01 Já jsem v 69. roce odřekl Karlovi Kachyňovi film, který mi nabízel.

00:26:13 Ucho! A Ucho jsem odřekl tak,

00:26:17 jako jsem odříkával jiné filmy, proto jsem nikdy

00:26:20 filmů moc nenatočil, protože filmy se točí

00:26:23 vždycky v létě v tomto lepším počasí.

00:26:28 Odřekl jsem proto, že jsem měl celý život,

00:26:32 zaplaťpánbůh, tolik práce, ale neměl jsem čas

00:26:35 na své děti, které miluju. A říkal jsem:

00:26:40 "Ne, já o prázdninách nebudu dělat!"

00:26:44 Teď si představ, kdybych věnoval tu dovolenou

00:26:47 tomu natáčení a hrál Ucho!

00:26:51 Myslíš si, že bych dostal majora Zemana?

00:26:54 To jsem se dozvěděl teprve později, že na to byli jistí adepti.

00:27:00 Petr Kostka, Radek Brzobohatý. Tak jsem to vyhrál já.

00:27:12 Byl to takový fešák svý doby.

00:27:13 Ale možná, že by ho hrál ten můj dobrý

00:27:17 a báječný kolega Radek Brzobohatý!

00:27:19 Možná bys hrál tu svini. Ale asi bych ji hrál rád.

00:27:26 On se vždycky točily takový série.

00:27:28 Najednou se točilo třeba pět nebo sedm příběhů.

00:27:31 Já jsem dostal, sdělili mně, deset detektivek.

00:27:37 To byly věci, které nebyly celkem ideologicky zaměřený.

00:27:41 A to jsou takový ty začátky od toho 45. roku.

00:27:52 Šprýmaři tehdy říkali, že točíme večerníčky pro esenbáky.

00:27:55 Byla to zakázka ministerstva vnitra

00:27:57 a tomu také odpovídalo celé to zaměření.

00:28:05 Já jsem to spíš sledoval po profesní stránce.

00:28:07 Myslím, že těch prvních 8, 10 dílů od Sequense

00:28:10 bylo na tu dobu extrémně dobrých.

00:28:12 Dalších 10 dílů ze seriálu Třicet případů majora Zemana

00:28:15 budeme sledovat na obrazovkách už do této neděle

00:28:17 večer na prvním programu.

00:28:19 Oni možná věděli, kam to půjde. Tys to nevěděl.

00:28:22 Oni o tom určitě museli vědět, protože to se nemůže rodit

00:28:25 jenom ze dne na den. To museli být promyšlený.

00:28:28 A ta témata čím dál tím houstla. Blížili se k současnosti.

00:28:31 Takže točit v roce 73 rok 68 - to je smrtelný.

00:28:34 To nemůže dobře dopadnout, za toho režimu, který byl.

00:28:38 Dalších deset dílů bude chtít svou aktuálností

00:28:41 a společenskou potřebností opět zaujmout široký okruh diváků

00:28:45 a současně bude chtít vydat svědectví

00:28:47 o vysoké míře odpovědnosti svých tvůrců.

00:28:51 Já už v tom byl. A pak se rozhodli,

00:28:54 že bude těch dalších 20 dílů a takhle se to dotáhne.

00:28:59 Udělali si kolem toho jistý politický kolotoč.

00:29:06 A oslavovali s tím 30 let výročí SNB.

00:29:14 Fakt je, že asi nebylo možný, když ten seriál byl roztočený,

00:29:19 aby někdo řekl: "V tomhle já dál nehraju."

00:29:24 To by bylo na žalobu. A mělo by to takový důsledky,

00:29:28 že si to možná ani nedokážeme domyslet.

00:29:31 Počkej! Co je s tebou?

00:29:35 Čeho se bojíš? Nechci se dostat znovu do maléru.

00:29:39 Loni v 68. mně tu vytloukli okna. Všude bylo vápnem napsáno:

00:29:44 "Maštrovec je fízl. Pověste ho."

00:29:47 Bůhví, jak by to bylo se mnou dopadlo, kdyby nebyli přišli.

