00:00:08Tamhle už vidím tu mříž, tak jsem zvědavá,

00:00:13jestli ten andělíček tam bude, jestli tam bude.

00:00:15Snad bude.

00:00:18A to byl andělíček, ke kterému jsi chodila?

00:00:20Ano, tam se nedalo mockrát jít. Tam jsi mohla jít jednou,

00:00:24hezky si tam pomyslet tři přání, buď se ti splnila, nebo nesplnila,

00:00:30ale nesměla jsi to nikomu říkat. Já myslím,

00:00:32že ta přání už jsou prošlá, takže je klidně můžu říci.

00:00:37Já jsem tam chodila za války, takže moje první přání bylo,

00:00:43aby nás bomby nezahubily, aby rodiče přežili,

00:00:48abychom všichni byli živí. Druhé přání bylo,

00:00:52že bych chtěla mít piano, klavír.

00:00:56To mi později skutečně rodiče koupili, ale já jsem neměla talent,

00:01:01takže to bylo zbytečné přání, protože jsem se to nenaučila.

00:01:05Vyťukat pár not umím, ale dál nic.

00:01:09To třetí přání bylo, abych byla herečkou,

00:01:13abych se dostala na nějakou školu, abych mohla studovat.

00:01:17To se také vyplnilo.

00:01:20-Andělíček funguje.
-Andělíček funguje.

00:01:23Teď nevím, zase bych si tam možná...

00:01:26-Když už je to prošlé...
-Že by sis nová přání...

00:01:30Já si myslím, že když si někdo něco přeje za padesát, za šedesát let,

00:01:34tak by ten andělíček mohl přimhouřit oko,

00:01:38-že to může být i podruhé.
-Tak jdeme na to.

00:01:42Vidíš to?

00:01:51-Tak si přej!
-Já si budu přát.

00:01:54Tak já si budu přát.

00:02:14Tak Blaničko, tady asi začal ten tvůj příběh, že jo?

00:02:19Určitě tady, protože tady po svatbě si moji rodiče vyjednali podnájem,

00:02:25než si sehnali v Plzni byt, takže to muselo být tady někde

00:02:30v nějakém rodinném domku. Já jsem se narodila přesně za rok.

00:02:36To byl takový počestný začátek mého života.

00:02:41-Pod Radyní.
-Pod Radyní, ano. Pod Radyní.

00:03:01Tady byla dřív kasárna. To tady už taky není.

00:03:05Plzeň se strašně změnila, ale říkala jsem Zuzance,

00:03:09že jsem si vždycky myslela, že vzpomínky dělají to místo menší,

00:03:15teda že je ve skutečnosti menší. Plzeň mi připadá velikánská.

00:03:22Tady je úplně všechno jiné. Já nevím, jestli to vůbec najdeme.

00:03:27Jak jsem tady jela s Pepou Somrem, tak jsem to poznala podle tújí.

00:03:33U toho domečku byly dvě túje.

00:03:42Takže tohle jsem vybrala z tatínkovy kroniky.

00:03:46U plzeňského domečku už ta zahrada neexistuje.

00:03:51On si tady napsal: Bylo to bydlení, jaké lze jen těžko popsat.

00:03:56Zahrada obsahovala později všechno možné rostlinstvo.

00:04:01Pro mě a pro moji rodinu byl to ráj.

00:04:04Vrátil jsem se do snů mých mladých let,

00:04:07do té přírody, kterou jsem tolik miloval.

00:04:10To je tatínek.

00:04:13Blani, jaký byl život v tom domečku?

00:04:16Na co si nejvíc vzpomínáš?

00:04:19V domečku, to bylo to nejranější dětství.

00:04:23Přišli jsme tam, když mi byly asi dva roky.

00:04:28Chvíli jsme tam pobyli na krásné zahradě a mezi růžemi.

00:04:34Čemu tě tam život dětský naučil?

00:04:39Rozhodně přírodě, zahradničení. Já jsem tam pomáhala tatínkovi

00:04:44a maminka vždycky říkala: Ty tady jednou, táto,

00:04:49zapustíš kořeny a už nepřijdeš domů.

00:04:53To je taková vzpomínka, když jsem začínala malovat,

00:04:58tak právě v tom domečku, když jsme ještě neměli elektřinu,

00:05:02jsem takhle sedávala s maminkou a čekaly jsme na tatínka,

00:05:06až na kole přijede domů.

00:05:23Blanko, jaký je tvůj úplně první jevištní vjem?

00:05:27-Na co si vzpomeneš?
-To vím naprosto přesně,

00:05:31protože to byla opera Liška Bystrouška.

00:05:35Já jsem hrála tu nejmenší lištičku.

00:05:38Já jsem to navždycky považovala za dobré znamení,

00:05:43že to byl Janáček, ta hudba Janáčkova.

00:05:47Ten tmavý prostor, ta obrovitá jeskyně

00:05:51a to zelené světlo, to bylo něco úžasného.

00:05:56Samozřejmě jsem byla hodně malinká, bylo mi asi pět let.

00:06:01Samozřejmě jsem se bála.

00:06:06Maminka tady stála v portálu. Tam se volalo: Mama, mama.

00:06:12Já jsem cítila tu maminku, takže to jediné mi dodalo odvahy.

00:06:19Musím říci, že jsem docílila potlesku na otevřené scéně,

00:06:24protože ty lištičky, když byly malinké,

00:06:29tady byly schůdky, les, lezly čumáčkem dolů

00:06:35a já jsem se strašně z těch schodů, které byly pokryté trávou, bála.

