00:00:03 Jdete dolů, Jiřinko? Cože?

00:00:05 Jdete dolů? Jdu dolů.

00:00:07 Vy čekáte na mne? Jeminkote, paní hraběnko!

00:00:11 Budu se ti muset asi představit, Alois, abys mě poznal.

00:00:27 Začal mi dokonce líbat ruce! Nikdy to nedělal.

00:00:31 Ano, líbá mi ruce a říká mi "madam?.

00:00:37 Hano, má lásko. Já jsem na tebe tolik čekala!

00:00:45 Víš, že jsem pro tebe chtěla umřít?

00:00:49 Co je ti? Co se ti stalo?

00:00:56 Ty jsi opilá!

00:00:58 Mě nemůžete zastrašit, já už jsem v tomhle domě zažila různý věc...

00:01:03 Kdysi, když jsem začala filmovat, tak jsem strašně milovala kameru.

00:01:12 Tak jsem si vždycky říkala:

00:01:14 "Až se příště narodím, budu kameramanem.?

00:01:17 No jo, ale já bych neuzvedla ani ten objektiv, natož tu kameru.

00:01:20 Takže nevím.

00:01:22 Jak to vypadá?

00:01:24 Dva druhy z těch, co přinesla, jsou smrtelně jedovaté.

00:01:27 Jak jsem předpokládala.

00:01:30 Ta cena je tisíc, nebo sto tisíc milion liber šterlinků?

00:01:34 Všichni za mnou!

00:01:41 Kde to jsem? To ne!

00:01:44 Na tom jevišti se objevuji šedesát let.

00:01:48 Krucinál, já už se zase dojímám. Alois, něco mi slíbíš.

00:01:54 Když se zapomenu a začnu vzpomínat,

00:01:56 řekneš něco sprostého a zakřikneš mě.

00:02:00 Sentimentalitu nesnáším.

00:02:02 Jak si přejete, paní hraběnko. Zvlášť u sebe.

00:02:06 Jenom nevím, jaké sprosté slovo by vám nejvíce vyhovovalo.

00:02:11 První, které tě napadne.

00:02:20 To je strašně těžké říct. Já jsem tu zažila

00:02:24 tolik nádhernejch představení, tolik krásných rolí!

00:02:29 Stál proti nám Jindřich IV. Ten skutečný Jindřich IV.

00:02:33 v jednom ze svých záchvatů šílenství.

00:02:36 (prozpěvuje si)

00:02:38 Určitě na něj musela mít vliv ta maškaráda.

00:02:40 Víc než měsíc nemyslel na nic jiného.

00:02:43 Ostatně dělal všecko se stejným nadšením a s vervou.

00:02:47 Teď jsme v bývalé ředitelně Divadla Na Vinohradech.

00:02:51 Tato místnost od roku 1907 až dodneška je nezměněna.

00:02:59 Ředitelkou jsem se stala proto, že jsem byla vyzvána,

00:03:03 abych se zúčastnila konkurzu.

00:03:05 Byla jsem vyzvána členy uměleckého souboru.

00:03:10 Tak se stalo. Deset let to se mnou vydrželi.

00:03:14 Dovedu si představit i moderní divadlo,

00:03:17 ale tohle divadlo je nejenom nejvýše postavené v Praze,

00:03:22 ale je myslím i nejkrásnější. Nikdy jsem odtud nechtěla.

00:03:27 Vila Marie, rodný dům Zdeňka Podskalskýho.

00:03:30 Postavil ho jeho tatínek a jeho bratr babičce Marii.

00:03:35 Malenice nad Volyňkou 67.

00:03:40 Všecko, co vidíte, jsem zasázela já!

00:03:45 Všecko!

00:03:47 To si natočte, ať vidíte! No!

00:03:50 A to se týká mě! To je pro mě, když jsem přišla z nemocnice.

00:03:57 Tak tady byly všude girlandy a tohle bylo napsáno.

00:04:00 Takový jsou ty holky hodný. Prosím.

00:04:06 Co tady děláte?

00:04:12 Přemýšlím, jak ten čas letí.

00:04:17 Tak já si nepamatuju, co bylo včera a...

00:04:26 Vzpomínka z dětství. Já...

00:04:32 Ale mám hodně fotografií. Tam to mám zprostředkované.

00:04:39 Já si z dětství nepamatuji ani to, že prý jsem se bála pejsků.

00:04:44 Možná právě proto celý život s pejskama žiju.

00:04:48 Protože mi maminka koupila pejska,

00:04:51 když mě porazil ratlík a já jsem se pejsků bála.

00:05:00 Tatínek byl státní úředník. Maminka byla ševcova dcera.

00:05:06 Tatínek byl ze šlechtický rodiny. Tatínek byl z rodiny von...

00:05:15 A maminka byla ze ševcovský rodiny.

00:05:18 A nějak mně víc imponovala ta větev z maminčiny strany.

00:05:22 Moje maminka byla výjimečně bezvadná ženská.

00:05:28 Tak je to asi tím. Zatímco ta modrá krev

00:05:32 nechala na tatínkovi některé stopy méně sympatické,

00:05:37 než byly stopy ševcovské na mamince.

00:05:41 Měla jsem s ní celoživotní problém v tom,

00:05:44 že maminka byla členkou volné myšlenky a byla silně nevěřící.

00:05:52 Ale to byla jediná věc, ve které jsme si spolu hrubě nerozuměly.

00:05:58 Tatínek byl hluboce nábožensky založený.

00:06:01 Tatínek jako správný a dobrý křesťan mě do ničeho nenutil.

00:06:07 Moji rodiče se vzájemně nedohodli na spoustě věcí.

00:06:13 Můj tatínek navzdory svému křesťanskému názoru

00:06:19 byl dost na dámy.

00:06:22 A mamička navzdory té volné myšlence byla dost mravná.

00:06:27 Takže v některých věcech se rozcházeli.

00:06:31 Moji rodiče se také velice záhy rozvedli.

00:06:35 Nepochybně se nedá zapřít, že z každého z těch předků

00:06:39 člověk něco v sobě nese.

00:06:44 Možná, že jsem po tatínkovi ješitná,

00:06:47 možná, že jsem po mamince pravdomluvná.

00:06:51 To jsou všechno špatný vlastnosti.

00:06:55 Ten je, viď? Ten je nádhernej.

00:06:58 Bohužel je nemocnej.