00:29:52 Myslel jsem, že na vesnicích byl klid.

00:29:55 Tohle? To je houby vesnice!

00:29:58 To je periferka Prahy! Půl vsi tam jezdí dělat.

00:30:02 Mně sice v 68. okna nevytloukli, ale prostě mě vyhodili ze služby.

00:30:06 Proč? Byl jsem šéfem pražský kriminálky.

00:30:09 Čím víc se blížili do současnosti, tak tím víc to dostávalo na prdel.

00:30:15 -Já se na něj teď koukala, když mi zbyl čas,

00:30:19 tak jsem se dívala na některý díly.

00:30:22 A dívám se na něj daleko shovívavěji než před x lety.

00:30:26 Už se na něj můžu dívat.

00:30:30 Občas je to úsměvný, občas i smeknu, občas se zasměju...

00:30:38 Bláznivej den, co není v kalendáři.

00:30:44 Je lepší než tři špatný Silvestry!

00:30:49 V ten den se všem legracím tak daří!

00:30:56 A bez not hrají dětský orchestry.

00:30:59 Od čeho se mám distancovat?!

00:31:05 Tak jsem něco udělal, tak přece nepůjdu od toho a nebudu říkat:

00:31:08 "Promiňte, sory, já jsem na tom strávil

00:31:10 5 let života, dostal jsem u toho infarkt."

00:31:12 To má Láďa říct?

00:31:14 Proč bych se měl distancovat třeba, já nevím,

00:31:17 je to třeba ubohý, co řeknu, třeba dělník,

00:31:20 který pracoval v ČKD a vyráběl něco,

00:31:23 a to šlo, je to sprostý, co řeknu, do Sovětského svazu.

00:31:29 A z toho byly dělaný nějaký věci?!

00:31:33 Tak já bych mu měl říct:

00:31:35 "Hele, Karle, distancuj se od tý práce!"

00:31:38 Tam hrála spousta herců, o kterých se

00:31:42 v této souvislosti nemluví. Nikdy to nepadne, že tam hráli.

00:31:46 A jsou to taky vynikající herci a známí.

00:31:49 Všechno se vlastně svezlo na toho Vladimíra,

00:31:53 který za to vlastně nemůže, protože dělal svoji práci.

00:31:58 -To je prostě hlavní postava.

00:32:01 To je daň tomu, že je tam číslo jedna.

00:32:04 A ono to tak prostě bylo.

00:32:06 Já jsem neudělal nic špatnýho. Já jsem nikoho nezradil,

00:32:10 já jsem nikoho neudal, já jsem pracoval jenom v umění,

00:32:17 který miluju a pracuju tam dodneška.

00:32:20 A budu ho dělat tak dlouho, dokud to půjde.

00:32:23 Já se nemám od čeho distancovat.

00:32:25 Oni by chtěli říct jasně: "Černá - bílá!"

00:32:28 Ale nikdy není černá a bílá!

00:32:30 Prokristapána, vždyť tam hrají kromě pár lidí všichni herci!

00:32:38 To by se v tý době nemohlo točit nic!

00:33:06 Já vím, že je to zjednodušování, ale přece v té době,

00:33:10 pakliže nikdo z nás nepodepsal chartu,

00:33:13 tak s prominutím kolaboroval každej!

00:33:16 Už jenom to, že jsem hrál divadlo!

00:34:14 Prostě herec je herec, neumí nic jinýho

00:34:17 a je od toho, aby hrál.

00:34:19 A jestliže dostane objem práce, tak ho udělá.

00:34:22 A já bych nikomu v životě tohle neměla za zlý nebo nevyčítala.

00:34:26 -Přeci jenom v herectví je jedna taková veliká věc,

00:34:31 a to je to, že co neuděláte teď a nyní, tak už není.

00:34:36 A jak to pak udělat?

00:34:39 Dobře, tak si odstřihnu deset let života.

00:34:42 Přece herectví si nemůžete psát do šuplíku

00:34:45 nebo malovat na zeď.

