00:00:31 Támhle!

00:00:32 Já měla tak zázračný, báječný život!

00:00:37 Musím zaklepat na dřevo, abych to nezakřikla.

00:00:41 Soutěž: Hledáme typickou dívčí tvář pro nový revuální film...

00:00:48 První vzpomínka z dětství byla z divadla.

00:00:53 Nevěděla jsem pochopitelně spoustu let v životě vůbec, co to bylo.

00:01:00 Neuvědomovala jsem si to, až když jsem přišla k divadlu.

00:01:05 Najednou se otevřela opona nějaká, byly 2 truhly veliké na jevišti

00:01:16 a střídavě do nich skákali čerti.

00:01:20 Druhá, čistě ženská vzpomínka: Byly mně 2 roky

00:01:26 a maminka mi koupila klobouček.

00:01:31 Dodnes přesně vím, jak vypadal. Byl jako světlá káva,

00:01:37 béžový, filcový, měl prošívanou krempu otočenou nahoru,

00:01:44 tam byla sametová hvězda s bílými puntíky.

00:01:52 3. vzpomínka, také typická pro můj další vývoj:

00:01:57 Byla jsem zamilovaná v těch 2 letech do Kájíčka,

00:02:02 krásného blonďáčka, kterému byly 4 roky.

00:02:10 To byli moji platoničtí milenci.

00:02:14 Také jsem kvůli jednomu prohrála celorepublikové lehkoatletické hry

00:02:21 středoškolské mládeže. Byli jsme na druhém místě,

00:02:25 gymnázium ze Žiliny. Měla jsem poslední bradla o nestejné žerdi.

00:02:33 Měla jsem tenkrát neskutečný závěr. Přes tu vysokou žerď

00:02:42 kotoulem přeskočit tu nízkou a to byl vrchol!

00:02:48 Když dnes vidíte, co dělají... Všichni počítali,

00:02:53 že tam dostanu 10 bodů a že budeme první. Já cvičila poslední.

00:03:01 Celé poslední byla "holubička", všecko jsem zkontrolovala,

00:03:07 otevřu oči a ta moje láska, a to jsme se do očí ani 1x nepodívali,

00:03:14 stála v první řadě u zábradlí publika opřená o zábradlí

00:03:21 a loktem se dotýkala mé náhradnice! Dotýkala!

00:03:28 Já spadla jak švestka. Mně se zatměl svět. Byli jsme druzí.

00:03:39 Proč se nechceš oženit? Děvčat by bylo hezkých a hodných!

00:03:45 Já vím. Máte už právo na odpočinek.

00:03:49 Kvůli tomu ne. Mně dělá radost, že ti mohu ustýlat.

00:03:55 Měla jsem obrovské štěstí, že jsem přišla do rodiny,

00:04:02 která založila rodinu proto, že chce mít děti.

00:04:06 Pro ně to byl smysl rodiny.

00:04:09 Když Aničce byly 4 a mně 2 roky, tatínek byl přeložen

00:04:15 do proviantního skladu v Žilině.

00:04:19 Byl z Lobensteinu od Krnova, Šlonzák,

00:04:23 odkud chodili na vojnu buď v pletených bílých podkolenkách,

00:04:28 krátkých kožených kalhotách se šlemi a s černým kloboukem

00:04:34 se štětkou. Tatínek chodil domů a říkal:

00:04:38 Já je znám. Toto je provokace, to nedopadne dobře.

00:04:44 Připrav se na všecko. Tohle nedopadne dobře.

00:04:48 Když přišlo to sčítání lidu v roce 1933,

00:04:54 tatínek napsal "mateřská řeč česká", místo německé.

00:04:58 Do té doby byl hlášen jako mateřská řeč německá. Čili Němec.

00:05:03 A maminka řekla: To nemáš právo udělat. Jednou jsi Němec,

00:05:09 nemáš zradit svoji národnost. To už jsem chodila do 1. třídy.

00:05:17 Já viděla, jak vážně se o tom rodiče bavili před námi dětmi.

00:05:23 Tatínek řekl: Ne, Aničko, my musíme být jednolitá rodina.

00:05:30 V 36. roce umřel. Začala válka. Jako Čehúni jsme museli

00:05:37 ze Slovenska utíkat posledním vlakem ze Žiliny.

00:05:41 Přijeli jsme do Prahy a gestapo
-to už Němci byli tady,

00:05:49 první co udělalo, že jsme dostali přihlášku do Hitlerjugend

00:05:54 a okamžitě v lístcích německý příděl.

00:05:59 Byl rozdíl mezi německým a českým přídělem.

00:06:03 Maminku jsme omývali! Ona taková vlastenka

00:06:10 a my najednou jsme celá rodina německá!

00:06:13 Vzpomněla si na toho tatínka

00:06:16 a šla na kulaté náměstí, kde byl rotmistrovský dům.

00:06:20 Tam byla o každém štábním rotmistrovi složka,

00:06:28 kde bylo vše o něm, co v armádě se s ním dálo.

00:06:34 Tam skutečně bylo, že tatínek má národnost - Čech.

00:06:40 Gestapo si to vzalo okamžitě zpátky a pak jsme měly strašný strach.

00:06:46 To bylo hrozně nepříjemné.

00:06:49 Co dělat měly ženy z Kurgely, když pochodily tak zle?

00:06:54 Jsou bohužel nadranc podrážky, pryč je neděle...