00:07:01 Když byl takhle velikej, opadal přes léto.

00:07:03 Zdeněk za něj takhle vzal a řekl: "Ten musí přes plot, ten je pryč.?

00:07:07 A já jsem říkala: "Dej mu ještě šanci.?

00:07:10 Tak on mu dal šanci.

00:07:13 Já si nedovedu představit, že se porazí.

00:07:16 Byla jsem v církevní škole u Voršilek v Kutné Hoře.

00:07:20 Chodila jsem tam do gymnázia.

00:07:23 Pamatuji si, že jsem obdivovala matku,

00:07:27 která byla představenou toho gymnázia,

00:07:31 mater Terezitu Kropáčkovou.

00:07:36 Když jsem propadala z latiny, tak můj tatínek přijel za mnou.

00:07:42 A ona říkala: "Slečna je hodně temperamentní.

00:07:47 Když slečna opustí školu a ústav, tak ji necháme odejít

00:07:51 se čtyřkou z latiny.

00:07:54 Když se slečna rozhodne, že zůstane,

00:07:56 tak propadá z latiny, opakuje kvintu.?

00:07:59 A můj tatínek jí zoufale říkal:

00:08:01 "Ale matko představená, co s tou holčičkou budu dělat??

00:08:05 A mater Terezita říká: "No, o Vánocích jsme tady

00:08:09 hráli pohádku, hrála prince. To jí šlo. To jo.?

00:08:12 Vyšli jsme a tatínek říkal: "Co budeme dělat, Jiřinko??

00:08:15 Já jsem říkala: "Vždyť jsi to slyšel.

00:08:17 Matka představená to říkala. Půjdu k divadlu.?

00:08:20 A za dva měsíce jsem dělala zkoušky na konzervatoř.

00:08:24 Takže - mater Terezito, děkuji.

00:08:31 Dobré ráno, pane Hudec. Dobré ráno, madam.

00:08:37 Madam! Pojďte dál.

00:08:45 Čekám tu na někoho, kdo mi zavře dveře.

00:08:49 Jsme líná vstát.

00:08:51 V prvních ročnících mě kupříkladu učila velká česká herečka,

00:08:57 tragédka Vinohradského divadla Anna Iblová.

00:09:02 Ale na ten hlavní předmět měl pravděpodobně

00:09:05 největší vliv pan profesor Hoger, Pešek a Vlasta Fabiánová.

00:09:11 Vlasta Fabiánová, se kterou jsme si, posléze,

00:09:15 když už jsem byla u divadla, tykaly

00:09:18 a měly jsme hezký, přátelský vztah.

00:09:22 My jsme celý ročník, ten pováleční ročník,

00:09:27 jsme všichni studenti byli členy strany.

00:09:30 Většinu teoretických předmětů učili profesoři,

00:09:35 kteří byli přesvědčení levičáci.

00:09:39 Ty vedli ty stranické buňky na škole!

00:09:43 A my jsme jim nejenom důvěřovali, ale taky jsme se jich trošku báli!

00:09:47 To je pochopitelné.

00:09:50 Já si pamatuju, když jsme v únoru chtěli všichni

00:09:55 jít na Staroměstské náměstí, tak měl hodinu pan profesor Hoger.

00:10:01 A pan profesor Hoger odmítl tu hodinu odvolat.

00:10:05 Říkal, že děti se nemají do takových věcí plést,

00:10:10 protože byl zcela jinak orientovaný,

00:10:14 a měl z toho neuvěřitelný průšvih.

00:10:19 Ale většina těch pedagogů byla, včetně těch herců -

00:10:25 ne všichni byli, ale to byli ti naši duchovní vůdcové.

00:10:33 Ale do vysoké politiky jsme my moc neviděli.

00:10:39 Snad právě proto jsme tak naivně věřili v období procesů

00:10:46 všem těm nepravdám a všem těm hrůzám.

00:10:49 Nás nenapadlo, že by to byly vraždy na vlastních kamarádech! Nenapadlo.

00:10:55 Ale o to byl potom větší ten šok,

00:10:58 když jsme zjistili osud Slánského, Šlinga, Švermové...

00:11:05 To nebylo pro nás jednoduchý. Ale tam tenkrát.

00:11:11 Co můžete chtít od 16letýho cvrka?

00:11:18 16letý parchant z toho neměl rozum!

00:11:23 Já si pamatuju, že jsem přišla k tatínkovi o jeho narozeninách.

00:11:28 Byla jsem velice smutná - to už byli moji rodiče rozvedeni -

00:11:33 a tatínek se mě ptal, co mi je.

00:11:36 A já jsem říkala: "To já nevím, jestli bys pochopil,

00:11:39 ale stala se strašná věc. Umřel Stalin.?

00:11:43 A můj tatínek říkal:

00:11:46 "A ty jsi z toho tak zoufalá, jakoby ti umřel vlastní táta.?

00:11:50 A já jsme říkala: "No jo, to se stane,

00:11:53 že člověku umře vlastní otec, ale tady umřel

00:11:56 otec celého lidstva!?

00:11:58 A můj tatínek se na mě podíval s úsměvem:

00:12:01 "Prokristapána, vždyť jsi moje krev,

00:12:03 tak takhle blbá snad umřít nemůžeš.?

00:12:06 Často jsem si na něj vzpomněla potom v 60., 70. a 80. letech.

00:12:11 Že by byl měl určitě radost, že se ta jeho krev někde projevila.

00:12:17 Ne! To vím bezpečně, že ne, ale špatně jsem udělala jednu věc.

00:12:23 To bylo v době prověrek.

00:12:26 Mně byly svěřeny prověřovací známky.

00:12:30 A já jsem je ztratila. Ale opravdu jsem je ztratila!

00:12:36 A nemohla jsem je najít.

00:12:38 A vůbec mě nenapadlo, že je to nějaký problém.

00:12:41 Tak jsem prostě přišla a řekla jsem: "Já ty známky nemám.?

00:12:44 To byl takovej malér!

00:12:46 A já jsem si nakonec vymyslela, že mi je musel někdo ukrást.

00:12:50 To byla ta největší blbost, kterou jsem mohla říct,

00:12:53 protože okamžitě vzniklo podezření,

00:12:55 že je mezi námi nepřítel, který krade prověřovací známky!

00:13:00 Tak to si pamatuju ze školy, ale nepamatuju si,

00:13:03 že bych byla někdy někoho shodila. Nikdy!