00:34:48 -Každá doba má svý a herec nese tu kůži na trh.

00:34:51 -Většinou se po něm vozí lidi, kteří nikdy nic neudělali.

00:34:54 Tak se vozí po někom, kdo by to třeba mohl odnést.

00:34:57 To je ten Ládík.

00:35:00 -Já si myslím, kdyby to tenkrát netočil,

00:35:03 kdyby to odmítl, tak si možná už v tý době nevrznul, jo?

00:35:07 Že by byl označený za nepřítele.

00:35:10 Protože byly takové případy, kdy herci odmítli roli

00:35:13 v nějakém angažovaném filmu a na Barrandově

00:35:17 ústřední dramaturg řekl: "Tak tenhle už točit nebude."

00:35:21 Ta doba byla prostě taková.

00:35:34 Ano, Já to tady řídím.

00:35:37 Řídí pan Brabec. Teď už můžeme nohama!

00:35:40 Teď se to malinko... Ne, to je chyba simulátoru.

00:35:47 Výborně. Poletíme do 4 tisíc.

00:35:51 A levou zatáčkou, až budete chtít, můžeme točit doleva.

00:36:03 Podvozek zasunout. Zasunutý.

00:36:07 Můžu klapky? Klapky.

00:36:13 Máme perfektní náklon. A teď letíme druhou zatáčku.

00:36:24 2 tisíce stop. Vystoupili bychom

00:36:27 až na ty 4 tisíce, abychom dobře viděli na letiště.

00:36:39 A dráha je přímo před náma. Fouká jak blbec.

00:36:50 Musíme výš, jsme hodně nizoučko. Ještě výš.

00:37:00 A trochu doleva do osy. A ještě to zvedneme.

00:37:09 Tak dělej. Srovnávám.

00:37:13 A ještě trošku výš. Ještě jsme níž. Výborně!

00:37:18 A ještě trošku, abychom tam nelízli ty stromy.

00:37:34 Tak teď jsem zvědav. Teď to bude parádní.

00:37:44 Paráda!

00:37:49 A dáváme revers. Rvu to tam. Zaplaťpánbůh.

00:37:58 Tak televize mě mimo nějaké pohádky,

00:38:02 který jsem vždycky rád dělal, ale do nějaké

00:38:09 seriózní televizní inscenace mě nezvaly.

00:38:14 Bylo mi to opravdu líto.

00:38:16 Je trochu ušmouraný, viď, ale jinak fešák!

00:38:20 Co mu říkáš? Vždyť je to kominík!

00:38:23 Cože? Že je to kominík!

00:38:26 Kominíček, kominík! Jo tak! Kominík.

00:38:33 Takže ses vrátil do Národního divadla

00:38:37 a čekala tě velká, skoro bych řekl jedna z největších životních rolí,

00:38:42 i když není tak velká rozsahem, jako výrazná -

00:38:45 Polonius v Hamletovi.

00:38:47 Vítr už sedí vaší plachtě na rameni!

00:38:50 A čeká se jen na vás!

00:38:52 Zde máš požehnání, těchto pár zásad.

00:38:58 Neuvažuj nahlas! Neuvážený nápad neproměňuj v čin!

00:39:04 Buď společenský, ne však familiární!

00:39:07 Přátelé, které sis už vyzkoušel,

00:39:10 si přichyť k duši ocelovou obručí!

00:39:13 Nešpiň si ale dlaně kamarádstvím hned s každým opeřeným hejskem.

00:39:18 Vyhni se hádkám. Když se jim nevyhneš,

00:39:22 pak si veď tak, že protiva se vyhne tobě!

00:39:29 Všem věnuj sluch, leč málokomu slova.

00:39:34 Kritiku přijmi od každého, ale svůj vlastní názor

00:39:40 si nech pro sebe.

00:39:44 A především vždy zůstaň věrný sobě.

00:39:50 Z čehož pak následuje jak po noci den,

00:39:54 že ani druhého nemůžeš nikdy zradit.

00:40:00 K tomu ti pomoz moje požehnání!

