Pořad uvádíme jako vzpomínku na filmového, divadelního a televizního herce, který by letos oslavil své 85. narozeniny (2010). Scénář a režie V. Polesný
00:00:07 Honzo?
00:00:09 Přemýšlel jsi už vůbec někdy o tom,
00:00:12 co bude, až se jednou ráno probudíš a nebudeš muset vůbec nikam?
00:00:18 Klíče od kanceláře bude mít Martin Gajdoš, ne?
00:00:22 Ale co by bylo, prosím tě.
00:00:24 Řeknu si, že jsou ve správných rukou.
00:00:28 Ráno bude jako každý jiný.
00:00:31 Buď bude sluníčko, nebo bude pršet.
00:00:34 Nikdo si ani nevšimne, že Zeman dosloužil.
00:00:42 A nemá to tak bejt? Má.
00:00:45 No tak vidíš. A spi už.
00:00:52 Tebe něco trápí, viď? Ale nic.
00:01:06 Aspoň ne nic, co bych mohl změnit.
00:01:12 Na světě je odjakživa lásky dost,
00:01:17 jak je zřejmé z mnoha pramenů.
00:01:20 Blízko každé lásky číhá žárlivost,
00:01:24 začalo to jak se zdá už v Edenu...
00:01:29 Jménem zákona! Au!
00:01:31 Stůj!!!
00:01:39 Jménem zákona - stůj!
00:02:00 Tak tady ta fotografie se mi nesmírně líbí proto,
00:02:04 že tady já říkám:
00:02:06 "Tady jsem naprosto svobodnej Brabec!"
00:02:14 Něco mi řekni o dětství. Žižkov.
00:02:20 Podívej se, každý starší člověk hovoří o dětství.
00:02:25 Je to naprosto logický, protože čím je člověk starší,
00:02:29 tím víc vzpomíná na své mládí.
00:02:32 A pokud jde o mé dětství, to znamená Žižkov,
00:02:35 protože tam jsem se narodil v Blahoslavově ulici,
00:02:40 v tom starém Žižkově, který už dnes neexistuje.
00:02:43 A v té Blahoslavově 2, 4, tak tam bydlí -
00:02:50 když mi to tehdy Obermaierová řekla,
00:02:53 tak jsem otevřel ústa a říkal jsem: "Ty tam bydlíš?"
00:02:56 A teď jsem jí vyprávěl životní příběh svého mládí.
00:03:02 A ona samozřejmě hned říkala: "Tak přijď se podívat."
00:03:06 Od té doby, co jsme si toto slíbili, jsem tam nebyl.
00:03:14 (zvoní zvonek) Poplach!
00:03:20 Už letím. Já se podívám tam na tu Prahu.
00:03:26 Možná už ten pohled nepoznáš. Praha je stejná.
00:03:30 Akorát mi tady vadí ty nový baráky.
00:03:34 Teda vzpomínkám.
00:03:37 Na Žižkově nebydleli boháči. Tam nanejvýš bydleli živnostníci.
00:03:44 Můj tatínek byl malíř pokojů, který se do Prahy
00:03:48 nastěhoval z Kožlan u Kralovic z plzeňského kraje,
00:03:54 protože tam nemohl získat peníze.
00:04:00 Na venkově si to každý vymaluje sám.
00:04:03 Tak se přestěhoval do Prahy a našel si Žižkov.
00:04:06 Tam velice těžce začínal, co já vím.
00:04:11 Jo, to je důležitý! Tím jsme měli začít.
00:04:16 Nikdo z rodiny potom narozených divadlo nedělal, jenom já.
00:04:24 Ale tatínek s maminkou, jak jsem říkal,
00:04:27 protože byl malíř pokojů, v ochotnickém spolku
00:04:29 vždycky potřebný, tak si taky hrál.
00:04:32 Co to je - nevím. Tady je tatínek a tady maminka.
00:04:38 Pravděpodobně dělal nějakého doktora.
00:04:41 Fešák. A maminka je vpravo.
00:04:43 A tady to je opravdu trošku všechno mládí.
00:04:51 Že by mě v mládí napadlo, že budu hercem, to vůbec ne.
00:04:56 Chtěl jsem být pilot! Říkal jsem si:
00:05:01 "Nemůžeš být pilot, protože neumíš počítat, Brabče."
00:05:06 Takže to začalo ve škole.
00:05:13 Moji učitelé přišli na to, že umím dobře číst, to mě bavilo.
00:05:21 A to jsem četl třeba Furianty. A četl jsem všechny role.
00:05:26 Na školu přišly oběžníky:
00:05:29 Kdo chce, pojďte do divadla a tak dále.
00:05:33 Tak já jsem přijal pozvání do divadla k paní Míle Melanové,
00:05:41 které mělo sídlo v Akropoli na Žižkově.
00:05:48 A tam byla jistá paní Božena Jelínková.
00:05:52 A ona se mě chytla.
00:05:55 A je vlastně tou hlavní pákou, která mi řekla:
00:06:04 "Vladimíre, ty bys měl hrát divadlo."
00:06:10 Došlo k tomu, že mě připravila na konzervatoř.
00:06:16 Zkrátka v roce 49 až 50 to byla konzervatoř,
00:06:21 a od 50. roku jsem se stal vysokoškolákem!
00:06:28 Už jste hráli v Disku? Kdy jsme hráli v Disku.
00:06:32 Já jsem hrál poprvé v Disku s tou generací,
00:06:37 jako byl třeba Bláha, který už tady není,
00:06:41 jako byl Bičík, Jiřinka Jirásková, která pracuje krásně dodnes.
00:06:49 Musely to být veselý roky. Bláha...
00:06:52 Byly strašně veselý, ale hlavně v té škole opravdu o něco šlo.
00:07:01 Ládík?
00:07:03 Tak my jsme vyrůstali spolu na fakultě.
00:07:06 On byl sice o ročník výš, ale tím, že já jsem od 1. ročníku
00:07:11 už mohl dělat takové malé roličky,
00:07:15 nebo spíš statovat v Národním divadle, Ládík taky,
00:07:18 takže tam už jsme se potkali na jevišti.
00:07:21 Takže jsme si s Ládíkem užili od mládí.
00:07:27 Byli jsme oba mládí. Tak je to asi 160 let.
00:07:32 Kolik to je let?
-Tak 50 to bude, ne?
00:07:37 -Ježišmaria. 50! To je snad 60, 65.
00:07:45 To je strašný.
00:07:49 -Hrálo se ti s ním dobře?
-Já myslím, že jo.
00:07:56 Ládík měl v sobě to srdíčko.
00:08:00 A to je na jevišti i v bijáku vždycky vidět.
00:08:05 -Vždycky se říká "srdíčko". To je taková fráze.
00:08:07 Co to je?
00:08:09 -Je to možná fráze, ale pokud v tom,
00:08:13 co děláš, hledáš i kus sebe, a můžeš hrát jakoukoli roli -
00:08:17 kladnou nebo zápornou, tak tam musí být něco z tebe.
00:08:25 Žádný člověk není absolutně pozitivní.
00:08:29 Vždycky má v sobě nějaké negativní záležitosti.
00:08:32 Jde o to, jak je člověk schopen v sobě ty negativní potlačit.
00:08:37 Ale v okamžiku, když děláš negativní figuru,
00:08:42 tak i tam musí být to srdce.
00:08:46 To je podruhé, co jsem stál na Barrandově.
00:08:49 Krška. 1848. Ano, Krška.
00:08:53 Tak tohle to je ještě revoluční rok.
00:08:58 Vláďa Salač, Brabčák. On dělal Smetanu.
00:09:05 A od té doby si to pamatuju - to je Studentský pochod.
00:09:09 (notuje)
00:09:12 Po těch 5 a půl letech u Emila Buriana
00:09:18 mě pozval můj pan profesor Otomar Krejča,
00:09:24 už jako šéf Národního divadla, ke spolupráci v Činohře.
00:09:31 Jedna z prvních velkých rolí byla Smrt obchodního cestujícího.
00:09:34 To je těžká hra. Co se ti vybavuje
00:09:38 na tomhle představení? Karel Höger?
00:09:42 Ano, dalo by se říct Karel Höger, Blanka Waleská...
00:09:47 Toto představení, toto téma, tehdy ta společnost,
00:09:53 ve které jsme žili, to moc neznala.
00:09:58 A hlavně to, jak to ten Arthur Miller napsal!
00:10:02 Zkrátka ukázal jenom život, jaký je.
00:10:04 Ale mě uchvátila práce Jaromíra Pleskota.
00:10:09 To, jak vedl herce a jak maximalisticky
00:10:13 po nás všechno chtěl.
00:10:17 A tím, že se to vydařilo, je to ohromný.
00:10:21 Hrát tehdy vedle paní Waleské, vedle Bohouška Záhorského,
00:10:29 vím, Högera si nechám naposled - to bylo něco obrovského!
00:10:39 Obrovského!
00:10:41 Od úcty až po to, že člověk koukal,
00:10:47 jak ten herec zpracovává svůj text,
00:10:50 jakým způsobem bouří svoje nitro a předává myšlenky tomu divákovi.
00:10:56 Další taková výrazná inscenace, jakoby generační výpověď,
00:11:00 byl Topolům Její den.
00:11:03 Láďo, ty budeš vášnivej! Tos tady ještě nebyla.
00:11:06 Měli jsme ve třídě nějakou Mařenku Píchovou.
00:11:09 A ta se zamilovala do jednoho mladýho kantora.
00:11:12 Ten mrcha ji naschvál vyvolával,
00:11:15 protože mu dělalo dobře, když před ním stála celá zkoprnělá.
00:11:19 Neřekla tehdy ani jednu bitvu.
00:11:21 Tak jsem se jednou sebral a práskl jsem dveřma.
00:11:25 Jenomže to jsem pak nikomu nedovedl vysvětlit, proč jsem to udělal.
00:11:31 "Teatrálně opustil třídu, aniž k tomu měl vážný důvod."
00:11:36 A já ho měl.
00:11:40 Já bych ho tenkrát snad v tý chvíli zabil.
00:11:43 Jú! Ty jsi dobrej!
00:11:47 Na to já shořím, víš? Já nemám nikdy vážnej důvod.
00:11:51 Tak proč by měl bejt ze mě muzikant.
00:11:54 A proč ne inženýr. Proč?
00:11:57 Ale. Mají nakonec pravdu. Člověk musí mít něco jistýho.
00:12:04 A zahrát... Zahrát si můžu vždycky, ne?
00:12:08 To byla jedna z prvních. Samozřejmě s Otomarem Krejčou,
00:12:13 s paní Dostalovou, s Milošem Nedbalem,
00:12:22 Luděk Munzar hrál toho druhýho, Marie Tomášová...
00:12:25 Tam byly hluboký myšlenky, kde se ukazovalo to stáří,
00:12:29 jaký tam je rozdíl mezi tím dravým mládím.
00:12:33 Podle tvých výpočtů je svět starý několik milionů let.
00:12:37 To přidej, přidej, přidej! No prosím, u pana Rakutina.
00:12:41 Ale podle mě je to ten nejmladší!
00:12:47 A tvoje věda mi říká, že život
00:12:50 je jenom biologický proces, že tahle procedura jednou skončí
00:12:52 a že nebudu punktum hotová věc.
00:12:55 Jak mi vysvětlíš, že se mi přesto chce žít?
00:12:58 A že mě ta představa nestraší? Jak?!
00:13:01 No bodejť ne?! Vitalita, pud sebezáchovy!
00:13:06 Nejsem vopice! Materiál je stejný.
00:13:09 Jsme svázáni s přírodou víc než si myslíš.
00:13:12 Ale já jsem tu pupeční šňůru už asi překousl.
00:13:14 Poslechni, ty ale máš výrazy! Vždyť je to ponižující, prosím tě.
00:13:18 Další setkání s Topolem a s Krejčou.
00:13:21 A to byla opravdu kultovní věc - Romeo a Julie.
00:13:29 A pod tou zdí být hezky živí. Ty smíchy a tohle to.
00:13:32 (smích)
00:13:36 Teď je s tebou řeč! To je Romeo jak má být!
00:13:40 Teď máš hlavu a patu!
00:13:46 Zaprvé to bylo slavný představení, ale člověk se nepředvádí proto,
00:13:49 aby byl slavný, ale proto, aby tu práci dobře odevzdal,
00:13:55 aby to byl pro toho diváka nejsympatičtější
00:13:59 a nejkrásnější večer, který prožil.
00:14:03 Ta práce, samozřejmě zásluhou Otomara Krejči, byla úžasná.
00:14:10 Byla to, neříkám nádenická práce.
00:14:14 Dobře, může být nádenická práce, ale přitom práce umělce,
00:14:20 který nehraje jenom ten první plán své role.
00:14:28 Psí rody!
-Ano, ale posílá to jemu.
00:14:32 Jakoby říkal:
00:14:34 "To navěky si zapamatuj, že jsou psí rody!"
00:14:38 Vrývá mu to do paměti. Psí rody.
00:14:43 Ano. A v napětí. Ve velkým napětí.
00:14:53 Já jsem si ho vlastně prvně všimla, a to jsem byla mladá holka,
00:14:56 nebo znala jsem ho trochu, ale kde se mi strašně líbil,
00:15:00 to byla inscenace Romeo a Julie, kde hrál takovou roli,
00:15:03 která není zrovna nejslavnější, ale díky režii
00:15:06 a vůbec postavení celé té věci byl hrozně výrazný
00:15:09 a dělal to úžasně.
00:15:11 Už s tím přestaňte!
00:15:15 A nebo někde ve vší tichosti se spolu vypořádejte!
00:15:18 To byla celá plejáda slavných inscenací, v tom Národním.
00:15:23 Třeba si vzpomenu na Jeppe z vršku. No.
00:15:28 Jeppe z vršku bylo nádherný představení.
00:15:31 Rudla Hrušínský byl báječnej.
00:15:34 Umírám, pomoc! Džbánek píva!
00:16:01 Tam bylo málo lidí. V tom bylo dohromady šest lidí.
00:16:06 Chceš abychom se pokusili nešťastného pána
00:16:09 rozptýlit tím, co mívá vždycky nejraději!
00:16:12 Co máte na mysli, Eriku? Že bychom připravili tabuli,
00:16:15 na ní jídla a vína, co pánovi nejvíce chutnají.
00:16:18 A dali zahrát kousky, jež obvykle chce slyšet!
00:16:22 In fino veritas!
-Gaudeamus igitur!
00:16:25 Tříska, Abrhám, já, Holýšová - lidi na to hrozně rádi chodili.
00:16:32 To přece pánův zamilovaný kousek. Ano. Tohle?
00:16:36 Ano! Copak já vím?
00:16:40 To je tady vždycky takhle veselo?
00:16:43 Vždycky, když pán přikáže! On je naším živitelem!
00:16:48 On? Ne, prosím, vy.
00:16:51 Já že vás všecky živím?! Jeden, dva.
00:16:55 A tady tu muzikantskou bandu taky? Počkej, počkej.
00:17:00 Jeden, dva... To vůbec nespočítám.
00:17:05 Tak jsem si všiml, když jsem se díval
00:17:07 na Jeppe z vršku, nebo jsem se díval
00:17:09 na Zdravý nemocný - s gustem hraješ komické role.
00:17:13 Že je máš rád a taky je umíš. A co ti na to mám odpovědět?
00:17:18 Samozřejmě, že s gustem!
00:17:21 Lalalala... To je hezké.
00:17:27 Kdo by si nepřál, abyste na něho myslela?
00:17:32 Ať už ve snách nebo za bílého dne.
00:17:34 Kdyby se vám opravdu přihodilo něco nepříjemného,
00:17:36 počítejte s mou pomocí.
00:17:38 Lalalalala...
00:17:46 Někdy je dostaneš, někdy je nedostaneš!
00:17:51 A když je nedostaneš, tak si hledám já alespoň něco,
00:17:56 kde bych mohl prosadit jakýsi svůj humor.
00:17:59 Počkej, ukaž mi ten papír!
00:18:03 Tak prosím, prosím, kde máš napsáno to, co jsi zpívala?
00:18:07 Tady jsou jenom noty. Ale, pane, nedávno přišli na to,
00:18:10 jak se dají slova zapisovat přímo do not!
00:18:12 Na to přišli? Koukněte! Ano, pane.
00:18:15 A to už jsme tak daleko? Ano, pane.
00:18:17 To je zvláštní.
00:18:19 Tak víte co? Zazpívejte mi tohle to.
00:18:21 Tady, tady, prosím, od toho "r".
00:18:25 Nej, nej, nej... Nej, nej, nej.
00:18:32 Nejvyšší čas, abyste šel! Na shledanou!
00:18:35 Když o tom takhle přemýšlím, co nás učil
00:18:38 ten Otomar Krejča s tím panem profesorem Nedbalem,
00:18:41 aby to nebylo jednotvárný. Život není jedna rovina.
00:18:47 Mezitím jsou: nahoru, dolů, nahoru, dolů.
00:18:51 Že se člověk směje, pláče, zažívá tragické věci.
00:18:54 Já, když něco takového, tak ti znovu odpovídám,
00:19:00 vždycky hledám, aby tam byla nějaká sranda.
00:19:03 Takže jsi taky musel mít rád Sto dukátů za Juana.
00:19:07 Ten ničema že je tvůj přítel?!
-A příteli se musíš vždycky...
00:19:12 Uráží mě notoricky. Jak se může opovážit?
00:19:16 -Jak se můžeš opovážit? Jak se může opovážit?!
00:19:18 -Jak se může opovážit?!
-Přítele si nutno vážit!
00:19:20 Přítele si vážit nutno! Bez přátel by bylo smutno!
00:19:23 Jak se může opovážit?!
-Přítele si třeba vážit!
