Experiment

4%

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 11  
Sdílet
| Poslat odkaz
Homosexualita v umění

Homosexuální vztahy byly inspirací pro vznik mnoha významných děl literárních, filosofických i hudebních. Antická literatura obsahuje nespočet příběhů o lásce mezi muži, ať už v písních, milostné poezii, nebo satiře. Nejznámější příběhy najdeme shrnuté v Ovidiových Proměnách, legendárdní groteskní román Satyricon je příběhem dvojice bývalých studentů zápasících o přízeň milce Gitona.

Největší svod řecké poezie Anthologia Palatina obsahuje kromě jiných knihu (Músa Paidiké) „chlapcomilné“ poezie s 258 epigramy a knihu (Erótika) milostné poezie s 309 epigramy.

Sklonek 19. a 20. století přináší renesanci homoerotického umění ve všech oblastech. Mužskou lásku glorifikoval Walt Whitman ve svých Stéblech trávy, homosexualita je leitmotivem díla Thomase Manna, Allena Ginsberga a mnoha dalších spisovatelů. Ikonickými postavami gay pride hnutí se stali například italský režisér Pier Paolo Pasolini, výtvarník Andy Warhol, hudebníci Elton John, Freddie Mercury nebo George Michael. Světovou proslulost si vydobyl slovenský homosexuální fotograf Robert Vano.

Homosexuální vztahy byly inspirací pro vznik mnoha významných děl literárních, výtvarných, ale také hudebních a filosofických. Po rozmachu této tématiky v antice ustoupila ve středověku do pozadí, aby se znova naplno rozvinula ve druhé polovině XIX. a především ve XX. století. Je třeba podotknout, že zvláště v rámci gay komunity se vyskytuje tendence označovat za homosexuální umění de facto každý mužský akt a jeho tvůrce za homosexuálního umělce. Ve skutečnosti bylo mužské tělo pouze dlouhodobě považováno za esteticky dokonalejší než ženské.

Antika

Antická literatura obsahuje různé příběhy o lásce mezi muži, ať už v mýtech, milostné poezii, nebo satiře. Nejznámější příběhy najdeme shrnuté v Ovidiových Proměnách, legendární groteskní román Satirikon je příběhem dvojice bývalých studentů zápasících o přízeň milce Gitona. Proslulý je Platónův dialog Faidros, ve kterém Sókratés učí, že láska muže k chlapci je cestou k Bohu a Pravdě a nejvyšším vztahem, jaký mezi lidmi existuje.

Lesbické lásce dala jméno světoznámá básnířka Sapfó.

Největší svod řecké poezie Anthologia Palatina obsahuje 45% poezie „chlapcomilné“ (Músa Paidiké), oproti 55% milostné poezie heterosexuální (Erótika). Většina literárních památek antiky se však nedochovala. Důvody byly jednak obecné, nestabilita Evropy v období pádu Římské říše, a jednak nábožensko-politické, způsobené instalací křesťanství jako římského státního náboženství. Největší sbírku krásné i vědecké literatury starověku, alexandrijskou knihovnu, přikázal zničit biskup Theofilos roku 389.

Orfeus

Z mýtů o legendárním básníkovi a hudebníkovi jménem Orfeus je v současnosti zřejmě nejznámější příběh o jeho manželce Eurydice. V antice však hrála stejně významnou roli homosexuální část mýtu o něm. Podle nich přicestoval Orfeus do Thrákie, kde na svůj zpěv a lyru vábil chlapce, čímž naučil celý kraj tomu, co Řekové sami nazývali mj. thrácká láska, homosexualitě. Rozzlobené matky svedených chlapců podle tradice Orfea ubodaly jehlicemi spínajícími šat, čímž však zvyk nevykořenily.

Hyakinthos

Mýtus o Hyakinthovi líčí lásku boha Apollóna k synovi spartského krále Amykla. Na jejich lásku žárlil bůh větru Zefýr. Při hře obou milenců strhl Zefýr Apollónem hozený disk a Hyakintha usmrtil.

Ganymédes

Ganymédés byl princ, do kterého se zamiloval král bohů Zeus. V podobě orla jej unesl na Olymp, kde z něj učinil číšníka.

Héraklés a Hylás

Láska legendárního bojovníka Hérakla k Hylásovi, synovi krále Theiodama, skončila nešťastně. Hylás byl unesen nymfami, což Héraklovi zlomilo srdce. Spolu s Polyfémem opustil Héraklés loď Argo a vydal se jej hledat, ale nikdy nenašel.

Středověk, renesance a osvícenství

Literatura

Ve středověké a renesanční literatuře se homosexualita vyskytuje jako hřích sodomie. Některé příběhy a legendy z té doby sice hovoří o věrném, celoživotním, přátelství dvojic rytířů (např. příběh o rytířích Amisi a Amilesovi, hojně rozšířený ve středověké Evropě, v češtině zpracovaný Juliem Zeyerem), ale vidět v nich oslavu homosexuálního vztahu lze jen těžko, protože to neodpovídá celkovému kulturnímu klimatu doby.

