Radosti a strasti londýnského lékaře v malém přímořském městečku. Britský seriál (2011). Hrají: M. Clunes, C. Catzová, I. McNeice, E. Atkinsová, J. Absolom a další. Režie Ben Bolt
00:00:07 DOKTOR MARTIN
00:00:51 -A kdo bude hlídat dítě, zatímco budete v práci?
00:00:54 -Moje matka.
-Pokud si na to vzpomene.
00:00:58 -A když ne?
-Nabízíte nám svou pomoc, Ruth?
00:01:03 -Já? Ne. Jen mě zajímalo, jaký máte záložní plán.
00:01:07 -Ob den si ho můžeš brát do školy, to není problém.-Ne, nemůžu.
00:01:14 -Dejte si salát.
-To kuře je vynikající.
00:01:19 -Donutila jsi Ala zabít jedno z tvých?
00:01:21 -Ne, přejela jsem ho.
00:01:24 Nechtěla jsem, aby bylo tak pochroumané, takže...
00:01:28 -Vždycky jsem si myslel, že si Joan to zabíjení
00:01:31 skrytě užívala.
00:01:33 -Věděls, že si vedla deníček?
00:01:35 Jak jsou zdravé, kolik toho sežerou,
00:01:38 měla slepičí deník.
00:01:39 A ještě něco. Něco, co by tě mohlo zajímat.
00:01:47 -Je to tady. Pozor na hlavu...
-Au!
00:01:51 -Och, Martine.
-Jsme tady.
00:01:54 Joanina truhla pokladů. Schovaná bůhví kolik let.
00:01:59 -Ó, to patřilo dědečkovi.
00:02:03 -Spíš dědovi. Dědečku se mu říkat nesmělo.
00:02:06 -Nenechal mě na to sáhnout.
00:02:08 -Nezničil jsi mu jeho kapesní hodinky?
00:02:11 -Chtěl jsem je spravit.
00:02:12 -Bylo ti sedm, asi si nemyslel, že bys to zvládnul.
00:02:15 -Máš klíč?
-Určitě tu někde je.
00:02:19 -Hele.-Ach bože, moje první cesta do školy.
00:02:23 -Čekám na taxík.
-Tys jel do školy taxíkem?
00:02:27 -Ne, taxíkem na nádraží. Pak vlakem a autobusem.
00:02:30 -Nevypadáš moc šťastně.
00:02:32 -Na několik měsíců se měl rozloučit s domovem.
00:02:34 -A kolik ti bylo?
-Šest a tři čtvrtě.
00:02:37 -Och, Martine, to je hrozné.
00:02:39 -Ve škole se měl lépe, než se měl doma.
00:02:41 -Asi si je nepotřebujeme nechávat, že?-Ale ano.
00:02:45 -Proberu je a dám do alba.
-Proč?
00:02:48 -Protože to lidé dělají, Martine.
-Hm.
00:02:56 -Ne, nevím jistě, co se stalo, ale jsem teď u Joa.
00:03:00 Ne, ne takhle. Joe je pořád... Joe.
00:03:05 Víš, co myslím.
00:03:08 Jo, zítra se vrátím. Jo, jasně.
00:03:12 Co nejdřív. Ano, ahoj.
00:03:15 -V pořádku?-Jo. Nechci přijít pozdě na schůzku s doktorem.
00:03:20 -Moje metoda nulové tolerance se začíná vyplácet.
00:03:24 Dnes ráno jsem nedal ani jednu pokutu.
00:03:27 -Tady si na žluté čáře parkovat netroufnou, co?
00:03:30 -Tvrdý u zločinů, tvrdý při jejich předcházení,
00:03:33 to je mé motto.
00:03:35 -Pamatuju si.
00:03:38 Tak já jdu.
00:03:41 -Takže se ti to vrací? Tvoje paměť.
00:03:47 Vzpomínáš na naši svatbu?
00:03:50 -Vzpomínám na líbánky.
-Aha?
00:03:53 -Lidi ve vedlejším karavanu nechtěli sklapnout.
00:03:56 Řvali a pouštěli muziku, ale tys jim nešel říct,
00:04:00 ať s tím přestanou.
00:04:02 -Byli v přesile.
-Dva chlapi.-A pes.
00:04:09 Změnil jsem se, Maggie.
00:04:14 -Volala mi teď Gabi z našeho salonu.
00:04:17 Má tenhle víkend v plánu babinec. Půl tuctu foukaných a trvalá.
00:04:22 -Takže odjíždíš?
00:04:24 -Pokud mi to doktor povolí. Jsem čistá, jedu pryč.
00:04:29 -Je mi to moc líto, Maggie.
00:04:38 Třeba ti doktor nedovolí cestovat. Držím palce, jo?
00:04:49 -Jamesi? Jsem z toho návratu do školy trochu nervózní.
00:04:54 Noví žáci, noví rodiče, noví učitelé.
00:04:58 -Co říkáš?
-Nic, jenom přemýšlím nahlas.
00:05:01 Můžeš Jamese obléknout, než ho vyzvedne máma?
00:05:05 -Jistě. Až budeš mít chvíli, podívej se na to, prosím.
00:05:12 -Přípravná škola?
-Je to jen registrace.
00:05:14 K ničemu nás nezavazuje, ale bylo by dobré ho tam zapsat.
