00:00:07Honzo?

00:00:09Přemýšlel jsi už vůbec někdy o tom,

00:00:12co bude, až se jednou ráno probudíš a nebudeš muset vůbec nikam?

00:00:18Klíče od kanceláře bude mít Martin Gajdoš, ne?

00:00:22Ale co by bylo, prosím tě.

00:00:24Řeknu si, že jsou ve správných rukou.

00:00:28Ráno bude jako každý jiný.

00:00:31Buď bude sluníčko, nebo bude pršet.

00:00:34Nikdo si ani nevšimne, že Zeman dosloužil.

00:00:42A nemá to tak bejt? Má.

00:00:45No tak vidíš. A spi už.

00:00:52Tebe něco trápí, viď? Ale nic.

00:01:06Aspoň ne nic, co bych mohl změnit.

00:01:12Na světě je odjakživa lásky dost,

00:01:17jak je zřejmé z mnoha pramenů.

00:01:20Blízko každé lásky číhá žárlivost,

00:01:24začalo to jak se zdá už v Edenu...

00:01:29Jménem zákona! Au!

00:01:31Stůj!!!

00:01:39Jménem zákona - stůj!

00:02:00Tak tady ta fotografie se mi nesmírně líbí proto,

00:02:04že tady já říkám:

00:02:06"Tady jsem naprosto svobodnej Brabec!"

00:02:14Něco mi řekni o dětství. Žižkov.

00:02:20Podívej se, každý starší člověk hovoří o dětství.

00:02:25Je to naprosto logický, protože čím je člověk starší,

00:02:29tím víc vzpomíná na své mládí.

00:02:32A pokud jde o mé dětství, to znamená Žižkov,

00:02:35protože tam jsem se narodil v Blahoslavově ulici,

00:02:40v tom starém Žižkově, který už dnes neexistuje.

00:02:43A v té Blahoslavově 2, 4, tak tam bydlí -

00:02:50když mi to tehdy Obermaierová řekla,

00:02:53tak jsem otevřel ústa a říkal jsem: "Ty tam bydlíš?"

00:02:56A teď jsem jí vyprávěl životní příběh svého mládí.

00:03:02A ona samozřejmě hned říkala: "Tak přijď se podívat."

00:03:06Od té doby, co jsme si toto slíbili, jsem tam nebyl.

00:03:14(zvoní zvonek) Poplach!

00:03:20Už letím. Já se podívám tam na tu Prahu.

00:03:26Možná už ten pohled nepoznáš. Praha je stejná.

00:03:30Akorát mi tady vadí ty nový baráky.

00:03:34Teda vzpomínkám.

00:03:37Na Žižkově nebydleli boháči. Tam nanejvýš bydleli živnostníci.

00:03:44Můj tatínek byl malíř pokojů, který se do Prahy

00:03:48nastěhoval z Kožlan u Kralovic z plzeňského kraje,

00:03:54protože tam nemohl získat peníze.

00:04:00Na venkově si to každý vymaluje sám.

00:04:03Tak se přestěhoval do Prahy a našel si Žižkov.

00:04:06Tam velice těžce začínal, co já vím.

00:04:11Jo, to je důležitý! Tím jsme měli začít.

00:04:16Nikdo z rodiny potom narozených divadlo nedělal, jenom já.

00:04:24Ale tatínek s maminkou, jak jsem říkal,

00:04:27protože byl malíř pokojů, v ochotnickém spolku

00:04:29vždycky potřebný, tak si taky hrál.

00:04:32Co to je - nevím. Tady je tatínek a tady maminka.

00:04:38Pravděpodobně dělal nějakého doktora.

00:04:41Fešák. A maminka je vpravo.

00:04:43A tady to je opravdu trošku všechno mládí.

00:04:51Že by mě v mládí napadlo, že budu hercem, to vůbec ne.

00:04:56Chtěl jsem být pilot! Říkal jsem si:

00:05:01"Nemůžeš být pilot, protože neumíš počítat, Brabče."

00:05:06Takže to začalo ve škole.

00:05:13Moji učitelé přišli na to, že umím dobře číst, to mě bavilo.

00:05:21A to jsem četl třeba Furianty. A četl jsem všechny role.

00:05:26Na školu přišly oběžníky:

00:05:29Kdo chce, pojďte do divadla a tak dále.

00:05:33Tak já jsem přijal pozvání do divadla k paní Míle Melanové,

00:05:41které mělo sídlo v Akropoli na Žižkově.

00:05:48A tam byla jistá paní Božena Jelínková.

00:05:52A ona se mě chytla.

00:05:55A je vlastně tou hlavní pákou, která mi řekla:

00:06:04"Vladimíre, ty bys měl hrát divadlo."

00:06:10Došlo k tomu, že mě připravila na konzervatoř.

00:06:16Zkrátka v roce 49 až 50 to byla konzervatoř,

00:06:21a od 50. roku jsem se stal vysokoškolákem!

00:06:28Už jste hráli v Disku? Kdy jsme hráli v Disku.

00:06:32Já jsem hrál poprvé v Disku s tou generací,

00:06:37jako byl třeba Bláha, který už tady není,

00:06:41jako byl Bičík, Jiřinka Jirásková, která pracuje krásně dodnes.

00:06:49Musely to být veselý roky. Bláha...

00:06:52Byly strašně veselý, ale hlavně v té škole opravdu o něco šlo.

00:07:01Ládík?

00:07:03Tak my jsme vyrůstali spolu na fakultě.

00:07:06On byl sice o ročník výš, ale tím, že já jsem od 1. ročníku

00:07:11už mohl dělat takové malé roličky,

00:07:15nebo spíš statovat v Národním divadle, Ládík taky,

00:07:18takže tam už jsme se potkali na jevišti.