Boccaccio svůj Dekameron otevírá příběhem bezcharakterního zločince, křivopřísežníka a také sodomity, který obelstí na smrtelném loži zbožného františkánského mnicha v Burgundsku do té míry, že je místním lidem provolán za svatého a líbají mu na márách nohu. Dante ve své Božské komedii zřídil pro sodomity zvláštní část pekla, a umístnil do něj početnou skupinu svých současníků z řad aristokracie.

Voltaire připisuje homosexualitu katolickému kléru. Ve filosofické povídce Candide je podlý jezuita popraven sultánem, protože si neuvědomil, „že v zemích muslimských je hrdelní zločin, když přistihnou nahého jezuitu s mladým moslemínem“. Rovněž v jeho satirickém eposu Panna o Johance z Arku kněz pohlíží na hochy „mlsně“.

Markýz de Sade, v jehož díle dosáhlo libertinské hnutí předrevoluční Francie extrémního bodu, sice o homosexualitě píše mnoho a se zjevnou rozkoší, nevykračuje však přitom z tradičního rámce chápání své doby, a popisuje ji jako neřest spojenou s celkovou mravní zkažeností například v románech Justina, čili prokletí ctnosti, nebo 120 dnů Sodomy.

Renesanční italský sochař a zlatník Benvenuto Cellini líčí ve svém Vlastním životopise, jak byl obviněn z pohlavního zneužití svého učedníka a zároveň modelu pro sochu Persea. Obvinění bylo údajně křivé a jeho cílem bylo Celliniho vydírat, nebyly z něj ani vyvozeny žádné důsledky, z popisu ale vyplývá, že podobné styky byly v té době poměrně běžným jevem, třebaže byly tvrdě pronásledovány.

Výtvarné umění

Ačkoliv platí, že se i výtvarné umění Západu až do XVIII. století homosexualitě vyhýbalo, nelze popřít, že v tomto období vzniklo od renesance velké množství děl působících silně homoeroticky. Některá z nich, jako Carravagiův Svatý Jan Křtitel, nebo Cupido (Amor Vincit Omnia), byla původně určena soukromým sbírkám, zatímco jiná byla součástí výzdoby chrámů. Svatého Šebestiána, jehož hojně výtvarně zpracovávaná umučení jsou vnímána homoeroticky, dokonce gayové považují za svého „patrona“. Jednoznačně homoerotickou scénu nacházíme na obraze Koupele v San Niccolo florentského malíře Domenica Crestiho, řečeného Passignano (1560–1638).

Lze se pouze dohadovat, co bylo, nebo mohlo být, obsahem nelegálních erotických tisků, které se v Evropě šířily od Gutenbergova vylepšení knihtisku ve velkém množství, protože tyto byly systematicky ničeny.

Orient

Literatura

Příběh Gendžiho, zvaný „první skutečný román“, je japonské literární dílo vzniklé v XI. století. Obsahuje i homosexuální scény, v jedné dokonce Gendži odmítá dívku a vybere si raději jejího bratra.

Příběhy tisíce a jedné noci tvoří monumentální, volně propojenou, sbírku často satirických fantastických pohádek původem z celého muslimského Východu. Jádro sbírky vzniklo zřejmě v IX. až X. st. n. l. Próza se v nich prolíná s vázanou řečí, jak vyhovovalo potřebám hlasitého přednesu a arabsko-perské tradici vůbec. Obsahují celou řadu smělých erotických motivů, včetně zoofilních a pedofilních. Homosexualita se vyskytuje několikrát, například v příběhu o Aladinovi, který čelí snahám mužů o jeho svedení, nebo ve zkarikované postavě perského básníka Abú Nuwáse. Vzdáleným echem se v nich ozývá i starořecká disputace o tom, zda je lepší souložit s dívkou, nebo chlapcem, přičemž klíčovým argumentem k odmítnutí chlapce je to, že muž, který se s ním miluje má ráno „roucho poskvrněné šafránem jeho řiti“.

Abú Nuwás (750-810) byl perský básník, v jehož díle najdeme kromě jiných i motivy otevřeně homosexuální, lesbické, a byl rovněž prvním básníkem své kultury píšícím o masturbaci.

Jin Ping Mei je čínský erotický román z XVI. líčící zvyky ve společnosti v období pozdní dynastie Ming zasazené do kulis dynastie Song (zhruba XIII. století).

Sen rudé komnaty (pinyin: Hónglóu mèng) je román vzniklý v polovině XIII. st. a připisovaný Cao Xueqinovi. Obsahuje homoerotické motivy. Podobně je tomu v antologii Bian er Zhai (polovina XVII. st.), líčící mj. příběh vojáka zneužitého mladším bojovníkem. Z Číny se dochovalo rovněž značné množství převážně nesignovaných erotických grafik zobrazujících homosexuální pohlavní styk.

