Hlava-ruce-srdce
Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ale ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout.
Takové je východisko příběhu nového filmu režiséra a scenáristy Davida Jařaba, který je podepsán i pod filmem Vaterland - Lovecký deník (2004, Český lev za výtvarný počin).
Film Hlava–ruce–srdce je zasazen do časoprostoru Rakouska-Uherska v době 1. světové války a po ní. A David Jařab k tomu dodává: "Domnívám se, že právě toto období je oním časem, ve kterém se začaly "lámat dějiny". Onen zvláštní poklidný stav před bouří, pocit, že se bude muset něco začít měnit, ale zároveň pocit, že je nám v tom starém světě dobře, touha modernizovat, emancipovat, osvobozovat, ale zároveň touha chopit se uvolněné moci a dosadit na místo starého, tradičního Boha nové mýty, to všechno vyvolalo požár, kterým se započal rozpad starého řádu a s ním i vznik nových neřádů."
Jednou ze složitých scén filmu byly pokusy s hejnem kohoutů. Roman Zach, který byl v postavě poručíka Rotha jejich zkoumatelem, to komentuje: "Musím přiznat, že jsem byl velmi zvědavý, co se stane, když do jednoho kotce dáte sto kohoutů dohromady... Pak se stalo to, že si mezi sebou kohouti vytvořili skupinky, takové městské části, a mezi sebou pak válčili… No a já se stal na dobu natáčení jejich velitelem - kohoutem, což bylo velmi vzrušující."
Česká televize uvádí tento film k výročí 1. světové války (28. 6. 1914 - Sarajevský atentát - začátek 1. světové války).