00:06:59 Když jsme utíkaly na nádraží ze Žiliny, paní učitelka Košatková

00:07:04 vedla baletní školu. K ní jsem od 4 let chodila do baletu.

00:07:10 Při útěku na to nádraží paní učitelka

00:07:13 nás hlídala z okna.

00:07:18 Bydlela ve stejné ulici. Zase se vědělo, že jedeme do Prahy.

00:07:22 Křičela na maminku, ať Tonička v baletu pokračuje, byla by jí škoda!

00:07:29 Ať ho nezanedbává. Maminka: Ale copak vím, kde?

00:07:35 Jděte do Národního divadla a tam už vám poradí!

00:07:43 Ta představa z malého města, ta naivita neuvěřitelná.

00:07:48 Jeli jsme do naprosto neznámé krajiny. A "jděte do Národního,

00:07:53 ti už vám poradí...!"

00:07:56 -A šly jste do Národního divadla?
-Ano. Maminka tam se mnou šla.

00:08:01 Paní Jelizaveta Nikolská, primabalerina, mě vyzkoušela

00:08:06 a řekla: Už má ztvrdlé svaly, není pro klasickou ruskou baletní školu.

00:08:14 Tady s ní nemohu dělat nic. Sem ji vzít nemůžu.

00:08:21 Zdá se mi šikovná. Přichází do módy dramatický, výrazový tanec.

00:08:28 Bez baletních střevíců. Myslím, že to by byla cesta!

00:08:37 Pozvala mě do soukromého studia na Smíchově. Tam mě vyzkoušela.

00:08:45 Řekla mamince: Ano, nechám si ji na dramatický tanec.

00:08:50 Za nějaký čas mi řekla: Jdi do Václavkovy ulice,

00:08:57 tam je konservatoř, protože máš stereotyp baletní:

00:09:03 Čím těžší cvik, tím větší úsměv. A to k dramatickému nejde.

00:09:10 Při dramatickém musí obličej vyjadřovat totéž, co celé tělo.

00:09:16 Potřebuješ mimiku. Tam tě to naučejí.

00:09:20 Když jsem se ptala, co je to v té herecké škole...

00:09:23 Našla jsem to, dali mi tam dva plakátky,

00:09:27 jednu veselou báseň, jednu smutnou.

00:09:30 Co pamatuji jsem vždy recitovala v Sokole, ve škole,

00:09:37 při otevření nové školy v Žilině, prostě furt. Nevím proč.

00:09:43 Asi že jsem odjakživa řvala, nebo co. Já recitovala odjakživa.

00:09:49 To nebyl pro mne problém. Celé sbírky jsem uměla zpaměti.

00:09:54 Pak tam byl monolog. To jsem nevěděla, co to je a maminka taky.

00:10:00 Tak jsme to hodily za hlavu: To nebude tak důležité!

00:10:04 Maminka by o tom aspoň měla ponětí nějaké...

00:10:09 Říkám vám, že tady žádnej pan Pandolfo nebydlí!

00:10:13 Já slyšel z otevřeného okna jeho hlas! Musím s ním mluvit.

00:10:20 Neodejdu, dokud s ním nepromluvím!

00:10:23 Přišla jsem ke zkoušce pořád v těch jedněch šatech,

00:10:26 které jsme denně musely prát, byly ze slovenského tkaného plátna,

00:10:32 vyšívané. S bílou mašlí vlasy do půl zad, na krku bílou mašli,

00:10:42 bílé ponožky a bíločervené dřeváky na nohách. Nic jiného jsem neměla.

00:10:51 Přišla jsem k té zkoušce a tam byla děvčata!

00:10:58 Tatínek, maminka, třída narvaná, děvčata od holiče, nafintěná,

00:11:07 namalovaná, já se tratila... Ztratila jsem veškerou jistotu,

00:11:14 že umím dvě básničky...

00:11:17 Natlačila jsem se do kouta. Řada na mne přišla až odpoledne.

00:11:23 Přišel posluchač 4. ročníku pozdější herec Holub.

00:11:28 To jméno nikdy nezapomenu. Vedl mě o patro níže do třídy.

00:11:35 kde seděla komise. On přede mnou otevřel dveře,

00:11:39 já viděla podkovu neznámých tváří, zvedla nohu, vykročila

00:11:47 a po černé naolejované podlaze jsem vjela na břiše před tu komisi,

00:11:54 protože tam byl vysoký práh.

00:11:56 Vše, co se mohlo při té zkoušce spiknout proti mně, se spiklo.

00:12:02 Přesto jsem hrdinně odříkala veselou i smutnou básničku.

00:12:07 Pak mi řekli: Monolog! Ze mne vypadlo jen: Já nevím, co to je.

00:12:13 A tu paní Iblová, kterou také nezapomenu, řekla:

00:12:19 Ty chceš jít k divadlu? Šla jsem domů.

00:12:24 Pak mi přišlo pozvání, kde nám řekli, že jsme přijati.

00:12:32 Ale já že jsem přijata na zkoušku na půl roku!

00:12:37 Když si člověk malíře zaplatí, udělá ho nejmíň o 10 let mladšího!

00:12:44 Jeden takový mě maloval, když mi bylo 21 s mým prvorozeným.

00:12:49 Dítě na obraze vypadalo starší než já!

00:12:56 Byl z toho hotový skandál!