00:40:05 Jak jsi odpáranej od divadelních prken,

00:40:09 těch pár let, těch dejme tomu šest, jak se těžce vracíš!

00:40:19 Máš strach, máš trému, jsi nervózní,

00:40:22 jestli vůbec dokážeš to, co jsi předtím normálně dokázal.

00:40:28 Já jsem, přestože jsem celý život

00:40:31 dělal divadlo, se vracel znovu.

00:40:36 A teď, ten Hamlet je s tím dost spojený,

00:40:40 já jsem byl tak nervózní před tím Mirkem Macháčkem.

00:40:46 A zase jsme si říkali spoustu věcí,

00:40:48 co ten Polonius je, jaký je, co by měl říkat.

00:40:52 Protože to je velej fiškuntál, jak já říkám.

00:40:56 Máte nějakou dceru?! Mám, Výsosti.

00:41:02 Tak jí nedovolte chodit na slunce.

00:41:05 Počínání je to sice bohulibé, ale vaše dcera by mohla počít!

00:41:08 A tak pozor na to, příteli. Co to čtete, Výsosti?

00:41:18 Slova, slova, slova! O co jde, Výsosti?!

00:41:21 Komu?! V té knize, kterou čtete.

00:41:24 Samé pomluvy, milý pane. Ten ničemný satirik tady tvrdí,

00:41:27 že staří páni mají šedivé fousy, tváře samou vrásku,

00:41:30 že mají spoustu mezer v inteligenci

00:41:32 a k tomu maximálně zesláblý zadek.

00:41:35 O tom všem jsem, milý pane, naprosto nezvratně přesvědčen,

00:41:38 ale nepokládám za slušné to publikovat.

00:41:40 Vždyť i vy, milý pane, byste dosáhl mého stáří,

00:41:42 kdybyste mohl jako rak couvat nazpátek!

00:41:48 Nepůjdete dovnitř, Výsosti? Do hrobu.

00:41:58 To by doopravdy bylo dovnitř.

00:42:06 Urozený pane, pokorně prosím o dovolení,

00:42:09 abych se směl rozloučit.

00:42:12 Vážený pane, nemůžete ode mne žádat nic,

00:42:15 co bych vám s takovou ochotou nevěnoval.

00:42:19 Kromě života.

00:42:23 Kromě života!

00:42:27 Kromě života!!!

00:42:31 Vzal by sis jako režisér tátu jako herce?

00:42:33 -Ne. -Proč?
-Já ho znám.

00:42:36 Když někoho sleduješ 40, 50 let a znám ty jeho šuflíčky,

00:42:41 tak mně se nedělá dobře s tátou.

00:42:43 -Dobře, ale on má silný stránky.

00:42:45 -Ne, já ho miluju, nebo mám ho rád, fakt ho oceňuju.

00:42:50 Já stojím za tím, že divadlo je jeho parketa.

00:42:53 -Vybavíš si nějakou negativní roli?

00:42:57 Hrál jsi taky negativní role? Já si myslím, že jo.

00:42:59 Já si teď momentálně neuvědomím. Já ti ji připomenu.

00:43:02 Ať žije mládí.

00:43:04 Ruce!

00:43:11 Dívej se mi do očí! Co jsi házel té Rusce?!

00:43:16 Mluv! Mluv, nebo půjdeš na gestapo!

00:43:19 Kousek chleba. Co ještě?

00:43:21 Jen ten kousek. Proč?

00:43:23 Protože měla hlad! Ty jsi s ní mluvil?

00:43:27 Nebo kdo ti to řekl? Ne, ale já jsem si

00:43:29 rozbaloval svačinu a ona se na mě tak prosebně podívala,

00:43:32 tak jsem jí to hodil.

00:43:34 Víš, že s nima vedeme válku? Vím.

00:43:42 A proč jsi se pral se slečnou Keiselmachel?

00:43:45 Když té Rusce dala pár facek? Proč?

00:43:50 Protože nesnesu pohled na krev! A ona do ní kopala,

00:43:53 tahala ji za vlasy a všude byla krev!