00:06:41Maminka nemohla na jeviště. Já jsem se obrátila

00:06:48a zadečkem jsem lezla dolů jediná v té smečce lištiček.

00:06:54Na to byl aplaus.

00:06:57Byla ta maminka v tom pozadí, kterou jsi tam cítila,

00:07:02ta, která hodně ovlivnila tvoji budoucí cestu?

00:07:06To bych řekla. Někdy maminky jsou velmi nebezpečné.

00:07:11Ona si splnila svůj sen, protože hrála ochotnicky divadlo.

00:07:16Já jsem nastoupila jako malá do Sokola

00:07:20a najednou tady v divadle vypsali kurz rytmiky.

00:07:24Paní primabalerína Miranda Gavarová vypsala kurz rytmiky.

00:07:29Maminka usoudila: Ne. V Sokole bys měla špatné pohyby,

00:07:34tak mě šla zapsat sem, jenže tady byl problém ten,

00:07:39že oni brali děti od šesti let, a mně bylo pět.

00:07:43Paní primabalerína neměla děti, tak jsem jí padla do oka,

00:07:47takže já jsem byla vzata pod věkem sem.

00:07:52Začala jsem na špičkách a pak to pokračovalo bůhvíkam.

00:07:58Stepovala jsem, zpívala jsem.

00:08:01Tatínek říkal, že na to nemám povahu, že bych to neměla dělat.

00:08:06Maminka byla úžasná. Za prvé jsem za to nesměla brát peníze.

00:08:11Přestože tenkrát by se byly ty peníze hodily,

00:08:16ale maminka to zakázala. Řekla: Ona to musí dělat z chutě, ochoty.

00:08:21Když jsem odehrála to představení, tak ona vždycky mi zmáčkla ruku.

00:08:26Když to bylo dobře, neudělala jsem chybu, tak mi zmáčkla ruku.

00:08:30Když ne, tak jsem se koukla, a nic.

00:08:33Už tenkrát existovala taková rivalita mezi dětmi.

00:08:37Rodiče posílali svým dětem květiny.

00:08:41To naši kromě nějaké premiéry nikdy neudělali.

00:08:45Jednou dokonce v takové úžasné roli, kterou jsem tu hrála,

00:08:50mi schovali důležitou rekvizitu. Měla jsem uspávat nějakou panenku

00:08:55a ukolébavku jí zpívat. Otevřu to, a tam nebylo nic.

00:09:00Tak jsem se obrátila zády a odzpívala jsem to takhle,

00:09:05-takže mám úžasné zážitky.
-To byla příprava na budoucnost.

00:09:10Dostala jsem školu už v pěti letech.

00:09:27Já jsem studovala v Brně, seznámila jsem se tam.

00:09:31První láska byl Brňák, ale on se rozhodl, že bude emigrovat.

00:09:36Pokusil se jednou o útěk, nepovedlo se to.

00:09:40Podruhé se znovu pokusil. Jednou jsme šli parkem,

00:09:45protože já jsem byla u rodičů na prázdninách, a říkala jsem mu:

00:09:50Poslyš, přestaň s tím, nebo budeš tadyhle...

00:09:55A ukázala jsem mu na to jedno křídlo borské trestnice.

00:10:00Představ si to, byl to sportovec.

00:10:04Udal ho jeden sportovní fanoušek na hranicích,

00:10:08takže on dostal napřed provaz, pak 23 let.

00:10:12Potom zase uběhl čas a přišel, zazvonil u nás v Plzni mladík

00:10:17a řekl: Máte jít tam, kde jste mávala tomu Zdeňkovi,

00:10:23ukazovala mu na křídlo trestnice a on vám z toho okna zamává,

00:10:29samozřejmě zamřížovaného. Tak jsem šla do toho parčíku

00:10:34a on přesně si pamatoval, jak jsem mu ukazovala na to okno,

00:10:40a tam mi mával. To je příběh mé první lásky.

00:10:45-To je síla.
-Myslím, že bychom měli skončit.

00:10:49On utíkal v tu nejstrašnější dobu, v letech 1948 - 1949.

00:10:53Já byla v prvním ročníku a v tom druhém mi zase

00:10:58zastřelili spolužačku s jejím chlapcem.

00:11:08Tady před borskou trestnicí byla konečná zastávka tramvají.

00:11:12Můj tatínek musel od borské trestnice do našeho domečku

00:11:17jezdit za každého počasí na kole, protože tady nebyla jiná doprava.

00:11:23Tenkrát byla krize, teď už ji mám zase na krku.

00:11:29Trvala nějaký čas, nějaký rok, tehdy byly byty strašně drahé

00:11:34anebo špatné. My jsme bydleli v takovém horším bytě.

00:11:39Tatínek měl strach, že ten byt je vlhký.

00:11:44Jako to chodí dnes, on by si byl vzal hypotéku,

00:11:49ale nemohl, protože dědeček už měl hypotéku na svém domku.

00:11:54Druhý dědeček bydlel v hájovně, kde opatroval hraběcí revír lesa.

00:12:00Jemu zbývalo jenom to, že si na domeček musel vypůjčit.

00:12:09Myslíš, že si přáli rodiče, když jsi pak studovala herectví,

00:12:13aby ses do Plzně vrátila?

00:12:16Hrála jsi tu od dětských let na tom jevišti?

00:12:20Ne, tady přímo ne.

00:12:23Hrála jsem v Plzni několikrát, ale tady jsem nebyla.

00:12:27Samozřejmě že chtěli. Dokonce pan Pistorius přijel

00:12:31za mnou až do Pardubic, abych přijala angažmá.

00:12:36Tady byly takové zvláštní poměry, že jsem se sem bála tenkrát jít.