00:13:09 Já, když jsem poprvé zaklepala tady na ty dveře,

00:13:17 tak tady u toho stolu seděl tehdejší ředitel,

00:13:22 vynikající režisér Jiří Frejka, který byl mým kantorem,

00:13:29 mým pedagogem na škole.

00:13:33 A pozval mě dál. Sedl si na toto místo.

00:13:36 Ten stůl byl trošku šikmo. Tady seděl on, tady posadil mě.

00:13:42 A řekl mi tenkrát:

00:13:44 "Jirásková, co byste tomu říkala, kdybych vám nabídl ruku??

00:13:51 Já jsem ztuhla a říkala jsem si v duchu:

00:13:53 "Já jsem si toho pana profesora vždycky tolik vážila!

00:13:57 Co ho to napadlo, vždyť je to starý pán a já jsem mladá holka.?

00:14:02 On byl opravdu starej. Bylo mu tenkrát asi čtyřicet.

00:14:06 Takže z mého hlediska, mně bylo 19,

00:14:10 tak z mého hlediska to bylo opravdu hodně.

00:14:14 A tak jsem začala koktat. A on se velmi bavil mým koktáním

00:14:18 a pak říkal: "No, ona mi asi nerozuměla. Já jí nabízím angažmá.?

00:14:25 A to si pamatuju, že jsem málem z té židle spadla.

00:14:30 Tenkrát byl takový úzus, že každý začátečník

00:14:33 musí jít aspoň na rok do oblastního divadla.

00:14:37 Tak jsem šla do Hradce Králové na rok.

00:14:40 Tady je smutno! Já už to mám přepsaný.

00:14:45 Když jsem začala chodit s kolegou Jiřím Pleskotem,

00:14:51 tak on si pamatoval, že seděl ve stejném kupé se mnou,

00:14:56 když jsme jeli do toho Hradce, a že si říkal:

00:14:58 "Jestli s touhle prťavou, tlustou, protivnou holkou,

00:15:03 s tímhle hajzlem budu v jednom angažmá, tak to snad nevydržím.?

00:15:07 Tak tam začala moje láska s mým prvním mužem,

00:15:11 která zcela nedávno... Vlastně neskončila nikdy.

00:15:15 Já ti uvařím kafe, jo? Hm.

00:15:19 Hezky si tu sedneme, vypneme telefon.

00:15:23 Vzala jsem si volno, to musíme využít!

00:15:27 Ty mi budeš diktovat a bude nám prima, jo?

00:15:32 Když jsem na tomhle jevišti byla poprvé,

00:15:36 mám na to vzpomínku, myslím, nesmazatelnou.

00:15:40 Zaskakovala jsem za Jarušku Adamovou Aničku Hoškovou

00:15:45 ve Veselých paničkách winsorských. A měla jsem tam krásnou písničku.

00:15:52 A ten první večer, co jsem to hrála,

00:15:54 tak moje maminka seděla tady, tady bývala ředitelská lóže.

00:15:59 A když to představení skončilo, tak moje maminka říkala:

00:16:02 "Jiřinko, hrála jsi to krásně, ale tu písničku,

00:16:06 tu musíš zpívat hlasitěji.

00:16:08 Seděla jsem prakticky na jevišti a neslyšela jsem tě.?

00:16:12 Bylo to pochopitelné. Já jsem se odpoledne

00:16:15 s panem kapelníkem Nademlýnským tu písničku naučila.

00:16:21 A když pan kapelník tady v těchto místech začal,

00:16:27 tak já jsem byla úplně vedle. Tak on to odklepal,

00:16:32 šla předehra podruhé, začali jsme - já nic.

00:16:37 A potřetí jsem pochopila, že by byl malér.

00:16:39 Tak jsem celu tu písničku odzpívala takto.

00:16:44 (ticho) Ale dodnes ji umím:

00:16:50 Když chceš lásky dostihnouti, jako stín prchne zas a zas.

00:16:57 Jen stíhej ji a nestihneš, jen prchej a dohoní tě včas.

00:17:05 Dodnes si ji pamatuju, ale když jsem tu stála poprvé,

00:17:09 tak ze mě nešla ani horká voda.

00:17:13 Pochopitelně, že to bylo pro mě velké neštěstí

00:17:17 to Divadlo Československé armády.

00:17:21 Protože já jsem byla malá, křehká, vyloženě holčičí typ.

00:17:30 A pamatuji si, že jsme byli jednou obsazeni

00:17:33 do rolí partyzánů s Vlastíkem Brodským.

00:17:37 A rekvizitář musel vždycky ve tmě odnést ten mašinkvér,

00:17:42 protože my jsme ho s Broďou dohromady neunesli.

00:17:45 Byli jsme taková dvě potáčata.

00:17:48 Prostě Zoja Kosmoděmjanská pro mě nebyla.

00:17:52 A pak jednou přišel pan režisér a říkal,

00:17:56 že u nás na Vinohradech zkouší maďarskou hru

00:18:01 z maďarské republiky RAD.

00:18:04 A že tam je velice krásná dětská role,

00:18:08 že to zkoušejí kluci z Dismanova souboru,

00:18:11 ale že to přeci jenom chce už dospělejší rozum,

00:18:15 aby se ta role pochopila.

00:18:17 Jestli bych to nechtěla zkusit, když jsem taková drobná.

00:18:21 Tak já jsem to zkusila, hrála jsem Hanáka mladšího,

00:18:26 tohle jsem měla sešněrovaný, takhle odchlíplý uši,

00:18:30 za nima jsem měla zápalky, abych měla stojatý uši,

00:18:34 paruku s ježkem na hlavě.

00:18:38 A to otevřelo dveře celému jednomu oboru.

00:18:42 Poté jsem v rozhlase, dokonce i v televizi,

00:18:45 když začala, odehrála vlastně celý velký klukovský repertoár.

00:18:51 Hrála jsem Emila a detektivy, Dýmku strýčka Bonifáce,

00:18:55 Toma Sawyera, Huckelberry Finna, Zdíkovskýho raráška,

00:19:00 Jegorkovu Lokomotivu... Dokonce jsem hrála i Syna pluku!

00:19:07 Prostě jsem skončila ty klukovské role až s rolí Anny Frankové,

00:19:14 která byla něco napůl mezi pubertálním klukem

00:19:17 a pubertální holkou.

00:19:20 Tak tomu napůl klukovi Annu Frankovou dali.

00:19:23 A to byla opravdu moje první veliká ženská role,

00:19:27 která mi otevřela dveře do světa velkých ženských postav.

00:19:45 My jsme hráli s paní Iblovou v Roháči z Dubé.

00:19:50 A tam královnu Žofii hrála paní Štěpničková.

00:19:56 Ona se nedostavila na představení a druhý den jsme věděli,

00:20:01 že byla zatčená na hranicích.

00:20:04 Že byla chycena při přechodu hranic.

00:20:07 V tom divadle se to vědělo okamžitě.

00:20:10 Za několik dní svolal ředitel, to byl tenkrát plukovník divadla,

00:20:15 tak svolal nejenom umělecký soubor, ale všechno osazenstvo divadla.

00:20:21 A oni všichni, včetně nás mladých, kteří jsme s tím

00:20:26 neměli nic společného, jsme odhlasovali,

00:20:30 že s jejím činem nesouhlasíme a souhlasíme s tím,

00:20:34 aby byla potrestána.

00:20:36 Všichni jsme tam seděli, celý soubor.

00:20:38 A jak ti říkám - tři chlapi se zdrželi hlasování!

00:20:43 My jsme všichni hlasovali pro to, aby byla potrestána za to,

00:20:46 že byla napojena na nějakou západní buňku.

00:20:52 Tak to bylo prezentovaný!

00:20:57 Copak my jsme věděli, že to vůbec není pravda?

00:21:00 To nikdo nevěděl. Mně bylo dvacet let!

00:21:03 A z mýho hlediska byla republika plná lidí,

00:21:08 kteří chtěli tomu nastupujícímu, svobodnému životu

00:21:12 v socialistické republice uškodit!

00:21:16 My jsme věděli, že je republika prošpikovaná agentama.

00:21:20 Akorát nám bylo líto, že tahle dobrá herečka byla taky agentka.

00:21:26 Naprosto jiný přístup k věci!

00:21:31 My jsme věřili, že byla Horáková nepřítel, když byly procesy.

00:21:39 Když jsem potom četla materiály o Horákové,

00:21:42 co to bylo za ženskou, jak se chovala za války,

00:21:45 jaký k ní měli přístup všichni lidé, kteří s ní byli vězněni,

00:21:49 tak tam jsem teprve pochopila, o co šlo.

00:21:53 Po několika letech pan František Kreuzmann,

00:21:58 herec Národního divadla, dal dohromady petici

00:22:06 k prezidentovi republiky, žádost o prominutí zbytku trestu

00:22:11 Jiřině Štěpničkové.

00:22:13 A ve všech divadlech to všichni podepsali.

00:22:17 A když ta petice přišla do Městských divadel pražských,

00:22:22 tak ji odmítla jedna herečka, která byla předtím léta

00:22:31 ve Vinohradském divadle, podepsat.

00:22:37 A celý soubor Městských divadel pražských ji přestal zdravit.

00:22:41 Přestal s ní kvůli tomu komunikovat.

00:22:44 A ona si přišla postěžovat svým kolegyním na Vinohrady

00:22:48 a několik jejích kolegyň dalo naopak dohromady petici

00:22:54 prezidentu republiky, aby nepřipustil zkrácení trestu

00:22:59 Jiřiny Štěpničkové. A Jiřina mi potom,

00:23:02 když ji propustili, protože my jsme se potom,

00:23:04 když ji propustili, tak jsme se stýkaly.

00:23:07 Dokonce prvního Silvestra trávila se mnou a se Zdeňkem

00:23:10 u nás na Malé Straně, tak mi Jiřina říkala,

00:23:15 jak to bylo hrozný - to byla v Pardubicích.

00:23:19 "To si neumíš představit.

00:23:22 Najednou přišla bachařka a přinesla mi civil.

00:23:26 Říkala, že musím ze společný cely, dali mě na samotku.

00:23:30 Říkala, že můžu sundat mundůr, dala mi civil a řekla,

00:23:34 že existuje nějaká žádost na prominutí zbytku trestu.

00:23:41 A že ta žádost je tak masová, že bude pravděpodobně propuštěná."

00:23:47 A za několik dní si ji k sobě zavolal ředitel té věznice

00:23:49 a řekl jí: "Štěpničková, máte smůlu.

00:23:52 Máte opravdu dobrý kolegyně. Zařídily, že sedíte dál.?

00:23:55 Vzali jí civil, dali jí mundůr a Jiřina seděla

00:23:58 ještě dalších čtyři nebo kolik let.

00:24:01 Já jsem se v té době ničeho nedopouštěla.

00:24:06 Já jsem byla prostě jenom blbá a věřila jsem.

00:24:12 Potřebovala jsem dostat do čumáku.

00:24:15 A na druhý straně si myslím, že jsem za to zaplatila

00:24:19 velmi slušně. Moje postoje v 60. letech

00:24:25 byly naprosto jednoznačné a taky jsem za to

00:24:29 dalších třináct let tvrdě zaplatila.

00:24:34 Já myslím, že to bylo spravedlivý.

00:24:56 Byl to film silně poplatný době. Je to konec 50. let.

00:25:04 Byl to film o českým klukovi, který emigroval,

00:25:11 čili zradil tuto vlast, a vrací se do vlasti jako emigrant s cirkusem.

00:25:20 Mně je přece úplně jedno, jestli jste Švýcar

00:25:23 nebo z tramtárie, rodák nebo emigrant.

00:25:26 Mně je to přece úplně jedno!

00:25:31 Mein got! Proč se musím zamilovat

00:25:34 zrovna do chlapa, který na mě úplně kašle.

00:25:38 Ten film se jmenoval Smyk, scénář napsal Pavel Kohout,

00:25:48 režíroval to Zbyněk Brynych.

00:25:53 A já jsem v tom hrála taky cirkusačku, artistku.

00:26:05 A to byl start, který mě vyhodil nahoru.

00:26:17 Ale hlavně jsem se potom dostala do filmů nové vlny

00:26:23 Každý den odvahu a...

00:26:26 To je radosti. A jak berou vážně tu zábavu.

00:26:30 Ošklivej pajzl!

00:26:33 To se v sobotu vykoupou a jdou si zatancovat.

00:26:36 A v neděli po obědě dělají ty... děti!

00:26:41 Volal mě, nevím, jestli někdo z té vaší generace.

00:26:45 Nevím, jestli ještě pamatujete jméno Pepík Ouzký.

00:26:48 To byl výjimečný barrandovský produkční!

00:26:51 Pepíček mi jednou volal a říkal: "Jiřinko, pan režisér Podskalský

00:26:55 teď bude točit film Ženu ani květinou neuhodíš.

00:26:59 A moc by si přál, kdybyste v tom mohla hrát.

00:27:03 Můžu vám poslat scénář??

00:27:06 Já jsem říkala: "Ano, Pepíčku, můžete.?

00:27:08 Pepíček mně poslal scénář, za dva dny mi zavolal a říkal:

00:27:11 "Tak, Jiřinko, jak??

00:27:13 A já jsem říkala: "Podívejte se, Pepíčku,

00:27:15 ten Zdeněk Podskalský je můj spolužák, je to kamarád,

00:27:18 já ho mám velmi ráda, nerada bych, aby mu to nějak ublížilo,

00:27:24 nesmíte mu říct pravdu.

00:27:27 Ten scénář je taková hovadina, že v takový kravině já hrát nebudu!

00:27:31 Ale řekněte to panu režisérovi nějak opatrně,

00:27:34 aby se ho to nedotklo.? A on řekl: "No, mrzí mě to,

00:27:38 Jiřinko. Dobře, tak já mu to nějak vysvětlím.?

00:27:42 Večer se ozval telefon: "Tady je Podskalský!

00:27:44 Tak mi říkal Pepík Ouzký, že v takový kravině

00:27:47 prej hrát nebudeš!?

00:27:49 Pepíček mu to opravdu velmi taktně vysvětlil.

00:27:53 A Zdeněk říkal: "Nechceš si o tom ještě popovídat??

00:27:56 A já jsem říkala: "Zdeňku, nemá to cenu,

00:27:58 mně se opravdu zdá, že ten scénář je blbost.?

00:28:02 A Zdeněk říkal: "Tak pojď, půjdeme někam na večeři.?

00:28:05 To víš, já v tý době hrála ve filmech nový vlny!

00:28:09 Já jsem hrála s Juráčkem, s Jirešem, s Evaldem Schormem!

00:28:14 A najednou Ženu ani květinou neuhodíš!

00:28:16 Písničkář Podskalský, jo? Tak jsem si říkala:

00:28:19 "No tak já mu to nějak vysvětlím.?

00:28:31 To budou ďábelské líbánky.

00:28:36 To je termoska, kapitáne. Pardon!

00:28:39 Tak jsme si začali povídat a Zdeněk řekl větu,

00:28:45 která způsobila, že jsem se do něj zamilovala.

00:28:50 Řekl: "Já ti, Jiřino, rozumím, já vím, o co ti jde.

00:28:54 Svým způsobem tě i chápu, ale já tě ujišťuju,

00:28:58 že kdybych uměl točit takový filmy, jako točí Evald Schorm,

00:29:04 tak já bych to dělal. Já na to nemám, já to neumím!

00:29:08 Ale ty holky s těma pérama v zadku, to umím a to mě baví.

00:29:13 Tak promiň.?

00:29:15 A já jsem si sedla na zadek, já jsem si řekla:

00:29:18 "Jo, tak tenhle pán, to je formát!? A znala jsem ho od školy.

00:29:23 A najednou jsem pochopila, že to je takovej formát chlapa,

00:29:27 že se s takovým málokdy potkám.

00:29:30 A to mi vydrželo až do jeho definitivního odchodu.

00:29:34 Já jsem si ho skutečně jako člověka velmi vážila. Nesmírně!

00:29:39 A navíc to s těma holkama s těma pérama v zadku

00:29:41 opravdu uměl, jak se ukázalo.

00:29:44 Po něm to neumí vlastně nikdo. Tak co?

00:30:03 Dodnes, když ten film vidím, tu Ženu ani květinou neuhodíš,

00:30:07 protože to je roztomilý film, tak mám na sebe takový vztek,

00:30:11 že v tom filmu nejsem, tak mě to mrzí!

00:30:15 Ale co se dá dělat. Nejsem.

00:30:18 V obapolném, v obapolném obětí chvění se do srdcí vkradlo...

00:30:28 Zdeněk se vrátil z aspirantury v Moskvě

00:30:33 a točil film Einstein kontra Babinský

00:30:38 s Pepíkem Bekem a s Mirkem Lipským.

00:30:42 Hlavní ženskou roli jsem v tom hrála já.

00:30:46 To jsme ještě vůbec netušili, že někdy budeme mít nějaké pletky!

00:30:51 Zdeněk mě obsazoval často. Ve Ztracené revue!

00:30:55 Dodnes si pamatuji, myslím, že Hanka Hegerová to za mě zpívala.

00:30:58 To jsem si ještě nevěřila, že zpívám.

00:31:01 Tak za mě zpívá: Telefon, telefon...

00:31:08 A Zdeněk nám na prvním natáčecím dnu řekl:

00:31:12 "Prosím vás, cokoliv vás napadne, ukažte to.

00:31:16 Když to bude dobrý, já to budu brát.?

00:31:21 Já je znám všechny osobně. Hernajs!

00:31:24 Ano Hynais, Vojta! A to se přesně stalo.

00:31:29 Já jsem vyrůstala mezi umělci.

00:31:32 Já vím, za sedm korun na hodinu na UMPRUM nahá!

00:31:35 -Marcelo, projdi se mi takhle kousek.

00:31:39 -To má zmačkaný. No co?

00:31:42 No co?! Vem si podprsenku! Jsem v práci, ne?

00:31:45 To víš, ty by sis to dovolit nemohla. Za to bys moc nedostala.

00:31:47 Jé, to je sprostý!

00:31:49 Tak jsme točili tu scénu v té vinárně,

00:31:52 kde se poprvé sejdeme s těma fasádníkama.

00:31:55 A mezi námi byl takový vztah, že Jiřina Bohdalová

00:31:58 mi vždycky všude dává přednost, protože jsem starší než ona -

00:32:01 tedy jenom o tři měsíce - ale já jí to neberu.

00:32:04 Vždycky říká: "Ne, jsi starší, jdi.?

00:32:06 Hned jsem zakopla u vchodu, Bohdalka zakopla za mnou.

00:32:09 A teď kamera byla takhle. Tady byl takový stolek,

00:32:13 tady byla pohovka a tady byla, jak jsem se domnívala, dvě křesla.

00:32:20 Tam jsem viděla kameru, říkala jsem si:

00:32:23 "Celek se bude točit odtamtud sem.?

00:32:25 Tak jsem šla a rovnou jsem se posadila proti kameře.

00:32:28 Bohdalka byla stejně vykutálená jako já

00:32:31 a okamžitě si sedla vedle mě. A na Janžurku zbyly

00:32:34 tydle dvě křesla, jenomže to nebyla křesla, byly to židle.

00:32:39 A my, jak jsme s tou Bohdalkou malý,

00:32:41 tak jsme do tý pohovky zapadly, že nám takhle koukala hlava.

00:32:45 A ta Janžurka, která je normálně dvakrát tak velká

00:32:48 jako my seděla na té židli takhle a měla ten stůl..

00:32:51 Jiřině luply nervy, to jsme aranžovaly.

00:32:55 A Jiřina povídá: "Sedni si!? A Janžurka povídá: "Já sedím.?

00:33:01 A Jiřina povídá: "Ty sedíš? Ona sedí!?

00:33:07 Od kamery se ozvalo:

00:33:09 "Holky, to tam nechte, to je dobrý.?

00:33:11 A takhle to šlo tahem! Ty sedíš?

00:33:19 My taky sedíme.

00:33:21 Pamatuji si, když jsem byla na festivalu českého filmu

00:33:24 nové vlny ve Stockholmu, tak nám hostitele dělala

00:33:28 Ingrid Thulinová a Max von Sydow. A já jsem zjistila, že věci,

00:33:32 které mám na repertoáru bych mohla s Max von Sydowem hrát.

00:33:36 Protože on hrál otce Anny Frankové, on hrál v Královně Kristýně,

00:33:41 hrál Césara v Césarovi a Kleopatře.

00:33:44 A hrál Jindřicha IV. v Jindřichovi IV.

00:33:47 My jsme si najednou s Maxem von Sydowem říkali:

00:33:53 "Když oba ty role umíme, tak vy byste je říkal švédsky

00:33:58 a já česky, ale dohromady bychom to dali.?

00:34:03 To bylo opravdu úžasný období. A když Max von Sydow

00:34:06 hrál tyhle hry, tak já taky nad něma nemůžu ohrnovat sosák.

00:34:11 Byly to krásný role. Byly to vůbec krásný léta.

00:34:14 I ti Brouci v hlavě, komedie...

00:34:19 Opravdu, to byla léta, kdy jsem hrála nádherný role.

00:34:23 Když mně bylo 37 let, vzpomínám si...

00:34:27 Hovno!

00:34:32 V 68. a v 69. roce jsem dostala ty zákazy.

00:34:40 A myslím, že to bylo způsobený tím pořadem,

00:34:50 který se jmenoval Jizvy Jiskry Jistoty,

00:34:53 který jsem já moderovala.

00:34:56 Tam byli lidi, kteří byli v těch 60. letech

00:35:02 pro nápravy chyb i na nejvyšších místech.

00:35:10 A dodnes si to tehdejší dva dramaturgové,

00:35:14 dáma a pán vyčítali, že mě dostali do maléru.

00:35:18 A já jim vždycky říkám: "Nevyčítejte si to,

00:35:22 protože to jsou léta, na který jsem já nejvíc pyšná ve svým životě.?

00:35:27 Mnohým lidem vzalo odvahu, že takový blbec

00:35:29 jako třeba Hitler se mohl dostat k moci.

00:35:32 Ale několika to zase odvahu dodalo.

00:35:36 Kdykoliv mě někdo obsadil, tak mě škrtli!

00:35:39 A v každý dramaturgii bylo lejstro, na kterém byla napsána jména lidí,

00:35:43 kteří nesmějí pracovat, nesmějí na kameru a na mikrofon.

00:35:47 To měla k dispozici každá dramaturgie.

00:35:50 A nezapomeň, že jsem měla mezi těmi lidmi,

00:35:54 kteří mě obsazovali, spoustu přátel.

00:35:58 A že k těm materiálům měl přístup i můj partner Zdeněk!

00:36:03 Měla jsem hrát v Noci na Karlštejně Ofku! Nic!

00:36:07 Napsaný pro mě byly Ohnivý ženy! Nic!

00:36:11 To všechno nešlo.

00:36:17 Samozřejmě mně opakovaně bylo nabídnuto,

00:36:21 že když odvolám své postoje z 60. let,

00:36:24 že budu okamžitě smět začít pracovat.

00:36:28 Někdy v 82. roce mě Pavel Háša obsadil do televizní inscenace.

00:36:37 Já jsem se tenkrát Podskalskýho ptala,

00:36:40 jestli se dá na Kavčích horách parkovat,

00:36:42 protože jsem tam do té doby nikdy nebyla.

00:36:45 A Zdeněk říkal, že jo, že tam parkoviště je.

00:36:48 Já jsem tam dojela a tam přišli pánové

00:36:52 a požádali mě, jestli bych s nimi nešla do kanceláře.

00:36:56 A v kanceláři mně oznámili, že z čerstvého rozhodnutí

00:36:59 kulturní komise ÚV KSČ nesmím v televizi být.

00:37:04 Nabídli mi, že mě odvezou domů.

00:37:07 A já jsem jim říkala, že tam mám auto.

00:37:10 A říkala jsem si:

00:37:12 "Jenom se nerozbrečet, jenom se nerozbrečet.?

00:37:14 A oni říkali: "Ale vy jste rozrušená, nemůžete jet autem.?

00:37:16 A já jsem řekla, aby se na to vysrali, že to je můj problém.

00:37:20 To se mi povedlo. A fakt je, že na Nuselském mostě

00:37:24 jsem si říkala: "Nebylo by nejrozumnější to auto otočit dolů?

00:37:28 Vždyť já už si nikdy v životě nevrznu!?

00:37:33 Ale i když jsem byla držena dost na uzdě

00:37:36 a u lednu v těch 70. letech, tak třeba díky panu režiséru Dutkovi,

00:37:42 on na mě nikdy nezapomněl a vždycky jsem u něj hrála špičkový role.

00:37:47 I v těch těžkých letech.

00:37:50 Když se uváží, že jsme třeba hráli Bolta Ať žije královna!

00:37:57 A Jana Štěpánková hrála Stuartovnu a já hrála Alžbětu anglickou!

00:38:01 To jsou role, se kterými se člověk setkává jednou za život.

00:38:06 Nebo jeden z nejkrásnějších úkolů, jedna z rolí,

00:38:09 kterou jsem asi na divadle milovala snad vůbec nejvíc.

00:38:13 Pilar! Já, když jsem četla poprvé tohoto Hemingwaye,

00:38:18 tak jí se říká Matka Španělska, tak veliká, silná,

00:38:25 statná ženská, venkovská polocikánka.

00:38:30 Já trpaslice a oni mi dali Pilar! Jak já tu Pilaru milovala!

00:38:37 Tu bych šla hrát hned! Hned teď! Okamžitě!

00:38:41 Já jsem šla u Voršilek a u Paukerta šel Karel Kachyňa

00:38:45 a křičel na mě: "Počkej, já k tobě doběhnu.?

00:38:48 Doběhl ke mně a říká: "Hele, já mám teď báječný scénář.

00:38:51 Chci, abys tam hrála hlavní roli.? A já jsem říkala:

00:38:54 "A jinak jsi zdravej? Jinak se cítíš dobře??

00:38:57 A on říká: "No co?? "Vždyť ti to nepovolí.

00:39:02 Vždyť to nepovolí Zdeňkovi!? On říkal:

00:39:05 "To chápu, to jste rodina, ale mně to povolí!?

00:39:08 Říkala jsem si, že se to určitě nepodaří.

00:39:11 A tomu Karlovi se to podařilo. To víš, že jsem byla nadšená.

00:39:14 Líbil se mi moc i ten scénář.

00:39:17 Byla to vlastně moje první bába. Tak to se mi líbilo.

00:39:21 Babi! Teď se přiznej, kohos mi už našla.

00:39:25 Já na to trénuju.

00:39:28 Babi, vám to jde. Já to zkusím s váma, jo?

00:39:35 Byl Václavák. Ale před Václavákem,

00:39:40 než jsme byli svobodní, byla Národní třída.

00:39:44 Ten den, kdy byla Národní třída jsme s Podskalským byli tady.

00:39:51 A vrátili jsme se do Prahy a Zdeněk měl stříhat Silvestra,

00:39:59 který měl natočený. A řekl, že ho nedostříhá.

00:40:04 Že si nepřeje, aby ti, kteří stříleli na Národní třídě

00:40:10 do dětí se na Silvestra bavili srandičkama v jeho Silvestru.

00:40:16 Co čert nechtěl, ta Bautzká a tihle

00:40:19 tenhle Zdeňkův dopis vyvěsili na Kavčích horách ve vrátnici!

00:40:25 Tak začala stávka na Kavčích horách.

00:40:29 Všichni se ke Zdeňkovi přidali.

00:40:31 My měli schůzi v divadle tentýž den.

00:40:36 A to jsme se Zdeňkem vůbec nebyli domluvený!

00:40:38 My to jenom věděli, že se to v Praze stalo.

00:40:42 Byla schůze a mluvilo se o tom, že v Činoheráku se nehraje,

00:40:46 že vyšel takový apel, aby divadla stávkovala, aby se nehrálo.

00:40:53 A ten večer se hrál Topol Hlasy ptáků, kde jsem hrála hlavní roli.

00:41:00 A ředitelství našeho divadla, nebudu jmenovat,

00:41:04 řeklo, že u Vinohradského divadla je to naprosto vyloučený,

00:41:07 aby se takovým způsobem stávkovalo.

00:41:10 Že to je neetický, že se to k tomu řemeslu, k té profesi nehodí.

00:41:18 Malinká Jirásková vstala a řekla: "Já nevím, jak vy,

00:41:22 ale já dnes večer mám hrát hlavní roli a já nehraju, já nevystoupím.?

00:41:26 A všichni říkali: "My taky ne! My taky ne!?

00:41:29 A večer jsme se se Zdeňkem domluvili,

00:41:32 že jsme oba v pěkným průseru! To nás nenapadlo!

00:41:35 My mysleli, že jsme si to oba hezky zavařili.

00:41:40 Za tu dobu, co jsem tady ředitelovala,

00:41:43 když se mě lidi na besedách ptají, jestli jsem si mohla

00:41:48 přidělovat role jako ředitelka, tak vždycky odpovídám:

00:41:53 "Samozřejmě, proto jsem to místo brala, abych si zahrála.?

00:41:57 Což je samozřejmě nesmysl, protože za těch deset let,

00:42:01 co jsem tu ředitelovala, jsem odehrála Jezinky bezinky

00:42:05 a Návštěvu staré dámy. Na konci.

00:42:08 Na začátku Jezinky, na konci Návštěvu staré dámy.

00:42:12 Tady sedí Bára Munzarová, tady sedí Hanička Maciuchová,

00:42:16 tady sedí Lucinka Štěpánková a na konci sedí Jana Hlaváčová.

00:42:22 A mezi ty hvězdy si občas sednu já. Na tuhle židli.

00:42:27 Chcete se dělat zajímavou? Ale já jsem zajímavá!

00:42:32 Hovořím čtyřmi jazyky, vystudovala jsem kunshistorii

00:42:36 na vídeňské univerzitě a v Baden-Badenu jsem vyhrála

00:42:39 čtyřikrát sto tisíc předválečných korun.

00:42:41 A dnes žiju za deset korun denně.

00:42:44 Můžete to dávat, s mým dovolením, k lepšímu při výkladu.

00:42:49 Pak jsem dělala krásný filmy, taky se spolužákem, s Karlem Kachyňou.

00:42:53 To byl taky můj spolužák z FAMU.

00:42:57 Dokonce jsem tak byla zamilovaná do spolupráce s ním,

00:43:03 že když jsme točili Fany, tak se mě a Bohdalky ptali,

00:43:09 kdo bychom chtěly, aby to režíroval.

00:43:12 A protože Jiřina předtím dělala Ucho s Karlem Kachyňou

00:43:15 a já Sestřičky, tak aniž jsme se domluvily,

00:43:19 jsme obě dvě řekly, že bychom to chtěly dělat s Karlem.

00:43:22 Bude se ti tam líbit. To já vím.

00:43:26 Ty bys mě nedala nikam, kde by se mi smáli.

00:43:31 Tam se ti smát nebudou, Fany.

00:43:34 Protože ty jsi chytré a pracovité děvče.

00:43:37 Já tě mám ráda! (výkřiky)

00:43:47 Já dostávám pravidelně na státní svátky pozvánky.