00:19:25 Přítele si vážit třeba! Jako vína, jako chleba!
00:19:28 Jak se může opovážit?!
-Jak ses mohla?
00:19:29 Jak ses mohla?! Jak jsem mohla...
00:19:33 Jak se mohla? Opovážit!
00:19:42 To bylo ve Valdštejnské zahradě.
00:19:45 Toto divadelní představení dělal Jan Roháč
00:19:48 a hrál velký orchestr Karla Kreutgartnera!
00:19:52 Ale to, o čem ty jsi mluvil, to jsme hráli po mnoha letech.
00:19:57 Režíroval to Jaromír Pleskot pro televizi.
00:20:03 Tam jsem hrál Roldana.
00:20:05 Mdloby způsobuje chudokrevnost! Nebo zákeřná choroba.
00:20:09 V případě milostivé paní lze usuzovat
00:20:12 spíše na chorobu zákeřnou.
00:20:15 Tak zákeřnou, že se vůbec neprojevuje!
00:20:18 Doporučoval bych více veselosti, neboť vtip je kořením života.
00:20:24 A koření je velmi vzácné!
00:20:28 Teď se dostáváme do takového tvého mezního životního období.
00:20:32 A to je Cyrano z Bergeracu. Tak to je veliká role.
00:20:37 A do toho ti přišlo... Do toho přišla ta rána.
00:20:41 Cyrano byl nějakým způsobem někam zasazen,
00:20:44 kde jsem mohl jako herec skončit vůbec. Dokonce jako člověk.
00:20:49 To srdce zklamalo na tom představení.
00:20:53 Ale to srdce už se začalo připravovat,
00:20:57 nebo já jsem si ho nechtě připravoval už o něco dříve,
00:21:01 protože jsem předtím měsíc hrál,
00:21:06 kde se mi stala taková věc, že jsem si něco zlámal v kotníku
00:21:10 na jevišti Národního divadla, když jsme hráli Zkrocení zlé ženy.
00:21:15 Tak já: "Dohraju to, dohraju to."
00:21:19 Druhý den do nemocnice, hotovo, je to tak a tak...
00:21:25 Do sádry. A jak dlouho? Měsíc určitě.
00:21:32 Takže měsíc... Tehdy jsem zhluboka vyhuloval.
00:21:38 Nemohl jsem se pohybovat, papal jsem
00:21:41 a při tom jsem byl s nervama špatný.
00:21:46 Protože tě pořád tlačilo to, že jsi měl hrát,
00:21:49 že nemůžeš hrát, zvou tě tam do práce...
00:21:54 To už jsem točil Třicet případů majora Zemana.
00:22:30 Vlezl jsem na jeviště, odehrál jsem první scénu
00:22:34 už jsem věděl, že je se mnou zle,
00:22:38 protože obrovský žár na hrudi.
00:22:41 Vlezl jsem do portálu, sedl jsem si a řekl jsem:
00:22:44 "Já nemůžu, zavolejte sanitku."
00:22:55 Potom jsem měl od divadla šest a půl roku volno.
00:23:02 Jaký proč, to už je jedno proč.
00:23:06 Proč mě tam nenechal pan tehdejší ředitel Přemysl Kočí,
00:23:13 takže jsem musel z divadla odejít
00:23:15 a věnoval jsem se jenom natáčení.
00:23:19 Tohle ti dávám zcela zvlášť.
00:23:21 To je ta fotografie, která by patřila...
00:23:25 Jak jsme byli na letišti, tak tady je Jára.
00:23:29 To je před 42 lety!
00:23:34 Já ti ji ukážu. Mám ji tadyhle.
00:23:37 Museli bychom zastrčit ta břicha, Jardo.
00:23:41 Hele, ty tuhle fotku nemáš. To jsem byl mladý kluk.
00:23:46 Fousy jsou furt stejný. Ale pořád jsi mladej.
00:23:50 Dnes jsem si je barvil. A ty jsi tady nebyl tolik vycpanej.
00:23:54 Ne, já jsem vevnitř dutej. Vzpomínáš?
00:23:59 Máme na to právo, abychom se objali.
00:24:01 Máme. Myslím, že jo.
00:24:26 Tady to má dobře turbulenci! No jo.
00:24:30 Čtyři metry!
00:24:47 Jardo, akorát je škoda, že to tak utíká.
00:24:51 To mi povídej!
00:24:57 Tak to otočíme.
00:25:07 Seriál Zemana pro mě už reprezentuje
00:25:11 tři roky hereckého i osobního života.
00:25:14 Dělám jej velmi rád už kvůli kolektivu,
00:25:17 se kterým spolupracuji.
00:25:19 A vlastně i proto, že mohu za sebe i za jiné
00:25:22 vyjádřit dík všem těm chlapcům v uniformách i bez uniformy,
00:25:26 kteří dobře dělají, poctivě dělají svou práci.
00:25:33 Přemýšlel jsi někdy o tom, proč si vybrali tebe?
00:25:36 Ty jsi nebyl člen strany. Nikdy.
00:25:40 V žádném případě nejde o osobní Zemanovy zásluhy,
00:25:44 protože Zeman pracuje vždycky s kolektivem
00:25:50 a ztělesňuje určitý společenský typ.
00:25:56 Možná, že by to bylo všechno úplně ale úplně jinak!
00:26:01 Já jsem v 69. roce odřekl Karlovi Kachyňovi film, který mi nabízel.
00:26:13 Ucho! A Ucho jsem odřekl tak,
00:26:17 jako jsem odříkával jiné filmy, proto jsem nikdy
00:26:20 filmů moc nenatočil, protože filmy se točí
00:26:23 vždycky v létě v tomto lepším počasí.
00:26:28 Odřekl jsem proto, že jsem měl celý život,
00:26:32 zaplaťpánbůh, tolik práce, ale neměl jsem čas
00:26:35 na své děti, které miluju. A říkal jsem:
00:26:40 "Ne, já o prázdninách nebudu dělat!"
00:26:44 Teď si představ, kdybych věnoval tu dovolenou
00:26:47 tomu natáčení a hrál Ucho!
00:26:51 Myslíš si, že bych dostal majora Zemana?
00:26:54 To jsem se dozvěděl teprve později, že na to byli jistí adepti.
00:27:00 Petr Kostka, Radek Brzobohatý. Tak jsem to vyhrál já.
00:27:12 Byl to takový fešák svý doby.
00:27:13 Ale možná, že by ho hrál ten můj dobrý
00:27:17 a báječný kolega Radek Brzobohatý!
00:27:19 Možná bys hrál tu svini. Ale asi bych ji hrál rád.
00:27:26 On se vždycky točily takový série.
00:27:28 Najednou se točilo třeba pět nebo sedm příběhů.
00:27:31 Já jsem dostal, sdělili mně, deset detektivek.
00:27:37 To byly věci, které nebyly celkem ideologicky zaměřený.
00:27:41 A to jsou takový ty začátky od toho 45. roku.
00:27:52 Šprýmaři tehdy říkali, že točíme večerníčky pro esenbáky.
00:27:55 Byla to zakázka ministerstva vnitra
00:27:57 a tomu také odpovídalo celé to zaměření.
00:28:05 Já jsem to spíš sledoval po profesní stránce.
00:28:07 Myslím, že těch prvních 8, 10 dílů od Sequense
00:28:10 bylo na tu dobu extrémně dobrých.
00:28:12 Dalších 10 dílů ze seriálu Třicet případů majora Zemana
00:28:15 budeme sledovat na obrazovkách už do této neděle
00:28:17 večer na prvním programu.
00:28:19 Oni možná věděli, kam to půjde. Tys to nevěděl.
00:28:22 Oni o tom určitě museli vědět, protože to se nemůže rodit
00:28:25 jenom ze dne na den. To museli být promyšlený.
00:28:28 A ta témata čím dál tím houstla. Blížili se k současnosti.
00:28:31 Takže točit v roce 73 rok 68 - to je smrtelný.
00:28:34 To nemůže dobře dopadnout, za toho režimu, který byl.
00:28:38 Dalších deset dílů bude chtít svou aktuálností
00:28:41 a společenskou potřebností opět zaujmout široký okruh diváků
00:28:45 a současně bude chtít vydat svědectví
00:28:47 o vysoké míře odpovědnosti svých tvůrců.
00:28:51 Já už v tom byl. A pak se rozhodli,
00:28:54 že bude těch dalších 20 dílů a takhle se to dotáhne.
00:28:59 Udělali si kolem toho jistý politický kolotoč.
00:29:06 A oslavovali s tím 30 let výročí SNB.
00:29:14 Fakt je, že asi nebylo možný, když ten seriál byl roztočený,
00:29:19 aby někdo řekl: "V tomhle já dál nehraju."
00:29:24 To by bylo na žalobu. A mělo by to takový důsledky,
00:29:28 že si to možná ani nedokážeme domyslet.
00:29:31 Počkej! Co je s tebou?
00:29:35 Čeho se bojíš? Nechci se dostat znovu do maléru.
00:29:39 Loni v 68. mně tu vytloukli okna. Všude bylo vápnem napsáno:
00:29:44 "Maštrovec je fízl. Pověste ho."
00:29:47 Bůhví, jak by to bylo se mnou dopadlo, kdyby nebyli přišli.
00:29:52 Myslel jsem, že na vesnicích byl klid.
00:29:55 Tohle? To je houby vesnice!
00:29:58 To je periferka Prahy! Půl vsi tam jezdí dělat.
00:30:02 Mně sice v 68. okna nevytloukli, ale prostě mě vyhodili ze služby.
00:30:06 Proč? Byl jsem šéfem pražský kriminálky.
00:30:09 Čím víc se blížili do současnosti, tak tím víc to dostávalo na prdel.
00:30:15 -Já se na něj teď koukala, když mi zbyl čas,
00:30:19 tak jsem se dívala na některý díly.
00:30:22 A dívám se na něj daleko shovívavěji než před x lety.
00:30:26 Už se na něj můžu dívat.
00:30:30 Občas je to úsměvný, občas i smeknu, občas se zasměju...
00:30:38 Bláznivej den, co není v kalendáři.
00:30:44 Je lepší než tři špatný Silvestry!
00:30:49 V ten den se všem legracím tak daří!
00:30:56 A bez not hrají dětský orchestry.
00:30:59 Od čeho se mám distancovat?!
00:31:05 Tak jsem něco udělal, tak přece nepůjdu od toho a nebudu říkat:
00:31:08 "Promiňte, sory, já jsem na tom strávil
00:31:10 5 let života, dostal jsem u toho infarkt."
00:31:12 To má Láďa říct?
00:31:14 Proč bych se měl distancovat třeba, já nevím,
00:31:17 je to třeba ubohý, co řeknu, třeba dělník,
00:31:20 který pracoval v ČKD a vyráběl něco,
00:31:23 a to šlo, je to sprostý, co řeknu, do Sovětského svazu.
00:31:29 A z toho byly dělaný nějaký věci?!
00:31:33 Tak já bych mu měl říct:
00:31:35 "Hele, Karle, distancuj se od tý práce!"
00:31:38 Tam hrála spousta herců, o kterých se
00:31:42 v této souvislosti nemluví. Nikdy to nepadne, že tam hráli.
00:31:46 A jsou to taky vynikající herci a známí.
00:31:49 Všechno se vlastně svezlo na toho Vladimíra,
00:31:53 který za to vlastně nemůže, protože dělal svoji práci.
00:31:58 -To je prostě hlavní postava.
00:32:01 To je daň tomu, že je tam číslo jedna.
00:32:04 A ono to tak prostě bylo.
00:32:06 Já jsem neudělal nic špatnýho. Já jsem nikoho nezradil,
00:32:10 já jsem nikoho neudal, já jsem pracoval jenom v umění,
00:32:17 který miluju a pracuju tam dodneška.
00:32:20 A budu ho dělat tak dlouho, dokud to půjde.
00:32:23 Já se nemám od čeho distancovat.
00:32:25 Oni by chtěli říct jasně: "Černá - bílá!"
00:32:28 Ale nikdy není černá a bílá!
00:32:30 Prokristapána, vždyť tam hrají kromě pár lidí všichni herci!
00:32:38 To by se v tý době nemohlo točit nic!
00:33:06 Já vím, že je to zjednodušování, ale přece v té době,
00:33:10 pakliže nikdo z nás nepodepsal chartu,
00:33:13 tak s prominutím kolaboroval každej!
00:33:16 Už jenom to, že jsem hrál divadlo!
00:34:14 Prostě herec je herec, neumí nic jinýho
00:34:17 a je od toho, aby hrál.
00:34:19 A jestliže dostane objem práce, tak ho udělá.
00:34:22 A já bych nikomu v životě tohle neměla za zlý nebo nevyčítala.
00:34:26 -Přeci jenom v herectví je jedna taková veliká věc,
00:34:31 a to je to, že co neuděláte teď a nyní, tak už není.
00:34:36 A jak to pak udělat?
00:34:39 Dobře, tak si odstřihnu deset let života.
00:34:42 Přece herectví si nemůžete psát do šuplíku
00:34:45 nebo malovat na zeď.
00:34:48 -Každá doba má svý a herec nese tu kůži na trh.
00:34:51 -Většinou se po něm vozí lidi, kteří nikdy nic neudělali.
00:34:54 Tak se vozí po někom, kdo by to třeba mohl odnést.
00:34:57 To je ten Ládík.
00:35:00 -Já si myslím, kdyby to tenkrát netočil,
00:35:03 kdyby to odmítl, tak si možná už v tý době nevrznul, jo?
00:35:07 Že by byl označený za nepřítele.
00:35:10 Protože byly takové případy, kdy herci odmítli roli
00:35:13 v nějakém angažovaném filmu a na Barrandově
00:35:17 ústřední dramaturg řekl: "Tak tenhle už točit nebude."
00:35:21 Ta doba byla prostě taková.
00:35:34 Ano, Já to tady řídím.
00:35:37 Řídí pan Brabec. Teď už můžeme nohama!
00:35:40 Teď se to malinko... Ne, to je chyba simulátoru.
00:35:47 Výborně. Poletíme do 4 tisíc.
00:35:51 A levou zatáčkou, až budete chtít, můžeme točit doleva.
00:36:03 Podvozek zasunout. Zasunutý.
00:36:07 Můžu klapky? Klapky.
00:36:13 Máme perfektní náklon. A teď letíme druhou zatáčku.
00:36:24 2 tisíce stop. Vystoupili bychom
00:36:27 až na ty 4 tisíce, abychom dobře viděli na letiště.
00:36:39 A dráha je přímo před náma. Fouká jak blbec.
00:36:50 Musíme výš, jsme hodně nizoučko. Ještě výš.
00:37:00 A trochu doleva do osy. A ještě to zvedneme.
00:37:09 Tak dělej. Srovnávám.
00:37:13 A ještě trošku výš. Ještě jsme níž. Výborně!
00:37:18 A ještě trošku, abychom tam nelízli ty stromy.
00:37:34 Tak teď jsem zvědav. Teď to bude parádní.
00:37:44 Paráda!
00:37:49 A dáváme revers. Rvu to tam. Zaplaťpánbůh.
00:37:58 Tak televize mě mimo nějaké pohádky,
00:38:02 který jsem vždycky rád dělal, ale do nějaké
00:38:09 seriózní televizní inscenace mě nezvaly.
00:38:14 Bylo mi to opravdu líto.
00:38:16 Je trochu ušmouraný, viď, ale jinak fešák!
00:38:20 Co mu říkáš? Vždyť je to kominík!
00:38:23 Cože? Že je to kominík!
00:38:26 Kominíček, kominík! Jo tak! Kominík.
00:38:33 Takže ses vrátil do Národního divadla
00:38:37 a čekala tě velká, skoro bych řekl jedna z největších životních rolí,
00:38:42 i když není tak velká rozsahem, jako výrazná -
00:38:45 Polonius v Hamletovi.
00:38:47 Vítr už sedí vaší plachtě na rameni!
00:38:50 A čeká se jen na vás!
00:38:52 Zde máš požehnání, těchto pár zásad.
00:38:58 Neuvažuj nahlas! Neuvážený nápad neproměňuj v čin!
00:39:04 Buď společenský, ne však familiární!
00:39:07 Přátelé, které sis už vyzkoušel,
00:39:10 si přichyť k duši ocelovou obručí!
00:39:13 Nešpiň si ale dlaně kamarádstvím hned s každým opeřeným hejskem.
00:39:18 Vyhni se hádkám. Když se jim nevyhneš,
00:39:22 pak si veď tak, že protiva se vyhne tobě!
00:39:29 Všem věnuj sluch, leč málokomu slova.
00:39:34 Kritiku přijmi od každého, ale svůj vlastní názor
00:39:40 si nech pro sebe.
00:39:44 A především vždy zůstaň věrný sobě.
00:39:50 Z čehož pak následuje jak po noci den,
00:39:54 že ani druhého nemůžeš nikdy zradit.
00:40:00 K tomu ti pomoz moje požehnání!
00:40:05 Jak jsi odpáranej od divadelních prken,
00:40:09 těch pár let, těch dejme tomu šest, jak se těžce vracíš!
00:40:19 Máš strach, máš trému, jsi nervózní,
00:40:22 jestli vůbec dokážeš to, co jsi předtím normálně dokázal.
00:40:28 Já jsem, přestože jsem celý život
00:40:31 dělal divadlo, se vracel znovu.
00:40:36 A teď, ten Hamlet je s tím dost spojený,
00:40:40 já jsem byl tak nervózní před tím Mirkem Macháčkem.
00:40:46 A zase jsme si říkali spoustu věcí,
00:40:48 co ten Polonius je, jaký je, co by měl říkat.
00:40:52 Protože to je velej fiškuntál, jak já říkám.
00:40:56 Máte nějakou dceru?! Mám, Výsosti.
00:41:02 Tak jí nedovolte chodit na slunce.
00:41:05 Počínání je to sice bohulibé, ale vaše dcera by mohla počít!
00:41:08 A tak pozor na to, příteli. Co to čtete, Výsosti?
00:41:18 Slova, slova, slova! O co jde, Výsosti?!
00:41:21 Komu?! V té knize, kterou čtete.
00:41:24 Samé pomluvy, milý pane. Ten ničemný satirik tady tvrdí,
00:41:27 že staří páni mají šedivé fousy, tváře samou vrásku,
00:41:30 že mají spoustu mezer v inteligenci
00:41:32 a k tomu maximálně zesláblý zadek.
00:41:35 O tom všem jsem, milý pane, naprosto nezvratně přesvědčen,
00:41:38 ale nepokládám za slušné to publikovat.
00:41:40 Vždyť i vy, milý pane, byste dosáhl mého stáří,
00:41:42 kdybyste mohl jako rak couvat nazpátek!
00:41:48 Nepůjdete dovnitř, Výsosti? Do hrobu.
00:41:58 To by doopravdy bylo dovnitř.
00:42:06 Urozený pane, pokorně prosím o dovolení,
00:42:09 abych se směl rozloučit.
00:42:12 Vážený pane, nemůžete ode mne žádat nic,
00:42:15 co bych vám s takovou ochotou nevěnoval.
00:42:19 Kromě života.
00:42:23 Kromě života!
00:42:27 Kromě života!!!
00:42:31 Vzal by sis jako režisér tátu jako herce?
00:42:33 -Ne. -Proč?
-Já ho znám.
00:42:36 Když někoho sleduješ 40, 50 let a znám ty jeho šuflíčky,
00:42:41 tak mně se nedělá dobře s tátou.
00:42:43 -Dobře, ale on má silný stránky.
00:42:45 -Ne, já ho miluju, nebo mám ho rád, fakt ho oceňuju.
00:42:50 Já stojím za tím, že divadlo je jeho parketa.
00:42:53 -Vybavíš si nějakou negativní roli?
00:42:57 Hrál jsi taky negativní role? Já si myslím, že jo.
00:42:59 Já si teď momentálně neuvědomím. Já ti ji připomenu.
00:43:02 Ať žije mládí.
00:43:04 Ruce!
00:43:11 Dívej se mi do očí! Co jsi házel té Rusce?!
00:43:16 Mluv! Mluv, nebo půjdeš na gestapo!
00:43:19 Kousek chleba. Co ještě?
00:43:21 Jen ten kousek. Proč?
00:43:23 Protože měla hlad! Ty jsi s ní mluvil?
00:43:27 Nebo kdo ti to řekl? Ne, ale já jsem si
00:43:29 rozbaloval svačinu a ona se na mě tak prosebně podívala,
00:43:32 tak jsem jí to hodil.
00:43:34 Víš, že s nima vedeme válku? Vím.
00:43:42 A proč jsi se pral se slečnou Keiselmachel?
00:43:45 Když té Rusce dala pár facek? Proč?
00:43:50 Protože nesnesu pohled na krev! A ona do ní kopala,
00:43:53 tahala ji za vlasy a všude byla krev!
00:43:55 Ach tak! Jo, jo. Vida.
00:44:01 Tak ty nesneseš pohled na krev. Posaď se. Já tě to odnaučím.
00:44:11 Já jsem skončil v Národním v roce 93, protože se mi tam nelíbilo.
00:44:18 Já byl přeci jenom zvyklý na trošinku jinou koncepci.
00:44:22 Zkrátka jistý hodnoty musí být zachovány,
00:44:25 protože divadlo není ústav, jak řekl jeden pan šéf.
00:44:34 Já říkám: divadlo je divadlo!
00:44:37 To je budova, to je život, to je soubor a ne ústav!
00:44:40 Národní muzeum je ústav!
00:44:43 A ten Láďa, tento vynikající herec,
00:44:47 a to je slabý slovo, najednou stál.
00:44:50 Věnoval jsem se tedy hodně dabingu.
00:44:52 To jsme zrovna dělali toho MASHe.
00:44:55 Takže té práce bylo strašně moc. A byla hrozně těžká.
00:44:57 Zkrátka dělal jsem jenom mikrofon.
00:45:00 A když jsem začal asi po pěti filmech,
00:45:03 když jsem daboval Jacka Lemmona, tak jsem si říkal, že mu napíšu.
00:45:07 Vašek Voska v té době, to jsem ještě nedělal, dělal Mastroianniho.
00:45:12 A domluvili jsme se oba dva,
00:45:15 že on napíše Mastroiannimu a já Lemmonovi.
00:45:18 Vašek od něj nedostal nějaký: "Nazdar, Čechu."
00:45:26 Ale mně ten Jack Lemon poslal tuhle fotografii s věnováním, člověče.
00:45:30 A po roce jsem cítil, že ten mikrofon je sice krásná věc,
00:45:35 ale že je to pro mě málo.
00:45:38 Najednou mi do té potřeby zavolal Vláďa Županič a říká:
00:45:45 "Hele, nechceš hrát v hudebním divadle tady u nás?
00:45:50 My máme My Fair Lady, že bys hrál Pickeringa?"
00:45:56 Povídejte, jak to všecko bylo.
00:45:59 Tak Higgins přišel a řekl: "Dovolte mi, paní velvyslancová,
00:46:01 pane velvyslanče, abych vám představil
00:46:04 slečnu Elisu Doolittlovou. Paní velvyslancová
00:46:07 řekla okamžitě: "Těší mě." A Líza ta řekla také: "Těší mě."
00:46:13 To je všecko? Ne, ne.
00:46:16 Když potom došlo na mě, tak se mě pan velvyslanec
00:46:19 a paní velvyslancová zeptali: "Poslyšte, veliteli Pickeringu,
00:46:22 kdo to je to nádherné, to božské stvoření,
00:46:25 které sem přivedl profesor Higgins?"
00:46:27 A co jste řekl? Vyrazilo mi to dech. Ano!