00:13:00 Kdybyste mě každé ráno nevyrušovala z práce, zamiloval bych se do vás!

00:13:05 To by mě ani trochu nelákalo.

00:13:08 Při odjezdu ze Žiliny byl k vlaku připojen vagón s naším nábytkem

00:13:16 a věci naše. Při příjezdu do Prahy ten vagón tam nebyl.

00:13:24 My měly jen to, co jsme měly na sobě.

00:13:30 Maminka pak chodila do Buben ptát se, jestli ten vagón našli.

00:13:35 Jednou jí jeden pán řekl:

00:13:39 Už sem nechoďte, ten vagón na území Protektorátu není.

00:13:47 Maminka se zhroutila. Co bude dělat? Z čeho se oblečeme?

00:13:53 Na všechno už byly lístky.

00:13:56 Tak chodila na ty Bubny dál. Kolem kašny u Národního muzea v rohu

00:14:04 stávala s mužem madame vědma se zavázanýma černýma očima.

00:14:11 Pán se jí ptal... Tatínek nám jednou vyprávěl, že to je podvod,

00:14:16 že jsou smluvení na slova. Nebraly jsme to vážně.

00:14:21 Ale maminka, jak byla unavená, že ten vagón není,

00:14:25 opravdu se vnitřně sesypala, tak si tam na chvilku sedla

00:14:30 na tu obrubu a odpočívala. Ten pán řekl: Paní, vám něco je?

00:14:37 Maminka poděkovala, že půjde. On řekl: Madam, co trápí tuto paní?

00:14:46 Bylo dlouho ticho, maminka zůstala sedět

00:14:51 a madam se ozvala: "Ta madam hledá vagón,

00:15:00 který byl připojen k vlaku, ve kterém jela.

00:15:09 No počkejte... Ne! Ten vagon nebyl připojen k vlaku, ve kterém jela.

00:15:18 Ten vagón zůstal na tom nádraží, je otevřený, je v něm všechno

00:15:24 roztrhané. V otevřených vratech

00:15:28 jsou bílé tenisky a prošívaný plášť. Vagón se zapojil k vlaku

00:15:37 a je ve Lvově!" Představte si, maminka vstala úplně zelená:

00:15:49 Řekli mi, že vagón není na území... Já to tomu pánovi řeknu.

00:15:57 Je na mě strašně hodný Já mu to řeknu, co se může stát?

00:16:02 Šla do Buben a řekla mu: Myslete si o mně co chcete,

00:16:07 ale madam vědma z Václaváku vám vzkazuje, že vagón je ve Lvově.

00:16:16 Řekl: Je to jedno. Když jsem se ptal na tolika nádražích,

00:16:21 zeptám se vám tam. Maminka přišla, vagón byl ve Lvově!

00:16:30 S kocourkem si dělej, co umíš. Přimhouřím oči,

00:16:35 ale s jinými si dej pokoj, to ti povídám!

00:16:39 Maminka šla i na rande s námi. Teda za nás. Nejdřív šla ona.

00:16:45 My mohly doma všechno říct! Maminka byla fantastický parťák!

00:16:52 My přišly domů a všecko jsme řekly mamince.

00:16:57 Diskutovala s námi, rozebrala, mluvila, smála, dělala si legraci

00:17:03 "Máš rande, dobře." Řekly jsme jí kdy, kde, maminka šla na rande

00:17:12 a řekla: "Už nemusíš nikam chodit. to není nic pro tebe." Nebo přišla:

00:17:17 "Za dvacet minut ať jsi zpátky!"

00:17:23 Ty ses učil...To jsi hodný.

00:17:32 Já věděla, že ty nejsi jako Kováč.

00:17:36 -Táta říkal, že prý chceš kolo.
-Ty bys mi ho koupila?

00:17:41 To závoďácký?

00:17:45 Měla jsem malé dítě, když maminka- babička začala stonat.

00:17:50 Vydržela to až do své zvůle. Měla rakovinu v celém organismu.

00:17:59 Kvůli tomu dítěti, Toničce, vydržela takhle dlouho vzdorovat.

00:18:08 Až už se to tělo rozpadlo.

00:18:12 Takže já jsem musela. Já sehnala jednu jedinou paní za tu dobu

00:18:19 a musela jsem to brát, zaplať Pán Bůh jsem tu práci měla,

00:18:24 musela jsem brát každou práci, která přišla.

00:18:27 Já měla plat 1.500,- a paní, která mi vedla domácnost a dítě,

00:18:33 brala 3.000,-! K mamince chodil obden doktor, to stálo stovku

00:18:40 a sestra, a to stálo 120,- korun. Na to jsem musela prostě vydělat.

00:18:48 Já jezdila na zájezdy, dělala dubbingy,

00:18:51 já pracovala 18 hodin denně a ještě jsem stihla za maminkou,

00:18:57 když mi ji vzali na 3 dny do nemocnice, za ní chodit,

00:19:02 nosit věci. Jak ta choroba postupovala,

00:19:08 nejedla od nikoho, než ode mne. Už mě nepoznávala, ale ještě

00:19:14 si vzala slámku a vypila to černé pivo s rozkotlaným vajíčkem,

00:19:23 což bylo její poslední živobytí. To pila jen ode mne.

00:19:29 Paní Hegerlíková hrávala na Vinohradech

00:19:33 velké i střední, malé role. Vždy s naprostým soustředěním

00:19:43 a ty role působily pravdivě.

00:19:47 Zprvu to byly mladé ženy, později starší paní a vytvořila tu

00:19:57 velice účinně typ, kterému staří divadelníci-teoretici říkali

00:20:04 la m?re - matka. Vždycky to byli lidé,

00:20:09 kteří ve světě, v němž se pohybovali,

00:20:13 měli nějakou,

00:20:15 to bylo velice pro ni typické,

00:20:18 byly to ženy, které měly jakousi vnitřní autoritu

00:20:25 ať už v dobrém nebo špatném smyslu.

00:20:31 Vůbec moje první kritika byla, když jsme s celým ročníkem dělali

00:20:38 antický chór v Medeji na Národním divadle.

00:20:44 Měla jsem tam nějaká sólíčka v tom antickém chóru.

00:20:49 Kritika napsala, že tento ročník není moc pozoruhodný,

00:20:55 bezesporu nejlepší alt na pravé straně jeviště.

00:21:06 Dostal mi řekl, že jsem to já, že mám pozoruhodný hlas.

00:21:12 A to mě několik let pronásledovalo.

00:21:16 Taky mě Pán Bůh potrestal potom. Šla jsem na operaci.

00:21:20 Protože já ho proklínala. Když už se tak nadřu a nic z toho nevyleze,

00:21:28 než hlas, za který vůbec nemůžu, ten hlas jsem proklínala.

00:21:35 Nenáviděla jsem svůj hlas. Já přišla

00:21:38 k divadlu ještě tzv. ekvipiovaná.

00:21:42 Tzn., že herečka musela mít dva copy v barvě svých vlasů,

00:21:47 součást garderoby, ze kterých se dal udělat selský oblek,

00:21:53 součásti garderóby, ze kterých se dal udělat historický kostým,

00:21:59 slunečníček, šněrovací boty po kolena na podpatku.

00:22:06 Ne ty jehlové, co se nosí, ale takové vykrojené.

00:22:11 Kufr s tímhle si musel herec přinést.

00:22:16 Divadlo neoblékalo. Malá divadla ani historické.

00:22:21 Velké, jako Vinohradské, oblékalo historické kostýmy.

00:22:27 Na konzervatoři největší vliv na mne měl Frejka.

00:22:34 To byla osobnost naprosto svérázná. Pro mne zpočátku

00:22:43 naprosto nepochopitelná. Měl takové obrazové vyjadřování.

00:22:49 Třeba to, co později mi řekl v Macbethu, když scéna,

00:22:54 ve které jsem si s tím absolutně nevěděla rady, s krvavýma rukama.

00:22:58 Nechal mě dlouho trápit. Když už jsme zkoušeli i v kostýmech,

00:23:04 furt to nešlo, furt jsem byla vedle a byla z toho zoufalá,

00:23:08 přišel a řekl: Tonka, vona má v břiše rezavý konzervy!

00:23:17 Tak tenhle způsob vyjadřování! To okouzlovalo,

00:23:22 přivedlo mě to na to, že nestačí jen fantazii pustit na špacír,

00:23:29 jako herec si neomezeně vymýšlet, že musím mozkem kontrolovat,

00:23:36 že musím myslet při herecké práci! A dát to do spojitosti s citovým...

00:23:45 Ten mě okouzlil nejvíc a nejdříve ze všech.

00:23:51 Příchod na Vinohrady byl pro mne obrovské vysvobození.

00:23:56 Frejka mi nabízel už předtím angažmá, já šla k E.F. Burianovi.

00:24:02 V konci sezóny jsem tam zažila strašlivé zklamání.

00:24:07 Byla jsem šťastná, že mám nabídku z Vinohrad od Frejky

00:24:11 a já věděla, že se mi tam něco takového nemůže stát.

00:24:15 Co bylo vaší 1. rolí na Vinohradech?

00:24:18 V 84 slepá teta v Domě Doni Bernardy.

00:24:22 To byl záskok rovnou když jsem nastoupila.

00:24:26 Herečka, co to hrála, si lehla, večer jsem to dělala.

00:24:30 Už mě to neopustilo. Frejka nás provlékl vším.

00:24:36 Když zjistil, že se od oběda do večera naučím sebevětší roli,

00:24:42 dělala jsem všechny záskoky, které se na Vinohradech udály,

00:24:46 po celá ta léta.

00:24:49 Co to je dělat záskok?

00:24:52 Musíte to představení aspoň vidět,

00:24:56 abyste věděl, v jakém vztahu ke komu ta figura je,

00:25:01 který je její hlavní partner a ten kterého má zničit,

00:25:06 aspoň takto hrubě. A vědět, jak se pohybuje.

00:25:11 Kam jde, domů nebo do lesa, aspoň tohle.

00:25:16 Protože jsem málokdy stačila, protože jsem hodně hrála,

00:25:21 měli jsme 3 divadla, měla jsem i 48 představení za měsíc!

00:25:28 Když jsem v tom nehrála, málokteré představení jsem viděla

00:25:33 v Komorním, na Vinohradech, a tak. Tak jsem to musela vyčíst

00:25:39 a režisér nad textem mi to musel do večera vysvětlit.

00:25:46 -Bavily vás ty záskoky?
-Strašně.

00:25:49 To byla taková injekce šílenství.