00:43:55 Ach tak! Jo, jo. Vida.

00:44:01 Tak ty nesneseš pohled na krev. Posaď se. Já tě to odnaučím.

00:44:11 Já jsem skončil v Národním v roce 93, protože se mi tam nelíbilo.

00:44:18 Já byl přeci jenom zvyklý na trošinku jinou koncepci.

00:44:22 Zkrátka jistý hodnoty musí být zachovány,

00:44:25 protože divadlo není ústav, jak řekl jeden pan šéf.

00:44:34 Já říkám: divadlo je divadlo!

00:44:37 To je budova, to je život, to je soubor a ne ústav!

00:44:40 Národní muzeum je ústav!

00:44:43 A ten Láďa, tento vynikající herec,

00:44:47 a to je slabý slovo, najednou stál.

00:44:50 Věnoval jsem se tedy hodně dabingu.

00:44:52 To jsme zrovna dělali toho MASHe.

00:44:55 Takže té práce bylo strašně moc. A byla hrozně těžká.

00:44:57 Zkrátka dělal jsem jenom mikrofon.

00:45:00 A když jsem začal asi po pěti filmech,

00:45:03 když jsem daboval Jacka Lemmona, tak jsem si říkal, že mu napíšu.

00:45:07 Vašek Voska v té době, to jsem ještě nedělal, dělal Mastroianniho.

00:45:12 A domluvili jsme se oba dva,

00:45:15 že on napíše Mastroiannimu a já Lemmonovi.

00:45:18 Vašek od něj nedostal nějaký: "Nazdar, Čechu."

00:45:26 Ale mně ten Jack Lemon poslal tuhle fotografii s věnováním, člověče.

00:45:30 A po roce jsem cítil, že ten mikrofon je sice krásná věc,

00:45:35 ale že je to pro mě málo.

00:45:38 Najednou mi do té potřeby zavolal Vláďa Županič a říká:

00:45:45 "Hele, nechceš hrát v hudebním divadle tady u nás?

00:45:50 My máme My Fair Lady, že bys hrál Pickeringa?"

00:45:56 Povídejte, jak to všecko bylo.

00:45:59 Tak Higgins přišel a řekl: "Dovolte mi, paní velvyslancová,

00:46:01 pane velvyslanče, abych vám představil

00:46:04 slečnu Elisu Doolittlovou. Paní velvyslancová

00:46:07 řekla okamžitě: "Těší mě." A Líza ta řekla také: "Těší mě."

00:46:13 To je všecko? Ne, ne.

00:46:16 Když potom došlo na mě, tak se mě pan velvyslanec

00:46:19 a paní velvyslancová zeptali: "Poslyšte, veliteli Pickeringu,

00:46:22 kdo to je to nádherné, to božské stvoření,

00:46:25 které sem přivedl profesor Higgins?"

00:46:27 A co jste řekl? Vyrazilo mi to dech. Ano!

00:46:34 Pak hrál u mě, pardon, říkám u mě,

00:46:37 ale bylo to moje divadlo, Anděla s ďáblem v těle.

00:46:41 Tam hrál výborně toho policejního prezidenta.

00:46:45 A pak hrál úžasně v Někdo to rád horký milionáře.

00:46:51 Neuvidím od té doby lepšího. Ale potom přišla, myslím,

00:46:54 jeho největší role, a to bylo v muzikálu

00:46:58 Blake Edwardse a Henryho Manciniho Viktor - Viktorie.

00:47:04 A on tam hrál hlavní roli.

00:47:06 To, že jsem tam vydržel deset let,

00:47:10 já jsem tam dostal takový krásný role!

00:47:13 Takovýho formátu a úplně něco jinýho než jsem hrál

00:47:16 dřív těch 35 let, nebo nevím kolik, v Národním divadle!

00:47:20 Tancoval, hrál, zpíval - byl prostě úžasnej.

00:47:24 Já jsem ho nominoval na Thálii.

00:47:27 Byl to zkrátka pro mě úplně novej svět.

00:47:32 A bylo to šílený dobrodružství. A vždycky adrenalin. Vždycky!