00:46:34 Pak hrál u mě, pardon, říkám u mě,
00:46:37 ale bylo to moje divadlo, Anděla s ďáblem v těle.
00:46:41 Tam hrál výborně toho policejního prezidenta.
00:46:45 A pak hrál úžasně v Někdo to rád horký milionáře.
00:46:51 Neuvidím od té doby lepšího. Ale potom přišla, myslím,
00:46:54 jeho největší role, a to bylo v muzikálu
00:46:58 Blake Edwardse a Henryho Manciniho Viktor - Viktorie.
00:47:04 A on tam hrál hlavní roli.
00:47:06 To, že jsem tam vydržel deset let,
00:47:10 já jsem tam dostal takový krásný role!
00:47:13 Takovýho formátu a úplně něco jinýho než jsem hrál
00:47:16 dřív těch 35 let, nebo nevím kolik, v Národním divadle!
00:47:20 Tancoval, hrál, zpíval - byl prostě úžasnej.
00:47:24 Já jsem ho nominoval na Thálii.
00:47:27 Byl to zkrátka pro mě úplně novej svět.
00:47:32 A bylo to šílený dobrodružství. A vždycky adrenalin. Vždycky!
00:47:37 A on tu Thálii nedostal. A jedna novinářka
00:47:40 to nazvala velice správně: Pomsta za majora Zemana.
00:47:44 Ale Láďovi se to všechno vrátilo.
00:47:47 Potom se mi ozval nějaký pan Osava z Japonska,
00:47:51 že viděl naši My Fair Lady a považuje ji
00:47:54 za nejlepší My Fair Lady v Evropě.
00:47:57 A hráli jsme 25 představení v Japonsku.
00:48:00 Od jihu až úplně nahoru na sever Japonska. A to bylo úžasný.
00:48:07 -A pak to s tebou, Vladimíre, švihlo podruhé.
00:48:10 Můžeš mi k tomu něco říct? Jak to bylo?
00:48:16 Vrátili jsme se s divadlem z Japonska
00:48:21 a tady byly ty šílený povodně.
00:48:25 Pro mě to byl tragický, ale i šťastný rok.
00:48:30 Odcházím z Vinohradské a začala se mi strašně točit hlava.
00:48:36 Teď to zkrátím. A říkal jsem si: "Já se musím opřít."
00:48:40 A někdo říkal: "Pane, není vám špatně?"
00:48:43 Já jsem říkal: "Ne, ne, mně je dobře.
00:48:45 To jsou jenom plotýnky." A byl jsem takovej špatnej.
00:48:51 A on říkal: "Nechcete...?" Já jsem říkal: "Ne, nechci.
00:48:54 Já si jenom sednu tady na zem, aby si lidi nemysleli,
00:48:58 že jsem ožralej." A tím jsem skončil.
00:49:01 Už nic víc nevím.
00:49:06 Dobrý den. Prosí, odložte si.-Děkuju.
00:49:18 Nějakou arytmii jste neměl? Ne, neměl.
00:49:21 Nějaké bušení srdíčka. Znáte to.
00:49:23 Celkem se dost sleduju, abych mohl dělat to, co dělám.
00:49:28 Jinak v pořádku. Nic jinýho jsem neměl.
00:49:35 Řekl bych, že bychom tu etapu toho Zemana mohli uzavřít.
00:49:40 Že bys byl taky rád. To bych byl rád.
00:49:44 Já mám dojem, že už se zavřela.
00:49:49 Nezavřela, protože se to pořád reprizuje.
00:49:53 Dobře, ale beru to, že se to už zavřelo.
00:50:01 Konec!
00:50:06 Tak já se na to jenom podívám.
00:50:12 Perfektní. Podíváme se na ty parametry.
00:50:15 Tady je všechno v pořádku.
00:50:18 Podíváme se na to, jestli nebyl nějaký výboj nebo šok.
00:50:21 Tak já jsem spokojený. Zaplaťpánbůh.
00:50:24 Je to perfektní. Parametry jsou dobrý.
00:50:26 Akce pravidelná. Perfektní.
00:50:29 Já jsem tak zdravej kluk!
00:50:38 Znám všechny krčmy v Madridu. A v každé pěknou sklepnici!
00:50:43 A všude piju na křídu. A pak rozbiju sklenici.
00:50:48 Znám všechny staré kostely. A v kostele se nemodlím!
00:50:53 Však tam, kde k jídlu prostřeli, tam vždycky rád a dlouho dlím.
00:51:02 Znám týdny smutné k zabití. Znám urážky, jež kordem nelze smýt.
00:51:07 Leč týden stačí zapíti. A urážky lze vínem utopit.
00:51:12 Tak osudem se nechávám jak leklá ryb proudem hnát.
00:51:17 A v noci nejsem nikdy sám. Já dovedu i milovat!
00:51:26 Znám všechny krčmy v Madridu. O každém dobrém vínu vím.
00:51:31 Já hubou vyzrál na bídu. A z nesnází se vymluvím.
00:51:36 Mně svědomí strach nedělá. To umlčel jsem tisíckrát.
00:51:41 Kdo poctivý neprodělá, vždyť umět žít je umět hrát!
00:51:48 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010
Vladimír Brabec se narodil 15. května 1934 v Praze. Jako kluk chtěl být pilotem, ale nakonec zahořel pro divadlo a v roce 1949 byl přijat na konzervatoř. Ale protože v tomtéž roce výuka herectví na konzervatoři skončila, ve studiu pokračoval na nově vzniklé divadelní fakultě AMU. Největší část svého divadelního života strávil na naší první scéně, kam nastoupil v roce 1959. Vytvořil zde řadu pozoruhodných postav včetně Cyrana z Bergeraku. Také se stal členem tehdejšího hereckého souboru barrandovského studia. Přál mu i film a televize (Třicet případů majora Zemana). Za celoživotní mistrovství v dabingu a za dabingový výkon ve film Kazatel a žák získal dvě Ceny Františka Filipovského a Cenu Senior Prix. Zemřel 1. září 2017.