00:07:21Takže jsme si s Ládíkem užili od mládí.

00:07:27Byli jsme oba mládí. Tak je to asi 160 let.

00:07:32Kolik to je let?
-Tak 50 to bude, ne?

00:07:37-Ježišmaria. 50! To je snad 60, 65.

00:07:45To je strašný.

00:07:49-Hrálo se ti s ním dobře?
-Já myslím, že jo.

00:07:56Ládík měl v sobě to srdíčko.

00:08:00A to je na jevišti i v bijáku vždycky vidět.

00:08:05-Vždycky se říká "srdíčko". To je taková fráze.

00:08:07Co to je?

00:08:09-Je to možná fráze, ale pokud v tom,

00:08:13co děláš, hledáš i kus sebe, a můžeš hrát jakoukoli roli -

00:08:17kladnou nebo zápornou, tak tam musí být něco z tebe.

00:08:25Žádný člověk není absolutně pozitivní.

00:08:29Vždycky má v sobě nějaké negativní záležitosti.

00:08:32Jde o to, jak je člověk schopen v sobě ty negativní potlačit.

00:08:37Ale v okamžiku, když děláš negativní figuru,

00:08:42tak i tam musí být to srdce.

00:08:46To je podruhé, co jsem stál na Barrandově.

00:08:49Krška. 1848. Ano, Krška.

00:08:53Tak tohle to je ještě revoluční rok.

00:08:58Vláďa Salač, Brabčák. On dělal Smetanu.

00:09:05A od té doby si to pamatuju - to je Studentský pochod.

00:09:09(notuje)

00:09:12Po těch 5 a půl letech u Emila Buriana

00:09:18mě pozval můj pan profesor Otomar Krejča,

00:09:24už jako šéf Národního divadla, ke spolupráci v Činohře.

00:09:31Jedna z prvních velkých rolí byla Smrt obchodního cestujícího.

00:09:34To je těžká hra. Co se ti vybavuje

00:09:38na tomhle představení? Karel Höger?

00:09:42Ano, dalo by se říct Karel Höger, Blanka Waleská...

00:09:47Toto představení, toto téma, tehdy ta společnost,

00:09:53ve které jsme žili, to moc neznala.

00:09:58A hlavně to, jak to ten Arthur Miller napsal!

00:10:02Zkrátka ukázal jenom život, jaký je.

00:10:04Ale mě uchvátila práce Jaromíra Pleskota.

00:10:09To, jak vedl herce a jak maximalisticky

00:10:13po nás všechno chtěl.

00:10:17A tím, že se to vydařilo, je to ohromný.

00:10:21Hrát tehdy vedle paní Waleské, vedle Bohouška Záhorského,

00:10:29vím, Högera si nechám naposled - to bylo něco obrovského!

00:10:39Obrovského!

00:10:41Od úcty až po to, že člověk koukal,

00:10:47jak ten herec zpracovává svůj text,

00:10:50jakým způsobem bouří svoje nitro a předává myšlenky tomu divákovi.

00:10:56Další taková výrazná inscenace, jakoby generační výpověď,

00:11:00byl Topolům Její den.

00:11:03Láďo, ty budeš vášnivej! Tos tady ještě nebyla.

00:11:06Měli jsme ve třídě nějakou Mařenku Píchovou.

00:11:09A ta se zamilovala do jednoho mladýho kantora.

00:11:12Ten mrcha ji naschvál vyvolával,

00:11:15protože mu dělalo dobře, když před ním stála celá zkoprnělá.

00:11:19Neřekla tehdy ani jednu bitvu.

00:11:21Tak jsem se jednou sebral a práskl jsem dveřma.

00:11:25Jenomže to jsem pak nikomu nedovedl vysvětlit, proč jsem to udělal.

00:11:31"Teatrálně opustil třídu, aniž k tomu měl vážný důvod."

00:11:36A já ho měl.

00:11:40Já bych ho tenkrát snad v tý chvíli zabil.

00:11:43Jú! Ty jsi dobrej!

00:11:47Na to já shořím, víš? Já nemám nikdy vážnej důvod.

00:11:51Tak proč by měl bejt ze mě muzikant.

00:11:54A proč ne inženýr. Proč?

00:11:57Ale. Mají nakonec pravdu. Člověk musí mít něco jistýho.

00:12:04A zahrát... Zahrát si můžu vždycky, ne?

00:12:08To byla jedna z prvních. Samozřejmě s Otomarem Krejčou,

00:12:13s paní Dostalovou, s Milošem Nedbalem,

00:12:22Luděk Munzar hrál toho druhýho, Marie Tomášová...

00:12:25Tam byly hluboký myšlenky, kde se ukazovalo to stáří,

00:12:29jaký tam je rozdíl mezi tím dravým mládím.

00:12:33Podle tvých výpočtů je svět starý několik milionů let.

00:12:37To přidej, přidej, přidej! No prosím, u pana Rakutina.

00:12:41Ale podle mě je to ten nejmladší!

00:12:47A tvoje věda mi říká, že život

00:12:50je jenom biologický proces, že tahle procedura jednou skončí

00:12:52a že nebudu punktum hotová věc.

00:12:55Jak mi vysvětlíš, že se mi přesto chce žít?

00:12:58A že mě ta představa nestraší? Jak?!

00:13:01No bodejť ne?! Vitalita, pud sebezáchovy!

00:13:06Nejsem vopice! Materiál je stejný.

00:13:09Jsme svázáni s přírodou víc než si myslíš.

00:13:12Ale já jsem tu pupeční šňůru už asi překousl.

00:13:14Poslechni, ty ale máš výrazy! Vždyť je to ponižující, prosím tě.