00:25:53 Když jsem cítila, že ti lidé se mnou jdou,

00:25:56 že jsem je za těch pár hodin podchytila jádro té figury,

00:26:02 do hloubky jsem jistě nemohla. Ale že ji berou, to cítíte

00:26:08 z hlediště. Ty vlny cítíte strašně. Herec děsně to cítí!

00:26:14 Lidé ustupují a tuhnou jak ledová stěna.

00:26:18 To byste nejraději utekl, ale nemůžete.

00:26:21 Tak se jenom potíte a potíte.

00:26:24 Když s vámi jdou, nese vás to, jakoby vám narostla křídla!

00:26:31 To byste se roztrhl! Když jsem dostala Macbethku,

00:26:35 při četbě obsazení jsem měla obrovskou radost.

00:26:40 A to jsem ještě nevnímala okolí!

00:26:45 Tam pochopitelně to bylo naprosto jasné.

00:26:49 Tam bylo nějakých 10 Macbethek, nebo kolik bylo ženských v souboru.

00:26:55 To se nehraje tak často

00:26:58 a každá herečka touží si zahrát Lady Macbeth.

00:27:02 To je světový repertoár. ale ještě jsem nečekala,

00:27:08 že na to budou nějak reagovat. Zatím jsem byla sebestředná.

00:27:13 Postupně

00:27:15 jsem v těch očích začínala vidět záblesky otočný nebo škubnutí,

00:27:22 to nevíte, jak takovým maličkostem rozumíte!

00:27:27 Herečky byly konkurentky. Herec žije, dokud hraje.

00:27:33 Nikde se tak rychle nezapomíná, jako v divadle.

00:27:37 Zmizíte z očí a za chvilku o vás nikdo neví.

00:27:42 Každá si hlídala to své místo. Byly to konkurentky. Byl boj.

00:27:49 Já tam přišla a měla jsem hned studený odchov.

00:27:55 Žádná mě nepustila do šatny. Proč bych měla vidět, jak se líčí,

00:28:00 jak si upravuje tělo pod kostým, jak se připravuje na představení.

00:28:06 Proč by mi to měly zadarmo dávat?

00:28:09 Seděla jsem na chodbě u žehlícího prkna,

00:28:12 na klíně kufříček, ten jsem vozila po divadlech, kde jsem hrála,

00:28:18 s líčidly, zrcátko. Tam jsem se líčila, oblékala.

00:28:24 Až při třetí velké roli jsem byla se Štěpničkovou. Rozuměly jsme si

00:28:31 jako partnerky-herečky. Štěpničková mi první odemkla šatnu.

00:28:42 To byla hvězda první velikosti! S ní to bylo moje první místo,

00:28:50 veliká šatna pro největší hvězdy. Ona si mě tam vzala k sobě.

00:28:56 Dostala jste se někdy do situace, kdy jste si připadala

00:28:58 jako hvězda Vinohradského divadla vy?

00:29:02 Nikdy ne!

00:29:03 Přece bych nemohla myslet na to, že jsem hvězda,

00:29:06 když jsem se dostala k divadlu náhodou!

00:29:09 Prokristapána! To musíte toužit od dětství!

00:29:13 To byly moje myšlenky. Musíte snít!

00:29:19 Je to tady chudý, viď?

00:29:23 To nevadí. Hlavně, že jsme zase spolu.

00:29:36 Dva roky...

00:29:44 -Jsi rád, že jsem přijela?
-Ne, zlobím se.

00:29:50 Chtěla byste se podívat do Afriky?

00:29:57 -Chtěla.
-Ale s jednou podmínkou.

00:30:02 Jakou?

00:30:04 Že tam pojedete jako moje žena.

00:30:09 Jako partneři herečtí jsme byli ideální.

00:30:14 My tak souzněli, že stačilo, že jsme se podívali do očí

00:30:18 a věděli jsme, co udělá ten druhý, co cítí, co udělám já...

00:30:24 To byla radost, to bylo štěstí

00:30:27 pracovat jako partneři spolu.

00:30:30 Pak Krejča dělal na Vinohradech první svoji režii

00:30:35 "Falešnou minci", Gorkého. Najednou jsme byli úplně

00:30:40 odřezaní, každý za sebe, nerozuměli jsme si v ničem!

00:30:47 On nechápal mne, já nerozuměla jemu, co po mně chce.

00:30:52 Celé představení jsem probrečela. Dodnes nevím, jaká je to role.

00:30:58 Jaký je to rozdíl! Jako partneři prostě fantastičtí.

00:31:05 A přišel režisér- a byl konec.

00:31:09 Nikdy bychom nemohli jako herečka a režisér spolu dělat.

00:31:13 Jaký byl herecký partner Vladimír Šmeral?

00:31:16 Já s ním hodně hrála. Ale nebyl to pro mne ideální partner,

00:31:22 měl školu Emila Buriana, to chladné herectví přes mozek,

00:31:28 ovšem fantastický byl

00:31:33 v příchodu a odchodu z jeviště. To byly šperky, co si vymyslel,

00:31:39 jak uvedl svou postavu. Na něm jsem se já naučila,

00:31:44 jak je důležité uvést a zakončit figuru.

00:31:50 Brousek, se kterým jsem 45 sezón hrála dnes a denně,

00:31:59 z role do role. To už máte více, než manželství kdekteré.