00:12:42Když jsem z Pardubic přišla do Prahy,

00:12:47tak jsem rodiče donutila, aby prodali tady nábytek,

00:12:53zbavili se všeho a vzala jsem si je.

00:12:58Seděli na kufrech v Praze, než se mi podařilo vyměnit garsonku,

00:13:03a nastěhovali jsme se pak dohromady

00:13:06a byli se mnou až do smrti.

00:13:12A co rozhodlo, že jsi šla do Pardubic?

00:13:15Já jsem se s jedním profesorem ze školy jela podívat

00:13:20do pardubického divadla a mně tam začaly téci slzy.

00:13:24Ježíš, to je hrozné, já k divadlu vůbec nepůjdu.

00:13:28On říkal: Tak se ti to tady nelíbí?

00:13:31Tak jdi a koukej se spoluúčastnit, aby to bylo lepší.

00:13:36Tak dobře, poslechla jsem, šla jsem do Pardubic.

00:13:40Musím říci, že...

00:13:43Já nevím, jestli o tom mám mluvit.

00:13:47Já jsem měla hned první problém, že šéf divadla se mi dvořil.

00:13:53Řekl, že se rozvede.

00:13:57Pořád zval soubor na tu Kuňku, tam nám nakupoval jídlo.

00:14:03Já jsem si řekla: Tak takhle začínat, děvče,

00:14:09nemůžeš, to nejde. Tak jsem řekla:

00:14:13Pane řediteli, mohl byste přijít do vaší ředitelny?

00:14:18Tak jsme si dali schůzku, já jsem nevěděla, jak na to,

00:14:23a řekla jsem: Pane řediteli, to nemůžete dělat mladému člověku.

00:14:28Podívejte se, jak já tady vypadám.

00:14:32Musíte přece držet soubor. On se mi taky ani nelíbil.

00:14:37Ale tohle jsem řekla.

00:14:40Pak si ho vzala jiná kolegyně a byla s ním docela šťastná.

00:14:45Já jsem to odmítla a v tu ránu mě začaly kolegyně mít rády.

00:14:50Okamžitě jsem se vřadila do kolektivu.

00:14:55Byla jsem tam tři sezony. Hrála jsem tam krásné role.

00:15:00Pak přišel Karel Novák a za tři sezony tam udělal

00:15:05obrovskou divadelní éru, kdy přistavil divadlo,

00:15:09udělal sádrový horizont, nakoupil boty.

00:15:13Řekl: Kultura začíná od WC, tak takhle to tady nemůže fungovat.

00:15:18Naangažoval úžasné herce a za tři sezony musel pryč.

00:15:23Byl úžasný a nabídl mi angažmá do Olomouce.

00:15:27Já jsem říkala, že je to daleko od mých rodičů,

00:15:31takže až přijdu do Prahy, zase se potkáme.

00:15:34Pak jsme se potkali.

00:15:37Tady není možné nevzpomenout tvoji slavnou Manon,

00:15:41kvůli které tě pořád zastavují, ale víš, co by mě zajímalo?

00:15:45Vzpomínáš si, ty jsi prý jako dítě toužila po Nezvalově knížce.

00:15:51Já jsem věděla, že vyšel brožovaný výtisk Manon Lescaut.

00:15:56Na obálce byla Marie Burešová, to byla slavná Manon.

00:16:01To bylo za protektorátu a ta čeština tam hrála velkou roli,

00:16:06ty verše Nezvalovy. Já jsem tu knížku chtěla,

00:16:11ale naši byli velmi prudérní. O nějaké lehčí bytosti vyloučeno,

00:16:17to si kupovat nebudeš. Já jsem vzala sadu kružítek

00:16:23a šla jsem do vetešnictví. Přišla jsem tam s tou soupravou.

00:16:29Vetešník rozsvítil a říká: Pojďte sem, slečno.

00:16:35Podívejte se, kolik tady mám kružítek.

00:16:41Já jsem začala plakat. Ptal se: Na co to chceš?

00:16:46Já chci tu knížku o Manon Lescaut. Nakonec to tedy koupil

00:16:52a pak Vítězslav Nezval jezdil do Pardubic

00:16:57na premiéru a pak i na reprízy tam jezdil.

00:17:02Vždycky mi tak legračně líbal ruku, tak jako takhle.

00:17:07A kytku mi dal, že jo?

00:17:10Potom jsem se sešla s paní Burešovou v Národním divadle.

00:17:18Tady je nějaký zbyteček, tady už není skoro nic.

00:17:22Á, tady je náš domeček. Tady je.

00:17:25Túje tam ale nejsou.

00:17:28Ale hrozně mě překvapuje, že ta stará omítka,

00:17:33jak ji dělal můj strýček předpisově, tady je.

00:17:44A stejně... Na svatbu nemám teď ani pomyšlení.

00:17:52Ty ses v Pardubicích, Blanko, vdala.

00:17:56Měl na to vliv tvůj vztah a soužití s rodiči?

00:18:02Určitě, jenomže rodiče si trošičku neuměli představit,

00:18:07co to je život na oblasti.

00:18:11V Pardubicích se tenkrát zhasínal proud.

00:18:15Bydleli jsme v takové uličce u jedné kolegyně, staré herečky.

00:18:20Tam zavraždili nějakého sluhu z hotelu

00:18:24a našli u něj asi stokorunu. To byla taková úzká ulička.

00:18:29Jednou mě tam chytali z auta za ruku.

00:18:33To bylo strašně nebezpečné, to moji rodiče vůbec nevěděli.

00:18:37Zpočátku jsem s tím válčila sama a pak se tam objevil

00:18:41ušlechtilý kolega, který mě doprovodil.

00:18:45Mně už bylo dvaadvacet a oni pořád nemohli pochopit.

00:18:50-Přišlo jim to nemravné.
-Že tě někdo doprovází.

00:18:55S tím kolegou jsme se měli rádi.

00:19:00Úžasně jsme si rozuměli, ale nechtěli jsme se brát.

00:19:05Zdálo se nám to předčasné, ale rodiče pořád bombardovali dopisy,

00:19:11tak jsme si řekli: Co máme dělat, tak se vezmeme.

00:19:16Snad to rodiče upokojí, tak jsme se vzali.

00:19:21Chodili jsme spolu asi tři roky a za rok jsme byli rozvedeni.

00:19:28Prosím tě, mami, nebuď sentimentální.

00:19:32Co se vlastně stalo? Někdo za sebou zavřel dveře.

00:19:36Pubertální slečinky si tajně popláčou.

00:19:40Vojáci půjdou ze žalu za holkama, sluha se po večerce opije.

00:19:46Nemáš kouska citu, Erno.

00:19:51Ten už jsem dávno ztratila.

00:19:56Jestliže žiješ pohromadě s rodiči, tak marná sláva,

00:20:01určitý věk nese s sebou ten lehčí život,

00:20:06stále si někde povídáš o kumštu, jdeš po představení na deci.

00:20:12Od Macháčka vůbec nešlo odejít z představení, to bylo strašné.

00:20:18Pořád byly poznámky. Hrušínský, Kemr.

00:20:23Já jsem se nemohla dostat domů. Neměla jsem doma povinnosti.

00:20:28Ty jsi vzpomněla pana Macháčka, Hrušínského, Kemra.

00:20:32To vlastně byli tví velcí přátelé, když jsi přišla

00:20:36do svého prvního pražského angažmá. Jak vzpomínáš na to setkání?

00:20:42Když jsem poprvé viděla Hrušínského, byl to pro mě šok.

00:20:47Já jsem přišla do Komorního a první, co jsem tam měla dělat,

00:20:52byl záskok. Přišel tehdy pan Dostál a řekl:

00:20:56Poslyšte, já musím jít na ten dozor,

00:21:00tady si hezky sedněte do klubu a potom budete mít zkoušku.

00:21:05Tady kolega Hrušínský se vás ujme a já přijdu o přestávce

00:21:10a domluvíme se jak dál. Já jsem byla našlechtěná,

00:21:15puntíkovou krinolínu, květinu, náušnice, prostě jsem se vyfikla.

00:21:21Hrušínský řekl: Kolegyně, co byste chtěla?

00:21:26Co si dáte? Tam byl klub.

00:21:31Chcete bílé víno, nebo červené. Já jsem řekla bílé,

00:21:36tak přinesl to bílé víno. Teď na mě koukal.

00:21:41Pořád se na mě díval. To víš, to jednání trvá dost dlouho, že jo?

00:21:47To byla katastrofa. Já jsem začala žvanit cokoliv.

00:21:52To byly silonové šaty.

00:21:56Úplně jsem cítila, jak mi čurá pot po zádech,

00:22:01jak se mi všude namáčí ty silony. Ten Rudla neřekl už další větu.

00:22:07On mlčel, jenom se na mě díval těma očima.

00:22:13To bylo vysvobození, jak byla přestávka.

00:22:16Pak jsem s těmito lumpíky tak strašně kamarádila.

00:22:23-Klementino.
-Naháníš mi strach, Rudolfe.

00:22:27Klementino, při všech našich polibcích.

00:22:31Rudolfe, Rudolfe!

00:22:33Při všem, nač svítil měsíc, někdy taky slunce.

00:22:41-Co mám udělat, miláčku?
-Dát mi své peníze, miláčku.

00:22:48Jaké peníze, Rudolfe?

00:22:55My už jsme to nemohli vůbec najít. My jsme byli až v Liticích,

00:23:00-protože ta přehrada...
-Všechno se to změnilo, že jo?

00:23:04-A vy si pamatujete paní Blanku?
-Ano.

00:23:07Když jí bylo pět let, tak to moji rodiče kupovali.

00:23:10Když tatínek měl splatit už poslední peníze na ty splátky,

00:23:16tak dostal výpověď a věřitel chtěl okamžitě peníze zpátky.

00:23:22Nic nepomohlo, žádné prosby, nic, takže tatínek to prodal

00:23:27tehdy rychle a strašně pod cenou.

00:23:31Maminka se z toho nervově zhroutila.

00:23:35Pamatuješ si jako dítě nějaký okamžik z té doby?

00:23:39Ano, právě tady na té silnici, když tatínek poslal telegram

00:23:44na naši dovolenou, přijeď podepsat, prodal jsem domek,

00:23:48tak ona se zhroutila a začala pořád zvracet a zvracet.

00:23:52Tady na té silnici nám najednou začala jít pozpátku.

00:23:57My jsme s tatínkem byli úplně zděšeni,

00:24:01protože jsme si mysleli, že se maminka zbláznila.

00:24:05Tehdy nebyla móda psychiatrů, ale maminka se z toho dostala.

00:24:10Tady naše rodina utrpěla příšernou ránu,

00:24:15z které jsme se už nikdy nevzpamatovali.

00:24:32Tebe ale Manon potkala ještě jednou,

00:24:35protože tě Karel Novák potkal ještě jednou.

00:24:38-Ty jsi šla za tím do Déčka.
-Ano.

00:24:41Jakmile řekli, že instalují Nováka v Déčku

00:24:45a já jsem byla v Městských divadlech pražských,

00:24:49tak já jsem okamžitě dala výpověď.