00:05:18 -Ne. Ne. Absolutně ne.
-Je to dobrá škola.
00:05:22 -Je v Hampshiru.
00:05:24 Je mu teprve osm týdnů a ty už ho chceš poslat pryč.
00:05:28 Ne, ne, já ho nechci v nějaké staromódní instituci.
00:05:33 -Je to jen prospekt.
-Ano, to vidím, ale...
00:05:38 -Promiň, můžeme to probrat později?-Ano, budeme muset.
00:05:44 -Pa, pa.
00:05:56 -To mi nepopřeješ hodně štěstí?
-Chtěl jsem. Hodně štěstí.
00:06:03 -Děkuju.
00:06:35 -Hele!
00:06:36 Co tady děláte? Nesahat na mé ovoce a zeleninu.
00:06:39 -Není jen vaše.
-Patří to celé škole.
00:06:41 -Vy malí... Držte se odsud dál.
-Nějaký problém, pane Coley?
00:06:45 -Lezou tam, kam nesmějí. Do mého záhonu. -Nikam nelezeme.
00:06:49 -Adame, panu Coleymu nebudete odmlouvat
00:06:52 a k záhonu nepůjdete bez učitele.
00:06:55 -Už žádné problémy, jasné?
-Ano, slečno.-Fajn, dovnitř.
00:07:02 Jaké byly prázdniny, pane Coley, kde jste byl?
00:07:06 -Ale nic moc, celý týden pršelo.
-To je škoda.
00:07:11 Nevšiml jste si toho zvláštního zápachu...
00:07:14 -Bournemouth. Byli jsme v Bournemouth.-Skvělé.
00:07:18 Říkala jsem si, že to ve škole trochu páchne zatuchlinou.
00:07:23 A to světlo v hale potřebuje opravit.
00:07:26 -Mám to na seznamu.
-Fajn.
00:07:29 Máte na uchu holicí pěnu.
00:07:39 -Dost jsem spěchal.
00:07:48 -EEG nevykazuje žádné abnormality.
00:07:52 -Fajn. Takže co to přesně znamená?
00:07:55 -Že tam nejsou abnormality.
00:07:58 Nevypadá to ani, že by byly v nepořádku nervové funkce.
00:08:01 -Takže můžu odjet?
-Ano, jistě.
00:08:04 -Já se tedy vrátím do Beaut.
-Máte tam doktora?
00:08:08 -Nějakého určitě jo.
-Dobrá, pošlu mu vaši složku.
00:08:14 Kdyby se vám to vrátilo, okamžitě si k němu zajděte.
00:08:18 -Myslíte, že se to může vrátit?
-Je to možné.
00:08:22 -Jak to myslíte?
00:08:24 -Že dočasná globální amnesie je vzácná věc.
00:08:27 Patopsychologií téměř neprozkoumaná.
00:08:31 -Mohl byste mi to ještě jednou vysvětlit?
00:08:35 -Když jste to nepochopila napoprvé, tak proč?
00:08:38 Mám další pacienty.
00:08:40 -Chcete říct, že už jsme skončili?
-Ano.
00:08:43 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE Ano!
00:08:45 -Volala Louisa, potřebuje vás ve škole.
00:08:49 -Ano, vyprovoďte pacientku.
-Ale já se chci ještě zeptat.
00:08:53 -Ptejte se v Beaut.
00:09:08 Pozor!
00:09:18 -Zvracel a říkal, že ho bolí v krku.
00:09:21 -Je to těžká alergická reakce.
-Olizoval podlahu.
00:09:25 -Proč?-Byla to výzva.
-Donutil mě k tomu.
00:09:29 -Nikdo tě nemůže donutit k něčemu, co nechceš dělat.
00:09:32 -V našem klubu jo.
00:09:34 -Takže tady ve škole už žádné kluby nebudou, jasné?
00:09:36 -Ano, slečno.
00:09:38 -Garth vyzval Adama, aby olízal podlahu v hale.
00:09:42 -Jo. Vezmu mu vzorek krve. Čím myjete podlahy?
00:09:46 -To nevím, já je nemyju.
00:09:55 -Au!
00:09:57 -Děti budou děti, je to běžné.
00:09:59 Susanne Backsandalová mě vyzvala, ať sním lžíci hlíny.
00:10:02 A já ji snědla.
00:10:04 -S tvojí imunitou to muselo udělat divy.
00:10:06 -Nevidím tu žádné mycí prostředky. Zeptám se pana Coleyho.
00:10:10 -Potřebuju vědět přesně, co to je.
00:10:14 -Ta škola vážně páchne.
-Jo, já vím.
00:10:17 Potřebuje po prázdninách vyvětrat.
00:10:20 -Hm, ano. Musím zpátky do ordinace.
00:10:23 -Neměl bys vzít vzorek?
-Vzorek čeho?-Té podlahy.
00:10:27 -Louiso, já nejsem forenzní analytik.
00:10:30 -Ne. Můžeš improvizovat.
00:10:35 Jedeme, zapojte ruce. Používejte ruce.
00:10:38 Pokračujte...
00:10:41 -Hele! Prostě jděte pryč!
00:10:44 -Martine, děsíš je.
00:10:46 -Fajn. Máš v plánu svým žákům vštípit nějakou disciplínu?
00:10:50 -Oni se ale umějí chovat, většinou.-No, spíš asi ne.
00:10:59 -Co se děje, Maggie? Jaká je diagnóza?
00:11:02 -Byl na mě hrozně hrubý.
-Vážně?
00:11:05 -Neposlouchal, neodpověděl mi na otázky.
00:11:08 -On se takhle chová ke všem.
00:11:10 -Všichni mu to baští? Ty zjevně ano.-Vlastně ne.
00:11:17 Už to ponižování nesnesu, už ne. Ten člověk zašel příliš daleko.
00:11:24 -No tak, Joe.
-Neboj, Maggie, já mu neublížím.
00:11:28 Ne fyzicky. Jen mu řeknu svůj názor.
00:11:36 Joe Penhale. Ne tak... Ale...
00:11:39 Zavřete pusu a poslouchejte mě!
00:11:43 Přesně. Kdokoli naštve mou Maggie, naštve i mě.
00:11:48 A to si fakt nechcete zažít. Srozuměno?
00:11:53 -O čem to mluvíte?
-Fajn. Vyřídím to.
00:11:59 Říká, že se omlouvá a už se to nestane.
00:12:06 -Díky, Joe.
-Hm.
00:12:09 -A co říkal na tvůj mozek?
-No, testy byly všechny v pořádku.
00:12:17 Tak já si jdu sbalit. Autobus jde v půl šesté.
00:12:20 -Můžu tě tam odvézt.
-Ne, ne.
00:12:26 Udělal jsi pro mě dost.
00:12:40 -Pane Coley.
-Lindo?
00:12:42 -To jsem já, Louisa.
-Já vím.
00:12:50 -Měli jsme takový incident s jedním z chlapců.
00:12:54 -On olízal podlahu v hale.
-Jazykem?
00:12:59 -Jak jinak by ji olízal?
-Rozumím vám.
00:13:03 -Jde o to, pane Coley, že měl reakci na něco,
00:13:06 s čím tu podlahu myjete.
00:13:07 A doktor Ellingham potřebuje vědět, co používáte.
00:13:11 -Ano, jistě, je to... Je to...
-Víte tu značku?
00:13:18 -Jo, vzpomenu si.
00:13:25 -Pane Coley? Natíráte to svým čajem.
00:13:34 -Jak mám něco dělat, když mě pořád rušíte!
00:13:36 -Slečno, něco se stalo!
-Ach bože, tak jdeme.
00:13:44 ZVONĚNÍ MOBILU
-Ano, Louiso?
00:13:48 -Martine, promiň, že tě otravuju, máš chvilku?
00:13:53 -Louiso, mám dneska hrozný fofr.
-To já taky.
00:13:57 A bohužel mi ho narušují děti se zdravotními problémy.
00:14:01 Asi potřebuji tvou pomoc.
00:14:04 -Říkal, že ho koupil ve Wadebridge, ale já vím,
00:14:07 že to byl můj koláč, protože už byl dávno
00:14:09 po datu spotřeby, ale on měl účet, takže...
00:14:11 -Ty někam jdeš?
00:14:13 -Jdu na kafe k Bertovi. Chceš se přidat?
00:14:16 -Nemůžu, Maggie. Možná krádež v obchodě.
00:14:20 -Jak to myslíte, možná?
-Jo, to je škoda.
00:14:23 -Jeho otisky můžou být po celém chladicím boxu.
00:14:26 -Máme zavřeno.
-Cože?
00:14:29 -Pokud se vrátí na místo činu, zavolejte mi.
00:14:32 -Číslo máte.-Ale on je...
-992, dvě devítky.
00:14:37 -Takže mu projde i vražda?
-Ne, prochází mu jenom krádež!
00:15:24 Berte, honem! Jde tady o každou minutu!
00:15:36 -Co se děje, Joe?
-Potřebuju laskavost.
00:15:40 -Vždycky ti rád pomůžu.
00:15:45 -Jestli to tak chceš.
-Díky, Berte.-Kolik?
00:15:49 -Co?
-Kolik mi zaplatíš?
00:15:52 -Deset. Deset liber.
-To za to nestojí.
00:15:55 -Dvacet.
-Hm... Fajn.
00:16:08 -Zdravím.
-Co byste ráda?
00:16:11 -Jen šálek kávy, prosím.
-Máte rezervaci?-Ne.
00:16:15 -No, můžu se pokusit vás někam vecpat,
00:16:18 ale proč se obtěžovat, když nejdete na oběd?
00:16:29 -Zkoušela jsem ho vytáhnout.
-To je právě naprosto špatně.
00:16:33 -Doufala jsem, že ti nemusím volat.
00:16:35 -Tak proč jsi to zhoršila, když vidíš, že je zaseklý?
00:16:38 -Kdybych se posledně necítila tak špatně, že ti volám...
00:16:41 -Aha, takže je to moje vina.
00:16:46 -Vyzval tě k tomuhle někdo?
-Ne.
00:16:49 -Hele! Od teď se v téhle škole budete chovat všichni slušně.
00:16:52 -A jak toho chceš dosáhnout?
00:16:54 Pošleš je všechny domů a zavřeš to tady?
00:16:57 -Neboj se, doktor ti pomůže, dostane tě z toho, že Martine?
00:17:02 -Pokusím se vyprostit tvůj prst z ořezávátka
00:17:05 a pak tu ránu obvážu, stačí?
00:17:07 -Nebo máš v plánu ještě požár?
-Martine!
00:17:10 -Otočím ti ruku ve směru hodinových ručiček.
00:17:13 -Bude to bolet?
-Uvidíme.
00:17:17 -Ááá! To bolí, to bolí, to bolí!
-Myslel jsem si to.
00:17:24 -Nahoru.
-Výborně. Jsi statečný.
00:17:32 -Prosím. Tři libry padesát. A ne, karty neberu, jen hotovost.
00:17:40 -Je to trochu drahé.
00:17:48 Ta káva je ledová.
00:17:49 -Nestěžujte si ženská, už mě nebaví lidi jako vy,
00:17:52 co mi radí, jak mám dělat svou práci!
00:17:55 -Co se děje?
-A vy taky radši zmizte!
00:17:58 -Berte.-Tu svoji ufňukanou ženu si vezměte s sebou.
00:18:01 -Já nejsem ufňukaná.
-A je to moje bývalá žena.
00:18:05 -Já chci, abyste vy dva odsud zmizeli.
00:18:08 -No, tak to se nestane.
-A co chcete dělat? Zatknout mě?
00:18:13 -To udělám, jestli budete pokračovat.
00:18:16 -To si můžete zkusit, vy malý...
-To stačí!
00:18:19 Pane Largi, tak nevím, co to do vás dnes vjelo, ale vím,
00:18:23 že se za svou neslušnost omluvíte.
00:18:29 No tak.
00:18:32 -Pardon.
-Ne mně, ale jí.
00:18:37 -Pardon.
-To je lepší.
00:18:40 Jdeme, Maggie, vypadneme z té díry.
00:18:45 -A nevracejte se, pobudové!
-To stačí.
00:18:54 -Koupím ti kousek koláče.
-A nejsi ve službě?
00:18:59 -Pravidla se mají porušovat.
00:19:05 -Myslím, že vím, jak řídit svoji školu, Martine.
00:19:08 -Ano, jistě.
00:19:10 Jenom říkám, že máš velmi laxní přístup k disciplíně, nic víc.
00:19:13 -Já je nezačnu řezat rákoskou, jestli myslíš na tohle.
00:19:17 -Jistěže ne, tělesný trest není přijatelný v žádné škole.
00:19:21 -Ani v...-Co?
-Nic.-Ne, co jsi chtěl říct?
00:19:27 -Že jsem rád, že James nebude ovlivněn
00:19:29 takovými výrostky, nic víc.
00:19:31 -Tohle je skvělá škola, Martine, já jsem tady byla naprosto šťastná
00:19:35 a vyrostla jsem v pohodě.
00:19:37 Nebo si myslíš, že jsem takové zklamání?
00:19:39 -Jistěže ne.
-Fajn.
00:19:50 Dobrý den.
00:19:58 -Je všechno v pořádku?
-Jo, jen ti ho musím vrátit.
00:20:01 -Ale mami, já pracuju.
00:20:03 -Mám schůzku s jedním rybářem z Newlyn.
00:20:05 S odlivem odplouvá na moře, takže musím hned.
00:20:08 -A poprosilas o pomoc Martina?
-Prosila, řekl "ne", samozřejmě.
00:20:12 Promiň, Lulu, je to jenom na pár hodin.
00:20:14 -A spal vůbec?
-Chystal se. Vrátím se co nejdřív.
00:20:20 -Hele, žádné běhání po chodbách.
00:20:24 -Ááá!
00:20:29 -Z cesty! Pane Coley. Není vám nic?
00:20:34 -Asi ne, Lindo.
-Ne, to jsem já, Louisa.
00:20:39 -Ty děti, vrazily mi do žebříku a shodily mě dolů.
00:20:43 -Vy dva, moje kancelář, hned!
00:20:47 -Možná byste si měl zajít k doktorovi.-Mám tady práci.
00:20:50 -Ta určitě počká.
00:20:54 -Vy máte dítě?
-Vážně. Měl byste jít k doktorovi.
00:21:02 -Nějaká bolest kromě zad? Necitlivé končetiny nebo brnění?
00:21:06 -Ne. Kdyby to bylo na mně, vůbec sem nejdu.
00:21:08 -To byl nápad slečny Glassonové.
-Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
00:21:16 Povrchová zranění? Nikde žádné zlomeniny.
00:21:20 Vaše zdraví je přiměřené vašemu věku.
00:21:22 -Berete nějaké léky?
-Jen Aspirin na bolení hlavy.
00:21:26 -A jak často?-Díky dětem mě teď bolí skoro pořád.
00:21:29 -Ano.-Vrátím se do práce, nerad jsem vás vyrušoval.
00:21:37 Asi jsem moc rychle vstal.
00:21:44 -Měl jste závrať, nebo jste spadl?
-Ne. Shodili mě dva kluci.
00:21:49 V té škole není žádná disciplína. Kozy si dělají, co chtějí.
00:21:53 -Kozy?
-Myslel jsem děti.
00:21:59 -Kolik alkoholu tak denně vypijete?-Já nepiju.
00:22:03 -A co vaše paměť?-Fajn.
-Změny nálad?-Ne.
00:22:08 -Mluvil někdo v okolí o vašem chování?
00:22:11 -Jako kdo?-Já nevím. Vaše žena, jestli ji máte.
00:22:14 -Tu z toho vynechte, mám spoustu práce.
00:22:16 -Ale já neskončil.
-Říkal jste, že mi nic není.
00:22:19 -Řekl jsem, že není nic zlomeného.
-Tak to mi stačí.
00:22:33 -Co si dáš dnes k večeři?
00:22:36 -Myslel jsem, že jedeš zpět do Beaut.
00:22:39 -Chtěla bych tu den zůstat, nevadí?
00:22:56 -Ztratilas něco?
00:22:58 -Určitě jsem koupila balíček čokoládových sušenek.
00:23:04 -Co jsi s nimi udělal?
-Je to pro tvé dobro.
00:23:08 -Ne. Sníst sušenku by teď bylo pro mé dobro.
00:23:12 -Nechápu proč.
-Dala by mi energii.
00:23:16 -Ne, ve skutečnosti by ti dala cukr, škrob, nasycené tuky.
00:23:20 -Jde ti o mou velikost?
00:23:23 -Je v pořádku být při těle, když jsi těhotná
00:23:25 a pár týdnů po porodu, Louiso, ale už jsou to dva měsíce.
00:23:29 A pár kilo můžeš shodit snadno.
00:23:31 -Chceš říct, že jsem tlustá?
00:23:36 -Našla jsem ho! Klíč k těm hodinám.
00:23:38 Byl v plechovce od tabáku spolu s ořechy.
00:23:42 -Další Martinovy fotky.
-Díky.
00:23:47 -Á, St. Benedict.
00:23:49 Víš, že poslední ředitel skončil docela ve spěchu?
00:23:52 -Proč?
-Zpronevěra.
00:23:55 -Aha!
00:23:59 -Nepřemýšlel jsi o té škole v Kentu?
00:24:02 -Měla by být docela dobrá.
00:24:05 -To mluvíte o internátech?
-Ano.
00:24:07 -Na míle daleko od našeho domova.
00:24:10 Proč se tak chceš zbavit našeho syna?
00:24:12 -Já mu chci dopřát nejlepší vzdělání.
00:24:14 -Peníze nejsou všechno.
00:24:16 Vážně myslíš, že od sedmi na internátě bude pro Jamese
00:24:19 dobrý start do života?
00:24:21 -Když ho nenaučí olizovat podlahu, považuji to za výhodu.
00:24:24 -Dáte si sušenku?-Ne, nedám.
-Jsou vynikající!
00:24:34 -Pojď, Jamesi.
00:24:42 -Kakao?
-Ne, díky. Vyčistila jsem si zuby.
00:24:49 -Je ten pokoj v pohodě? Není postel moc tvrdá?
00:25:04 -Možná zítra?
-Co?
00:25:08 -Uvidíme, jak se to vyvine. Dobrou, Joe.
00:25:23 -Louiso. Louiso!
-Nemusíš křičet.
00:25:28 -Kde je tvá matka?
-Už by tu měla být.
00:25:30 -Ano, toho jsem si vědom, a proto křičím.
00:25:33 -Martine, já jdu do školy.
00:25:35 -Dobrej. Pamatujete pana Bantinga? Už je tu zase.
00:25:39 -To je můj první pacient.
-A co navrhuješ?
00:25:41 Že si vezmu Jamese s sebou a budu se start o něj
00:25:44 a další stovku dětí?
00:25:46 -Ano.
-Ne.
00:25:48 -Louiso!
00:25:52 Louiso. Kdyby tvoje matka nebyla tak nespolehlivá,
00:25:55 neměli bychom tenhle problém.
00:25:57 -Naše dítě není problém a moje matka není...
00:26:01 Dobře, občas mívá trochu zpoždění, ale máme štěstí, že ji máme.
00:26:07 -Ano. Až na to, že ji vlastně nemáme, že?
00:26:10 -Většinu dní ano a v Londýně už nebude žádné hlídání zadarmo.
00:26:14 -V Londýně ale nebudeme potřebovat žádné hlídání, nebo ne?
00:26:17 -A když budeme oba v práci?
-To bude za tři čtyři roky.
00:26:23 -Chceš, abych byla matka v domácnosti?
00:26:25 -Cože?
-Miluju svoji práci.
00:26:28 -Ano, ale dokud je on miminko, potřebuje tě mít nablízku.
00:26:32 -Ano, jistě, ale za pár měsíců si chci sehnat nějakou práci.
00:26:36 -To ale nemusíš.
-Oh. To ty taky ne.
00:26:40 -Co tím myslíš?
00:26:41 -Jestli sis nevšiml, pracovat nemusí jen jeden z nás.
00:26:44 -Ale vždyť je to směšné. Louiso.
00:26:47 -Doktore, je to tu zase. Krvácení z nosu.
00:26:54 -Louiso.
00:26:56 DĚTSKÝ PLÁČ
00:27:01 Pojďte dál.
00:27:13 -Nevím, co mám dělat, zvrací mi tu pět dětí.
00:27:17 Ale ne, šest dětí. A já nevím, co mám dělat.
00:27:22 -Olizovali všichni tu podlahu?
00:27:24 -Martine, jakmile budeš moct, přijď jim, prosím tě, pomoct.
00:27:31 Bože!
00:27:42 -Hm. Naprosto stejné příznaky jako u toho olizovače.
00:27:45 -Jmenuje se Adam.
-Je to kvůli tomu jejich klubu?
00:27:49 -Odpřísáhli mi, že není.
00:27:51 -Fajn. A ty jim věříš? Všichni mají z něčeho otravu.
00:27:56 -Přišly mi výsledky testů toho olizovače.-Toho Adama.
00:28:01 -Stopy nějakého čisticího prostředku.
00:28:04 -Čisticího prostředku z té podlahy, že?
00:28:07 -Ne. Vzorek podlahy neukázal po obvyklých prostředcích
00:28:10 žádné stopy, nicméně byla natřena hnojivem.
00:28:13 -Hnojivem?-Třeba to sem děti nanosí na podrážkách bot.
00:28:19 -Ne každé dítě je z farmářské rodiny, Martine.
00:28:22 -Tak jaké máš vysvětlení hnojiva na podlaze?
00:28:25 -Tady ve škole máme hnojivo. Pan Coley ho používá na políčko.
00:28:30 -Na jaké políčko?
00:28:32 -Máme takovou malou zahrádku pro studijní účely.
00:28:35 -Aha, takže ten idiot pan Nevímkdo čistil podlahu hnojivem
00:28:38 a záhon hnojil Savem?
00:28:41 Možná šli všichni olizovat zahradu.
00:28:44 -Ello? Bylas dnes ráno u záhonku?
-Ne, slečno.
00:28:50 -Ello, vyzval tě někdo k něčem?
00:28:56 -Museli jsme ukázat, že se nebojíme pana Coleyho.
00:28:59 -Takže cos udělala?
00:29:02 -Snědla jsem jahodu, slečno. Nechtěla jsem, ale...
00:29:09 -Ruce nahoru, kdo měl jahodu.
00:29:16 -Myslel jsem, že jsi chtěla tohle řádění zastavit.
00:29:20 -Fialky tam mají dnes ráno hodinu!
00:29:23 -Řekněte mi někdo, proč bychom měli jíst
00:29:25 ovoce a zeleninu pětkrát denně.
00:29:29 Někdo jiný kromě Loly?
00:29:32 Garthe? Proč je pro nás zelenina tak důležitá?
00:29:35 -Tak! Zákaz konzumace ovoce a zeleniny
00:29:37 vypěstované tady ve škole, uhněte!
00:29:40 -Díky, já už to vyřídím, doktore Ellinghame.
00:29:42 -Všechno to ovoce a zelenina jsou vysoce toxické,
00:29:45 takže jsou jedovaté.
00:29:47 -Ničeho se nebojte.
00:29:48 Jen mi řekněte, jestli si někdo dnes ráno
00:29:51 bral něco ze záhonku.
00:29:53 -Ne, paní učitelko.
-Ne, paní učitelko.
00:29:56 -Víte, kde je školník teď?
-O přestávce byl ve své boudě.
00:29:59 -Všechno tohle zničte.
-Co?-Uhněte!
00:30:02 -Pippo, bude lepší udělat, co říká.-Vážně?-Ano.
00:30:07 -Kde je ta bouda? Fajn.
00:30:11 Jak dlouho už je zmatený?
00:30:13 -Minulý týden tu byl při dni otevřených dveří
00:30:16 a přišel mi naprosto v pořádku.
00:30:19 Pane Coley?
00:30:22 Tady Louisa. Pane Coley...
00:30:29 -Nech otevřeno.
00:30:35 On tu bydlí?
00:30:37 -To ne, ve vesnici má svou ženu, byt,
00:30:40 ale vypadá to, že tu bydlí.
00:30:43 -Ááá!-Jsi v pořádku?
-Ano.-Určitě?-Ano.
00:30:51 To jsou petrolejová kamna.
00:30:54 Jestli tu spal se zavřenými dveřmi,
00:30:56 způsobil si otravu oxidem uhelnatým.
00:30:59 -Myslíš, že proto se choval tak divně?
00:31:01 -Mohl se tím zabít.
00:31:03 -Slečno, slečno! Pan Coley je na střeše.
00:31:05 -Vážně?
-Veď nás.
00:31:12 -Tam nahoře!
00:31:16 -Pane Creely.
-Coley.
00:31:19 -Ano?
-Tady dole.
00:31:24 -Kdo jste?
-Jsem doktor Ellingham.
00:31:26 -Není vám dobře, pane Coley, buďte opatrný.
00:31:30 -Co tady nahoře dělám?
00:31:32 -Nemám tušení, ale asi byste měl ihned slézt dolů.
00:31:35 -Chcete, abych skočil?
-Ne, ne! Po žebříku.
00:31:52 Tak jo, klid! Zůstaňte tam!
00:32:00 Zavolej Morwenně, ať přinese kyslík a masku.
00:32:03 -A sežeň Penhalea.
-A co chceš dělat?
00:32:06 -Zabráním mu spadnout z té střechy.-Vážně?
00:32:17 -Neměl bych to dělat, ale...
00:32:25 Říkal jsem si, že v Portwenn není žádný salon krásy.
00:32:31 -Ano?-No, nejen lidé v Beaut potřebují stříhat.
00:32:36 ZVONĚNÍ MOBILU
00:32:40 Strážník Joseph Penhale, 3021. Počkat, počkat, zpomal, Louiso!
00:32:45 Kdo je na střeše?
00:32:48 Informace přijata, jsem na cestě. Promiň, Maggie, máme tu problém.
00:33:00 -Tak, pane, pojďte sem k tomu žebříku, prosím.-Ne, ne.
00:33:22 -Kdo že jste?
-Jsem doktor Ellingham.
00:33:26 -Je se mnou něco?
00:33:29 -Ano, jste v deliriu. Otrávil jste se oxidem uhelnatým.
00:33:34 -A jak jsem si to udělal?
00:33:36 -Spaním v boudě se zapnutými petrolejovými kamny.
00:33:40 -V boudě? No jo. Víte, proč tam přespávám?-Ne.
00:33:45 -Vykopla mě.-A kdo?-Moje žena. Myslím, že to byla moje žena.
00:33:50 -Ona a já. A teď tohle...
-Ne, opatrně, ano?
00:33:57 -Pracuju tady roky. Je to velká zodpovědnost.
00:34:04 -Pane. Pane!
00:34:08 -Ó, za co to bylo?
00:34:11 -Dejte mu ještě jednu.
-Adame, ticho!
00:34:14 -A teď spím v boudě a peru si věci na záchodech pro personál.
00:34:22 -Tak jo, prosím, ustupte! Pryč, tady není nic k vidění.
00:34:26 -Ano, je, pan Coley je na střeše.
00:34:28 -Mluvte s ním, doktore. Předstírejte zájem.
00:34:31 -Jestli bude mít požadavky, musíte mi je předat.-Ticho!
00:34:35 -Všichni buďte v klidu.
-Joe, udělej něco.
00:34:40 -Snažíme se vymyslet nějaký příkaz.
00:34:42 -Musíš vylézt tam nahoru.
00:34:44 -Myslím, že doktor Ellingham si tam vystačí sám.-Joe?
00:34:51 -Fajn. Předávám ti vedení diváků, Louiso, nikoho nepouštěj
00:34:55 do mrtvé zóny.
00:34:57 -Co?
00:34:58 -Oblast, kde mohou přistát těla, když někdo z té střechy spadne.
00:35:04 -Pane Colene!
00:35:08 -Zase jste mě praštil.
00:35:10 -Pane Colene, potřebujeme vás dostat z té střechy, takže...
00:35:16 Velmi pozorně mě sledujte a opakujte každý pohyb.
00:35:28 -Doktore, jdu nahoru.
-Ne! Zůstaňte, kde jste.
00:35:35 -Já vím, co dělám.
00:35:38 -Spadnete, jestli neuděláte, co vám říkám.
00:35:41 Pravou nohu položte na příčku žebříku.
00:35:44 -Já vím, jak lézt po žebříku.
00:35:50 -To je ono.
00:35:54 Držte se.
00:35:58 -Doktore, je to výš, než to vypadalo, končím.
00:36:04 -Říkal jsem vám, ať sem k nám nelezete!
00:36:07 -Doktore, nehýbejte se, myslím, že spadnu.
00:36:10 SMÍCH
-Pusťte mě, Penhale!
00:36:12 -No tak, Joe, to zvládneš!
-Ne.
00:36:15 -Dej ruce zpátky na žebřík.
00:36:21 To je ono.
00:36:25 -Tak lezte, lezte! Vy ne, pane Corny!
00:36:31 -Ale Joe, ty to zvládneš.
00:36:40 Ano, přesně tak. Pojď, pojď. Mám tě.
00:36:46 -Honem!-Ignoruj ho! Pomalu lez dolů, tak pokračuj.
00:36:52 No tak. V pořádku?
-Samozřejmě. Nebál jsem se.
00:36:59 Jen jsem tam zůstal, kdyby někdo uklouznul a spadnul.
00:37:05 -Výborně, pane Cornete, teď vy. Opatrně. To je ono, držte se.
00:37:15 -Jsem tady, doktore.
-Máte ten kyslík?-Jo.
00:37:19 A zavolala jsem sanitku. Za chvíli tu budou.
00:37:22 -Fajn. Tak jo, pane Crompley, držte se, už jsme skoro tam.
00:37:25 -Hele, proč jste na mě předtím vyjel v tom telefonu?
00:37:31 -Nevím, o čem to mluvíte.
00:37:33 -Volal jste a řekl mi, ať zavřu pusu.
00:37:36 -Já? Nikdy.
00:37:38 -Hele, Maggie, jestli jsem vás naštvala, tak se omlouvám,
00:37:42 ale netuším, co jsem udělala.
00:37:44 -Výborně, pane Concorde, držte se.
-Nemusel jste na mě křičet.
00:37:47 -Tak pojď, Maggie, jdeme, ta holka je zjevně opilá.
00:37:53 -Tak, už to bude, to je ono, fajn.
00:37:57 Tak a už jste v bezpečí na zemi.
00:38:01 -Hurá, zachránil ho, jo!
00:38:12 -Tak jo, děti, dovnitř! Představení skončilo.
00:38:19 -Bravo.-Jo, jdu se podívat na ty zvracející děti.
00:38:22 A ty zavolej jejich rodičům, ať si je vyzvednou.
00:38:25 -Už jsem ti poděkovala. Určitě máš na tohle čas?