00:13:18Další setkání s Topolem a s Krejčou.

00:13:21A to byla opravdu kultovní věc - Romeo a Julie.

00:13:29A pod tou zdí být hezky živí. Ty smíchy a tohle to.

00:13:32(smích)

00:13:36Teď je s tebou řeč! To je Romeo jak má být!

00:13:40Teď máš hlavu a patu!

00:13:46Zaprvé to bylo slavný představení, ale člověk se nepředvádí proto,

00:13:49aby byl slavný, ale proto, aby tu práci dobře odevzdal,

00:13:55aby to byl pro toho diváka nejsympatičtější

00:13:59a nejkrásnější večer, který prožil.

00:14:03Ta práce, samozřejmě zásluhou Otomara Krejči, byla úžasná.

00:14:10Byla to, neříkám nádenická práce.

00:14:14Dobře, může být nádenická práce, ale přitom práce umělce,

00:14:20který nehraje jenom ten první plán své role.

00:14:28Psí rody!
-Ano, ale posílá to jemu.

00:14:32Jakoby říkal:

00:14:34"To navěky si zapamatuj, že jsou psí rody!"

00:14:38Vrývá mu to do paměti. Psí rody.

00:14:43Ano. A v napětí. Ve velkým napětí.

00:14:53Já jsem si ho vlastně prvně všimla, a to jsem byla mladá holka,

00:14:56nebo znala jsem ho trochu, ale kde se mi strašně líbil,

00:15:00to byla inscenace Romeo a Julie, kde hrál takovou roli,

00:15:03která není zrovna nejslavnější, ale díky režii

00:15:06a vůbec postavení celé té věci byl hrozně výrazný

00:15:09a dělal to úžasně.

00:15:11Už s tím přestaňte!

00:15:15A nebo někde ve vší tichosti se spolu vypořádejte!

00:15:18To byla celá plejáda slavných inscenací, v tom Národním.

00:15:23Třeba si vzpomenu na Jeppe z vršku. No.

00:15:28Jeppe z vršku bylo nádherný představení.

00:15:31Rudla Hrušínský byl báječnej.

00:15:34Umírám, pomoc! Džbánek píva!

00:16:01Tam bylo málo lidí. V tom bylo dohromady šest lidí.

00:16:06Chceš abychom se pokusili nešťastného pána

00:16:09rozptýlit tím, co mívá vždycky nejraději!

00:16:12Co máte na mysli, Eriku? Že bychom připravili tabuli,

00:16:15na ní jídla a vína, co pánovi nejvíce chutnají.

00:16:18A dali zahrát kousky, jež obvykle chce slyšet!

00:16:22In fino veritas!
-Gaudeamus igitur!

00:16:25Tříska, Abrhám, já, Holýšová - lidi na to hrozně rádi chodili.

00:16:32To přece pánův zamilovaný kousek. Ano. Tohle?

00:16:36Ano! Copak já vím?

00:16:40To je tady vždycky takhle veselo?

00:16:43Vždycky, když pán přikáže! On je naším živitelem!

00:16:48On? Ne, prosím, vy.

00:16:51Já že vás všecky živím?! Jeden, dva.

00:16:55A tady tu muzikantskou bandu taky? Počkej, počkej.

00:17:00Jeden, dva... To vůbec nespočítám.

00:17:05Tak jsem si všiml, když jsem se díval

00:17:07na Jeppe z vršku, nebo jsem se díval

00:17:09na Zdravý nemocný - s gustem hraješ komické role.

00:17:13Že je máš rád a taky je umíš. A co ti na to mám odpovědět?

00:17:18Samozřejmě, že s gustem!

00:17:21Lalalala... To je hezké.

00:17:27Kdo by si nepřál, abyste na něho myslela?

00:17:32Ať už ve snách nebo za bílého dne.

00:17:34Kdyby se vám opravdu přihodilo něco nepříjemného,

00:17:36počítejte s mou pomocí.

00:17:38Lalalalala...

00:17:46Někdy je dostaneš, někdy je nedostaneš!

00:17:51A když je nedostaneš, tak si hledám já alespoň něco,

00:17:56kde bych mohl prosadit jakýsi svůj humor.

00:17:59Počkej, ukaž mi ten papír!

00:18:03Tak prosím, prosím, kde máš napsáno to, co jsi zpívala?

00:18:07Tady jsou jenom noty. Ale, pane, nedávno přišli na to,

00:18:10jak se dají slova zapisovat přímo do not!

00:18:12Na to přišli? Koukněte! Ano, pane.

00:18:15A to už jsme tak daleko? Ano, pane.

00:18:17To je zvláštní.

00:18:19Tak víte co? Zazpívejte mi tohle to.

00:18:21Tady, tady, prosím, od toho "r".

00:18:25Nej, nej, nej... Nej, nej, nej.

00:18:32Nejvyšší čas, abyste šel! Na shledanou!

00:18:35Když o tom takhle přemýšlím, co nás učil

00:18:38ten Otomar Krejča s tím panem profesorem Nedbalem,

00:18:41aby to nebylo jednotvárný. Život není jedna rovina.

00:18:47Mezitím jsou: nahoru, dolů, nahoru, dolů.

00:18:51Že se člověk směje, pláče, zažívá tragické věci.

00:18:54Já, když něco takového, tak ti znovu odpovídám,

00:19:00vždycky hledám, aby tam byla nějaká sranda.

00:19:03Takže jsi taky musel mít rád Sto dukátů za Juana.

00:19:07Ten ničema že je tvůj přítel?!
-A příteli se musíš vždycky...

00:19:12Uráží mě notoricky. Jak se může opovážit?

00:19:16-Jak se můžeš opovážit? Jak se může opovážit?!

00:19:18-Jak se může opovážit?!
-Přítele si nutno vážit!

00:19:20Přítele si vážit nutno! Bez přátel by bylo smutno!

00:19:23Jak se může opovážit?!
-Přítele si třeba vážit!

00:19:25Přítele si vážit třeba! Jako vína, jako chleba!

00:19:28Jak se může opovážit?!
-Jak ses mohla?

00:19:29Jak ses mohla?! Jak jsem mohla...

00:19:33Jak se mohla? Opovážit!

00:19:42To bylo ve Valdštejnské zahradě.

00:19:45Toto divadelní představení dělal Jan Roháč

00:19:48a hrál velký orchestr Karla Kreutgartnera!

00:19:52Ale to, o čem ty jsi mluvil, to jsme hráli po mnoha letech.

00:19:57Režíroval to Jaromír Pleskot pro televizi.

00:20:03Tam jsem hrál Roldana.

00:20:05Mdloby způsobuje chudokrevnost! Nebo zákeřná choroba.

00:20:09V případě milostivé paní lze usuzovat

00:20:12spíše na chorobu zákeřnou.

00:20:15Tak zákeřnou, že se vůbec neprojevuje!

00:20:18Doporučoval bych více veselosti, neboť vtip je kořením života.

00:20:24A koření je velmi vzácné!

00:20:28Teď se dostáváme do takového tvého mezního životního období.

00:20:32A to je Cyrano z Bergeracu. Tak to je veliká role.

00:20:37A do toho ti přišlo... Do toho přišla ta rána.

00:20:41Cyrano byl nějakým způsobem někam zasazen,

00:20:44kde jsem mohl jako herec skončit vůbec. Dokonce jako člověk.

00:20:49To srdce zklamalo na tom představení.

00:20:53Ale to srdce už se začalo připravovat,

00:20:57nebo já jsem si ho nechtě připravoval už o něco dříve,

00:21:01protože jsem předtím měsíc hrál,

00:21:06kde se mi stala taková věc, že jsem si něco zlámal v kotníku

00:21:10na jevišti Národního divadla, když jsme hráli Zkrocení zlé ženy.

00:21:15Tak já: "Dohraju to, dohraju to."

00:21:19Druhý den do nemocnice, hotovo, je to tak a tak...

00:21:25Do sádry. A jak dlouho? Měsíc určitě.

00:21:32Takže měsíc... Tehdy jsem zhluboka vyhuloval.

00:21:38Nemohl jsem se pohybovat, papal jsem

00:21:41a při tom jsem byl s nervama špatný.

00:21:46Protože tě pořád tlačilo to, že jsi měl hrát,

00:21:49že nemůžeš hrát, zvou tě tam do práce...

00:21:54To už jsem točil Třicet případů majora Zemana.

00:22:30Vlezl jsem na jeviště, odehrál jsem první scénu

00:22:34už jsem věděl, že je se mnou zle,

00:22:38protože obrovský žár na hrudi.

00:22:41Vlezl jsem do portálu, sedl jsem si a řekl jsem:

00:22:44"Já nemůžu, zavolejte sanitku."

00:22:55Potom jsem měl od divadla šest a půl roku volno.

00:23:02Jaký proč, to už je jedno proč.

00:23:06Proč mě tam nenechal pan tehdejší ředitel Přemysl Kočí,

00:23:13takže jsem musel z divadla odejít

00:23:15a věnoval jsem se jenom natáčení.

00:23:19Tohle ti dávám zcela zvlášť.

00:23:21To je ta fotografie, která by patřila...

00:23:25Jak jsme byli na letišti, tak tady je Jára.

00:23:29To je před 42 lety!

00:23:34Já ti ji ukážu. Mám ji tadyhle.

00:23:37Museli bychom zastrčit ta břicha, Jardo.

00:23:41Hele, ty tuhle fotku nemáš. To jsem byl mladý kluk.

00:23:46Fousy jsou furt stejný. Ale pořád jsi mladej.

00:23:50Dnes jsem si je barvil. A ty jsi tady nebyl tolik vycpanej.

00:23:54Ne, já jsem vevnitř dutej. Vzpomínáš?

00:23:59Máme na to právo, abychom se objali.

00:24:01Máme. Myslím, že jo.

00:24:26Tady to má dobře turbulenci! No jo.

00:24:30Čtyři metry!

00:24:47Jardo, akorát je škoda, že to tak utíká.

00:24:51To mi povídej!

00:24:57Tak to otočíme.

00:25:07Seriál Zemana pro mě už reprezentuje

00:25:11tři roky hereckého i osobního života.

00:25:14Dělám jej velmi rád už kvůli kolektivu,

00:25:17se kterým spolupracuji.

00:25:19A vlastně i proto, že mohu za sebe i za jiné

00:25:22vyjádřit dík všem těm chlapcům v uniformách i bez uniformy,

00:25:26kteří dobře dělají, poctivě dělají svou práci.

00:25:33Přemýšlel jsi někdy o tom, proč si vybrali tebe?

00:25:36Ty jsi nebyl člen strany. Nikdy.

00:25:40V žádném případě nejde o osobní Zemanovy zásluhy,

00:25:44protože Zeman pracuje vždycky s kolektivem

00:25:50a ztělesňuje určitý společenský typ.

00:25:56Možná, že by to bylo všechno úplně ale úplně jinak!

00:26:01Já jsem v 69. roce odřekl Karlovi Kachyňovi film, který mi nabízel.

00:26:13Ucho! A Ucho jsem odřekl tak,

00:26:17jako jsem odříkával jiné filmy, proto jsem nikdy

00:26:20filmů moc nenatočil, protože filmy se točí

00:26:23vždycky v létě v tomto lepším počasí.