00:24:52Tam jsem, myslím, tenkrát naštvala pana Ornesta.

00:24:56Já jsem neváhala. Novák si kladl podmínky,

00:25:00které mu nesplňovali. Pamatuji si,

00:25:04jak jsem jela v tramvaji po Václaváku a kolega mi říká:

00:25:08Vy jste prý dala výpověď, ale ten Novák tam nepůjde,

00:25:12takže jsem vlastně byla chvíli bez angažmá.

00:25:16Ovšem Novák mi napsal, a to ty znáš, ten lísteček,

00:25:20dokonce pokapaný slzami, jak je mi vděčný za tu pomoc,

00:25:25že za ním poběžím, ale že mě upozorňuje,

00:25:30že neví, co mi nabídne.

00:25:34Tenhle pán tady uvedl Ioneska, Nosorožce.

00:25:38To se všichni hroutili, jak se odvážil někdo hrát Ioneska.

00:25:44On tohle udělal a potom začal Vančurou.

00:25:49Aby zvýšil příjem diváků, řekl: Než zase se vrhneme

00:25:56do nějakého náročného textu, tak musíme udělat tu Manon.

00:26:02Já jsem si říkala, že to už ve třiceti dělat nebudu.

00:26:07Řekla jsem: Dobře, tak si plácneme, ale jestli se někdo zasměje,

00:26:12až budu říkat - ač je mi šestnáct let,

00:26:16tak toho okamžitě nechám.

00:26:19Stále si lidi to představení pamatují.

00:26:24Je to asi můj osud.

00:26:26Blanko, jaké bylo tvoje rozloučení s ním?

00:26:30Právě mi nabídli hostovačku do Národního.

00:26:35Macháček tam vzkázal, že už jim tam poslední chybím.

00:26:41Hodně lidí z Komorního odešlo - Medřická, Lukavský, Kemr,

00:26:46Hrušínský, Macháček. Já jsem vytrvale byla u Nováka.

00:26:52Tato nabídka přišla o osm let později.

00:26:57Novákovi jsem řekla: Já tam nepůjdu, já jsem tady šťastná.

00:27:03Já měla ráda divadla, kde něco vznikalo,

00:27:08kde to bylo úplně zničeno, a teď to vznikalo.

00:27:12Já jsem Národní divadlo brala jako vyznamenání,

00:27:17ale na druhou stranu tatínkovi udělat radost,

00:27:21rodičům udělat radost, ale sama pro sebe jsem nechtěla

00:27:26-přestat být bojovníkem.
-Co ti řekl?

00:27:30Novák řekl, že čeká na operaci srdce a že se sem možná nevrátí.

00:27:35Taky už se nevrátil. Tenkrát ta operace nešla udělat.

00:27:39Chodila jsem za ním do nemocnice a on pak zemřel,

00:27:43takže jsem šla do Národního divadla.

00:27:47-Nemáš nic lepšího na práci?
-Přejte mu to.

00:27:51-Smím domů?
-Jeď! Pán má červíky.

00:27:56-Vy nechodíte rád na lov?
-Copak mám na to čas?

00:28:02Měl byste si dopřát pohodu. Nejste v tom o nic hůř než ostatní.

00:28:07-Vám se to tak líbí?
-Já si nemůžu moc vybírat.

00:28:12Aspoň se nenudím.

00:28:17Kdybyste měla pár fakanů, dala byste pokoj.

00:28:22Chtěl byste mi je udělat?

00:28:26To bychom si oba pomohli.

00:28:33Měli tvoji rodiče v té době pocit, že nemáš štěstí na soukromý život?

00:28:37Oni se zlobili, protože jak jsem byla tou princeznou

00:28:43a začala jsem příliš brzy mít velký úspěch,

00:28:48takže oni se vždy spoléhali na to, že musím mít úspěch,

00:28:54což jsem tedy, musím zaklepat, měla.

00:28:59Tím ty nároky, moje náročnost, jejich náročnost byla vysoká.

00:29:05Já jsem jim pořád vysvětlovala, že nemůže mít člověk všechno.

00:29:11Na světě to tak nefunguje.

00:29:15Když mi jde něco v kumštu, tak mi nepůjde něco vedle.

00:29:20Nikdo nespapá všechno.

00:29:23S tím se oni dost špatně smiřovali.

00:29:41To byl takový sen, který se mi zdál

00:29:45v takovém mém nejkritičtějším období.

00:29:49Tatínek stál u nějaké jámy a přikazoval mi,

00:29:54ať zaliji a zasadím strom. Já jsem tomu vůbec nerozuměla.

00:30:00V podstatě ten strom byl jako čekanka,

00:30:05ta bledě modrá květinka, ale strom.

00:30:10Já jsem tam malovala konev, tatínka a to všechno

00:30:15a zase mi to nešlo. Trvalo to hodně dlouho, roky,

00:30:20až jsem si řekla: Musíš tam namalovat jenom něco.

00:30:25Pak jsem pochopila dodatečně, já nevím,

00:30:30já jsem asi nějaká čarodějnice, že to bylo něco,

00:30:35jako kdyby mi táta vzkazoval: Netruchli, netragédi.

00:30:40Čeká tě něco, musíš se pustit do něčeho pozitivního.

00:30:45Ono si tě to najde.

00:30:58Blaničko, jak tě v tvém osobním životě ovlivnila

00:31:02těžká nemoc tvého tatínka?

00:31:06Moc, moc mě ovlivnila. Můj otec umíral na rakovinu plic.

00:31:12Tenkrát z osmi pacientů jich zemřelo sedm.

00:31:17Nebyla chemoterapie. Já jsem to viděla velmi zblízka.

00:31:22Maminka šla cestou ošetřovatelky, což já bych asi nesvedla,

00:31:27co ona mu musela dělat.

00:31:30Myslela sis, že už nebudeš mít děti? Byla taková doba?

00:31:35Do toho prostředí ani nešlo přivést dítě.

00:31:40Ta hygiena a to všecko bylo tak strašidelné

00:31:44a taky to utrpení otce... Říkala jsem si:

00:31:48Já přece nepřipravím potomkům takovou věc.

00:31:53Ale musím předeslat jednu věc. Já jsem odjakživa chtěla děti

00:31:58už velmi brzo, ale ti šéfové nám to zakazovali. Opovažte se!

00:32:04Tak už jsem střádala dětské knížky.

00:32:08Já jsem trošičku pověrčivá v tom, že co strašně moc chceš,

00:32:13tak to hned tak nedostaneš.

00:32:17-Tatínek se potomka nedožil.
-Nedožil.

00:32:26Teď jsem si uvědomila, jak jsme takovou podobou palmu

00:32:31stěhovali z bytu do bytu, až jsme ji dostěhovali

00:32:35do toho posledního bytu, kde tatínek stonal.

00:32:39Představ si, že během jeho stonání palma dostala černé skvrny,

00:32:44takové hnědočerné skvrny. Když on zemřel, palma zašla.

00:32:51Co se stalo, že jsi v pozdním mateřském věku do toho šla?

00:32:56Co byla ta síla?

00:33:00Samozřejmě byla to síla lásky, že jo?

00:33:04Já jsem předtím měla dlouhodobý vztah,

00:33:08ale ten partner už děti nechtěl, byl to takový volný vztah.

00:33:14Tam se stala jedna věc. Právě proto,

00:33:18že jsme byli jeden k druhému tak tolerantní,

00:33:22ten vztah nám vyhovoval intelektuálně,

00:33:26tak se do toho přimotal mladý člověk.

00:33:31Najednou v té negaci té doby, všechno bylo negativní,

00:33:37stále jsme se hroutili ze zdejšího politického prostředí,

00:33:43pořád jsme to dokola probírali, najednou přišel mladý člověk,

00:33:49který řekl: Co jste dělala? S kým jste to chodila?

00:33:55Jak to, že vy nemáte dítě? Vyvinul na mě takový nátlak,

00:34:01že mě vozil v autě a zastavoval u dětí.

00:34:06K mým narozeninám mi dal oblečky na dítě.

00:34:11Já jsem říkala: Není možné, abych v mém věku porodila dítě.

00:34:16Můžu se zeptat, kolik ti bylo?

00:34:21Čtyřicet jedna. Pak byla veliká závažná věc,

00:34:25kdy ten mladý člověk to vzal smrtelně vážně.

00:34:29Já jsem pak řekla: Dobře, ale ty jsi Slovák a chceš děti,

00:34:34tak já se napřed zeptám, jak to se mnou vypadá.

00:34:38Teprve až budu těhotná, tak se vezmeme.

00:34:43-Byl to podstatně mladší muž.
-Ano.

00:34:46Počítala jsi s tím, že věkový rozdíl může mít nějaké důsledky?

00:34:51Víš, tam je problém jeden, že já jsem věděla,

00:34:56když jsem řekla, že si ho vezmu, tak v tom telefonu jsem viděla

00:35:01takový černý prostor, že jdu do neznáma.

00:35:06Když jsem přijela za jeho rodinou, bohužel na pohřeb jeho otce

00:35:11do Žiliny a tam, a teď jsem viděla ty hory

00:35:15a to všechno, tak já jsem byla zděšená, já jsem si říkala:

00:35:19Do čeho já... Byla jsem z toho v šoku.

00:35:23Já jsem na to byla připravená. Nechala jsem tomu vztahu

00:35:27velkou toleranci, protože to byl kumštýř,

00:35:31tak jsem chtěla, aby byl svobodný,

00:35:35aby nebyl ničím vázaný, protože obětoval hodně,

00:35:39v tom mládí být hned otcem.

00:35:42Zažili jsme čtyři až pět let absolutního štěstí.

00:35:46Víš, ono je to zvláštní. Osud to člověku nadiriguje vše obráceně.

00:35:50S prvním mužem, s kterým jsme měli všechno ideální,

00:35:54tak se manželství brzy zrušilo,

00:35:57ale tady jsme se rozvedli po osmnácti letech.

00:36:02Čekala jsem, že Larry bude jiný.

00:36:05Ale on po tom všem, co jsem pro něj udělala,

00:36:10se před pěti lety začal stýkat s tatíčkem.

00:36:18Jen přes mou mrtvolu, řekla jsem.

00:36:21Jestli za ním půjdeš, tak jsme se viděli naposledy.

00:36:26Asi mě opravdu nenávidí.

00:36:30Myslím si, že důležité je, když jsou v manželství děti,

00:36:35aby ti dospěláci nezapomněli na ten úchvat početí,

00:36:42že přece přivedli na svět nový život.

00:36:47Nemohu pochopit, že lidé zapomenou na ten počátek.

00:36:52S prvním manželem, bylo to bezdětné manželství,

00:36:57jsme skončili ve velkém přátelství.

00:37:01Můj druhý muž měl rodinu, pak druhou.

00:37:05Já celou jeho rodinu strašně miluji, i ty děti.

00:37:10Jsme velcí přátelé.

00:37:22Tenkrát se muselo v Národním divadle třikrát hostovat

00:37:26a pak teprve byl člověk přijat. My jsme hráli o třech postavách

00:37:31Schisgala A co láska? Bylo to dvojmo obsazené,

00:37:35a přestože já jsem sem ještě nepatřila,

00:37:38tak jsme byli určeni jako premiéra. Měla jsem trému.

00:37:43Když jsem přicházela k divadlu, tak byl nádherný den,

00:37:48zrovna jako dneska, samozřejmě ale kvečeru.

00:37:52Já jsem vždycky zvyklá, zvlášť na takovou oficialitu,

00:37:56že chodím velmi brzy do divadla.

00:37:59Tramvaje tenkrát nejely, zpoždění, čekali jsme.

00:38:03Nervózní, všichni vzteklí. Teď jsem přicházela k divadlu

00:38:08později, než jsem chtěla, k zadnímu vchodu

00:38:12a najednou jsem proti růžovému nebi na budově viděla komín.

00:38:17Ten tam určitě teď není. Říkám si:

00:38:20Tramvaje nejedou, zpoždění mají, tady je přece komín na té budově,

00:38:26tak o co jde? Je to jen taková nádherná chalupa.

00:38:31To mě naprosto uklidnilo. Pak mi známí říkali:

00:38:35Ty jsi hrála a na tobě nebyla vůbec známka trémy vidět.

00:38:40Bylo to moc příjemné, hlavně že jsem šla ke kamarádům.

00:38:46Když jsem sem přišla poprvé, tak zrovna měli nějakou schůzi.

00:38:51Tam seděly šedivé hlavy slavných osobností.

00:38:56Jeden ředitel na ně křičel, že už je nejvyšší čas,

00:39:01aby se obnovily generace. Oni tam byli tak potichu

00:39:06a já jsem si říkala: Co si dají tohle líbit,

00:39:11takovéhle noblesní osobnosti? A nic.

00:39:16Pak jsem je potkávala, byli to báječní lidé.

00:39:21Musím říci, že byli hrozně kamarádští, přátelští,

00:39:26ale přitom vzbuzovali v člověku strašnou úctu.

00:39:31Já jsem těžce nesla každý odchod té osobnosti.

00:39:36Oni odcházeli různě, někdo kvůli chorobě,

00:39:40ale často odcházeli velmi nešťastní

00:39:44nebo se úplně ztratili bez rozloučení.

00:39:48Hoeger odešel velmi nešťastně. Říkala jsem si,

00:39:52že takhle bych nechtěla odejít z Národního divadla.

00:39:57Co nesu velmi těžce, že někteří odešli předčasně.

00:40:03Strašně mi bylo líto Ivana Luťanského.

00:40:07Přinesla jsem ti ukázat pohled, který jsem dostala

00:40:12těsně před jeho smrtí. Teď už tam není nic.

00:40:17On mi tady namaloval sluníčko, kopce, cestu ve Vietnamu.

00:40:25Můžeš tady přečíst datum, kdy to bylo odesláno.

00:40:3118. 7. 1983.

00:40:40Když odsud odcházel v takové antické trilogii,

00:40:45tak mu musel Pepa Kemr sehnat bibli, to je zajímavé.

00:40:50Nám dal všem dárečky.

00:40:53Pak odjížděl o dovolené do Vietnamu.

00:40:56Řekl, že nám všem bude vyprávět, jaké to tam bylo.

00:41:01Já jsem zrovna malovala obraz, nešlo mi to a nešlo mi to.

00:41:06Nemohla jsem se soustředit, prostě jsem vůbec nemohla malovat.

00:41:11Tak to bylo rozmalované.

00:41:15Pak jsme jeli na pohřeb Ivánkovi do Prahy

00:41:19a já jsem do té krajiny namalovala vzpomínku na Ivana.

00:41:24Prostě to černé místo s jeho obrysem,

00:41:28protože nikdo se dosud nedozvěděl, jak to bylo doopravdy.

00:41:34To byla velká ztráta pro mou rodinu.

00:41:37Byl to náš přítel, Vladka chtěl naučit karate.

00:41:41Na jaký okamžik si pamatuješ?

00:41:44Je tam něco, když se narodil tvůj jediný syn?

00:41:48Já jsem se rozčílila kvůli politice

00:41:52a druhý den jsem rodila, o něco dřív.

00:41:57Napřed jsem si natočila hlavu, upravila se.

00:42:00Pak jsem vzbudila rodinu, takže můj muž hned spálil mléko.

00:42:05Bylo plno čmoudu. Odjeli jsme a odpoledne se Vladko narodil.

00:42:11Bylo sluníčko, skoro zapadalo

00:42:15kolem páté hodiny a houkaly tam lodě.

00:42:21Tohle je Vlado.

00:42:23To jsem ho chtěla potěšit, protože tehdy četl všechno možné,

00:42:28tak jsem to tam všechno namalovala, abych mu udělala radost.

00:42:33Takhle skutečně vypadal v těch dobách.

00:42:38Malování byla kdysi moje záchrana, když ta kariéra byla přerušená.

00:42:44Já mám ráda ty cíle. V herectví pořád čekáš,

00:42:49kdy ti něco nabídne, ale já mám ráda si říci cíl.

00:42:53K tomu pracuji ze všech sil. Buď se to povede, nebo ne.

00:42:58Také to téma si samozřejmě můžeš určit a vlastně něco trvá.

00:43:37Jak jsi nesla, když přišel ten vynucený útlum v tvé práci?

00:43:44Pochopila jsem, že to není kvůli tomu, že bych se zhoršila,

00:43:47že to je kvůli mým názorům, které jsem veřejně dávala najevo.