Japonské homoerotické grafiky

Homoerotické výtvarné umění má v Japonsku nepřetržitou tradici. Mezi významnějšími umělci, kteří se mu věnovali (a nebo jejich jména zůstala zachována) jsou: Suzuki Harunobu (1725–1770), Kitagawa Utamaro (1754–1806), Kunisada Utagawa (1786–1865) aj.

Výzdoba indických chrámů

Kromě homosexuálních motivů, nacházejí se v indických chrámech plastiky zobrazující i všechny ostatní varianty lidského sexuálního chování: skupinový sex, zoofilii, atd.

Homosexuální umělci předmoderní doby

Jelikož homosexualita nebyla na křesťanském Západě nijak dobře viděna až do poloviny XX. století, projevovala se homosexuální orientace autorů v jejich dílech jen nepřímo, v náznacích, nebo vůbec. Mezi nejznámější homosexuální umělce tohoto období patří Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Caravaggio, George Gordon Byron, Paul Verlaine, Oscar Wilde, Marcel Proust, Petr Iljič Čajkovskij, a další.

William Shakespeare – jeho sexuální orientace je dlouhodobě předmětem spekulací. Kromě Sonetů, které věnoval nejmenovanému mladému muži, poskytuje k těmto úvahám materiál i analýza jeho dramat. Odpůrci domněnek o jeho homosexualitě namítají, že v jeho době bylo jakousi literární konvencí vyjadřovat se o svých přátelích v duchu platonické lásky.

Moderní doba

Druhá polovina XIX. století byla na Západě ve znamení hluboké kulturní dichotomie. Ačkoliv oficiální kultura byla silně ovlivněna viktoriánským puritánstvím, na druhé straně rozvoj techniky fotografie, vynález rotačky, celkové zlevnění knihtisku a v nikoliv nepodstatné míře rostoucí gramotnost mas přinesly bouřlivý rozvoj pornografie a také brakové erotické literatury všech žánrů. Za první eticky neutrální zobrazení homosexuality v moderní „vážné“ západní literatuře můžeme považovat krátkou humornou epizodu v díle Anatola France Bohové žíznějí (1912). Scéna zachycuje upraveného, velmi elegantního pána, který se omylem pokouší navázat na ulici kontakt s dívkou v domnění, že je to chlapec.

Literatura

Walt Whitman

Uraniáni
Uraniáni (umělecká skupina anglických básníků existující v letech 1858-1930. Ve svých dílech se zaměřovali na adoraci pederastie, lásky muže k dospívajícím hochům. Klíčovými postavami této společnosti, stavící se aktivně proti viktoriánským tabu byli: William Johnson Cory, Lord Alfred Douglas, John Francis Bloxam, Charles Kains Jackson, John Gambril Nicholson, Rev. E. E. Bradford, John Addington Symonds, Edmund John, John Moray Stuart-Young, Charles Edward Sayle a Fabian S. Woodley).

Thomas Mann
Federico García Lorca
Jean Paul Sartre
Allen Ginsberg
William S. Burroughs
Jiří Kuběna

Film

Satyricon, 1969
Cudná studie Federico Felliniho volně na motivy antického románu. 129 minut.

Il fiore delle Mille e una Notte (Kytice z příběhů tisíce a jedné noci), 1974
Monumentální romantický film Piera Paolo Pasoliniho v délce 155 minut je celý homoeroticky laděný. Ústředním z prolínajících se příběhů je příběh mladého chlapce Nur-e-Dina, kterého si vybrala mladá otrokyně Zumurrud, aby si ji koupil. Chlapec neuposlechne varování, že si má dát pozor na muže s modrýma očima a vpustí do domu křesťana. Křesťan otrokyni unese. Nur-e-Din se s ní setká v závěru, když už je královnou. Křesťan je za svůj zločin ukržižován. Film obsahuje kromě jiného několik idylických homosexuálních scén.

Kids (1995) a Ken Park (2002)
přestože nezávislý americký režisér Larry Clark není postavou LGBT hnutí a rovněž homosexualita není jeho tématem, je homoerotický akcent jeho filmů zcela mimořádně silný. Kritika jej obviňuje mj. z balancování na hranici dětské pornografie kvůli velmi otevřeným erotickým scénám zobrazujícím teenagery.

Brokeback Mountain (Zkrocená hora), 2005
Velmi populární film rozporuplné umělecké úrovně je příběhem lásky dvou mužů na americkém venkově šedesátých let XX. století.

Venkovský učitel, 2008
Český film Bohdana Slámy o muži, který se jen nesnadno vyrovnává se svou homosexualitou. Byl kritizován pro šíření některých mylných stereotypů.

Manga a anime

Homosexuální tématika je určující charakteristikou japonských animovaných filmů yaoi a šónen-ai. Yaoi je eroticky laděné, šónen-ai zůstává na rovině romantického líčení vztahů.

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2008 – ST
Žánr: Vzdělávání
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu