Životní a profesní příběh svérázného herce a držitele Thálie za celoživotní mistrovství, který odešel ve čtvrtek ve věku 86 let (2009). Připravili Z. Maléřová a G. Agathonikiadis

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Dokumentárním pořadem si připomeneme životní příběh zesnulého herce Stanislava Zindulky (*5. 5. 1932 – †14. 3. 2019). Jeho první rolí v profesionálním angažmá byl student ve hře Šťastnou cestu. Jako by to bylo předznamenání pro kluka z Jilemnice, který od dětství věděl, že chce být hercem. Rozloučil se se svými bratry, otcem a „třemi maminkami“ a odešel na studia do Prahy. Jeho profesorkou byla Vlasta Fabiánová. Šťastná cesta ho vedla přes Hradec Králové do Brna, kde dozrál k vrcholům, jakými byli Kohoutův August August, august či Durrenmattův Král Jan. Po natočení Kachyňova seriálu Vlak dětství a naděje se stal nejen uznávaným, ale i velice oblíbeným televizním a filmovým hercem a ve svých 57 letech se rozhodl pro riskantní krok. Z jistoty svého brněnského života odešel do Prahy, která mu byla kvůli špatnému kádrovému profilu až do roku 1989 zapovězena. Studovali a žili zde už oba jeho synové, a tak se svou celoživotní partnerkou podstoupili „studentský život“ v podnájmech a posléze náročné stěhování. Žena mu byla i v této chvíli jistotou a potvrzením jeho životního kréda, že „žít jen pro sebe je budoucí chudoba“. Od roku 1994 byl stálým členem Činoherního klubu a s divadelním působením se definitivně rozloučil minulý rok. Mnohokrát se objevil i před filmovou kamerou, například v roli dědečka v komedii Báječná léta pod psa (1997) a především jako představitel Edy ve snímku Babí léto (2001), jenž mu vynesl Českého lva za nejlepší herecký výkon.

„Když jsem připravovala v pražské Viole cyklus autorských večerů Ticho v květu Violy, byl Stanislav Zindulka první, koho jsem si jako hosta pozvala. Ten večer byl silný a pro mne vlastně neskončil. Dotklo se mne vedle jeho herecké osobnosti ještě něco navíc, co bylo důvodem pokračovat v našem setkávání. A co provází i jeho (Ne)obyčejný život. Klučičí povaha, dychtivost i důvěrnost a s přibývajícím věkem i čím dál větší schopnost sebezpytu. Navíc jsem poznala zblízka jeho ženu Milenu Erdelyi. Oni dva dohromady, to je velký příběh. Uvědomila jsem si, že bych mu chtěla dostát i já, ve svém vlastním životě.“

Zuzana Maléřová

* 5. 5. 1932

† 14. 3. 2019


Stopáž52 minut
Rok výroby 2009
 ST AD
ŽánrDokument