00:32:05 Láska... A co když láska byla dřív už jednou,

00:32:10 když jsem nechtěla čekat, a chtěla utéci za tebou

00:32:14 a neohlížet se nalevo, napravo...

00:32:20 Ženo, mluvíš vážně?

00:32:32 Když člověk promluví poprvé za 30 let, tak to asi myslí vážně.

00:32:37 Když jsem řekla, že chci do Komorního divadla

00:32:41 za Frejkou, tak mě dramaturg přesvědčoval. Když jsem nepovolila,

00:32:48 zavolal si mě ministr. Po příchodu k němu do kanceláře mě posadil

00:32:55 proti sobě a řekl: Vy chcete do Komorního divadla.

00:33:02 Já řekla "Ano, za Frejkou do Komorního divadla."

00:33:07 On řekl: Víte, jaká je mezinárodní situace?

00:33:12 No to vím... Tak vidíte!

00:33:17 Může kdykoliv vypuknout válka

00:33:19 a Vinohradské, jako armádní divadlo půjde do první linie!

00:33:25 Ale přemlouvat vás nebudu, každý na to nemá povahu.

00:33:32 Mně tohle stačilo. Tak jsem byla naivní!

00:33:36 Já, která jsem pracovala v ilegalitě,

00:33:39 která jsem vyvedla děti z rozhlasu bojujícího,

00:33:46 já že nejsem odvážný člověk?! Tak to teda ne!

00:33:51 A zůstala jsem ve Vinohradském divadle.

00:33:55 (komentář k filmu)

00:33:57 Že by herci Vinohradského divadla přešli do stavebnictví?

00:34:00 Nebo se tu rodí nový český film?

00:34:05 Ani jedno ani druhé. Sovák, Bičík, Růžek, Remunda a další

00:34:13 přišli pomoci kolegovi Moučkovi splnit brigádnickou povinnost.

00:34:20 V roce 1954 onemocněla garderobiérka, tak volali

00:34:28 jestli bych nepřišla narychlo, a dostala jsem se k herečkám.

00:34:32 Vilmička zlatá!

00:34:35 Jednou jsme jeli na zájezd do Kadaně.

00:34:39 Den předtím jsme jeli tam, večer byla zkouška.

00:34:43 Druhý den bylo nádherné počasí. Šli jsme na plovárnu.

00:34:50 Po cestě směrem z Prahy jsem vykládala karty.

00:34:55 Toničce jsem vyložila, že potká do 24 hodin svoji velikou lásku.

00:35:06 Už byl druhý den a blížilo se těch 24 hodin,

00:35:11 že potká toho mládence nějakého, nebo tu lásku.

00:35:17 Přišli jsme v Kadani na plovárnu a technikáři na mne pokřikovali:

00:35:24 Za půl hodiny je 24! A já si řekla: Tak to už jsem prošvihla.

00:35:31 V tom šel v Kadani po té plovárně muž v černém tmavém obleku,

00:35:40 rozpřáhl náruč a řekl: Toninko!

00:35:45 Všichni si řekli: Ta Vilma je přece jen čarodějnice!

00:35:50 -Kdo to byl?
-Její láska z Bratislavy!

00:35:54 To ona nám neprozradila. Bylo vidět, že to bylo tvrdé!

00:36:01 Hele, jak mně dodává! I ty mrcho jedna!

00:36:07 Vilmička Motlová je vzácný člověk. Neumím si představit sklad kostýmů

00:36:14 Vinohradského divadla, když ho nepovede Vilmička.

00:36:19 Neumíte si představit, co je to za milého, zlatého člověka.

00:36:27 Má jedinou slabost: vykládá karty.

00:36:31 Strašně ráda vykládá karty. Já též. Já z legrace, ona vážně!

00:36:39 Celý život, protože jsem měla přesvědčení, že nemám talent,

00:36:44 že musím dřít, strašně citlivě jsem reagovala na lidi,

00:36:50 kteří mi pomáhali v zákulisí.

00:36:53 Poznala jsem několik strašně blízkých, milých lidí,

00:36:59 báječných, kteří už také dávno odešli. Vždyť už mám věk...

00:37:05 Muselo by jím být 90, kdyby ještě dnes byli na světě.

00:37:09 Ale Vilmička vydržela!

00:37:11 Od roku 1946 do roku 2004, 58 let jste působila na jedné scéně.

00:37:21 Za tu dobu jste odehrála 149 rolí, nevím, kolik tisíc představení,

00:37:27 to už se dnes nedá spočítat. Ale je to podle herecké knížky.

00:37:32 Já jsem přinesl z našeho archivu hereckou knížku, které jsou dvě.

00:37:38 Zasmějete se tomu, když jsem zjišťoval,

00:37:40 kdo měl ze souboru kdy 2 knížky, vaše role se do jedné nevešly.

00:37:45 To byl Karel Houska. I J. Jirásková se zatím vejde do 1 knížky,

00:37:52 Brousek se vejde do 1 knížky. Vy máte ty knížky dvě!

00:37:56 Když jsem dala výpověď ve Vinohradském divadle,

00:37:59 okamžitě jsem, až jsem o tom divadle vůbec nevěděla,

00:38:03 dostala nabídku z divadla Metro na Národní třídě.

00:38:07 Co mě mohlo víc rozveselit a udělat větší radost?