00:26:28Odřekl jsem proto, že jsem měl celý život,

00:26:32zaplaťpánbůh, tolik práce, ale neměl jsem čas

00:26:35na své děti, které miluju. A říkal jsem:

00:26:40"Ne, já o prázdninách nebudu dělat!"

00:26:44Teď si představ, kdybych věnoval tu dovolenou

00:26:47tomu natáčení a hrál Ucho!

00:26:51Myslíš si, že bych dostal majora Zemana?

00:26:54To jsem se dozvěděl teprve později, že na to byli jistí adepti.

00:27:00Petr Kostka, Radek Brzobohatý. Tak jsem to vyhrál já.

00:27:12Byl to takový fešák svý doby.

00:27:13Ale možná, že by ho hrál ten můj dobrý

00:27:17a báječný kolega Radek Brzobohatý!

00:27:19Možná bys hrál tu svini. Ale asi bych ji hrál rád.

00:27:26On se vždycky točily takový série.

00:27:28Najednou se točilo třeba pět nebo sedm příběhů.

00:27:31Já jsem dostal, sdělili mně, deset detektivek.

00:27:37To byly věci, které nebyly celkem ideologicky zaměřený.

00:27:41A to jsou takový ty začátky od toho 45. roku.

00:27:52Šprýmaři tehdy říkali, že točíme večerníčky pro esenbáky.

00:27:55Byla to zakázka ministerstva vnitra

00:27:57a tomu také odpovídalo celé to zaměření.

00:28:05Já jsem to spíš sledoval po profesní stránce.

00:28:07Myslím, že těch prvních 8, 10 dílů od Sequense

00:28:10bylo na tu dobu extrémně dobrých.

00:28:12Dalších 10 dílů ze seriálu Třicet případů majora Zemana

00:28:15budeme sledovat na obrazovkách už do této neděle

00:28:17večer na prvním programu.

00:28:19Oni možná věděli, kam to půjde. Tys to nevěděl.

00:28:22Oni o tom určitě museli vědět, protože to se nemůže rodit

00:28:25jenom ze dne na den. To museli být promyšlený.

00:28:28A ta témata čím dál tím houstla. Blížili se k současnosti.

00:28:31Takže točit v roce 73 rok 68 - to je smrtelný.

00:28:34To nemůže dobře dopadnout, za toho režimu, který byl.

00:28:38Dalších deset dílů bude chtít svou aktuálností

00:28:41a společenskou potřebností opět zaujmout široký okruh diváků

00:28:45a současně bude chtít vydat svědectví

00:28:47o vysoké míře odpovědnosti svých tvůrců.

00:28:51Já už v tom byl. A pak se rozhodli,

00:28:54že bude těch dalších 20 dílů a takhle se to dotáhne.

00:28:59Udělali si kolem toho jistý politický kolotoč.

00:29:06A oslavovali s tím 30 let výročí SNB.

00:29:14Fakt je, že asi nebylo možný, když ten seriál byl roztočený,

00:29:19aby někdo řekl: "V tomhle já dál nehraju."

00:29:24To by bylo na žalobu. A mělo by to takový důsledky,

00:29:28že si to možná ani nedokážeme domyslet.

00:29:31Počkej! Co je s tebou?

00:29:35Čeho se bojíš? Nechci se dostat znovu do maléru.

00:29:39Loni v 68. mně tu vytloukli okna. Všude bylo vápnem napsáno:

00:29:44"Maštrovec je fízl. Pověste ho."

00:29:47Bůhví, jak by to bylo se mnou dopadlo, kdyby nebyli přišli.

00:29:52Myslel jsem, že na vesnicích byl klid.

00:29:55Tohle? To je houby vesnice!

00:29:58To je periferka Prahy! Půl vsi tam jezdí dělat.

00:30:02Mně sice v 68. okna nevytloukli, ale prostě mě vyhodili ze služby.

00:30:06Proč? Byl jsem šéfem pražský kriminálky.

00:30:09Čím víc se blížili do současnosti, tak tím víc to dostávalo na prdel.

00:30:15-Já se na něj teď koukala, když mi zbyl čas,

00:30:19tak jsem se dívala na některý díly.

00:30:22A dívám se na něj daleko shovívavěji než před x lety.

00:30:26Už se na něj můžu dívat.

00:30:30Občas je to úsměvný, občas i smeknu, občas se zasměju...

00:30:38Bláznivej den, co není v kalendáři.

00:30:44Je lepší než tři špatný Silvestry!

00:30:49V ten den se všem legracím tak daří!

00:30:56A bez not hrají dětský orchestry.

00:30:59Od čeho se mám distancovat?!

00:31:05Tak jsem něco udělal, tak přece nepůjdu od toho a nebudu říkat:

00:31:08"Promiňte, sory, já jsem na tom strávil

00:31:105 let života, dostal jsem u toho infarkt."

00:31:12To má Láďa říct?

00:31:14Proč bych se měl distancovat třeba, já nevím,

00:31:17je to třeba ubohý, co řeknu, třeba dělník,

00:31:20který pracoval v ČKD a vyráběl něco,

00:31:23a to šlo, je to sprostý, co řeknu, do Sovětského svazu.

00:31:29A z toho byly dělaný nějaký věci?!

00:31:33Tak já bych mu měl říct:

00:31:35"Hele, Karle, distancuj se od tý práce!"

00:31:38Tam hrála spousta herců, o kterých se

00:31:42v této souvislosti nemluví. Nikdy to nepadne, že tam hráli.

00:31:46A jsou to taky vynikající herci a známí.

00:31:49Všechno se vlastně svezlo na toho Vladimíra,

00:31:53který za to vlastně nemůže, protože dělal svoji práci.

00:31:58-To je prostě hlavní postava.

00:32:01To je daň tomu, že je tam číslo jedna.

00:32:04A ono to tak prostě bylo.

00:32:06Já jsem neudělal nic špatnýho. Já jsem nikoho nezradil,

00:32:10já jsem nikoho neudal, já jsem pracoval jenom v umění,

00:32:17který miluju a pracuju tam dodneška.

00:32:20A budu ho dělat tak dlouho, dokud to půjde.

00:32:23Já se nemám od čeho distancovat.

00:32:25Oni by chtěli říct jasně: "Černá - bílá!"

00:32:28Ale nikdy není černá a bílá!

00:32:30Prokristapána, vždyť tam hrají kromě pár lidí všichni herci!

00:32:38To by se v tý době nemohlo točit nic!

00:33:06Já vím, že je to zjednodušování, ale přece v té době,

00:33:10pakliže nikdo z nás nepodepsal chartu,

00:33:13tak s prominutím kolaboroval každej!

00:33:16Už jenom to, že jsem hrál divadlo!

00:34:14Prostě herec je herec, neumí nic jinýho

00:34:17a je od toho, aby hrál.

00:34:19A jestliže dostane objem práce, tak ho udělá.

00:34:22A já bych nikomu v životě tohle neměla za zlý nebo nevyčítala.

00:34:26-Přeci jenom v herectví je jedna taková veliká věc,

00:34:31a to je to, že co neuděláte teď a nyní, tak už není.

00:34:36A jak to pak udělat?

00:34:39Dobře, tak si odstřihnu deset let života.

00:34:42Přece herectví si nemůžete psát do šuplíku

00:34:45nebo malovat na zeď.

00:34:48-Každá doba má svý a herec nese tu kůži na trh.

00:34:51-Většinou se po něm vozí lidi, kteří nikdy nic neudělali.

00:34:54Tak se vozí po někom, kdo by to třeba mohl odnést.

00:34:57To je ten Ládík.

00:35:00-Já si myslím, kdyby to tenkrát netočil,

00:35:03kdyby to odmítl, tak si možná už v tý době nevrznul, jo?

00:35:07Že by byl označený za nepřítele.

00:35:10Protože byly takové případy, kdy herci odmítli roli

00:35:13v nějakém angažovaném filmu a na Barrandově

00:35:17ústřední dramaturg řekl: "Tak tenhle už točit nebude."

00:35:21Ta doba byla prostě taková.

00:35:34Ano, Já to tady řídím.

00:35:37Řídí pan Brabec. Teď už můžeme nohama!

00:35:40Teď se to malinko... Ne, to je chyba simulátoru.

00:35:47Výborně. Poletíme do 4 tisíc.

00:35:51A levou zatáčkou, až budete chtít, můžeme točit doleva.

00:36:03Podvozek zasunout. Zasunutý.

00:36:07Můžu klapky? Klapky.

00:36:13Máme perfektní náklon. A teď letíme druhou zatáčku.

00:36:242 tisíce stop. Vystoupili bychom

00:36:27až na ty 4 tisíce, abychom dobře viděli na letiště.

00:36:39A dráha je přímo před náma. Fouká jak blbec.

00:36:50Musíme výš, jsme hodně nizoučko. Ještě výš.

00:37:00A trochu doleva do osy. A ještě to zvedneme.

00:37:09Tak dělej. Srovnávám.

00:37:13A ještě trošku výš. Ještě jsme níž. Výborně!

00:37:18A ještě trošku, abychom tam nelízli ty stromy.

00:37:34Tak teď jsem zvědav. Teď to bude parádní.

00:37:44Paráda!

00:37:49A dáváme revers. Rvu to tam. Zaplaťpánbůh.

00:37:58Tak televize mě mimo nějaké pohádky,

00:38:02který jsem vždycky rád dělal, ale do nějaké

00:38:09seriózní televizní inscenace mě nezvaly.

00:38:14Bylo mi to opravdu líto.

00:38:16Je trochu ušmouraný, viď, ale jinak fešák!

00:38:20Co mu říkáš? Vždyť je to kominík!

00:38:23Cože? Že je to kominík!

00:38:26Kominíček, kominík! Jo tak! Kominík.

00:38:33Takže ses vrátil do Národního divadla

00:38:37a čekala tě velká, skoro bych řekl jedna z největších životních rolí,

00:38:42i když není tak velká rozsahem, jako výrazná -

00:38:45Polonius v Hamletovi.

00:38:47Vítr už sedí vaší plachtě na rameni!

00:38:50A čeká se jen na vás!

00:38:52Zde máš požehnání, těchto pár zásad.

00:38:58Neuvažuj nahlas! Neuvážený nápad neproměňuj v čin!

00:39:04Buď společenský, ne však familiární!

00:39:07Přátelé, které sis už vyzkoušel,

00:39:10si přichyť k duši ocelovou obručí!

00:39:13Nešpiň si ale dlaně kamarádstvím hned s každým opeřeným hejskem.

00:39:18Vyhni se hádkám. Když se jim nevyhneš,

00:39:22pak si veď tak, že protiva se vyhne tobě!

00:39:29Všem věnuj sluch, leč málokomu slova.

00:39:34Kritiku přijmi od každého, ale svůj vlastní názor

00:39:40si nech pro sebe.

00:39:44A především vždy zůstaň věrný sobě.

00:39:50Z čehož pak následuje jak po noci den,

00:39:54že ani druhého nemůžeš nikdy zradit.

00:40:00K tomu ti pomoz moje požehnání!

00:40:05Jak jsi odpáranej od divadelních prken,

00:40:09těch pár let, těch dejme tomu šest, jak se těžce vracíš!

00:40:19Máš strach, máš trému, jsi nervózní,

00:40:22jestli vůbec dokážeš to, co jsi předtím normálně dokázal.

00:40:28Já jsem, přestože jsem celý život

00:40:31dělal divadlo, se vracel znovu.

00:40:36A teď, ten Hamlet je s tím dost spojený,

00:40:40já jsem byl tak nervózní před tím Mirkem Macháčkem.

00:40:46A zase jsme si říkali spoustu věcí,

00:40:48co ten Polonius je, jaký je, co by měl říkat.

00:40:52Protože to je velej fiškuntál, jak já říkám.

00:40:56Máte nějakou dceru?! Mám, Výsosti.

00:41:02Tak jí nedovolte chodit na slunce.

00:41:05Počínání je to sice bohulibé, ale vaše dcera by mohla počít!

00:41:08A tak pozor na to, příteli. Co to čtete, Výsosti?

00:41:18Slova, slova, slova! O co jde, Výsosti?!

00:41:21Komu?! V té knize, kterou čtete.

00:41:24Samé pomluvy, milý pane. Ten ničemný satirik tady tvrdí,

00:41:27že staří páni mají šedivé fousy, tváře samou vrásku,

00:41:30že mají spoustu mezer v inteligenci

00:41:32a k tomu maximálně zesláblý zadek.

00:41:35O tom všem jsem, milý pane, naprosto nezvratně přesvědčen,

00:41:38ale nepokládám za slušné to publikovat.

00:41:40Vždyť i vy, milý pane, byste dosáhl mého stáří,

00:41:42kdybyste mohl jako rak couvat nazpátek!

00:41:48Nepůjdete dovnitř, Výsosti? Do hrobu.

00:41:58To by doopravdy bylo dovnitř.

00:42:06Urozený pane, pokorně prosím o dovolení,

00:42:09abych se směl rozloučit.

00:42:12Vážený pane, nemůžete ode mne žádat nic,

00:42:15co bych vám s takovou ochotou nevěnoval.

00:42:19Kromě života.

00:42:23Kromě života!

00:42:27Kromě života!!!

00:42:31Vzal by sis jako režisér tátu jako herce?

00:42:33-Ne. -Proč?
-Já ho znám.

00:42:36Když někoho sleduješ 40, 50 let a znám ty jeho šuflíčky,

00:42:41tak mně se nedělá dobře s tátou.

00:42:43-Dobře, ale on má silný stránky.

00:42:45-Ne, já ho miluju, nebo mám ho rád, fakt ho oceňuju.

00:42:50Já stojím za tím, že divadlo je jeho parketa.

00:42:53-Vybavíš si nějakou negativní roli?

00:42:57Hrál jsi taky negativní role? Já si myslím, že jo.

00:42:59Já si teď momentálně neuvědomím. Já ti ji připomenu.

00:43:02Ať žije mládí.

00:43:04Ruce!

00:43:11Dívej se mi do očí! Co jsi házel té Rusce?!

00:43:16Mluv! Mluv, nebo půjdeš na gestapo!

00:43:19Kousek chleba. Co ještě?

00:43:21Jen ten kousek. Proč?

00:43:23Protože měla hlad! Ty jsi s ní mluvil?

00:43:27Nebo kdo ti to řekl? Ne, ale já jsem si

00:43:29rozbaloval svačinu a ona se na mě tak prosebně podívala,

00:43:32tak jsem jí to hodil.

00:43:34Víš, že s nima vedeme válku? Vím.

00:43:42A proč jsi se pral se slečnou Keiselmachel?

00:43:45Když té Rusce dala pár facek? Proč?

00:43:50Protože nesnesu pohled na krev! A ona do ní kopala,

00:43:53tahala ji za vlasy a všude byla krev!

00:43:55Ach tak! Jo, jo. Vida.

00:44:01Tak ty nesneseš pohled na krev. Posaď se. Já tě to odnaučím.

00:44:11Já jsem skončil v Národním v roce 93, protože se mi tam nelíbilo.

00:44:18Já byl přeci jenom zvyklý na trošinku jinou koncepci.

00:44:22Zkrátka jistý hodnoty musí být zachovány,

00:44:25protože divadlo není ústav, jak řekl jeden pan šéf.

00:44:34Já říkám: divadlo je divadlo!

00:44:37To je budova, to je život, to je soubor a ne ústav!

00:44:40Národní muzeum je ústav!

00:44:43A ten Láďa, tento vynikající herec,

00:44:47a to je slabý slovo, najednou stál.

00:44:50Věnoval jsem se tedy hodně dabingu.

00:44:52To jsme zrovna dělali toho MASHe.

00:44:55Takže té práce bylo strašně moc. A byla hrozně těžká.

00:44:57Zkrátka dělal jsem jenom mikrofon.

00:45:00A když jsem začal asi po pěti filmech,

00:45:03když jsem daboval Jacka Lemmona, tak jsem si říkal, že mu napíšu.

00:45:07Vašek Voska v té době, to jsem ještě nedělal, dělal Mastroianniho.

00:45:12A domluvili jsme se oba dva,

00:45:15že on napíše Mastroiannimu a já Lemmonovi.

00:45:18Vašek od něj nedostal nějaký: "Nazdar, Čechu."

00:45:26Ale mně ten Jack Lemon poslal tuhle fotografii s věnováním, člověče.

00:45:30A po roce jsem cítil, že ten mikrofon je sice krásná věc,

00:45:35ale že je to pro mě málo.

00:45:38Najednou mi do té potřeby zavolal Vláďa Županič a říká:

00:45:45"Hele, nechceš hrát v hudebním divadle tady u nás?

00:45:50My máme My Fair Lady, že bys hrál Pickeringa?"

00:45:56Povídejte, jak to všecko bylo.