00:43:55 A měla jsem pozvánku na Hrad na 28. října.

00:44:02 Zdeněk ležel u paní profesorky Peškové na klinice.

00:44:08 Bylo jasný, že nemůžeme jít, že Zdeňkovi není dobře.

00:44:14 Tak jsem se domluvila se Zdeňkovým synem, že tam půjdeme.

00:44:18 A pak bylo Zdeňkovi tak špatně, že jsem přišla toho 28. října

00:44:24 do té nemocnice, on ležel na nadstandardním pokoji.

00:44:33 A Zdeněk říkal: "Jdeš večer na ten Hrad??

00:44:37 Já jsem řekla: "Nejdu, protože jde večer

00:44:40 v televizi Noc na Karlštejně, budeme se tady spolu

00:44:43 na to dívat na televizi.?

00:44:45 A Zdeněk říkal: "Já to vím.

00:44:48 Budeme se dívat.?

00:44:51 Začal se dusit. A v okamžiku, kdy ho odváželi nahoru na JIP,

00:45:00 na umělé dýchání, tak v celé té sváteční nemocnici,

00:45:08 byl svátek, všude byly zapnuté televizory

00:45:12 a celou tou nemocnicí v okamžiku, kdy ho odváželi,

00:45:15 znělo: "Jede král, jede král.? Tak to je asi nejsilnější okamžik.

00:45:24 A ráno v sedm hodin mě zavolali, že král už dojel.

00:45:37 Jede král, jede král!

00:45:43 Hřbitov v Malenicích, toto je kostel sv. Jakuba.

00:45:51 A tady leží moji blízcí.

00:46:08 Tak tady je Jiří Pleskot a tady je Zdeněk Podskalský.

00:46:12 Tady bude Olga Čuříková a támhle bude Jiřina Jirásková.

00:46:15 Rituál vypadá takto: Kluci, ať se vám hezky hajá.

00:46:32 Prezident republiky uděluje medaili za zásluhy

00:46:36 Jiřině Jiráskové za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

00:46:42 Já žádnou zásluhu necítím.

00:46:45 Paní Jirásková, prosím, abyste z rukou prezidenta republiky

00:46:49 převzala vyznamenání.

00:46:52 Já to moc nedramatizuju. K omylům někdy dochází.

00:46:57 Prostě zas jednou Pán Bůh nebyl doma. Tak si to musíš vysvětlit.

00:47:04 Jiří, měl jsi pravdu. Ty sbírky jsou opravdu jenom alibi.

00:47:07 Pomoct musíme jedné konkrétní osobě.

00:47:11 Nabídla jsem ubytování starší, postižené ženě.

00:47:19 Někdy mám pocit, že jsem porodila záznamník a ne syna.

00:47:28 Dotkl jsi se mé nejbolavější nohy.

00:47:32 Ano, to mě mrzí velmi, to velmi lituju.

00:47:36 Protože já jsem děti nechtěla, našla jsem si pro to

00:47:40 dokonce svoje vysvětlení, kterému dodnes nevěřím.

00:47:46 Říkala jsem si: "Když budu rodit děti do týhle doby,

00:47:50 tak porodím dítě, které vychovám - buď tak,

00:47:54 jak já si představuju a ten člověk bude mít celý život

00:47:57 smůlu a bude nešťastnej.

00:47:59 A nebo budu chtít, aby byl šťastnej, bohatej,

00:48:02 aby se mu dobře dařilo a vychovám grázla,

00:48:04 ze kterého budu já celý život nešťastná.

00:48:07 Tak jsem si to říkala. Samozřejmě to byla úplná hovadina,

00:48:11 protože mám spoustu kamarádů, kteří na tom byli velmi špatně

00:48:16 a vychovali slušný děti, čestný děti

00:48:19 i v podmínkách, které byly skoro nelidský. Jde to.

00:48:26 Ne, nejsem nešťastná.

00:48:28 Ale zároveň nemůžu říct, že jsem šťastná.

00:48:32 Nepřipouštíš, že existuje kategorie mezi tím?

00:48:38 Můj problém je v tom, že já se považuji za dobrou křesťanku,

00:48:50 ale ne tak dobrou, jak bych si přála.

00:48:54 A bojuju s tím léta.

00:48:57 Já bych chtěla být bezmezně věřící,

00:49:01 ale je mnoho věcí, které mě nutí k pochybám, a to je hřích.

00:49:07 Myslím, že umím odpouštět. Něco se těžko odpouští.

00:49:13 Těžko se odpouští Molotovovy koktejly v oknech,

00:49:19 kde jsou malé děti. Ale spíš než uvažovat o tom,

00:49:26 zda odpustit či neodpustit - je třeba uvažovat o tom,

00:49:32 jak taková nenávist vznikne, kde se bere a proč.

00:49:37 A jaký je ten vyšší záměr, aby takové vlastnosti

00:49:42 v lidech existovaly. Já přece říkám vždycky a všude,

00:49:47 že základní mojí vlastností je skepse.

00:49:51 Nikdy jsem neměla tendenci k optimistickému náhledu

00:49:55 na svět, na život.

00:49:58 Nikdy jsem nesnášela pesimisty, škarohlídy, nemám to ráda.

00:50:03 Ale skepse, to je něco tak fantastického!

00:50:07 Já jsem byla tolikrát v životě příjemně překvapená,

00:50:11 když mně moje skepse velela, že tohle dopadne tak a tak

00:50:15 a ono to dopadlo jinak a dobře! Skepse je pohodlí, úžasný pohodlí.

00:50:20 A tak je to bohužel asi i s tím, jak je to tam nahoře.

00:50:29 Já jsem přesvědčená, že tam není nic!

00:50:34 Ale kdybys věděl, jak se těším na to, že budu příjemně překvapená.

00:50:50 Když si pomyslím, jak to tenkrát všechno bylo krásný.

00:50:53 Nech toho! Jak jste koupila to nový auto,

00:50:56 tak jste měla takový béžový kostým. Přestaň!

00:50:59 Byl béžový s bílým lemováním a hnědý klobouček.

00:51:04 Hovno!

00:51:39 A jdeš nahoru, Jiřinko? Ano.

00:51:42 Tomuhle se říká nahoru. A kdybych šla obráceně,

00:51:45 tak tomu se říká dolů. Někdy se to i používá, víš?

00:51:53 Tak si představ, Jano, že oni ještě přijdou.

00:51:58 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2009