00:38:13 Okamžitě jsem zavolala, naklusala. Báječný ředitel,

00:38:19 báječné ženy v kanceláři,

00:38:21 báječní lidé na jevišti a jeden jediný technický personál,

00:38:28 muž báječný! Nepřeháním. Skutečně.

00:38:32 Jak když jsem spadla do bavlnky, ač to tam bylo celé patro

00:38:37 do sklepa. Ještě patro do šaten.

00:38:41 Já letěla na křídlech. Takže jsem to zvládala.

00:38:46 Byla zajímavá urputnost, s jakou jste postupovala!

00:38:49 Dokázala jste utýrat, ne- unavit ty mladší. To mne překvapilo.

00:38:55 já jsem od vás neslyšel třeba slovo "únava".

00:38:58 V divadelní práci ho skutečně neznám.

00:39:02 Vy se neberete nikdy vážně. To je to strašně pěkné!

00:39:05 Kdybych neměla tuto vlastnost, asi bych se mockrát v životě

00:39:10 daleko tíž zvedala ze dna, kam jsem padla.

00:39:15 S penězi nelze sloučit žádnou morálku!

00:39:19 Domníváš-li se, že ano, pak je to od tebe velice nemorální!

00:39:23 Zastavíš-li mu jeho příjem, dám mu svůj...

00:39:26 Jenže pak zastavím i tvůj!

00:39:30 Staří lidé bývají tvrdí, když kontrolují peněženku.

00:39:34 To poznáš, až přijde tvůj čas.

00:39:36 Já se nenaučila nikdy myslet.

00:39:39 Proto jsem se tak nadřela jako herečka.

00:39:42 Talent jsem musela nahrazovat prací.

00:39:46 Já musela tak dlouho sedět nad textem a zoufale myslet

00:39:51 a vyčíst z toho textu všechno, 2. a 3. vrstvu každé postavy

00:40:00 a kudy to jde ještě ke komu a proč a jak...

00:40:04 To byla skládačka pro mne strašně těžká

00:40:08 a některá místa byla nezvládnutelná pro mne,

00:40:12 na kterých jsem proseděla noc i den a pak jsem tahala nábytek,

00:40:17 protože jsem úplně ztupla. Už jsem nemohla.

00:40:23 Protože jsem dělala lehkou atletiku, tak tohle mi zůstalo.

00:40:27 Já potřebovala těžce cvičit. Tak jsem začala přetahovat nábytek

00:40:33 a v noci, to bylo úplně jedno. Přitom gruntovat,

00:40:37 když už odklidíte almaru. Za chvilku jsem byla v pořádku,

00:40:45 klidná, mohla jsem znovu klidně sednout k textu a dělat ho.

00:40:51 Já odpočívala přestavováním nábytku a gruntováním bytu.

00:41:05 Dostala jsem od televize překrásný scénář.

00:41:11 Romeo a Julie na konci listopadu. Prostě mě to chytlo.

00:41:15 Na vrcholu štěstí a blaha, jak jen jsem mohla být,

00:41:19 okamžitě jsem zvedla telefon, volala jsem režisérovi,

00:41:24 že mu strašně děkuji, že je to prostě nádhera!

00:41:29 Že se nemůžu dočkat! Teď byla pauza, mně došel dech

00:41:35 a ozvalo se: Ale Toničko, já jsem myslel tu sestru.

00:41:43 Já pustila telefon, protože v tu ránu se mi stáhl krk,

00:41:50 já myslela, že se udusím. Tak hrozně jsem brečela,

00:41:54 protože jsem nemohla pochopit, že najednou hraju...

00:41:59 Já si tu sestru ani nepamatovala z toho čtení.

00:42:03 Nějakou maličkou roli. Poprvé jsem to zažila. Řekla jsem si:

00:42:10 Prokristapána! Znovu jsem si to vzala, tu sestru jsem si přečetla

00:42:16 a najednou jsem si říkala: Ale to je strašně zajímavá role!

00:42:24 Je to něco úplně jiného, to snad já vůbec nemůžu hrát!

00:42:30 Zvedla jsem znovu telefon, omluvila jsem se panu režisérovi

00:42:35 za svou děsnou nafoukanost. Řekl: Jsem rád, že to říkáš!

00:42:42 Myslím si totiž, že tuto roli nemůže nikdo jiný zahrát!

00:42:48 Prosím vás, kde teď je?

00:42:51 -V Plzni. Aspoň mi to tvrdila.
-Za synem?

00:42:58 -Ona vám to řekla?
-Samozřejmě.

00:43:01 Znáte, prosím, jeho bydliště?

00:43:08 Říkáte-li kriminálu "bydliště", tak prosím!

00:43:13 Kriminálu, správně jste slyšel. V kriminále. Deset let.

00:43:21 Defraudace, rozkrádání, s tím se vám nepochlubila, že?

00:43:26 Samozřejmě tvrdí, že je nevinný! Pochopitelně. Jako tatíček!

00:43:30 Tatíček byl umělec. Umělec! Šumař! Zkrachovaný. Víte, kde skončil?

00:43:37 V baru! Zneuctil celou naši rodinu.

00:43:43 Opilec, lhář, sobec! Lenoch!

00:43:49 Jak je vidět, ona není o nic lepší. O nic lepší! To já bych...

00:44:10 A to mně pomohlo zřejmě se překlenout do starších postav.

00:44:19 Ačkoliv já hrála maminky, i babičky od malička!