00:38:29 -Udělám si ho, pokud pro mě nemáš další překvapení.
00:38:32 -Ne, myslím, že ne.
-Fajn.
00:38:35 Jestli bude někdo zvracet i zítra, ať je rodiče vezmou ke mně.
00:38:52 -Poslyš, Joe, přemýšlela jsem o nás dvou.
00:38:57 -Taky jsem přemýšlel, Maggie. Myslím, že bys tu neměla zůstat.
00:39:02 Policejní práce je nebezpečná.
00:39:05 Jednou někdo zaklepe na dveře a řekne ti něco,
00:39:08 cos nikdy nechtěla slyšet.
00:39:11 -A co jako?
00:39:13 -Že mě někdo zastřelil nebo pobodal nebo mě přejel,
00:39:20 že jsem mrtvý.
00:39:22 A to k tobě není fér, s tím nemůžeš žít.
00:39:30 -Tak ty už mě nechceš?
-Ne, chci.
00:39:37 Jen tě musím nechat jít, Maggie.
00:39:40 Miluju tě moc na to, abych tě držel tady,
00:39:44 v první linii.
00:39:51 -Dobře.
-Nechci nic slyšet.
00:40:05 -Ráda jsem tě znovu viděla, Joe.
00:40:16 Opatruj se.
00:40:25 -Zdravíčko, Ruth.
-Louiso! Rušný den?
00:40:29 -Jo, dá se to tak říct. A díky za ty Martinovy fotky.
00:40:35 Ale upřímně, přijdou mi smutné.
00:40:38 Byl malý chlapec a neusmívá se ani na jedné.
00:40:41 -Prosit, aby řekl "sýr", bylo úplně marné.
00:40:44 Určitě bude pořád stejný. Lidé se nemění.
00:40:48 -Ale mohou, když chtějí.
00:40:51 -No, možná se pletu. Musím jet.
00:40:56 -Těším se na 23.!
-Co je 23.?
00:41:00 -Křest. Jamesův. Martin mi řekl, ať si to zapíšu do diáře.
00:41:06 -Jasně, ano. Křest.
00:41:10 -Zatím, Louiso.
-Nashle.
00:41:16 -23.? Kdys mi to chtěl říct?
-Dobrý večer.
00:41:22 -23.?
-Měl bych vědět, o čem mluvíš?
00:41:26 -No, jen o křtu!
-Jiné datum se nehodilo.
00:41:30 -Nezeptal ses mě.
-V diáři jsi nic neměla.
00:41:34 -Ale nezeptal ses mě!
-Máš nějaké plány?
00:41:38 -Ale o to tu nejde.
-A o co jde?
00:41:42 -Jde o to, Martine, že takové věci by ses měl ptát.
00:41:45 Ne předpokládat, že je to správné a na mém názoru nezáleží.
00:41:49 -Chápu.
-Vážně?
00:41:52 -Nevypadá to moc složitě. Půjdeme si něco sníst?
00:41:58 -Ano, asi ano.
-Máme zelené fazolky a rýži.
00:42:03 -Ne, to já nechci.
-Cože?
00:42:07 -To jídlo, které jsi udělal celé sám.
00:42:12 -Já ho nechci.
-A co chceš?
00:42:23 Promiň.
00:42:34 -To není snídaně, Louiso.
-Mám na to chuť.-Aha.
00:42:49 -Určitě ti to bude stačit?
-Ano.
00:42:53 -Je tu i ryba.
00:42:55 -Kolikrát to mám říkat, Martine? Já nechci rybu.
00:43:07 -Takhle to být nemá.
-Je moc tekuté?
00:43:13 -Ne to vejce.
00:43:16 My dva.
00:43:18 Měli bychom se shodnout aspoň na něčem.
00:43:21 Kam půjde James do školy, který den bude pokřtěný, něco.
00:43:27 Ale my nemáme nic, nic. Ani nechceme jíst stejné jídlo.
00:43:32 -Já už dnes vejce měl.
00:43:34 -Martine, buď zticha, prosím, tohle není o vejcích.
00:43:40 Takhle to prostě bude pořád, že jo? My dva.
00:43:46 Ty budeš ty a já budu to... No, víš...
00:43:51 Já už to prostě nezvládnu.
00:43:55 -Co tím myslíš?
-Je mi líto.
00:44:37 -Holčičko moje.
00:44:40 Nenuť mě brečet, nechci si rozmazat obličej.
00:45:17 PŘÍŠTĚ UVIDÍTE
00:45:19 -Odvezl byste mě domů? Moje kolo můžete dát na střechu.
00:45:23 -Jsem doktor, ne taxikář.
00:45:26 A je to, teď to musíme zavřít.
00:45:28 -Mohu to zašít, jestli chcete. Udělám to ráda, když řeknete jak.
00:45:31 -Nebuďte směšná.
00:45:37 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2018
Maggie, jíž se vrátila paměť, chce z Portwennu odejít, ale Penhale se snaží na ni zapůsobit, aby zůstala. Martin zjistí, že školník Coley se nadýchal oxidu uhelnatého a svou zmateností ohrožuje děti. Martin s Louisou se na ničem nemůžou shodnout, ani na maličkostech. Rozčilená Louisa se sbalí a i s malým Henrym odejde k matce.