00:45:59Tak Higgins přišel a řekl: "Dovolte mi, paní velvyslancová,

00:46:01pane velvyslanče, abych vám představil

00:46:04slečnu Elisu Doolittlovou. Paní velvyslancová

00:46:07řekla okamžitě: "Těší mě." A Líza ta řekla také: "Těší mě."

00:46:13To je všecko? Ne, ne.

00:46:16Když potom došlo na mě, tak se mě pan velvyslanec

00:46:19a paní velvyslancová zeptali: "Poslyšte, veliteli Pickeringu,

00:46:22kdo to je to nádherné, to božské stvoření,

00:46:25které sem přivedl profesor Higgins?"

00:46:27A co jste řekl? Vyrazilo mi to dech. Ano!

00:46:34Pak hrál u mě, pardon, říkám u mě,

00:46:37ale bylo to moje divadlo, Anděla s ďáblem v těle.

00:46:41Tam hrál výborně toho policejního prezidenta.

00:46:45A pak hrál úžasně v Někdo to rád horký milionáře.

00:46:51Neuvidím od té doby lepšího. Ale potom přišla, myslím,

00:46:54jeho největší role, a to bylo v muzikálu

00:46:58Blake Edwardse a Henryho Manciniho Viktor - Viktorie.

00:47:04A on tam hrál hlavní roli.

00:47:06To, že jsem tam vydržel deset let,

00:47:10já jsem tam dostal takový krásný role!

00:47:13Takovýho formátu a úplně něco jinýho než jsem hrál

00:47:16dřív těch 35 let, nebo nevím kolik, v Národním divadle!

00:47:20Tancoval, hrál, zpíval - byl prostě úžasnej.

00:47:24Já jsem ho nominoval na Thálii.

00:47:27Byl to zkrátka pro mě úplně novej svět.

00:47:32A bylo to šílený dobrodružství. A vždycky adrenalin. Vždycky!

00:47:37A on tu Thálii nedostal. A jedna novinářka

00:47:40to nazvala velice správně: Pomsta za majora Zemana.

00:47:44Ale Láďovi se to všechno vrátilo.

00:47:47Potom se mi ozval nějaký pan Osava z Japonska,

00:47:51že viděl naši My Fair Lady a považuje ji

00:47:54za nejlepší My Fair Lady v Evropě.

00:47:57A hráli jsme 25 představení v Japonsku.

00:48:00Od jihu až úplně nahoru na sever Japonska. A to bylo úžasný.

00:48:07-A pak to s tebou, Vladimíre, švihlo podruhé.

00:48:10Můžeš mi k tomu něco říct? Jak to bylo?

00:48:16Vrátili jsme se s divadlem z Japonska

00:48:21a tady byly ty šílený povodně.

00:48:25Pro mě to byl tragický, ale i šťastný rok.

00:48:30Odcházím z Vinohradské a začala se mi strašně točit hlava.

00:48:36Teď to zkrátím. A říkal jsem si: "Já se musím opřít."

00:48:40A někdo říkal: "Pane, není vám špatně?"

00:48:43Já jsem říkal: "Ne, ne, mně je dobře.

00:48:45To jsou jenom plotýnky." A byl jsem takovej špatnej.

00:48:51A on říkal: "Nechcete...?" Já jsem říkal: "Ne, nechci.

00:48:54Já si jenom sednu tady na zem, aby si lidi nemysleli,

00:48:58že jsem ožralej." A tím jsem skončil.

00:49:01Už nic víc nevím.

00:49:06Dobrý den. Prosí, odložte si.-Děkuju.

00:49:18Nějakou arytmii jste neměl? Ne, neměl.

00:49:21Nějaké bušení srdíčka. Znáte to.

00:49:23Celkem se dost sleduju, abych mohl dělat to, co dělám.

00:49:28Jinak v pořádku. Nic jinýho jsem neměl.

00:49:35Řekl bych, že bychom tu etapu toho Zemana mohli uzavřít.

00:49:40Že bys byl taky rád. To bych byl rád.

00:49:44Já mám dojem, že už se zavřela.

00:49:49Nezavřela, protože se to pořád reprizuje.

00:49:53Dobře, ale beru to, že se to už zavřelo.

00:50:01Konec!

00:50:06Tak já se na to jenom podívám.

00:50:12Perfektní. Podíváme se na ty parametry.

00:50:15Tady je všechno v pořádku.

00:50:18Podíváme se na to, jestli nebyl nějaký výboj nebo šok.

00:50:21Tak já jsem spokojený. Zaplaťpánbůh.

00:50:24Je to perfektní. Parametry jsou dobrý.

00:50:26Akce pravidelná. Perfektní.

00:50:29Já jsem tak zdravej kluk!

00:50:38Znám všechny krčmy v Madridu. A v každé pěknou sklepnici!

00:50:43A všude piju na křídu. A pak rozbiju sklenici.

00:50:48Znám všechny staré kostely. A v kostele se nemodlím!

00:50:53Však tam, kde k jídlu prostřeli, tam vždycky rád a dlouho dlím.

00:51:02Znám týdny smutné k zabití. Znám urážky, jež kordem nelze smýt.

00:51:07Leč týden stačí zapíti. A urážky lze vínem utopit.

00:51:12Tak osudem se nechávám jak leklá ryb proudem hnát.

00:51:17A v noci nejsem nikdy sám. Já dovedu i milovat!

00:51:26Znám všechny krčmy v Madridu. O každém dobrém vínu vím.

00:51:31Já hubou vyzrál na bídu. A z nesnází se vymluvím.

00:51:36Mně svědomí strach nedělá. To umlčel jsem tisíckrát.

00:51:41Kdo poctivý neprodělá, vždyť umět žít je umět hrát!

00:51:48Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010