00:43:52Než jsem překonala to první vakuum,

00:43:57tak jsem věděla, že už tady nesmím být první,

00:44:02že už budu druhá, třetí. Byl tady jeden šéf.

00:44:07Bylo to zajímavé. Byl to úředník, byl to soudruh

00:44:12a ten mi vždycky říkal: Paní Bohdanová,

00:44:16vždyť tohle je role vaše. Proč si o ni neřeknete?

00:44:20Já jsem říkala: Podívejte, ne, nebudu si říkat o žádnou roli.

00:44:25Tady po silnici se něco valí a já půjdu tou pěšinou.

00:44:30Potom jsem si byla vědoma, že když nebudu obhajovat

00:44:35svoji vlastní důstojnost, že skončím špatně.

00:44:40Pro mě bylo nejdůležitější to, že jsem si řekla:

00:44:44Hele, holka, umřeš s Bohdanovou, neumřeš s herečkou.

00:44:49Umřeš jako člověk. Musím říci,

00:44:53že jak je to v životě vždycky, že ti ten život něco sebere,

00:44:58nevíš, kdy ti zase něco dá, a většinou to není hned,

00:45:03tak vlastně mi dal rodinu, soukromí, lásku,

00:45:08dal mi to malování, jak jsem začala ze zoufalství malovat,

00:45:13ale já jsem to vzala všecko jako nějakou výzvu.

00:45:17Říkala jsem si: Takže ty jsi byla na vrcholu, byla jsi ctižádostivá.

00:45:23Teď tohle je pro tebe výzva, tak se pokoř, člověče, pokoř.

00:45:28Zkus to.

00:45:30Vy jste si mě nevybral, jako já si nevybrala vás.

00:45:35A nemluvte o čase, pokoře a trpělivosti.

00:45:39O tom bych mohla vyprávět já vám, viďte, otče?

00:45:45Blani, v čem ti přijde stáří nelogické? V čem nemá logiku?

00:45:50V tom, že tě zrazuje tělo, chátrá,

00:45:54ale duše může být klidně dvacetiletá.

00:45:58Vždycky říkám: Tělo, vydrž to, už jsem ti dala pěkně zabrat,

00:46:02ale vydrž ještě chvilku.

00:46:11Jaká je tvoje poslední role tady na tvé domovské scéně?

00:46:16Mě šéf poctil tím, že řekl:

00:46:20Udělejte si tady večer, ohlédněte se po životě,

00:46:25po své profesi. Tam jsme se potkali

00:46:30s kolegou Dolanským. Dvě generace,

00:46:34ta nejstarší a ta nejmladší. Já nemohu mluvit za něj,

00:46:39ale myslím si, že se máme spolu strašně rádi.

00:46:47Řekla bych, že ve stáří jsem teď v panice z času.

00:46:51Protože bych chtěla ještě udělat dva své projekty,

00:46:56tak si říkám: Ještě potřebuji rok

00:47:00na ty svoje projekty a pak budu vděčná za každý den.

00:47:05Třicet let všecko hořelo. Proč?

00:47:10-Pro nic.
-Nevím.

00:47:19Braň pravdy poznané. To učil Mistr Jan.

00:47:23Jenže neučil, jak se pravda s poznáním snese.

00:47:34Třeba to objevíš.

00:47:42Můj život byl dramatický, často velmi těžký,

00:47:47zase naopak šťastný. Když to vezmeš

00:47:51podle toho jednoduchého pořekadla, tak jsem postavila domek,

00:47:56zasadila řadu stromů, porodila syna.

00:48:00Bohužel na holčičku už jsem se nezmohla.

00:48:04Těší mě to, že jsem měla jedináčka,

00:48:08ale přesto jsem se dožila, že má rodinu,

00:48:12že jste jeho báječná rodina, že má děti.

00:48:16Myslím si, že to je vůbec nejvíc, co si člověk může v životě přát,

00:48:20že když odejdu, nebude osamělý,

00:48:24že to vezme jako přirozenou věc života.

00:48:42Víš, co ti řeknu? Ono to je podvědomé.

00:48:46Ty si to neuvědomuješ, ale já jsem fakt hledala

00:48:50prvorepublikánský model domku. Našla jsem takovou firmu,

00:48:55která se tomu trošku podobá, ale teprve teď,

00:48:59jak de facto jste mě přiměli, že jsem se vrátila

00:49:04do svého kraje, tak jsem si říkala,

00:49:08že výběr domku svědčí o tom, že jsem to chtěla jakoby navázat.

00:49:28Míco! Micinko!

00:49:42-Hledáte někoho?
-Jen se tady procházím.

00:49:47Tady v zahradě? Už jsem zamkl branku.

00:49:52Vy tady bydlíte?

00:49:55Máte za sebou dlouhou cestu?

00:50:03-Němka?
-Ne.

00:50:09Chtěla jsem se jen podívat na dům, ve kterém jsem žila.

00:50:14Našla jste ho?

00:50:17Jsem ráda, že jsem našla něco, na co si můžeš sáhnout,

00:50:22že si můžu jít sáhnout na omítku.

00:50:32Tak radši už toho necháme.

00:50:40Papa. Papa.

00:50:45Směju se a pláču s maskou slz a rozesmátou tváří.

00:50:50Směju se a pláču, když slyším, jak říkám, co říkám.

00:50:55Má rozesmátá tvář a maska slz nutí mě smát se a plakat,

00:51:01když slyším, jak zpívám, co říkám,

00:51:06poněvadž přece musí být místo,

00:51:10musí být místo, kde všechno je světlo.

00:51:46Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2009