00:44:24 V televizi

00:44:28 svatou Ludmilu s latexovým obličejem,

00:44:32 na to do smrti nezapomenu! To byl nový materiál,

00:44:36 takže na mladý obličej mi udělali starý zlatý

00:44:41 a já se pod tím potila... No něco strašlivého.

00:44:46 Nevím, jestli se to někdy vysílalo vůbec.

00:44:48 Nevím, ale máme to nachystané.

00:44:50 Jéžiš, tak to se na to strašně ráda podívám.

00:45:05 Přece mne tu nenecháš o samotě,

00:45:09 jako třtinu na poušti, kde duje prudký vítr.

00:45:12 Tys dozrál k svému povolání

00:45:16 a když budeš mít na paměti povinnost, nebudeš nikdy sám.

00:45:22 Když jsem hrála film Králíci ve vysoké trávě,

00:45:25 tam jsem hrála maminku, bigotní katoličku,

00:45:30 v prostředí kolektivizace vesnice.

00:45:34 Paní učitelka s ní promluvila, že dvojakost není možná.

00:45:41 Ona toho kluka doma strašně zmlátila, že prozradil,

00:45:46 že doma žijí jinak. Já jsem nebyla schopná!

00:45:50 Byla jsem strašně pro to, aby ta scéna tam nebyla.

00:45:55 Režisérovi jsem řekla: Já to nemůžu udělat!

00:45:58 Nedám dítěti facku, kdybyste dělal co chtěl!

00:46:03 Kluk za mnou přišel: Paní Hegerlíková, táta mě bije,

00:46:09 já jsem na to zvyklej! Jen mě uhoďte, nic se nestane!

00:46:15 Nemohla jsem. Došlo to tak daleko, že jsem musela...

00:46:22 Dostala jsem se do takového šoku, že jsem toho kluka mlátila,

00:46:29 nefackovala, ne přes zadek, ale kam jsem ho zasáhla.

00:46:33 Ale měla jsem nakoupené čokolády

00:46:38 a když jsme skončili a režisér řekl: Výborné!

00:46:42 sedla jsem si na zem, brečela a zasypala jsem ho čokoládou.

00:46:48 Pak se mnou režisér 3 hodiny chodil po polích,

00:46:52 abych byla schopná dál pracovat.

00:46:55 Takže chápete, jak hluboce to ve mně bylo.

00:47:00 Dítěti ani zvířeti nemohu ublížit.

00:47:05 Člověk žije tím, že řeší problémy, na které ve svém životě narazí.

00:47:11 A jak se rozhodne, tomu můžete říkat osud,

00:47:16 ale proč tomu říkat osud, já nevím. Prostě tím, že se rozhodnu,

00:47:23 udělám nějaký uzávěr, který musím splnit.

00:47:28 Buď je to dobře, nebo špatně. Ale kde by to mělo být předem napsané?

00:47:34 -To jdete zase na nějakou svatbu?
-Jdu.

00:47:36 A kdo se vdává?

00:47:40 Tentokrát, děvčata, pro změnu já.

00:47:43 -Cože? To není možné!
-To nemyslíš vážně!

00:47:46 -Dnes dopoledne v 11:30.
-Holky, to je podraz!

00:47:51 -A kdo je ten šťastnej?
-Jak vypadá?

00:47:54 Já vám ho přivedu.

00:47:57 Já jsem se vdávala na celý život.

00:48:00 Když jsme se rozvedli s manželem, myslím, že ojedinělým způsobem,

00:48:06 protože jsme museli podplatit advokáta, aby si vymyslel důvod,

00:48:12 proč se rozcházíme. Protože on nechtěl děti, já děti chtěla.

00:48:18 Když se dítě narodilo, muselo k babičce.

00:48:22 Přece nepůjdu do divadla ve svém domově a dítě za babičkou.

00:48:28 Já jsem chtěla tři děti. Takže jsme se rozešli dobrovolně

00:48:32 a žádné špinavé prádlo se nevyskytovalo.

00:48:36 Ale už nikdy v životě jsem se nemohla vdát.

00:48:40 Takže celý život jsem byla sama, samoživitelka.

00:48:45 Když mi bylo sedmdesát, přišel za mnou kolega z Kladna

00:48:55 a řekl: Toničko, já jsem vdovec,

00:49:01 ty jsi sama. Proč se máme trápit každý sám, když můžeme být dva?

00:49:11 Představte si,

00:49:13 že tahle věta mi stačila, já jsem předala byt, rozdala nábytek

00:49:20 a odstěhovala jsem se do Kobylis nelituje ničeho.

00:49:26 Představte si, že tenhleten můj manžel Karel,

00:49:32 vydržel 8 let, pak odešel. A byla to nejšťastnější léta mého života.

00:49:40 To bylo nádherné partnerství dvou rovnocenných lidí,

00:49:48 kteří k sobě měli opravdu hluboký vztah.

00:49:53 Mám pořád pocit, že je mi šestnáct vevnitř.

00:49:56 Je mi jedno, jak to vypadá navenek.

00:50:01 Když vnuk si přijel pro pravnučku, kterou hlídáme

00:50:07 s její babičkou, mou dcerou a se zetěm, říkal:

00:50:13 Babi, ty jsi fakt nezničitelná bába.

00:50:18 Tak já to beru jako velikou poklonu.

00:50:25 Skryté titulky: R.Světecký Česká televize 2009