00:47:37 A on tu Thálii nedostal. A jedna novinářka

00:47:40 to nazvala velice správně: Pomsta za majora Zemana.

00:47:44 Ale Láďovi se to všechno vrátilo.

00:47:47 Potom se mi ozval nějaký pan Osava z Japonska,

00:47:51 že viděl naši My Fair Lady a považuje ji

00:47:54 za nejlepší My Fair Lady v Evropě.

00:47:57 A hráli jsme 25 představení v Japonsku.

00:48:00 Od jihu až úplně nahoru na sever Japonska. A to bylo úžasný.

00:48:07 -A pak to s tebou, Vladimíre, švihlo podruhé.

00:48:10 Můžeš mi k tomu něco říct? Jak to bylo?

00:48:16 Vrátili jsme se s divadlem z Japonska

00:48:21 a tady byly ty šílený povodně.

00:48:25 Pro mě to byl tragický, ale i šťastný rok.

00:48:30 Odcházím z Vinohradské a začala se mi strašně točit hlava.

00:48:36 Teď to zkrátím. A říkal jsem si: "Já se musím opřít."

00:48:40 A někdo říkal: "Pane, není vám špatně?"

00:48:43 Já jsem říkal: "Ne, ne, mně je dobře.

00:48:45 To jsou jenom plotýnky." A byl jsem takovej špatnej.

00:48:51 A on říkal: "Nechcete...?" Já jsem říkal: "Ne, nechci.

00:48:54 Já si jenom sednu tady na zem, aby si lidi nemysleli,

00:48:58 že jsem ožralej." A tím jsem skončil.

00:49:01 Už nic víc nevím.

00:49:06 Dobrý den. Prosí, odložte si.-Děkuju.

00:49:18 Nějakou arytmii jste neměl? Ne, neměl.

00:49:21 Nějaké bušení srdíčka. Znáte to.

00:49:23 Celkem se dost sleduju, abych mohl dělat to, co dělám.

00:49:28 Jinak v pořádku. Nic jinýho jsem neměl.

00:49:35 Řekl bych, že bychom tu etapu toho Zemana mohli uzavřít.

00:49:40 Že bys byl taky rád. To bych byl rád.

00:49:44 Já mám dojem, že už se zavřela.

00:49:49 Nezavřela, protože se to pořád reprizuje.

00:49:53 Dobře, ale beru to, že se to už zavřelo.

00:50:01 Konec!

00:50:06 Tak já se na to jenom podívám.

00:50:12 Perfektní. Podíváme se na ty parametry.

00:50:15 Tady je všechno v pořádku.

00:50:18 Podíváme se na to, jestli nebyl nějaký výboj nebo šok.

00:50:21 Tak já jsem spokojený. Zaplaťpánbůh.

00:50:24 Je to perfektní. Parametry jsou dobrý.

00:50:26 Akce pravidelná. Perfektní.

00:50:29 Já jsem tak zdravej kluk!

00:50:38 Znám všechny krčmy v Madridu. A v každé pěknou sklepnici!

00:50:43 A všude piju na křídu. A pak rozbiju sklenici.

00:50:48 Znám všechny staré kostely. A v kostele se nemodlím!

00:50:53 Však tam, kde k jídlu prostřeli, tam vždycky rád a dlouho dlím.

00:51:02 Znám týdny smutné k zabití. Znám urážky, jež kordem nelze smýt.

00:51:07 Leč týden stačí zapíti. A urážky lze vínem utopit.

00:51:12 Tak osudem se nechávám jak leklá ryb proudem hnát.

00:51:17 A v noci nejsem nikdy sám. Já dovedu i milovat!

00:51:26 Znám všechny krčmy v Madridu. O každém dobrém vínu vím.

00:51:31 Já hubou vyzrál na bídu. A z nesnází se vymluvím.

00:51:36 Mně svědomí strach nedělá. To umlčel jsem tisíckrát.

00:51:41 Kdo poctivý neprodělá, vždyť umět žít je umět hrát!

00:51:48 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010